Křesťané často říkají, že přece nelze dokázat, že Bůh neexistuje, a jejich víra je proto legitimní. K tomu nejprve několik krátkých postřehů.
Legitimní je jistě jakákoliv víra, třeba i víra v placatou Zemi, nebo v existenci Aštara Šerana. To ovšem neznamená, že ta která víra není absurdní, bláznivá a v absolutním rozporu se zdravým rozumem. A právě tuto otázku bychom si měli u každé dané víry klást.
Dále, v reálném světě není dokázána řada věcí, které i přesto považujeme za zřejmé. Tak např. není dokázáno, že neexistují vodníci. (Pokud to dokázáno je, pak jak?) Znamená to tedy v souladu s výše uvedenou úvahou křesťanů, že vodníci existují? Nikoliv. Ve skutečnosti víme, že nikdo nikdy vodníka neviděl, neexistují žádné stopy či artefakty k jejichž vysvětlení bychom vodníka potřebovali – a toto nám stačí k všeobecně přijímanému závěru, že vodníci neexistují.
V pravém smyslu dokázána však není ani celá řada dalších věcí, které považujeme za prokazatelně pravdivé. Např. v podstatě jakákoliv fyzikální či jiná přírodovědná teorie či zákon se považují za pravdivé jedině proto, že všechny doposud provedené pokusy je potvrzovaly. Přesněji řečeno, dopadaly v souladu s tím, jak tyto teorie či zákony předpovídaly. Nijak jinak dokázané nejsou! V reálu v podstatě nikdy nemůžeme absolutně vyloučit, že někdy někde nemůže dojít k situaci, kdy některá přírodovědná teorie či zákon fungovat nebude – a do důsledku vzato tedy obecně NEJSOU platné, pravdivé.
Tedy: pravdivost či nepravdivost nějaké teze nevyvozujeme v reálném životě z toho, zda je či není Dokázaná s velkým D, a nebo zda je či není Dokázaná její nepravdivost. Ve skutečnosti se snažíme porovnat, jak daná teze či teorie souhlasí s pozorovanými fakty, a z celkového pohledu pak učiníme závěr. Tento závěr bývá často spíše pravděpodobností (takto to s velkou pravděpodobností JE, takto to s velkou pravděpodobností NENÍ, nebo třeba “důkazy jsou rozporné, tj. těžko učinit nějaký závěr”, …)
To co jsme na našem webu doposud řešili, nám už poskytuje docela slušný základ pro jakýsi pokus o ucelený pohled:
1) Křesťanský Bůh měl lidem sdělit cenné informace ve formě Bible. Podle křesťanům je Božím přáním abychom Bibli znali, informace v ní obsažené pro nás mají být užitečné, a máme se jimi řídit. My jsme ale ukázali, že celou Biblí se prolíná naivní kosmologie typická pro lidi žijící před 3000 lety. Obsahuje jedině jejich znalosti o světě, nikoliv znalosti které by Bůh mohl chtít, abychom měli. Obsahuje morálku poplatnou své době, která je z dnešního pohledu krutá, nemilosrdná, a nezaslepený člověk asi nemůže tvrdit, že by Bůh morálku takto stanovil. (viz. ještě zde a zde)
2) Ačkoliv křesťanský Bůh má být Dobrý, Milující, vševědoucí a všemohoucí, tak náš svět vypadá přesně tak, jako kdyby žádný takový Bůh nebyl. Lidé po desítkách tisíc umírají v důsledku přírodních katastrof, zemětřesení, tsunami, a po milionech v důsledku mnoha nejrůznějších nemocí, parazitů, a dalších. Není vidět žádná souvislost mezi vírou či nevírou těchto postižených lidí. Ve válkách umírají miliony nevinných lidí, a to mnohdy dokonce ve jménu víry v Boha.
3) Ačkoliv se křesťané pravidelně modlí, ačkoliv Bible jasně říká že modlitby zaručeně fungují, a ačkoliv lze plným právem očekávat, že milující, všemohoucí a všemocný Bůh by milované osobě v nouzi, která ho upřímně prosí, jistě pomohl, tak nic takového se neděje. Bůh je totálně nečinný, netečný. Modlit se má v reálu přesně stejný účinek, jako se nemodlit.
4) Ačkoliv deklarovaným přáním Boha je, aby v něj lidé věřili, tak pro člověka který doposud nevěří, nejsou zřejmá (neexistují!) žádná vodítka, která by ho k víře přiměla. Naopak: racionálně založenému člověku se nevíra jeví jako jedině opodstatněná. Pokud by milující Bůh existoval, pak kdo se rozhodl nezaujatě posoudit situaci, Boha by spatřil. Ve skutečnosti je tomu ale právě naopak.
5) Pokud doposud nevěřící člověk prosí Boha, aby mu o sobě dal vědět, existuje-li, Bůh tak nikdy neučiní, přesto že toho člověka údajně tak moc miluje.
6) Vesmír ani v nejmenším nepůsobí tak, jako kdyby byl navržen pro člověka. Naopak, člověk je ve Vesmíru na naprosto bezvýznamném, ztraceném místě.
atd., podobné postřehy nacházíme prakticky kterýmkoliv směrem se podíváme. Nyní by MOHLA existovat situace, že při jiném pohledu budeme spatřovat i indície, že Bůh existuje. Mohly by existovat dvě “konkurenční mozaiky”. Mozaika střípků, svědčících že Bůh neexistuje, ale i mozaika střípků, svědčících že naopak existuje.
Jenže to je završení celého obrazu: mozaika střípků svědčících o Boží existenci je zcela prázdná. Naprosto upřímně – nevím ani o jednom argumentu, který by svědčil (vůbec nemluvím o důkazu!) pro existenci člověka milujícího a osobního Boha!
Máme tedy ucelenou, vzájemně doplňující se a konzistentní mozaiku faktů, silně svědčící o tom, že křesťanský Bůh neexistuje. Celý svět je právě takový, jaký bychom očekávali že by byl, pokud by neexistoval milující a osobní Bůh. Současně nemáme žádné indície, svědčící o opaku.
Celý tento globální pohled mluví pro každého kdo zatím nevěří naprosto přesvědčivě: osobní, milující a křesťanský Bůh s pravděpodobností hraničící s jistotou opravdu neexistuje.
Kromě toho, pokud by byla víra nadřazena rozumu, pak jak se rozhodnout, máme-li na dané téma více vzájemně si odporujících názorů, každý založen na víře? A co když je jeden z nich podepřen rozumovými argumenty, a ostatní ne – to vážně chcete hájit tezi, že i tak jsou si všechny ty názory rovny?
A pak že v ateismu není žádné dogma.. 🙂
To vy zde mluvíte a naznačujete nadřízenost a podřízenost. Já zastávám nezávislost. 🙂
Jaképak dogma? Já jsem na tom přece netrval, já jsem se ptal! Vidíte tam ty otazníky protestante?
“A co když je jeden z nich podepřen rozumovými argumenty, a ostatní ne – to vážně chcete hájit tezi, že i tak jsou si všechny ty názory rovny?”
Můžete mi prosím odpovědět? Je vážně dogma říct: NE, ty názory si nejsou rovny?
Mějme dva názory:
1) auta jsou stroje, získávající energii potřebnou k jízdě spalováním paliva, nejčastěji benzínu nebo nafty
2) auta jsou koráby, poháněny neviditelnými andělíčky, kteří milují benzín a tak se jím musejí čas od času otvorem v boku auta pokropit
Vy tvrdíte, že ty dva názory jsou si ROVNY? A že říct, že ten rozumem drtivě podepřený názor (1) má jaksi “navrch” je DOGMA? Tak to mi potom nezbývá než říct: bravo! 🙂
NOMA není nic jiného, než pokus uchránit náboženství před racionálním rozumem. NOMA jen se snaží axiomaticky vymezit, že “sem rozum nesmí”.
Jenže on smí – prostě proto, že není DŮVOD aby nesměl. Tím jediným důvodem je – má být! – že někdo (Stephen J. Gould, tuším) ŘEKL že nesmí.
Netuším, jak si někdo chce trvat na tom, že tohle je nutno brát prostě jen tak z plezíru vážně.
Prostě celé je to ve stylu: NOMA musí platit, abych já mohl věřit a nevypadal u toho jako trouba.
Jaképak dogma? Já jsem na tom přece netrval, já jsem se ptal! Vidíte tam ty otazníky protestante?
….. Nevidím:
“A racionální rozum, úsudek, IMHO JE nadřazen víře. ”
Vy ano?
NOMA není nic jiného, než pokus uchránit náboženství před racionálním rozumem. NOMA jen se snaží axiomaticky vymezit, že “sem rozum nesmí”.
Jenže on smí – prostě proto, že není DŮVOD aby nesměl. Tím jediným důvodem je – má být! – že někdo (Stephen J. Gould, tuším) ŘEKL že nesmí.
Netuším, jak si někdo chce trvat na tom, že tohle je nutno brát prostě jen tak z plezíru vážně.
Tím důvodem je prostá neopakovatelnost a nefalzifikovatelnost věcí víry.
Problémem je, že takto se k NOMA vyjadřují výhradně nevěřící. Je to podobné jako když se k výchově dětí vyjadřují ti co děti nemají a nikdy neměli a snaží se ty co děti vychovávají či vychovali přesvědčit o tom , že oni tomu rozumí lépe. 🙂
V souvislosti s NOMA mě napadá:
Někteří recenzenti Dawkinsovi vytýkají, že svou kritikou náboženství se montuje do záležitosti, ležící mimo jeho odbornost – evoluční biologii.
Koncepci NOMA ale pokud vím vymyslel Stephen Jay Gould, rovněž evoluční biolog.
Proč tedy bychom měli Goulda s NOMA brát vážně, a polemizujícího Dawkinse odmítat, když se oba v této věci pohybují mimo sféru své odbornosti?
V souvislosti s NOMA mě napadá:
Někteří recenzenti Dawkinsovi vytýkají, že svou kritikou náboženství se montuje do záležitosti, ležící mimo jeho odbornost – evoluční biologii.
Koncepci NOMA ale pokud vím vymyslel Stephen Jay Gould, rovněž evoluční biolog.
Proč tedy bychom měli Goulda s jeho NOMA brát vážně, a polemizujícího Dawkinse odmítat, když se oba v této věci pohybují mimo sféru své odbornosti?
omluvám se,
mě by to stačilo jednou, ale technika si mě zcela neposlouchá.
Opakování je matka moudrosti 🙂
K tomu NOMA. Podle mne jej Goulda nevymyslel. Je tomu dal jméno. Je to princip mnohem starší. Podle mne jej objevili věřící vědci, když se začali snažit aplikovat vědu na svou víru.A pokud to nebyli žádní fundamentalisté či kreacionisté tak zjistili že je ta věda na to jak víru prožívají neaplikovatelná. Stejně tak chemik hrající v místním orchestru na housle prostě tu chemii při hře Dvořáka neaplikuje. Není nač. Stejně tak přírodovědec při četbě Máchova Máje ty hrdličky neanalyzuje, nezařazuje do tříd a podtříd (zde se omlouvám – nejsem zoolog) ale jednoduše čte krásnou poezii.
…. a stejně tak ti vědci pochopili, že víra je jim ve vědě také k ničemu.
Proto stejně jako vědec může být zaráz milovník poezie a ateista milovník Bacha stejně tak může být ateista vědcem nebo věřící vědcem či vědec marxistou nebo konzervativcem.
Možná to už fungovalo před Gouldem, což by se dalo snadno dokázat – stačí najít jednoho jediného “předgouldovského” myslitele, který s tím pracoval. Zatím o takovém nevím.
Navíc s tím mám ještě jeden problém:
Jak jde koncepce NOMA dohromady s tímto novozákonním textem?
“Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. (Římanům 1, 19-20).
Myslíte, že by apoštol Pavel souhlasil s NOMA, když přitom výslovně připouští legitimnost rozumu při poznání Boží věčné moci a božství?
Ještě na doplnění:
kdekoliv jsem se setkal s citovanými slovy z listu Římanům, vesměs byla interpretována za strany křesťanů jako důkaz toho, že Boží existence je seznatelná rozumem, a že odmítat to může jen ten, kdo vědomě nechce (nejde tedy o nedostatečnost rozumu, ale o zatvrzelost).
Přesně… navíc, pokud je mi známo, byl tento verš v Nerudou zmíněném významu citován prakticky celých těch 1800 nebo kolik let…
V té souvislosti byla také docela dlouho popírána existence implicitního ateismu. Podle teologů se člověk rodil jako věřící, a nevěřícím se může stát, jen když Boha vědomě odmítne. Tento názor zastávají ostatně mnozí věřící i dnes, a mluví o ateistech jako o těch kdo “odmítají Boha” s velkým gustem.
to neruda:
Pavel byl jednak výrobcem stanů – tedy žádný vědec, za druhé to byl člověk který otočil o 180 stupňů. Tedy musel uznat, že v jedné z polovin jeho života se mu Boha rozumem poznat nedařilo. 🙂
to Michal:
Je to podobné jako s tím Helmholtzem. Prostě i ve víře je vývoj 🙂
“Pavel byl jednak výrobcem stanů – tedy žádný vědec, za druhé to byl člověk který otočil o 180 stupňů. Tedy musel uznat, že v jedné z polovin jeho života se mu Boha rozumem poznat nedařilo.”
Teď Vám asi úplně nerozumím. Vědec asi nebyl, ale zato byl apoštol, což by ho činilo způsobilým chápat, že existuje magisterium náboženství (tedy to, co nám nevěřícím může unikat). On ale přesto i tuto sféru podrobuje rozumovému poznání.
A že v jedné z polovin se mu Boha rozumem poznat nedařilo? Jak to víte? Nebyla to u Pavla spíš ta zatvrzelost?
Abych měl jistotu: Platí podle Vás ta Pavlova slova nebo ne?