Kdo se nějakou dobu účastní diskuzí o existenci či neexistenci Boha, a o pravdivosti či nepravdivosti náboženství, začne si všímat toho, že domluva mezi oběma stranami (věřící vs. nevěřící) je velmi obtížná. Diskuze může plynout i velmi dlouhou dobu – aniž by z ní ale vzcházely jakékoliv závěry. Člověk může nabýt dojmu, že každá ze stran má zcela jiná východiska, a k myšlení či odvozování používá dosti odlišná paradigmata. Může se zdát, že obě strany diskutují jaksi „mimobežně“, a ačkoliv na sebe zdánlivě reagují, diskuze jako celek k ničemu nesměřuje a spíše se točí v kruhu.
Toto je bezpochyby zajímavý jev, a stojí za to ho blíže prozkoumat.
Ateisté přistupují k otázce existence Boha jako ke kterékoliv jiné otázce o světě. Váží důkazy pro a důkazy proti, a z nich potom vyplývá jejich závěr. Pro ateisty nemá případná existence Boha žádné negativní „citové“ konotace. Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).
Přístup věřících je ale jiný. Věřící věří proto, že mají osobní a citový zájem na tom, aby Bůh existoval a aby navíc měl ty vlastnosti, které mu připisují. Pro věřící je vztah k Bohu úhelným kamenem jejich života, a jejich citový vztah k idei Boha je velmi dobře srovnatelný se skutečnou partnerskou láskou či zamilovaností. Stejně jako zamilovaný člověk má ve vztahu ke své lásce „růžové brýle“ a začasté ignoruje upozornění od přátel na její případné chyby (bez ohledu na to, že mohou mít a také často mají pravdu!), tak i věřící člověk odmítá slyšet cokoliv, co by jeho „lásku“ v jeho očích jakkoliv poškozovalo (např. zpochybňovalo její samotnou existenci).
Věřící nepotřebují zkoumat zda Bůh existuje nebo ne, oni chtějí věřit že je. Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.
Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat. Je to velmi podobné, jako když zamilovaný člověk nemá chuť babrat se v případných nedostatcích své lásky, i kdyby nakrásně podvědomně tušil, že na nich něco může být.
My ateisté býváme po diskuzích s věřícími zklamaní až frustrovaní z jejich přístupu k diskuzi, z nemožnosti shodnout se i na elementárních pravidlech, z neustálého opakování a nutnosti opakovaného vyvracení již vyvráceného, z nikam nevedoucích a často zmatečných debat – a přitom bychom si měli uvědomit, že vzhledem k výše uvedenému nelze ani nic jiného čekat!
Věřícím nelze dokázat (jim subjektivně), že nemají pravdu, protože jim v prvé řadě vůbec nejde o to, vědět jaká je pravda. Oni věří, protože chtějí věřit, a „nechtějí aby bůh neexistoval“.
Tento postoj věřících je samozřejmě zcela legitimní. Je ale velmi vhodné mít vždy na paměti, co to přesně a do všech důsledků znamená, když věřící na různé otázky (např. “jak můžete vědět, že zrovna ty pasáže v Bibli, o kterých Vy si myslíte, že jsou od Boha, od něj skutečně jsou?”) odpovídají prostě a jednoduše “Prostě tomu věřím…”.
To Machi:
Ty první dva odkazy,to je hodně všeobecné
To Horus je jiné kafe.
Sestaveno do tabulky jak přes kopírák. Až na tu ptačí hlavu. Nezískal jsem tedy dost informací ale kladu si otázku: co bylo dál? U Krista víme, prolil svou krev aby nás uschopnil vztahu s Otcem, uvolnil Ducha Svatého ke komunikaci s Ním, zformuloval způsob, jak se s Ním setkávat. Své vzkříšení potvrzoval na dalších a dalších generacích Jeho učedníků, čítajících dnes přes miliardu . Po Horusovi nám zbyl Horoskop.
Já se tedy s dovolením raději spolehnu na Krista
“Sestaveno do tabulky jak přes kopírák. Až na tu ptačí hlavu. Nezískal jsem tedy dost informací ale kladu si otázku: co bylo dál? U Krista víme, prolil svou krev aby nás uschopnil vztahu s Otcem, uvolnil Ducha Svatého ke komunikaci s Ním, zformuloval způsob, jak se s Ním setkávat. Své vzkříšení potvrzoval na dalších a dalších generacích Jeho učedníků, čítajících dnes přes miliardu . Po Horusovi nám zbyl Horoskop.
Já se tedy s dovolením raději spolehnu na Krista”
Vy jste teda šílený ignorant. Což takhle si nejdřív pár věcí nastudovat?
Chápu Vaše rozhořčení, nejsem znalec egyptské mytologie a 5ti minutové exkurse do Wikipedie bez dalšího ověřování jsou skutečně bruslením na tenkém ledě. Jenže život je krátký, hraji už druhý poločas, lidstvem nahromaděné informace neobsahnutelné. Po konzultaci jsem vyhodnotil, že ani hloubkovým studiem bych protidebatéra nepřesvědčil, není velká naděje, že výsledek studia by nahlodal mou mnohaletou životní zkušennost.
Ve světle informace apoštola Pavla, že poznání nadýmá ale láska buduje, v přesvědčení, že by v tomhle bídném světě měla po nás zůstat alespoň kapka lásky se teď ponechávám napospas své šílené ignoraci a jdu se vyspat na zítřejší perný den. Přeji Vám dobrou noc
to Colombo:
Proboha i vy jste tu psal, že ani bible není od Boha, ale jen Bohem inspirovaná, tak si to zlatíčko v hlavě srovnejte.
Vy jste teda šílený ignorant. Což takhle si nejdřív pár věcí nastudovat?
to machi:
dále je známý třeba příběh egyptského Hora (Horus), zvláště proto, že
celý příběh JK vypadá jako jeho nelicencovaná kopie
Já naopak nevidím jedinou podobnost. V čem se vám zdá Ježíšův příběh podobný s Horovým?
Podobnosti mezi Ježíšem a Horusem (Horem? 🙂 )? Žádné, kdepak by tam něco mohlo být…
http://www.religioustolerance.org/chr_jcpa5b.htm
Jedna z mých aprobací, je naratologie. Když se tomu trochu věnujete, tak se dostanete ke zjištění, že příběhy jsou si podobné. Podobnost však není měřítkem kvality.
Dneska jsem poslouchal v autě rádio, po víkendu kdy jsem byl offline – a z toho co se děje v Japonsku je mi fakt smutno 🙁 Ono by vlastně bylo strašně fajn, kdyby nějaký Bůh, který by nad námi v těžkých chvílích podržel ochrannou ruku, existoval…
Škoda že to tak není… 🙁
To Michal.
Něco méně humoristického nemáte?
Protestant: vzhledem k Matouš 5:3 si to snad vynahradíte později…
“Jedna z mých aprobací, je naratologie. Když se tomu trochu věnujete, tak se dostanete ke zjištění, že příběhy jsou si podobné. Podobnost však není měřítkem kvality.”
Jenže kvalita příběho a jeho šíření nemá nic společného s jeho pravdivostí.
To, že propaguju nějakou víru a napíšu k tomu, že být to dílo člověka, tak se už dávno rozpadne, je jasně postavené na hlavu. Nehledě na to, že to ignoruje veškeré souvislosti o změně (vývoji) samotného křesťanství.
To Michal:
Ano. Je to hrozné. Ale je to otázka míry přípustného rizika. Je to podobné jako žít u řeky. Máte z toho výhody ryb, zdroje vody atd, ale je to zaplaceno rizikem záplav.
Jen tak – mimochodem – tsunami byla mnohem strašnější. Počet obětí této tsunami se udává 230 000 lidí.
tsunami 2004
To Michal:
Škoda. Ani tomu Mat 5,3 nerozumíte
Tedy pokud já vím, tak Japonsko je země mimořádně chudá na přírodní zdroje. Nerostné suroviny tam nejsou skoro žádné, což je pro průmyslové Japonsko dost zásadní handicap… zemědělství budiž, ale žádné ekvivalenty Ukrajinských obilnic nebo rýžovišť jihovýchodní Asie tam nemají… snad ještě ten rybolov – ale ten je přínosem pro každý přímořský stát, kterých je jistě většina.
S tím mořem coby zdrojem vody jste mě pobavil – není nutno to asi dále komentovat.
To hlavní a podstatné co Japonci mají, jsou jejich povahové vlastnosti: disciplinovanost, pokora, spořivost, obrovská pracovitost – to všechno jim umožnilo dostat se mezi nejvyspělejší země světa. To, a nikoliv geografická poloha jejich země.
Ta analogie s životem u řeky a rizikem záplav je ale naprosto vadná z jiného důvodu. Člověk se od řeky jistě může přestěhovat kamkoliv jinam – ale 127 milionů Japonců se ze svých ostrovů nešťastně položených v geologicky mimořádně aktivním pásmu odstěhovat z pochopitelných důvodů nemůže.
Ta vaše myšlenka, že totiž Japonci žijí v jakési blíže nespecifikovaným způsobem výhodné oblasti, což je vykompenzováno zvýšeným rizikem přírodních katastrof, takže vlastně mají co si vybrali – je podle mého názoru za prvé věcně chybná z výše uvedených důvodů, a hlavně – lidsky je naprosto nevkusná a nechutná :/
Kde jsem psal o moři jako zdroji vody?
Ne každý má možnost od řeky odejít – viz několikrát postavené a znovu zbořené domy při záplavách v ČR.
….Archeologické výzkumy naznačují, že první lidé přišli na Japonské ostrovy okolo roku 30 000 př. n. l.[1] Přišli přes pevninské mosty, které během ledových dob spojovaly Hokkaidó s asijským kontinentem, a hlavně z Korejského poloostrova. Existují však i důkazy, které potvrzují, že někteří obyvatelé přišli po moři z jihovýchodní Asie během migrace směrem k Tichému oceánu…..
…..Kultura Jajoi vznikla v období, kdy do Japonska přišlo množství imigrantů z Koreje, kteří s sebou přinesli pěstování rýže a technologii zpracování kovů.[6]…..
Opravdu věříte, že lidé jsou za horším?
Protestant: do téhle oblasti se fakt nepouštějte, víte o tom kulové a já nemám chuť ani čas opravovat každou vaši hloupost. Můžete si tu pastovat části textu, ale to vůbec nic neznamená. Onen text je totiž založený na nějakém kontextu, který vy totálně ignorujete.
Taková tsunami přijde maximálně jednou za život. Vzhledem k přemnožení v Korie, byť má lepší přírodní podmínky, bylo pak výhodnější přesunout se do Japonska. Takže říkat “mají, co si vybrali” je pak naprosto hloupé a je to mnohem horší varianta toho, čemu sám odporujete v podobě viny křesťanství.
Ten váš kec se může aplikovat na jednotlivce, kteří mají možnost se přesunout od řeky dále, ne na celý národ žijící na ostrově.
http://www.lidovky.cz/takovou-hruzu-v-primem-prenosu-televize-doposud-nevysilaly-p56-/ln_zahranici.asp?c=A110313_140646_ln_zahranici_ani
Zajímavý je celý článek, cituji závěrečnou větu: Podle jezuity Martina možná nevěřící snáz stráví zneklidňující obrázky z Japonska než věřící, protože “nevěřící se nemusí potýkat s otázkou: Jak tohle mohl Bůh dopustit?”
No … zneklidňující otázky to jsou zjevně nikoliv pro všechny věřící. Některým, jako např. našemu Protestantovi, na tom co se stalo nepřijde nic divného. Prostě přírodní neštěstí, co je na tom k přemýšlení? Mohl s tím bůh něco udělat nebo nemohl, chtěl nebo nechtěl – nezájem … hlavně že Ježíš nás všechny strašně strašně moc miluje, halelujááá!