Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako
* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?
Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.
Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.
Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.
Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.
Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…
Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )
S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)
Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.
Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.
Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.
Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.
Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.
Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)
Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.
Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)
Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.
Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.
Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)
Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.
Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)
Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)
Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.
Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.
Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.
Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.
protestant: Můžeme měřit stejným metrem tak akorát Islám a Křesťanství.
Vědu do tohoto výčtu zatáhnout nemůžeme, protože věda nemá žádná nezpochybnitelná dogmata, ale zakládá se čistě jen na empirickém zkoumání okolního světa. To je jako kdyby jste děti zakazoval učit dějepis, vlastivědu, prvouku… vlastně všecko, protože je to všechno produkt empirického chápání. Zbyla by nám tak akorát čistě abstraktní matematika (tedy žádné jablíčko, ale: Mějme množinu přirozených čísel tvořících grupu, nebo mějme vektorový prostor definovaný jako, což je vysokoškolská matematika a tu by děcka na základní škole nechápali, ono vysokoskolskou matematiku chápe jen zlomek z celé populace, to není o tom se to nazupat na zpaměť, že medici a právníci…)
OK takže souhlasíte s tím, že učit děti ve škole v souladu s vědeckým poznáním je OK?
A co se týká náboženství – které náboženství bychom je podle vás měli učit? A měli by se to ty děti učit jako FAKT, nebo jen informativně? (křesťané věří tomu a tomu, Muslimové tomu a tomu, Buddhisté tomuhle a tamtomu, atd.)?
Proti tomu aby se to učili informativně bych vůbec nic neměl, naopak si myslím že by to bylo velmi vhodné. Patří ke všeobecnému vzdělání, vědět čemu věří např. křesťané.
Zdůrazňuji ale, že naprosto jiná věc je, že by se jim snad mělo říkat, že to čemu věří křesťané je Pravda. S tím bych samozřejmě naprosto zásadně nesouhlasil.
at Colombo:
Co si myslíte o společenských vědách? 😀 Zajímalo by mě to.
Adéla: no co se týká mě, tak já bych asi rozlišoval. Psychologie, sociologie, antropologie atd. se rozhodně dají dělat seriózně (ovšem samozřejmě také neseriózně, viz. např. sociologie v pojetí Jana Kellera 🙂 )
Naproti tomu třeba různé historie umění, gender studies, právo (!), filologie, estetika, nedej Bože teologie (!!!) a mnohé další – tak to je imho hrůza 🙂
to Michal:
Probírají snad české děti podrobně historii Etiopie? Neprobírají. Probírají podrobně dějiny Českého království a Česka. A proč to tak je? Protože to tak chtějí ti co jsou za ty děti odpovědní. Tedy rodiče. A stejné je to s výukou náboženství.
Nějak tak adélo. Bohužel, ona se nám i politická korektnost vkrádá do klimatologie. Tedy ne fakticky, ale jen politicky. Jen si všichni myslí, že to, co dělají ta politická uskupení a ti dva lidé (kteří ani nejsou vědci) je věda a ta věda se jmenuje klimatologie.
Jestli Josef myslí ten důkaz Boha tento text:
“Bůh je entita, jejíž existence není závislá na existenci jakékoli jiné entity.
Alespoň nějaká entita bezpochyby existuje. Tato entita existuje buď v závislosti na existenci jiné entity, nebo existuje nezávisle. Existuje-li nezávisle, splňuje definici Boha a existence Boha je tedy prokázána. Existuje-li tato entita v závislosti na existenci jiné entity, pak ale nepochybně existuje opět tato jiná entita, která nakonec musí definici Boha někde splňovat.
Tím je existence Boha prokázána a ať už jsou Jeho vlastnosti jakékoli, nelze minimálně tvrdit, že neexistuje.”
Za prvé mi není jasné, co má tento důkaz společného s vědou. Je to spíš filosofická úvaha a k tomu ještě navíc naprosto nic nedokazující. V podstatě předpokládáte existenci Boha, který má určité vlastnosti. A pak na základě těchto předpokládaných vlastností tvrdíte, že to je důkaz existence Boha. Jak víte, že existence Boha není závislá na jakékoli jiné entitě, když v prvé řadě vůbec nevíme, jestli Bůh existuje? Nevíte, prostě si myslíte, že to tak je.
“Alespoň nějaká entita bezpochyby existuje. Tato entita existuje buď v závislosti na existenci jiné entity, nebo existuje nezávisle. Existuje-li nezávisle, splňuje definici Boha a existence Boha je tedy prokázána.”
Takže jestliže existuje vesmír, tak tento vesmír je Bohem? Není to náhodou panteismus? Já bych moh stejně dobře tvrdit: “Vesmír je entita, která existuje nezávisle na existenci jakékoli jiné entity.” Tím pádem vesmír nepotřeboval žádného Boha ke svému vzniku. Tím pádem je ateismus perfektně racionální, navíc v souladu s tím co tvrdí moderní fyzikové – totiž že vesmír mohl bez problému vzniknout sám od sebe a nebyl potřeba žádný nadpřirozený zásah..
Michal says:
Jan Keller píše velice srozumitelně a jde do hloubky ve svých učebnicích, ale jinak mi dost zavání konspiračním myšlením.
Jo a gender studies jsou fakt hrůza. 😀
to Colombo:
Na obranu klimatologie musím říct, že i když je tu politický tlak, někteří politici nabízejí peníze a očekávají výsledky, samozřejmě se najdou lidé, kteří pro ten peníz udělají cokoliv, nic to nemění na faktu, že klimatologie je tvrdá přírodní věda. Je to v podstatě fyzika sice je to složitý problém deterministického chaosu, ale to neznamená, že je to nezkoumatelné. Zrovna nedávno se povedlo spočítat složitý model klimatu hypotetického případu, kdy Země měla vázanou rotaci vůči slunci. Kupodivu se podařilo dokázat, že takové klima by bylo stabilní a Země by byla dokonce obyvatelná.
mocvelkéčíslo: však já proti klimatologii nic nemám, mám něco proti tomu, co se z ní dělá a jaký se ji vytváří obrázek kvůli lidem, kteří s ní nemají nic společného.
To je jako když se lidi smějí statistice…
Ve skutečnosti by se měli smát lidem, kteří se té statistice smějí… protože ji nechápou…
Romane, otvíráte Pandořinu skříňku :).
Zajímalo by mne jestli se v rámci tzv. gender studies (které si představuji jako výspu ultrafeminismu) kritizuje náboženství, protože právě většina (po)věr klade ženu jako méněcenné stvoření vzhledem k muži.
Josef:
“základní princip křesťanství je o naprosto čemkoli uvažovat racionálně a umět hypoteticky zpochybnit jakýkoli předpoklad.”
V jednom z prvních příspěvků jste uvedl, že existence Boha je nezpochybnitelná (nevyvratitelná).
“Je v rozporu s elementárními fakty života.”
Tuze zajímavé. Co jsou ony elementární fakty života?
Protestante já vám už zase nerozumím.
Můžete se prosím vyjádřit jasně, jak by to tedy ve školách s vědou a náboženstvím mělo podle vás být?
1) měla by být (povinná) výuka v souladu s vědeckými poznatky?
2) mělo by se učit náboženství (křesťanství?) jako fakt?
“protestant says:
May 23, 2011 at 8:46 pm
to Michal:
Já jen reaguji na pokusy tvrdit, že děti učit náboženství je indoktrinace, kdežto učit je vědu není. Je to buď oboje, nebo žádné z toho. Měřme stejným metrem.”
Měření stejným metrem má místo jen tam, kde srovnáváme dva jevy téže podstaty. Věda a náboženská víra ale nejsou jevy téže podstaty – teistům připomínám, že nedávno tu obhajovali platnost principu NOMA. A kromě toho: pokud bychom měli, měříce stejným metrem, vyučovat děti i náboženství (tedy nikoliv učit je o náboženství jako společenském a kulturním jevu, ale učit je o víře), tak kterému náboženství bychom je měli učit? U vědy je to jasné, věda je jen jedna, ale náboženských věroučných systémů je po světě jako máku. Která věrouka by měla dostat přednost a proč?
to Michal:
Já nic proti jakékoliv výuce nemám. Jen se mi nelíbí myšlenka, že děti je možné učit až se samy rozhodnou.
A nejsem přívržencem výuky křesťanství na školách.
to Michal:
Jako příklad bych uvedl hru na housle. Kdyby se děti začaly učit hrát na housle až by se samy rozhodly, tak by jim bylo fakticky znemožněno hrát na housle (nebo jiný nástroj), protože v okamžiku, kdy se dítě samo rozhoduje je na start učení na hudební nástroj většinou pozdě. Takže děti co nezačaly v mládí pod tlakem rodičů se už v podstatě svobodně rozhodnout nemohou. Už jim prostě ujel vlak.
Michal: můžete mi říci, proč si myslíte o právu, že to je hrůza?
Protestant:
Mé dceři zhruba ve 4. třídě tvrdila v hodině vlastivědy že Bůh neexistuje. Když se jí syn, který byl v tom okamžiku v 7. třídě na stejné škole a měl shodou okolností stejnou učitelku z nějakého jiného předmětu (snad zeměpis) před celou třídou ptal jak něco takového může jeho mladší sestře tvrdit, zda má nějaký důkaz začala směšně koktat a začala to hrát do autu.
Jack:
Výborně už jsme opět u této nesmlslné logiky.Takže podle tebe můžeme ve školách
dětem vykládat,že existuje mořská panna,šestihlavá saň,růžový slon,létající kůň,
marťani v amazonském pralese,santa claus,krtek s lacláčema adt.
Můžeme si z principu vymyslet naprosto cokoliv a když nikdo nepředloží důkaz
o neexistenci jakýchkoliv nesmyslů,tak to můžeme rvát do hlav dětí jako fakt.
Vypadá to,že ty jsi jedním z těch dětí,kterému bylo “něco” nacpáno do hlavy
bez prokazování důkazů.
Ovšem já NECHCI,aby někdo cpal své fantasmagorie do hlavy mých dětí,
protože já chci, aby mé děti rozvíjeli své racionální myšlení a aby ho také používali.
Nechci aby někdy bezmyšlenkovitě tloukli hlavou o zem a ječeli přitom jako
paviáni.
to Neruda:
U vědy je to jasné, věda je jen jedna, ale náboženských věroučných systémů je po světě jako máku. Která věrouka by měla dostat přednost a proč?
Nemáte tak úplně pravdu. Věd je více. Jsou exaktní vědy, jsou společenské vědy, je hudební věda atd.
Někdo by třeba chtěl ve školách méně matematiky a více společenských věd. Druhý opačně.
Ale jde zde o něco jiného. Padla zde námitka, že náboženství by se měly učit až děti, které se rozhodly. Já to jen aplikoval na všechnu ostatní výuku. Z tohoto přirovnání vyplynulo, že původní nápad je nesmysl. Stejně tak neučíme děti si čistit zuby či umývat se až se samy rozhodnou. Ani číst je neučíme až se samy rozhodnou.
to jack:
Pravděpodobně jste si nepřečetl na co reagujete. Já také nechci, aby někdo cpal fantasmagorie dětem do hlavy. A tvrzení že Bůh neexistuje takovou fantasmagorií je. Kdyby ta učitelka řekla že v Boha nevěří, že jej nejde dokázat – prosím. Ale tohle byl trapný pokus ideologického působení na děti.
to protestant:
Mimochodem ja jsem psal, že dětem by měla být ve škole předávána fakta a na základě těch by se měly rozhodnout. Nutit např dětem komunismus dřív něž si jsou schopni zformovat vlastní názor mi přijde obzvlášť odporné, ale samozřejmě je to špatné i potom. Křesťanství ani žádná jiné náboženství nebo ideologie by se také neměli nutit. Mě by to přišlo úplně stejně špatné.
“Nemáte tak úplně pravdu. Věd je více. Jsou exaktní vědy, jsou společenské vědy, je hudební věda atd.
Někdo by třeba chtěl ve školách méně matematiky a více společenských věd. Druhý opačně.”
Špatný příklad. S náboženstvími je problém, že se navzájem vylučují, vědy se doplňují. Pokud budete učit jenom jednu vědu tak tím nevylučujete jiné obory. Fyzika nevylučuje hudební vědu a naopak. Ale jakmile začnete učit jedno náboženství tak tím vyloučíte všechny ostatní.