V diskuzi zazněl argument, který věřící používají poměrně často, a proto je vhodné vyjádřit se k němu obšírněji.
Argument zní:
1) Ateismus neumí vysvětlit vznik Vesmíru a života na Zemi
2) Náboženství oba problémy vysvětlit umí, a to skrze Boha
3) Proto ateismus nemůže být relevantním názorem, a to přinejmenším do doby, než se svým vysvětlením (1) přijde.
Předně je třeba si uvědomit, že tuto úvahu nelze smést ze stolu prostým poukazem na fakt, že ateismus je názor na existenci Boha, a že ke způsobu vzniku světa resp. života se nevyjadřuje. Mohla by totiž nastat situace, že by se povedlo dokázat, že Vesmír nemohl vzniknout nijak jinak, než zásahem Boha. A v takovém případě by daná úvaha byla správná, a ateismus by byl vyvrácen. Bůh by musel existovat.
Taková situace však samozřejmě nenastala, a nic podobného nikdo nedokázal (navíc je takový důkaz s největší pravděpodobností principielně nemožný).
Daná úvaha je tedy chybná, a to dokonce hned z několika důvodů.
Kosmologie nám dnes poskytuje velmi dobře podložený pohled na to, co se s Vesmírem dělo od méně než jedné mikrosekundy po Velkém třesku až do dnes. V celém tomto intervalu lze vývoj Vesmíru naprosto přirozeně a elegantně vysvětlit bez intervence jakéhokoliv nadpřirozeného činitele, a to včetně ověřitelných a mimořádně působivých předpovědí. O vývoji v tomto časovém intervalu lze mluvit jako o dokázaném.
Problém s ději v kratičkém okamžiku v délce zlomků mikrosekundy po Velkém třesku je, že v tak extrémních podmínkách, které tehdy panovaly, selhávají dvě nejdůležitější fyzikální teorie současnosti, totiž kvantová teorie a Obecná teorie relativity. Dostávají se do konfliktu, a dávají nesmyslné výsledky (konkrétně vycházejí nekonečna tam, kde vycházet nesmějí). Je zřejmé, že k plnému pochopení toho, co se tehdy dělo, je třeba silnější fyzikální teorie (např. teorie superstrun). Na jejím vývoji intenzivně pracují fyzikové snad na celém světě.
I tak připadá v úvahu hned několik možností, jak Vesmír mohl vzniknout – současná fyzika mezi nimi jen neumí rozhodnout, která je skutečně správná (a nebo jestli je vše ještě úplně jinak).
Podobná, a snad ještě povzbudivější je situace ohledně našeho výzkumu vzniku života. Lze říct, že dnes už máme velmi slušnou představu o tom, jak ke vzniku života mohlo dojít. Náš problém, podobně jako u vzniku Vesmíru, není v tom, že bychom vůbec netušili jak život mohl vzniknout, ale že nevíme, a dost možná ani nikdy vědět nebudeme, jak doopravdy vznikl (kterou z několika možností, které připadají v úvahu).
Je snad zjevné, že situaci, kdy máme několik možností připadajících v úvahu, mezi kterými však neumíme rozhodnout pro nedostatek důkazů, je zcela absurdní uzavřít shrnutím – prostě NEVÍME, a tedy je za tím Bůh.
Takový závěr by byl nepřípadný dokonce i tehdy, kdybychom vůbec netušili co se tehdy MOHLO stát (v této situaci navíc, znovu zdůrazňuji, nejsme). Taková situace by znamenala, že umíme přírodními procesy vysvětlit naprosto drtivou většinu toho co se ve Vesmíru děje, a u toho zbytku prostě nevíme. Křičet hned – to Bůh! – by bylo poněkud slabomyslné, o čemž nás velmi silně přesvědčuje pohled do nedávné historie na impozantně rychlé uzavírání mezer vědou (a samozřejmě otvírání nových).
Dále si uvědomme, že použití Boha jako vysvětlovadla je dost nanic i z jiného důvodu. Bohem lze totiž vysvětlit naprosto vše. Proč prší, jak fungují blesky, co je oheň, proč dochází k zemětřesení, jak vznikl život, jak vznikl Vesmír – všechno. A právě proto, že je toto “vysvětlení” tak univerzální, je současně nutně zoufale slabé. Říct “To Bůh” – tím vlastně nevysvětlíme vůbec nic. Nelze samozřejmě vyloučit, že za některými jevy Bůh opravdu stojí – jen je poněkud krátkozraké, pohodlné, k uzoufání nudné, a nebojím se říct že dokonce i hloupé, docházet k tomuto závěru kdykoliv, když něco nevíme.
Neméně důležité je uvážit, že i kdybychom na místo Stvořitele “strčili” Boha, neplynulo by z toho naprosto nic o jeho vlastnostech. Nemusel by být ani Dobrý, ani Milující, ani Osobní. Není nejmenší důvod pro tvrzení, že by byl Otcem Ježíše Krista, že naslouchá našim modlitbám, atd. Dokonce by to neznamenalo ani to, že by takový “bůh” musel být Dokonalý, Vševědoucí a Všemohoucí.
Závěr:
1) máme slušnou představu, jak vznikl Vesmír i jak vznikl život, která se obejde zcela bez boha
2) i kdybychom takovou představu neměli, jakože ji máme, bylo by velmi nerozumné dovodit, že jediným vysvětlením naší vlastní nevědomosti je bůh
3) hodnota vysvětlení čehokoliv bohem se blíží tak jako tak nule
4) i kdybychom vysvětlení bohem akceptovali, neplyne z toho vůbec nic o jeho vlastnostech, tím méně že jde např. o boha křesťanského, otce Ježíše Krista.
Jasné vyjádření je “ano, Kristus zemřel za naše hříchy”. Tohle já nepopírám.
Ovšem to je vyjádření obrazné, zástupné. a nepopisuje TECHNOLOGII ale VÝZNAM Ježíšovy smrti.
Jen obtížně si umím představit, jak by to šlo napsat zmatečněji.
“Tohle já nepopírám”: otázka zněla, zda tomu věříte nebo nevěříte. Klidně to můžete nepopírat, a současně tomu nevěřit. To jak jste to napsal by mohlo znamenat, že tomu spíš věříte, ovšem mohu se jen dohadovat.
“Ovšem to je vyjádření obrazné, zástupné.”: výborně, z toho by zas plynulo, že v reálu to NEPLATÍ (když je to jen obraz), tedy že tomu že by Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy (v reálu) nevěříte.
“TECHNOLOGII ale VÝZNAM Ježíšovy smrti”: vyjádření úplně mimo. “Technologie” Ježíšovy smrti byla asi smrt na kříži (nebo co jiného?). Jistě že se bavíme o VÝZNAMU. A pokud tím VÝZNAMEM bylo, že zemřel za naše hříchy – pak by z toho zas plynulo, že tomu věříte.
Čili totální chaos.
Vašim problémem je ale to, že vy nečekáte JASNÁ vyjádření, ale vyjádření JEDNODUCHÁ.
Rozhodně ne. Bohatě by mi stačilo, kdyby ta vyjádření byla JASNÁ. Jednoduchost fakt nepožaduji, pokud se JASNĚ neumíte vyjádřit jinak, než složitě; obávám se ale, že jediné co od vás mohu očekávat je, že se vyjádříte SLOŽITĚ a opět totálně NEJASNĚ.
A mimochodem, znovu se ptám: Proč já se mohu JASNĚ vyjadřovat soustavně, zatímco Vy se JASNĚ nevyjadřujete téměř nikdy, bez ohledu na to zda píšete jednoduše nebo složitě, stručně nebo obsáhle.
Petr Pokorný Apoštolské vyznání (str 77 a další):
….Tak se dostáváme k třetí a rozhodující stránce významu Ježíšovy smrti. Bibličtí svědkové se shodují v tom. že Ježíšova smrt by ia „zástupná”, že zemřel „za’1 nás (IK 15,3par.)„ ;:.a mnohé (Mk líh 45) nebo přímo za hříšníky (Ř 5,8k V Apoštolském vyznání to není přímo vyjádřeno, vyplývá to jen nepřímo z třetího článku, který musíme celý chápal jako vypsání toho, co se lidem otvírá jako důsledek Kristovy smrtí a jeho vzkříšení. V Nicejsko-cařihradském vyznání se však podobně jako u výroku o Kristově vtělení mluví o tom, že byl ukřižován „za nás”. Tato zástupnost znamená, že Ježíšova smrt přišla druhým lidem k dobru. Je důležité, abychom měli představu o tom, co ío znamená, a v jakém smyslu Ježíš zemře! za nás. Velká část věroučné tradice církve ío vykládá tak, že Ježíš nesl hněv Boži proti hříchu celého pokolení lidského, jak to Čteme v reformovaném Heidelberském katechismu (otázka 37). Opírá se přitom především o některé výroky apoštola Pavla, jako: Toho, který nepoznat hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti (2K 5,21). Apoštol Pavel tím vyjádři! závislost lidské naděje na příběhu Ježíšově, rsa Boží milostí, která se právě v tomto příběhu zjeviia. Inspiroval se přitom patrně výroky o Hospodinové služebníku, který bude trpět za ostatní a dojde tak k slavnému cíli, jak. se o tom píše v druhé častí knihy Izaiášova proroctví, v kap. 53. V lPt 2,22-24 je tento vztah kli 53 již docela zřejmý. Pozdější učitelé církve vykládali toto učení s důrazem na jeho právní stránku, aby ukázalí, jak jsou lidé před Božím soudem odkázáni na to, co pro ně vykonal Kristus (Ansclm z Canterbury). Jakmile se vsak toto pojetí stalo normou celého křesťanského učení o spasení (soíerioíogie), začali je mnozí křesťané chápat ideologicky, jako nadosobní mýtické dění nebo jako popis technologie božského zákroku na záchranu člověka a zastřeli tak, že jde o událost, jejíž význam nelze vyjádřit jedinou formulí a k níž nedílně patří naše vlastní rozhodování v dějinách. Ježíšovo zástupné utrpení neznamená, že od té chvíle již nikdo nebude trpět Takové pojetí zástupnosd by bylo výsměchem všem trpícím a bylo by to absurdní, pomysh’me-H třeba na kruté a průmyslově organizované vyvraždení Židů za doby tzv. Třetí říše (holocaust, šoap Ježíšovo utrpení je zástupné í v tom smyslu, že každý, kdo bere vážně křesťanské vyznání, ví, že Ježíš je na straně všech pronásledovaných, trpících, nemocných, slabých a umírajících (Mt 25,31-46). Křesťan se už muže v dějinách orientovat a ví, na čí straně je Bůh. Ví, že utrpení trpících není jeho posledním slovem, protože vyznává Kristovo vzkříšení. Ale protože je vyznává, nemůže zůstat u pouhých slov posmrtné útěchy. Protože ví, na čí straně je Bůh, s kým trpí a má soucit, je mu jeho vyznání silou k pomoci a vzpruhou k překonávání násilí, nenávistí a výlučnosti. Každý člověk může a má do tohoto dění vstoupit. Pokusíme se zástpnost Ježíšovy smrtí osvětlit ještě i tím, že letmo upozorníme na ostatní způsoby, kterými bibličtí svědkové vyjadřují její význam,
Jiné možné výrazy zásíupoosíi Ježíšova utrpení
Již Ježíš sám naznačil na konci svého života, že to, co prohlašoval o království Božím jako o univerzální perspektivě všech lidí, bude muset stvrdit celým svým životem až k smrti. To je nesporný smysl jeho jednání při posledním stolování s jeho žáky, i kdybychom připustili, že jednotlivé formulace jeho slov mohou být už ovlivněny poveíikonoční praxí církve vyjadřovat Ježíšův význam pomocí biblických (starozákonních) výroků a motivů, v tomto případě vzatých ziz 53. Nejzákladnější výraz zástupnosti Ježíšovy smrti je tedy to, že Ježíš životem zpečetil svou zvěst o Božím odpuštění, které otvírá cestu do ztraceného domova, jak to třeba čteme v podobenství o milosrdném otci (Lk í 5). Jestliže se Bůh přiznal k Ježíšovi, který zemřel, protože v jeho jménu odpouštěl hříchy a otvíral absolutní budoucnost (království Boží) všem (např. Mt 11, In par.), znamená to, že ten, kdo jeho poselství bere vážně, ví, že ani smrt ho neodloučí od Boží’lásky (Ř 8,38n), a přeje ío všem ostatním lidem (srv. ITm 2,4).
Jiný výraz zástupnosti je obsažen v posměšných výtkách Ježíšových odpůrců, kteří pod jeho křížem říkali; Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže (Mk I5,31par.). Už evangelista Marek reprodukuje tato slova s vědomím, že posměvači nechtíce vyslovili nejhlubší pravdu: Ježíš tu byl a je pro druhé lidi a nemůže myslet sám na sebe, má-Ii jim skutečně pomocí až do konce, má-li zůstat na straně trpících a zabíjených i v jejich smrtí.
Jiný výraz zástupnosti je obsažen v obrazu vykoupení z otroctví, vzatém z oblasti sociální (Ř 3,24), jiný v obrazu smíření, který měl původně i politické pozadí (dosažení míru se silnějším partnerem), jak to lze ještě vyčíst z Ŕ 5,10. Velkou roli hrají také výrazy vzaté z kultické oblastí, podle nichž je Ježíšova smrt srovnávána s obětmi, jaké se přinášely v jeruzalémském chrámu (Ř 3,25). Podle Ga 3,13 Ježíš svou smrtí na kříži ukázal, že Zákon (Mojžíšův zákon) nemůže být cestou ke spasení, protože podle Dt 21,23 je každý, kdo visí na dřevě, proklet, a k Ježíši ukřižovanému na dřevě se přesto přiznal Bůh. Ježíšova smrt tak umožnila, aby se potvrdilo, že to, co přinesl, je bezprostřednějším výrazem Boží vůle než Zákon. Zlé síly tohoto světa, které zneužívaly i Zákon a postavily se proti Ježíšovi, odhalily tak jeho ukřižováním svou krátkozrakost, protože Bůh tím, jak ho povolal k novému životu, ukázal hranice jejích mocí (1K 1,8). Mnohé z těchto výroků o zástupném charakteru Ježíšovy smrti mohly být a dosud bývají navzájem kombinovány, protože všechny vycházejí z jednoho předpokladu – z toho, že k Ježíšovi se přiznal Bůh, ze svědectví o jeho vzkříšení. Vtom, že se Bůh přiznal k Ježíši, který zvěstoval království Boží hřBníkůrn, je nejhlubší základ zástupnosti Ježíšovy smrti. Kdyby se k němu nebyl přiznal Bůh, byla by jeho smrt jen demonstrací jeho ušlechtilosti – a bezmoci, ano byla by demonstrací bezmocí vší lidské ušlechtílosti. Ale vzkříšení, o němž budeme ještě hovořit, ukazuje Ježíšův příběh v novém světle, jako konkrétní začátek nového věku.
….
Protestante, žádal jsem po vás Vaše JEDNOZNAČNĚ vyjádřené stanovisko, zda věříte tomu že Ježíš zemřel za naše hříchy.
Toto je vaše odpověď. Nenapsal jste, zda je tímto váš názor jednoznačně vyjádřen (protože pokud k tomu máte milion výhrad, je to zas na nic). Dovoluji si tedy předpokládat, že si ze mě neděláte prdel, a že se s tím textem ztotožňujete, a současně ho pokládáte za JASNÉ vyjádření, a že TAKTO formulovanému jasnému vyjádření věříte.
Jdu si tedy tu vaši naskenovanou litanii prostudovat. Opravdu doufám, že záměrně nemarníte můj čas.
Apoštol Pavel tím vyjádřil závislost lidské naděje na příběhu Ježíšově, rsa Boží milostí, která se právě v tomto příběhu zjevila.
Lidé doufají, že když byl Ježíš spasen i přestože nesl jejich hříchy, tak oni budou také spaseni, i když hřeší. (protože si nemyslí, že by je Ježíšova smrt zbavila odpovědnosti za hříchy, které spáchali po jeho ukřižování)
Vaše technologie je tam popřená.
Jinak by to taky mohl být znak, že lidská ušlechtilost je bezmocná.
Žádnou složitost v tom nevidím.
Takže, když odstraníme zdůvodňující pasáže, které nás v této chvíli nezajímají, tak Váš text říká, že:
1) zástupnost znamená, že Ježíšova smrt přišla druhým lidem k dobru
2) zástupnost znamená, že Ježíš nesl hněv Boží proti hříchu celého pokolení lidského
3) zástupnost ukazuje, jak jsou lidé před Božím soudem odkázáni na to, co pro ně vykonal Kristus
4) Ježíšovo zástupné utrpení neznamená, že od té chvíle již nikdo nebude trpět
5) Nejzákladnější výraz zástupnosti Ježíšovy smrti je tedy to, že Ježíš životem zpečetil svou zvěst o Božím odpuštění, které otvírá cestu do ztraceného domova
6) zástupnost znamená to, že ten, kdo jeho poselství bere vážně, ví, že ani smrt ho neodloučí od Boží lásky, a přeje to všem ostatním lidem
7) Ježíš tu byl a je pro druhé lidi a nemůže myslet sám na sebe, má-li jim skutečně pomoci až do konce, má-li zůstat na straně trpících a zabíjených i v jejich smrti
8 ) Jiný výraz zástupnosti je obsažen v obrazu vykoupení z otroctví
9) Jiný v obrazu smíření, který měl původně i politické pozadí
10) V tom, že se Bůh přiznal k Ježíši, který zvěstoval království Boží hříšníkům, je nejhlubší základ zástupnosti Ježíšovy smrti.
Toto má být jednoznačná odpověď na otázku, zda věříte tomu, že Ježíš zemřel za naše hříchy?!
Vždyť to je při nejlepší vůli deset různých, více či méně smysluplných výkladů možného významu pojmu zástupnosti! O tom, čemu z toho věříte, tam samozřejmě není nic! Protestante, vy jste fakt tragéd.
Dobrá, zkuste upřesnit, zda věříte jen některým bodům z těch deseti, a napište kterým, a nebo jestli věříte všem současně. Prosím.
Josefe další jednoduchá otázka. Dá se existence (vašeho) Boha vyvrátit? Pokud ano jak?
…….a zastřeli tak, že jde o událost, jejíž význam nelze vyjádřit jedinou formulí …..
Vždyť to tam máte. To co čtete je výklad slov Ježíš zemřel za nás (nás hříšníky, naše hříchy atd). Jednodušeji to prostě napsat nejde.
Zde vidíte, že když vám někdo řekne podobně jako já – věřím v to, že Kristus zemřel za naše hříchy – tak stejně nevíte co to znamená, co to představuje.
Takže aby bylo úplně jasno – ano věřím, že Kristus zemřel i za moje hříchy. Co to znamená si zkuste nastudovat.
Co to znamená tam je.
Buď že zemřel za tvoje hřích, a proto tě zbavil zodpovědnosti (popřeno)
Bůh tímto ukázal, že zasahuje do přirozeného světa tím, že dělá něco, co přijde lidem nadpřirozené (že křísí mrtvé) = TECHNOLOGIE (popřeno)
Ježíš zemřel za naše hříchy. Místo nás. (Také za, za je synonymum místo v tomto významu) Ale byl vzkříšen. Apoštol Pavel tim říká, že lidé proto mají naději, že Bůh je milosrdný a možná se také slituje i nad nimi.
Nastudovali jsme si to!
Dá se existence Boha vyvrátit? Jak?
Výborně. Vezměme tedy první tři body.
1) zástupnost znamená, že Ježíšova smrt přišla druhým lidem k dobru
A copak by se stalo nedobrého, kdyby Ježíš nezemřel? Bylo tedy dobré, že Jidáš Ježíše zradil? Proč bývá Jidáš líčen jako negativní postava, když bychom mu vlastně měli děkovat?
2) zástupnost znamená, že Ježíš nesl hněv Boží proti hříchu celého pokolení lidského
Boží HNĚV? Bůh je zlostný? A copak ho tak nazlobilo? A odnesl to Ježíš? Proč? Hněval-li se Bůh spravedlivě, nebylo by vhodné, aby ten kdo ho nahněval, nesl za svůj přečin spravedlivý trest? Jak to přijde, že za přečin někoho, potrestám jiného? A není to celé nonsens? Nese-li Boží hněv nevinný, a nenese ho viník, nebylo by lépe kdyby ho nenesl nikdo?
3) zástupnost ukazuje, jak jsou lidé před Božím soudem odkázáni na to, co pro ně vykonal Kristus
viz. bod (1) Dále, jakýpak SOUD? Neříkal jste tu náhodou minule, že spasen bude úplně každý? A najednou soud? Copak se stane s těmi, pro které ten soud dopadne špatně?
Navrhuji probírat každý bod zvlášť.
Takže 1.Ježíšova smrt přišla druhým lidem k dobru
a. bez ní by se neukázalo to, že smrtí to nekončí.
b. bez ní by to vypadalo, jako že cesta k Bohu je lehká, pohodlná
c. bez ní by to vypadalo (a také se to tak tehdy bralo) že Bohem požehnaní jsou ti úspěšní.
d. bez ní by bylo křesťanství jen jakousi filozofickou školou
e. a hlavně – křesťanství je založeno na Kristově vzkříšení – Pokorný správně poukazuje na to, že ve vyznáních se vůbec nemluví o ježíšově životě, ale maximálně se akcentuje jeho vzkříšení. A vzkříšení bez smrti nemůže existovat.
1a) on to Bůh nemohl, nedokázal a nebo nechtěl ukázat jinak, než že nechal umučit svého Syna?
1b) A není? Vždyť přece spasen bude každý – takže snad nic nemůže být jednoduššího, než cesta k bohu, ne? Navíc analogicky (1a): to tuhle informaci Bůh nemohl lidem sdělit jinak, než že nechal někoho umučit a popravit?
1c) tak to, že Bohem požehnaní MOHOU být i ti neúspěšní, snad plynulo z Ježíšova učení, a nikoliv z jeho smrti. Krom toho analogie (1a). Navíc nevím nic o tom, že by SZ tvrdil, že neúspěšní NEMOHOU být Bohem požehnaní. A vůbec – jaký smysl má “být požehnaný”, když spasen bude stejně každý? Proč je to, kdo může být požehnaný, vůbec důležitá informace?
1d) Zopakujme si celé to tvrzení: Bez Ježíšovy smrti by bylo křesťanství jen jakousi filozofickou školou. Tedy bez Ježíšovy smrti NEMOHLO být křesťanství ničím víc, než jen filozofickou školou? Tedy např. Islám je jen filozofickou školou? A náboženství před Kristem bylo “jen” filozofickou školou? A co je na tom vůbec špatného, být “jen” filozofickou školou, v tom smyslu v jakém bylo “jen” filozofickou školou židovské náboženství před Kristem?
1e) samozřejmě, že bez JEŽÍŠOVY smrti mohou být vzkříšeni jiní LIDÉ. Netuším, proč by MUSEL zemřít a být vzkříšen Kristus, aby Bůh MOHL vzkřísit kohokoliv jiného. Určuje toto snad nějaký “kosmický Zákon”, který Bůh nemůže ovlivnit?!
Na bodu 1b je vidět, že jste toho moc nepochopil.
Spasen nebude každý. Kde jste to slyšel?
Tak tedy znovu:
Cesta k Bohu skrze Krista je založena na tom, že spasen je ten který v Krista věří. To ovšem neznamená, jak se patrně naivně domníváte že každý kdo uznává jeho existenci. Věřit v Krista znamená jej následovat, stát se jeho žákem, jít v jeho stopách. A kdo jej následuje má zajištěno, že bude spasen, protože i Kristu se to zdařilo. Prakticky na to svém životě demonstroval. Nebyl to tedy žádný planý teoretik jakých je historie plná.
Protestant: Spasen nebude každý. Kde jste to slyšel?
Samozřejmě od vás. O čem jste se to se mnou ve výměně názorů následující po tomto příspěvku hádal?
http://www.i-ateismus.cz/2011/04/je-ateismus-vira/#comment-2013
Tvrdil jsem, že
Vsadil bych se o 1000 Kč, že protestanté nezastávají názor, že každý člověk jde do nebe automaticky. A nejde-li tam automaticky, pak HROZÍ že tam nepůjde. To dá rozum. A stejně tak je zřejmé, že to zda hřeší nebo ne, není z toho hlediska irelevantní.
a vy jste se se mnou hádal. Můžete to tedy vysvětlit, o co vám tehdy šlo, a v čem bylo tohle mnou citované tvrzení chybné?
Michal says:
May 3, 2011 at 12:30 pm
Úspěšní, myslíte bohatí? Ti, kterým se na zemi žije dobře?
Ale člověk je podobný Kristu ve všem, kromě hříchu. Člověk tedy z podstaty hřeší.Nebo ne?
Je tedy možné ho následovat?
Proto je zde asi zpověď/svátost smíření, která toto umožňuj.
Tedy vyznat se z hříchu, tímpádem se ho jakoby “zbavíme”. Jenže to trochu ztrácí smysl, když se může pořád opakovat.
Podle mě je nemožné být bez hříchu, protože člověk nemůže předpokládat všechny následky svého jednání.
Dokážu si představit, že někdo bez znalosti 1. pomoci hýbá se zraněným, i když by neměl.
Je důležitější reálný následek nebo dobrý úmysl?
Dále jsme Protestante pokračovali:
Já jsem zde psal: Vy jste snad ukázal, že protestanti zastávají názor, že každý věřící člověk jde do nebe automaticky. U nevěřících to přinejmenším není automatické.
a ani s tímto jste nesouhlasil! Mohl byste to tedy teď vysvětlit?
Adélo nechtěla jste svůj příspěvek adresovat Protestantovi? 🙂
Jj, pardón. 😀
Mám v tom zmatek z toho všeho mlžení.
To Michal:
Nikde tam není ani náznak toho, že by měl být spasen každý.
to Adéla:
Pokud to mělo být na mne pak nechápu proč zmiňujete svátost smíření?
S tímto jste nesouhlasil.
Napsal jsem, že za hřích po smrti hrozí značné trable. Vy jste se podivil, zda si dělám legraci. Z toho mi tedy logicky plyne, že je podle vás směšné (zcela, ale zcela chybné) říct, že za hřích hrozí po smrti nějaké trable. To tedy logicky znamená, že za hřích po smrti podle vás nehrozí nic špatného, nepříjemného, prostě nic co by se dalo nazvat slovem “trable”.
Prosím vysvětlit.