Přivítání a přehled

Úvodem chci oslovit ty, kteří okamžitě po otevření tohoto webu cítí nechuť a odpor k tomu ztrácet jeho studiem čas. Chtěl bych je zde i přesto co nejsrdečněji přivítat, a chtěl bych je poprosit, aby se pokusili uvážit alespoň jeden fakt:

že totiž existují upřímní lidé, bez závažných morálních deficitů, kteří problematiku víry a nevíry považují za významné téma, studiu křesťanství věnují čas, čtou o něm knihy, přemýšlejí o tom – a VÝSLEDKEM toho je jejich nevíra. Tito lidé neodmítají křesťanství apriori – jejich odmítnutí křesťanství je důsledkem toho, co o něm vědí. Myslím, že tento fakt ŽE vůbec takoví lidé existují – já jsem jeden z nich – je hoden zamyšlení.

Výsledkem takového zamyšlení může být v ideálním případě odhodlání podívat se mému tvrzení na zoubek. Tenhle ateista tvrdí, že nezaujatě zvážil fakta, a výsledkem je jeho nevíra? Ten kdo poctivě uváží fakta přece nemůže nevěřit- tedy logicky musí být jeho argumenty chybné. A tu chybu nemůže být těžké odhalit.

Přesně toto chci: CHCI abyste mé argumenty kritizovali, CHCI abyste v nich hledali a NAŠLI chyby a chci abyste zde o tom napsali. Opravdu velká škoda, že je ze strany věřících tak malá ochota do něčeho podobného se pustit.

***

Jaká je vlastně moje motivace k psaní tohoto webu? Proč se chci s věřícími “hádat”? Chci jim snad “vnucovat svoje názory”?! Chci snad někoho “obracet na nevíru”?
ROZHODNĚ NE.

1) zajímají mě lidé s jinými názory než mám já. Studovat názory a víry jiných lidí mě baví a je to pro mě přínosné.
2) jsem si plně vědom známého psychologického faktu, že člověk je mnohem lépe schopen vidět a odhalovat chyby v uvažování druhých, než ve svém vlastním uvažování. V tom mu brání celé spektrum kognitivních biasů. Proto, chce-li člověk znát pravdu, je VELMI důležité zajímat se o názory a důvody lidí s opačným přesvědčením, a poctivě je zvažovat. Proto dělám to co dělám.
3) obecně jsem člověk zvídavý, a baví mě přemýšlet. Vědět a chápat mi přináší uspokojení. I proto chci rozumět důvodům, proč lidé věří. Chci jim rozumět a chci je pochopit. To ale nejde bez komunikace a naslouchání. Velmi mě mrzí, že se za jeden a půl roku provozu mého webu našlo tak málo věřících lidí, kteří byli ochotni se se mnou o celé problematice víry a nevíry bavit.
4) to přináší další zajímavou otázku: proč předchozí tři body neplatí recipročně i pro věřící? Proč oni sami nevyhledávají informované ateisty, aby se je snažili pochopit, stejně jako já vyhledávám věřící? Pokud křesťané věří, tak asi věří proto, že jim jejich víra dává smysl. Proč jim tedy není divné, že tolika lidem víra smysl nedává? Proč jich tak málo pátrá po tom, kde tito nevěřící dělají chybu?

***

Dobrá, co tedy vlastně tvrdím? Jaká klíčová témata nabízím k diskuzi?

1) Bible není slovo Boží. Bible je v průběhu stovek let upravovaným a redigovaným kompilátem nábožensko-mytologických textů mnoha různých autorů, obsahujícím JEJICH názory na svět, na společnost, na víru i na Boha. Není nejmenší důvod k přesvědčení, že ti lidé psali jak byli puzeni Duchem Svatým, jak říká 2 Petr 20-21. Dokládám to
– rozborem Biblické kosmologie,
předporozuměním Biblických autorů ohledně tvaru Země,
genocidním jednáním starých Izraelců, o kterém Bibličtí autoři (snad se shodneme že CHYBNĚ) věřili, že jim ho Bůh schvaluje,
příběhem o Abrahamu a Izákovi,
příběhem o Jiftáchovi
výborným článkem Romana Polacha o spolehlivosti Bible
– mýty prvních kapitol Genesis o stvoření světa a o potopě

– Dále, moje stručná analýza rozporů mezi Janovým evangeliem a synoptickými evangelii
– a nástin rozporů mezi příběhy Matouše a Lukáše o narození Ježíše,
– obé dokládá, že ani hypotéza o vlivu Ducha Svatého na autory Nového Zákona není udržitelná.

2) Tím, že Bible není slovo Boží, padá jedno z centrálních tvrzení křesťanské víry. Jeho podstatným důsledkem je, že bez zaštítění Boží autoritou ztrácí Bible jakoukoliv autorizaci k prokazování nevšedních tvrzení. Pokud se Bibličtí autoři mýlili v názoru na existenci Nebe, na tvar Země, na existenci nebeské klenby, na původ světa, na existenci Potopy, na Boží schvalování genocidního vyvražďování sousedů, na to zda Bůh schvaloval/nařizoval trest ukamenováním za práci v sobotu, atd. – jak by jim vůbec člověk s otevřenou myslí MOHL věřit v jejich kromobyčejné víře v Ježíšovo Božství (navíc podléhající zřetelnému vývoji v čase), a ohledně jejich názorů na význam Ježíšova ukřižování pro naši spásu, atd.?

3) Kromě toho, že mi není znám žádný rozumý důvod, proč tvrzení o Ježíšově mesiášství, Božství a o významu jeho ukřižování věřit (lidem determinovaným svou dobou, kteří se v tolika jiných věcech mýlili), je zde další klíčová potíž. Tou je, že centrální křesťanský příběh o Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání a o významu toho celého vůbec nedává smysl.

4) Dále evidentně nejsou naplňovány Ježíšovy sliby o účincích modliteb: http://www.i-ateismus.cz/2011/03/modlitby-nefunguji/

5) Nanejvýš problematická je i samotná velmi obecná víra v to, že ve světě jaký pozorujeme, po nás Bůh vůbec něco chce, a za splnění či nesplnění svých přání nás buď odměňuje nebo trestá: http://www.i-ateismus.cz/2011/06/chce-po-nas-buh-neco/ a také zde http://www.i-ateismus.cz/2011/02/chce-buh-abychom-v-nej-verili/

6) Neméně zásadním problémem pro křesťanství, nezávislým na všem co bylo doposud řečeno, je, že podle všeho neexistuje lidská duše

7) Lze argumentovat i proti samotné idei osobního (tedy i křesťanského) Boha, a to například poukazem na ohromnou velikost Vesmíru a časových měřítek, a uvážením Koperníkova principu: http://www.i-ateismus.cz/2011/03/osobni-buh-a-velikost-vesmiru/

8 ) Je nutno přihlédnout i k překvapivým asymetriím, které jsou v přístupu křesťanů a nevěřících ke světu, k poznání, k pravdě, k pochybnostem, k diskuzi se svými oponenty, atd. Křesťané např. nejsou ochotni jasně deklarovat pro nás naprosto základní věc, totiž, že jim jde o pravdu (!!!), a že NECHTĚJÍ zastávat nepravdivé víry. Odmítají se zamyslet nad tím, jaké cesty jsou při hledání pravdy spolehlivější, a jaké méně spolehlivé, a jaké naopak zcela nespolehlivé. http://www.i-ateismus.cz/2012/07/asymetrie/

***

Nyní uvažme, co by mohlo být na druhé misce vah. Co svědčí VE PROSPĚCH křesťanské víry?

1) Snad nejčastěji používaným argumentem je argument Bohem mezer: nevíme, jak vznikl Vesmír, a nevíme přesně, jak vznikl život; naše náboženství říká, že náš Bůh je stvořitelem toho všeho, tedy to náš Bůh MOHL způsobit a proto je křesťanství pravdivé. Voilá. Odpověď viz zde a zde.

2) Bez Boha by nemohla existovat morálka. Morálka ale existuje, proto existuje i (křesťanský) Bůh. Morálka ovšem může zcela přirozeně existovat i bez Boha což plyne z toho, že člověk žije ve společnosti, a pro život ve společnosti je zásadní spolupráce a jistá míra altruismu. Navíc, současná morálka rozhodně nemá původ v Biblickém Zjevení.

3) nemohu nevzpomenout modernější verze slavných argumentů Prvotní příčinou Tomáše Aquinského

4) snad nejhloupější argument je strašení komunisty a Hitlerem, s čímž jsem se vypořádal zde

Já se za těchto okolností nemohu ubránit dojmu, že na druhé misce vah po troše čištění vůbec nic nezbylo, že je úplně prázdná – a já se tedy ptám, čím ji zaplnit? Čím to celkové vážení alespoň vyrovnat, ani nemluvě o nějakém převážení ve prospěch víry? Těším se na rady a doporučení pod článkem.

***

Pokud si člověk vše výše uvedené prostuduje a zamyslí se nad tím, pak jsou dvě možnosti:
1) buď ví, kde jsou v těch úvahách zásadní chyby – a takovému pak budu velmi vděčný, když na ně pod příslušnými články upozorní
2) pokud o žádných zásadních chybách v těch úvahách dotyčný neví, pak je pro mě klíčovou otázkou, JAK může takový člověk i přesto věřit. A zde bych všechny věřící, kteří se dostali až sem, poprosil, aby se s tím svým JAK svěřili. Pro mě je to naprosté mystérium.

I když, zas tak úplně ne… mám silné podezření, že to funguje podobně, jak jsem popsal ve svém článku “Mohl bych uvěřit?”. Což by ovšem bylo docela tristní.

Těším se na zajímavou diskuzi pod odkazovanými články, případně zde.

1,056 Responses to Přivítání a přehled

  1. Vera says:

    Michal:

    ad – Ale viz ten příspěvek, pod kterým se teď bavíme: podle mě nijak moc nezáleží na tom, co je Duch Svatý. Ať si to je co chce.

    Samozřejmě že souvisí.
    Poprosím Vás – teď zapomeňte na naše předchozí šťouchance a soustřeďte se pozorně, ano? Jestli skutečně a upřímně máte zájem věci porozumět, musíte jí jít naproti.
    Rozumíte mi?

  2. Vera says:

    Pojem DUCH etymologicky vychází ze slova DECH.
    Slovo in-spirace se skládá z latinské předložky in = do, na, v
    a z latinského slova spiro, spirare = dýchám, dýchat.
    Složeno dohromady = vdechnout, vdechovat, a taky metaforicky – přijímat do svého nitra (srdce, duše) “vdechnutím”. Vždy je to směr pohybu “zvenčí dovnitř”, něco, co přijímám do sebe.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Inspirace

    Od slova spiro se odvozuje slovo spiritus – duše, duch.
    “Veni Creator Spiritus” – Duchu Tvůrce (tvůrčí Duchu), přijď.
    Spiritualita = duchovnost
    Inspirace – v kontextu, který nás tématicky zajímá = vnuknutí (vdechnutí) myšlenky (moudrosti) tvůrčím (svatým) duchem.

    • Michal says:

      Věro, mohu si prosím s vámi některé věci ujasnit?

      Vaše poslední věta zní: “Inspirace – v kontextu, který nás tématicky zajímá = vnuknutí (vdechnutí) myšlenky (moudrosti) tvůrčím (svatým) duchem.”

      Tato formulace mi bohužel připouští i interpretaci, že obyčejného tvůrčího “lidského” ducha označujete přívlastkem “svatý”. To je bohužel nejasnost naprosto klíčová, a proto od vás potřebuji slyšet, zda jste to takto myslela nebo nemyslela.

      Ještě jednou tedy: Mluvíte o inspiraci tvůrčím duchem lidským, a nebo duchem Božským? (dle klasického křesťanství je tento Duch Svatý součástí svaté Trojice, tedy TrojJediného Boha)

      • protestant says:

        Slovo svatý jednoznačně definuje o co se jedná.

        • Vera says:

          Nevím, jestli se shodneme, ale slovo svatý údajně pochází se sanskrtu, souvisí se slovem světlo.
          Svatý = osvícení, světlem (božstvím, boží moudrostí) prostoupený.
          Odtud “svatozář” – symbolické znázornění “svatosti”.
          (etymol. odtud pak svátost, svátek, svátečnost…)
          Nikde se nenapíše o Bohu (potažmo o Kristu), že je “svatý”, protože on sám je tím Světlem, které osvěcuje.
          /viz Janovo evangelium/

      • Michal says:

        No já se obávám, že tím různí lidé mohou myslet různé věci. Bylo by dobré poslechnout si to od Věry. Pokud potvrdí ten význam, jak je tomu běžně rozuměno, pak super. Ale je potřeba v tom mít jasno.

        • Vera says:

          Můžete mi, Michale, na oplátku vysvětlit, co jste mínili tou angličtinou, anglickým kořenem slova inspirace? V čem se tak diametrálně liší od latiny?

      • Vera says:

        ad – Ještě jednou tedy: Mluvíte o inspiraci tvůrčím duchem lidským, a nebo duchem Božským? (dle klasického křesťanství je tento Duch Svatý součástí svaté Trojice, tedy TrojJediného Boha)

        Michale, já nejsem praktikující křesťanka ve smyslu apoštolského vyznání víry.
        Přesto křesťanství akceptuji jako duchovní pilíř naší civilizace a z Bible čerpám “potravu” svých duchovních potřeb. Co se týká svaté trojice, nerozumím tomu dobře. Křesťané to mají nějak pořešené, nevím jak moc je to srozumitelné.
        Gnostická “svatá trojice” je : Otec (Bůh), Syn boží (svorník mezi vším co jest, Adam, Kristus, Člověk, “Kámen na vrcholu klenby ) a ženský prvek Sophia (Moudrost).

        Než se o tomhle všem začnete bavit, nevyhnutelně se nejdřív musíte prokousat pojmy duch, duše, svatost. Bez toho vůbec nemá smysl chtít rozumět dalším věcem, ty pojmy se prolínají všemi duchovními naukami.

        • treebeard says:

          Nedá mi, “svorník” – kamenárska terminológia, nie tesárska 😉

          Nie je to síce nijako dôležité, ale pokiaľ vás hľadanie významu slov baví, tak tu máte indíciu, že Ježiš bol asi naozaj skôr kamenár.

    • treebeard says:

      Iste, a slovo kybernetika pochádza z “riadenie lodí” a slovo idiot malo pôvodne význam “človek nezúčastňujúci sa verejného života”. A? Slová predsa menia svoj význam, pri ich prenesení do iných jazykov alebo do inej doby to platí dvojnásobne.

      Duša je po grécky pneuma a teda každý má dušu, len bicykel má dve 🙂 Lenže to odráža akurát tak starú primitívnu predstavu, že duša je to, čo v nás dýcha. A Ducha Svätého si kedysi prestavovali ako akúsi pumpu. Dnes však už vieme, že dýchanie je hmotný dej a že jeho účel je rýdzo materiálny. Narazil som už na veriacich, ktorý ma za upozornenie, že duša je vlastne len (hmotný) dych živej bytosti, chceli zabiť (virtuálne). Vy teda, na rozdiel od nich, vidíte v ozvenách starých primitívnych predstáv niečo mystické?

      • petr says:

        Pokud byste své znalosti v této věci treebearde nečerpal pouze z dějin dělnického hnutí a materialismu do kapsy mladého komsomolce ;-), naznal byste, že již Aristoteles měl o duši představy nepoměrně realističtější (jako toho, co oživuje, co činí živé živým – oduševnělá věc se liší od neoduševnělé životem ), až v 13. století Tomáš Akvinský uvedené rozvedl až k pojetí duše jako formy těla, což je, domnívám se něco, k čemu nikdo nic moc nepřidal…

        • treebeard says:

          Aristoteles je proti časom, o ktorých píšem, už úplná novinka 😉 A Tomáš Aquinský už úplne. Mňa zaujalo, ako sa niekto pokúša stavať na tých starých koreňoch, hoci práve tie odhaľujú, že celé to “duchovno” je vlastne len “mýtus o dýchaní”. Nemám nič proti zložitým konštrukciám na tému duch a duša, ale myslím si, že pre tie je výhodnejšie korene slova duša tajiť.

          BTW, Aristoteles nebol kresťan a jeho predstava neodrážala predstavu autora Genesis. Hoci pripúšťam, že Ježiš bol gréckou filozofiou ovplyvnený, rovnako ako farizeji.

          A len pre úplnosť, Ježiš mal ku komunizmu blízko. Aj Pavol k robotníckej triede.

          • petr says:

            No, řekněme, že Aristoteles skutečně zaznamenal progres spočívající v tom, že rozlišil mezi určitou skutečností a jejím projevem, což původní izraelité neovládali (“kdyby oko bylo živou bytostí, její duší by byl zrak”). Když tady ovšem čtu některé “materialistické” a “pokrokové” příspěvky, tak si uvědomuji ten výrazný regres zase zpátky 🙂

          • treebeard says:

            Hm, takže odbočenie od témy. OK, pre veriacich typické, hoci som možno dúfal v trochu jasnejšie zaujatie stanoviska k mojim výhradám…

  3. petr says:

    treebearde, já bych se rád vrátil k naší diskusi o zázracích, nicméně ztratil jsem někde nit, zkusíte nadhodit, kde jsme skončili ?

    • treebeard says:

      V podstate si už nepamätám. Dal som akúsi definíciu zázraku, že by mal byť buď porušením prírodných zákonov, alebo aspoň štatistickej pravdepodobnosti. Vaša definícia tuším zatiaľ nezaznela.

      A zdôvodnil som, prečo si myslím, že príliš prirodzené vysvetlenie zázraku z neho prestáva robiť zázrak. Napr. že Zmŕtvychvstanie vysvetlené tým, že z medicínskeho hľadiska je možné, prestáva byť zmŕtvychvstaním.

      • petr says:

        Já bych si pod pojmem zázrak představil neumělou definicí nějaký nesamozřejmý jev, nebo nesamozřejmou událost, která silně poukazuje nebo projevuje Boží přítomnost. Pokud se Josefovi zdá sen a on na základě toho vezme dítě, uteče s ním do Egypta a tím ho zachrání z rukou vrahů, není celkem významné, jak se dá takový jev vysvětlit, ne ? Nevidím jediný důvod proč by zázrak musel být porušením přírodních zákonů. Pokud Bůh je, tak ty zákony stvořil, proč by je tedy musel porušovat ? Už vůbec nechápu, proč by potom mělo docházet k nějaké degragaci zázraku.

        Tak se mi zdá, že to Vaše mudrování je zase nějaký ateistický vynález typu uměle vytvořím problém, abych ho mohl následně slavně a s velkou muzikou vyřešit 🙂

        • treebeard says:

          Tak sen, ktorý by predpovedal budúcnosť, je proti prírodným zákonom 🙂

          Pretože normálny sen je len vedľajší efekt toho, že si mozog robí v spánku “defragmentáciu”. Nemá nijaký vzťah k realite a zrejme ich na nás nikto nezosiela (súdiac podľa nezmyselnosti a/alebo vysvetliteľnosti drvivej väčšiny snov).

          A Biblia opisuje aj iné zázraky, ktoré sú porušením prírodných zákonov, zastavením Slnka (teda zrejme Zeme?) počnúc, vyhnaním diabla do stáda prasiat a ich následnou samovraždou končiac.

          Ale som ochotný uznať za zázrak napr aj to, ak niekto niekoľkokrát za sebou prežije pád z desiateho poschodia – t.j. niečo v princípe možné, ale veľmi nepravdepodobné.

          BTW, nemám pocit, že som ohľadom zázrakov chcel niečo riešiť. Len tu nastala nezhoda na ich definícii. A dostávame sa k jednoduchému vysvetleniu – vaša predstava o prírodných zákonoch je trochu skreslená.

          A pre úplnosť, verzia, podľa ktorej Ježišovi rodičia ušli do Egypta si vyžaduje narodenie Ježiša cca v roku 7 a viac p.n.l. Herodes zomrel 4 p.n.l., zabiť prikázal deti do dvoch rokov, t.j. o veci sa dozvedel dva roky po Ježišovom narodení, plus nejaké tie roky pred smrťou, aby sa vôbec oplatilo chodiť Ježišovým rodičom tak ďaleko. Plus, Herodes by asi nedával priechod svojej paranoji na smrteľnej posteli, ale v čase, keď ešte dúfal, že si požije.

  4. petr says:

    treebeard: Odbočení od tématu kam ? Přiznám se, že nemám zase tolik času, takže většinou čtu jen hodně letmo a reaguji jenom na to, co mne vysloveně nějak zaujme.

    Jinak není vyloučeno, že sny mohou předvídat budoucnost (řada psychologů si to myslí) a může to mít, jak byste řekl Vy “přirozené” vysvětlení a lze si něco takového myslet a vysvětlovat to i z ryze materialistických a “neomarxistických” pozic (srov. Fromm E: Mýtus, sen a rituál a jejich zapomenutý jazyk, Pha, Aurora, 1999). Je to sice dost spekulativní, ale budiž.

    V čem je moje představa o přírodních zákonech zkreslená ?

    • treebeard says:

      Pôvodná téma bola lingvistická (Vera prekvapivo považuje skutočnosť, že slovo duch/duša je odvodené z pôvodného významu dýchať za podporu svojej “mystiky”). Ja som poznamenal, že to naopak svedčí o primitívnych počiatkoch učenia o duši. Duša je skrátka dych, nič viac, nič menej. Vy ste mi pripomenuli Aristotela, na čo som ja reagoval tým, že tie počiatky termínu duša boli staršie ako Aristoteles. A pripomenul, že hovoriť o pôvode duše v dychu je skôr ateistické, že to nepovažujem od Very za dobrý nápad. Vy ste sa už následne odpovedi vyhli – má teda podľa vás slovo duch/duša pôvod v obyčajnom materialistickom dýchaní? A vyhli ste sa aj odpovedi na poznámku, že Aristoteles bol “pohan” a na poznámky o Ježišovom a Pavlovom komunizme.

      Vaša predstava o prírodných zákonoch je skreslená napr. v tom, čo si myslíte o snoch a možnosti predpovedať budúcnosť. Pokiaľ to teda nevykladáte tak, že Jozef bol plný strachu a sen bol len výplodom jeho fantázie a NÁHODOU sa mu vyplatil. Lenže, samozrejme, Jozef nemal dôvod byť paranoidný, pretože bol úplná nula a nemal dôvod predpokladať, že kráľ sa o jeho nemanželské dieťa zaujíma. Čiže, pokiaľ sa mala udalosť stať tak, ako ju opisuje evanjelium (len jedno, druhé o nijakom Egypte ani vraždení detí nevie), tak by šlo o zázrak odporujúci prírodným zákonom.

      • petr says:

        namátkou jsem velmi rychle narazil na tohle:

        http://www.national-geographic.cz/detail/cas-neexistuje-vsechno-probiha-najednou-tvrdi-respektovany-fyzik-30808/

        Nevím jak je to validní a nemám “čas” 🙂 to zjišťovat, nicméně pokud by to bylo tak, jak tvrdí autor článku, tak mi tedy to zjevení se “budoucnosti” ve snu jako odporující přírodním zákonům až zase tak fundamentálně nutné nepřijde 🙂

        • treebeard says:

          OK, skúsme to inak. Dajme tomu, že je naozaj poznanie budúcnosti neodporuje prírodným zákonom (Hawking nedávno v televíznom programe povedal, že cestovanie do minulosti podľa neho nebude nikdy možné, ale môže sa mýliť).

          Lenže stále tu ostáva, že objavenie sa budúcnosti v sne odporuje prírodným zákonom – čo je sen, to vcelku vieme. A Jozef nedostal videnie budúcnosti, on počul hlas a radu – čiže telepatia, hoci potom nechápem, načo v sne – ak už teda Boh vníma budúcnosť,prítomnosť aj minulosť naraz, prečo nedá výstrahu priamo – počas sna je to riskantné, človek to môže ignorovať, povie si, že to bol len sen. Máme tu teda ďalšiu otázku, či telepatia odporuje prírodným zákonom.

          A stále, keby všetko bolo v súlade s prírodnými zákonmi, ostáva nám tu tá druhá časť mojej definície – pravdepodobnosť. Pravdepodobnosť nám hovorí, ž sa niečo takéto nestáva, ide teda o udalosť tak nepravdepodobnú, že by som ju uznal za zázrak. Doteraz sa nám totiž nikto z budúcnosti neukázal a ani s nami telepaticky neprehovoril.

          Lenže, stále sme nič nevyriešili – to, či sú zázraky porušením nám známych zákonov, ale sú možné, nič nehovorí o tom, či Boh existuje, či je to potom Boh (ak by musel konať podľa nejakých zákonov, nebol by všemocný) a už vôbec sme nevyriešili, či sa udalosť stala.

          Ako som písal, Biblia píše aj o zázrakoch, ktoré by jednoznačne porušením prírodných zákonov boli – napr. zastavenie Slnka (Zeme) by spôsobilo obrovskú katastrofu už púhou zotrvačnosťou. Masové mstávanie mŕtvych svätcov z hrobov tiež asi nie je v súlade so zákonmi biológie. Atď, atď. Nestačí si vybrať jeden typ zázraku.

          A pôvodná polemika začala len názorom, že sa mi nepáčia vysvetľovania zázrakov dnes známymi zákonmi – viď príklad s tým vysvetlením zmŕtvychvstania nejakou anestézou či kómou. Že by to podľa mňa bola degradácia zázraku.

          • flanker.27 says:

            Pohyb částice zpět v čase je dle heisenbergova principu neurčitosti možný, ale ne měřitelný – tedy přesněji nedokáže se do předchozí časové “reality” otisknout, ovlivnit ji.

            Samozřejmě, třeba jednou dospějeme k poznání, které tohle dokáže převrátit, ale proti cestování časem mám jednu námitku: pokud by bylo možné, to by se lidi v budoucnosti nikdy nepodívali k nám?

        • Vera says:

          ad – Jeden z respektovaných fyziků přišel s neobvyklou teorií. Místo, aby se ptal, co je vlastně čas, říká: „Nic jako čas neexistuje.“
          _______________

          V momentě, kdy přiznáme, že čas neexistuje, zhroutí se všechny přírodní vědy. Čas je imaginární umělá veličina, která iluzorně umožňuje, “aby to všechno vyšlo”.

          Např že E= m . c na druhou.

  5. petr says:

    treebeard: Představte si třeba, že čas ve skutečnosti není a je to jen naše iluze, něco na způsob optického klamu (pokud vím, něco podobného tvrdí a nějak se snaží prokázat někteří současní fyzikové).

    Pak může být předvídání “budoucnosti” pomocí snů vysvětlitelné poměrně snadno – prostě nějakým způsobem (který budeme schopni poznat a popsat) přepneme ve snu do jiné fáze naší iluze, do jiného modu věčného teď které probíhá současně…

    • treebeard says:

      Nuž neviem, Verin obľúbenec Einstein tvrdí, že čas dokonca interaguje s hmotou a rýchlosťou.

      Problém predvídania budúcnosti je zložitejší – budúcnosť nie je iba jedna. K budúcnosti sa prepracúvame miliónmi rozhodovaní áno/nie. K tomu, aby Jozef naozaj musel utekať do Egypta, by predchádzalo plno rozhodnutí aj náhodných udalostí, trochu nasadene by to záležalo aj na tom, ako sa Herodes v daný deň vyspal.

  6. petr says:

    Duch původně skutečně zřejmě pochází ze slova “dech” to si z biblistiky (kterou jsem dobrovolně před lety absolvoval) myslím ještě pamatuji. A v čem je problém ?

    • treebeard says:

      Problém je v tom primitívnom počiatku. V časoch, v ktorých sa údajne ľudia bežne stretávali s Bohom a anjelmi, potrebovali odvodiť názov duše z dýchania? To im Boh nevedel vnuknúť lepší termín, keď im už referoval, ako stvoril človeka? Evolučne je to jasné – ľudia odlišovali tvory, ktoré dýchajú, označili ich za “živé duše”. A postupne, po mnohých rokoch, sa termín od dýchania odpútal. Tá Aristotelova duša už nemá z dychom nič.

      Dýchanie je pominuteľné, ovládateľné primitívnymi materiálnymi prostriedkami, odvodiť z neho termín pre nesmrteľnú dušu je dosť pozoruhodné. Po smrti prestaneme dýchať, duša teda zomrie? A nehmotný Duch Svätý tiež “vanie”, ako nám píše Protestant? Prečo? A Boh dýcha?

    • treebeard says:

      Alebo ešte inak: dnes dokážeme človeka udržať pri vedomí aj bez dýchania – mimotelový krvný obeh. Znamená to, že ten človek žije bez duše?

  7. Vera says:

    ad – mira says:
    September 15, 2014 at 10:31 pm
    Proč by se měly zhroutit? Nerozumím…

    Protože čas je veličina, kterou věda zahrnula do celkového konceptu fyziky. S časem se počítá, ve spoustě výpočetních vzorců.

    • Foxy says:

      ad Vera: …Jeden z respektovaných fyziků přišel s neobvyklou teorií. Místo, aby se ptal, co je vlastně čas, říká: „Nic jako čas neexistuje“… …V momentě, kdy přiznáme, že čas neexistuje, zhroutí se všechny přírodní vědy. Čas je imaginární umělá veličina, která iluzorně umožňuje, “aby to všechno vyšlo”…

      ad treebeard: …Představte si třeba, že čas ve skutečnosti není a je to jen naše iluze, něco na způsob optického klamu (pokud vím, něco podobného tvrdí a nějak se snaží prokázat někteří současní fyzikové)…

      Nic proti bezbřehým fantasiím, ale doporučoval bych napřed tato témata prodiskutovat jinde, například na:
      http://www.aldebaran.cz/forum/index.php