Křesťané často říkají, že přece nelze dokázat, že Bůh neexistuje, a jejich víra je proto legitimní. K tomu nejprve několik krátkých postřehů.
Legitimní je jistě jakákoliv víra, třeba i víra v placatou Zemi, nebo v existenci Aštara Šerana. To ovšem neznamená, že ta která víra není absurdní, bláznivá a v absolutním rozporu se zdravým rozumem. A právě tuto otázku bychom si měli u každé dané víry klást.
Dále, v reálném světě není dokázána řada věcí, které i přesto považujeme za zřejmé. Tak např. není dokázáno, že neexistují vodníci. (Pokud to dokázáno je, pak jak?) Znamená to tedy v souladu s výše uvedenou úvahou křesťanů, že vodníci existují? Nikoliv. Ve skutečnosti víme, že nikdo nikdy vodníka neviděl, neexistují žádné stopy či artefakty k jejichž vysvětlení bychom vodníka potřebovali – a toto nám stačí k všeobecně přijímanému závěru, že vodníci neexistují.
V pravém smyslu dokázána však není ani celá řada dalších věcí, které považujeme za prokazatelně pravdivé. Např. v podstatě jakákoliv fyzikální či jiná přírodovědná teorie či zákon se považují za pravdivé jedině proto, že všechny doposud provedené pokusy je potvrzovaly. Přesněji řečeno, dopadaly v souladu s tím, jak tyto teorie či zákony předpovídaly. Nijak jinak dokázané nejsou! V reálu v podstatě nikdy nemůžeme absolutně vyloučit, že někdy někde nemůže dojít k situaci, kdy některá přírodovědná teorie či zákon fungovat nebude – a do důsledku vzato tedy obecně NEJSOU platné, pravdivé.
Tedy: pravdivost či nepravdivost nějaké teze nevyvozujeme v reálném životě z toho, zda je či není Dokázaná s velkým D, a nebo zda je či není Dokázaná její nepravdivost. Ve skutečnosti se snažíme porovnat, jak daná teze či teorie souhlasí s pozorovanými fakty, a z celkového pohledu pak učiníme závěr. Tento závěr bývá často spíše pravděpodobností (takto to s velkou pravděpodobností JE, takto to s velkou pravděpodobností NENÍ, nebo třeba “důkazy jsou rozporné, tj. těžko učinit nějaký závěr”, …)
To co jsme na našem webu doposud řešili, nám už poskytuje docela slušný základ pro jakýsi pokus o ucelený pohled:
1) Křesťanský Bůh měl lidem sdělit cenné informace ve formě Bible. Podle křesťanům je Božím přáním abychom Bibli znali, informace v ní obsažené pro nás mají být užitečné, a máme se jimi řídit. My jsme ale ukázali, že celou Biblí se prolíná naivní kosmologie typická pro lidi žijící před 3000 lety. Obsahuje jedině jejich znalosti o světě, nikoliv znalosti které by Bůh mohl chtít, abychom měli. Obsahuje morálku poplatnou své době, která je z dnešního pohledu krutá, nemilosrdná, a nezaslepený člověk asi nemůže tvrdit, že by Bůh morálku takto stanovil. (viz. ještě zde a zde)
2) Ačkoliv křesťanský Bůh má být Dobrý, Milující, vševědoucí a všemohoucí, tak náš svět vypadá přesně tak, jako kdyby žádný takový Bůh nebyl. Lidé po desítkách tisíc umírají v důsledku přírodních katastrof, zemětřesení, tsunami, a po milionech v důsledku mnoha nejrůznějších nemocí, parazitů, a dalších. Není vidět žádná souvislost mezi vírou či nevírou těchto postižených lidí. Ve válkách umírají miliony nevinných lidí, a to mnohdy dokonce ve jménu víry v Boha.
3) Ačkoliv se křesťané pravidelně modlí, ačkoliv Bible jasně říká že modlitby zaručeně fungují, a ačkoliv lze plným právem očekávat, že milující, všemohoucí a všemocný Bůh by milované osobě v nouzi, která ho upřímně prosí, jistě pomohl, tak nic takového se neděje. Bůh je totálně nečinný, netečný. Modlit se má v reálu přesně stejný účinek, jako se nemodlit.
4) Ačkoliv deklarovaným přáním Boha je, aby v něj lidé věřili, tak pro člověka který doposud nevěří, nejsou zřejmá (neexistují!) žádná vodítka, která by ho k víře přiměla. Naopak: racionálně založenému člověku se nevíra jeví jako jedině opodstatněná. Pokud by milující Bůh existoval, pak kdo se rozhodl nezaujatě posoudit situaci, Boha by spatřil. Ve skutečnosti je tomu ale právě naopak.
5) Pokud doposud nevěřící člověk prosí Boha, aby mu o sobě dal vědět, existuje-li, Bůh tak nikdy neučiní, přesto že toho člověka údajně tak moc miluje.
6) Vesmír ani v nejmenším nepůsobí tak, jako kdyby byl navržen pro člověka. Naopak, člověk je ve Vesmíru na naprosto bezvýznamném, ztraceném místě.
atd., podobné postřehy nacházíme prakticky kterýmkoliv směrem se podíváme. Nyní by MOHLA existovat situace, že při jiném pohledu budeme spatřovat i indície, že Bůh existuje. Mohly by existovat dvě “konkurenční mozaiky”. Mozaika střípků, svědčících že Bůh neexistuje, ale i mozaika střípků, svědčících že naopak existuje.
Jenže to je završení celého obrazu: mozaika střípků svědčících o Boží existenci je zcela prázdná. Naprosto upřímně – nevím ani o jednom argumentu, který by svědčil (vůbec nemluvím o důkazu!) pro existenci člověka milujícího a osobního Boha!
Máme tedy ucelenou, vzájemně doplňující se a konzistentní mozaiku faktů, silně svědčící o tom, že křesťanský Bůh neexistuje. Celý svět je právě takový, jaký bychom očekávali že by byl, pokud by neexistoval milující a osobní Bůh. Současně nemáme žádné indície, svědčící o opaku.
Celý tento globální pohled mluví pro každého kdo zatím nevěří naprosto přesvědčivě: osobní, milující a křesťanský Bůh s pravděpodobností hraničící s jistotou opravdu neexistuje.
Jak se měří LEGITIMITA náboženství? Kdo je arbitrem?
ad Protestant. VĚŘÍTE, že Bílá paní je člověkem stvořený nesmysl? Zásadní problém s věřícími je v tom, že slovo “víra” redefinují, aby se jim tam vešly nejen jejich irracionální představy, ale také pouhá přesvědčení.
ad Protestant. VĚŘÍTE, že Zeus je člověkem stvořený nesmysl? Jak se liší Jahve od Dia?
“Víra je obecný výraz pro něco, na co sázím, přestože to nemohu dokázat.”
Přesně. Takto víra definovaná není. Víra je přesvědčení o něčem, co nelze (z povahy věci) dokázat. Faith belief. V užším slova smyslu je víra přesvědčení o existenci transcendentní reality. A protože atheism o ničem takovém přesvědčen není, nejedná se o víru.
ad Colombo.„Což je sice klidně možné, ale příliš obecný pojem, s kterým se nedá pořádně operovat, protože do něj spadnou vlastně všechny myšlenky.“
Podle mne sekulární náboženství od jiné ideologie odlišuje to, že má soteriologii. Proto je buddhism náboženství, i když bohy ani Boha nemá.
to GP:
věřím že klasická (Newtonovská) fyzika je nesmysl stvořený lidmi. Dále věřím, že se za nějakou dobu ukáže, že i kvantová fyzika je nesmysl stvořený lidmi …..
to G.P:
víra je to co teď v současnosti nemohu dokázat. Nemusí to být nedokazatelné z podstaty věci.
soteriologii má i ateismus. Ateisté věří, že spásou je právě ateismus.
Protestante proč si vymýšlíte? Pro ateisty je spása naprosto bezobsažný pojem, natož aby pak věřili že spásou je ateismus. Máte tohle zapotřebí?
Ze všech zdejších ateistických příspěvků a článků čiší snaha zachránit (spasit) svět od náboženství.
Spása (z praslovanského *sъpasti chránit stádo; lat. salus nebo pozdější salutare, řec. σωτηρία sótéría) označuje záchranu, původně jak časnou (z každodenní životní zkušenosti, být zachráněn např. od nepřítele apod.), tak nadpřirozenou (náboženskou).
…. tedy nic speciálně náboženského. Záchrana z hořícího domu je také spása.
Protestante, kdy a kde jsem řekl “Protestante přestaňte už věřit v Boha, vždyť je to pošetilé”? KDYBYCH to řekl, pak bych vás chtěl nikoliv spasit před náboženstvím, což je nonsens, ale chtěl bych abyste se stal také ateistou.
Nic takového ale nedělám ani nenaznačuji. Já si pouze obhajuji SVŮJ názor, a prokazuji že MŮJ názor je opodstatněný a racionální, a současně že VÁŠ názor opodstatněný a racionální NENÍ, naopak je pošetilý. Opakovaně jsem zde ale napsal, ať si každý věří čemu chce. To je přímý opak toho co tvrdíte, tedy že chci aby křesťané přestali věřit, a stali se ateisty. Mě je úplně JEDNO čemu křesťané věří, ale chci si hájit svoji myšlenku že jejich víra je pošetilá, a to z konkrétních důvodů. A přesně toto dělám.
Čili nemáte pravdu.
Toto je komentář k jedné z Dawkinsových knih, ale podle mne se hodí jako komentář k většině zdejších příspěvků ateistů – až na některé vyjímky které potvrzují toto pravidlo.
U knihy Boží blud je tato Dawkinsova jednostrannost ještě patrnější a bohužel pověst Dawkinse jako vědce dosti snižuje. Zatímco proti jeho popularizaci biologie a genetiky lze těžko namítat něco podstatného, jeho vstup na pole religionistiky je katastrofálním fiaskem. Ve své publikaci Boží blud (The God Delusion) se tento přírodovědec pokouší o jakési osvobození trpícího lidstva z pout pověrečného a nelogického náboženského myšlení, které je v jeho podání jednoznačným a zcela zbytečným zdrojem utrpení, strachu, ba nemorálnosti.
Pokud autor polemizuje s fundamentalisticky, infantilně, fanaticky a velmi povrchně chápaným náboženstvím, nelze mu upřít zásluhu o relativizaci takových naivně náboženských představ, které skutečně mohou působit zbytečná duševní traumata, ale i fyzické utrpení nebo smrt. To je třeba zdůraznit při vědomí, že existují milióny lidí, a to i v křesťanském prostředí, zvláště v USA, pro které je náboženská výchova v tradiční komunitě mnohdy opravdu zdrojem zbytečného strádání. Pro ně může být Dawkinsova kniha osvobozujícím zjevením, pokud splní tento úkol, lze to jen přivítat. V tomto případě je ale nutné toto dílo považovat spíše za novinářský, populární či propagační žánr, nikoliv za vědecké dílo, jak se snaží působit. Rozhodně je zarážející, že v České republice, v zemi, kde je téměř všem starším pamětníkům jasné, jak pracuje a kam vede ateistická propaganda, vydala tuto publikaci Academia, která má ambice vydávat vysoce odborná díla.
Nejslabší, a bohužel asi nejrozsáhlejší, částí Dawkinsovy publikace jsou poněkud naivní, ale velmi energické pokusy vyvracet různá prvoplánově chápaná dogmata, přinášet důkazy o neexistenci Boha, o historické podmíněnosti svatých textů a podobně. Čili témata, která byla řešena již v éře církevních otců, ve scholastických disputacích, ve spisech humanistů a osvícenců, ale i současných myslitelů, témata která byla mnohokrát filosofy, historiky, religionisty, sociology, psychology a teology promyšlena a vyargumentována brilantněji, než to dokáže jistě renomovaný evoluční biolog, ale v humanitních vědách naprostý laik. Nadto je třeba připomenout, že v našich poměrech připomínají tyto snahy jak svojí agresivitou, tak povrchností komunistický zápal pro „vědecký marxismus“ a jeho boj s „náboženským tmářstvím,“ boj který byl ve své podstatě bojem proti lidské svobodě, tedy v přímém protikladu k Dawkinsovu tvrzení. Celá Dawkinsova argumentace připomíná pošetilce, který si vyrobí z papíru obludu a tu pak vítězoslavně seká na kusy a pálí před zraky udiveného publika. Dawkinsův bojový zápal pro ateismus, který je parodií na náboženský zápal dávných apologetů, vtipně komentuje v českém doslovu ke knize i Stanislav Komárek.
Bůh, s nímž autor bojuje, totiž není Bohem věřících, je to jen jakési monstrum, stvůra vykonstruovaná podle autorových naivních představ, prázdná a mrtvá modla. Domnívám se, že takový idol by s chutí porážel i leckterý křesťan nebo žid, pokud by měl náladu zabývat se něčím v podstatě tak prostým na tolika stranách textu. Takzvaný spor mezi náboženstvím a vědou je však dnes již odepsaný, pokud někoho opravdu trápí, je pro něj Dawkinsova kniha zajímavá, ale pro víru nemá žádný význam a pro religionistu, byť třebas nevěřícího, je zoufale povrchní, neaktuální a plná omylů a nepřesností. Popravdě tato kniha rve duši každému, kdo si navykl na odborný diskurs, neboť její populárně ideologický jazyk plný argumentačních klišé, homérské odbočky do autorova oboru, kde se cítí více doma, opakované „objevování Ameriky,“ všeználkovské mentorování a jistá dávka arogance vůči vzdělaným věřícím lidem jsou všechno jiné než text vědce. A to je v případě nadaného evolučního biologa jistě škoda a pro renomované nakladatelství Academia je to tak trochu ostuda.
http://vera-tydlitatova.eblog.cz/richard-dawkins-bozi-blud-prinasi-nabozenstvi-utechu-nebo-bolest
Kromě toho mě lidsky docela štve, že se mi tady snažíte připisovat motivaci, kterou nejen že nemám, ale je pro mě naprosto absurdní.
Irituje mě o to víc, že “obracet na víru” je jednání které je typické pro mnohé věřící, i celé církve, a toto jednání je mi mimořádně protivné. A vy se zde snažíte dokazovat, že i já tak jednám, jen v obráceném gardu – pravděpodobně proto abyste si nepřipadal tak blbě, když právě to dělají vaši souvěrci.
Ne protestante, mě je teď jedno co napsala o Dawkinsovi nějaká Věra Tydlitátová, a je mi teď i jedno co dělá Dawkins. Ostatně komunističtí ateisté se také snažili víru vykořenit, a já netvrdím a netvrdil jsem, že nikdy žádný ateista tuto motivaci nemůže mít.
Vy jste ale doslova napsal, že “Ze všech zdejších ateistických příspěvků a článků čiší snaha zachránit (spasit) svět od náboženství.”. Ze všech, tedy i z mých. A to není pravda, a byla to podpásovka a faul.
A jen k tomu komentáři té Tydlitátové – v rychlosti jsem ho prolétl, a je naprosto šílený a ubohý. Dá se to velice snadno dokázat, ta paní nepochopila snad vůbec nic. Stál by asi za reakci, … uvidím jestli budu mít čas a náladu to řešit.
Já bych mimochodem podepsal snad 99,9% Dawkinsovy knihy, a je myslím velice příznačné že paní Tydlitátová se ve své recenzi nepokusila ani jednou o konkrétní polemiku s Dawkinsem. Citace z knihy – ukázání že a proč má ten úsek přívlastky, kterými celou knihu častuje, atd.
Místo toho jen útočná, řekl bych extrémně zaujatá a hlavně zcela obecná, nekonkrétní a tedy povrchní kritika … z tak ubohého pamfletu je mi fakt smutno.
Ta kritika je velice přesná a věcné. Přesně popisuje o co v té knize jde. A to že vám se tato kritika nelíbí, kdežto Dawkinsova kniha ano ukazuje přesně na to na co jsme poukazoval. Zdejší články jsou v naprosto stejném duchu.
http://www.novinky.cz/veda-skoly/228484-cesko-bude-prvni-zeme-bez-nabozenske-viry-rika-americka-studie.html?ref=boxE
už aby to bylo, co? 🙂
Z recenze k Dawkinsovi:
“Bůh, s nímž autor bojuje, totiž není Bohem věřících, je to jen jakési monstrum, stvůra vykonstruovaná podle autorových naivních představ, prázdná a mrtvá modla.”
Tenhle argument křesťanských propagandistů miluji snad úplně nejvíc. Pro některé se stal hotovou mantrou, kterou opakují “ad nauseam”. S politováním jsem zjistil, že jej používá i prof. Halík – ve své poslední knize “Divadlo pro anděly” ho má asi třikrát.
Přitom vždycky čekám, že po prohlášení, že “Bůh není takový, jak si ateisté představují, ale je úplně jiný”, bude následovat vysvětlení, jaký že tedy Bůh ve skutečnosti je. A ono nic, zpravidla jen velké mlčení. V nejlepším případě se dovím něco o tom, že “Bůh je tak veliký, že náš rozum není schopen ho uchopit”, že “Bůh je ten, o němž sami ze sebe nevíme nic”, že Bůh je “hlubina tajemství” a “horizont horizontů” a tak dále, a tak podobně.
Má smysl s něčím takhle blábolivým ztrácet čas?