Kosmologický argument

Kosmologický důkaz existence Boha je modernější interpretací důkazů Boží existence Tomáše Aquinského, a objevuje se ve dvou modifikacích. Obě jsou postaveny na stejné myšlence (argument nemožností nekonečného regresu z pozic “selského rozumu”), přičemž první využívá vzájemnou “závislost” jsoucen, druhá jejich vzájemnou zapříčiněnost. Uveďme první z těchto dvou variant:

1) Každá událost musí mít nějakou příčinu
2) Řetězec vzájemně zapříčiněných událostí nemůže jít nekonečně hluboko do minulosti
3) Existuje tedy nějaká prvotní, ničím nezapříčiněná příčina, která existuje sama o sobě
4) Tuto příčinu nazýváme Bohem

O Kosmologickém argumentu jsem původně vůbec neměl v úmyslu psát, protože jsem byl přesvědčen, že jeho problematičnost je zřejmá na první pohled snad každému. Nicméně evidentně jsem se mýlil, protože věřící kosmologickému argumentu přikládají velkou důležitost. Píše o něm Dinesh D’ Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak, a věnují mu rozsáhlou pozornost na VŠECH webech, které deklarují svoji ambici obhájit křesťanství z pozic racionality. Jmenujme pro příklad http://www.rozumnavira.cz/ nebo http://www.rozhovor.cz/existuje/index.php.

***

Moje první a IMHO nejzásadnější námitka zní: Klidně pro začátek uznejme argument jako platný. Jediné, co je jím dokázáno, je jakási prvotní, ničím nezapříčiněná a na ničem nezávislá Příčina. Věřící věnují spoustu času tomu, aby podrobně (a přesto chybně) dokazovali její existenci, a přitom se takto neúspěšně škrábou jen na “první schůdek schodiště”. Těm “dalším schodům” však věnují pozornost naprosto minimální, ne-li žádnou.

I pokud by Prvotní, ničím již nezapříčiněné jsoucno existovalo, může přece jít o jakousi neosobní “věčnou tvořivou Sílu”, “univerzální Princip”, Universum tvořící “jeviště” všeho, apod.

Věřící tedy musí ukázat, že

1) Prvotní příčina je osoba. Má myšlenky, cíle, city (lásku k lidem), pocity (smutek z hříšníků, zlost dle SZ, …) atd.
2) že je všemocná. K tomuto není zjevný důvod. Stačí, aby byla právě tak “mocná”, aby zapříčinila vznik Vesmíru. Záměrně neříkám “stvořila jej”.
3) že je vševědoucí – zde důvod vůbec netuším, proč by taková měla být
4) že je Dobrá. Pojem “být dobrý” má přitom smysl jen ve vztahu k člověku. Připisovat tuto vlastnost Bohu je podle mě značně problematické.
5) že má z celého Stvoření speciální vztah k Člověku
6) zejména že tato prvotní příčina člověka miluje
7) je s lidmi v “přímém kontaktu”, ví, co si myslíme
8 ) když chce, může nám pomoct
9) má ráda, když Ji uctíváme
10) naopak nesnáší, když Ji neposloucháme = hřešíme
11) svoje instrukce nám předala v knize jménem Bible prostřednictvím jednoho z mnoha národů ve starověku
12) rozhoduje o lidské “spáse”
13) a o zatracení hříšníků
14) tato Prvotní Příčina má Syna
15) kterého seslala na Zemi
16) aby zde zemřel
17) a aby byli skrze jeho smrt lidé spaseni
atd.

Věřící všechny tyto body obchází nádherným “oslím můstkem”. Řeknou: náš Bůh má vlastnost “býti prvotní příčinnou”, a proto prvotní příčina je naším Bohem, a voilá – ten tedy existuje, a všechny výše uvedené body jaksi automaticky platí! :)

***

Mou druhou námitkou je, že bod (2) Kosmologického argumentu neplatí. Není důvod, proč by příčiny jevů v našem světě nemohly tvořit nekonečný regres. Jako protipříklad uvažme třeba model odjakživa existujícího cyklického Vesmíru, přičemž každý cyklus začíná svým “velkým třeskem”, následnou expanzí, která po desítkách miliard let přejde ve smršťování, končící Velkým Křachem, plynule přecházejícím v nový Velký Třesk.

Věřící nemožnost nekonečného regresu většinou nezdůvodňují, jako by nebylo nic samozřejmějšího, než že náš svět takto nemůže vypadat. Jeden z mála pokusů o zdůvodnění, který jsem kdy slyšel, vycházel z naprostého nepochopení základů teorie množin. Vypadal nějak takto:

Kdyby trvala minulost nekonečně dlouhou dobu, pak by např. počet uplynulých dní (nekonečně mnoho) byl ROVEN počtu uplynulých let (též nekonečně mnoho), což je absurdní. Proto od “začátku” muselo uplynout jen konečně mnoho času.

Jinde jsem viděl analogickou úvahu se sudými versus všemi čísly. Sudých by měla být polovina ze všech, jenže v případě nekonečného počtu je jich “stejně”, což je absurdní, a proto nekonečně mnoho času nemohlo uplynout.

Obě úvahy jsou triviálně chybné: Nelze totiž jen tak zobecnit, že to co platí pro každé přirozené číslo (tedy, že jeho dvojnásobek je vždy větší, než ono samo) platí jaksi automaticky i pro nekonečno. Ve skutečnosti to samozřejmě neplatí, protože nekonečno předně vůbec není přirozené ani reálné číslo, a proto s ním nemohu dělat aritmetické operace, jako například násobit ho nebo dělit 365 nebo dvěma nebo z něj “udělat polovinu”. Při korektním užití pojmu nekonečna nevzniká žádný spor, a není nejmenší důvod, proč by prostor nebo čas nemohly být nekonečné tím či oním směrem.

Setkal jsem se ještě s jednou námitkou proti nekonečnému regresu. Ta říká, že i kdyby Vesmír existoval věčně, pak by stejně musela existovat nějaká příčina, která by mu existenci umožnila, a na které by tak Vesmír závisel.

Tato námitka je však logicky chybným argumentem (logical falacy) třídy Non sequitur, čili “neplatná implikace”. Existuje-li Vesmír věčně, a sám od sebe, tak fakt nemusí být nic dalšího, na čem by musel být závislý. Pokud někdo tvrdí, že musí, pak musí korektně zdůvodnit proč.

Kromě toho, model věčně existujícího a na ničem nezávislého Vesmíru je logicky úspornější než model věčně existujícího a na ničem nezávislého Boha, který teprve dal vzniknout našemu Vesmíru. Racionální postoj v souladu s Occamovou břitvou tedy je, přijmout logicky úspornější model, do doby, dokud se neobjeví důvod proč přijmout ten složitější. O žádném takovém ale nevím.

***

Moje třetí námitka zní, že kosmologický argument v obou interpretacích používá nejasně definované pojmy, a stojí na dost naivním chápání fyziky.

Tak například, kvantová teorie, která dává naprosto neuvěřitelně přesné předpovědi, a je to jedna ze dvou klíčových teorií fyziky 20. století, dává výsledky v pravděpodobnostním tvaru. Lze tedy např. určit velmi přesně pravděpodobnost, že se dané atomové jádro rozpadne v čase delta t, ale rozhodně nelze určit přesný okamžik toho rozpadu. Zdá se navíc, že toto omezení je dost principiální. POKUD by existovalo cosi jako fundamentální náhoda, pak je tvrzení (1) kosmologického důkazu nepravdivé. Existovaly by události, které se dějí ryze náhodně, a NEMAJÍ tedy příčinu. My nevíme, zda fundamentální náhoda existuje nebo ne, ale bod (1) kosmologického argumentu se tváří, jako kdyby jistě neexistovala.

Navíc, i když pomineme kvantovou teorii, má náš svět silně nelineární povahu, a řešení diferenciálních rovnic popisujících dokonce snad většinu fyzikálních dějů, je nestabilní. To znamená, že dva extrémně podobné výchozí stavy (lišící se klidně polohou třeba i jen jediného atomu!) mohou vést po ne příliš dlouhém čase k diametrálně odlišným výsledkům. Klasickým příkladem je počasí, a populární “efekt motýlího křídla”. Ten popisuje zcela reálnou situaci, kdy mávnutí motýlího křídla má “za následek” tornádo na druhém konci světa za pár týdnů, zatímco zcela stejný výchozí systém, lišící se jen tím, že by v něm dotyčný motýl křídly nemávnul, po stejných pár týdnech k tornádu na tom “druhém konci světa” nevede. Otázkou teď je, co je tedy příčinou toho tornáda?

Pro zastánce svobodné vůle tu mám ještě jeden oříšek: má každé lidské rozhodnutí svoji příčinu? Pokud ne, pak neplatí bod (1) kosmologického argumentu, pokud ano, pak člověk nemá svobodnou vůli.

Nakonec vidím dost zásadní problém v našem chápání času. Čas může plynout na různých místech různě rychle, dva pozorovatelé se nemusí být schopni shodnout, které události nastaly současně a které ne, čas se může za určitých fyzikálních okolností dokonce zastavit (navždy?), např. v černé díře. Čas se nepochybně “chová” jinak než bychom čekali i v extrémních podmínkách prvních mikrosekund po velkém třesku. Důsledkem těchto nejasností a “podivností” je další “rozmlžení” pojmů “příčina” a “následek”. V extrémních podmínkách (třeba v černé díře) tyto pojmy MOHOU přestat mít smysl.

***

V této souvislosti se chci zmínit o přesvědčení některých věřících, že okamžikem, k němuž směřuje kosmologický argument, je Velký Třesk – a vidí za ním tvůčí akt Boha. Velký třesk je tak pro mnohé svého druhu důkazem Boha.

Ve skutečnosti je “Bůh velkého třesku” klasickým Bohem mezer. Musíme zcela korektně říct, že naše modely v prvních okamžicích po Velkém Třesku selhávají, a že tedy nevíme, co se v těchto prvních okamžicích stalo. Fyzikální rovnice předpovídají v čase t=0 singularitu, která je definována tím, že v ní fyzikální veličiny (hustota, teplota) nabývají nekonečných hodnot. Tento neduh je ovšem jen známkou toho, že rovnice selhaly – naše teorie prostě v extrémních podmínkách Počátku selhávají a nám se snad časem podaří nahradit je teoriemi lepšími.

Klíčové ovšem je, že zřejmě většina vědců se shoduje, že žádná skutečná singularita v čase t=0 s největší pravděpodobností nenastala. A nebyla-li singularita, pak nedošlo ani ke “vzniku času”.

V současné době je na stole několik modelů, spekulujících o tom, co se mohlo stát “před” velkým třeskem, a odkud náš Vesmír může pocházet. A ano – zařaďme mezi ně klidně i hypotézu o Velkém Třesku coby kreativním aktu Boha. Zde opět záleží na tom, jak Boha definujeme. Míníme-li Bohem “tvořivou sílu” kvantových fluktuací, pak klidně podepíšu, že Bůh docela pravděpodobně stál za vznikem našeho Vesmíru. Ovšem míníme-li Bohem myslící, věčně a samu od sebe existující Bytost, … pak se spokojme s konstatováním, že naše znalosti podobnému závěru v žádném případě nenasvědčují, a tím méně je takový závěr dokázaný.

***

Věřící někdy namítají, že “existovat věčně a sám od sebe” je definiční vlastnost Boha. Že tedy Bůh existuje “sám od sebe” a “na ničem nezávisle” z definice, a proto splňuje požadované vlastnosti prvotní příčiny jaksi automaticky a elegantně. Elegantněji, než kdybychom uvažovali o Vesmíru, který existuje “sám od sebe”, protože u Vesmíru o tom musíme “jen spekulovat”, zatímco Bůh tyto vlastnosti “prostě má”.

S věřícími se lze jistě shodnout na tom, že něco existuje samo od sebe, nezávisle na ničem jiném a existuje to věčně. Podle ateistů to je Vesmír, případně Vesmír v širším smyslu (Multiversum). Podle věřících to je Bůh, který teprve Vesmír, případně Multiversum stvořil.

Problém je, že věřící tvrdí, že jedině Bůh může existovat sám od sebe, a Vesmír nikoliv. A proč? Jedině proto, že ONI si tak Boha definovali. Podle jejich příběhu je prostě Bůh tou od věčnosti existující samozapříčiněnou příčinou, a Vesmír jí přece být nemůže, když podle nich je jí Bůh.

Celé je to vlastně o korektním používání definic, a následném korektním dokazování vlastností definovaných entit. Definujeme-li, že Bohem rozumíme na ničem nezávislé a věčně existující jsoucno, pak je přinejmenším možné, že Bůh by pak nebyl ani všemohoucí, ani vševědoucí, zejména proto, že by vůbec nebyl osoba (ale byl by např. totožný s Universem/Multiversem, nebo třeba s časoprostorem v širším pojetí).

To, že Bůh z předchozího odstavce musí mít atributy všemohoucnosti, vševědoucnosti, dobroty, lásky a spol., pokud je mi známo nikdo nikdy nezdůvodnil. Věřící se přesto tváří, jako by nebylo nic zřejmějšího.

***

Závěr:

Kosmologický argument v žádném případě nevypovídá nic o vlastnostech “dokazované” Prvotní Příčiny, a neexistuje ani žádné “pokračování” tohoto argumentu, které by se jejími vlastnostmi zabývalo. Věřící ke svému “křesťanskému Bohu” přeskakují od rádoby dokázané Prvotní Příčiny zvonivým oslím můstkem.
Kosmologický argument ve verzi s řetězcem příčin nefunguje vůbec, protože se pokazí na možnosti nekonečného regresu. Kosmologický argument ve verzi s řetězcem “závislých entit” je tak trochu žonglování se slovíčky, a přinejlepším může vést k “Univerzálnímu dějišti” resp. “multiversu”.
Obě verze kosmologického argumentu dále trpí příliš filozofickým a tedy vágním zacházením s pojmy, a naivním vztahem k fyzice.
Okamžikem, ke kterému směřuje Kosmologický argument, s velkou pravděpodobností není Velký Třesk, protože je přinejmenším dost možné, že existovala minulost i před ním. Tak jako tak, mezera v našem poznání nesvědčí nic o Bohu.

Z těchto důvodů považuji kosmologický argument za vyvrácený.

This entry was posted in Křesťanské argumenty. Bookmark the permalink.

1,449 Responses to Kosmologický argument

  1. Jirka says:

    Bude se někdo zlobit, když jako křesťan řeknu, že nevím? Že je to velké tajemství? A že každý kdo tvrdí, že to na beton ví, je velký kecal?

    • gogo says:

      Patříte mezi ně. Tedy zmíněné kecaly. Protože vůbec nereagujete na text. Ten nic neříká o tom, že ví, jak všechno je. To naopak tvrdí věřící. Autor textu pouze vyvrací Akvinského kosmologickou argumentaci: “Protože všechno má svoji příčinu, musí zde být i příčina prvotní, protože si nelze představit nekonečný řetězec příčin.” Co si nedokáží představit mnozí, to si matematici představit umí. A dál – kosm. důkaz vyvozuje z toho, že všechno má svoji příčinu, existenci jediné prvotní příčiny. Něco jako “protože každý máme jednu matku, je zákonité, že všichni máme jedinou matku (nejspíš Evu)”. Ať již bůh (jakýkoli) je, nebo není, jeho “logické” důkazy jsou chybné, o to v textu jde. Nemyslím, že to jakkoli zpochybňuje něčí přesvědčení.

  2. Mapaf says:

    Dobrý den, zkusím zde reagovat z pozice věřícího který miluje filosofii.
    Děkuji vám za vypíchnutí první námitky a totiž že argument první příčiny uvažuje Boha pouze jako tvořivou entitu bez dalších definovaných atributů. Ještě jsem se ale nesetkal s tím, že by jakýkoli věřící tímto argumentem přímo dokazoval povahu Boha, vždyť o té s ním určitě můžete dále diskutovat, pokuď už byl otevřený diskusi o daleko základnějším dogmatu kterým je samotná existence boží. Mívám daleko větší problém spíše s ateisty, kteří mají jaksi pevnou i když mlhavou představu o tom, jakého Boha vyvracejí, kterou mají také za danou, né kvůli dogmatismu ale malé představivosti. Oprosťme se tedy od jakýchkoli atributů a představy Boha jakou máme v hlavě a zamysleme se, jakého Boha tento argument uvažuje a k jakému vede smyslu. Hlavní snahou tohoto argumentu je dokázat Boha jako vůli. V podstatě dokázat že všechny děje mají volní povahu kterou budeme nazývat Bůh. Je třeba si uvědomit, že představa nějaké první bytosti která vše způsobuje na začátku je pouze obraz a zjednodušení, za tím vším stojí základnější myšlenka než jestli před x lety existoval (jako oddělený objekt) někdo kdo vše způsobil. Když uvažujete aporie, také je nemůžete brát doslova, lidé prostě tehdy takhle uvažovali, arguemntovali a komunikovali ve snaze jaksi zfyzičnit uvažování čistě logických pojmů a principů. Někteří si toho byli vědomi více jiní méně. Proto argument první příčiny nedefinuje ani Boha jako oddělený objekt nebo jako povahu světa samotnou. I tohle je na vašem výběru a je třeba si být i toho vědom, i to patří mezi ty atributy od kterých se můžete oprostit. Argument první příčiny zkrátka bere v úvahu lidskou zkušenost kauzality a příčin a následků. Když totiž lidé pochopili že věci mají své příčiny a příčiny následky začalo je zajímat, co je příčinou všeho a právě proto, že příčina může existovat jen relativně to znamená ve vztahu mezi dvěma událostmi, došlo jim, že nemůže existovat absolutně, pro všechno najednou, že když zkusíte vzít vše a zeptáte se na příčinu už vám nezbude nic, co by to způsobilo. Proto v absolutním měřítku neexistuje příčina ani kauzalita ani zákon ale jenom vůle. (Samozřejmě je odvážné tvrzení, že co není zapříčiněné je volní, ale třeba je to definicí samotné vůle, že se jedná o (jakýkoli) děj, který není zapříčiněný ničím vnějším ale má původ sám v sobě. (Samozřejmě nevím jaký je rozdíl mezi vůlí a náhodou)) Lidé pak tuto vůli která je definicí bytostnosti a života a která ruší rozdíl mezi živým a neživým, bytostmi a věcmi, ztotožnili s obrazem jisté nejvyšší bytosti oddělené světu. Když uvažujete o Bohu je třeba si uvědomit že uvažujete v obrazech.

    Z tohohle důvodu vznikla představa Boha jako stvořitele a hybatele, nejde ani tak o argument ale o jednu z prvních myšlenek za pojmem Boha před jakýmikoli dalšími atributy a předtím než se kdokoli potřeboval hádat o existenci nebo neexistenci takového nebo makového boha. Ten argument nevznikl jako zbraň mezi theisty a atheisty pouze tak byl čím dál víc používán. Z mého úhlu pohledu,když uvažujete model, ve kterém je jen vesmír bez příčiny myslíte to samé co lidé původně tím argumentem mysleli,jenom to nevidíte protože se zaměřujete pouze na slova a né na smysl, uvažujete z antipatie proti nàboženství a neuvažujete do důsledků. Jistě můžete vinit ortodoxní věřící kteří tento argument používají jako ve válce snažíc se dokázat svého odtrženého boha plně ztotožněného s obrazem, pravdou ale je, že druhou stranou mince jste vy, kteří jim to kupujete a na takový boj přistupujete, jenže jste zakřivili původní smysl téhle myšlenky která je mimo vaše uvažování a pojmy. Tahle myšlenka prostě vysvětluje, proč nic není tak úplně věcí příčin které by se dali materiálně a objektivně zkoumat ale spíše vůlí. Pokuď navíc uvážíte Boha jako ne neco odeleneho ale povahu sveta samotneho, což je pravděpodobné protože myšlenku na něj lidé stvořili při uvažování podstaty světa, elegantně překlenuje problém existence lidské vůle protože ukazuje že vše je vůle v absolutním měřítku i když v relativním může být vše deterministické. To samozřejmě potřebuje ještě doplnit ztotžnění lidské a boží vůle stejně jako lidské a boží povahy aby to platilo, s tím ale není problém pokuď uvažujeme Boha jako pravou podstatu světa. Tohle ztotžnění pak pomáhá dávat smysla pochopit další aspekty náboženství jako je třeba věčný život, který by byl zas způsobený totožností Boha a člověka. Samozřejmě byste mohl argumentovat že zteží všechna náboženství souhlasí s mým pojmem totožnosti Boha a člověka což je pravda a tento aspekt byl jedním z hlavních kamenů náboženské diskuse, téměř všechna náboženství uvažují nějakou úroveň totožnosti i netotožnosti najednou, v zásadě je pak člověk v relativním měřítku oddělený a a v absolutním totožný a stejné je to s pojmem Boha. Jinak s tou relativní kauzalitou se to má tak že nejenom že kauzalita může být pouze mezi dvěma událostmi a vše jako celek ji mít nemůže ale i že ta mezi dvěma pak mění svou kvalitu zkrátka proto, že i když jedno je vysvětlení druhého tak to samo postrádá vysvětlení a to je pro nás nedostačující pokuď chceme úplné, vysvětluje to jenom k sobě. Jednotlivé příčiny jsou tak skoro Bohové svých následků atd. Jinak pokuď uvážíme vámi zamýšlený cyklický vesmír není to žádná změna, pouze jste zasnašel způsob,jak by vše bylo způsobeno zase samo sebou a bylo zase vůlí. A můžete se zlobit, že lidé ztotožňují tenhle aspekt světa s Bohem? Když pokuď uvážíte všechno, musí to být nejenom objektem ale i samo sobě subjektem? Když vůle byla to co jsme měli ztotožněné s námi, tedy život a zjistili jsme že je všudypřítomná a je povahou světa, můžete se zlobit na lidi že uvažují živého Boha, když není žádný rozdíl mezi vámi a kusem kamene a přesto se nazýváte živým je tak nelogické uvažovat živého Boha, když ve výsledku jsou tedy tyhle pojmy jako živé a neživéjenom nepodložená slova vycucaná z prstu a jsou spíš věcí přístupu je tak nelogické mít ke světu a skutečnosti přístup jako k bytosti a osobní vztah když ve výsledku je osobní vztah způsob našeho života? A je tak nelogické mít Boha za bytost když si dovolujeme mít za bytost sebe a přitom k tomu nemáme důkaz a nemáme důkaz naší odlišnošti od povahy světa a od Boha? Myslím že ne. Doufám že Vám moje odpověď byla něčím užitečná, zajímavá nebo inspirativní, děkuji za pozornost a za článek a těším se na další diskusi a články, Martin Pavlíček

    • svatahmota says:

      Není zapotřebí žádné první příčiny, jelikož:

      Hmota je prokazatelně existující X bůh není prokazatelně existující

      Hmotné vysvětlení hmoty je tedy logicky úspornější a pravděpodobnější než záhadná entita navíc (bůh):

      hmotné vysvětlení hmoty:
      - věčně pohyblivá hmota jako
      1) multivesmír
      2) cyklický vesmír

      Obě hypotézy vysvětlují hmotu bez potřeby boha, cyklický vesmír (věčná sada cyklů třesků a krachů) navíc krásně vysvětluje i konečný čas v rámci nekonečného času – mezi třeskem a krachem je vždy čas konečný, ale krachů a třesků je nekonečně mnoho…

      Bůh není potřeba.

Leave a Reply