Smrt a posmrtný život

Asi před čtrnácti dny mi poslal pěknou úvahu na téma posmrtného života Vít Skalický. Vítkovi se omlouvám, že ji zveřejňuji až teď, a předávám mu slovo.

Jaký je Váš názor na posmrtný život? Věříte v něj?

Na posmrtný život existuje mnoho názorů. Někteří věří, že se po smrti narodí jako jiní lidé a budou žít jiný život, že se reinkarnují, někteří věří v nebe a peklo, či v nebe, peklo a očistec. Někteří věří, že po smrti budou žít šťastný život. A jiní tvrdí, že nemůžeme vědět, co nás po smrti čeká, jak bude posmrtný život vypadat.

Já osobně jsem ateista, tedy věřím, že smrtí život končí, že žádný posmrtný život neexistuje. Není to stoprocentně jisté, ale je to velmi pravděpodobné. Z hlediska vědy se problém nachází v tom, že si myslíme, že v nás – lidech – existují dvě složky – nazvěme to třeba tělo a duše – a ty se podle náboženství dají rozdělit- tělo zemře, ale duše bude žít navždy. Z hlediska vědy je však absurdní domnívat se, že naše mysl by mohla existovat bez těla. Tělo i mysl existují pouze najednou a společně umírají, protože neexistuje žádné tělo a mysl, existujeme jen my a my se už dále nedělíme. Náš mozek je součástí našeho těla a nedá od něj oddělit a ani jeho funkce myšlení. Tak to vidí věda a má k tomu důkazy.
Já se však v tomto článku nechci zabývat vědou, chci se zabývat otázkou: Opravdu chceme žít navždy? Jsou lidé opravdu šťastnější, pokud vědí, že jejich život neskončí?
Na první pohled tyto otázky působí nesmyslně. Lidé přece musí být šťastnější, pokud vědí, že doopravdy nezemřou. Vzpomínám si, jak nám učitelka ve škole- nevěřící- říkala, že věřící lidé se lépe vyrovnávají se stářím a s myšlenkami na smrt, protože věří v posmrtný život. I mnoho lidí – ať už jsou věřící nebo ateisté – by s tímto výrokem souhlasilo. Rovněž i já sám před několika lety. Uvědomil jsem si však, že tento názor je iluze, nesmysl. A pochopil jsem proč.

Jednou jsem četl příběh o zdravotní sestře, která pracovala ve velkém domově pro seniory. Žilo tam mnoho seniorů, a tak asi není překvapivé, že někdo z domova zemřel prakticky každý den – o to víc měli senioři smrt na očích. Tato zdravotní sestra si myslela, že logicky musí být věřící senioři šťastnější, a ateisté nešťastní. Jaké pro ni ale bylo překvapení, že ti, kdo se nejvíce báli smrti, byli věřící – báli se toho, co je po smrti čeká. Naopak ateisté byli veselí a užívali si svůj pobyt. Byli totiž přesvědčeni, že smrtí jejich život končí, smířili se se svou smrtelností a rozhodli se prožít zbytek svého života, jak nejlépe dovedli.

A v tom to je. Křesťanství učí, že ti jediní, kdo mají jistotu, že se dostanou rovnou do nebe, jsou svatí (kteří byli za svaté prohlášeni až po smrti), všichni ostatní si ničím nemohou být jisti, a většina lidí bude pravděpodobně hodně trpět v očistci nebo v pekle za všechno špatné, co udělali. Nevím přesně, jak je to u ostatních náboženství, ale princip zůstává. Každý, kdo respektuje názor, že smrtí jeho život nekončí, se vydává na milost a nemilost strachu. Strachu z neznámého, strachu z utrpení. Protože ohledně posmrtného života si nikdo nemůže být ničím jistý.

My ateisté se naopak nemáme čeho bát. Ateismus nás zbavuje strachu ze smrti. Protože pokud po smrti nic neexistuje, čeho bychom se měli bát? Můžeme být smutní z toho, že zemřeme, můžeme z toho mít i depresi, ale nikdy nebudeme cítit strach. Smrt nás však může velmi motivovat. Pokud si přiznáme, že jsme smrtelní, o kolik stoupne hodnota lidského života? Jak důležitý je každý okamžik života, protože se už nikdy nevrátí? Pokud se smíříme se svou smrtelností, nebude nás to motivovat k tomu, abychom prožili lepší a více naplněný život?

Lidský život nikdy nebude bezvýznamný. Všechno, co jsme udělali na tomto světě zůstane pevně součástí historie naší civilizace. I když zemřeme, to čím jsme byli, zůstane v těch, co nás znali, pro které jsme něco znamenali. To, že jsme je ovlivnili, znamená, že náš odkaz bude přežívat i po jejich smrti v dalších lidech. I když o většině z nás nebude za sto let nikdo nic vědět.

Jaká je průměrná délka lidského života? Kolika let se dožíváme? V České republice je to asi 77 let. V jiných státech se průměrná délka života pohybuje od 45 do 83 let. Většině z nás zbývá ještě mnoho let života.

Vzpomínám si, že jednou před několika lety vysílali ve zprávách zajímavou novinku – vědci objevili nové poznatky, díky kterým vědci budou jednou moci výrazně prodloužit lidský život. Třeba na dvě stě let i více. Novináři se potom ptali v domově seniorů, kdo by chtěl žít tak dlouho. Většina seniorů odpověděla rozhodně, že tak dlouho by žít nechtěli.
Ale představte si, že bychom většinu té doby byli mladí. Že bychom stárli třikrát pomaleji. Dovedli bychom žít dvě stě let? Asi ano. Představte si však, že bychom museli žít ne dvě stě, ale 10 000 let. Jak odporná a stereotypní by nám připadala každá činnost, kterou dnes milujeme, kdybychom ji měli dělat 10 000 let. Šíleli bychom z lidí, které dnes máme rádi. Samotný život by nám připadal jako povinnost, kterou nenávidíme. Není v lidské přirozenosti žít tak dlouho. Možná se jednou lidstvo dostane na úroveň, kdy to dokáže. Ale dnes by většina lidí pravděpodobně zešílela, kdyby musela žít tak dlouho.

A co teprve žít sto tisíc let, milion let, celou věčnost? Ne, rozhodně bychom nebyli šťastní, ukousali bychom se nudou, život by pro nás ztratil cenu, nebyl by nijak zajímavý.
Rovněž podle mého názoru existuje obrovská iluze ve štěstí. Sice všichni toužíme být šťastní, ale všichni tušíme, že to nejde. Pocity jsou duální. Abychom mohli být šťastní, musíme si prožít neštěstí, abychom byli veselí, musíme vědět, co to je smutek. Už dnes většina z nás nedokáže být dlouhodobě stejně šťastná. Zároveň však duálnost pocitů způsobuje, že život je zajímavý, že nás baví a že chceme žít. Představa, že bychom měli být věčně šťastní v ráji je v přímém rozporu s tím, že bychom byli lidé.

Ještě dnes mnoho lidí (a mnohem více v historii) přeje svým nepřátelům věčné zatracení, bolest a utrpení. A je na světě ještě stále dost lidí, kteří věří, že všichni, kdo nevyznávají stejnou víru jako oni, budou po smrti žít jako navždy nešťastní. Pokud však po smrti následuje buď nebe nebo peklo, jak poznáme kdo se kam dostane? Na světě přece nejsou jen zlí a jen dobří lidé. Každý v sobě máme dobro i zlo. Znamená to, že všichni budou v pekle a v nebi zároveň? Kde je ta hranice mezi člověkem, který bude věčně šťastný a tím, kdo bude věčně trpět v bolestech? Jak mizivé a krátké období je vlastně několik desítek let – skutečný život- ve srovnání s miliony let údajného posmrtného života. Jak by něco tak mizivého mohlo ovlivnit něco tak obrovského? Myslím, že tyto představy jsou velmi nespravedlivé, co víc, dokonce nekonečně nespravedlivé.

My ateisté nepřejeme nikomu nic tak zlého jako je strašná bolest v pekle. Věříme, že naši nepřátelé zemřou stejně jako my a stejně jako všichni, kdo ateisté nejsou. Smrt je spravedlivá pro všechny, protože všichni zemřeme. A po smrti už nic není, což platí také pro všechny lidi. Tato představa – neexistence posmrtného života – je mnohem mnohem spravedlivější než všechny představy posmrtného života, s kterými jsem se kdy setkal.
Věřím, že pokud se smíříme se svou smrtelností, pokud se vyrovnáme s tím, že jednou definitivně zemřeme, posilní nás to, udělá to z nás vyrovnanější a lidštější lidské bytosti. Já osobně si smrt představuji jako usnutí, jako ponoření se do bezesného spánku, ze kterého se už nikdy neprobudím. Se samotným okamžikem smrti není spojeno žádné utrpení a po ní už nic nenásleduje. Koneckonců vesmír existoval 15 miliard let předtím, než jsem se narodil a bude existovat ještě miliardy let po tom, co zemřu. Lidská civilizace fungovala beze mě tisíce let a doufám, že minimálně další tisíce let fungovat bude.

Nemyslím si, že na naší smrtelnosti je něco špatného, něco, s čím bychom se nedokázali smířit. Život je dost dlouhý na to, abychom prožili spoustu krásných chvil a zážitků. A je dost možné, že bychom jako lidé ani nedokázali žít několikanásobně déle než žijeme teď. A ruku na srdce, nezasloužíme si všichni po tom všem, co jsme si v životě prožili, se jednou na konci života ponořit do bezesného spánku, z něhož se už nikdy neprobudíme ?

— Vít Skalický

1,543 thoughts on “Smrt a posmrtný život”

  1. GVKB

    Co to bylo? Já jsem GVKB a budu tě učit dokonalosti. To je divné učení, připadal jsem si jako bych se proměnil v nicotu a prázdnotu, neměl jsem tělo ani duši. Ten kdo dosáhne dokonalosti nemá tělo a duši on se stane nicotou a prázdnotou. Jak jsi to udělal že jsem neměl najednou tělo a duši a proměnil jsem se v nicotu a prázdnotu? Odstranil jsem z tebe špínu a zbyla jenom nicota a prázdnota, potom jsem špínu zase vrátil zpět a tím jsi zase byl jenom žížalou co umí jenom žrát a na všechno srát. Kde jsi hovoříš se mnou a nikde nejsi? Já jsem v nicotě a prázdnotě a tak jsem všude i nikde, pokud někdo dospěje k tomu, že by se mohl stát mým žákem tak jej začnu učit tomu jak být zde nicotou a prázdnotou. Má tvé učení nějaký název, nebo nějaký znak? Mé učení má název GVKB a znakem je zde kruh. Co získám když se stanu díky tvému učení GVKB dokonalým? Získáš to že vše ztratíš a nic už nikdy zde mít nikdy nebudeš. Když nic mít nebudu tak budu mrtvý to nemá ale logiku? Je to přesně naopak, v současnosti jsi mrtvý tělesně i duševně a tím že vše ztratíš, budeš konečně živý, zdánlivě se to může jevit jako absurdní paradox, který nemá logiku, ale já nemám důvod ti lhát. To musí být nějaký sen, zakrátko se z něj probudím a budu zase prezidentem a vše bude normální. Nerozumím jak se mohu dívat sám na sebe a sledovat celý můj život, jako by to byl jenom film v televizi, co je to za nesmysl? Jsi jenom špína ve stroji a já jsem ti ukázal špínu tvojí existence v tomto stroji, z prachu jsi vzniknul ve stroji a když spustím ve stroji čistící proud vzduchu, tak prach zmizí a ve stroji bude zase čistota. Smrt to je jenom proud vzduchu, který odfoukne prach v tomto stroji, aby se zde mohl zase usazovat nový prach a prach existuje v iluzi že žije, jak ubohá je to existenční iluze? Co je to za stroj ve kterém se usazuje prach který má iluze že žije? Je to stroj na zázraky, díky tomuto stroji existují zázraky je to velmi důležitý stroj a velmi veliký stroj. Proč ten stroj není postavený tak, aby se o něj neprášilo, potom se on nemusel vzduchem čistit vzduchem od prachu? Když byl ten stroj vytvořen, nebyl zde žádný prach, který by se do stroje dostával, prach začal vznikat díky zázrakům, které stroj začal vytvářet. Zázraky ale dělá přeci Bůh a nedělá je nějaký stroj? Ten stroj se ale jmenuje Bůh a o tom to je, že vše co znáš, je ubohá iluze a bude trvat dlouho, než se zbavíš iluzí a staneš se dokonalým.

  2. Jan

    Telepatie je běžnou zkušeností, není na ní nic zvláštního , vitalita je také součástí každého člověka , ale ten komínový efekt se tak nějak rozplynul jak pára nad hrncem 🙂

  3. Colombo

    Jo no. Prý nějaká fyzika. Já ti říkám Tondo, taky za mnou nějaký floutek přišel, brejličky, brašnička, vysokoškolský titul z Matfyzu. A prý, že to nejde, že to fyzika neumožňuje. Tak jsem se naštvl a povidám “Tak mi ukaž tu tvojí fyziku. No? Kde ji máš?!” No a hádej, no samozřejmě, že ji nikde neměl! To si zase někde v Praze vymysleli, aby nás mohli kontrolovat. Ale to my ne, na ně jsme moc chytří. Na nás si s timhle nepřindou. A vodu doma taky převařujem, protože víte, oni do toho strkají ty látky, abychom byli poslušnější!

  4. Jan

    Colombo v pohodě , já nejsem z Prahy, jsem za západu 🙂 Tondovo jméno nechej spát , jsem tu Jan 🙂 ….jinak tomu textu moc nerozumím , já konspirace neberu , nezajímají mě , piju vodu z kohoutku po litrech a poslušný rozhodně nejsem 🙂 ironický dokážu být taky, sprostý dopr..e taky, ale zajímá mě hlavně pravda a je mi jedno kdo ji zastává.

  8. Jan

    Byl jsem s EW a indicatorem ve státním zdravotnickém ústavu , tři hodiny jsme s panem fyzikem kolečko testovali a výsledek byl pro teplotní vliv nulový, budeme pokračovat a hledat jiné fyzikální vlivy , vzdušné proudění způsobené teplem to není, proud vzduchu z úst také ne, koukal jsem na fyzika s odvrácenou hlavou k EW a roztočilo se jak divý . Půl hodiny jsme nejprve diskutovali a kolečka stály na stole , hýbali jsme se, mluvili a dýchali, kolečka se ani nehnula. Když přiložíš ruku ke kolečku roztočíš jej, přiložení druhé tento pohyb zastaví, také toto nepochopil. Mělo by se točit celistvějším komínem z obou dlaní, lépe! Naplnili jsme gumovou rukavici teplou vodou a přiložili ji ke kolečku , to se pod vlivem teploty a podobného tvaru s rukou, neroztočilo ! Myslel si stejně jako vy, že by mělo, ale rotaci to nezpůsobilo. Mluvili jsme i o occamově břitvě i o tom, že nikdo nechce toto mé zjištění přijmout, řekl že occamova břitva sama osobě není důkazem a záleží na tom jak je použita. Chybné argumentace ad ignorantiam atd. ani neznal a nemám je brát vážně , byl velice přátelský a viděl, že nemluvím blbosti a netvrdím lži . Jsem zvědavý kam se společně dostaneme, on ve vitalitu nevěří a chce najít jiné vysvětlení, když to více jak deset let staré s komínovým efektem a teplotou, prakticky u ruky nefunguje . Dali jsme kolečko na topení a zakryli jeho spodní levou polovinu, roztočilo se doprava , pak jsme zakryli pravou spodní, tak aby proud vzduchu způsobený radiátorem ovlivňoval jen tu odkrytou zespoda a roztočilo se zase doprava . Komínový efekt má také svá pravidla a moc se k vlivu ruky nedá přirovnávat , tento efekt u živé ruky je podstatně jiný než pohyb způsobený vzdušným prouděním se zavlněním kolečka a toho si všiml i pan fyzik. Pod poklopem, jak skleněným tak i plastovým by podle něj musela teplota ruky také kolečko roztočit , teplota by prošla překážkou , ale kolečko se netočí . O teplotu podle něj nejde ! Sysifos a ani nikdo jiný toto netestoval, jen teoreticky vymysleli komínový efekt .

  9. Jan

    1. První zmínku Sisyfa z roku 1997 o EW jsem našel tady….: http://www.sisyfos.cz/sisyfos/obeznik/sisyfos.18 …viz: 5 odstavec……. Podobne se pokusi prozkoumat nove inzerovany pripravek Egely Wheel, jenz propaguji psychotronici.

    2. Druhá poznámka je tady … http://www.sisyfos.cz/sisyfos/zpravodaj/sisyf15.htm ….u bodu 10 poslední odkaz EW

    3. Všeobecné vyjádření …… …. …. ….. http://www.sysifos.cz/index.phpid=slovnik&act=zobrazit&idd=&pismeno=&vyraz=1209817327&heslo=Radionika

    4.http://www.sysifos.cz/files/Alternativni_medicina_Hert.pdf
    Zde jsem vyjádření k EW nenašel jen k Bicomu, EAV
    atd.

    5.http://cs.wikipedia.org/wiki/Radionika

    …………to je vše co jsem k EW z hlediska Sisyfosu a českých luhů a hájů našel !

  12. Jan

    A je otázka, kdo vlastně ten komínový efekt, do pohybu papírových vrtulek a koleček EW a indicatoru projektoval, kdy to publikoval a hlavně kde ??? Jestli je to ze zahraničí, nenašel jsem to a u nás to také zjevně k dohledání není. Jestli ano moc by mě to zajímalo !!! Nechal bych si to i přeložit! Nemyslím tím odkazy z Randi org atp., ale akademické konkrétní vyhodnocení komínového efektu u pohybu způsobeného rukou.!!!

  13. Slávek

    Jane, oceňuju tvůj vytříbený smysl pro humor. Oxymoron “žádnou náladu nemám, jde mi o pravdivé informace” mi přijde značně originální. 🙂

    Jinak teď jsem zkoušel EW a komínový efekt a máš pravdu. Provedl jsem sérii rozhodných a objektivních testů, které jej zcela vyloučili.

    Nejdříve jsem položil kolečko na stůl. To se zcela samovolně začalo točit doleva. Vzhledem k tomu, že jsem jej potřeboval ustálit, tak jsem je podržel rukou a ono se začalo točit doprava. Vzhledem k tomu, že obchoduji se stavebním materiálem, opatřil jsem si k prokázání komínového efektu komín a položil ho vedle kolečka, které se okamžitě zastavilo. Natočil jsem video v HD kvalitě: kolečko, komín i sklenice s vodou o teplotě 36 stupňů celsia byly přítomny.

    Kolečko se ani nephnulo a to jsem jej natáčel 49 minut 07 vteřin, dokud nedošlo místo na kartě. Video bych dal na YT, ale upload nějak nefunguje. Asi nechtějí, aby vyšla pravda najevo. Chtělo by se zvolat Heureka s vykřičníkem, kdyby jsi je už všechny nepoužil ve svém postu.

  14. Jan

    Na youtube ti vezmou snad jen 15 minut , když to datově zmenšíš bude to na úkor kvality obrazu , ale vejde se to tam celý 🙂 Ten kdo nechce vidět tak ani neslyší , naštěstí je pravda jen jedna , měli by jsme přijít na to co s tím hýbe , testovat se dá dál .

  19. Jan

    http://www.youtube.com/watch?v=P2T6oC-53UQ&feature=related
    krásný doklad toho, že i pod poklopem lze roztočit mlýnek vlivem ruky. Žádné vzdušné trubičky, vedené deskou stolu, žádné silony, žádné drkání do desky stolu. Pod poklopem by se neměl mlýnek vůbec hýbat , když zahýbe deskou stolu , mlýnek se jen lehce zahýbe , ale neroztočí! Když foukáte na stůl mezi něj a skleněnou mísu, procházející vzduch nemá tu sílu mlýnek roztočit a teplo z rukou nemá vliv na rotaci protože by musel mít poklop nahoře i dole u stolu malou dirku, aby vzniklo proudění vzduchu, tak jako v komíně . Škvírka mezi stolem a deskou stolu nehraje v rotaci žádnou roli, zkuste si to a foukejte , papírový mlýnek se ani nepohne , je to Randiho blamáž.

Comments are closed.