Úvodem chci oslovit ty, kteří okamžitě po otevření tohoto webu cítí nechuť a odpor k tomu ztrácet jeho studiem čas. Chtěl bych je zde i přesto co nejsrdečněji přivítat, a chtěl bych je poprosit, aby se pokusili uvážit alespoň jeden fakt:
že totiž existují upřímní lidé, bez závažných morálních deficitů, kteří problematiku víry a nevíry považují za významné téma, studiu křesťanství věnují čas, čtou o něm knihy, přemýšlejí o tom – a VÝSLEDKEM toho je jejich nevíra. Tito lidé neodmítají křesťanství apriori – jejich odmítnutí křesťanství je důsledkem toho, co o něm vědí. Myslím, že tento fakt ŽE vůbec takoví lidé existují – já jsem jeden z nich – je hoden zamyšlení.
Výsledkem takového zamyšlení může být v ideálním případě odhodlání podívat se mému tvrzení na zoubek. Tenhle ateista tvrdí, že nezaujatě zvážil fakta, a výsledkem je jeho nevíra? Ten kdo poctivě uváží fakta přece nemůže nevěřit- tedy logicky musí být jeho argumenty chybné. A tu chybu nemůže být těžké odhalit.
Přesně toto chci: CHCI abyste mé argumenty kritizovali, CHCI abyste v nich hledali a NAŠLI chyby a chci abyste zde o tom napsali. Opravdu velká škoda, že je ze strany věřících tak malá ochota do něčeho podobného se pustit.
***
Jaká je vlastně moje motivace k psaní tohoto webu? Proč se chci s věřícími “hádat”? Chci jim snad “vnucovat svoje názory”?! Chci snad někoho “obracet na nevíru”?
ROZHODNĚ NE.
1) zajímají mě lidé s jinými názory než mám já. Studovat názory a víry jiných lidí mě baví a je to pro mě přínosné.
2) jsem si plně vědom známého psychologického faktu, že člověk je mnohem lépe schopen vidět a odhalovat chyby v uvažování druhých, než ve svém vlastním uvažování. V tom mu brání celé spektrum kognitivních biasů. Proto, chce-li člověk znát pravdu, je VELMI důležité zajímat se o názory a důvody lidí s opačným přesvědčením, a poctivě je zvažovat. Proto dělám to co dělám.
3) obecně jsem člověk zvídavý, a baví mě přemýšlet. Vědět a chápat mi přináší uspokojení. I proto chci rozumět důvodům, proč lidé věří. Chci jim rozumět a chci je pochopit. To ale nejde bez komunikace a naslouchání. Velmi mě mrzí, že se za jeden a půl roku provozu mého webu našlo tak málo věřících lidí, kteří byli ochotni se se mnou o celé problematice víry a nevíry bavit.
4) to přináší další zajímavou otázku: proč předchozí tři body neplatí recipročně i pro věřící? Proč oni sami nevyhledávají informované ateisty, aby se je snažili pochopit, stejně jako já vyhledávám věřící? Pokud křesťané věří, tak asi věří proto, že jim jejich víra dává smysl. Proč jim tedy není divné, že tolika lidem víra smysl nedává? Proč jich tak málo pátrá po tom, kde tito nevěřící dělají chybu?
***
Dobrá, co tedy vlastně tvrdím? Jaká klíčová témata nabízím k diskuzi?
1) Bible není slovo Boží. Bible je v průběhu stovek let upravovaným a redigovaným kompilátem nábožensko-mytologických textů mnoha různých autorů, obsahujícím JEJICH názory na svět, na společnost, na víru i na Boha. Není nejmenší důvod k přesvědčení, že ti lidé psali jak byli puzeni Duchem Svatým, jak říká 2 Petr 20-21. Dokládám to
– rozborem Biblické kosmologie,
– předporozuměním Biblických autorů ohledně tvaru Země,
– genocidním jednáním starých Izraelců, o kterém Bibličtí autoři (snad se shodneme že CHYBNĚ) věřili, že jim ho Bůh schvaluje,
– příběhem o Abrahamu a Izákovi,
– příběhem o Jiftáchovi
– výborným článkem Romana Polacha o spolehlivosti Bible
– mýty prvních kapitol Genesis o stvoření světa a o potopě
– Dále, moje stručná analýza rozporů mezi Janovým evangeliem a synoptickými evangelii
– a nástin rozporů mezi příběhy Matouše a Lukáše o narození Ježíše,
– obé dokládá, že ani hypotéza o vlivu Ducha Svatého na autory Nového Zákona není udržitelná.
2) Tím, že Bible není slovo Boží, padá jedno z centrálních tvrzení křesťanské víry. Jeho podstatným důsledkem je, že bez zaštítění Boží autoritou ztrácí Bible jakoukoliv autorizaci k prokazování nevšedních tvrzení. Pokud se Bibličtí autoři mýlili v názoru na existenci Nebe, na tvar Země, na existenci nebeské klenby, na původ světa, na existenci Potopy, na Boží schvalování genocidního vyvražďování sousedů, na to zda Bůh schvaloval/nařizoval trest ukamenováním za práci v sobotu, atd. – jak by jim vůbec člověk s otevřenou myslí MOHL věřit v jejich kromobyčejné víře v Ježíšovo Božství (navíc podléhající zřetelnému vývoji v čase), a ohledně jejich názorů na význam Ježíšova ukřižování pro naši spásu, atd.?
3) Kromě toho, že mi není znám žádný rozumý důvod, proč tvrzení o Ježíšově mesiášství, Božství a o významu jeho ukřižování věřit (lidem determinovaným svou dobou, kteří se v tolika jiných věcech mýlili), je zde další klíčová potíž. Tou je, že centrální křesťanský příběh o Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání a o významu toho celého vůbec nedává smysl.
4) Dále evidentně nejsou naplňovány Ježíšovy sliby o účincích modliteb: http://www.i-ateismus.cz/2011/03/modlitby-nefunguji/
5) Nanejvýš problematická je i samotná velmi obecná víra v to, že ve světě jaký pozorujeme, po nás Bůh vůbec něco chce, a za splnění či nesplnění svých přání nás buď odměňuje nebo trestá: http://www.i-ateismus.cz/2011/06/chce-po-nas-buh-neco/ a také zde http://www.i-ateismus.cz/2011/02/chce-buh-abychom-v-nej-verili/
6) Neméně zásadním problémem pro křesťanství, nezávislým na všem co bylo doposud řečeno, je, že podle všeho neexistuje lidská duše
7) Lze argumentovat i proti samotné idei osobního (tedy i křesťanského) Boha, a to například poukazem na ohromnou velikost Vesmíru a časových měřítek, a uvážením Koperníkova principu: http://www.i-ateismus.cz/2011/03/osobni-buh-a-velikost-vesmiru/
8 ) Je nutno přihlédnout i k překvapivým asymetriím, které jsou v přístupu křesťanů a nevěřících ke světu, k poznání, k pravdě, k pochybnostem, k diskuzi se svými oponenty, atd. Křesťané např. nejsou ochotni jasně deklarovat pro nás naprosto základní věc, totiž, že jim jde o pravdu (!!!), a že NECHTĚJÍ zastávat nepravdivé víry. Odmítají se zamyslet nad tím, jaké cesty jsou při hledání pravdy spolehlivější, a jaké méně spolehlivé, a jaké naopak zcela nespolehlivé. http://www.i-ateismus.cz/2012/07/asymetrie/
***
Nyní uvažme, co by mohlo být na druhé misce vah. Co svědčí VE PROSPĚCH křesťanské víry?
1) Snad nejčastěji používaným argumentem je argument Bohem mezer: nevíme, jak vznikl Vesmír, a nevíme přesně, jak vznikl život; naše náboženství říká, že náš Bůh je stvořitelem toho všeho, tedy to náš Bůh MOHL způsobit a proto je křesťanství pravdivé. Voilá. Odpověď viz zde a zde.
2) Bez Boha by nemohla existovat morálka. Morálka ale existuje, proto existuje i (křesťanský) Bůh. Morálka ovšem může zcela přirozeně existovat i bez Boha což plyne z toho, že člověk žije ve společnosti, a pro život ve společnosti je zásadní spolupráce a jistá míra altruismu. Navíc, současná morálka rozhodně nemá původ v Biblickém Zjevení.
3) nemohu nevzpomenout modernější verze slavných argumentů Prvotní příčinou Tomáše Aquinského
4) snad nejhloupější argument je strašení komunisty a Hitlerem, s čímž jsem se vypořádal zde
Já se za těchto okolností nemohu ubránit dojmu, že na druhé misce vah po troše čištění vůbec nic nezbylo, že je úplně prázdná – a já se tedy ptám, čím ji zaplnit? Čím to celkové vážení alespoň vyrovnat, ani nemluvě o nějakém převážení ve prospěch víry? Těším se na rady a doporučení pod článkem.
***
Pokud si člověk vše výše uvedené prostuduje a zamyslí se nad tím, pak jsou dvě možnosti:
1) buď ví, kde jsou v těch úvahách zásadní chyby – a takovému pak budu velmi vděčný, když na ně pod příslušnými články upozorní
2) pokud o žádných zásadních chybách v těch úvahách dotyčný neví, pak je pro mě klíčovou otázkou, JAK může takový člověk i přesto věřit. A zde bych všechny věřící, kteří se dostali až sem, poprosil, aby se s tím svým JAK svěřili. Pro mě je to naprosté mystérium.
I když, zas tak úplně ne… mám silné podezření, že to funguje podobně, jak jsem popsal ve svém článku “Mohl bych uvěřit?”. Což by ovšem bylo docela tristní.
Těším se na zajímavou diskuzi pod odkazovanými články, případně zde.
Karel Skalický
Michal:
„ http://www.stjoseph.cz/maly-kurs-apologetiky/
“Katolické vyznání je jediné autenticky křesťanské”
A máš to, protestante!“
Ten „Institut svatého Josefa“ tvoria lefebvristi. Jeho riaditeľom je Michal Semín (novinár, spisovateľ, vyštudoval pedagogiku) a je to fanatický magor a extrémista.
Katolícka cirkev nie je názorový monolit. Oficiálne sa síce tvári ako strážkyňa Bohom zverených právd vtelených do dogmatickej doktríny, ale v skutočnosti v nej existuje mnoho myšlienkových prúdov. Na jednej strane sú napr. takí teológovia ako Rahner, de Chardin, Küng a na strane druhej napr. taký Lefebvre.
Katolícka cirkev má/mala aj svojich disidentov, a to aj liberálnych (de Chardin, Küng), aj konzervatívnych (Lefebvre).
Marcel Lefebvre (1905-1991) bol katolícky arcibiskup, odporca II. Vatikánskeho koncilu, liberalizmu a modernizmu v Cirkvi a zakladateľ Kňažského bratstva sv. Pia X. (FSSPX). Lefebvre svoje bratstvo provokatívne pomenoval po anti-modernistickom pápežovi Piovi X. V roku 1988 napriek výslovnému zákazu pápeža Jána Pavla II. vysvätil štyroch biskupov, čo znamenalo automatickú exkomunikáciu jeho aj biskupov, ktorí sa zúčastnili na svätení.
Lefebvristi teda predstavujú ultra-konzervatívne krídlo rímskeho katolicizmu. S týmto hnutím často sympatizujú osoby, ktorých názory hraničia až s klérofašizmom.
Médeo, jak vlastně cítíš otázku ohledně historicity Ježíše? Stála v počátku křesťanství historická postava Ježíše Krista?
1) považuješ za nesmyslné se tím zabývat, protože je jasné, že existoval
2) nemá smysl se tím zabývat, protože obě možnosti připadají reálně v úvahu (že existoval, i že neexistoval) a jistotu mít stejně nikdy nemůžeme
3) považuješ to za zajímavou otázku, bohužel jsi ale přesvědčena, že pravdu v této otázce vědět nikdo nemůže
4) cítíš k tomu odpor, protože je to prostě obskurní téma a tečka
5) ještě jiná možnost?
Michal: „Médeo, jak vlastně cítíš otázku ohledně historicity Ježíše? Stála v počátku křesťanství historická postava Ježíše Krista?“
Považujem za vysoko pravdepodobné, že Ježiš je historická postava. Pavol kresťanstvo nezaložil, kresťanské komunity už existovali a medzi nimi a Pavlovou misiou dochádzalo k početným názorovým konfliktom, svedčia o tom aj Pavlove listy. V Jeruzaleme už existovala žido-kresťanská komunita na čele s Ježišovým bratom Jakubom, jej existenciu dosvedčuje napr. Josephus Flavius. Keby bol Ježiš fiktívnou postavou, viem si predstaviť, vznik kresťanských obcí dostatočne ďaleko od Jeruzalema, ale vznik komunity, ktorá sa k Ježišovi hlási priamo v Jeruzaleme sa mi zdá nepravdepodobný. Napokon medzi súčasnými biblistami v podstate panuje konsenzus ohľadom Ježišovej historicity.
Moja predstava o vzniku kresťanstva je taká, že Ježiš bol židovský kazateľ, kritik spoločenských pomerov, aktívne nadväzujúci na prorockú tradíciu, prorok hlásajúci skorý koniec sveta. Bol charizmatickou postavou, a vybudoval si povesť proroka divotvorcu a potulného mudrca, medzi svojimi stúpencami. Ježišovi stúpenci sa cítili ako Bohom vyvolená skupina, stojaca v opozícii voči „skazenému svetu“ a očakávajúca skorý príchod božieho súdu, záchranu a vyzdvihnutie „vyvolenej skupiny“ nad ostatné „hriešne ľudstvo“. Teda okolo Ježiša sa postupne sformovala chiliastická sekta. Tie isté psychologické a sociálne mechanizmy, ktoré sa podieľajú na formovaní a vzniku siekt v modernej dobe, sa uplatnili aj pri formovaní a vzniku chiliastickej sekty okolo Ježiša. Samozrejme, k formovaniu sekty napomáhala aj poverčivosť, tak typická pre bežného starovekého človeka.
Tu som už trošičku načrtla, čo môže so skupinou „vyvolených“ urobiť vhodný brainwashing: http://www.i-ateismus.cz/2012/08/lide-z-biblickych-dob/comment-page-10/#comment-35078
Aj inteligentní a vzdelaní ľudia, vystavení brainwashingu vo vnútri sekty, môžu uveriť čomukoľvek a to bez akýchkoľvek presvedčivých objektívnych dôkazov.
Ježiš sa stal napokon nepohodlným pre miestnu elitu, bol odsúdený a popravený, ale pre svojich skalných fanúšikov, nebol Ježiš mŕtvy, ani smrťou pokorený. Naopak, bol chápaný ako svätá obeť, prorok, mesiáš, syn boží vyvýšený nad všetko stvorenie, ktorý sa už čoskoro s anjelmi a prorokmi vráti, aby nastolil Božie kráľovstvo na Zemi.
Pavol vo svojich listoch ešte nespomína prázdny hrob a nepopisuje ani podrobnosti zmŕtvychstania, ktorému takú intenzívnu pozornosť venujú neskoršie evanjeliá, teda sa mi zdá pravdepodobné, že mýtus o doslovnom fyzickom zmŕtvychstaní Ježiša sa sformoval až neskoro po Ježišovej smrti. Je totiž nepravdepodobné, že by Pavol poznal príbeh o prázdnom hrobe a nepoužil ho, ako argument v prospech Ježišovho zmŕtvychvstania vo svojej vášnivej obhajobe zmŕtvychvstania v 15. kapitole 1. listu Korinťanom. Prví kresťania pravdepodobne skôr verili nejakému duchovnému zmŕtvychvstaniu Ježiša (Ježiš v „zduchovnelom tele“), analogicky ako Pavol.
Dajme slovo Pavlovi:
„Ale niekto povie: Ako sú mŕtvi kriesení? V akom tele prídu? Ó, nemúdry! Čo ty rozsievaš, neožije, ak neodumrie. A keď rozsievaš, nerozsievaš telo, ktoré má vzniknúť, ale holé zrno, ako príde, pšeničné alebo nejaké iné. A Boh mu dáva telo, aké sám chce, a každému semenu jeho vlastné telo. Nie je každé telo to isté telo; veď iné je telo ľudské, iné telo zvieracie, iné zase telo vtáčie a iné rybie. Sú aj nebeské telá, sú aj zemské; ale iný je lesk nebeských a iný zemských; iný je lesk slnka, iný mesiaca a iný hviezd; veď leskom líši sa hviezda od hviezdy.
Tak aj pri zmŕtvychvstaní. Rozsieva sa porušiteľné, vzkriesené je neporušiteľné; rozsieva sa neslávne, vzkriesené je slávne; rozsieva sa slabé, vzkriesené je silné; rozsieva sa telo telesné, vzkriesené je telo duchovné. Lebo ako je telesné telo, tak je aj duchovné. Tak je aj napísané: Adam, prvý človek, stal sa živým tvorom, posledný Adam oživujúcim Duchom. Nie je však skôr duchovné, ale telesné, a len potom duchovné. Prvý človek bol zo zeme, zemský, druhý človek je z neba. Aký je ten zemský, takí sú aj ostatní zemskí, a aký je ten nebeský, takí sú aj ostatní nebeskí. A ako sme niesli obraz zemského, tak ponesieme aj obraz nebeského. To však tvrdím, bratia, že telo a krv nemôžu dosiahnuť dedičstvo kráľovstva Božieho, ani porušiteľnosť nezdedí neporušiteľnosť.“ (1 Kor, 15.35-50 )
Ježišov pašiový príbeh v evanjeliách je, na rozdiel od Pavlových listov, zostavený zo starozákonných citátov alebo narážok na ne. Ježišov evanjeliový životopis je napokon mytologický konštrukt, poskladaný zo starozákonnej látky (proroctvá o mesiášovi, žalmy).
Desaťročia plynuli a Ježiš neprichádzal. Ježišovo Kráľovstvo sa posúvalo do stále vzdialenejšej budúcnosti. Kresťanstvo pozvoľne strácalo svoj naliehavý chiliastický charakter. Postupne sa sformovala prvotná cirkevná hierarchia s biskupmi na čele a kresťanstvo si našlo svoje miesto medzi sektami a kultami Rímskej ríše. Napokon ho cisár Konstantin emancipoval a urobil z neho štátnu ideológiu. Z biskupov sa stali cisárski úradníci a cirkev sa premenila na dôležitú ríšsku inštitúciu.
Dejme slovo Pavlovi 1.Kor 15,5: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
Sk.6 – 8 Pavel byl při kamenování Štěpána, krátce po Ježíšově ukřižování.
Jestliže se věnoval pronásledování “té sekty” ,je nepravděpodobné , že by příběh o prázdném hrobu neznal.
Pavel psal své dopisy církvím, tj. lidem kteří vzkříšeného Krista znali osobně a to dříve než jim nějaké dopisy napsal a dříve, než byla sepsána evangelia. Psát jim o prázdném hrobu by bylo asi stejné, jako kdyby předseda klubu trabantistů napsal svým členům , že trabant má volant a ve předu motor. Pavel se vyjadřoval k aktuálním situacím v jím založených komunitách. IMHO hlavně o nebezpečí směšování způsobu života ze vztahu s Duchem svatým a zákonictvím. Což se ostatně děje v církvi dodnes.
Velmi zajímavý rozhovor na toto téma s Vaším Krajanem kazatelem církve bratrské v Bratislavě Danielem Pastierčákem zde:
http://konzervativnilisty.cz/texty/rozhovory/655-naboenstvi-jako-utk-ped-bohem
Ještě mnoho dalších věcí ve Vaší představě o vzniku křesťanství mi nesedí. Ale Vaše představa je Vaše představa nic míň, nic víc.
Přijde mi, že když člověk staví své představy na premise Bůh neexistuje, musí spoustu věcí nevidět.
Bo: “Pavel psal své dopisy církvím, tj. lidem kteří vzkříšeného Krista znali osobně a to dříve než jim nějaké dopisy napsal a dříve, než byla sepsána evangelia. Psát jim o prázdném hrobu by bylo asi stejné …”
Bo, nezdá sa vám, že keby to bolo tak, ako píšete, tak potom, by Pavlova vášnivá obhajoba Ježišovho zmŕtvychstania v 1Kor,15 bola zbytočná a nezmyselná ?
Pokud si přečtete celou 15.kapitolu, tak si myslím, že mi dáte za pravdu. Pavel se vyjadřoval k aktuální situaci v Korintu. Někdo tam přišel s myšlenkou, že život po smrti je blbost. (vidíte, vždycky si to někdo myslel) a snažil se to nějak skloubit s křesťanstvím (tyhle pokusy jsou tu také dodnes)
Pavel se jim snažil vysvětlit, že to skloubit nelze. …. Pár citátů potvrzujících můj názor:
Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších,
Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!
Ostatně ve výše umístěném odkazu na rozhovor s Vaším krajanem je toho mnohem více a lépe a bystřeji formulováno, než já jsem schopen.
Pokud si jej přečtete, zajímal by mě Váš názor.
BTW:
„Odovzdal som vám totiž predovšetkým, čo som aj sám prijal, že Kristus umrel pre naše hriechy podľa Písem a bol pochovaný a v tretí deň bol vzkriesený podľa Písem, i ukázal sa Kéfasovi, potom dvanástim, potom zjavil sa naraz viac ako päťsto bratom, z ktorých väčšina žije až dosiaľ, niektorí však umreli. Potom sa ukázal Jakubovi, potom všetkým apoštolom a zo všetkých poslednému – ako nedochôdčaťu – ukázal sa aj mne.“ (1 Kor, 15.35-50 )
Viete, že Pavol nebol priamym svedkom Ježišovho „zmŕtvychstania“. Ježiš sa Pavlovi „zjavil“, ako súčasť Pavlovho extatického záchvatu, až na jeho ceste do Damašku. V mojom citáte Pavol nerozlišuje medzi „zjavením Ježiša“ sebe a „zjavením Ježiša“ Kéfasovi, „dvanástim“ a napokon „500 bratom“. Pavol de facto kladie svoju halucináciu na rovnakú verifikačnú úroveň, ako „zjavenie Ježiša“ cca 513 bratom. Pavlovi sa „zjavil“ ako poslednému, ale jeho svedectvo je rovnako dôveryhodné, ako „svedectvo 513 bratov“. Obávam sa preto, že verifikačné kritériá „kresťanských bratov a sestier“ na „pravé zjavenie Ježiša“ boli príliš liberálne a čokoľvek: závan vzduchu, mrazenie, sen, slnečný úpal, epileptický záchvat, hysterický záchvat, paraeidólia na oblohe, … mohli byť považované za „skutočné zjavenie Pána“ 😉
Ospravedlňujem sa, ale v predošlom príspevku mali byť textové súradnice citátu: 1 Kor, 15.3-8
Medea says:
…..Viete, že Pavol nebol priamym svedkom Ježišovho „zmŕtvychstania“……
protestant:
NIKDO nebyl přímým svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání.
Ahoj, jen na úvod: Jsem rád za to, že existuje tento web. Právě se hodně věnuji křesťanství a nacházím tady mnoho zajímavých názorů jak pro, tak proti. Budu se snažit psát stručně: Mám dva dotazy na autory tohoto webu:
1. Můžete mně říct, jak je financován tento web? (Kdo, proč atd.?)
2. Proč se, jako ateisté, věnujete jen křesťanství a nepíšete (nekritizujete) i další z mnoha náboženství? Od islámu až třeba po nějaká náboženství Oceánie nebo Afriky?
Pokud na moje otázky existuje na vašem webu někde rubrika s odpovědí, pak bych byl vděčný za link.
Díky za odpověď.
Zdravím,
1) ten web je kompletně můj, tedy z mých peněz. Mé jsou články, i peníze. Dá se říct, že jsem do problematiky víry a křesťanství nadšenec 🙂
2) jiná náboženství nekritizuji ze dvou důvodů: Za prvé o nich nic moc nevím, a za druhé je jejich zastánců v ČR docela minimum – a s kým bych tedy měl polemizovat? Potřebuji názorovou oponenturu, a tu bych v případě jiných náboženství neměl. Mimo to mi přijdou i méně zajímavá než křesťanství. Jinak: s drtivou většinou lidí v ČR se shoduji, že Muslimové a Hinduisté nemluvě o animistických náboženstvích jsou mimo – takže nemám potřebu obhajovat názor, který se mnou všichni sdílejí.
Rubriku otázek a odpovědí nemám, možná je to zajímavý nápad ji založit. Nechám si to projít hlavou a možná se tu během nějaké doby objeví 🙂
Za sebe mohu říct, že nebaštím žádné náboženství. Většina lidí okolo mě se neoznačuje za křesťany, ale když už se setkám s nějakou agitkou, tak je to většinou agitka s obsahem který sebe označuje za křesťanský. V množině lidí v mém okolí, kteří se za křes’tany považují, zase značná část množiny čte a asi i věří horoskopům nebo si zajdou na výklad karet, viděli duchy etc.
Díky za tak rychlou odpověď. Tak to je skutečně zajímavý, že si to takhle financuješ sám. No, jestli můžu mít ještě takový dotaz: Jakou máš vůbec zkušenost s křesťanstvím? Třebaže jako atheista, tak chodíš/ chodil jsi (pravidelně) na mše? Myslím ale, zda jsi třeba absolvoval celý křesťanský rok, kdy jsi třeba alespoň jedou týdně do toho kostela zašel? A pokud ano, jak to na tebe působilo? Ptám se také proto, že se mně zdá, že na řadě míst interpretuješ tu Bibli doslovně, přesto že — a to mě právě hodně překvapilo — se právě na mších velmi často zdůrazňuje, že to je myšleno jen přeneseně; a právě na těch mších se kněží snaží ten “biblický obraz” vysvětlit a rozklíčovat, aby tomu lidé rozuměli, jak to ten autor vlastně myslel — že to tedy není myšleno tak, jak je to napsáno, jak jsme třeba zvyklí u exaktích věd. Právě obrovským argumentem je, že bible není exaktní — to není jen o vášni k poznání pravdy –, ale právě o lásce, což věda nezná. Ale to už odbočuju… Ale jak říkám, křesťan nejsem.
Protestant: “NIKDO nebyl přímým svědkem Ježíšova zmrtvýchvstání.”
Protestant, ja som to svedectvo myslela širšie ako vy:
priamy svedok Ježišovho zmŕtvychvstania = osoba, ktorá osobne poznala Ježiša ešte pred jeho smrťou a potom stretla Ježiša živého po Ježišovej poprave
Teda povedzme, že dnes, by ma zrazilo auto a tri dni po mojom pohrebe, by som sa živá a zdravá stretla a porozprávala s mojou rodinou a známymi 🙂
Asi som radšej mala použiť: priamy svedok oživeného Ježiša, ktorý už Ježiša pred Ježišovou smrťou osobne poznal 🙂
Inak je zaujímavé, že v príbehoch neskoršej evanjeliovej zvesti, majú svedkovia problém rozpoznať oživeného Ježiša.
Mimochodem, a to je opravdu zajímavé, kolik lidí čte Bibli doslovně, i když už právě záměrem těch autorů bylo, psát jen v příměrech, přirovnáních — v jinotaji. To je právě ono, že totiž když odmyslíte tento aspekt, tak dostáváte skutečně jen jakousi nevěrohodnou kroniku. Pak se z toho skutečně vytrácí moudrost, život… – Ano, a láska k člověku. Pak už vlastně jen objektivizujeme svět. Ale řekněte mně, jak se pak můžete třeba radovat, upřímně od srdce? Jak může být humor objektivní? Objektivní humor může být jen sarkasmus, nebo cynismus; ale (upřímná) laskavost? Kam ta se poděla? Já nejsem křesťan, ale začínám mít právě čím dál tím silnější pocit, že právě láska může přijít jen s bohem. Ale já nemyslím lásku v tom dnešním pojetí — jako mezi milenci. Já mám na mysli lásku k lidstvu, k životu — lásku v tom nejobecnějším pojetí. A třeba laskavý, upřímný humor mně přijde jako jistá forma zjevení. Hodně o tom přemýšlím a vím, že pokud budu apelovat na pojmy jako duše a zázrak, tak tady od řady lidí dostanu co proto, ale ta konfrontace je opravdu zajímavá.
AD PROTESTANT: Pane, jenž máte nickname PROTESTANT, vy jste kněz Tomáš Halík??? Jestli se pletu, tak pardon.
Ne. Nejsem.
Nemohli bychom si tykat?
Bo: „Někdo tam přišel s myšlenkou, že život po smrti je blbost. (vidíte, vždycky si to někdo myslel) a snažil se to nějak skloubit s křesťanstvím (tyhle pokusy jsou tu také dodnes)
Pavel se jim snažil vysvětlit, že to skloubit nelze. …. Pár citátů potvrzujících …“
Bo, ale ja predsa v príspevku netvrdím, že Pavol neveril v „zmŕtvychvstanie Ježiša“, ja len hovorím, že nepoznal príbeh o prázdnom hrobe a tie zábavné pašiové detaily okolo zmŕtvychvstania, ktoré sa neskôr objavujú v Evanjeliách. Pretože, by to použil na obhajobu Ježišovho zmŕtvychvstania v 1Kor15. Ďalej tvrdím, že Pavlovo poňatie zmŕtvychvstania je dosť odlišné od toho v Evanjeliách, nie je to doslovné fyzické zmŕtvychvstanie, ale „duchovné“, Ježiš v novom „zduchovnelom tele“: „A keď rozsievaš, nerozsievaš telo, ktoré má vzniknúť, ale holé zrno, ako príde, pšeničné alebo nejaké iné. A Boh mu dáva telo, aké sám chce, a každému semenu jeho vlastné telo. … Tak aj pri zmŕtvychvstaní. Rozsieva sa porušiteľné, vzkriesené je neporušiteľné; rozsieva sa neslávne, vzkriesené je slávne; rozsieva sa slabé, vzkriesené je silné; rozsieva sa telo telesné, vzkriesené je telo duchovné.“ Teda, vyslovila som hypotézu, že pašiový mýtus o doslovnom fyzickom zmŕtvychvstaní je neskorého dáta. Príbeh o „duchovnom zmŕtvychvstaní“ Ježiša v „zduchovnelom tele“ je pôvodnejší.