Kdo se nějakou dobu účastní diskuzí o existenci či neexistenci Boha, a o pravdivosti či nepravdivosti náboženství, začne si všímat toho, že domluva mezi oběma stranami (věřící vs. nevěřící) je velmi obtížná. Diskuze může plynout i velmi dlouhou dobu – aniž by z ní ale vzcházely jakékoliv závěry. Člověk může nabýt dojmu, že každá ze stran má zcela jiná východiska, a k myšlení či odvozování používá dosti odlišná paradigmata. Může se zdát, že obě strany diskutují jaksi „mimobežně“, a ačkoliv na sebe zdánlivě reagují, diskuze jako celek k ničemu nesměřuje a spíše se točí v kruhu.
Toto je bezpochyby zajímavý jev, a stojí za to ho blíže prozkoumat.
Ateisté přistupují k otázce existence Boha jako ke kterékoliv jiné otázce o světě. Váží důkazy pro a důkazy proti, a z nich potom vyplývá jejich závěr. Pro ateisty nemá případná existence Boha žádné negativní „citové“ konotace. Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).
Přístup věřících je ale jiný. Věřící věří proto, že mají osobní a citový zájem na tom, aby Bůh existoval a aby navíc měl ty vlastnosti, které mu připisují. Pro věřící je vztah k Bohu úhelným kamenem jejich života, a jejich citový vztah k idei Boha je velmi dobře srovnatelný se skutečnou partnerskou láskou či zamilovaností. Stejně jako zamilovaný člověk má ve vztahu ke své lásce „růžové brýle“ a začasté ignoruje upozornění od přátel na její případné chyby (bez ohledu na to, že mohou mít a také často mají pravdu!), tak i věřící člověk odmítá slyšet cokoliv, co by jeho „lásku“ v jeho očích jakkoliv poškozovalo (např. zpochybňovalo její samotnou existenci).
Věřící nepotřebují zkoumat zda Bůh existuje nebo ne, oni chtějí věřit že je. Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.
Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat. Je to velmi podobné, jako když zamilovaný člověk nemá chuť babrat se v případných nedostatcích své lásky, i kdyby nakrásně podvědomně tušil, že na nich něco může být.
My ateisté býváme po diskuzích s věřícími zklamaní až frustrovaní z jejich přístupu k diskuzi, z nemožnosti shodnout se i na elementárních pravidlech, z neustálého opakování a nutnosti opakovaného vyvracení již vyvráceného, z nikam nevedoucích a často zmatečných debat – a přitom bychom si měli uvědomit, že vzhledem k výše uvedenému nelze ani nic jiného čekat!
Věřícím nelze dokázat (jim subjektivně), že nemají pravdu, protože jim v prvé řadě vůbec nejde o to, vědět jaká je pravda. Oni věří, protože chtějí věřit, a „nechtějí aby bůh neexistoval“.
Tento postoj věřících je samozřejmě zcela legitimní. Je ale velmi vhodné mít vždy na paměti, co to přesně a do všech důsledků znamená, když věřící na různé otázky (např. “jak můžete vědět, že zrovna ty pasáže v Bibli, o kterých Vy si myslíte, že jsou od Boha, od něj skutečně jsou?”) odpovídají prostě a jednoduše “Prostě tomu věřím…”.
“Mayský “pantheon” byl také rozsáhlý, stejně jako římský či antický. Mezi jednotlivými bohy existovala rodinná pouta.”
Vždyť mezi Ježíšem a Duchem svatým taky. Takže s tím souhlasíte?
Vždyť mezi Ježíšem a Duchem svatým taky.
Jakápak?
I kdyby, stejnak se říká: Otec, syn a duch svatý. A máme rodinku.
Každopádně, českou wikipedii neberte moc vážně. To raději tu anglickou. Lehce jsem se juknul a bez dhledávání dalšího infa jsem oběvil dvě hrubky.
Tak za prvé, Hunahpu a Ixbalanque nebyly bohové, ale hrdinové. Od nich se odvozuje Mayská panovnícká linie.
No a Quetzalcoatl není v žádném případné Mayský bůh. Buď Kukulkan nebo Gukumatz.
Já čerpám od odborníků. Např: http://zuzana.kostic.info/
Tato specialistka píše např:
…..Zároveň si musíme uvědomit, že polytheistický (mnohobožský) charakter mayského pantheonu umožňoval nekonečné množení bohů a bůžků do různých lokálních variant, takže neexistoval nějaký omezený počet hlavních božstev….
Protestant: zase jste mimo. Ono to chce taky nějaké základní vědomosti, na kterých musíte stavět. Ty vám bohužel chybí. Třeba to, že více bohů je jeden, jak vůbec Mayové chápali bohy atp.
Myslím, že Kostičová je v tom odborník. Viz http://mezoamerika.bloguje.cz/
Tak si od ní něco pořádně přečtěte. Jak chápali Mayové bohy, koncept mnoho podob jednoho boha a koncept jednoho boha stvořitele. Pak zjistíte, že mezi tímhle konceptem a trojjediností křesťanského boha není vlastně žádný rozdíl.
Ale já si přečetl. Třeba tohle:
……Z tohoto hlediska můžeme rozhodně tvrdit i to, co opatrně tvrdí nejrůznější antropologové a religionisté už delší dobu: Atheismus je náboženství……
To už je poněkud únavné. Sice rozumím důvodům, které theisty k tomuto účelovému tvrzení vedou, ale rozumný člověk jablka a hrušky nemíchá.
Možná bychom jako obranu mohli zavést stejně účelové kategorie:
a) nenávistné ideologie: křesťanství, kommunism
b) humanistické ideologie: buddhism, atheism
To netvrdí teisté, ale antropologové a religionisté
to GP:
A kohopak to křesťanství nenávidí?
Se skrytou agendou.
Atheisty, jinověrce a kacíře.
Protestant: to je vážně chytré. Taky budu citovat.
“… A z těchto důvodů je spiderman ztělesněním Boha v jeho nejsvatější podobě.”
Nerozumím termínu “nejsvatější podoba”. Můžete ji ozřejmit?
To GP:
Ale jděte. Vy si myslíte že nenávidím ateisty? Nebo snad muslimy. Či kacíře? Ale to by přece vůbec nebylo křesťanské. Křesťan má přece milovat bližního i nepřítele.
Protestante, je naprosto zřejmé, co se tady děje.
Zatímco my, kteří máme vědecký atheismus (který není náboženstvím), dáváme důraz na důvody, argumenty atp. pro každé tvrzení, vy jste ochoten tvrzení akceptovat, pokud se vám hodí. Aniž by vám bylo jasné, z jakých důvodů je ten závěr utvořen. Jestli jste nepochopil tuhle nadsázku a ptáte se na “nejsvatější podobu”, musí vám holt člověk vysvětlovat všecko polopatě a obyčajné nadsázka, sarkasmus a ironie se u vás naprosto míjí účinkem.
Takže po lopatě: Závěr je mi na nic, pokud neznám důvody, proč byl onen závěr přijat.
“Ale to by přece vůbec nebylo křesťanské.”
Z historie víme, že je to to nejkřesťanštější, co můžete udělat.
No, Vy pokrytecky tomu neříkáte nenávist, ale své nepřátele upalujete. Např. kalvinisty, tedy Vaší církví, upálený Michael Servetus.
Ústav vědeckého ateismu ČSAV byl jedním z ústavů Československé akademie věd. Ústav vznikl reorganizací dřívějšího Kabinet pro filozofii ČSAV. Zabýval se výzkumem soudobých forem religiozity a rozvojem teorie vědeckého ateismu……..
……Některá význačná díla od autorů ústavu:
Vědecký ateismus / [kol. vědeckých pracovníků pod vedením Ivana Hodovského] ;. — 2. přeprac. vyd.. — Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1976. — 348 s.. — (Knižnice výuky marxismu-leninismu), schváleno jako příručka pro studium vědeckého ateismu na vysokých školách. (v době do r. 1989)
K aktuálním otázkám vědeckého ateismu / Jiří Loukotka, Milan Daňhel, Karel Hlavoň, Ivan Hodovský. — 1. vyd.. — Praha : Horizont, 1974. — 125 s.
Loukotka, Jiří, 1925-1981: Za pravdu marxismu-leninismu /výbor ze statí a článků/ / Jiří Loukotka. — 1. vyd.. — Brno : Blok, 1979. — 239 s.
Základy komunistické výchovy v rodině : (podle zásad V.A. Suchomlinského) / Jiří Loukotka, Lada Slováková. — 1. vyd.. — Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. — 132 s.. — (Rodičům o výchově dětí ; sv. 51)
To GP: Máte českou národnost?
Pak jste také upaloval.