Daniel Dennett přišel ve své knize Breaking The Spell s velmi zajímavou myšlenkou “víry ve víru”. Vírou ve víru míní přesvědčení, že je dobré, a potřebné věřit v Boha. Je to přesvědčení, že víra v Boha je ctnost. Stejně tak pro celou společnost je dobré, když je religiozní spíš více než méně.
Víra ve víru je pozoruhodně silným principem, který bývá mnohdy nevyslovenou premisou v různých zábavných zdůvodněních typu: Proč o sobě Bůh nedává vědět? No protože kdyby o sobě dal vědět, tak bychom věděli, a tím pádem by už nezbyl prostor pro víru v něj – a to by bylo samozřejmě špatně, protože, jak všichni víme, víra je dobrá, ctnostná, atd.
Dennett přichází s pozoruhodným tvrzením, že překvapivě mnoho lidí věří ve víru, aniž by ve skutečnosti věřilo v křesťanského Boha.
Lze uvažovat o několika skupinách lidí, kteří věří ve víru.
***
První skupinu tvoří lidé, kteří v Boha nevěří (tedy nevěřící, klidně ateisté), přiznávají to – ale přitom současně věří ve víru. Věří tedy, že je dobré věřit v Boha, je to i potřebné, ale jim prostě dar víry nebyl dán (což je možná docela škoda). Ty, kteří věří, je třeba ctít (na rozdíl od přívrženců jiných názorů, například politických, vědeckých, odborných, i jiných), a je potřeba chovat k nim maximální respekt. Současně je nemravné a nesprávné a neetické činit kroky, které by mohly věřícího o jeho víru připravit. Tyto postoje je třeba ve společnosti dále šířit.
Bohužel nevím o žádných sociologických průzkumech, které by se snažily zjistit zastoupení lidí s tímto názorem. Vzhledem k atmosféře ve společnosti mám ale pocit, že jich je pozoruhodné množství – vzhledem ke svým postojům plynoucím např. z jeho příspěvku ze sborníku Dawkins pod Mikroskopem sem např. zjevně patří biolog Jan Zrzavý. Lidé s těmito postoji mají takový vliv, že utvářejí převládající názor ve společnosti – protože převládající názor v naší (české) společnosti prostě JE takový, a přitom v ní převládají nevěřící.
Proč vlastně někteří nevěřící (pravděpodobně jejich značná část) věří ve víru? Z jakého DŮVODU věří, že je dobré věřit v Boha? Že víra v Boha je ctnost? Že je potřebné a etické přistupovat k věřícím v Boha s maximálním respektem? Rozhodně s větším respektem, než k zastáncům jiných názorů a věr? Netuším. Žádný důvod jsem nikdy neslyšel, a ani mě žádný možný důvod k těmto postojům nenapadá.
***
Druhou skupinou jsou lidé, kteří v Boha sice v nitru nevěří, avšak tuto skutečnost spíše tají (stydí se za ni?) a v reálu jednají, jako by věřili. Vyznávají, že věří, k víře se hlásí v dotaznících, výzkumech, nebo při sčítání lidu, v religiozně zaměřených zemích (třeba v sousedním Polsku) se mohou účastnit náboženského života, chodí na mše, atd.
V této souvislosti nelze nezmínit epizody z různých filmů nebo literárních děl, kde duchovní přizná, že svou víru ve skutečnosti už ztratil, případně dokonce cynicky prohlásí něco ve smyslu, že copak je blázen aby doopravdy věřil? Naposledy jsem podobnou scénu viděl tuším ve francouzském seriálu Markýz de Boidore. V dnešním zamyšlení ale mluvím spíš o lidech, kteří jsou na rozdíl od podobných duchovních upřímní, chtěli by věřit, protože jsou přesvědčeni, že to je dobré – jen jim dar víry prostě nebyl dán. Tudíž alespoň jednají a chovají se, jako kdyby věřili, maje přitom veskrze čestné a upřímné úmysly.
Jak je tato skupina početná? Naneštěstí je velmi obtížné, ne-li nemožné, učinit v tomto smyslu jakýkoliv odhad. Přímo se zeptat člověka, který o sobě deklaruje že je věřící, zda opravdu věří, by asi příliš účelné nebylo. Možná lze ale ledacos usoudit z nekonzistencí, které se projeví v různých názorech daného člověka…
Dušan Lužný z Ústavu religionistiky FF MU ve svém výzkumu Náboženství a sekularizace v České republice zjistil, že pouhých 18,1% křesťanů v ČR věří v existenci osobního Boha (!), 58,9% křesťanů v ČR věří spíš v existenci nějakého abstraktního ducha či životní síly, a 23% křesťanů nevěří ani jedné z předchozích možností!
Zopakujme: přinejmenším 23% křesťanů v ČR cítí potřebu přihlásit se ke křesťanství a k víře (víra je širší pojem než křesťanství: každý křesťan se hlásí k víře, ale zdaleka ne každý věřící je křesťan), ale současně nevěří v existenci osobního Boha, ani neosobního Boha ve formě životní síly či ducha. Tomáš Halík mluvil o Češích jako o něcistech. Češi totiž často říkají, že věří, že existuje něco nad nimi. Nevím jestli Halík tušil, že toto se týká i mnohých křesťanů, a že tedy existují i křesťanští něcisté, a že jich není zrovna málo.
Podle mého názoru jsou tyto postoje krystalicky čistým projevem víry ve víru, a to pravděpodobně aniž si to nositelé těchto názorů patřičně uvědomují. Víra v jejich pojetí je jakousi prázdnou schránou, z níž zmizel vlastní obsah, ale k ní samotné je přesto přistupováno tak, jako by tam ten obsah stále byl. “Dal jsem se cestou víry,” řekne třeba někdo, a význam který tomu tvrzení přikládá, lze dost možná přiléhavě označit přívlastkem magický.
***
Třetí skupinou která mi z celého zamyšlení vychází, jsou lidé, kteří věří ve víru, v křesťanství, a sami sebe přesvědčili, že věří i v Boha. Mají tedy vnitřní pocit, že věří. Sami “věří, že věří”. Co tohle znamená? Znamená to nutně, že v takovém případě skutečně v Boha věří? Vysvětlím, proč tahle implikace podle mého názoru kupodivu platit nemusí.
Zamysleme se nad následujícími dvěma významovými odstíny slůvka věřit:
1) mohu věřit tvrzení, jehož obsah chápu, ale neznám jeho skutečnou pravdivostní hodnotu. Věřím nicméně tomu, že je pravdivé. Např. věta “existuje mimozemský inteligentní život” je zcela jasné tvrzení. Nikdo neví, jestli je pravdivé; mohu mu věřit, nebo nemusím, ale je jasné, co to tvrzení znamená.
Mohu věřit nebo nevěřit, že existují vodníci. Každý máme jasnou představu o tom, jak by takový vodník mohl vypadat, a co by to znamenalo, kdyby existoval, a máme názor na to, zda opravdu existuje nebo ne.
Mohu také věřit tomu, že existuje Bůh “klasického křesťanství”. Skutečná Bytost, Osoba, která je na nebesích, miluje nás, leží mu na srdci osud jednoho každého z nás, má syna Ježíše, který byl současně člověkem, byl ukřižován, zemřel, a třetí den byl vzkříšen. Svou smrtí smazal naše hříchy, vyrovnal naše dluhy vůči Bohu, a přijmeme-li ho, budeme spaseni a budeme mít věčný život v nebi. O tom všem víme mimo jiné z nesmírně významné knihy, Božího Slova, Bible. Neomylné, dokonalé a perfektní knihy.
Tomu všemu můžeme věřit, nebo nevěřit, a není s tím žádný problém.
2) jak ale mohu věřit nebo nevěřit tvrzení (komplexu tvrzení), jehož obsah nechápu? Jak mohu věřit nebo nevěřit tvrzení, jehož obsah nechápe vůbec nikdo? Když např. deklaruji absolutní nepochopitelnost, záhadnost, nepoznatelnost a transcendentnost Boha – jak můžu říct, že v takového Boha věřím? Věřím, že existuje něco, a nevím co? Nikdo neví co?
Dále řeknu, že Ježíš není “skutečný” Boží syn, je jeho “syn v uvozovkách” přičemž nikdo neví, co tento vztah “synovství” vlastně znamená. “Syn” tak zůstane pouhým slovem, bez konkrétního významu. Co znamená, tomuto věřit?
Co znamená věřit v inspirovanost Písma, aniž bych byl schopen přisoudit tomu slůvku inspirovanost v daném kontextu jakýkoliv konkrétní význam?
Katolíci věří, že hostie se při svatém příjmání změní v ústech věřícího doslova na Ježíšovo tělo. Co to znamená, tomuto věřit? Neznamená to nic jiného, než tuto víru vyznat. Nic víc.
Co znamená dnes věřit tomu, že Ježíš šel po svém vzkříšení tělesně do nebe? Nic jiného, než tuto víru vyznat.
***
Celý tento druhý význam slůvka věřit je podle mého názoru velmi typický pro umírněné křesťany a není vlastně nepodobný odříkání magického zaklínadla. To, že si věřící zhusta neuvědomují, jak zásadně je význam (2) od významu (1) vzdálený, posunutý, přičítám právě jejich víře ve víru. Oni věří pro samotnou víru, protože věří že je potřeba věřit, bez nutnosti uvědomování si nějakého konkrétního a hlubšího obsahu té víry.
Oni zřejmě opravdu mnohdy věří že věří, aniž by skutečně věřili. (a aniž by byli ochotni to sami sobě, nebo komukoliv jinému přiznat)
Závěr:
Považuji za velmi důležité uvědomit si, že
* víra ve víru existuje a je do značné míry nezávislá na samotné víře v Boha
* jde o “skutečnou víru”, tedy často hluboké přesvědčení bez jakéhokoliv racionálního opodstatnění
* vysvětluje mnohé nepochopitelné postoje věřících (jsem křesťan, ale nevěřím v osobního Boha)
Nakonec kladu provokativní otázku, co to vůbec znamená věřit (deklarovat víru!) v různé nepochopitelné a smysl nedávající doktríny. Lze v těchto případech vůbec mluvit o víře v pravém smyslu? Ptám se, zda tato vyznání, a tyto deklarace (Bůh je trojjediný! Ať už to znamená cokoliv) nejsou opět spíše projevem víry ve víru. (nepotřebujete vědět, co to znamená! Stačí tomu věřit.)
Samain: TAkže znovu se ptám – tobě připadá laskavý a milující otec ten, kdo toto dopustí, i když je v jeho moci tomu zabránit ?!?
Jirka to Samain: Odpovídám stejně, jak jsem odpověděl výše: Odpovědět na tohle mi přijde nesmírně obtížné, spíše nemožné, pokud se na danou věc díváme z pohledu toho, že tohle je náš skutečný život a že po smrti nic neexistuje. O Boží lásce a milosrdenství bych začal pochybovat, až kdybych věděl, že existuje peklo ve smyslu věčného zatracení a utrpení.
Samain: Pardon – mně se neptal, jestli o tuto oběť stojím.
to Samain: On ji nenutí, ale nabízí.
Samain: Kdepak – přemýšlela jsem o tom a – NUTÍ. Ta událost už proběhla. Nabídkou bych nazvala oběť, které bych měla šanci zabránit.
Třeba říct – Hele, vykašli se na to. Sice dědičný hřích neuznávám, páč nevim co to je, ale jestli ho mám, tak si za něj ponesu zodpovědnost sama. Není třeba, abys za mně trpěl a umíral ty.
to Samain: To, že nějaká událost proběhla, neznamená, že Vás někdo k něčemu nutí.
Jirko – to malé dítě nemá ani páru o bohu, pekle nebo ráji. Neví proč trpí, ale trpí. Pro mně závěr vůbec není obtížný. Jenom sadistický hajzl by tohle dopustil – kdyby by měl možnost tomu zabránit.Z toho pro mně plynou jediné dva možné závěry
1)žádný bůh neexistuje.
2)bůh existuje, ale není to laskavý a milující rodič.
Rozebíráte tady jakési nuance, praxe je jiná. Křesťanský či spíš římskokatolický Bůh je něco jako monarcha. Věřící louskají růženec, blábolí Zdrávasy, modlí se ke svatým, tu sv. Václav, tu sv. Hubert, tu sv. Kryštof, tu sv. Jiří… nejvíc má nahoře ale slovo P. Maria – ti všichni se mají přimlouvat, doprošovat u Nejvyššího jako dvořané u nějakého ješitného monarchy. Účinné jsou také křížky či jiné přívěšky kolem krku, svěcená voda, sv. obrazy a jiné devocionálie. To vše v praxi vidíme, ale o tom tady nepíšete. Co vám to dává? Mně to připadne jako kuriosní balast.
Jirka: ad 1.) Kolikrát, když se na Boha obrátím, se mi pak stane, že mi něco docvakne, najdu potřebnou informaci, něco pochopím, či se mi vyplní, co jsem si skutečně přál. OK, nemůžu si být 100% jist, že se tak vždy stane (dá-li Bůh), ani že za tím Bůh je.
ad 2.) Je Bůh úmyslně krutý, když nám dává svobodu a respektuje naše rozhodnutí, přitom na nás nezanevřel, ale není přítomen v okolním světě, jen v našech nitrech, a pokud ho poprosíme, přijde k nám? Navíc nám nabízí možnost, abychom se k němu vrátili, neboť nás miluje.
ad 3.) Ježíš Kristus za nás položil svůj život (Bůh je láska a JK byl v Bohu a Bůh v něm).
ad 4.) Is this the real life, is this just phantasy… jak zpívá Freddie Mercury v písničce Bohemian Rhapsody… Je toto náš skutečný život? Nenabízí nám Bůh věčný život, pokud jej budeme chtít přijmout?
to Jirka:
1.Bod je neprůkazný a jedná se spíše o obyčejnou inspiraci,něco ve stylu co by udělal Sokratés,Ghándí,Dalajláma atd.
2.K tomu už se vyjadřoval Jack i Samain.Já bych dodal, že pokud někdo umírá na Horečku Dengue tak mu Bůh nepřijde na pomoc a neutiší jeho bolest.Pokud se pod někým prolomí led,může se modlit a prosit Boha o pomoc…výsledek bude stejný…Bůh neudělá nic.Protože proč?Nechce ublížit svým milovaným virům nebo respektuje svobodnou vůli člověka který lezl na led?
3.Ježíš Kristus nám přinesl peklo.Slíbil nebeské království za svého života a když to nevyšlo,umřel.
4.Toto je ten jediný život který máte,měl by jste se s tím již konečně smířit.Když umřete nebude nic…jetli se ovšem pletu tak budeme po smrti jistě mile překvapeni(Tedy pokud neměli pravdu Muslimové,Židé,Budhisté,Konfucionisté atd.)
jirka:To, že nějaká událost proběhla, neznamená, že Vás někdo k něčemu nutí.
Arkande:Bohužel přesně tohle to znamená.Např.Jestli Vám ujel autobus budete muset šlapat pěšky…atd.
Jirka to Arkande: Souhlas, to je dobrá otázka k zamyšlení. Tíhli lidé i před Ježíšem Kristem přirozeně k dobru místo zlu, k lásce místo nenávisti… ?
to Jirka:To je ono.Lídé tíhnou ke zlu i k dobru.Neexistují období kdy by na světě lidé tíhli jen k dobru či jen ke zlu.Není pravdou že čím starší kmeny,které by měli na Boží zákon pamatovat lépe než dnešní lidé, tím jsou laskavější …
Jirka:to Samain: To, že nějaká událost proběhla, neznamená, že Vás někdo k něčemu nutí.
Samin: Musímse opakovat – NUTÍ. Nemohu průběh i události nikterak ovlivnit – mohu jen zaujmout stanovisko.
To PWB – mně je to jasné – ale zdejší (někteří) křesťané se snaží o své víře diskutovat na racionální úrovni – tak se o to snažím také.
Jinak tuhle – hlavně katolickou – omáčku mám vážně na háku. O tom bych nediskutovala vůbec.
Jirka to Arkande: Taková přitažlivost ale nemusí být vůbec nesobeckou láskou, to je spíše pokušení.
to Jirka:nemusí jít o sexuální přitažlivost…Ale je to jeden z hlavních bodů díky kterého si vybíráme partnery.Asi nikdo z nás by nechtěl chodit s Quasimodem nebo Ježibabou.Takže když je slečna sympatická může začít další část dvoření…třeba zjistíte že nemáte nic společného,že si nerozumíte a je konec.Osobně neznám nikoho kdo by si vybíral ženu nebo partnera čiště jen dle duševní shody…pokušení je něco trošku jiného…Nesobecká láska neexistuje.Vždy bude láska sobecká,už jen proto nám ji evoluce dala do vínku.
Samain: Jirko – to malé dítě nemá ani páru o bohu, pekle nebo ráji. Neví proč trpí, ale trpí.
to Samain: Tomu rozumím. Odmysleme se od toho, že toto je skutečný život. Dejme tomu, že ten opravdový by začal po tomto životě. Pokud by Bůh byl milující, bylo by mu jasné, že malé děti (i dospělí, např. mentálně postižení) nemají rozlišovací schopnosti dobrého a zlého a nemohli by být jakkoli “trestáni”.
Arkande to Jirka:
1.Bod je neprůkazný a jedná se spíše o obyčejnou inspiraci,něco ve stylu co by udělal Sokratés,Ghándí,Dalajláma atd.
2.K tomu už se vyjadřoval Jack i Samain.Já bych dodal, že pokud někdo umírá na Horečku Dengue tak mu Bůh nepřijde na pomoc a neutiší jeho bolest.Pokud se pod někým prolomí led,může se modlit a prosit Boha o pomoc…výsledek bude stejný…Bůh neudělá nic.Protože proč?Nechce ublížit svým milovaným virům nebo respektuje svobodnou vůli člověka který lezl na led?
3.Ježíš Kristus nám přinesl peklo.Slíbil nebeské království za svého života a když to nevyšlo,umřel.
4.Toto je ten jediný život který máte,měl by jste se s tím již konečně smířit.Když umřete nebude nic…jetli se ovšem pletu tak budeme po smrti jistě mile překvapeni(Tedy pokud neměli pravdu Muslimové,Židé,Budhisté,Konfucionisté atd.)
ad. 1) Souhlasím, to i sám tvrdím.
ad. 2) Vysvětlovalo by to, že Bůh není v okolním světě vně přítomný.
ad. 3) JK nám minimálně ukázal správnou cestu k životu, to je naprosté minimum, co pro lidskou civilizaci udělal. O jakém peklu pak hovoříte? S větou “„Amen, říkám Vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří, jak Boží království přišlo v moci.“ mám také problémy a nebojím se to přiznat.
ad. 4) Souhlasím, můžeme být po smrti mile překvapeni, pokud nás uvítá Bůh Bible. Jinak potěškoště.
jirka:To, že nějaká událost proběhla, neznamená, že Vás někdo k něčemu nutí.
Arkande:Bohužel přesně tohle to znamená.Např.Jestli Vám ujel autobus budete muset šlapat pěšky…atd.
to Arkande and Samain: OK, souhlas. Pak by čin Ježíše Krista znamenal, že se nás Bůh snaží nasměrovat zpět k němu.
Jirka to Arkande: Souhlas, to je dobrá otázka k zamyšlení. Tíhli lidé i před Ježíšem Kristem přirozeně k dobru místo zlu, k lásce místo nenávisti… ?
Arkande to Jirka:To je ono.Lídé tíhnou ke zlu i k dobru.Neexistují období kdy by na světě lidé tíhli jen k dobru či jen ke zlu.Není pravdou že čím starší kmeny,které by měli na Boží zákon pamatovat lépe než dnešní lidé, tím jsou laskavější …
Jirka to Arkande: Netvrdím o smýšlení a konání na základě lidské svobodné vůle, mluvím o tom, jak je člověk “zkonstruován” či “nastaven”. Myslím si, že lidé v sobě měli morální zákon uložený již před příchodem Ježíše Krista. Ten je pak začal směrovat k tomu, aby byli v souladu sami se sebou.
Jirka to Arkande: Taková přitažlivost ale nemusí být vůbec nesobeckou láskou, to je spíše pokušení.
to Jirka:nemusí jít o sexuální přitažlivost…Ale je to jeden z hlavních bodů díky kterého si vybíráme partnery.Asi nikdo z nás by nechtěl chodit s Quasimodem nebo Ježibabou.Takže když je slečna sympatická může začít další část dvoření…třeba zjistíte že nemáte nic společného,že si nerozumíte a je konec.Osobně neznám nikoho kdo by si vybíral ženu nebo partnera čiště jen dle duševní shody…pokušení je něco trošku jiného…Nesobecká láska neexistuje.Vždy bude láska sobecká,už jen proto nám ji evoluce dala do vínku.
to Arkande: Ano, sexuální přitažlivost je důležitá, ale s postupem věku stále a stále víc slábne a navíc partneři nás časem začínají přitahovat spíše tím, kým jsou uvnitř, jací jsou lidé, jak se chovají k druhým, čemu se věnují a čím se zabývají. Nesobecká láska, taková, že dávám a nečekám protihodnotu, existuje, člověk ji dokáže projevovat.
jack: Teď vám nerozumím,zkoumat,měřit,pokládat otázky,hledat odpovědi,prostě si to vše uvědomovat??? Vždyť to je to co tady od začátku všichni ateisté zastávají.
To vy se tváříte,že už všechny odpovědi máte ( od Boha,Krista,Bible) a nepotřebujete zkoumat,měřit,hledat odpovědi,vaše jediná odpověď na všechno co NEVÍTE je přece BŮH.
Jestli jste svá slova myslel upřímně,tak vás vítám mezi ateisty. Konečně rozumná myšlenka.
Já nemám odpovědi na vše. V Písmu je napsané toto: “Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán.” (1.Kor.13) A tak to je.
A tohle….”vaše jediná odpověď na všechno co NEVÍTE je přece BŮH….” není má odpověď. Jsem na ní možná stejně alergický jako vy. Tímto se však nestávám ateistou 🙂 Bůh nám dál do správy svět. A dál nám do vínku i touhu po poznání, z čehož samozřejmě plyne, že ten svět pěkně rozebereme.
jack: Karle,člověk je závislý na vesmíru,ale vesmír není závislý na člověku. Kdo je tedy ten opravdový borec,kdo má na víc.Stačí aby z vesmíru přiletěl jeden větší asteroid a prdíme všichni do hlíny. A to mi má imponovat. Haloooo,je někdo doma?
Samozřejmě, že jsme závislí na vesmíru, vždyť jsme jeho součásti. Jsme jak porcelán a zaprášené hale. Spádné shnilý trám a je po porcelánu. Ale i přesto, ten porcelán je více, než ta hala. Když vedle sebe postavíš hvězdu a člověka – co je větším “zázrakem”, ta hvězda, nebo ten člověk? Tebe možná udivuje ta kolosálnost vesmíru, velikosti, vzdálenosti, množství. Jo, mne také, ale ještě více mne udivuje člověk, jenž se v tom vesmíru objevil. Kdysi, ještě jako ateista, jsem člověka definoval slovy: “Hmota/energie, která si uvědomila sama sebe.” A to je krapet více než ty vzdálenosti, množství a velikosti.
Jirka:Pokud by Bůh byl milující, bylo by mu jasné, že malé děti (i dospělí, např. mentálně postižení) nemají rozlišovací schopnosti dobrého a zlého a nemohli by být jakkoli “trestáni”.
Samain: I kdyby….život po tomto ,etc-bla bla bla… Tak trpící děti a mentálně postižení existují. A žijí s utrpením často mnoho let – a nejsou ani schopni se utěšit tím, že by pak měli mít nějaký lepší život – po životě.
Proto platí co jsem napsala. Bůh není. Pokud je, není milující.
Karlovy kecy
Karle, uvědomuješ si laskavě, že všechno, co jsi teď vykecal, je jen tvé osobní “líbí se mi tohle a tamto” a nemá to žádný výpovědní charakter? Tedy je to naprosto nepodstatné? Nebavíme se o tom, jestli by bylo lepší, kdyby takový bůh a takový existoval, ale jestli skutečně existuje. A v tomto momentě musíš jakékoliv své osobní “a já to chci takhle” nebo “Mě se víc líbí ta bílá barva” zahodit, protože jsou nesmyslné.
Jak už jsem psal, s věřícími není žádná racionální diskuse. Oni věří. Víra není racionální. Mohou jen popisovat své dojmy a fantazie. Ohánění se biblí, citování veršů je k ničemu. Slátanina ze starověké literatury Starý zákon, cenzurovaný Nový zákon, to pro nás ničím není. Takže o čem diskutovat? O tom, že někdo radostně věří?