Křesťanství a morálka

Pod pojmem morálka rozumíme souhrn pravidel či představ o tom, jaké úmysly, chování či jednání ve společnosti je dobré, správné, a které je naopak špatné.

Pro křesťany je morálka velmi důležitým tématem. Křesťané věří, že existuje absolutní morálka, tedy souhrn pravidel co je dobré a co špatné, který je univerzálně platný. Věří, že tato absolutní morálka nám byla dána Bohem, a je obsažena v Božím slově, tedy v Bibli. Tyto morální maximy nemohou být zpochybňovány, nelze o nich kriticky diskutovat – jsou přece od Boha.

Křesťané dále často argumentují, že už samotný fakt, že tato absolutní morálka existuje, je důkazem existence jejich Boha.

Ateismus jako takový morálku nijak neřeší (ateismus je názorem na (ne)existenci Boha), ovšem ateisté na morálku většinou názor jistě mají. Pozicí ateistů je, že žádná absolutní morálka neexistuje. Morálka nebyla nijak stanovena, ani vymyšlena, Bohem ani nikým jiným. Vznikala postupným vývojem v průběhu stovek a tisíců let, v jednotlivých společnostech a civilizacích.

Jednotlivé morální zásady jsou více či naopak méně univerzální, přičemž ty které jsou univerzálnější (např. “nezavraždíš svého bližního”) jsou takové z dobrých a jasně formulovatelných důvodů. Obecně, nad každým morálním pravidlem je vhodné přemýšlet, a zvažovat proč vlastně platí, a proč je dobré, aby platilo.

My se dnes podíváme, který z těch dvou konceptů lépe odpovídá realitě.

Absolutní morálka, definovaná Bohem, by jistě mohla existovat (pokud by ovšem existoval osobní Bůh). Existuje ale opravdu? Pokud ano, tak jak vypadá? Cokoliv absolutního musí být z definice jednoznačně definované. Mělo by tedy být jasné, jaká mravní pravidla do té Bohem definované podmnožiny patří, a jaká nikoliv.

***

Základem křesťanské morálky je desatero. Patří tedy všechna přikázání do té Bohem stanovené absolutní morálky, o níž se nediskutuje?

Zopakujme si:

1) Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
1a) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
2) Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
3) Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. … Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
4) Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
5) Nezabiješ
6) Nesesmilníš
7) Nepokradeš
8 ) Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
9) Nebudeš dychtit po domě svého bližního.
10) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Vážně jsou tyto body základem absolutní morálky, definované Bohem? Vážně je základní mravní maximou, kterou si Bůh stanovil (!!!), že ho máme uctívat? Vážně je to pro něj tak důležité, že bližší specifikaci tohoto uctívání věnoval čtyři z deseti (jedenácti) přikázání?

Ateisté, kteří v Boha nevěří, jsou tedy zcela amorální lidé, a právem půjdou po smrti do pekla – v souladu s opakovaným potvrzeným téhož v Novém Zákoně Ježíšem… (kdo nevěří, byl již odsouzen)

Vážně má své místo mezi těmito mravními maximami zákaz práce v sobotu?

Opravdu je třeba ctít svého otce i matku za každou cenu? Co když je otec třeba alkoholik, který své děti týral a sexuálně zneužíval? Měly by ho i pak ctít? A když ho ctít nebudou, jsou proto amorální? Připomeňme, že morálka má být dle křesťanů absolutní, jasně definovaná v Písmu, a nepřipouštějící rozplizlost výkladu!

A co přikázání “nezabiješ”? V desateru je toto přikázání staveno bez jakéhokoliv upřesnění, avšak v dalších verších stejné kapitoly případů, kdy zabíjení nařídil přímo Bůh, spoustu (třeba Ex 21:23). Bez ohledu na to, co je napsáno v Bibli: je podle křesťanů nemorální zabíjet ve válce? Jak by se člověk (voják!) měl chovat, když už k válce dojde? Může člověk ve válce zabíjet nevinné? Může vraždit nepřátelské ženy a děti? Bible jasně říká, že ANO! (Numeri 31:15)

A co zabití útočníka v sebeobraně? Je toto amorální? Je povoleno popravit zločince? A je morální, aby obyčejný člověk (nikoliv popravčí) o své vůli ukamenoval člověka proto, že pracuje v sobotu? Bible jednoznačně říká, že ANO! Na základě čeho vědí křesťané, že to morální naopak není?

***

Snad ještě pozoruhodnější, než to co Bible (včetně Nového Zákona!) o morálce říká, je to co naopak neříká.

* Říká někde Bible, že je nemorální otroctví? Naopak, Bible o otroctví mluví jako o zcela normální věci (viz. třeba 10. přikázání)
* Mluví Bible o amorálnosti sexuálního zneužívání dětí?
* Říká Bible, že je amorální rasismus?
* Co říká Bible o amorálnosti mučení?
* Má Bible námitky proti genocidě?
* Mluví Bible o amorálnosti barbarských poprav? (upálení zaživa, kamenování)
* Namítá Bible byť jen slůvkem něco proti týrání dětí? (vzpomeňme si na případ zmučeného chlapce s připínáčky v botách)
* Jak na základě Bible zdůvodnit, že mučení a upalování čarodějnic inkvizicí bylo amorální?  (porovnej Ex 22:17)
* Mluví Bible o amorálnosti násilí na ženách v rodině?

Jak může někdo mluvit o Bibli, jako o Zdroji vší morálky, když místo těchto velmi závažných věcí řeší raději záležitosti jako zákaz práce v sobotu pod trestem smrti umučením (ukamenováním), nebo aby knězi nebylo vidět pod sukni? (Ex 20:26)

***

Na výše uvedeném nic nemění fakt, že v Bibli jsou (i) některé hluboké morální koncepty, jako např. “zlaté pravidlo” (chovej se k lidem tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě). Problém je, že jsou na jedné hromadě s ostatním balastem, s výzvami ke genocidám, k obětování lidí, koneckonců i zvířat (i toto je jistě z dnešního hlediska nemorální!) atd., a že k rozlišení, co v Bibli je správné a co špatné, potřebujeme už existující (a rozhodně nikoliv nutně neměnnou) představu z vnějšku. To ale nutně znamená, že Bible nemůže být a není pramenem či nalezištěm oné absolutní morálky, která má podle křesťanů existovat.

Právě ta představa, která nám umožňuje odlišit, co je (v Bibli nebo kdekoliv jinde) dobré a co je špatné, a kterou máme nezávisle na Bibli, je z definice (viz. úvodní odstavec) samotnou morálkou.

V Bibli však nejsou z dnešního hlediska amorální věci jen tak. Jsou tam proto, že v době kdy byly jednotlivé Biblické knihy sepisovány, vypadala morálka právě tak, jak je tam zaznamenána! V Bibli není odsouzeno otroctví právě proto, že na něm tehdy nebylo shledáváno nic nemorálního! Bůh v Bibli Izraelce nabádá ke genocidám a k vybíjení žen a dětí právě proto, že tehdy lidé neviděli nic špatného na tom, vyvraždit nepřátele včetně žen a dětí! Naopak, tehdy do bylo vnímáno jako zcela přirozená a dokonce prospěšná věc (riziko, že děti by vyrostly v syny, odhodlané pomstít smrt svých otců, zde jistě reálně existovalo) a jaký tedy div, že tehdejší lidé přisoudili tyto úmysly i Bohu, kterého si vymysleli?

Jejich Bůh podle nich jednal právě tak, jak oni považovali za správné – ostatně kdo by nechtěl mít spravedlivého Boha?

Právě ten kontrast mezi tím co bylo tehdy považováno za spravedlivé a za morální a za Bohem posvěcené, a co je považováno za spravedlivé a morální dnes, svědčí naprosto jednoznačně proti existenci Bohem stanovené absolutní morálky.

***

Nový zákon byl sepsán o stovky let později než Starý Zákon, a vzhledem k výše uvedenému je naprosto přirozené a očekávatelné, že v průběhu těchto stovek let se pojetí morálky v Izraelské společnosti změnilo. K tomuto posunu by ovšem rozhodně nemělo dojít, pokud by měli pravdu křesťané, a existovala by “objektivní morálka”, obsažená v Božím Slově.

Starý Zákon je sice i v NZ nahlížen jako “bezvýhradná” autorita, a Ježíš se na něj odvolává při každé příležitosti a jeho platnost opakovaně potvrzuje, ale současně lehce naznačuje možnost kompromisu v některých otázkách, a jím popisovaná morálka v některých dalších otázkách je dokonce diametrálně odlišná od SZ.

Práce v sobotu je sice podle Ježíše stále hřích, ale “v rozumné míře” v sobotu pracovat povoluje. Porovnejme to se Starým Zákonem, kdy je potrestán barbarským trestem smrti ukamenováním i muž, který si v lese sbírá dřívka – a tehdy byl takový trest považován za morální (vždyť ten muž se vzepřel Bohu! Tak co s ním jiného?).

Zapudit manželku bylo dříve povoleno, zatímco Ježíš to považuje za nevhodné, a tento posun zdůvodňuje nic neříkající frází o “tvrdosti vašeho srdce”. (Matouš 19:7) (Zde se tedy jedná naopak o zpřísnění pravidel!)

Ježíš také docela zásadně mění starozákonní pravidlo “Oko za oko” o 180 stupňů na “Nastav druhou tvář”. U tohoto se na chvíli zastavme: Vážně je tohle morální? Vážně je dobré, abychom se takto chovali? Vážně je na fyzický útok dobré reagovat výzvou k dalšímu útoku? Je vůbec morální reagovat na útok pasivitou? Jak by asi vypadal svět, kdyby se tento model ve společnosti začal prosazovat? Hádám, že agresivnější jedinci by se zaradovali, a měli by posvícení. A to ani nemluvím o tom, k čemu by asi vedlo, kdybychom se pokusili aplikovat tuto zásadu na vztahy mezi státy. Takový stát, který by se v takové situaci rozhodl stát se agresorem, by se zanedlouho stal světovládcem.

Jistě není náhodou, že se Ježíšův model nikdy nijak významně neprosadil. Kdyby se prosadil, pak by ta skupinka která by ten model přijala, zanedlouho přestala existovat. Kdyby se křesťané chovali, jak Ježíš utopicky učil, pak by dnes žádní křesťané nebyli.

***

“Morální Zeitgeist”, který způsobil posun od Starozákonní morálky k té Novozákonní, samozřejmě působit nepřestal, a výsledky tohoto procesu jsou vskutku dramatické. Zmiňme jen vznik názoru na amorálnost mučení, amorálnost otroctví, amorálnost rasismu. Nic na tom nemění fakt, že mučí se i dnes (Al Ghraib), stejně jako nějací ti lidé s postavením otroka se najdou, a existují i rasisté. To oč běží, je změna názorů společnosti na tyto jevy.

Dnes nikdo nepochybuje o tom, že mučení je amorální, zatímco před 400 lety (a ani kdykoliv dřív) s jeho morálností drtivá většina společnosti neměla problém (a výjimeční jedinci s jasnozřivou myslí a opačným názorem, na tom nic nemění). Analogicky co se týká dalších jevů.

Jak dnes můžeme vědět, jaký posun morální Zeitgeist v příštích desetiletích způsobí? Jak dnes můžeme odhadnout, co z toho co dnes morální je, za nějaký čas morální nebude? A jak můžeme vědět, že něco z toho co dnes morální naopak není, nepřestane být po čase problematické?

Obloukem se vracíme k začátku: Kde je jaká objektivní, absolutní morálka? Dnes máme na morálku takové názory, jaké máme, z dobrých důvodů, stejně jako v minulosti měli lidé tehdejší morálku z (pro ně) dobrých důvodů. K posunu došlo, protože dnes víme, co jsme tehdy nevěděli, staly se věci, ke kterým do tehdy nedošlo (třeba Holokaust), a objevili se myslitelé, jejichž filosofie vrhla na mnohé věci nové světlo.

Tento proces samozřejmě kontinuálně a neustále pokračuje: dnes nevíme věci, které budeme vědět za pár desítek let, a naše názory na to co je morální a co ne, se mohou změnit (a také se změní). Stanou se věci, které naše názory posunou, objeví se myslitelé, kteří náš pohled pozmění.

Závěr: Objektivní a absolutní morálka je jen iluze lidí, kteří nejsou schopni překročit svůj stín. Vývoj morálky je kontinuálním procesem, a pojetí morálky v různých dobách se v konkrétní společnosti liší tím víc, čím jsou od sebe tyto doby vzdálenější. To, že některé zásady přetrvávají (např. “nebudeš svévolně vraždit své bližní”) svědčí jedině o tom, že platí z velmi dobrých důvodů, a nikoliv o tom, že existuje cosi jako objektivní morálka jako celek, a tím méně o tom, že by taková morálka byla dána Bohem a sdělena nám skrze Bibli.

This entry was posted in Křesťanské argumenty, O Bibli. Bookmark the permalink.

1,240 Responses to Křesťanství a morálka

  1. Karel: Poznáváš Boha v Písmu, ale STEJNĚ TAK Jej poznáváš i ve svém životě. Pak víš, že to o čem oni píší v Písmu je pravdou.

    Slávek: Jako zkušenost asi zajímavý. Ale kdy se ti stalo, že jsi byl schopen uvěřit dvěma protikladným tvrzením? To bylo v tom “okamžiku prozření” nebo už někdy před tím?

  2. protestant says:

    Ještě ke stahování z netu. Je to sice o filmech, ale knihy podléhají stejnému autorskému zákonu:
    —————————————————
    Je protiprávní zveřejňování odkazů na filmy nelegálně nabízené na internetu?

    Ano. Protiprávní je i zveřejňování odkazů na filmy nelegálně na internet umístěné jinými osobami. Umístěním linků na nelegální obsah do blogu, diskusního fóra či jinam na internet napomáhá protiprávnímu jednání jiné osoby a způsobuje poškozeným ještě větší škodu, za kterou je ten, kdo odkaz umístil spoluodpovědný.
    ——————————————————————————
    Lze stahování filmů z internetu považovat za užití pro osobní potřebu?

    Současné stahování filmů z internetu, a to především stahování ze služeb, které jsou k porušování práv masivně zneužívány (P2P sítě, filehostingové a FTP servery), rozhodně nelze považovat za užití díla pro osobní potřebu, neboť uživatelé stahují díla přímo z nelegálního zdroje v přímé závislosti na protiprávním jednání jiných osob, které díla bez souhlasu nositelů práv neoprávněně užívají – sdílejí a zároveň je v rozporu s podmínkami třístupňového testu, který stanoví, že:

    výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v zákoně;
    pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla;
    a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

    Aby se jednalo o volné užití dle autorského zákona musí být všechny tři podmínky splněny zároveň. Z uvedeného je zřejmé, že v případě P2P síti a veřejných úložišť souborů tomu tak rozhodně není.
    Většina výměnných systému zároveň vyžaduje buď nasdílení určitého objemu dat nebo data sdílí již v průběhu stahování díla. Proto již v průběhu stahování díla dochází k jeho sdílení, které je bez příslušného souhlasu nositele práva vždy protiprávní. Prostřednictvím P2P sítí, ale i veřejných úložišť jsou masivně distribuovány nejnovější filmy v době, kdy ještě v ČR nevstoupily do kin, resp. jsou v nich premiérově uváděny. Takové jednání představuje nekalou konkurenci oprávněné distribuci, je každopádně v rozporu s běžným způsobem užití díla a jsou jím také nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

    Samotné stažení filmu z internetu, např. občasné stažení díla, které v ČR není v distribuci, však jako takové v souladu s platnou právní úpravou lze považovat za volné užití pro osobní potřebu, pokud jsou splněny všechny podmínky volného užití:

    jedná se o zveřejněný film, tedy nikoliv o předpremiérový titul;
    nejsou dotčeny technické prostředky ochrany práv;
    rozmnoženinu si stahuje ten, jehož vlastní osobní potřebě má sloužit;
    stažená rozmnoženina bude sloužit výhradně k osobní potřebě, tedy nikoliv k dalšímu sdílení nebo uploadu, rozšiřování či veřejné projekci atd.
    A zároveň není dán rozpor s výše uvedeným třístupňovým testem.

    http://www.cpufilm.cz/faq.html#3

  3. Karel: Dobrý ateista? Najde se? A nejde se dobrý člověk? Takový jenž obstojí na Božím soudě? Písmo říká, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Nikdy jsem netvrdil dobrý ateista – nebe. Tvrdil jsem jen, že i na Soudu snad (můj soukromý názor) bude i milost. Komu bude udělená a za co, to je jen Boží věc.

    Slávek: OK, tak už se začínáme chápat. To že věřící, ať už si jej definujeme jakkoliv se dostane do nebe (nebo zůstane zde na zemi v království nebeském podle Ježíše?) je celkem jasný. O tom asi není sporu.

    Ty ale tvrdíš celkem zajímavou věc, že i ateista, popírač boha možná dostane milost. Milost podle nějakých kritériích, které jsou v božích rukou. Jinými slovy není potřeba víra v boha, aby nám byly odpuštěny hříchy, pokud jich třeba litujeme.

    Takže tvrdíš:

    Věřící – nebe
    Špatný věřící – není věřící, tj. šup k ateistům 🙂
    Ateista (splnil podmínky) – nebe
    Ateista (nesplnil podmínky) – peklo

    Ten koncept, že nevěřící může být spasen mi prostě přijde inovativní. Nemyslím, že má oporu v Bibli a už určitě to takto nechápal Pavel nebo středověké církve.

    Zajímal by mě názor současných církví s odkazy: Protestante, Josefe?

  4. Protestant a piráti: ano skutečně nezávislý zdroj informací. To jsou ti stejní týpci, kteří každému PLATÍCÍMU divákovi v kině pouští tento klip:
    http://www.youtube.com/watch?v=j7j4unpxDFk&feature=related
    Takže je celkem jasné, co budou psát na webu, ať už by pravda byla jakákoliv.

    A na závěr dotaz Protestante. Máte nebo měl jste doma videorekordér (nebo někdo z vaší rodiny), kam si nahráváte (nahrával) třeba pořady z televize? A myslíte že je to legální?

  5. Karel says:

    Slávek Černý says: Ty ale tvrdíš celkem zajímavou věc, že i ateista, popírač boha možná dostane milost….Ten koncept, že nevěřící může být spasen mi prostě přijde inovativní. Nemyslím, že má oporu v Bibli a už určitě to takto nechápal Pavel nebo středověké církve.

    Napsal jsem, že je to můj soukromý názor. Nemusí být správný. V podstatě mne to nijak netrápí, protože vím, že konec bude absolutně spravedlivý. Nelze aby tomu bylo jinak – vždyť soudí Stvořitel.
    Určité indicie pro tento můj názor jsou zde: Mt 25.31 Nebudu to tu dávat celé, každý si to může přečíst v Bibli, jen zdůrazním toto:
    ….a budou před něj shromážděny VŠECHNY NÁRODY….
    ….Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa…..

    Pak zde: Mt 5,7 Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
    L 10,12 Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.
    Tento verš ukazuje, že to nebude tak černobílé. Trest bude odstupňovaný.
    L 12.47 Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit. Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.

  6. L 12.47 Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit. Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně.

    Slávek: začínám tomu rozumět 🙂 Podle skutků budou souzeni …

  7. Machi says:

    Protestante je pěkné, že nám tu dáváte texty týkající se světské, na Bohu nezávislé, morálky, ale nějak jste zapomněl na tu vaši “jedinou správnou” objektivní morálku. Kde se tedy v Bibli píše o duševním vlastnictví a nemorálnosti kopírování autorských děl?

  8. Machi says:

    Protestante je pěkné, že nám tu dáváte texty týkající se světské, na Bohu nezávislé, morálky, ale nějak jste zapomněl na tu vaši “jedinou správnou” objektivní morálku. Kde se tedy v Bibli píše o duševním vlastnictví a nemorálnosti kopírování autorských děl?.

  9. Samain says:

    Karel:
    Bylo to přesně tak jak řekl Pán Ježíš, bylo mu odpuštěno. Uvědom si, že ten lump z upřímného srdce litoval toho co učinil. Co je upřímného na tomto: “Teď budu krást, a až to na mne přijde, rychle budu činit pokání?” Nic. Nedělejte z Boha blázna.

    Samain: Opravdu si z boha maňáska ani blázna nedělám, protože na žádného boha – představte si – nevěřím. To ovšem nic nemění na tom, že pokud budu vraždit krást, loupit smilnit …. a najednou uvěřím a budu litovat, že mi bude odpuštěno. Přece to potvrzujete. A nehrajte si se slovy. Nepíšu nikde že budu předstírat že uvěřím…ale že uvěřím. To snad je kapku rozdíl ne?

  10. Samain says:

    Karel: Mám si tedy myslet, že jsi bezchybná? Nikdy jsi nikomu neublížila, neranila, a když ano, vždy jsi to dala do naprostého pořádku?

    Samain: O tom někde byla řeč? Že bych jako já měla být bezchybná??? Že si nevzpomínám. O sobě jsem tu psala jedinou věc – a to že bych měla vnitřní zábrany někoho zavraždit. Bezchybná nejsem. Jako skoro nikdo. Ale nejsem takový pokrytec, abych hlásala jak se to všechno má správně dělat, jako bych na to měla patent (všichni křesťani které jsem kdy potkala) a přitom se chovala jinak. Snažím se žít tak abych lidem kolem sebe neubližovala. Ale dokonalá určitě nejsem. Každopádně svoje případné prohřešky neřeším modlením se k imaginární bytosti a snažím se jim postavit čelem.

  11. Karel says:

    Samain: Ale nejsem takový pokrytec, abych hlásala jak se to všechno má správně dělat, jako bych na to měla patent (všichni křesťani které jsem kdy potkala) a přitom se chovala jinak.

    A já jsem tady někde moralizoval? Uvedu ti příklad: Viděl jsem někoho jak děla něco o čem jsem byl přesvědčen, že je to špatná věc. V duchu jsem jej soudil. Netrvalo příliš dlouho, aby mi Pán ukázal, že dělám to samé, třebaže jen v menší míře. A tehdy jsem pochopil Jeho slova: nesuďte abyste nebyli souzení. A to nejen skutkem, ale i myšlenkou. Aby člověk byl schopen soudit druhé lidi, musí poznat, že je stejný jako oni. Ty píšeš: “Snažím se žít tak abych lidem kolem sebe neubližovala.” A to je fajn. Bůh ti žehnej, miluje Tě. Ale pro tu snahu před Ním nejsi spravedlivá, protože to neubližování – to by měla být SAMOZŘEJMOST/normálnost. To nás před Ním neospravedlní. Píšeš: “Ale dokonalá určitě nejsem.” A to je to, co tady celou dobu tvrdím – všichni zhřešili. Jeho nároky na to co by člověk měl být jsou vysoké. Ty sama víš, že nejsi dokonalá, i já to vím, že nejsem dokonalý. A modlením člověk tyto nároky neuspokojí. Proto Kristus, Záchrance, pro ty, kteří ví, že nemají na to před Bohem obstát, chtějí se změnit a chtějí žít s Bohem. On je oběť smíření za naše hříchy, On zemřel místo nás. Skrze Něho můžeme žit s Bohem i s naší nedostatečnosti. A jen díky Němu můžeme více a více milovat a obnovovat svou pokřivenou mysl.

    Samain: …a snažím se jim postavit čelem.

    Taktéž. Ono to je velice jednoduché. Je to vztah, něco provedu a nesnažím se to ani před sebou, ani před Bohém skrývat – to je to co možná znáš pod slovy – vyznávat své hříchy – a nést za ně odpovědnost, ať to stojí co to stojí. Vidět sám sebe takového jaký jsem a to nejen ve skutcích, ale i v myšlenkách, touhách, pocitech. A není to mnohdy pěkný pohled.

  12. Karel says:

    Samain: Nepíšu nikde že budu předstírat že uvěřím…ale že uvěřím.

    Ano, ale uvěřit, to není zas tak jednoduché, že? Člověk svému srdci nepřikáže, víra se v člověku musí stát. V Písmu je psané, že víra je dar a jen ti, kteří jsou Bohem přitahování, k Bohu přijdou. A nemyl se, není to tak, že Bůh přitahuje tak, že by řekl – tak na toho se vykašlu, i když je to docela slušný člověk, a toho lumpa, jo toho, toho si přitáhnu. Já vidím, že to přitahování funguje nějak podobně jako je můra přitahována světlem. Kdo miluje světlo – je uzpůsoben byt světlem přitahován, ten když se se světlem setká, k světlu přijde. Jsem hluboce přesvědčen, že mnozí ze zde přítomných ateistu jsou takoví, akorát k tomu setkání se světlem u nich ještě nedošlo. Je třeba ještě ořezávat plevel, který jím brání vidět to světlo. Na závěr citát z J 3.19: “Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, PROTOŽE jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.”

  13. Samain says:

    Karel: Taktéž. Ono to je velice jednoduché. Je to vztah, něco provedu a nesnažím se to ani před sebou, ani před Bohém skrývat – to je to co možná znáš pod slovy – vyznávat své hříchy – a nést za ně odpovědnost, ať to stojí co to stojí. Vidět sám sebe takového jaký jsem a to nejen ve skutcích, ale i v myšlenkách, touhách, pocitech. A není to mnohdy pěkný pohled.

    samain: – vcelku souhlas – pro mně ovšem bez té věty “Před bohem skrývat”. Ono totiž – dle vašeho učení je váš bůh vševědoucí – vševiducí. Takže snažit se něco skrývat před ním by mohl leda mentálně zaostalý jedinec ne?
    Já to nahrazuji slovy – neskrývat před lidmi. To je mnohem odvážnější postoj řekla bych – lidé jak známo vševědoucí nejsou. Tomu já říkám postavit se čelem.

  14. Samain says:

    Karel: Ano, ale uvěřit, to není zas tak jednoduché, že?

    Samain: No ovšem – taky bych ráda věřila na lochnesku, Ježíška nebo víly a elfy….:-D

    Karel: Já vidím, že to přitahování funguje nějak podobně jako je můra přitahována světlem.

    Smain: Ono to světlo můru většinou zahubí – to není zrovna nejlepší náborový příspěvek

  15. Karel says:

    Samain: Ono to světlo můru většinou zahubí – to není zrovna nejlepší náborový příspěvek

    Šlo mi jen o to co mám na mysli slovem: Bůh přitahuje.

    Samain: No ovšem – taky bych ráda věřila na lochnesku, Ježíška nebo víly a elfy….:-D

    Já ne. 🙂

    Samain: To je mnohem odvážnější postoj řekla bych – lidé jak známo vševědoucí nejsou. Tomu já říkám postavit se čelem.

    Ano, to je to co jsem měl na mysli slovem: …a nést za ně odpovědnost, ať to stojí co to stojí.

  16. Karel says:

    Oprava, napsal jsem (July 24, 2011 at 6:37 pm):
    ..Aby člověk byl schopen soudit druhé lidi, musí poznat, že je stejný jako oni…

    Správně mělo být:
    ..Aby člověk byl schopen NEsoudit druhé lidi, musí poznat, že je stejný jako oni…

  17. archel says:

    Podle mě záleží na tom, co lidé chtějí, každý jednotlivě. A s křesťanstvím přichází každému sebeubožejšímu a sebenepatrnějšímu zotročenému ubožákovi příležitost mít stejné možnosti, jako každý jiný, kdo je na tom jinak z jakýchkoli důvodů nesrovnatelně líp – vzdělání o Bohu, který je Láska a vše, co z toho vyplývá. Proto ti nepatrní a zanedbatelní křesťanství velmi dobře chápou, narozdíl od většiny těch, kteří jsou na výsluní. Dostávají totiž naději, motivaci, pravidla, která, pokud by skutečně platila a všichni je ctili, by jim dávala nesrovnatelně větší možnosti, než mají ve svém zanedbatelném a nepatrném postavení nyní, a to nejen na onom světě, ale představte si, že již na světě tomto, protože o to jde… A to oni velmi dobře chápou. Neznám ateistickou morálku, kromě socialistického rovnostářství – pokrytectví, které se již, doufám, historicky znemožnilo, která by dokázala nabídnout něco podobného. A zázraky, ty jsou diskutabilní a tajemné vždycky, i pro sebevíce věřícího stejně, jako pro nevěřícího… Kdo nevěří ať tam běží… Zázraky se dějí neustále, přestože i subatomární částice běhají podle přírodních zákonů. Takže je ve všem pořádek, aby se to nepletlo a nezkolabovalo, přestože jinak panuje náhoda a chaos. A křesťanský Bůh je osobní, takže věřící se nemusí zbláznit z nějakých soukromých představ o Něm, ale má vztah se živou nekonečně inteligentní bytostí, která je Láska a která je, byla a bude. Takže křesťan nemá problém být duševně zdráv. Spíše má problém s odpovědností, aby co nejlépe dostál všemu, k čemu se vírou v pravidla, která si osvojil a kterým věří, že fungují a vedou k uspokojivému a plnému životu, zavazuje. Takže není prostor pro nějaký morální relativismus, třeba pokud jde o cizoložení a smilnění a různé deviace a perverzity, což je v současnosti na pořadu dne, a vymýšlení něčeho, co už je dávno vymyšleno. Prostě když hřeší, tak ví, že hřeší. Jde spíš o život, o vlastní, osobní život. A to je ostatně to, o co jde, doufám, i autorovi těchto stránek, kterého zdravím.

  18. Samain says:

    Archel: Proto ti nepatrní a zanedbatelní křesťanství velmi dobře chápou, narozdíl od většiny těch, kteří jsou na výsluní.

    Samain: a podle čeho jako křesťan soudíš, kdo je na výsluní a kdo nepatrný a zanedbatelný?

  19. archel says:

    Jako křesťan nesoudím – abych nebyl souzen, a každý se vtípí, jak se cítí.