Modlitby nefungují

Křesťané věří, že jejich bohu na každém člověku záleží, cítí k němu lásku, a touží aby tato láska byla opětována. Bůh má být navíc dobrý, všemohoucí a vševědoucí.

Pokud tedy Bůh člověka miluje, a člověk, věřící křesťan, Boží lásku opětuje, je takováto opětovaná láska Bohu bezpochyby milá. Pokud se takový člověk dostane do obtížné životní situace, kterou nemůže sám zvládnout, a v modlitbě prosí svého Boha o pomoc, dalo by se asi očekávat, že pokud by Bůh opravdu měl vlastnosti, které mu křesťané připisují, pak by takovému člověku pomohl.

Uvažme jen, jak se zachová obyčejný člověk s jen trochu slušnou povahou, pokud ho někdo v evidentně obtížné situaci prosí o pomoc, a je v moci toho slušného mu tuto pomoc poskytnout! Jistě to udělá. Bůh je navíc jistě “víc dobrý” než libovolný člověk – můžeme tedy předpokládat, že by pomohl o to spíš, pokud by ovšem existoval.

Uvažme dále, že ta osoba, která prosí o pomoc, je Boha milující, a Bohem milovaná! Představa, že bychom my lidé ignorovali prosbu o pomoc milované osoby, která tuto pomoc zjevně naléhavě potřebuje, dostala se do obtížné situace nikoliv svým přičiněním, a my jí tu pomoc můžeme poskytnout, je asi prakticky nemyslitelná.

Za těchto okolností je pochopitelné, že křesťané věří tomu, že modlitby opravdu fungují. Modlí se k bohu pravidelně a běžně, věří tomu že Bůh jejich modlitbám naslouchá.

I Bible se k modlitbám vyjadřuje, vyjadřuje se k nim na mnoha místech, a naprosto jednoznačně. Evangelisté citují Ježíše, jak zcela logicky a v souladu s předchozími odstavci nedvojsmyslně prohlašuje:

“Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.” (Marek 11:24).

Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte. (Matouš 21:21)

Dále viz. např. Matouš 7:7, Jakub 5:15-16, Matouš 17:20, Matouš 18:19, Jan 14:12-14, Matouš 21:21, Marek 9:23, Lukáš 1:37, a na mnoha dalších místech.

Jenže modlitby nefungují. Vůbec.

Byla provedena celá řada studií, které zkoumaly vliv jak přímých modliteb (pacientů sami za sebe), tak i “přímluvných” modliteb. Viz. např. zde. Citujme:

One of the most scientifically rigorous studies yet, published earlier this month, found that the prayers of a distant congregation did not reduce the major complications or death rate in patients hospitalized for heart treatments.

a

A review of 17 past studies of “distant healing,” published in 2003 by a British researcher, found no significant effect for prayer or other healing methods.

V článku na livescience se dokonce píše:

In the largest study of its kind, researchers found that having people pray for heart bypass surgery patients had no effect on their recovery. In fact, patients who knew they were being prayed for had a slightly higher rate of complications.

Přes značnou snahu křesťanů zejména v USA, štědře finančně podporovanou, neexistuje ANI JEDINÁ peer-reviewed studie, která by prokazovala signifikantní vliv modliteb.

Ukažme si na konkrétním příkladu, co znamená statisticky signifikantní. Řekněme např. že při určitém konkrétním druhu rakoviny se uzdraví 60% pacientů. Statistika říká, že v takovém případě se s pravděpodobností 95% uzdraví víc než 570 a méně než 630 pacientů. Současně z toho plyne, že v průměru jedna z 20 studií by měla zjistit uzdravený počet pacientů, který by nespadal do tohoto intervalu. Výše zmíněné metastudie potvrzují v principu přesně toto.

Uvažme, že by stačilo, kdyby se místo docela běžných řekněme 620 pacientů jich ve skupině věřících uzdravilo třeba 650 – a už by to byl statisticky mimořádně významný výsledek! Pravděpodobnost, že by k němu došlo náhodou, je pouhých 0,06%! Žel, nic podobného se neděje. Vše funguje přesně v intencích chladné matematické statistiky.

Poznamenejme ještě, že existují nemoci, ze kterých se neuzdraví nikdy nikdo (např. amputovaná končetina, Downův syndrom, pravděpodobně i cukrovka, a mnoho dalších). Nepřekvapivě – v těchto případech se NIKDY neuzdraví ani věřící člověk, a může se modlit a prosit Boha jak chce – ačkoliv v moci Boha by JISTĚ bylo, aby nechal člověku amputovanou končetinu dorůst, nebo třeba aby způsobil vymizení Downova syndromu dítěti nešťastné a zlomené matky, která ho prosí o pomoc…

Podívejme se nyní na některé argumenty věřících, kterými se snaží výše uvedená fakta vysvětlit.

1) snad nejčastější přístup je popření výše uvedených faktů. Modlitby prostě fungují a tečka, a nějaké studie si mohou tvrdit co chtějí.

2) argumentace osobním příkladem. “Já jsem věřící, a já jsem se z té a z té nemoci uzdravil, což dokazuje že modlitby fungují”. Takoví věřící často odmítají vzít na vědomí, že ze zcela stejné nemoci se prostě v určitém procentu případů lidé uzdravují obecně, bez ohledu na svou víru. Odmítají vzít na vědomí, že z takového pozorování prostě nelze korektní závěr učinit.

3) někteří věřící říkají, že “Bůh se nechce nechat zkoumat”. Jenže prokázání účinku modliteb přece by přece nebylo zkoumáním Boha. Pokud by taková úvaha měla platit, pak bychom mohli analogicky vyvodit, že je-li celý svět Božím stvořením, pak zkoumání světa je zkoumání Božího díla, tedy analogicky s předchozím zkoumáním Boha. A protože Boha zkoumat nelze, nemělo by jít ani zkoumat zákonitosti ve světě. Jenže zákonitosti ve světě zkoumat lze – tedy se stala asi někde chyba.
Kromě toho Ježíš říká v Janovi 14:13 “O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.” Z toho přímo plyne, že Bůh CHCE konat skutky, které lidi pak mohou vidět (např. prokazatelně uzdravovat skrze modlitby) aby tak byla ukázána jeho sláva. Obdobně i ve Starém zákoně Bůh s lidmi běžně komunikuje, a koná různé skutky právě proto aby ukázal svoji moc a slávu.

4) “Bůh není automat”, aby jaksi “automaticky reagoval” na modlitbu. Toto je opět argument, který nedává příliš smysl. Nikdo přece nechce, aby Bůh reagoval “automaticky”. Člověk přece také není automat, a přesto, je-li “dobrý”, a prosí-li ho o pomoc někdo kdo je evidentně v nouzi, a je-li to v jeho moci, pak jistě pomůže. Navíc, nikdo neříká že by Bůh měl pomáhat VŽDY. My však pozorujeme, že prosit Boha o pomoc v nouzi funguje naprosto stejně, jako ho neprosit o nic, nevěřit v něj a spoléhat se sám na sebe a na světské prostředky. Takováto absolutní ignorace Boha proseb věřících o pomoc jistě není ani zdaleka jedinou alternativou absurdní fráze “reagovat na modlitby jako automat”.

5) “snad si nemyslíte, že by Boha mohlo jít dokázat”. No upřímně – přesně to si myslím. Proč by Boha nemohlo jít dokázat, pokud by existoval? Jistě že by ho MOHLO jít dokázat, koneckonců Bible ani v nejmenším nikde neříká, že by snad Bůh měl bránit tomu, aby člověk získal jistotu že On existuje. Není ani žádný důvod, proč by něco podobného Bůh měl chtít! Ostatně, řada církevních učenců se o důkaz Boží existence více či méně úspěšně pokoušela, viz. např. Tomáš Akvinský.
Křesťané si zde dělají zásluhu ze své prohry. Nic ve světě nenasvědčuje tomu, že Bůh existuje, naopak: celý svět se chová právě tak, jako by žádný Bůh neexistoval. Věty typu “snad si nemyslíte, že by o sobě Bůh mohl dát vědět” jsou jen celkem hloupoučkým pokusem, jak bagatelizovat krajně nepříjemný fakt totální absence skutečností, nasvědčujících existenci Boha.

6) standardní odpověď “celé je to nesmysl, vůbec ničemu nerozumíte, nic jste nepochopil”.

Na závěr, jako obvykle, poznamenejme, že nefunkčnost modliteb je v naprostém souladu s ateistickou pozicí, že totiž Bůh neexistuje. Neexistuje-li Bůh, pak není důvod aby fungovaly modlitby – a přesně toto i pozorujeme.

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.