Úvodem chci oslovit ty, kteří okamžitě po otevření tohoto webu cítí nechuť a odpor k tomu ztrácet jeho studiem čas. Chtěl bych je zde i přesto co nejsrdečněji přivítat, a chtěl bych je poprosit, aby se pokusili uvážit alespoň jeden fakt:
že totiž existují upřímní lidé, bez závažných morálních deficitů, kteří problematiku víry a nevíry považují za významné téma, studiu křesťanství věnují čas, čtou o něm knihy, přemýšlejí o tom – a VÝSLEDKEM toho je jejich nevíra. Tito lidé neodmítají křesťanství apriori – jejich odmítnutí křesťanství je důsledkem toho, co o něm vědí. Myslím, že tento fakt ŽE vůbec takoví lidé existují – já jsem jeden z nich – je hoden zamyšlení.
Výsledkem takového zamyšlení může být v ideálním případě odhodlání podívat se mému tvrzení na zoubek. Tenhle ateista tvrdí, že nezaujatě zvážil fakta, a výsledkem je jeho nevíra? Ten kdo poctivě uváží fakta přece nemůže nevěřit- tedy logicky musí být jeho argumenty chybné. A tu chybu nemůže být těžké odhalit.
Přesně toto chci: CHCI abyste mé argumenty kritizovali, CHCI abyste v nich hledali a NAŠLI chyby a chci abyste zde o tom napsali. Opravdu velká škoda, že je ze strany věřících tak malá ochota do něčeho podobného se pustit.
***
Jaká je vlastně moje motivace k psaní tohoto webu? Proč se chci s věřícími “hádat”? Chci jim snad “vnucovat svoje názory”?! Chci snad někoho “obracet na nevíru”?
ROZHODNĚ NE.
1) zajímají mě lidé s jinými názory než mám já. Studovat názory a víry jiných lidí mě baví a je to pro mě přínosné.
2) jsem si plně vědom známého psychologického faktu, že člověk je mnohem lépe schopen vidět a odhalovat chyby v uvažování druhých, než ve svém vlastním uvažování. V tom mu brání celé spektrum kognitivních biasů. Proto, chce-li člověk znát pravdu, je VELMI důležité zajímat se o názory a důvody lidí s opačným přesvědčením, a poctivě je zvažovat. Proto dělám to co dělám.
3) obecně jsem člověk zvídavý, a baví mě přemýšlet. Vědět a chápat mi přináší uspokojení. I proto chci rozumět důvodům, proč lidé věří. Chci jim rozumět a chci je pochopit. To ale nejde bez komunikace a naslouchání. Velmi mě mrzí, že se za jeden a půl roku provozu mého webu našlo tak málo věřících lidí, kteří byli ochotni se se mnou o celé problematice víry a nevíry bavit.
4) to přináší další zajímavou otázku: proč předchozí tři body neplatí recipročně i pro věřící? Proč oni sami nevyhledávají informované ateisty, aby se je snažili pochopit, stejně jako já vyhledávám věřící? Pokud křesťané věří, tak asi věří proto, že jim jejich víra dává smysl. Proč jim tedy není divné, že tolika lidem víra smysl nedává? Proč jich tak málo pátrá po tom, kde tito nevěřící dělají chybu?
***
Dobrá, co tedy vlastně tvrdím? Jaká klíčová témata nabízím k diskuzi?
1) Bible není slovo Boží. Bible je v průběhu stovek let upravovaným a redigovaným kompilátem nábožensko-mytologických textů mnoha různých autorů, obsahujícím JEJICH názory na svět, na společnost, na víru i na Boha. Není nejmenší důvod k přesvědčení, že ti lidé psali jak byli puzeni Duchem Svatým, jak říká 2 Petr 20-21. Dokládám to
– rozborem Biblické kosmologie,
– předporozuměním Biblických autorů ohledně tvaru Země,
– genocidním jednáním starých Izraelců, o kterém Bibličtí autoři (snad se shodneme že CHYBNĚ) věřili, že jim ho Bůh schvaluje,
– příběhem o Abrahamu a Izákovi,
– příběhem o Jiftáchovi
– výborným článkem Romana Polacha o spolehlivosti Bible
– mýty prvních kapitol Genesis o stvoření světa a o potopě
– Dále, moje stručná analýza rozporů mezi Janovým evangeliem a synoptickými evangelii
– a nástin rozporů mezi příběhy Matouše a Lukáše o narození Ježíše,
– obé dokládá, že ani hypotéza o vlivu Ducha Svatého na autory Nového Zákona není udržitelná.
2) Tím, že Bible není slovo Boží, padá jedno z centrálních tvrzení křesťanské víry. Jeho podstatným důsledkem je, že bez zaštítění Boží autoritou ztrácí Bible jakoukoliv autorizaci k prokazování nevšedních tvrzení. Pokud se Bibličtí autoři mýlili v názoru na existenci Nebe, na tvar Země, na existenci nebeské klenby, na původ světa, na existenci Potopy, na Boží schvalování genocidního vyvražďování sousedů, na to zda Bůh schvaloval/nařizoval trest ukamenováním za práci v sobotu, atd. – jak by jim vůbec člověk s otevřenou myslí MOHL věřit v jejich kromobyčejné víře v Ježíšovo Božství (navíc podléhající zřetelnému vývoji v čase), a ohledně jejich názorů na význam Ježíšova ukřižování pro naši spásu, atd.?
3) Kromě toho, že mi není znám žádný rozumý důvod, proč tvrzení o Ježíšově mesiášství, Božství a o významu jeho ukřižování věřit (lidem determinovaným svou dobou, kteří se v tolika jiných věcech mýlili), je zde další klíčová potíž. Tou je, že centrální křesťanský příběh o Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání a o významu toho celého vůbec nedává smysl.
4) Dále evidentně nejsou naplňovány Ježíšovy sliby o účincích modliteb: http://www.i-ateismus.cz/2011/03/modlitby-nefunguji/
5) Nanejvýš problematická je i samotná velmi obecná víra v to, že ve světě jaký pozorujeme, po nás Bůh vůbec něco chce, a za splnění či nesplnění svých přání nás buď odměňuje nebo trestá: http://www.i-ateismus.cz/2011/06/chce-po-nas-buh-neco/ a také zde http://www.i-ateismus.cz/2011/02/chce-buh-abychom-v-nej-verili/
6) Neméně zásadním problémem pro křesťanství, nezávislým na všem co bylo doposud řečeno, je, že podle všeho neexistuje lidská duše
7) Lze argumentovat i proti samotné idei osobního (tedy i křesťanského) Boha, a to například poukazem na ohromnou velikost Vesmíru a časových měřítek, a uvážením Koperníkova principu: http://www.i-ateismus.cz/2011/03/osobni-buh-a-velikost-vesmiru/
8 ) Je nutno přihlédnout i k překvapivým asymetriím, které jsou v přístupu křesťanů a nevěřících ke světu, k poznání, k pravdě, k pochybnostem, k diskuzi se svými oponenty, atd. Křesťané např. nejsou ochotni jasně deklarovat pro nás naprosto základní věc, totiž, že jim jde o pravdu (!!!), a že NECHTĚJÍ zastávat nepravdivé víry. Odmítají se zamyslet nad tím, jaké cesty jsou při hledání pravdy spolehlivější, a jaké méně spolehlivé, a jaké naopak zcela nespolehlivé. http://www.i-ateismus.cz/2012/07/asymetrie/
***
Nyní uvažme, co by mohlo být na druhé misce vah. Co svědčí VE PROSPĚCH křesťanské víry?
1) Snad nejčastěji používaným argumentem je argument Bohem mezer: nevíme, jak vznikl Vesmír, a nevíme přesně, jak vznikl život; naše náboženství říká, že náš Bůh je stvořitelem toho všeho, tedy to náš Bůh MOHL způsobit a proto je křesťanství pravdivé. Voilá. Odpověď viz zde a zde.
2) Bez Boha by nemohla existovat morálka. Morálka ale existuje, proto existuje i (křesťanský) Bůh. Morálka ovšem může zcela přirozeně existovat i bez Boha což plyne z toho, že člověk žije ve společnosti, a pro život ve společnosti je zásadní spolupráce a jistá míra altruismu. Navíc, současná morálka rozhodně nemá původ v Biblickém Zjevení.
3) nemohu nevzpomenout modernější verze slavných argumentů Prvotní příčinou Tomáše Aquinského
4) snad nejhloupější argument je strašení komunisty a Hitlerem, s čímž jsem se vypořádal zde
Já se za těchto okolností nemohu ubránit dojmu, že na druhé misce vah po troše čištění vůbec nic nezbylo, že je úplně prázdná – a já se tedy ptám, čím ji zaplnit? Čím to celkové vážení alespoň vyrovnat, ani nemluvě o nějakém převážení ve prospěch víry? Těším se na rady a doporučení pod článkem.
***
Pokud si člověk vše výše uvedené prostuduje a zamyslí se nad tím, pak jsou dvě možnosti:
1) buď ví, kde jsou v těch úvahách zásadní chyby – a takovému pak budu velmi vděčný, když na ně pod příslušnými články upozorní
2) pokud o žádných zásadních chybách v těch úvahách dotyčný neví, pak je pro mě klíčovou otázkou, JAK může takový člověk i přesto věřit. A zde bych všechny věřící, kteří se dostali až sem, poprosil, aby se s tím svým JAK svěřili. Pro mě je to naprosté mystérium.
I když, zas tak úplně ne… mám silné podezření, že to funguje podobně, jak jsem popsal ve svém článku “Mohl bych uvěřit?”. Což by ovšem bylo docela tristní.
Těším se na zajímavou diskuzi pod odkazovanými články, případně zde.
Ano. Je Michale.
Jde o to co rozumíme pod slovem inspirace. Může krásná žena inspirovat malíře k nakreslení její krásy? Je potom hotový obraz výsledkem její krásy nebo malířova umu? Může dennodenně viděné lidské utrpení inspirovat člověka k založení nadace pro pomoc trpícím? Jak zvážit čeho je víc? Liského snažení nebo inspirace? Může člověka, který nějakým způsobem zakusil Boží přítomnost toto inspirovat k tomu snažit se to předat dál? Nebo by si to spíš měl nechat pro sebe se slovy: však co je mi do vás, já už vím? Co je lepší? Já se tady taky ani v nejmenším nesnažím nikoho k ničemu přemlouvat. Jen říkám, věřím, zakusil jsem Boží přítomnost a jsem ochoten se podělit o to jaké to bylo, kam až mi stačí slova a slovní zásoba. A buď ochota se ptát a diskutovat o tom je, nebo není. A stejně jako jack mi pak můžete napsat: tenhle argument je ubohej nebo tak něco. No jo, ale on to není argument. Nikdy nebyl ani nemůže být. Argumentem přece dokazuju protistraně, že mám pravdu. A mám pravdu? Sám nevím? Co jsem to zažil? Těžko říct. Prostě jak opsat dotek ,přítomnost atd a to ještě ve formě argumentu? pokud chcete suchá fakta a argumenty na což jistě máte právo, no tak to jsem tu špatně. Jsem jako tři králové co nemají dary. Prostě fake.
Tak já docela věřím tomu, že Bible mohla být inspirována bohem nebo bohy.
No to ona byla, jasně 🙂 Přesněji, byla těžce inspirována PŘEDSTAVAMI lidí o Bozích 🙂
A když použiji metaforu, že ten Bůh byl v jistém smyslu v myslích těch lidí, tak pak tedy Bible byla inspirována Bohem 🙂
Ostatně, přesně jako můj web – i já polemizuji s různými představami Boha, a tedy i můj web je inspirován Bohem 🙂
Prostě více sázíte na rozum. Já jsem ještě někde v říši pohádek a vodníka. Myslím, že existuje intuice, dalo by se jistě vědecky popsat co to je. Existuje nespočet vědeckých pojednání třeba o kytkách. Je tam přehledně seřazeno tisíce druhů, včetně fotek, nákresů a popisů. Jsou tam vlastnosti kytek, jeich zařazení do druhů, poddruhů. Je tam ve ketrém ročním období kvetou, kdy nekvetou, jak se pozná jedna od druhé…ok tohle je důležité, ale není to život. Nemůže se to vyrovnat pohledu na rozkvetlou louku. Ano existuje nespočet vědeckých knih a lidské chování a jednání, antropologie, psychologie…, je to důležité, ale co to je proti dětskému smíchu? Proti tomu, když dítě přijde ke mě a řekne: “tati mám tě rád”. To se nějak nevejde do knih, do poznatků, definic a pouček. Kytka ležící na stole, rozpitvaná, už není krásná. Stal se z ní OBJEKT zkoumání. Člověk podrobený zkoumání je také OBJEKT. Ale nakolik je to ještě člověk. Přátelé moji milí, mluvím o životě. O životě který se nedá spoutat, narvat do knih a definic, přehledně srovnat. Mluvím o životě, který vás neustále bude překvapovat, který se bude živelně vzpírat a před očima se bude měnit. Nepůjde chytit do zkumavky, připoutat na pitevní stůl…. Pro lékaře je taky lidské tělo objektem ke studiu. To je správně. Ale bylo by správně, kdyby se ke své ženě až přijde domů choval jako k objektu? Myslím, že by dlouho manželé nebyli. Víte kam tím mířím? Asi tušíte. S Bohem se to má stejně. Rádi bychom z něj učinili OBJEKT. To se nám také nikdy nemůže podařit a pokud ano pak to co se stane objektem už rozhodně nebude Bůh. Bůh je život. Znáte to: “číslo pět ne rozmontovat!” číslo pět živý. viděli jste ten film?
Jirko, intuice je celkem prozkoumaný pojem. Většina lidí uvažuje naprostou většinu času intuitivně. Schopnost se z kytek radovat a obdivovat jejich krásu není nijak umenšena nebo v rozporu s jejich klasifikací nebo vědeckým bádáním. Často to je právě naopak.
Podle mě ale už v rozporu se zdravým rozumem stavíš své prožitky a pocity na piedestal a děláš z nich dalekosáhlé závěry o existenci nějakých nadřazených bytostí apod.
Před 500 lety by to bylo pochopitelné. Dnes, s tím co víme o lidské mysli, je to směšné.
Křesťan ne rozmontovat, křesťan živý. Když vy křesťan rozmontovat tak vy ho poznat, ale on už ne živý. Vy nepoznat jaký on byl. On mrtvý.
Ano Michale, tak nějak jsem to myslel.
Jirko, ten film jsem měl rád. A v podstatě máš pravdu. Jakmile se křesťanství podíváš trochu pod kapotu, tak se to sesype, jak domeček z karet.
Já mám raději prožitky, které jsou trochu stabilnější a nemusím se kvůli nim bát rozumového poznání.
Jo to mi nevadí, já jsem rád směšný. Já se rád směju. a když se ostatní smějí kvůli mě jsem ještě radši. Jsem směšný a překonaný. Jako Bůh.
Můžu být třeba jako šašek, blázen. A ten si může říkat co chce. Jo, nikdo ho nebere vážně, ale může mít pravdu… 🙂
http://www.stjoseph.cz/maly-kurs-apologetiky/
“Katolické vyznání je jediné autenticky křesťanské”
A máš to, protestante! 😉
Slávek Černý says:
September 21, 2012 at 8:13 am
Jirko, ten film jsem měl rád. A v podstatě máš pravdu. Jakmile se křesťanství podíváš trochu pod kapotu, tak se to sesype, jak domeček z karet.
protestant:
To je ovšem jen tvoje víra Slávku. Víra a zbožné 🙂 přání.
Michal says:
September 21, 2012 at 8:27 am
http://www.stjoseph.cz/maly-kurs-apologetiky/
“Katolické vyznání je jediné autenticky křesťanské”
A máš to, protestante!
protestant: Mně to velmi připomíná tebe Michale. Ty v podstatě tvrdíš něco podobného, jen jsi vyměnil slovo katolické za ateistické. 🙂
Vzhledem k tomu, že střípky pekla, stejně jako nebe zakouším již v tomto přirozeném světě, považuji za použití metody empirické indukce existenci pekla za tvrdý empirický fakt. 🙂 Mé osobní peklo BY MOHLO vypadat asi takhle: Nejprve při posledním posouzení mého života (game is over) by mi byl promítnut film jaký reálný dopad měla všechna má sobecká rozhodnutí na můj charakter ,funkčnost mého svědomí, životy mých blízkých, životy ostatních lidí, zvířat, rostlin, vesmíru, duchovního světa. Pak by mi byly promítnuty všechny okamžiky, kdy mi Bůh skrze svědomí, jiné lidi, Bibli, okolnosti, dával najevo že mé jednání není ok a ,že má vylhávání a sebeoklamávání neobstojí. Pak by mě byl promítnut film, kým jsem se mohl stát, kdybych ve svých rozhodnutích byl dostatečně pokorný a přiznal si, že to nezvládám a potřebuju pomoc, přijal nabídku odpuštění , a spolupráci Boha (Ducha svatého) na realizaci mého bytí, vztahů….všeho. Pak by se Bůh respektujíc mé rozhodnutí v časném světě, odebral ,se vším co je Jeho ,pryč z mé existence a zůstala by jen černá díra a má osamělá nesmrtelná duše . Pak by přišel pláč a skřípění zubů z věčné výčitky, jak jsem moh bejt takovej debil a ignorant a myslet si ,že všechna krása a potenciál života je jen náhoda a “samota černé králičí nory” (jak trefně poznamenal Karel ve své dekonverzi). Stalo by se mi pak realitou to čemu jsem věřil.
Tak by mohlo vypadat mé osobní peklo. Mohlo, ale nebude, páč jsem vsadil na to, že Ježíš zaplatil za důsledky mého egocentrismu smrtí na kříži, prošel peklem místo mě a vstal z mrtvých do plnosti věčného života, kam i mě provede roklí šeré smrti. Tato má sázka denně prověřována metodou empirické indukce se mi jeví stále víc jako správná.
….Ptal jsem se manželky, jak by lidem, kteří nevěří Bohu vysvětlila peklo.
” Kdyby s tebou žili tak dlouho jako já, nemuseli by se ptát.”
Omlouvá se všem komu nedpovídám na jejich reakce. ve své práci převážně nesedím v kanceláři, v podstatě ani jinde nesedim. rád bych diskutoval, psané diskuze jsou mnohem pomalejší než zočivoči a tak nestíham. Nevím jak to děláte.
K utrpení….Dneska je v Praze v Ječné ulici u metodistů od 19.hodin setkání s panem Yunem, Číňanem, který strávil v čínských vězením mnoho let.Četl jsem o něm knížku. Myslím, že má co říct. Pokud budete někde poblíž a bude vás zajímat svědectví z první ruky……
Jo,jo Jirko, ateističtí patologové by rádi dostali Boha na pitevní stůl. On jim tam né a né držet. Možná je tím, že není mrtvola.
Svoje pocity dávám Slávku na stejnou úroveň jako rozumové poznání. Rozum se může totiž plést stejně tak jako pocity. Jen si vem těch filosofických směrů, kolik jich je a každý tvrdí něco jiného. Jen se podívej na fyziku jak se vyvíjí, kdo by pomyslel pře sto lety na kvark. No a stejně se vyvíjí i víra. Naše poznání srdcem. To taky existuje. reálně. Alespoň pokud je psychologie vědou. Ovšem vědou ve které zkoumáme to co zkoumáme tím co zkoumáme. Zkoumáme člověka člověkem. taky se i psychologie vyvíjí. Taky teologie se vyvíjí. To je taky věda. Věda o světě z pohledu Božího. Teologie je totiž vzestupná a sestupná. vzestupná od lidí k Bohu a sestupná od Boha k lidem. Ale tím vás nechci zatěžovat.
Jinak se přiznám k jedné věci: náboženství a věřící mě zajímají spíše jako fenomén. Budu-li upřímný, tak možnost, že by bůh existoval nevidím v tuto chvíli jako alternativu.
Jirko, to jsme na tom podobně. Pro mě jsou možná dokonce ty pocity důležitější, než rozum. Nicméně je chápu, jako to co jsou: pocity prožívám a rozumem se snažím poznávat. Ze svých pocitů nedělám žádné jednoduché závěry o světě kolem sebe. Určitě bych nikdy jen na základě pocitu nebo prožitku nepostuloval existenci jakéhokoliv Boha.
Pocity jsou prostě skvělý. Třeba teď jsem byl dvakrát u zubaře kvůli dvěma kazům. Jednou jsem si nechal píchnout anestezi a podruhé ne. Bylo to naprosto skvělý, bezprostředně porovnat ten rozdíl.
Snil jsem, že nedlouho poté do Descartes podal naprosto nevyvratitelný a přísně apodiktický důkaz Boží jsoucnosti, se mu Bůh zjevil. A pravil: “Výborně!. Ten důkaz mojí existence se ti opravdu povedl. Jím určitě vstoupís do dějin lidského myšlení. Ale uvaž jen, co jsi mi svým důkazem způsobil. Ty mě vlastně mám-li to tak říci přímo nutíš abych existoval. Od tohoto okamžiku, kdy jsi mě tak nevývratně dokázal, nemohu si už dovolit abych dělal jako kdybych nebyl. Dohlédneš co to znamená? Asi ne. Dávej tedy dobrý pozor: Abys pochopil, že já nejsem Bůh panování a nadvlády, který má ke svému ospravedlnění vždycky zapotřebí vědeckou ideologii dokazující nepopiratelně existenci takového supervládce, ale že jsem Bůh svobody, který se bez takové ideologie docela dobře obejde, tak se ti dnes zjevuji, abych ti řekl, že zmatu vaše přemýšlení. Zmatu je tak, že mě sice budete hledat, ale nenajdete mě, dokud neřeknete: Ne naše rozumování, ale naše láska k Němu, ta láska která převyšuje každou jinou lásku, je nejvyšším důkazem jeho jsoucnosti. Neříkejte tedy, že Bůh existuje protože jsme ho přísně logicky dokázali jako nutně jsoucí Bytí, ale rcete: On existuje protože ho nade vše milujeme. Neboť uvažte, že já nechci existovat jen sám ze sebe silou svého svébytného Bytí. Já chci existovat též a především silou vaší lásky, silou vaší vůle k Bohu. Dejte proto mému byté existenci. Přičiňte se abych existoval nejenom jako důsledek vašich logických úvah, ale abych existoval silou vaší činné a tvůrčí lásky.