Předpokládejme, že Bůh existuje, že člověka miluje, že mu na něm záleží, a že navíc chce aby i člověk miloval jeho. Jak by to mohl zařídit?
1) Bůh zejména mohl člověka vybavit vrozenou “znalostí”, či “instinktem”, že existuje, a že chce být milován. Člověk by v takovém případě prostě věděl, že to tak je, a mohl by se stále svobodně rozhodnout, zda těmto známým přáním Boha vyjde vstříc nebo ne. Věděl by to od narození, a nemusel by mu to nikdo říkat. Bůh však toto neučinil. Jaký k tomu mohl mít důvod? Svobodnou vůli by to člověku neomezilo – zločinec přece také nepochybuje o tom, že zákony existují – a stejně je porušuje.
2) Pokud se Bůh rozhodl sdělit člověku tyto informace (že existuje, a že chce aby jej člověk miloval) prostřednictvím Knihy, pak nelze nevznést námitku, že toto rozhodnutí je výrazně méně šikovné než (1). Kniha se totiž ani zdaleka nemusí dostat do rukou všem, což se také děje v reálu.
Uvažme ale, jak by taková kniha, jejíž autorem by byl všemohoucí, mohla vypadat. Jistě by tvořila brilantní, konzistentní a jedinečné literární dílo, vysoce převyšující cokoliv co kdy napsal který člověk. Na každé její stránce by čtenář žasl nad sílou, krásou a hloubkou tam zapsaných myšlenek… Bůh by v takové knize mohl lidem poskytnout opravdu hluboká a komplexní morální pravidla, která by jednoznačně a přímo odsuzovala věci jako otroctví, zneužívání dětí, mučení, vraždění žen a dětí ve válečných konfliktech, genocidu, atd. Naopak by se v takové knize jistě nezabýval nesmysly, jako zákazem práce v sobotu pod hrozbou trestu ukamenování. Taková kniha by byla napsána tak, aby byla užitečná jak pro člověka před třemi tisíci lety, tak i pro dnešního člověka. Pokud by v ní Bůh chtěl něco sdělit o způsobu stvoření světa, učinil by to tak, aby to bylo v souladu s realitou. Lidé před třemi tisíci lety by tomu sice nemuseli dost dobře rozumět – ovšem o to impozantnější by byly tyto pasáže z dnešního hlediska.
Pokud by tedy Bůh chtěl dát lidem vědět o své existenci a o své touze být lidmi milován skrze Knihu, proč ji napsal nebo dal napsat tak, že je neodlišitelná od způsobu jakým ji mohli napsat tehdejší lidé, na základě tehdejších představ, a své dobové teologie?! Jaký to má z hlediska jeho záměru, postulovaného v úvodu, smysl?!
3) v neposlední řadě by mohl Bůh o sobě dát vědět každému, kdo by o to projevil upřímný zájem. Pro Boha by jistě nebyl nejmenší problém dát takovém člověku “telepaticky” absolutní subjektivní jistotu, že existuje a co chce. Netřeba dodávat, že ani toto Bůh nečiní. Bůh stále jen mlčí.
Zbývá ještě poslední možnost: Bůh může chtít, abychom v něj věřili a milovali ho pokud možno zcela bez důkazů, nebo ještě lépe – navzdory důkazům, v rozporu s fakty. Jako by víra bez důkazů, nebo ještě lépe navzdory faktům byla jaksi vznosná, extrémně hodnotná… Je? A proč se takto nechováme kdekoliv jinde v běžném životě? Proč věcem nevěříme slepě, ale přemýšlíme o nich? Pokud by takové jednání Bůh preferoval – proč nám v takovém případě Bůh dal Rozum, který je se slepou vírou bez důkazů a navzdory důkazům v příkrém rozporu?
Z toho vychází jediný závěr: náš úvodní předpoklad o existenci Boha, který chce abychom o něm věděli a chce být milován, můžeme s klidným svědomím vyloučit. Takový Bůh neexistuje.
Jedné se o neexistenci takového Boha jakého v článku popisuje Michal slovy:
“…. Bůh může chtít, abychom v něj věřili a milovali ho pokud možno zcela bez důkazů, nebo ještě lépe – navzdory důkazům, v rozporu s fakty….”
tiny says: Obhajoba bezboznosti – lhostejno jakehokoli nabozenstvi nebo ateismu neni nic jineho nez kdakani potrefene husy ve svem svedomi.
Karel: Co má společného bezbožnost, tedy žíti bez boha, tedy žíti bez nějaké představy o bohu, se svědomím? Já bych teď musel znásilnit své svědomí, jít proti němu, kdybych měl vyznávat, že věřím v boha.
protestant: Hmmm… zajímavé. Ateista operuje posledním soudem. A zastává nauku o spáse ze skutků…
To jsou mi věci..
Karel: Já třeba na tom nevidím nic divného. Kdo s čím zachází, tím také schází. Křesťane operuji s posledním soudem, tak se jím to vrací jako bumerang. 😉
Nepamatuji se, že bych zde viděl nějakého křesťana operovat posledním soudem….
protestante, Karel nepsal ZDE. A jinak samozřejmě křesťané (nejen) dnem posledního soudu běžně operují.
protestant says: Nepamatuji se, že bych zde viděl nějakého křesťana operovat posledním soudem….
Karel: Nebudeš mi věřit, ale očekával jsem tuto tvou odpověď. 🙂
Přijdeš mi jako: “Já nic já muzikant, to oni….”
Abychom mohli spolu věcně diskutovat, musel by jsi nejprve odhalit svou teologii.
Karel: Nebudeš mi věřit, ale očekával jsem tuto tvou odpověď.
Přijdeš mi jako: “Já nic já muzikant, to oni….”
Abychom mohli spolu věcně diskutovat, musel by jsi nejprve odhalit svou teologii.
protestant:
No evidentně o posledním soudu zde (a mám pocit nejen zde) více mluví ateisté…. 🙂
protestant: No evidentně o posledním soudu zde (a mám pocit nejen zde) více mluví ateisté….
Karel: A odkud myslíš, že ten poslední soud ateisté vzali? Je to jejích výmysl, nebo křesťanu?
Oni tu ateisté nejvíce hovoří o všem. Oni tu totiž nejvíce hovoří ateisté.
Karel: A odkud myslíš, že ten poslední soud ateisté vzali? Je to jejích výmysl, nebo křesťanu?
protestant: Není to výmysl křesťanů.
protestant: Není to výmysl křesťanů.
Karel: Koho tedy?
Karel says:
Karel: Koho tedy?
protestant:
“…..Tímto svým původem křesťanství vědomě navazuje na židovské náboženství (judaismus), z něhož kdysi vzešlo a s nímž sdílí mnoho rysů: vyznává jednoho Boha Stvořitele, přijímá jeho zjevení v Bibli, očekává jeho poslední soud a slaví řadu podobných svátků….”
http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99es%C5%A5anstv%C3%AD
protestant:“…..Tímto svým původem křesťanství vědomě navazuje na židovské náboženství (judaismus), z něhož kdysi vzešlo a s nímž sdílí mnoho rysů: vyznává jednoho Boha Stvořitele, přijímá jeho zjevení v Bibli, očekává jeho poslední soud a slaví řadu podobných svátků….”
Karel: Skutečně? V takové to podobě?
A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
Je to židovské učení, nebo křesťanské?
A co třeba toto?
Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.
Je toto židovské učení, nebo křesťanské?
Ale no tak Karle. Tohle je zbytečné. To že křesťanství převzalo poslední soud z židovství je historický fakt o kterém není třeba bavit. Jen mne překvapuje, že to jako ex-křesťan nevíš………
V židovství je poslední soud reflektován, stejně jako v křesťanství a islámu.
http://www.iencyklopedie.cz/posledni-soud/
Se vznikem naděje na zmrtvýchvstání mezi 6. a 2. stoletím př.n.l. se z podsvětí, místa pobytu všech zemřelých, stává peklo, místo trestu pro hříšníky, označované jako gehenna (z aram. ge hinnum). Toto pojmenování je spojeno s údolím Hinnom nacházejícím se jižně od Jeruzaléma, kam Kanaánci ještě před příchodem Izraelců přinášeli dětské oběti bohu Molochovi. Gehenna se stala symbolem věčného odsouzení hříšníků, spojeného s jejich potupným trestáním; ohnivou bažinou, do které budou uvrženi hříšní pohané a Izraelci při posledním soudu.
Trest v Gehenně měl být buď věčný, pak odpovídá představě pekla, nebo časově omezený, pak odpovídá představě očistce. Nazírání na délku pobytu v gehenně se liší v učení různých židovských škol. Podle školy Šammajovy gehenna plnila funkci očistce a trest pro průměrné hříšníky zde měl trvat blíže neurčenou dobu, po níž však směli gehennu očištěni zase opustit. Hillelova škola rozlišovala dva typy hříšníků: u jednoho typu se trest v gehenně vztahoval pouze na dvanáct měsíců, u druhého trest trval věčně. Poslední soud pak byl potvrzením posmrtného soudu.
http://www.buh.kvalitne.cz/judaismus/podsvetipekloneberaj.htm
V onen den Hospodin ztrestá nebeský zástup na výšině i pozemské krále na zemi.
– Kniha Izajáš 24,21
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soudn%C3%BD_den
4. Bůh Soudcem světa. Poněvadž je Bůh ve sz pojetí Pánem celého světa, rozumí se samosebou, že je také Soudcem světa. Už Gn 18,25 to naznačuje [sr. Ex 12,12; Nu 33,4; 1Pa 16,14; Ž 82,1; 110,6] a proroci jsou plni této myšlenky [Iz 26,9; Am 1,3-2,16; Jr 25,15n.31; Mi l,2nn; Sof 3,8nn aj.]. I pohanům vydal Bůh své soudy [= ustanovení a řády, Ez 5,6nn], nejen Izraelcům, a jejich nezachováváni trestá. Zvláště kniha Danielova se zaměstnává konečným, posledním soudem nad národy. Soud podle Dn 7,22 bude svěřen »svatým výsostí« [tj. Nejvyššího, sr. 7,27]. S tímto posledním soudem souvisí i vzkříšení z mrtvých [Dn 12,2]. Je příznačné, že se v těchto oddílech užívá hebr. výrazu dîn [= souditi podle zásluh co nejpřísněji], a nikoli šáfat [sr. Iz 24-26]. A přece i o pohanech je jinde užit výraz mišpát, a to ve smyslu shora naznačeném; jde o konečné zjevení Boží národům. Tak u Iz 42,1-4 dostává služebník Hospodinův rozkaz, aby »národům vynášel soud« mocí Ducha sv., tj. aby nesl národům spásu, milosrdenství a zjevení vůle Boží [sr. Mt 12,18-21]. Právě proto Boží soud může být světlo národů [Iz 51,4, sr. v. 5]. To znamená, že Boží smlouva, jež platila jen Izraeli, bude rozšířena i na pohany [viz také Bič II., str. 246nn »Soud a spása«, str. 277 »Poslední soud«].
http://biblickyslovnik.pleva.info/#Soud, soudce, souditi
no jo protestante, a pak ze ateiste…
Slavek says:
May 29, 2012 at 9:41 pm
no jo protestante, a pak ze ateiste…
protestant:
Když zde ateisté plácají nesmysly pak je potřeba je trochu vzdělat…. 🙂
No že se toho vzdělávání trochu víc neujmeš! 😉
Jinak, co se týká posledního soudu, tak pokud vím, ten je v SZ spojen prakticky výhradně s apokalypsou. A apokalypticismus je relativně moderní myšlenka, která rozhodně není přítomna ve starší části SZ knih. Pokud vím, tak myšlenka apokalypticismu vznikala až nějakou dobu po babylonském zajetí, tj. rozhodně po roce 600 př.n.l.
Typický apokalyptický prorok je jen Daniel, a protoapokalyptických proroků je (jen) pět: Druhý Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Joel a Zechariáš. Nikde jinde v SZ IMHO zmínku o opravdickém posledním soudu nenajdeme.
A jen na okraj – existují docela silné argumenty, že řada těch protoapokalyptických pasáží je pseudoepigrafických. (eufemistické vyjádření toho, že jde defacto o mnohem pozdější a tedy nepůvodní úpravy, podvrhy)
to Michal:
Od kdy považuješ úpravu SZ za nepůvodní?
Co prosím? 🙂
Tak když (dnes, po tisících let anonymní, neznámá) osoba X prezentuje sebou sepsaný text jako (např. nově nalezené, stovky let ztracené) dílo známého proroka, za účelem aby myšlenkám v něm obsaženým dodala větší vážnosti, tak je snad jasné že tento nový text JE nepůvodní, ne?! Nechápu jaký smysl má tohle nějak blíž zdůvodňovat?! Původní je to, co sepsal ten skutečný prorok. Nepůvodní je to, co bylo o stovky let později nově vytvořeno a známému proroku podvodem a falešně připsáno.
Mimochodem, je velmi pozoruhodné, jak je tato praxe v Novém i Starém zákoně rozsáhlá a běžná.
Doporučuji na tohle téma Ehrmanovo Forged: Writing in the name of God! Myslím, že by to měla být pro křesťany povinná četba 🙂
Jenže, když někdo mermomocí chce mít klapky na očích, a pravda ho nezajímá… tak to je potom těžké, že 🙂