Daniel Dennett přišel ve své knize Breaking The Spell s velmi zajímavou myšlenkou “víry ve víru”. Vírou ve víru míní přesvědčení, že je dobré, a potřebné věřit v Boha. Je to přesvědčení, že víra v Boha je ctnost. Stejně tak pro celou společnost je dobré, když je religiozní spíš více než méně.
Víra ve víru je pozoruhodně silným principem, který bývá mnohdy nevyslovenou premisou v různých zábavných zdůvodněních typu: Proč o sobě Bůh nedává vědět? No protože kdyby o sobě dal vědět, tak bychom věděli, a tím pádem by už nezbyl prostor pro víru v něj – a to by bylo samozřejmě špatně, protože, jak všichni víme, víra je dobrá, ctnostná, atd.
Dennett přichází s pozoruhodným tvrzením, že překvapivě mnoho lidí věří ve víru, aniž by ve skutečnosti věřilo v křesťanského Boha.
Lze uvažovat o několika skupinách lidí, kteří věří ve víru.
***
První skupinu tvoří lidé, kteří v Boha nevěří (tedy nevěřící, klidně ateisté), přiznávají to – ale přitom současně věří ve víru. Věří tedy, že je dobré věřit v Boha, je to i potřebné, ale jim prostě dar víry nebyl dán (což je možná docela škoda). Ty, kteří věří, je třeba ctít (na rozdíl od přívrženců jiných názorů, například politických, vědeckých, odborných, i jiných), a je potřeba chovat k nim maximální respekt. Současně je nemravné a nesprávné a neetické činit kroky, které by mohly věřícího o jeho víru připravit. Tyto postoje je třeba ve společnosti dále šířit.
Bohužel nevím o žádných sociologických průzkumech, které by se snažily zjistit zastoupení lidí s tímto názorem. Vzhledem k atmosféře ve společnosti mám ale pocit, že jich je pozoruhodné množství – vzhledem ke svým postojům plynoucím např. z jeho příspěvku ze sborníku Dawkins pod Mikroskopem sem např. zjevně patří biolog Jan Zrzavý. Lidé s těmito postoji mají takový vliv, že utvářejí převládající názor ve společnosti – protože převládající názor v naší (české) společnosti prostě JE takový, a přitom v ní převládají nevěřící.
Proč vlastně někteří nevěřící (pravděpodobně jejich značná část) věří ve víru? Z jakého DŮVODU věří, že je dobré věřit v Boha? Že víra v Boha je ctnost? Že je potřebné a etické přistupovat k věřícím v Boha s maximálním respektem? Rozhodně s větším respektem, než k zastáncům jiných názorů a věr? Netuším. Žádný důvod jsem nikdy neslyšel, a ani mě žádný možný důvod k těmto postojům nenapadá.
***
Druhou skupinou jsou lidé, kteří v Boha sice v nitru nevěří, avšak tuto skutečnost spíše tají (stydí se za ni?) a v reálu jednají, jako by věřili. Vyznávají, že věří, k víře se hlásí v dotaznících, výzkumech, nebo při sčítání lidu, v religiozně zaměřených zemích (třeba v sousedním Polsku) se mohou účastnit náboženského života, chodí na mše, atd.
V této souvislosti nelze nezmínit epizody z různých filmů nebo literárních děl, kde duchovní přizná, že svou víru ve skutečnosti už ztratil, případně dokonce cynicky prohlásí něco ve smyslu, že copak je blázen aby doopravdy věřil? Naposledy jsem podobnou scénu viděl tuším ve francouzském seriálu Markýz de Boidore. V dnešním zamyšlení ale mluvím spíš o lidech, kteří jsou na rozdíl od podobných duchovních upřímní, chtěli by věřit, protože jsou přesvědčeni, že to je dobré – jen jim dar víry prostě nebyl dán. Tudíž alespoň jednají a chovají se, jako kdyby věřili, maje přitom veskrze čestné a upřímné úmysly.
Jak je tato skupina početná? Naneštěstí je velmi obtížné, ne-li nemožné, učinit v tomto smyslu jakýkoliv odhad. Přímo se zeptat člověka, který o sobě deklaruje že je věřící, zda opravdu věří, by asi příliš účelné nebylo. Možná lze ale ledacos usoudit z nekonzistencí, které se projeví v různých názorech daného člověka…
Dušan Lužný z Ústavu religionistiky FF MU ve svém výzkumu Náboženství a sekularizace v České republice zjistil, že pouhých 18,1% křesťanů v ČR věří v existenci osobního Boha (!), 58,9% křesťanů v ČR věří spíš v existenci nějakého abstraktního ducha či životní síly, a 23% křesťanů nevěří ani jedné z předchozích možností!
Zopakujme: přinejmenším 23% křesťanů v ČR cítí potřebu přihlásit se ke křesťanství a k víře (víra je širší pojem než křesťanství: každý křesťan se hlásí k víře, ale zdaleka ne každý věřící je křesťan), ale současně nevěří v existenci osobního Boha, ani neosobního Boha ve formě životní síly či ducha. Tomáš Halík mluvil o Češích jako o něcistech. Češi totiž často říkají, že věří, že existuje něco nad nimi. Nevím jestli Halík tušil, že toto se týká i mnohých křesťanů, a že tedy existují i křesťanští něcisté, a že jich není zrovna málo.
Podle mého názoru jsou tyto postoje krystalicky čistým projevem víry ve víru, a to pravděpodobně aniž si to nositelé těchto názorů patřičně uvědomují. Víra v jejich pojetí je jakousi prázdnou schránou, z níž zmizel vlastní obsah, ale k ní samotné je přesto přistupováno tak, jako by tam ten obsah stále byl. “Dal jsem se cestou víry,” řekne třeba někdo, a význam který tomu tvrzení přikládá, lze dost možná přiléhavě označit přívlastkem magický.
***
Třetí skupinou která mi z celého zamyšlení vychází, jsou lidé, kteří věří ve víru, v křesťanství, a sami sebe přesvědčili, že věří i v Boha. Mají tedy vnitřní pocit, že věří. Sami “věří, že věří”. Co tohle znamená? Znamená to nutně, že v takovém případě skutečně v Boha věří? Vysvětlím, proč tahle implikace podle mého názoru kupodivu platit nemusí.
Zamysleme se nad následujícími dvěma významovými odstíny slůvka věřit:
1) mohu věřit tvrzení, jehož obsah chápu, ale neznám jeho skutečnou pravdivostní hodnotu. Věřím nicméně tomu, že je pravdivé. Např. věta “existuje mimozemský inteligentní život” je zcela jasné tvrzení. Nikdo neví, jestli je pravdivé; mohu mu věřit, nebo nemusím, ale je jasné, co to tvrzení znamená.
Mohu věřit nebo nevěřit, že existují vodníci. Každý máme jasnou představu o tom, jak by takový vodník mohl vypadat, a co by to znamenalo, kdyby existoval, a máme názor na to, zda opravdu existuje nebo ne.
Mohu také věřit tomu, že existuje Bůh “klasického křesťanství”. Skutečná Bytost, Osoba, která je na nebesích, miluje nás, leží mu na srdci osud jednoho každého z nás, má syna Ježíše, který byl současně člověkem, byl ukřižován, zemřel, a třetí den byl vzkříšen. Svou smrtí smazal naše hříchy, vyrovnal naše dluhy vůči Bohu, a přijmeme-li ho, budeme spaseni a budeme mít věčný život v nebi. O tom všem víme mimo jiné z nesmírně významné knihy, Božího Slova, Bible. Neomylné, dokonalé a perfektní knihy.
Tomu všemu můžeme věřit, nebo nevěřit, a není s tím žádný problém.
2) jak ale mohu věřit nebo nevěřit tvrzení (komplexu tvrzení), jehož obsah nechápu? Jak mohu věřit nebo nevěřit tvrzení, jehož obsah nechápe vůbec nikdo? Když např. deklaruji absolutní nepochopitelnost, záhadnost, nepoznatelnost a transcendentnost Boha – jak můžu říct, že v takového Boha věřím? Věřím, že existuje něco, a nevím co? Nikdo neví co?
Dále řeknu, že Ježíš není “skutečný” Boží syn, je jeho “syn v uvozovkách” přičemž nikdo neví, co tento vztah “synovství” vlastně znamená. “Syn” tak zůstane pouhým slovem, bez konkrétního významu. Co znamená, tomuto věřit?
Co znamená věřit v inspirovanost Písma, aniž bych byl schopen přisoudit tomu slůvku inspirovanost v daném kontextu jakýkoliv konkrétní význam?
Katolíci věří, že hostie se při svatém příjmání změní v ústech věřícího doslova na Ježíšovo tělo. Co to znamená, tomuto věřit? Neznamená to nic jiného, než tuto víru vyznat. Nic víc.
Co znamená dnes věřit tomu, že Ježíš šel po svém vzkříšení tělesně do nebe? Nic jiného, než tuto víru vyznat.
***
Celý tento druhý význam slůvka věřit je podle mého názoru velmi typický pro umírněné křesťany a není vlastně nepodobný odříkání magického zaklínadla. To, že si věřící zhusta neuvědomují, jak zásadně je význam (2) od významu (1) vzdálený, posunutý, přičítám právě jejich víře ve víru. Oni věří pro samotnou víru, protože věří že je potřeba věřit, bez nutnosti uvědomování si nějakého konkrétního a hlubšího obsahu té víry.
Oni zřejmě opravdu mnohdy věří že věří, aniž by skutečně věřili. (a aniž by byli ochotni to sami sobě, nebo komukoliv jinému přiznat)
Závěr:
Považuji za velmi důležité uvědomit si, že
* víra ve víru existuje a je do značné míry nezávislá na samotné víře v Boha
* jde o “skutečnou víru”, tedy často hluboké přesvědčení bez jakéhokoliv racionálního opodstatnění
* vysvětluje mnohé nepochopitelné postoje věřících (jsem křesťan, ale nevěřím v osobního Boha)
Nakonec kladu provokativní otázku, co to vůbec znamená věřit (deklarovat víru!) v různé nepochopitelné a smysl nedávající doktríny. Lze v těchto případech vůbec mluvit o víře v pravém smyslu? Ptám se, zda tato vyznání, a tyto deklarace (Bůh je trojjediný! Ať už to znamená cokoliv) nejsou opět spíše projevem víry ve víru. (nepotřebujete vědět, co to znamená! Stačí tomu věřit.)
Arkande: Já si tedy milujícího taťku představuji trošku jinak.Schválně mi řekněte jaké vlastnosti má milující otec a pak to porovnáme s Bohem.
Pak je tu ještě Twainova myšlenka že JK sestoupil na Zem aby nás mohl Bůh trápit na věky věků,protože do té doby jsme mohli uniknout z “psychopatovy hračkárny” skrze smrt.
to Arkande: Pokud budeme brát Bibli doslovně, můžeme použít slovo prokletí. Co když však Bůh pouze přestal být na Zemi přítomný či existujeme teď na místě (mimo ráj), kde Boha můžeme zakusit jen při obracení do našeho nitra a skrze lásku (k dětem, rodině, přátelům, druhým lidem, zvířatům, přírodě)?
Navíc my lidé srovnáváme pouze s tím, co teď známe a vidíme, ale co by se mohlo stát, kdyby se od nás Bůh (láska) odvrátil úplně? To by dle mého bylo teprve opravdové prokletí, peklo a trest, pokud by láska, po které tak všichni žízníme a kterou potřebujeme, nebyla kolem nás vůbec přítomná.
Ajta tak zde mám drobný problém se slovy Láska-Bůh-Ježíš to vše považujete za jedno?
No kdyby Bůh existoval mohl to zařídit klidně tak že bychom si ho pamatovali stejně jako si děti kterým se rozvedou rodiče pamatují svého otce…pro všemohoucího by to jistě nebyl problém,pak by teprve byli lidé kteří by Boha odmítali skutečně nevděční.
Já to vidím takto: Láska (unconditional love) = Bůh, Ježíš Kristus je cesta (dveře) k Bohu, JK nám ukázal pravou tvář našeho Stvořitele.
Vždyť morální zákon, který je v nás uložen, by přece mohla být ta památka na našeho Otce.
Neexistuje stálý morální zákon.V tom je zásadní problém.Nemorální až trestuhodný přestupek vůči Bohu byla práce v sobotu.Nemorální a stejně tak odpudivý hřích bylo jíst maso v pátek,obnažovat kolena,mít špičaté boty,vysoké klobouky,vzít si ženu z nižší společenské třídy,jet ve stejném autobuse jako negr atd.
Vše co jsem vyjmenoval(je toho samosebou mnohem více,ale pro představu to snad stačí) bylo považováno za nemorální a odpudivé.Tyto věci dnes považujeme za přitroublé a zcela neškodné.Pokud bychom měli uloženo nějaké morální chování jako vzpomínku na Boha, pak bychom od začátku věděli, že je to morální,neškodné,hloupé a náš názor by se na to nezměnil.
Bezvýhradná láska…to je takový trošku fórek,že? 🙂 Bezvýhradná láska je pro mne moje žena(ta je alespon reálná)ale z říše fantazie je to třeba Manon nebo Julie nebo Isolda.
Jinak že Ježíš je cesta,dveře to tady ale tvrdíme od začátku.Je to velký filozof který svými názory změnil společnost,prostě člověk-prorok.Bůh=láska je tak trošku mimo mísu.Protože Bůh(Hospodin)je psychopatický vrah a k němu spíše sedí Bůh=Nesnášenlivost…
JK nám ukázal pravou tvář našeho Stvořitele.
Kde Ježíš vypráví o tom že je Bůh psychopatický vrah? Jestli o tom nevypráví tak jak vysvětlit všechny ty zavražděné lidi a páchané genocidy jež má na svědomí Bůh?
Jirka: Stavíte se do pozice, že vylučujete existenci posmrtného života a Boha Bible, aniž byste to prokázal.
jack: Jirko uvažujte trochu. Pravdivost tvrzení se přece neprokazuje prokazováním nepravdivosti daného tvrzení.To by jste musel uznat za pravdivou každou blbost,kterou by si mohli vymyslet miliony lidí. Protože u vymyšleného tvrzení může nastat stav,kdy není vyvratitelné. Já mohu tvrdit,že neexistuje jeden “Bůh”,ale deset “Bohů” a mohu je i vyjmenovat. Teď použiji vaši argumentaci,jelikož vy nemůžete prokázat,že to není pravda,tak to prohlašuji za pravdu. Pochopil jste? Nemůžete argumentovat na základě určitého principu,který můžu já zrovna tak použít k protiargumentaci.
Jirka: Bůh stvořil člověka. Člověka stvořil k obrazu svému. Člověk byl ale manipulovatelný, neboť neuměl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Stalo se pak to, že byl sveden silami, které stojí proti Bohu. Bůh dal tedy člověku svobodu, aby si sám vybral, co chce. Proto jsme na tomto světě. Máme se zde naučit rozlišovat dobro a zlo a najít si cestu zpět k našemu Stvořiteli.
jack: Jirko, vaše snaha o nalezení logického vysvětlení je marná,protože se nikdy nemůžete dobrat pravdivého závěru,jelikož vaše “logická” úvaha vychází z nepravdivých premis. Nemůžete vycházet z premisy,že Bůh stvořil člověka,když ani s jistotou nevíte,jestli vůbec “Bůh” existuje,natož jestli měl stvořit člověka. Potom celá vaše snaha postrádá logickou konzistentnost.
Arkande: Neexistuje stálý morální zákon.V tom je zásadní problém.Nemorální až trestuhodný přestupek vůči Bohu byla práce v sobotu.Nemorální a stejně tak odpudivý hřích bylo jíst maso v pátek,obnažovat kolena,mít špičaté boty,vysoké klobouky,vzít si ženu z nižší společenské třídy,jet ve stejném autobuse jako negr atd.
to Arkande: Obecná morálka zní: “milujte bližního svého jako sám sebe a všechno, co byste chtěli, aby lidé činili Vám, čiňte i Vy jim.” Lidé mají tento zákon zapsán v sobě, ne každý se však dle něj řídí. Křesťanství však navíc říká, že my sami nejsme čistým zdrojem lásky a dobra, ale tímto zdrojem je Bůh, ve kterého věříme a ke kterému se snažíme směřovat.
Arkande: Bezvýhradná láska…to je takový trošku fórek,že? 🙂 Bezvýhradná láska je pro mne moje žena(ta je alespon reálná)ale z říše fantazie je to třeba Manon nebo Julie nebo Isolda.
to Arkande: To není žádný fórek. Definice takové lásky je uvedena i v Bibli, mohl bych citovat: “Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.” Věřím, že ke své ženě, dětem či blízkým cítíte něco podobného.
Arkande: Kde Ježíš vypráví o tom že je Bůh psychopatický vrah? Jestli o tom nevypráví tak jak vysvětlit všechny ty zavražděné lidi a páchané genocidy jež má na svědomí Bůh?
to Arkande: Ježíš Kristus o takovém Bohu nehovoří, neboť ví, že takový Bůh není. Genocidy a vraždy nešly z Boha, ale z lidí, kteří nic nepochopili. To, že se dějou zemětřesení a tsunami a podobné katastrofy, může poukazovat na nepřítomnost Boha v okolním světě.
Arkande: Neexistuje stálý morální zákon.V tom je zásadní problém.Nemorální až trestuhodný přestupek vůči Bohu byla práce v sobotu.Nemorální a stejně tak odpudivý hřích bylo jíst maso v pátek,obnažovat kolena,mít špičaté boty,vysoké klobouky,vzít si ženu z nižší společenské třídy,jet ve stejném autobuse jako negr atd.
to Arkande: Obecná morálka zní: “milujte bližního svého jako sám sebe a všechno, co byste chtěli, aby lidé činili Vám, čiňte i Vy jim.” (v tom je celý zákon i proroci). Lidé mají tento zákon zapsán v sobě, ne každý se však dle něj řídí. Křesťanství však navíc říká, že my sami nejsme čistým zdrojem lásky a dobra, ale tímto zdrojem je Bůh, ve kterého věříme a ke kterému se snažíme směřovat.
Arkande: Bezvýhradná láska…to je takový trošku fórek,že? 🙂 Bezvýhradná láska je pro mne moje žena(ta je alespon reálná)ale z říše fantazie je to třeba Manon nebo Julie nebo Isolda.
to Arkande: To není žádný fórek. Definice takové lásky je uvedena i v Bibli, mohl bych citovat: “Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.” Věřím, že ke své ženě, dětem či blízkým cítíte něco podobného.
Arkande: Kde Ježíš vypráví o tom že je Bůh psychopatický vrah? Jestli o tom nevypráví tak jak vysvětlit všechny ty zavražděné lidi a páchané genocidy jež má na svědomí Bůh?
to Arkande: Ježíš Kristus o takovém Bohu nehovoří, neboť ví, že takový Bůh není. Genocidy a vraždy nešly z Boha, ale z lidí, kteří nic nepochopili. To, že se dějou zemětřesení a tsunami a podobné katastrofy, může poukazovat na nepřítomnost Boha v okolním světě.
Arkande: Jinak že Ježíš je cesta,dveře to tady ale tvrdíme od začátku.Je to velký filozof který svými názory změnil společnost,prostě člověk-prorok.
to Arkande: Pro Vás filozof, pro mě více než filozof.
Jirka: Mně to přijde stejně neuvěřitelně jako tvrzení, že jsme produktem slepé náhody a naše životy, které spějí k naprostému konci a záhubě, postrádají jakýkoliv smysl. Je už pak otázkou víry, k čemu se přikloníte, co se Vám líbí víc.
jack: To právě není otázkou víry,ale otázkou náboženské “víry”.
Ty máš problém,protože celou záležitost vnímáš jako černou a bílou. Na jedné straně produkt slepé náhody a na druhé stvoření nadpřirozenou bytostí. Ty zastáváš naprosto přesný neodiskutovatelný postoj,ale ateisté nic takového nemají,my pouze vyjadřujeme pravděpodobnosti,které vychází z našeho SOUČASNÉHO poznání,to znamená,že jsme otevření k dalšímu poznání a úpravám. My na rozdíl od tebe chceme zůstat objektivní a necháváme prostor pro opravu chyb nebo doplnění,ale pouze na základě poznání a ne nějakého vycucávání z prstu.
Také jsem nikdy nepochopil,vyjádření věřících,které si použil i ty,že život vzniklý evolucí,který končí smrtí,postrádá jakýkoliv smysl. V tomto vyjádření dost dobře nevidím žádnou logiku. Za prvé smysl čehokoliv se dá posuzovat pouze ve vztahu k něčemu. To znamená,že můj život může mít obrovský smysl,ale ne ve vztahu ke všemu.
Může mít obrovský smysl pro mou ženu,mé rodiče a přátele,mnohem menší smysl může mít pro společnost a vůbec žádný smysl nemá pro tebe ani pro existenci vesmíru. Zrovna tak,jako tvůj život nemá žádný smysl a význam pro mě,to není samozřejmě nic osobního,ale jestli žiješ nebo ne je mi úplně jedno,pro mě osobně nemá tvůj život žádný smysl. To je jediný pohled na smysl života. Jak vidíš, ve smyslu mého života nehraje žádnou roli,jestli jsem vznikl původně stvořením nebo náhodnou genetickou mutací.
jack: Jirko uvažujte trochu. Pravdivost tvrzení se přece neprokazuje prokazováním nepravdivosti daného tvrzení.To by jste musel uznat za pravdivou každou blbost,kterou by si mohli vymyslet miliony lidí. Protože u vymyšleného tvrzení může nastat stav,kdy není vyvratitelné. Já mohu tvrdit,že neexistuje jeden “Bůh”,ale deset “Bohů” a mohu je i vyjmenovat. Teď použiji vaši argumentaci,jelikož vy nemůžete prokázat,že to není pravda,tak to prohlašuji za pravdu. Pochopil jste? Nemůžete argumentovat na základě určitého principu,který můžu já zrovna tak použít k protiargumentaci.
to Jack: Až Velký třesk a evoluční teorie nebudou teorie, ale prokázaný fakt, uznám, že víra v Boha byla blbost a že jsem se spletl. Křesťanem však zůstanu, neboť mě vede k objektivní morálce. Do té doby si nechávám vrátka otevřená, navíc existence Stvořitele mi osobně přijde pravděpodobnější. Vašich deset Bohů Vám neberu, nemůžu je vyvrátit ani potvrdit.
Jirka: Pokud budeme brát Bibli doslovně, můžeme použít slovo prokletí. Co když však Bůh pouze přestal být na Zemi přítomný či existujeme teď na místě (mimo ráj), kde Boha můžeme zakusit jen při obracení do našeho nitra a skrze lásku (k dětem, rodině, přátelům, druhým lidem, zvířatům, přírodě)?
Navíc my lidé srovnáváme pouze s tím, co teď známe a vidíme, ale co by se mohlo stát, kdyby se od nás Bůh (láska) odvrátil úplně? To by dle mého bylo teprve opravdové prokletí, peklo a trest, pokud by láska, po které tak všichni žízníme a kterou potřebujeme, nebyla kolem nás vůbec přítomná.
jack: Teď jsem si všiml,že v zápalu psaní někdy vykám a někdy tykám,tak se pokusím vrátit k původnímu vykání.
Chtěl jsem pouze říci,že potom co jste napsal se mi zdá,že na základě jedné staré knihy a zkutečnosti,že jste dospělý člověk,až příliš fantazírujete,nemyslíte?
Jack: Také jsem nikdy nepochopil,vyjádření věřících,které si použil i ty,že život vzniklý evolucí,který končí smrtí,postrádá jakýkoliv smysl. V tomto vyjádření dost dobře nevidím žádnou logiku. Za prvé smysl čehokoliv se dá posuzovat pouze ve vztahu k něčemu. To znamená,že můj život může mít obrovský smysl,ale ne ve vztahu ke všemu.
to Jack: Myslím smysl lidské existence a života obecně. Často se zamýšlím (řekl bych, že my všichni zde na webu) nad otázkou, kdo vlastně jsem, odkud jsem a kam kráčím.
Jirka: to Jack: Až Velký třesk a evoluční teorie nebudou teorie, ale prokázaný fakt, uznám, že víra v Boha byla blbost a že jsem se spletl. Křesťanem však zůstanu, neboť mě vede k objektivní morálce. Do té doby si nechávám vrátka otevřená, navíc existence Stvořitele mi osobně přijde pravděpodobnější. Vašich deset Bohů Vám neberu, nemůžu je vyvrátit ani potvrdit.
jack: Tady je krásně vidět váš problém s logickým uvažováním,tedy vyvozováním závěrů z daných premis.
Není přece vůbec důležité aby se z teorií stala fakta. Otázkou je,jestli to že to jsou teorie s určitou procentuální pravděpodobností,vyslovené na základě poznání JE DŮVOD K VYVOZOVÁNÍ NEVYVRTITELNÉ HYPOTÉZY,ŽE VŠE MÁ NA SVĚDOMÍ NADPŘIROZENÁ BYTOST.
Chápete o co jde,z čeho jste vyvodil existenci “Boha”? Z toho,že teorie nejsou fakta,ale pravděpodobnosti? Já i pouhým selským rozumem z dané zkutečnosti mohu pouze vyvodit jediný závěr. Nejsou zatím zodpovězené všechny otázky(ale zkoumáme dále),ALE na základě současného poznání můžeme vyslovit spoustu teorií s vysokou pravděpodobností a na to co nevíme odpovídáme,že zatím odpověď neznáme.
Pořád nechápu ten princip věřících,že když něco nevíme,tak to OKAMŽITĚ musí mít na svědomí nadpřirozená všemocná bytost. V tomto se věřící vůbec nezměnili od dob středověku,nedovedu vysvětlit výbuch sopky,tak to se asi zlobí “Bůh”. Dnes se to pouze poposunulo na složitější příklady,protože výbuch sopky už není žádnou záhadou.
Takže narazil jsem na problém v kvantové fyzice,nerozumím tomu,tak to musel vesmír stvořit “Bůh”. Kde se vzala tato nesmyslná dedukce.
Jirka: Vašich deset Bohů Vám neberu, nemůžu je vyvrátit ani potvrdit.
jack: Znamená to tedy,že můžu všude tvrdit,že opravdu existují? Tím že je nedokážete vyvrátit,tak je potvrzena jejich existence? Jako to praktikujete u svého Boha?
Jirka: to Jack: Myslím smysl lidské existence a života obecně. Často se zamýšlím (řekl bych, že my všichni zde na webu) nad otázkou, kdo vlastně jsem, odkud jsem a kam kráčím.
jack: Tři otázky,které slycháme od věřících neustále. Obzvláště se mi líbí poslední,kam kráčím. Vždy se mi chce poradit,hlavně nevkroč do ho…na.
Kdyby jsi si dokázal uvědomit,že lidé jsou pouhým živočišným druhem na této planetě,tak by jsi už možná našel i odpověď. Smysl lidské existence k čemu,naší planetě?
Ta tady byla dlouho před námi a bude možná ještě dlouho po nás.
Smysl lidské existence k vesmíru,ten tady byl ještě déle před námi,než naše planeta a bude jěště dlouho po nás. Když se zamyslíš nad nepředstavitelnou velikostí vesmíru,připadá ti snad lidská existence na této malé planetě,v naší sluneční soustavě,na kraji naší Galaxie nějak zvláště významná?
jack: Když se zamyslíš nad nepředstavitelnou velikostí vesmíru,připadá ti snad lidská existence na této malé planetě,v naší sluneční soustavě,na kraji naší Galaxie nějak zvláště významná?
Co jsou velikosti, vzdálenosti ve vesmíru, co je množství proti člověku? NIC.
Jirka: to Jack: Myslím smysl lidské existence a života obecně. Často se zamýšlím (řekl bych, že my všichni zde na webu) nad otázkou, kdo vlastně jsem, odkud jsem a kam kráčím.
Samain: tyto otázky, řekla bych, si kladou hlavně křesťané . Nemůžu mluvit za ostatní “bezvěrce”. ale v tom kdo jsem a odkud jsem se tu vzala mám celkem jasno. A protože mně baví, hrabat se v genetice a rodokmenech, je pro mně fascinující sledovat, jak nejen já., ale i ostatní v mém okolí jsou utvářeni dílem prostředím a dílem svými geny – jak třeba některou ze svých fenotypových vlastností získali z předka v X té generaci.
A kam kráčím? Jako každý organizmus od zrození k zániku. A jako každý organizmus jsem článkem v dlouhém řetězu generací. I to je fascinující. Nepotřebuji boha k tomu, abych viděla účel (nejen) lidské existence.
Karel: Co jsou velikosti, vzdálenosti ve vesmíru, co je množství proti člověku? NIC.
jack: Trochu bezmyšlenkovité tvrzení. To NIC tady bylo a pravděpodobně i bude bez vašeho “úžasného” člověka.