Náboženství jako memplex

Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako

* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?

Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.

Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.

Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.

Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.

Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…

Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )

S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)

Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.

Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.

Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.

Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.

Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.

Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)

Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.

Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)

Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.

Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.

Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)

Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.

Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)

Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)

Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.

Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.

Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.

Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.

This entry was posted in Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

870 Responses to Náboženství jako memplex

  1. jack says:

    spitfire:
    Příklad: hrajete v mančaftu kopanou a spoluhráč dá rozhodující gol úmyslně rukou. Josef tvrdí, že si zlatou medaili zaslouží, protože on hrál poctivě a nějakej kolega v teamu ho nezajímá. Jack zase nechápe, že pravidla kopané neřeší to kdy gol rukou uznat a kdy ne. Tady žádná morálka není, pakliže Jack není přímo tím autorem golu rukou. Jenomže jak se rozhodne to neví nikdo ani on sám. Gol je totiž rozhodčím uznán. V kopané žádné správné rozhodnutí neexistuje. To, že Jack bude požadovat, aby gol, který dal úmyslně rukou neplatil je už mimo hru. Tohle se už pravidel kopané netýká.

    Jack:
    To se velmi mýlíš,pravidla kopané tento problém řeší a naprosto v souladu
    s morálním jednáním.Vůbec nechápu co ti na tomto jednoduchém příkladu
    dělá problémy.
    Hra rukou je ve fotbale všeobecně zakázána.Všichni hráči jsou s těmito pravidly
    seznámeni.Z toho vyplývá jedna důležitá skutečnost,ty píšeš,že hráč zahrál úmyslně
    rukou,toto je ten nejdůležitější podklad,protože jestliže někdo úmyslně poruší
    pravidla,za účelem získání výhody,to znamená,že si je svého porušení plně vědom.
    Potom se dopustil jednoho ze zásady neslušného (nemorálního) chování a to tzv.podvodu.
    Myslí vůbec na toto porušení morálky Bible?

    Pokud byla zahraná ruka neúmyslně,tak se samozřejmě o žádný podvod nejedná,
    protože hráč neměl v úmyslu porušovat pravidla a z principu za toto zahrání
    rukou vůbec nemůže(neovlivňuje ho).V kopané se tento případ označuje jako
    ruka nastřelená.

    Je mi to opravdu trapné toto rozebírat,připadám si jako kdybych mluvil
    s osmiletým klukem,kterému vysvětluji,že je nečestné podvádět.
    Tebe rodiče neučili co je čestné a nečestné?A poton kdo má morálku.

  2. spitfire says:

    To co rozhoduje není morálka, ale interpretace co je a co už není nastřelená ruka.

    Učit se můžu o Pythágorově větě, protože Pythágorova věta platí vždy, ale čestné nečestné, to je dosti nevědecký termín. Takže sám uvažuješ tak, jak to věřícím vytýkáš. Oni věří v Boha ty věříš na Morálku.

    Někdo tu vytýkal jedné Biblické postavě, že když obětoval svou dceru Bohu tak, že jednal špatně. Jakto? Vždyt dodržel co slíbil, tedy jednal čestně. Nebo se sliby nemají plnit? Je tedy morální neplnit dohodu?

  3. Michal says:

    Ne, ten argument zněl, že KDYBY (dobrý) bůh existoval, pak by nepochybně Jiftáchovi dal vědět, že takovou oběť přijmout nechce.

    Jenže on mu vědět nedal. Proto buď neexistuje, a nebo nemá atributy, které jsou mu připisovány, zejména není Dobrý. Jak prosté.

  4. jack says:

    TO:Spitfire
    Morálka je pouze souhrn určitých norem slušného chování v určité společnosti.
    Nechápu co si představuješ pod výrazem víra v morálku a už vůbec nechápu co to
    má společného s náboženskou “vírou” v existenci nadpřirozené bytosti.

  5. jack says:

    spitfire:
    Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti.

    Jestli na tohle věříte Jacku, pak má Josef pravdu, když tvrdí: Ateismus totiž nemůže zdůvodnit dobro a zlo.

    Já vás vůbec nechápu.I křesťané mluví o křesťanské morálce,obsažené v Bibli.
    Dokonce ani tato “morálka” není v rozporu z definicí morálky.Tak o čem to pořád
    mluvíte.

  6. spitfire says:

    O vaší víře v dobro a zlo, o tom, že váš ateismus ztrácí opodstatnění, protože se v základním postoji nelišíte od katolické víry… proto má Josef pravdu, když poukazuje na jalovost takového ateismu. Proto je takový postoj Jacku v katolickém diskursu popisován jako narušení lidské přirozenosti, jakoby vás kousek chybělo…

    nejste o nic méně věřící než ostatní věřící,

  7. Michal says:

    Copak byste asi řekl o mě, Spitfire…? Já jsem taky věřící? 🙂

  8. jack says:

    TO:Spifire:

    Milí Spitfire,já jsem nikdy nepsal o dobru a zlu.Takhle archaicky o tom píšete pouze
    vy a Josef.Mě to připadá jako z nějaké pohádky.Nebe a peklo.Dobro a zlo.
    Když se baví současný člověk o chování lidí ve společnosti,tak mluví o morálce,víte?
    A už jsem psal mnohokrát,že nevím nic o “víře” a proto tuto “víru” v uvozovkách
    nemohu vyznávat.

    A jestli je narušena má lidská přirozenost,protože mě morálnímu chování učili
    mí rodiče a ne fráterník,tak mě asi opravdu kousek chybí,aspoň že to není kousek
    mozku,jako u vás.To by mě opravdu naštvalo. 🙂 🙂

  9. Článek umísťující memetiku na hranici vědy a pseudovědy:

    http://massive-error.blogspot.com/2011/08/memes-as-pseudoscience.html

    Souhlasím na 100%

  10. Pehosam says:

    Pius XII. to řekl jasně: Toho Hitlera nám seslalo samo nebe.
    Encykliky proti Židům jsou dodnes platné.
    Podpora fašistům byla jen ve státech, kde se hlásili ke katolictví, Franco navržen ke svatořečení.
    Krysí stezky do Španělska a Argentiny organizovala KATOLICKÁ CÍRKEV, ukrývání válečných zločinců v klášterech také.