Proč lidé nevěří?

Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?

Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?

V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.

***

Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…

Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?

Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.

Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.

Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).

A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.

***

Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:

Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…

Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.

Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.

Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.

Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.

Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.

Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.

***

Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!

Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.

***

Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)

Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?

A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.

Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?

Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.

***

Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.

Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.

V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?

Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?

Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.

***

Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.

Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.

Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.

Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů  profesor Otakar Funda.

***

Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?

Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.

Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.

Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.

937 thoughts on “Proč lidé nevěří?

  1. Čestmír Berka, skeptik a materialista

    Pod tohle se klidně podepíšu:Jistěže jsou mezi vědci, ostatně jako mezi ostatní populací, lidé, kteří jsou pohrouženi jen do svého výzkumu a nevidí svět kolem sebe, lidé kteří tvrdošíjně lpí na svém názoru, odmítají kritiku a diskusi. Jenže to jsou výjimky, které jen potvrzují pravidlo, že převážná většina vědců má postoje zcela jiné. Věda, která spočívá na kladení otázek, hypotéz a jejich objektivním testování, a která žádnou teorii nepokládá za absolutně pravdivou, už z principu nemůže být dogmatickou, jak je tomu u ideologií, včetně té postmoderní. Hrubou chybou postmoderního postoje je, že „pravdu“ chápou jako zcela neurčitý a flexibilní pojem, zatímco věda, která slovo pravda neužívá, hledá „pravdivé“, tedy zákonité, logické, reprodukovatelné a předvídatelné vztahy mezi jevy. Nahradit vědecké chápání pravdivosti vágní „pravdou“ postmoderní, nebo vědcům přisoudit dogmatickou interpretaci vědy a pak na záměrně zkreslený obraz vědců i vědy ostře útočit, je nepřijatelnou metodou postmoderního antiscientismu.

    Vzhledem k tomu, že termín scientismus je používán v různých, i protichůdných významech, se kterými lze navíc souhlasit i nesouhlasit, stalo se jeho používání velice rozporným a bylo by vhodnější tento termín opustit, alespoň ve vědecké sféře. Ke zmatku přispívá i to, že termín scientismus by měl logicky být opakem termínu antiscientismus. Jenže slovo scientismus v jeho pejorativním smyslu se stává synonymem antiscientismu, což je absurdní. Kdo chce kritizovat vědu, měl by místo filosofického matoucího termínu scientismus uvést konkrétní výhrady.
    http://www.sysifos.cz/index.php?id=slovnik&act=zobrazit&idd=&pismeno=&vyraz=1189080803&heslo=Scien%3Ci%3E%3C/i%3Etismus

  2. E-Litt

    Tak jsem si myslela, že jsem objevila duchaplný web, ale komentující mě celkem odradili… Takové hlouposti, co tu řešíte, to jsem ještě neviděla…

  3. Čestmír Berka, skeptik a materialista

    No, většinou jsou témata probraná…takže už jen “řešíme” útoky “věřících”, co to sem přijdou ateistům nandat…jak tu před časem napsal jeden teolog: my křesťané si ve sporech vystačíme sami…

  4. Michal Post author

    Web tvoří články 🙂 Diskutující si přece vybírat nemohu.

    Doveďte sem nové, lepší, a nebo sem přineste nový svěží duch vy sama… 😉

    Mimochodem, můžete uvést jiný web nebo fórum (nebo třeba facebookovou skupinu), kde se řeší otázky víry a ateismu duchaplněji než tady? 🙂

  5. E-Litt

    Web je dobrý, ale některé komentáře na půl stránky s téměř nulovým obsahem a s výrazy, kterým dotyční sotva rozumí, mě iritují =D

  6. Colombo

    E-litt: sorry, občas tu nějaký magor začne spamovat a nedokáže pochopit, že všechno co říká nemá žádnou informační hodnotu a jsou to jen emotivní výkřiky. O čem by sis chtěla povídat?

  7. Medea

    Ešte k tomu scientizmu:

    Ja zastávam názor, že empirický svet, v ktorom žijeme, má pevné fyzikálne zákony a tieto zákony sú pomocou prírodovedného skúmania a matematiky spoznateľné. Keď hovorím “spoznateľné”, nemyslím tým, že keď ich spoznáme, získame absolútnu istotu o ich platnosti. Nezískame, len nikdy nenarazíme v našom vesmíre na situáciu, ktorá by bola mimo ich rámec.

    Teda prírodnú vedu chápem ako hľadanie, vhodných jazykov (hľadanie cez postupnosť aproximatívnych teórií), ktorými sa dá, v rámci vhodných teórii, korektne popísať náš svet. Verím, že existuje jeden fundamentálny prírodovedný jazyk (netvrdím, že jediný možný), v ktorom sa dá sformulovať fundamentálna teória prírody a všetko dianie v našom časopriestore sa dá v rámci tejto teórie (aspoň principiálne) interpretovať. Ak spoznáme túto teóriu, tak sa vesmír pre nás stane, na fundamentálnej úrovni, dôverne známym domovom, v ktorom náš už (na fundamentálnej úrovni) nič neprekvapí.

    Som scientistka alebo nie som?

    P.S.:
    Pokojne to môžete brať ako vyznanie Medeinej (prírodovednej) viery 🙂

  8. Colombo

    Ja zastávam názor, že empirický svet, v ktorom žijeme, má pevné fyzikálne zákony

    Podle všeho pevné fyzikální zákony v námi pozorovatelném vesmíru. (jen Colombovo upřesnění)

  9. Medea

    Ak je niečo platné len v pozorovateľnej časti vesmíru, tak ja to za fundamentálny fyzikálny zákon nepovažujem, len za jeho lokálnu aproximáciu.

  10. Medea

    Empirický svet chápem ako kauzálne uzavretý systém.

    Systém S považujem za kauzálne uzavretý práve vtedy, ak v ňom neexistuje kauzálna sieť príčin a následkov C(1), C(2), … C(n), v ktorej by niektoré C(i) nebolo súčasťou S.

    Teda ak niekto označí slovom “svet” systém, ktorý nie je kauzálne uzavretý, tak nemyslí pod “svetom” to, čo som ja hore myslela pod “empirickým svetom”. Pre mňa je takýto “svet” málo svetový alebo príliš lokálny 🙂

  11. Medea

    C(1), C(2), … C(n) sú udalosti v S a tým, že nejaká C(i) “nie je súčasťou S”, sa myslí to, že sú do nej zahrnuté faktory, ktoré S neobsahuje. Teda ak si napr. za S vezmeme biliardový stôl s guľami bez tága, tak pohyb gule po náraze tága, je udalosťou v S, ale nie je súčasťou S, pretože v nej figuruje tágo.

  12. andre

    ja som tiez najprv veriv v boha, v dobro atd… ale postupne som sa na vlastnych skutkoch skusenostiach naucil ze, to nefuguje, ze to nie je tak. myslim si ze kazdy clovek ked dosiahne urcity stupen inteligencie prestane verit v nezmysli. aj ked kopu ludi chodi do kostola, mozno aj 40 percent z nich vedia ze neexistuje ale paci sa im ta budova doma sa nudia a ich kamarati tam chodia tak tam idu aj oni, mozno sa im zda krcma spinavsia tak idu namiesto toho do kostola….. a potom su aj ludia ktory iba predstieraju ze veria z inych dovodov… ja osobne som krestanstvo a boha nikdy neodmietal, ale ako mozem prijat niekoho kto neexistuje {alebo nieco co je zalozene na ne-existencii boha}….. verim svojim ociam usiam a aj hlave zatial 😀

Comments are closed.