Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. martiXXX

    Dobre, s Frantiskem souhlasim. Viz ten odkaz. Zni tam podobne vety jako u Krishnamurtiho. A to se konzervativni cirkvi nelibi. Frantisek uprednostnuje realitu pred ideemi, pred ideologii, pred myslenkovymi systemy, filosofii, apod. Je to muj clovek.

  2. martiXXX

    Realita je to co je. Ne nejake predstavy komunisticke, kapitalisticke, katolicke, ateisticke, apod. Je to ten tzv. chaos okolo nas vcetne restituci, Zemana, voleb, spatne naldy, dobre nalady, menicich se nalad, targedii, radosti, nedosahovani ci dosahovani cililu, smrt a zivot, ktere prevysuji vsechno mysleni a vsechny ideologie a idee.

  3. Čestmír Berka, skeptik a materialista

    Takže ty a František upřednostňujete tzv. chaos kolem nás před křesťanstvím…hmmmm

  4. martiXXX

    Musis v tom videt pravdu. Mysleni je uzitecny nastroj ale je to pouze nastroj. Zivot se vyviji podle sebe a a ma to svuj rad , ktery je odlisny od mysleni. Vypada na prvni i druhy pohled jako chaos. Ale je to stabilni chaos.

  5. treebeard

    Martix, problém nie je, že špekuluješ o “iných inteligenciách”, problematické sú tvoje skratkovité závery. Iste, “iné inteligencie” môžu existovať. Lenže kým o ich existencii nemáme dôkazy, nemajú zmysel tvoje výkriky o nadradenosti týchto existencií nad nami a špekulovanie o ich úžasných schopnostiach. Kým sa s tými inteligenciami nestretneme, nemôžeme tvrdiť, že sú v niečom lepšie, než sme my. Možno sú, a možno nie. Pochopil si?

    A že nechápeme o čom hovoríš? To je možné. Skús namiesto nesúvislých výkrikov sformulovať nejaké myšlienky, možno ťa potom pochopíme. Zatiaľ mi je o tebe jasné jediné – miluješ bombastické citáty a si ochotný v nich vidieť úžasnú múdrosť, ale nie si tú múdrosť schopný nijako opísať. To je dosť málo na inteligentný rozhovor.

  6. martiXXX

    No, vypada to, ze diskuse s vami nemuze byt hluboka. Predvadite jen povrchni floskule a vubec nicemu nerozumite. Ach jo

  7. tlapka

    Na jedné straně stvořen neutěšený pustý vesmír a na druhé život, kde se všichni perou a žerou. To je dobrá práce?

  8. dunbee

    Michal:
    Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

    Máte nějaký vědecké zjištění, že fyzikální konstanty jsou v jiné části vesmíru jiné? Už to je protimluv, když mluvíte o konstantě jako o proměnné.

      1. dunbee

        Společného s Bohem to má to, že ateismus nemá v sobě něco v pořádku. Výtka vůči křesťanství od nich je ta, že do “mezer” (nevysvětlených věcí) dávají Boha a přitom tam ateisté dávají věci, které nemají žádný vědecký základ.

        Jinak mi Bible ohledně vědy problém nedělá. Nikde v Bibli nečtu o tom, že by Země byla plochá, ale čtu tam třeba verš, že Bůh pověsil Zemi “nad nicotou”, tzn. že volně visí v prostoru.

        “(Bůh)…nad nicotou zavěsil zemi” Jób 26,7

          1. Michal Post author

            Konfirmační bias je nám lidem hluboce vrozená tendence, která způsobuje, že máme-li nějakou zformovanou víru (tu máme všichni, a spoustu takových), a setkáme-li se s fakty, která tuto víru podporují, uvážíme je, a jsme spokojeni že je naše víra OK. Setkáme-li se ale s fakty a argumenty, která jsou PROTI ní, tak je pouštíme jedním uchem tam a druhým ven, případně se je v lepším případě pokoušíme racionalizovat – tj. okecat tak, aby s naší předem hotovou vírou byla v souladu.

            Jinými slovy, máme mentální filtr, který propouští to co je v souladu s našimi vírami, a z větší části podvědomě vyřazuje ze zpracování to, co jde proti nim.

            Člověk, kterému jde o poznání pravdy, by si měl být této naší přirozené tendence vědom, a snažit se na to pamatovat.

            http://en.wikipedia.org/wiki/Confirmation_bias

          2. dunbee

            Michale, 🙂
            můžete být konkrétnější v čem můj bias spočívá?
            Hlavní výtka ode mě vůči Vám byla ta, že konstanty považujete za proměnné a když jsem se ptal na nějaké vědecké zjištění, které by vaši teorii podporovalo, tak žádná odpověď.

          3. Michal Post author

            Milý Dunbee, tak např. v té knize Job, ze které jste citoval, máte verš

            Job 38,13: aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven?

            který nasvědčuje něčemu trochu jinému, než to co jste citoval Vy – což Vás ale, nemýlím-li se, příliš netrápí, že?

            A i v tom co jste citoval, se píše, že Země VISÍ na ničem – ovšem Země ve skutečnosti nevisí, protože není žádné POD ní. To co píšete je plně v souladu se starověkou představou (placaté) Země, vznášející se nad propastnou tůní, zavěšena “na ničem”, avšak nikoliv s reálnou planetou, obíhající po eliptické oběžné dráze kolem Slunce (tedy rozhodně nevisící, byť na ničem!).

          4. Michal Post author

            No a v téže knize Jób máte také verš

            Job 9:6 I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře.

            který nepotřebuji komentovat, ale dovoluji si vyjádřit předpoklad, že Vás díky Vašemu konfirmačnímu biasu asi také příliš netrápí, pletu se? 🙂

            Zato Země visící na ničem, to je hodno citace! Viďte? 🙂

          5. dunbee

            Michale,
            víte, že v Bibli se používá pojem země podobně jako v češtině, tedy ne jen jako planeta?
            S těmi verši vůbec problém nemám, ony mluví o lokálním zemětřesení (Jób 38:13) a verš Jób 9:6 mi také nedělá vůbec žádný problém – víte, že starověká hebrejština, ve které byla napsána většina Starého Zákona (Bible) používá jiné výrazové prostředky, než moderní jazyky?

        1. Aniryba

          No jo, jenže Zem nikde “pověšená” není, to je jen další přirovnání které je samo o sobě k ničemu. V prostoru není volná, ale je vázana gravitačně s ostatními objekty kolem. A s těmito objekty obíhá (padá na) společné těžiště.
          Kdyby Země v prostoru visela, bude od ní vést šňůrka nahoru k něčemu fixnímu 🙂
          Neustálá potřeba udžet si nahoře a dole v prostoru kde žádné nahoře a dole není je ovšem pochopitelná snaha… zároveň i tak trochu kámen úrazu.
          Výtka vůči křesťanství od nich je ta, že do “mezer” (nevysvětlených věcí) dávají Boha a přitom tam ateisté dávají věci, které nemají žádný vědecký základ.
          Vy víte co je za hranicí našeho poznání? Víte co je dále než těch cca 14 miliard daleko, kam dohlédneme (ale i v mikro světě, u malých rozměrů (svět nekomutuje)? Já ne. Tedy jako ateista “tam” nic nedodávám. Že je tam bytost rozumější a tvůce toho všeho… já prostě nevím.

          1. dunbee

            Když čtu takové výroky,
            že existence Vesmíru se dá vysvětlit bez Boha. Nevím, jak si tito lidé tyto věci takto mohou vysvětlovat a zda vůbec rozumí tomu, co říkají.
            Připadá mi to spíše jako sci-fi beletrie.
            🙂

          2. Aniryba

            Když čtu takové výroky
            Dunbee vy jste ten můj příspěvek četl?
            To se mi nějak nezdá možné.

          3. flanker.27

            Převedeno do řeči člověka žijícího v době klasického Řecka:
            Když čtu takové výroky, že se existence blesku dá vysvětlit bez Dia hromovládného. Nevím, jak si tito lidé tyto věci takto mohou vysvětlovat a zda vůbec rozumí tomu, co říkají. Připadá mi to spíše jako nějaká Aristofanova komedie.

  9. Michal Post author

    Dunbee, jinak, co se týká konstant, jde samozřejmě jen o hrátky s jazykem.

    Za konstantu je běžně považováno např. g – tíhové zrychlení – i když má na různých místech na Zemi trochu jinou hodnotu. Za konstantu ji považujeme v praxi, protože ve výrazné většině běžných situací vystačíme s přibližnou a konstantní hodnotou g=9,8 m/s^2.

    Za konstantu se také považuje kappa – gravitační konstanta – jenže její velikost nevyplývá z žádných fundamentálních fyzikálních principů, a na jiných místech Vesmíru, dostatečně vzdálených, MŮŽE mít jinou hodnotu.

    Čili když my zde na Zemi považujeme nějakou veličinu za konstantu, říkáme tím, že v situacích které v té chvíli považujeme za relevantní, ta veličina opravdu konstantní je; bohužel, v jiných situacích to tak být nemusí.

    Vy jste ostatně psal, že jste programátor, a tak jistě víte, že např. v céčku si mohu definovat konstantu pomocí direktivy #define – která je ovšem konstantní jen za běhu programu, ale ve zdrojáku ji mohu vesele měnit. Čili, stejně jako v té fyzice – záleží na kontextu, ve kterém je to SLOVO “konstanta” použito.

    Přijde mi poměrně zvláštní, že se nad těmito přirozenými věcmi vůbec pozastavujete…

    1. dunbee

      Michale, pozastavuji se nad tím, že používáte výraz konstantu jako proměnnou z toho důvodu, že se mi to jeví jako protimluv.
      Nemusíme bazírovat na detailech, ale z vašeho příspěvku mi je jasné, že žádné takové vědecké zjištění není. Není-li tedy žádné zjištění, mám důvod předpokládat, že by tomu tak mohlo být, jak píšete Vy ve své teorii?

      A dejme tomu, že byste měl pravdu. Pak povstává nová otázka:
      Podle jakých zákonů by se měnily zákony a “konstanty” v dané části Vesmíru?
      Ani moc nerozumím, co myslíte tou změnou zákonů… jedná se o jiné rovnice?

      Nevím, zda jste přemýšlel do důsledků, co Vaše teorie o možnosti života ve Vesmíru přinese za otázky.
      Ale pokud můžete, tak ji rozveďte.
      🙂

  10. antitheista

    když bůh nepotřebuje příčinu, tak vesmír také ne (zárodek mohl být věčný – jako hypotetický bůh, jen velký třesk spustil rozpínání – nějaký kvantový jev).

    Ale pokud vesmír potřebuje příčinu, pak bůh také.

    Protože proč by jedno jsoucno nepotřebovalo vysvětlení a druhé ano ? To mi přijde nespravedlivé, když jde o metafyzické debaty…

    antitheista says:

    August 24, 2014 at 12:33 pm

    no a když už se chcete přiučit, tak teorie multivesmíru pak vysvětluje, že zde je život prostě proto, že vzniká více vesmírů a v některých jsou takové zákony, které nebrání vzniku života a v některých jiné, které brání.. my jsme pak logicky v tom, který nebrání, jinak bychom si tu nepsali 😀

    1. antitheista

      Proč by měl být bůh mimo čas a prostor a proč by to měl být zrovna bůh? Jak může něco mimo čas tvořit? Jak může nehybný být hybatelem (nehybný se pohybuje? Není to kontradikce ? 😀 )

      A proč by vesmír (zárodek) nemohl být věčný?

      A proč by první příčina musel být zrovna bůh ?

      Kde je příčina boha?

      Jak může být něco mimo čas a prostor a jak to může ovlivnit něco, co je časové a prostorové ? 😀

      1. antitheista

        Náboženství na nic neodpovídá – je to nadbytečná hypotéza pro vznik i vývoj světa…

Comments are closed.