Kdo se nějakou dobu účastní diskuzí o existenci či neexistenci Boha, a o pravdivosti či nepravdivosti náboženství, začne si všímat toho, že domluva mezi oběma stranami (věřící vs. nevěřící) je velmi obtížná. Diskuze může plynout i velmi dlouhou dobu – aniž by z ní ale vzcházely jakékoliv závěry. Člověk může nabýt dojmu, že každá ze stran má zcela jiná východiska, a k myšlení či odvozování používá dosti odlišná paradigmata. Může se zdát, že obě strany diskutují jaksi „mimobežně“, a ačkoliv na sebe zdánlivě reagují, diskuze jako celek k ničemu nesměřuje a spíše se točí v kruhu.
Toto je bezpochyby zajímavý jev, a stojí za to ho blíže prozkoumat.
Ateisté přistupují k otázce existence Boha jako ke kterékoliv jiné otázce o světě. Váží důkazy pro a důkazy proti, a z nich potom vyplývá jejich závěr. Pro ateisty nemá případná existence Boha žádné negativní „citové“ konotace. Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).
Přístup věřících je ale jiný. Věřící věří proto, že mají osobní a citový zájem na tom, aby Bůh existoval a aby navíc měl ty vlastnosti, které mu připisují. Pro věřící je vztah k Bohu úhelným kamenem jejich života, a jejich citový vztah k idei Boha je velmi dobře srovnatelný se skutečnou partnerskou láskou či zamilovaností. Stejně jako zamilovaný člověk má ve vztahu ke své lásce „růžové brýle“ a začasté ignoruje upozornění od přátel na její případné chyby (bez ohledu na to, že mohou mít a také často mají pravdu!), tak i věřící člověk odmítá slyšet cokoliv, co by jeho „lásku“ v jeho očích jakkoliv poškozovalo (např. zpochybňovalo její samotnou existenci).
Věřící nepotřebují zkoumat zda Bůh existuje nebo ne, oni chtějí věřit že je. Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.
Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat. Je to velmi podobné, jako když zamilovaný člověk nemá chuť babrat se v případných nedostatcích své lásky, i kdyby nakrásně podvědomně tušil, že na nich něco může být.
My ateisté býváme po diskuzích s věřícími zklamaní až frustrovaní z jejich přístupu k diskuzi, z nemožnosti shodnout se i na elementárních pravidlech, z neustálého opakování a nutnosti opakovaného vyvracení již vyvráceného, z nikam nevedoucích a často zmatečných debat – a přitom bychom si měli uvědomit, že vzhledem k výše uvedenému nelze ani nic jiného čekat!
Věřícím nelze dokázat (jim subjektivně), že nemají pravdu, protože jim v prvé řadě vůbec nejde o to, vědět jaká je pravda. Oni věří, protože chtějí věřit, a „nechtějí aby bůh neexistoval“.
Tento postoj věřících je samozřejmě zcela legitimní. Je ale velmi vhodné mít vždy na paměti, co to přesně a do všech důsledků znamená, když věřící na různé otázky (např. “jak můžete vědět, že zrovna ty pasáže v Bibli, o kterých Vy si myslíte, že jsou od Boha, od něj skutečně jsou?”) odpovídají prostě a jednoduše “Prostě tomu věřím…”.
i jinde:
….Bible vznikala za dávných časů a v kulturním prostředí, které je pro většinu z nás jen málo známé. A tak ve své snaze odkrýt význam textu, který svými slovy zaznamenával pisatel, potřebujeme se naučit jeho dílo číst tak, jak by ho četli jeho současníci. Musíme se svojí poučenou představivostí přenést zpět do dob Mojžíše, Šalomouna nebo Pavla…..
http://www.cho.cz/clanky/Sedm-pravidel-k-pochopeni-Pisma-II.html
jenže slovem “semité” označíte polovinu obyvatelstva, co žila v úrodném půlměsíci a okolí.
jenže židé jsou zase ti co vyznávají Hospodina…..
Přesto se mi zdá toto označení přesnější. Zejména v tom kontextu, který jsem zmiňoval.
viz například pěkný obrázek na anglické wikipedii
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8f/Semitic_languages.svg
a celkově heslo je slušně zpracované:
http://en.wikipedia.org/wiki/Semitic
zejména
http://en.wikipedia.org/wiki/Semitic#Ancient_Semitic_peoples
Protestant: “to Michal: Zapomínáte, že i ta místa o kterých píšete jsou symbolická. Nejsou to žádné vyjímky.”
Jenže I KDYBY ta místa nakrásně byla symbolická (z kontextu ale nic podobného neplyne), pak to přece neznamená že je můžeme jenom tak hodit za hlavu! Ta symbolika by měla jít vyložit, a to přesvědčivě a jednoznačně – protože přece když Svatý Duch příslušné biblické autory vedl, tak CHTĚL aby tomu bylo možno jednoznačně porozumět!
Nuže? Jaká symbolika se tedy skrývá za Ježíšovým výrokem “nepomine ani čárka, ani písmenko ze Zákona ani z Proroků”? Jaká symbolika se skrývá za Mojžíšovým “Nic k Zákonu nepřidáte, a nic z něj neuberete”? Jaká symbolika je za Petrovým “nic ze Zákona nevzešlo z mysli proroka, ale mluvili a psali jak byli puzeni Duchem svatým”? Minule jste naznačil, že Petr byl lhář kvůli svému “nezapřu Ježíše” – ale proč jsou potom jeho spisy součástí Písma? To vaše vysvětlení o lháři je i tak nesmyslné: přece když někdo špatně předem odhadne svoje schopnosti a svoje chování v krizové situaci, neznamená to že je lhář.
A hlavně a zejména: Jaktože jsou všechny ty pasáže naprosto konzistentní, a vzájemně se potvrzují: Písmo je třeba brát zcela vážně, tak jak je! Žádné smysl měnící interpretace nejsou povoleny!
1. Nikde zde neuvádím MOJE vysvětlení, ale pouze odkazy na názory odborníků.
2. Nikdo neříká, že je máme hodit za hlavu. Jde spíše o to jim rozumět.
3. Například u slov “nepomine ani čárka, ani písmenko ze Zákona ani z Proroků” jde podle mne (a nejen mne) o polemiku s tehdejším pokusem některých křesťanů SZ úplně zahodit. Znamená to v češtině 21, století asi toto: “SZ zůstává důležitý”
Protestant: “SZ zůstává důležitý!”: Aha, a stará Hebrejština toto neuměla vyjádřit? Proč to takto Ježíš neřekl, když to jen takto (jen takto slabě) myslel? Proč použil mnohem silnější vyjádření “nepomine ani čárka ani písmenko”, když ve skutečnosti to myslel slaběji?
A hlavně: Jak víte protestante, že Ježíš to myslel jinak než jak to řekl, nemáte-li pro toto svoje tvrzení ani sebemenší oporu v Ježíšových vlastních výrocích?
Jo mimochodem, teď mě napadá: oni byli za dob Ježíše nějací křesťané? Navíc křesťané, se kterými by polemizoval, a kteří by měli na některé věci jiný názor než On? 🙂 Ale to jsou mi věci! 🙂
http://teplice.evangnet.cz/ozveny4_07.html#vira
To Michal :
“Jo mimochodem, teď mě napadá: oni byli za dob Ježíše nějací křesťané? Navíc křesťané, se kterými by polemizoval, a kteří by měli na některé věci jiný názor než On? Ale to jsou mi věci! ”
…. to vás napadá na první pohled dobře. Jenže opak je pravdou. Evangelium z kterého kopírujete vzniklo v době kdy křesťané existovali a kdy různé proudy se k Ježíšovu učení stavěly různě. Na takovou situaci reaguje evangelista. nebo jste si snad naivně myslel, že evangelia jsou historickým záznamem Ježíšova života? Doporučuji Vám přečíst si – POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového Zákona. Praha: Vyšehrad, 1993 – to by vám to mohlo osvětlit.
Stará hebrejština to uměla vyjádřit. To jen vy tomu nerozumíte, protože nemyslíte, necítíte a nemluvíte jako starý hebrejec.
Colombo:
“Kdo tu srovnává umění a víru?”
Protestant. Přesněji mluvil o hudbě.
Vladimír:
“Věřící věří v Boha, to je nepochybné, ale mne zajímalo vždy v co věří nevěříci, tedy ateista. Jaká je jeho nezpochybnitelná morální autorita? Je společná všem ateistům , tak, jako Bůh křesťanům, nebo má každý tu svou individuální autoritu podle svého uvažování? Jak rozezná co je správné a co nikoli, proč někteří rozeznávají za správné jen to co jim osobně prospívá, jiní zase mají širší pojem o prospěšnosti, ale jasného vysvětlení jsem se nedočkal.”
Morální pravidla určuje společnost a navíc určuje i závažnost jednotlivých porušení.
Ještě jste nikdy nepřemýšlel proč dnes neexistuje otroctví?
Naopak celá debata s protestantem ukazuje, že závazná pravidla společnosti jsou většinou věřících nejen akceptována, ale i natolik zvnitřněna, že pak sami nejsou pochopit Bibli, která popisuje dobu s jinými akceptovatelnými morálními pravidly.
Protestant uvedl příklad s elektrickým obvodem.
Trošku si ho upravíme na elektrický obvod konkrétního předmětu, třeba elektrického křesla :).
Věřící je v pozici kdy ví, že se jedná o nákres elektrický obvodu, ale tvrdí, že v žádném případě neslouží ke konstrukci reálného zařízení a už vůbec se do něj nemá pouštět elektřina (mohla by někoho zabít).
Colombo:
“Kdo tu srovnává umění a víru?”
Protestant. Přesněji mluvil o hudbě.
Vladimír:
“Věřící věří v Boha, to je nepochybné, ale mne zajímalo vždy v co věří nevěříci, tedy ateista. Jaká je jeho nezpochybnitelná morální autorita? Je společná všem ateistům , tak, jako Bůh křesťanům, nebo má každý tu svou individuální autoritu podle svého uvažování? Jak rozezná co je správné a co nikoli, proč někteří rozeznávají za správné jen to co jim osobně prospívá, jiní zase mají širší pojem o prospěšnosti, ale jasného vysvětlení jsem se nedočkal.”
Morální pravidla určuje společnost a navíc určuje i závažnost jednotlivých porušení.
Ještě jste nikdy nepřemýšlel proč dnes neexistuje otroctví?
Naopak celá debata s protestantem ukazuje, že závazná pravidla společnosti jsou většinou věřících nejen akceptována, ale i natolik zvnitřněna, že pak sami nejsou pochopit Bibli, která popisuje dobu s jinými akceptovatelnými morálními pravidly.
Protestant uvedl příklad s elektrickým obvodem.
Trošku si ho upravíme na elektrický obvod konkrétního předmětu, třeba elektrického křesla :).
Věřící je v pozici kdy ví, že se jedná o nákres elektrický obvodu, ale tvrdí, že v žádném případě neslouží ke konstrukci reálného zařízení a už vůbec se do něj nemá pouštět elektřina (mohla by někoho zabít).
Tohle si alespoň poslechněte:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanskavlna/_zprava/347682
a vůbec celkově zde:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/bible
Ano. Byl jsem to já co přirovnával hudbu k víře. Ale podle mého názoru je víra ještě mnohem méně uchopitelná a popsatelná než hudba.
dnes neexistuje otroctví? To myslíte vážně?
http://simple.wikipedia.org/wiki/Slavery
Otroctví není akceptováno ve vyspělých státech.
Přesto se opravím, neboť někteří danou otázku zřejmě nepochopili.
Ještě jste nikdy Vladimíre (a jiní, kteří si myslí, že morálka pochází od boha) nepřemýšlel proč je dnes ve vyspělých státech zakázáno otroctví?
Příměr o otroctví trošku kulhá, jak je známo, nejvíce se o zrušení otroctví zasloužili lidé s hlubokou vírou v Boha. Naopak, nejvíce se o obnovu novodobého otroctví zasloužili lidé v v Boha nevěřící, nahrazující tuto víru vírou ve vlasní neomylnost a vyjímečnost, namátkou , Hitler , Stalin
1) Hitler byl pokřtěný katolík, a na boha se odvolával při každé příležitosti. Ostatně jaká že byla ta nášivka na nacistických uniformách? Got mit uns, že by? Mimochodem, slovo Bůh se v Mein Kampfu vyskytuje minimálně 50x (pak mě to přestalo bavit počítat), a to rozhodně nikoliv v negativních souvislostech.
2) křesťané s otroctvím neměli v drtivé většině problém až do 18. století, bez ohledu na negativní postoj některých papežů k některým formám otroctví (např. Evžen IV., 1434)
3) i v USA, kde je historie kolem otroctví snad nejznámější, byl, pokud vím, otrokářský Jih mnohem religioznější, než protiotrokářský Sever. A samotní zakladatelé USA byli v podstatě deisté, rozhodně je nelze označit za lidi hluboce věřící.
4) bez ohledu na to, zda se o zrušení otroctví tam či onde zasazovali i (!) věřící lidé – důležité je, že hnacím motorem snad o zrušení otroctví byly zcela jiné společenské jevy než Víra. Byl to vliv Francouzské revoluce, ideje jako humanismus, atd.
Naprosto klíčové ale je, že Bible otroctví neodsuzuje, ačkoliv by MOHLA a MĚLA (je-li ovlivněna Bohem). Namísto toho řeší absurdnosti, jako např. nařizuje trest smrti umučením (ukamenováním) za práci v sobotu.