Lidé z Biblických dob

Známý a překvapivý poznatek z psychologie říká, že naše víry získáváme shodou náhod, životních okolností do kterých se dostaneme, z rodiny ve které žijeme, atd., a teprve až ex-post pro ně vymýšlíme racionalizace – v případě, že to je vůbec potřeba, tj. že je jejich důvodnost vystavena pochybnostem.

Platí to i pro nás ateisty, i pro křesťany. POKUD nám jde o to, abychom zastávali pravdivé víry, je naprosto klíčové, abychom si tohoto faktu byli vědomi, a důsledně dbali na to, aby naše argumenty, kterými své víry obhajujeme, byly opravdu logické, racionální, a nikoliv jen racionalizující (tedy omlouvající víry, které tak jako tak zastáváme).

Celá křesťanská víra, celá, napříč historií, stojí na pravdivosti toho, čemu uvěřili prvotní křesťané. Pokud by tehdy oni neuvěřili, pak by logicky ani dnes nikoho ani nenapadlo věřit tomu, že jistý Palestinec z chudé oblasti Galilee, jeden ze stovek tisíc lidí ukřižovaných Římany napříč celým Impériem, vstal po své smrti z mrtvých, byl Bohem vyzdvižen do nebe, a byl dlouho očekávaným Mesiášem. A POKUD se tehdy oni zmýlili, pokud uvěřili nesprávné/nepravdivé věci – pak s tím padá i celá křesťanská víra. Nikdo nemá žádnou dodatečnou evidenci. POKUD tedy křesťané nechtějí věřit nepravdivým věcem, pak je asi dobré, aby měli ujasněno, PROČ si myslet, že ONI se tehdy nemýlili.

Stejně jako my dnes, byli i lidé před 2000 lety do značné míry determinováni světem, ve kterém žili. Stejně jako my dnes, věděli, co tehdy “každý věděl”. A tehdejší svět byl diametrálně odlišný od našeho – a vůbec teď nemluvím o vědě a technice.

***

Lidé Ježíšovy doby měli zcela jiné chápání kosmologie než my. Svět byl pro ně daleko menší, než jak ho vidíme my dnes. Byl tvořen plochou Zemí s pevninami a moři, nad ní se klenula nebeská klenba se Sluncem, Měsícem a hvězdami, a pod zemí byla říše mrtvých – Sheol. V nebi pak sídlili bohové a jiné “vyšší” bytosti (andělé).

V souladu s tím nám Lukáš ve Skutcích dojemně líčí (Sk 1:9), jak se Ježíš vznášel do nebe, dokud svým učedníkům nezmizel z očí v oblaku. Podobně bylo toto kosmologické předporozumění důvodem, proč lidé obětovali na vyvýšených místech (aby tak byli Bohu v nebi blíž). I Mojžíš uzavřel svou smlouvu s Hospodinem na hoře Sinaj. Dle Jana sestoupil Ježíš z nebe (Jan 3:13), dle Matouše sletěl Boží Duch z nebe v podobě holubice (Mt 3:16) a z nebe také zaznívá Boží hlas (Mt 3:17).

Tehdejší lidé nejen že prakticky neměli ponětí o tom, jak svět funguje, ale mnohem překvapivěji jim byl prakticky neznámý koncept nauturalismu, tedy ŽE svět VŮBEC nějak funguje “sám o sobě” (a bohové do něj případně nějak zasahují). Naopak, vše co se dělo, bylo vnímáno jako přímé dílo bohů, a dobrých či zlých sil. Východy a západy Slunce, bouře, blesky, zemětřesení, štěstí či neštěstí lidí, dobrý či špatný osud, sny, nemoci – za vše mohli bohové, andělé, případně zlé síly. Celý panteon “vyšších sil” byl nedílnou součástí světa. Nikdo tehdy nemyslel v kategoriích “přirozeného světa” a “nadpřirozena”.

Příčinu nemocí viděli lidé v posedlosti nečistými duchy. Osoby nadané příslušnou mocí, jako např. Ježíš, Hanina ben Dosa či Apollonius z Tyanye a další pak tyto duchy mohli vymítat a člověka tak uzdravit. Uzdravování vymítáním démonů tvoří velkou část Markova, Matoušova i Lukášova evangelia! Ježíš s démony rozmlouval, oni ho na rozdíl od běžných lidí poznávali a báli se ho.

V Markovi 5 vyšel proti Ježíšovi člověk, který bydlel v hrobech, a “nikdo ho nemohl svázat ani řetězem”, protože “on ty řetězy a okovy vždy rozerval”. Byl totiž posedlý hned spoustou duchů – které z něj Ježíš vyhnal do blízkého stáda prasat. Pro nás opět není podstatné, zda se to stalo, ale ŽE tomu tehdejší lidé bez problémů věřili.

***

Svět byl pro tehdejší lidi plný divů a podivuhodných a lidmi nepochopitelných událostí. Divem bylo, že svítí Slunce, že vychází a zapadá, že někdy ve dne zmizí z oblohy a po chvíli se zas objeví, divem bylo hvězdné nebe, bouřky, blesky, nebeská klenba. Divem bylo když někdo chodí po vodě, když někdo vymítá duchy, když někdo mění vodu ve víno, když někdo vstane z mrtvých, atd.

Pokud se kterákoliv taková věc stala,nemělo moc smysl se ptát jak je to možné, ale mělo smysl se ptát, KDO měl tu MOC toto způsobit, a od koho tuto moc má (zda např. od bohů, nebo od zlých sil, nebo zda mu tuto moc dává magie, atd.) (viz Bart Ehrman, The New Testament, kapitola “The World of Early Christian Tradition).

Široce sdílené bylo přesvědčení, že po světě chodili a chodí lidé, kteří dělají zázraky, vymítají duchy, křísí mrtvé. Příkladem budiž už výše zmínění Apolonius z Tyanye nebo Hanina ben Dosa, samozřejmě Ježíš, a další.

***

Velmi rozšířené bylo přesvědčení o funkčnosti magie. Existovali lidé, o kterých se věřilo, že mají magické schopnosti – a svědectví o nich máme i v Novém Zákoně! Viz např. Šimon mág, Skutky 8:9.

Lidé věřili, že magická moc se může z člověka jí obdařeného přenést i pasivním dotykem, v podstatě proti jeho vůli. Svědectví o tom máme opět (mimo jiné i) v Novém Zákoně, viz např. Mk 5:25-34, zejména verš
30 Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“

Jiní lidé věřili, že i stín mocné osoby jim může pomoct. (Sk 5:15)

Ježíš sám používal magii, např.
Jan 9:6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.
nebo
Mk 8:23 Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“
Mk 8:24 On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“
Mk 8:25 Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku.

Jak vidno, magická procedura se zde napoprvé nepovedla zcela stoprocentně, a bylo potřeba ji částečně zopakovat…

Opět tedy vidíme, že lidé tehdy věřili, ŽE takto svět funguje, a lidé obdaření “léčivou mocí” ji právě takto realizují.

Magickými praktikami a vírami je přímo protkán Starý Zákon: Samuelovy dlouhé vlasy mu dávaly sílu. Když potřeboval Samuel poradit, šel za vědmou (1 Sam 28). Mojžíš způsoboval zdviženýma rukama úspěch svých vojáků. Když je sklopil, začalo Izraelské vojsko prohrávat. (Exodus 17:10-12). Lidé věřili, že existují čarodějnice, že tedy čarodějnictví zejména funguje (!) a že je třeba je zabíjet. (Ex 22:17) Krásnou ukázku magie v akci máme i v Genesis 30:37-43.

V rajské zahradě byly dva magické stromy: strom poznání, a strom života. Lidé neměli problém věřit tomu, že had mluví (k Evě), osel mluví k Balaamovi (Num 22:28), Jákob zápasil s Bohem, a Bůh ho nemohl přemoct (Genesis 32:25-27) tak ho musel “udeřit do kyčle”…

Jonáš přežil v břiše velryby 3 dny, čemuž věřil i sám Ježíš (Matouš 12:40).

***

Neméně důležité pro nás je, že v Řecko-Římském kulturním okruhu byly rozšířené příběhy o bozích, kteří měli aférky s pozemšťankami, z čehož pocházeli napůl bohové a napůl lidé (polobozi), jako např. Perseus nebo Herkules, a že Izrael Ježíšovy doby byl pod SILNÝM vlivem těchto kultur, a to od vpádu Alexandra Makedonského. Ostatně, Izrael byl v Ježíšově době pod přímou Římskou nadvládou, jak jistě každý ví, a celý Nový Zákon byl v originále psán v Řečtině.

Za Božího syna byl rovněž považován dnes už dvakrát zmíněný Ježíšův součastník, Apollonius z Tyanye, který měl zhruba až do roku 400 n.l. docela početný okruh vyznavačů. http://en.wikipedia.org/wiki/Apollonius_of_Tyana

***

Lidé Ježíšovy doby, jejichž mentální svět byl formován vším výše uvedeným, pak neměli sebemenší problém uvěřit čemukoliv, co ladilo s výše nastíněným předporozuměním. Pěkně je to vidět na epizodce ze Skutků (Sk 14:11). Když lidé viděli, že Pavel uzdravil chromého člověka, usoudili z toho, že Pavel a jeho druzi jsou bohové (!!! nikoliv jeden Bůh!) kteří sestoupili na Zem! Pavel je pak musel přesvědčovat, že jsou úplně obyčejní lidé…

Zajímavá je rovněž pasáž z Matouše, popisující události, které podle Matouše měly provázet Ježíšovo ukřižování. Země se třásla, skály pukaly, dokonce mrtví vstávali z hrobů a chodili po Jeruzalémě…
Nejde mi teď o to, že se tyto události nestaly, ale spíš o to, že s Matoušovým porozuměním celému příběhu ladilo, ŽE by takovéto události ukřižování tak mocné osoby jako Ježíš měly či mohly provázet. Dále považuji za zajímavé, jak Matouš nešetřil s ideou zmrtvýchvstání. Mrtví dle Matouše vstávali z hrobů, jako kdyby se nechumelilo.

Také Marek v šesté kapitole říká, že lidé (Izraelci!!!) ohledně Ježíše neměli naprosto žádný problém se spekulacemi, že jde o zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, jiní v něm viděli Eliáše. Podle Matouše 16:14 v Ježíšovi viděli zmrtvýchvstalého proroka Jeremiáše, či jiného z proroků. To vše dokazuje, jak přijatelná pro tehdejšího člověka byla idea z mrtvýchvstání – bez jakýchkoliv důkazů, jako čistá spekulace! “No, to asi vstal Jeremiáš z mrtvých – normálka, ne?” Zdůrazňuji, že toto se mělo odehrát PŘED Ježíšovým zmrtvýchvstáním!

Celý obrázek dokreslují širší historická fakta, ukazující, jak běžná byla v celém kulturním okruhu idea umírajících a zmrtvýchvstávajících božstev. Zemřelí a zmrtvýchvstalí bohové měli být Baal, Melqart, Adonis, Eshmun, Attis, Tammuz, Asclepius, Orpheus, Ra, Osiris, Orion, Zalmoxis, Nionysus, Odin, Inanna = Ishtar, Persephone, atd. Viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/Dying_god

***

Závěr

Faktem je, že NĚKTEŘÍ lidé, žijící ve světě o kterém jsem dnes psal, a determinovaní výše popsaným kulturním prostředím, uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých. Spousta dalších lidí, (defacto mnohem víc lidí!) žijících v tomto světě, tomu neuvěřila. Otázkou je, jak mohou DNEŠNÍ křesťané věřit na základě tohoto faktu, zvlášť s přihlédnutím k tomu, co jsem popsal v úvodních odstavcích.

Jsem zvědav na názory našich věřících přátel pod článkem.

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

256 Responses to Lidé z Biblických dob

  1. Jarda says:

    “Rozumnost náboženské víry vyplývá nejen z autority Boží, ale i z dokazatelné věřitelnosti a přijatelnosti zjevených pravd, jež sice rozum převyšují, ale rozumu neodporují, a dále i z důstojného rázu zjevených pravd, zaručených i zázraky a proroctvími.”
    http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/I-ateismus-je-vira.html

    Zde marně kdo bude čekat, že by přišel diskutovat nějaký hluboce věřící, nedejž hmoto, kněz. Ti odmítají diskutovat na nějaké rovnoprávné platformě – oni přednesou PRAVDU!!! – v náboženství, s kazatelny, v křesťanském shromáždění, a jakoukoliv diskuzti odmítají. Jakýkoliv názor, který je v rozpopru s jimi hlásanými názory, prohlašují za urážející – jejich víru, a tedy i je samotné.
    Zkuste si to někdo na stránkách Duše a hvězdy.

  2. Medea says:

    Jarda: “Zkuste si to někdo na stránkách Duše a hvězdy.”

    “Duše a hvězdy” je lefebvristický blog (tvári sa ako časopis). Tento blog si vedú: I. Pospíšil, J.J. Stodola a ďalší.
    Info o I. Pospíšilovi: http://www.exotopedia.org/wiki/Ign%C3%A1c_Posp%C3%AD%C5%A1il

    P.S:
    Lefebvristi sú katolícki extrémisti odmietajúci II VC. Už som ich spomenula tu: http://www.i-ateismus.cz/privitani-a-prehled/comment-page-18/#comment-35533

  3. Michal says:

    Co říkáte na tohle? 🙂 http://henryklahola.nazory.cz/PIUS11CChC1932CZ.htm
    Pozor, to nejsou (neměly by být) slova pošuka Laholy, ale papeže Pia XI, který je podle wiki podle některých historiků “největším papežem 20. století.”

    Cituji několik perliček:
    – “to, co Duch Svatý děl o některých špatných lidech: “Čím člověk hřeší, tím i schází.” (Moudr. XI, 17.)”
    – “slova, která pronáší Duch svatý ústy svatého Pavla, že totiž “kořenem všech věcí jest žádostivost peněz” (I. Tim., VI, 10).”
    – “Již sám Duch svatý praví v žalmu tato slova: “Řekl blázen ve svém srdci: Není Boha” (Ž. XIII. a LV., 1).”

    Papež evidentně naprosto pevně a neochvějně jede v linii 2 Pet 1:21 🙂

    – “Bezbožník, nevěrec, jeden z mnohých popírá Boha, svého Stvořitele, ale sám u sebe. Dnes však již proniká tento převelice zhoubný blud do širokých lidových vrstev, svými organizacemi se plíží a proniká i do obecných škol, aby zasáhl co nejdále, užívá divadel a šíří se nemravnými představeními v biografech, gramofonem a přednáškami, radiem. Tisknou se ateistická díla v různých jazycích, pořádají se zvláštní výstavy, konají veřejné průvody. A to není vše, byly založeny politické strany, hospodářské instituce i vojenské. Tato organisovaná a průbojná nevěra pracuje neúnavně svými agitátory, přednáškami a obrázky, všemi prostředky tajné i veřejné propagandy ve všech vrstvách, na všech místech, v každém sále, podporujíc morálně tuto zhoubnou činnost universitami a nevědomé strhujíc jistě do svých řad. Vidíme-li takovou činnost ve službách věci tak zhoubné, vzpomínáme na slova, která proslovil náš Spasitel: “Synové tohoto světa jsou obezřetnější než synové světla.” (Luk. XVI, 8.)”

    Atd., prostě mazec! 🙂

  4. Jarda says:

    Pro doplnění Michala:

    http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3965

    http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=536183
    V rámci Církve se sice vytvořily podmínky (nejen materiální) pro rozvoj vědeckého myšlení, ale kamenem úrazu se jí stala obava, že jí svobodomyslné bádání přeroste nekontrolovatelně přes hlavu a vymkne se její kontrole.

    Pokud v tomto směru nechcete zůstat hlasatelem nekritického pohledu na křesťanství, zejména na římskokatolickou církev, doporučuji vám prohloubit si pohled přinejmenším reflexí historicky nedávné minulosti přístupu katolické církve k vědeckému pohledu na to pro ni nejcitlivější, na biblické texty.

    To představuje jeden z klíčových momentů, proč se římskokatolická církev – v pochopitelných obavách z přílišného racicionalismu (s jeho apriorními postoji k zázrakům a podobně) – uchylovala k potlačování vědeckého přístupu přímo ve svých řadách, k potlačování svobody vědeckého bádání a zveřejňování jeho výsledků, dávání knih na Index, zákazu činnosti a podobně. To, co je dnes některými křesťany vydáváno za podsouvání postojů, které církev nikdy nezastávala, byla prostě reálná situace církve.

    Ucelený přehled historie zaostávání římskokatolické církve (nejen za sekulárními racionalisty, ale i za nekatolickými badateli) v tomhle směru poskytuje kniha Tomáše Petráčka “Bible a moderní kritika”. Je cenná už i tím, že je svým způsobem spíše než kritikou snahou popsat možnosti římskokatolické církve v její situaci, odlišné od jiných církví, které k tomu vedly, téměř až apologie omlouvající chyby poukazováním na jejich příčiny.

    http://www.ivysehrad.cz/autor/petracek-tomas/

  5. Jarda says:

    Příklad chorého mozku tzv. katolíka:

    http://www.henryklahola.nazory.cz/buz.htm

  6. Jarda says:

    Nenávidíme-li hřích tak, jak jej máme nenávidět, tj. upřímně, ze všech sil, odhodlaně, měli bychom činit více pokání, ukládat si více sebezáporů a bez ustání litovat svých hříchů. Vrcholnou zradou Boha je pak hereze. Je to hřích hříchů, ta nejodpornější věc v Božích očích na tomto zlovolném světě. Jak málo si uvědomujeme její neskutečnou ohavnost! Je znečišťováním Boží pravdy, nejhorší ze všech nečistot.
    http://www.stjoseph.cz/kde-neni-nenavisti-k-herezi-tam-neni-svatosti/

  7. Michal says:

    No to je teda otřesné čtení…

  8. Lamia says:

    Ten Hlahola je úžasný. Miluju a chci si ho vzít domů. Ale když tak uvažuju, jak ho vytočila možnost svěcení ženských na kněze, co by asi dělal s religionisty (religionistkami)? Že by třeba doživotní internace v zazděné cele bez oken a bez dveří, jako kdysi byla pro Husa alternativa upálení za kacířství?
    Možná by ten boží bojovník měl emigrovat do Spojených států, našel by tam nejspíš mnoho ochotných soukmenovců – i když pravda, evangelikálové katolíky zatracují rádi a často. Nekalá konkurence.

  9. Antiateista says:

    Proč jste rovnou nenapsal, že tenkrát lidé byli debilové a já dneska jsem nadčlověk, který ví všechno.
    A ten naturalismus je docela sporný (http://www.amazon.com/Where-Conflict-Really-Lies-Naturalism/dp/0199812098)

  10. Michal says:

    Nenapsal jsem to, protože si nic takového nemyslím.

    Zato si to myslím o vás.

  11. Antiateista says:

    No já se aspoň nepletu do věcí, o kterých toho moc nevím. Jsme si totiž nevšiml, jaké máte vzdělání ohledně Bible. Historie? Biblistika? Ani to ani ono.
    Oni ateisté jsou totiž takový druh šovinistů a chtějí ostatním ukazovat sebe jako nadřazenou rasu či nadlidi. Něco podobného jako u Nietzscheho. A ostatní jsou hlupáci.

  12. S.V.H. says:

    Možná je to jen náhoda, ale ještě jsem od Vás ani zde ani na osacr nenarazil na jediný věcný argument. Všechno jsou to komentáře ad hominem. Ten nemá dostatečné vzdělání, tamten je morálně vadný, tenhle intelektuálně nedostatečný. Nešlo by občas místo k člověku říct něco k věci?

  13. Antiateista says:

    Platí to o lesu a o ozvěně. Argumenty jsou tedy přiměřené místu. Vůbec celý ateismus je jeden velký ad hominem útok. Jen se podívejte na většinu témat tady a u osacr a bude to hned jasné.

  14. Michal says:

    Prosím vás, antiateisto, můžete mi říct aspoň JEDEN jediný můj článek, který by byl založen na ad-hominem útoku?

    Tohle už je poněkolikáté, kdy zde houknete nějaký nesmysl, a pak už se neozvete. Nemohl byste se alespoň tentokrát pokusit své tvrzení si obhájit?

  15. Antiateista says:

    No třeba zrovna “Jak funguje víra”. Prostě všchni ateisté mají příliš starost o ty ne-ateisty. Nebo jste si snad všiml, že na křesťanských blozích jsou probíráni ateisté jako přímo lidé např. z hlediska psychologie? Někde snad ano, ale pravidlem to není. Tam se spíše věnují sami sobě.
    Věřte mi, že mi nejde o tupé nadávání – oplácím tím, co vyžadujete sami.