Daniel Dennett přišel ve své knize Breaking The Spell s velmi zajímavou myšlenkou “víry ve víru”. Vírou ve víru míní přesvědčení, že je dobré, a potřebné věřit v Boha. Je to přesvědčení, že víra v Boha je ctnost. Stejně tak pro celou společnost je dobré, když je religiozní spíš více než méně.
Víra ve víru je pozoruhodně silným principem, který bývá mnohdy nevyslovenou premisou v různých zábavných zdůvodněních typu: Proč o sobě Bůh nedává vědět? No protože kdyby o sobě dal vědět, tak bychom věděli, a tím pádem by už nezbyl prostor pro víru v něj – a to by bylo samozřejmě špatně, protože, jak všichni víme, víra je dobrá, ctnostná, atd.
Dennett přichází s pozoruhodným tvrzením, že překvapivě mnoho lidí věří ve víru, aniž by ve skutečnosti věřilo v křesťanského Boha.
Lze uvažovat o několika skupinách lidí, kteří věří ve víru.
***
První skupinu tvoří lidé, kteří v Boha nevěří (tedy nevěřící, klidně ateisté), přiznávají to – ale přitom současně věří ve víru. Věří tedy, že je dobré věřit v Boha, je to i potřebné, ale jim prostě dar víry nebyl dán (což je možná docela škoda). Ty, kteří věří, je třeba ctít (na rozdíl od přívrženců jiných názorů, například politických, vědeckých, odborných, i jiných), a je potřeba chovat k nim maximální respekt. Současně je nemravné a nesprávné a neetické činit kroky, které by mohly věřícího o jeho víru připravit. Tyto postoje je třeba ve společnosti dále šířit.
Bohužel nevím o žádných sociologických průzkumech, které by se snažily zjistit zastoupení lidí s tímto názorem. Vzhledem k atmosféře ve společnosti mám ale pocit, že jich je pozoruhodné množství – vzhledem ke svým postojům plynoucím např. z jeho příspěvku ze sborníku Dawkins pod Mikroskopem sem např. zjevně patří biolog Jan Zrzavý. Lidé s těmito postoji mají takový vliv, že utvářejí převládající názor ve společnosti – protože převládající názor v naší (české) společnosti prostě JE takový, a přitom v ní převládají nevěřící.
Proč vlastně někteří nevěřící (pravděpodobně jejich značná část) věří ve víru? Z jakého DŮVODU věří, že je dobré věřit v Boha? Že víra v Boha je ctnost? Že je potřebné a etické přistupovat k věřícím v Boha s maximálním respektem? Rozhodně s větším respektem, než k zastáncům jiných názorů a věr? Netuším. Žádný důvod jsem nikdy neslyšel, a ani mě žádný možný důvod k těmto postojům nenapadá.
***
Druhou skupinou jsou lidé, kteří v Boha sice v nitru nevěří, avšak tuto skutečnost spíše tají (stydí se za ni?) a v reálu jednají, jako by věřili. Vyznávají, že věří, k víře se hlásí v dotaznících, výzkumech, nebo při sčítání lidu, v religiozně zaměřených zemích (třeba v sousedním Polsku) se mohou účastnit náboženského života, chodí na mše, atd.
V této souvislosti nelze nezmínit epizody z různých filmů nebo literárních děl, kde duchovní přizná, že svou víru ve skutečnosti už ztratil, případně dokonce cynicky prohlásí něco ve smyslu, že copak je blázen aby doopravdy věřil? Naposledy jsem podobnou scénu viděl tuším ve francouzském seriálu Markýz de Boidore. V dnešním zamyšlení ale mluvím spíš o lidech, kteří jsou na rozdíl od podobných duchovních upřímní, chtěli by věřit, protože jsou přesvědčeni, že to je dobré – jen jim dar víry prostě nebyl dán. Tudíž alespoň jednají a chovají se, jako kdyby věřili, maje přitom veskrze čestné a upřímné úmysly.
Jak je tato skupina početná? Naneštěstí je velmi obtížné, ne-li nemožné, učinit v tomto smyslu jakýkoliv odhad. Přímo se zeptat člověka, který o sobě deklaruje že je věřící, zda opravdu věří, by asi příliš účelné nebylo. Možná lze ale ledacos usoudit z nekonzistencí, které se projeví v různých názorech daného člověka…
Dušan Lužný z Ústavu religionistiky FF MU ve svém výzkumu Náboženství a sekularizace v České republice zjistil, že pouhých 18,1% křesťanů v ČR věří v existenci osobního Boha (!), 58,9% křesťanů v ČR věří spíš v existenci nějakého abstraktního ducha či životní síly, a 23% křesťanů nevěří ani jedné z předchozích možností!
Zopakujme: přinejmenším 23% křesťanů v ČR cítí potřebu přihlásit se ke křesťanství a k víře (víra je širší pojem než křesťanství: každý křesťan se hlásí k víře, ale zdaleka ne každý věřící je křesťan), ale současně nevěří v existenci osobního Boha, ani neosobního Boha ve formě životní síly či ducha. Tomáš Halík mluvil o Češích jako o něcistech. Češi totiž často říkají, že věří, že existuje něco nad nimi. Nevím jestli Halík tušil, že toto se týká i mnohých křesťanů, a že tedy existují i křesťanští něcisté, a že jich není zrovna málo.
Podle mého názoru jsou tyto postoje krystalicky čistým projevem víry ve víru, a to pravděpodobně aniž si to nositelé těchto názorů patřičně uvědomují. Víra v jejich pojetí je jakousi prázdnou schránou, z níž zmizel vlastní obsah, ale k ní samotné je přesto přistupováno tak, jako by tam ten obsah stále byl. “Dal jsem se cestou víry,” řekne třeba někdo, a význam který tomu tvrzení přikládá, lze dost možná přiléhavě označit přívlastkem magický.
***
Třetí skupinou která mi z celého zamyšlení vychází, jsou lidé, kteří věří ve víru, v křesťanství, a sami sebe přesvědčili, že věří i v Boha. Mají tedy vnitřní pocit, že věří. Sami “věří, že věří”. Co tohle znamená? Znamená to nutně, že v takovém případě skutečně v Boha věří? Vysvětlím, proč tahle implikace podle mého názoru kupodivu platit nemusí.
Zamysleme se nad následujícími dvěma významovými odstíny slůvka věřit:
1) mohu věřit tvrzení, jehož obsah chápu, ale neznám jeho skutečnou pravdivostní hodnotu. Věřím nicméně tomu, že je pravdivé. Např. věta “existuje mimozemský inteligentní život” je zcela jasné tvrzení. Nikdo neví, jestli je pravdivé; mohu mu věřit, nebo nemusím, ale je jasné, co to tvrzení znamená.
Mohu věřit nebo nevěřit, že existují vodníci. Každý máme jasnou představu o tom, jak by takový vodník mohl vypadat, a co by to znamenalo, kdyby existoval, a máme názor na to, zda opravdu existuje nebo ne.
Mohu také věřit tomu, že existuje Bůh “klasického křesťanství”. Skutečná Bytost, Osoba, která je na nebesích, miluje nás, leží mu na srdci osud jednoho každého z nás, má syna Ježíše, který byl současně člověkem, byl ukřižován, zemřel, a třetí den byl vzkříšen. Svou smrtí smazal naše hříchy, vyrovnal naše dluhy vůči Bohu, a přijmeme-li ho, budeme spaseni a budeme mít věčný život v nebi. O tom všem víme mimo jiné z nesmírně významné knihy, Božího Slova, Bible. Neomylné, dokonalé a perfektní knihy.
Tomu všemu můžeme věřit, nebo nevěřit, a není s tím žádný problém.
2) jak ale mohu věřit nebo nevěřit tvrzení (komplexu tvrzení), jehož obsah nechápu? Jak mohu věřit nebo nevěřit tvrzení, jehož obsah nechápe vůbec nikdo? Když např. deklaruji absolutní nepochopitelnost, záhadnost, nepoznatelnost a transcendentnost Boha – jak můžu říct, že v takového Boha věřím? Věřím, že existuje něco, a nevím co? Nikdo neví co?
Dále řeknu, že Ježíš není “skutečný” Boží syn, je jeho “syn v uvozovkách” přičemž nikdo neví, co tento vztah “synovství” vlastně znamená. “Syn” tak zůstane pouhým slovem, bez konkrétního významu. Co znamená, tomuto věřit?
Co znamená věřit v inspirovanost Písma, aniž bych byl schopen přisoudit tomu slůvku inspirovanost v daném kontextu jakýkoliv konkrétní význam?
Katolíci věří, že hostie se při svatém příjmání změní v ústech věřícího doslova na Ježíšovo tělo. Co to znamená, tomuto věřit? Neznamená to nic jiného, než tuto víru vyznat. Nic víc.
Co znamená dnes věřit tomu, že Ježíš šel po svém vzkříšení tělesně do nebe? Nic jiného, než tuto víru vyznat.
***
Celý tento druhý význam slůvka věřit je podle mého názoru velmi typický pro umírněné křesťany a není vlastně nepodobný odříkání magického zaklínadla. To, že si věřící zhusta neuvědomují, jak zásadně je význam (2) od významu (1) vzdálený, posunutý, přičítám právě jejich víře ve víru. Oni věří pro samotnou víru, protože věří že je potřeba věřit, bez nutnosti uvědomování si nějakého konkrétního a hlubšího obsahu té víry.
Oni zřejmě opravdu mnohdy věří že věří, aniž by skutečně věřili. (a aniž by byli ochotni to sami sobě, nebo komukoliv jinému přiznat)
Závěr:
Považuji za velmi důležité uvědomit si, že
* víra ve víru existuje a je do značné míry nezávislá na samotné víře v Boha
* jde o “skutečnou víru”, tedy často hluboké přesvědčení bez jakéhokoliv racionálního opodstatnění
* vysvětluje mnohé nepochopitelné postoje věřících (jsem křesťan, ale nevěřím v osobního Boha)
Nakonec kladu provokativní otázku, co to vůbec znamená věřit (deklarovat víru!) v různé nepochopitelné a smysl nedávající doktríny. Lze v těchto případech vůbec mluvit o víře v pravém smyslu? Ptám se, zda tato vyznání, a tyto deklarace (Bůh je trojjediný! Ať už to znamená cokoliv) nejsou opět spíše projevem víry ve víru. (nepotřebujete vědět, co to znamená! Stačí tomu věřit.)
to Arkande: Obecná morálka zní: “milujte bližního svého jako sám sebe a všechno, co byste chtěli, aby lidé činili Vám, čiňte i Vy jim.” (v tom je celý zákon i proroci). Lidé mají tento zákon zapsán v sobě, ne každý se však dle něj řídí. Křesťanství však navíc říká, že my sami nejsme čistým zdrojem lásky a dobra, ale tímto zdrojem je Bůh, ve kterého věříme a ke kterému se snažíme směřovat.
to Jirka:To ale není obecná morálka.Tuto morálku přinesl až Kristus a to zhruba 2 000 let po tom co byl napsán starý zákon.Čili buď byla tato “vrozená morálka” od stvoření člověka do nás uložena jako “vzpomínka na otce Boha”(Vzpomínáte o tom jsme se původně bavili) nebo ji přinesl až po staletích velký filozof JK.
to Arkande: To není žádný fórek. Definice takové lásky je uvedena i v Bibli, mohl bych citovat: “Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.” Věřím, že ke své ženě, dětem či blízkým cítíte něco podobného.
to Jirka:Máte ženu? Zažil jste někdy lásku k reálné bytosti třeba hezké a sympatické slečně s úsměvem u kterého tajete jako zmrzlina pod letlampou?Pokud ano pak nechápu co jste napsal.Láska že není žárlivá?Láska že nezávidí?Láska že nehledá svůj prospěch? Láska že vydrží? Láska že má naději? Láska že vytrva? Probůh človíčku…tolik naivity na jednom místě,můžu se jen zeptat zda jste již překročil hranici dvaceti let?
to Arkande: Ježíš Kristus o takovém Bohu nehovoří, neboť ví, že takový Bůh není. Genocidy a vraždy nešly z Boha, ale z lidí, kteří nic nepochopili. To, že se dějou zemětřesení a tsunami a podobné katastrofy, může poukazovat na nepřítomnost Boha v okolním světě.
to Jirka:já tady ale Jirko nehovořím o zemětřesení,tsunami apd.Já zde hovořím o genocidách které dle Bible spáchal Bůh a ještě ho to bavilo.Sedm Egyptských ran,vyvraždění Sodomy a Gomory,Potopa Světa,pak několik masových vražd,pár genocid a nějaká ta normální pohodová vražda.
to Jirka:Tak a protože jste mi neodpověděl na jednu z dřívějších otázek tak Vám ukážu jak si představuji milujícího otce.
1.Je vždy připraven pomoci a poradit.
2.Když trestá své děti není úmyslně krutý.
3.Nevystavuje své děti nebezpečí,naopak je chrání i za cenu svého života.
4.Nikdy by neudělal nic co by mohlo ohrozit život a zdraví jeho dětí.
5. atd. ale došla mi inspirace…
Všechny tyto body definují dle mého názoru správného a dobrého otce.Bůh nesplňuje ani jediný z těchto bodů.Premisa tedy zní : “Bůh není dobrý otec.”
Jack: Teď jsem si všiml,že v zápalu psaní někdy vykám a někdy tykám,tak se pokusím vrátit k původnímu vykání.
to Jack: Klidně mi tykejte, já zde radši vykám ze zdvořilosti k druhým, někomu tykání nemusí být příjemné 🙂
Jack: Ty máš problém,protože celou záležitost vnímáš jako černou a bílou. Na jedné straně produkt slepé náhody a na druhé stvoření nadpřirozenou bytostí.
to Jack: Je nějaká třetí možnost, tedy kromě mimozemšťanů?
Jack: Není přece vůbec důležité aby se z teorií stala fakta. Otázkou je,jestli to že to jsou teorie s určitou procentuální pravděpodobností,vyslovené na základě poznání, JE DŮVOD K VYVOZOVÁNÍ NEVYVRTITELNÉ HYPOTÉZY,ŽE VŠE MÁ NA SVĚDOMÍ NADPŘIROZENÁ BYTOST.
to Jack: Pravda, nemyslel jsem u Boha pravděpodobnost statisticky-matematickou. Už jsem konstatoval dříve své přesvědčení, že Boha empiricky nikdy nedokážeme, jedině introspektivně při obracení se dovnitř sebe sama. Já netvrdím, že Bůh je nevyvratitelná hypotéza. Tvrdím, že bych byl křesťanem, i kdyby existence Boha byla vyvrácena.
Jirka: Vašich deset Bohů Vám neberu, nemůžu je vyvrátit ani potvrdit.
jack: Znamená to tedy,že můžu všude tvrdit,že opravdu existují? Tím že je nedokážete vyvrátit,tak je potvrzena jejich existence? Jako to praktikujete u svého Boha?
Jirka to Jack: Můžete tvrdit, co chcete, hlavně že nikomu své názory násilně nevnucujete. Já věřím v Ježíše Krista a Boha Stvořitele, protože vím, co reprezentuje.
jack: Tři otázky,které slycháme od věřících neustále. Obzvláště se mi líbí poslední,kam kráčím. Vždy se mi chce poradit,hlavně nevkroč do ho…na.
to Jack: To ale není odpověď.
Samain: tyto otázky, řekla bych, si kladou hlavně křesťané . Nemůžu mluvit za ostatní “bezvěrce”. ale v tom kdo jsem a odkud jsem se tu vzala mám celkem jasno. A protože mně baví, hrabat se v genetice a rodokmenech, je pro mně fascinující sledovat, jak nejen já., ale i ostatní v mém okolí jsou utvářeni dílem prostředím a dílem svými geny – jak třeba některou ze svých fenotypových vlastností získali z předka v X té generaci.
A kam kráčím? Jako každý organizmus od zrození k zániku. A jako každý organizmus jsem článkem v dlouhém řetězu generací. I to je fascinující. Nepotřebuji boha k tomu, abych viděla účel (nejen) lidské existence.
to Samain: Jaký je tedy účel (nejen) lidské existence? Zrodit se a pak zaniknout?
Jirka to Arkande: Obecná morálka zní: “milujte bližního svého jako sám sebe a všechno, co byste chtěli, aby lidé činili Vám, čiňte i Vy jim.” (v tom je celý zákon i proroci). Lidé mají tento zákon zapsán v sobě, ne každý se však dle něj řídí. Křesťanství však navíc říká, že my sami nejsme čistým zdrojem lásky a dobra, ale tímto zdrojem je Bůh, ve kterého věříme a ke kterému se snažíme směřovat.
Arkande to Jirka:To ale není obecná morálka.Tuto morálku přinesl až Kristus a to zhruba 2 000 let po tom co byl napsán starý zákon.Čili buď byla tato “vrozená morálka” od stvoření člověka do nás uložena jako “vzpomínka na otce Boha”(Vzpomínáte o tom jsme se původně bavili) nebo ji přinesl až po staletích velký filozof JK.
Jirka to Arkande: Souhlas, to je dobrá otázka k zamyšlení. Tíhli lidé i před Ježíšem Kristem přirozeně k dobru místo zlu, k lásce místo nenávisti… ?
jack: Trochu bezmyšlenkovité tvrzení. To NIC tady bylo a pravděpodobně i bude bez vašeho “úžasného” člověka.
Ale teď tu člověk je 😀 a může, na rozdíl od těch vzdálenosti, množství, velikosti, tyto vzdálenosti, množství, velikosti zkoumat, měřit, pokládat otázky, hledat odpovědi, prostě si to vše uvědomovat. Ano, můžeš říct, že vesmír na nás kašle, však co mu zbývá, navíc, na rozdíl od člověka nemá. 😀
No, není to bezmyšlenkovité, popřemýšlej trochu, nebo mne vyveď z omylu.
Arkande to Jirka:Máte ženu? Zažil jste někdy lásku k reálné bytosti třeba hezké a sympatické slečně s úsměvem u kterého tajete jako zmrzlina pod letlampou?
Jirka to Arkande: Taková přitažlivost ale nemusí být vůbec nesobeckou láskou, to je spíše pokušení.
Arkande to Jirka: Láska že není žárlivá? Láska že nezávidí? Láska že nehledá svůj prospěch? Láska že vydrží? Láska že má naději? Láska že vytrva? Probůh človíčku…tolik naivity na jednom místě,můžu se jen zeptat zda jste již překročil hranici dvaceti let?
Jirka to Arkande: Jasně že sem tam láska žárlivá je, ale je to spíš takové popichování a zpestření vztahu, pokud je žárlivost v mezích. Závist nevím, ta s láskou až tak společného nemá. Pokud miluji, snažím se dívat na věci z pohledu druhého, vztahy jsou hodně o kompromisu. Láska může vydržet, i když to někdy bývá skutečně těžké, naděje je vždy. A i když nevydrží, můžu člověka milovat i potom, co se s ní(m) rozejdu /rozvedu, za to, jaký ten člověk je a přát mu to nejlepší do života.
Jinak je mi více než dvacet 🙂
Jirka to Arkande: Ježíš Kristus o takovém Bohu nehovoří, neboť ví, že takový Bůh není. Genocidy a vraždy nešly z Boha, ale z lidí, kteří nic nepochopili. To, že se dějou zemětřesení a tsunami a podobné katastrofy, může poukazovat na nepřítomnost Boha v okolním světě.
Arkande to Jirka:já tady ale Jirko nehovořím o zemětřesení,tsunami apd.Já zde hovořím o genocidách které dle Bible spáchal Bůh a ještě ho to bavilo.Sedm Egyptských ran,vyvraždění Sodomy a Gomory,Potopa Světa,pak několik masových vražd,pár genocid a nějaká ta normální pohodová vražda.
Jirka to Arkande: Nejsem fundamentalista, neberu Bibli jako literaturu faktu a nevěřím, že Bůh (pokud existuje), takový je. Myslím si, že lidé si takto Boha vykreslovali (a bohužel pak často asi i ospravedlňovali své chování). Až Ježíš Kristus lidem ukázal, jaká je jeho pravá tvář, a že to, co mnohdy činili, s Bohem nemá nic společného.
Jirka to Jack: Můžete tvrdit, co chcete, hlavně že nikomu své názory násilně nevnucujete. Já věřím v Ježíše Krista a Boha Stvořitele, protože vím, co reprezentuje.
jack: Škoda,že se tímto pravidlem neřídilo a neřídí křesťanské náboženství.
Včera jsem byl na Radhošti. Pomodlil jsem se k Radegastovi. A on nic. Jsem málo věřící. Poraďte mi.
Jirka: to Samain: Jaký je tedy účel (nejen) lidské existence? Zrodit se a pak zaniknout?
jack: Pořád jste na to ještě nepřišel? Vždyť jsem vám já i Samain už odpověděli. Účel lidské existence je naprosto stejný jako účel existence blechy v psím kožichu.
Doufám,že jste nečekal,že máte z pohledu existence vesmíru nějaké významné poslání.
Můžete se stát významnějším pouze mezi námi blechami,ale z pohledu existence vesmíru neznamenáte NIC. Dokážete to akceptovat jako já a Samain?
Karel: Ale teď tu člověk je 😀 a může, na rozdíl od těch vzdálenosti, množství, velikosti, tyto vzdálenosti, množství, velikosti zkoumat, měřit, pokládat otázky, hledat odpovědi, prostě si to vše uvědomovat.
jack: Teď vám nerozumím,zkoumat,měřit,pokládat otázky,hledat odpovědi,prostě si to vše uvědomovat??? Vždyť to je to co tady od začátku všichni ateisté zastávají.
To vy se tváříte,že už všechny odpovědi máte ( od Boha,Krista,Bible) a nepotřebujete zkoumat,měřit,hledat odpovědi,vaše jediná odpověď na všechno co NEVÍTE je přece BŮH.
Jestli jste svá slova myslel upřímně,tak vás vítám mezi ateisty. Konečně rozumná myšlenka.
Arkande to Jirka:Tak a protože jste mi neodpověděl na jednu z dřívějších otázek tak Vám ukážu jak si představuji milujícího otce.
1.Je vždy připraven pomoci a poradit.
2.Když trestá své děti není úmyslně krutý.
3.Nevystavuje své děti nebezpečí,naopak je chrání i za cenu svého života.
4.Nikdy by neudělal nic co by mohlo ohrozit život a zdraví jeho dětí.
5. atd. ale došla mi inspirace…
Všechny tyto body definují dle mého názoru správného a dobrého otce.Bůh nesplňuje ani jediný z těchto bodů.Premisa tedy zní : “Bůh není dobrý otec.”
Jirka to Arkande:
ad 1.) Kolikrát, když se na Boha obrátím, se mi pak stane, že mi něco docvakne, najdu potřebnou informaci, něco pochopím, či se mi vyplní, co jsem si skutečně přál. OK, nemůžu si být 100% jist, že se tak vždy stane (dá-li Bůh), ani že za tím Bůh je.
ad 2.) Je Bůh úmyslně krutý, když nám dává svobodu a respektuje naše rozhodnutí, přitom na nás nezanevřel, ale není přítomen v okolním světě, jen v našech nitrech, a pokud ho poprosíme, přijde k nám? Navíc nám nabízí možnost, abychom se k němu vrátili, neboť nás miluje.
ad 3.) Ježíš Kristus za nás položil svůj život (Bůh je láska a JK byl v Bohu a Bůh v něm).
ad 4.) Is this the real life, is this just phantasy… jak zpívá Freddie Mercury v písničce Bohemian Rhapsody… Je toto náš skutečný život? Nenabízí nám Bůh věčný život, pokud jej budeme chtít přijmout?
Karel: Ano, můžeš říct, že vesmír na nás kašle, však co mu zbývá, navíc, na rozdíl od člověka nemá.
jack: Karle,člověk je závislý na vesmíru,ale vesmír není závislý na člověku. Kdo je tedy ten opravdový borec,kdo má na víc.Stačí aby z vesmíru přiletěl jeden větší asteroid a prdíme všichni do hlíny. A to mi má imponovat. Haloooo,je někdo doma?
Jirka to Jack: Můžete tvrdit, co chcete, hlavně že nikomu své názory násilně nevnucujete. Já věřím v Ježíše Krista a Boha Stvořitele, protože vím, co reprezentuje.
Jack to Jirka: Škoda,že se tímto pravidlem neřídilo a neřídí křesťanské náboženství.
Jirka to Jack: Pravý křesťan nikomu nic nenutí. Může být pouze příkladem, poradit či pomoct, když o to druhý požádá.
Jirka:přitom na nás nezanevřel, ale není přítomen v okolním světě, jen v našech nitrech, a pokud ho poprosíme, přijde k nám? Navíc nám nabízí možnost, abychom se k němu vrátili, neboť nás miluje.
jack: Co je toto za vyjádření? “Bůh” je v našech nitrech a když poprosíme,tak k nám přijde?
Já sice nevím v jakých nitrech se “Bůh” může schovávat,ale není mi dost jasné,jak by měl k nám přijít,když už je uvnitř nás. Když je něco uvnitř mě,tak to může ke mě přijít ještě blíž? To je zase nějaké bezmyšlenkovité plácání do vody.
Jirka: to Samain: Jaký je tedy účel (nejen) lidské existence? Zrodit se a pak zaniknout?
jack: Pořád jste na to ještě nepřišel? Vždyť jsem vám já i Samain už odpověděli. Účel lidské existence je naprosto stejný jako účel existence blechy v psím kožichu.
Doufám,že jste nečekal,že máte z pohledu existence vesmíru nějaké významné poslání.
Můžete se stát významnějším pouze mezi námi blechami,ale z pohledu existence vesmíru neznamenáte NIC. Dokážete to akceptovat jako já a Samain?
to Jack: Já si to chtěl pouze ověřit. Z hlediska Vesmíru jsem bezvýznamná blecha, z pohledu Boha Stvořitele jsem jedinečný a nesmírně důležitý.