Náboženství jako memplex

Náboženství je bezpochyby velice významný a pozoruhodný společenský i psychologický fenomén, a přemýšlivému člověku nemůže stačit pouhé konstatování, že náboženská víra z racionálního hlediska neobstojí. Jsou-li totiž předmětem víry religiozních lidí zjevné nesmysly, pak se přemýšlivému jedinci přímo nabízí otázky jako

* proč je náboženství tak univerzální fenomén? Snad každá lidská civilizace, včetně menších společností a kmenů má svoji religiozitu! Šamany, rituály, víru v přírodní božstva, atd.
* proč jsou zejména velká monoteistická náboženství pro své vyznavače tak uspokojující? Jak se může stát víra v imaginárního Boha smyslem něčího života? Jaktože je takových lidí navíc tolik?
* náboženské aktivity a rituály mohou být a také často jsou velmi nákladné. Co lidem tyto náklady kompenzuje? Kdykoliv se v přírodě najde nějaké “drahé” či nákladné jednání nebo tělesný rys, prakticky vždy pro něj existuje dobré vysvětlení. Neužitečné výstřelky spotřebovávající zdroje evoluce tvrdě penalizuje. Proto se nabízí otázka, co “platí” za náboženství? Proč se víra lidem vůbec vyplatí?

Při hledání odpovědí na tyto i další otázky je velmi užitečné uvážit náboženství jakožto memplex.

Memplexem rozumíme nějaký ucelený systém memů, tedy tvrzení nebo chování, které se mohou kopírovat z mozku do mozku, z textu do mozku apod. Memplexem je jistě každé náboženství, učení sekt, ideologie, různé konspirační teorie, hoaxy šířící se po internetu, atd. Jako memplex lze jistě chápat i vědu.

Memplexy jsou v pozoruhodně analogickém vztahu ke genomu živých organismů. Jejich členské memy v této analogii korespondují s geny daného organismu. Podobně jako biologické organismy se i memplexy množí. O rozmnožení memplexu můžeme hovořit, když ho přijme za svůj (nová) lidská mysl. Pokud memplex daného člověka zaujme, přijde mu z nejrůznějších důvodů atraktivní, je pravděpodobné že ho tento člověk bude šířit dál. Memplex může a také nemusí být dílem jediného člověka, a podléhá stejnému evolučnímu procesu jako genom druhu.

Jako na rozdílné memplexy můžeme pohlížet nejen na různá náboženství, ale jistě i na různé denominace v rámci jednoho náboženství (Římští katolíci, Protestanté, Pravoslavní, Kalvinisté, atd.). Tyto memplexy mezi sebou řadu memů sdílejí, a příjmáním či odmítáním jiných se liší.

Z tohoto hlediska není úplně správné mluvit o věřících jako věřících v Boha. Každý věřící spíš věří vyznává správnost a pravdivost svého memplexu…

Křesťanství představuje kulturně-evolučními procesy naprosto obdivuhodně vyladěný komplex myšlenek, memů, šitý na míru lidské mysli, aby jej tato cítila jako maximálně atraktivní (a s radostí a entuziasmem jej předávala dál). Při bližším pohledu zjistíme, že má důmyslnou kompozici, jejíž různé složky slouží různým účelům, a dohromady se vzájemně posilují, ospravedlňují, zatraktivňují, a tvoří tak cosi jako luxusní dezert, lákající k nakousnutí… (kdo viděl Matrix, jistě si v této souvislosti vzpomene na Merovingianův zákusek 🙂 )

S rychlým rozvojem lidského mozku se v průběhu evoluce zvětšoval i jeho objem. Zvětšená lebka však působila ženám značné obtíže při porodu, což způsobilo evoluční tlak na dřívější porod. Lidské děti se tak rodí mnohem bezbranější a méně vyvinuté, než potomci jiných srovnatelných savců, což klade zvýšené nároky na rodičovskou péči. Aby byla tato péče zabezpečena v kritickém období jednoho až dvou let dítěte oběma rodiči, byla evolučně vyselektována extrémně silná člověčí tendence k zamilovávání se. (nepřekvapivě, typická doba po kterou je člověk zamilovaný právě pokrývá dobu, po kterou je nejzranitelnější případný potomek)

Jako řada dalších evolučně vzniklých mechanismů se však i schopnost zamilovávat se může “minout účelem” – a tohoto právě zneužívá první mem z “motivační vrstvy” křesťanského ala Merovingianova zákusku – jeden z nejsilnějších a nejmocnějších křesťanských memů vůbec.

Myšlenka, že Bůh miluje nás, a touží po tom být milován je označována za jednu z centrálních myšlenek křesťanství, a má za následek, že pravděpodobně většina křesťanů cítí ke svému (imaginárnímu) Bohu opravdovou a nefalšovanou lásku. To má hned několik důsledků, které přispívají k atraktivitě celého memplexu a usnadňují jeho šíření. Za prvé, zamilovanost přináší příjemné pocity, nikoliv nepodobné stavu pod vlivem drog. Stav zamilovanosti (a to i náboženské!) není podobný stavu pod vlivem drog jen náhodou – zamilovaný člověk JE pod vlivem lidských hormonálních drog, zejména hormonů štěstí, endorfinů, a dalších.

Za druhé, zamilovanost způsobuje, že má člověk růžové brýle. Odmítá vidět a nevidí nedostatky své lásky, a naopak ji vidí v těch nejkrásnějších barvách. Naše láska je pro nás vždy ta nejdokonalejší a nejpřítažlivější na celém světě. A přesně toto platí i křesťana, zamilovaného do svého Boha.

Dalším memem, zvyšujícím atraktivitu celého memplexu je myšlenka, slibující posmrtný život. Umřít se nechce nikomu, a věčný život po boku své lásky – kdo by odolal. Stačí jediné – akceptovat celý memplex.

Nesmíme opomenout přítažlivý “mem modliteb”, slibující ve své původní podobě věřícímu člověku pomoc od milujícího Boha v případě potřeby.

Aby byla motivace dokonalá, je zkušenostmi dokonale prověřená metoda “cukru a biče”. Cukru už bylo dost, proto křesťanství obsahuje i mem biče v podobě hrozby peklem a věčným utrpením, v případě že danou variantu křesťanského memplexu člověk nepřijme. (všimněme si, že toto opravdu přinejmenším platilo pro varianty, pro jednotlivé memplexy – např. katolíci hlásali, že spasen může být jen pravověrný katolík, nikoliv už třeba protestant, a naopak)

Protože při podrobnějším přemýšlení o základních křesťanských memech začne člověk záhy narážet rozpory, nelogičnosti i absurdnosti, obsahuje dezert křesťanství jakýsi autoimunizující subkomplex memů. Patří sem zejména mem tvrdící, že zdánlivě absurdní a nelogické záležitosti v křesťanství se ani nemáme snažit pochopit, jde totiž o mystérium, nejvyšší tajemno, rozumem nepochopitelné.

Další mem z této kategorie říká, že víra je tím hodnotnější, a tím Bohu milejší, čím méně důkazů pro ni svědčí, a čím víc se ji rozum vzpírá zastávat. (Bohu tak lépe dokazujeme, jak bezmezně Mu důvěřujeme – a přesně toto po nás prý i chce)

Můžeme sem zařadit i mem “doxastické dělby práce”, totiž přesvědčení, že ačkoliv “mě tyto věci jasné nejsou”, existují profesionální teologové, a ti v tom jasno mají. Teologové se pak v těchto ožehavých záležitostech vyjadřují záměrně tak, že jejich vysvětlení vypadají velmi složitě a “učeně”, při pečlivém rozmyšlení ovšem člověk zjistí, že prostě nedávají smysl, jsou čirou slovní ekvilibristikou. Viz. např. vysvětlení trojjedinosti Boha, v KKC nebo kdekoliv jinde.

Připomeňme ještě princip NOMA, implicitně shazující argumenty vědy proti náboženství se stolu jako nepřípustné, mlžící memy na téma inspirovanosti Bible, memy na téma, že jisté záležitosti mohou pochopit jen ti, co jim už věří (přičemž tito lidé to “chápou” jen a pouze tak, že to prostě z výše popsaných důvodů neřeší), “mem pokory před Bohem” (kdo si myslíš že jsi, že se snažíš zkoumat/pochopit Boha?), atd.

Poslední skupinou memů, o které se chci zmínit, jsou memy říkající v podstatě, že “kdo věří, je dobrý člověk”. (Kdo by přece nechtěl být dobrým člověkem?)

Patří sem např. mem tvrdící, že víra v Boha je DOBRÁ sama o sobě, nebo mem říkající, že křesťanství je pramenem absolutní morálky, a mem, že bez křesťanství bychom nevěděli co je dobro a co je zlo.

Zajímavý je i mem, tvrdící že křesťanský Bůh je ultimátním VYSVĚTLENÍM základních tajemství všehomíra, a navíc jediným možným takovým vysvětlením – přičemž ve skutečnosti, jak každý člověk zvenku vidí, nevysvětluje vůbec nic (což je kryto imunizačními memy nepochopitelnosti, pokory, atd.)

Nesmíme zapomenout na z hlediska memplexu klíčový mem, říkající že křesťanství (Islám, popř jiná náboženství) je třeba šířit, “kázat evangelium” (což zejména křesťanští misionáři pojímají už stovky let velmi zodpovědně)

Za zmínku stojí ještě mem spirituálních zážitků. Říká, že kdo opravdu věří, dosáhne kontaktu s živým Kristem. Opravdová víra je ovšem nutnou podmínkou spasení – což může činit mnohé věřící náchylnější k tomu, aby si vykládali co mohlo být “kontaktem s živým Kristem” poněkud benevolentně, a se svými zážitky se pak neváhají svěřit svým bratrům a sestrám ve víře, což na ně činí zvýšený tlak v případě, že oni ještě spirituálních zážitků nedosáhli… Mechanismus těchto zpětných vazeb je asi zřejmý.

Zajímavé je, že vývoj křesťanských memplexů, jejich evoluci, lze sledovat takříkajíc online. Všechny ty diskuze o ekumenismu, o tom zda zavrhnout nebo jak modifikovat mem, říkající zda příslušníci jiných náboženství a nebo denominací mohou být spaseni, o tom jak formulovat mem o inspirovanosti Bible a množství jeho různých variant, od těch nejvolnějších až po mem “doslovné interpretace”, o svatosti panny Marie, a další a další – to vše svědčí o zjevném procesu pokračujícího vývoje, který je dalším kamínkem do mozaiky, dokládající relevantnost celého pohledu.

Výše nastíněné vysvětlení odpovídá na celou řadu otázek ohledně atraktivity náboženství pro člověka, a z toho plynoucího takřka univerzálního výskytu víry ve všech civilizacích na světě, přímo předpovídá značně diverzifikovanou strukturu náboženství, jejich velký počet i značnou vnitřní rozrůzněnost po celém světě, poskytuje jednoduché a sjednocující vysvětlení motivací mnohých tvrzení křesťanů (a zcela analogicky i příslušníků jiných náboženství), vysvětluje fakt, že ačkoliv křesťanská víra obsahuje vážné logické rozpory (viz. většina doposud uveřejněných článků) tak s vírou křesťanů to nepohne ani v nejmenším, a v jeho světle dává smysl řada dalších zajímavých postřehů, nejen ohledně křesťanství.

Pointa je, že alternativní vysvětlení, že totiž náboženství je důsledkem existence skutečného milujícího osobního (křesťanského) Boha nemá ani zdaleka takovouto vysvětlovací schopnost. Není schopno přenést se přes vnitřní nekoherentnost sama sebe a neumí ani vysvětlit náboženskou diverzitu ani uvnitř křesťanství, ani mimo něj, není schopno vysvětlit zřejmý vývoj příslušné víry během historie, změny názorů na ty které články víry, atd. atp.

870 thoughts on “Náboženství jako memplex”

  1. protestant

    to 963214785:

    Nevylučují. Pokud budete s dítětem mluvit o Bohu může z něj být muslim, křesťan, žid …..

  2. 963214785

    to Protestant:

    Opravdu? A může z něj být třeba hinduista? A když s dítětem mluvíte o bohu jak to probíhá, co mu řeknete?

  4. 963214785

    to protestant:

    No dobře dává to určitý smysl. Zapomeňme teď na chvíli na problem pokud mají lidé rozdílné zkušenosti. Tvrdíte, že náboženství se nevylučují. Můžete mi vysvětlit jak se nevylučuje například křesťanství s řeckým polyteismem?

  5. jack

    Protastant:
    Pravděpodobně jste si nepřečetl na co reagujete. Já také nechci, aby někdo cpal fantasmagorie dětem do hlavy. A tvrzení že Bůh neexistuje takovou fantasmagorií je. Kdyby ta učitelka řekla že v Boha nevěří, že jej nejde dokázat – prosím. Ale tohle byl trapný pokus ideologického působení na děti.

    Jack:
    Tady se opět ukazuje tvá neschopnost logicky uvažovat.Zajisté by naprosto
    korektní vyjádření mělo znít,že “Bůh” z největší pravděpodobností neexistuje.
    Nebo že podle současných vědeckých a fylosofických poznatků je velmi
    pravděpodobné,že “Bůh” neexistuje.Nebo že neexistuje žádný racionální důvod si
    myslet,že existuje “bytost” kterou církev nazývá “Bohem”.
    Ovšem ani vyjádření učitelky se nedá příliš kritizovat.
    Korektnější vyjádření (věřících) je věřím že existuje,věřím že řekl,věřím že
    udělal atd.Ovšem slyšet je více “Bůh”řekl,”Bůh”udělal,to zní jako kdyby byla jeho
    existence už doložena.Ale už výraz “věřím”nám dává možnost zhodnocení. Z tohoto výrazu samozřejmě vyplývají všechna něsledující hodnocení.
    Jelikož se na těchto (nepodložených) principech můžu vyjádřit o čemkoliv jak
    se mi zlíbí,dá se bez problému tento princip popsat jako fantazírování,protože
    je omezen pouze lidskou fantazií.
    Já se mohu klidně vyjádřit,že VĚŘÍM v existenci marťanů na dně Tichého oceánu.
    To je jasné fantazírování,protože neexistuje jediný důvod si něco takového myslet.
    A to si všimni,že se tržím zpátky,co kdybych se vyjádřil,že na dně Tichého oceánu
    existují marťané a je to vědecky prokázané.
    Teď jsem se vyjádřil jako Josef.Dovolil jsem si svou fantazii povýšit na vědecky
    prokázaný fakt,samozřejmě bez jakýchkoliv vědeckých důkazů.
    Fantazírování se dá ještě pochopit,pokud si člověk chce skutečnosti přetvářet
    k obrazu svému z důvodů strachu,nevědomosti,nespokojenosti atd.
    Problém nastává,když už člověk nedokáže odlišit od sebe skutečnost a fantazii.
    Přesně tento stav je stavem náboženství.
    Verze druhá,tedy verze Josefa,se už nedá popsat ani jako fantazírování,ale pouze
    jako idiocie.

    Malé shrnutí.Není fantasmagorie tvrdit,že není pravdivý fantasmagorický názor.
    Tudíš není fantasmagorie tvrdit,že neexistují marťané na dně Tichého oceánu.
    Tudíš není fantasmagorie tvrdit,že neexistuje “Bůh”.

  6. protestant

    to jack:

    Zajisté by naprosto
    korektní vyjádření mělo znít,že “Bůh” z největší pravděpodobností neexistuje.
    Nebo že podle současných vědeckých a fylosofických poznatků je velmi
    pravděpodobné,že “Bůh” neexistuje.Nebo že neexistuje žádný racionální důvod si
    myslet,že existuje “bytost” kterou církev nazývá “Bohem”.

    Tohle je klasická instruktivní ukázka ideologické fantasmagorie….. 🙂

  8. spitfire

    Myslím si, že bychom měli dát slovo klasikům:
    W.V.O. Quine
    Věřit (být přesvědčen) znamená myslet v jednom velmi omezeném smyslu tohoto mnohostranného slova. Věřit, že krása je pravda, znamená myslet, že krása je pravda. Věřit je myslet tak. Obě slova jsou tedy zaměnitelná před že a tak, jinak se ale rozcházejí. Můžeme myslet přesně, nemůžeme však věřit přesně. Můžeme něčemu věřit, ale nemůžeme něčemu myslet. Gramatika to zakazuje.

    Víra je dispozice. Nějaká víra je v nejlepším a nejjasnějším případě shlukem dispozic. Ten může zahrnovat dispozici ke slovnímu vyznání, dispozici k přijetí sázky a rozličné dispozice k opatrnosi či k pasáži v knize, nebo k úklidu pokoje a tak podobně, podle toho, o jakou víru jde.

    Naděje nebo přání mohou dovést k víře, ale jen svedením jedince k přecenění jeho představové evidence.

  11. Pirx

    Pirx: Každý monoteismus je totalitní

    Josef: Milý pane, nechcete-li, abychom atheisty posuzovali podle komunistů, tak nedělejte totéž vůči nám.

    Pirx:
    S tím si začal protestant, ne já.

    Josef: Já jsem například monoteista a jsem přitom proti každé totalitě (i proti katolické, pokud by ji snad někdo chtěl nastolovat.)

    Pirx:
    Josefe, nikde jsem nepsal, že Josef je fanda totality. Psal jsem, že monoteismus je totalitní a měl jste tam i odkaz, pod kterým to bylo vysvětleno. Duch židovského monoteismu je totalitní, neboť sloužil k nastolení a udržení absolutní moci tehdejších kmenových náčelníků. Do křesťanství bylo totalitní nazírání světa prostě převzato a komunisti byli církve pilní žáci.

    Josef: Abychom mohli hovořit o dobru a zlu, potřebujeme aspoň nějaké náboženství. Pro atheismus tyto pojmy nemají smysl, a proto žádná atheistická morálka neexistuje.

    Pirx:
    Tohle jsem rozporoval pokázánim na Ustašovce, ale nijak jste se k tomu nevyjádřil.
    Zkuste mi tedy, prosím, odpovědět na pár jednoduchých otázek (pokud na některou odpovíte ANO, s dalšími se nemusíte obtěžovat):

    1. Bylo jednání Ustašovců v souladu s křesťanskou morálkou?
    2. Pokud ne, bylo přijetí Ante Paveliče Piem X. v souladu s křesťanskou morálkou?
    3. Je podle Vás správné, aby byl Pius X. svatořečen?

    Děkuji

    Josef: Atheismus ponižuje člověka na pouhou pudovost zvířete, zbavuje ho nejen racionality, ale i morálky.

    Pirx:
    Právě v Ustašovcích vidím příklad aplikace křesťanské morálky, dokonce s přímou podporou z Vatikánu. Podstata křesťanství je totiž nesnášenlivost, agresivita, vražda a loupež. Celkem jasně to dosvědčují dějiny minulých 2000 let a Ustašovci jsou jasným svědectvím že duch Deuteronomia je stále živý a že je možno jej pod růžovým nátěrem s obrázkem Ježíše propašovat do každé epochy:
    …
    Mohl by tě tajně ponoukat tvůj vlastní bratr nebo syn, dcera, manželka
    ve tvém náručí nebo přítel, jehož miluješ jako sebe sama. Mohl by říkat:
    „Pojďme sloužit cizím bohům“ (které jsi nepoznal ty ani tví otcové, totiž
    některému z bohů okolních národů, blízkých či vzdálených, z jednoho
    konce světa či z druhého). Nesvoluj a neposlouchej ho! Nesmíš se nad
    ním slitovat a ušetřit jej. Nesmíš ho krýt, musíš ho popravit.
    …

    Sadistické běsnění Ustašovců byl výtrysk pudové, zvířecké, xenofobní nenávisti z barbarských dob doby bronzové, přesně podle receptu slova božího. Proto se mu také dostalo jasně deklarované podpory z Vatikánu.

    A tuhle morálku Vy stavíte nad tu “ateistickou”? Jděte se s takovou morálkou k šípku.
    Zkuste najít v dějinách něco podobného, co mají na svědomí ateisté a vedl je k tomu pouhý ateismus. Podle mě každý, kdo se dobrovolně přidá k vatikánské partě, může o morálce akorát mlčet.

  12. protestant

    to Pirx:

    Zkuste najít v dějinách něco podobného, co mají na svědomí věřící a vedla je k tomu pouhá víra. 🙂

  14. jack

    TO:Protestant

    Protestant:
    Tohle je klasická instruktivní ukázka ideologické fantasmagorie….. 🙂

    Jack:
    A to je vše.Nejsi schopen ani trochu argumentovat?Je to těžké,když si musíš
    uvědomit,že pouze fantazíruješ,že?

  15. jack

    Protestant:
    Zkuste najít v dějinách něco podobného, co mají na svědomí věřící a vedla je k tomu pouhá víra. 🙂

    Jack:
    A koukám,že jsi byl asi velmi dlouho nemocný,když jsi měl sedět v lavici ZŠ a učit
    se dějepis.Všechny “náboženské války” se vedly ve jménu “víry”.Ty neznáš ani
    základní historická fakta?I dnes vedou muslimové tzv.svatou válku,v zájmu Islámu.
    Byl jsi snad v posledních letech v komatu,nebo nesleduješ dění ve světě.
    No jasně,já už vím,to je zase nějaké fantazírování.

  17. protestant

    ….ale jsem rád, že jste napsal náboženské války do uvozovek… Pochopil jste že ve skutečnosti o žádné náboženské války, tím méně války pro víru nešlo.

  20. Michal Post author

    Zajímavý postřeh Adélo, to jsem nevěděl! 🙂

    Jinak, co se týká protestanta, tak diskuzi na téma že náboženské války vlastně vůbec neexistují (jen tak, bez jakýchkoliv argumentů! Prostě neexistují – protože protestant to říká, co je na tom divného?!) fakt vést nehodlám…

Comments are closed.