Dnes je Velký Pátek, a v plném proudu jsou tedy Velikonoce, největší křesťanské svátky v roce. Pojďme se krátce zamyslet nad tím, co vlastně křesťané tak slaví.
Příběh o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista je v křesťanství naprosto ústřední. Ježíš dopředu věděl, že zemře na kříži, a celé jeho působení na Zemi k tomuto směřovalo. Někteří dokonce říkají, že to takto bylo naplánováno od Stvoření. Byl zrazen Jidášem, souzen, a Židé si vynutili jeho popravu. Svou mučednickou smrtí (obětováním sebe sama) pak spasil nás všechny. O Velikonocích si křesťané připomínají tyto události, a radují se z toho, jak byl Ježíš vzkříšen a fyzicky vyzdvižen na nebesa. V samotném vzkříšení pak vidí naději na Spásu pro nás pro všechny.
Křesťané tento příběh velmi prožívají. Mnozí se dojímají nad tím, jak velká byla Ježíšova oběť. Představují si jeho utrpení, někteří v samotném utrpení z trýznění vidí očistný proces, a tak se bičují (prý i Jan Pavel II. tak činil), a fanatici z Filipín se dokonce přibíjejí na kříž. Jiní zase o Ježíšově ukřižování točí morbidně naturalistické filmy (Mel Gibbson), kde jsou dopodrobna vidět cáry kůže a masa vyrvané Ježíšovi z těla při bičování – a Papež pak zjihle řekne, že “takhle nějak to opravdu bylo”.
Současně však křesťané dodržují starou dobrou zásadu, že přemýšlet o těchto věcech se nemá. Celou záležitost prohlašují za velké mystérium, a jakékoliv přemýšlení o tom je pošetilé. Těmito frázemi se však jen snaží zastřít fakt, že tento ústřední příběh křesťanství ve skutečnosti vůbec nedává smysl.
My se ale frázemi o mystériích principielně nepřístupných kritickému rozumu jistě nenecháme odradit. Pojďme se nad celou věcí zamyslet.
Obětovat se znamená přijmout nějaký druh příkoří, aby bylo odvráceno (obecně jiné) příkoří hrozící jiné osobě nebo osobám. Oběť je tím větší, čím větší příkoří podstoupím, a čím většímu příkoří hrozícímu jiným osobám zabráním. Ježíšova “oběť” je prezentována jako ta snad vůbec největší myslitelná: měl obětovat svůj život za život nás všech.
Ale obětoval se Ježíš skutečně? V čem jeho oběť spočívala?
Ježíš byl podle křesťanů Bůh. Bůh nemůže zemřít, Ježíš tedy svůj život rozhodně neobětoval, protože nezemřel. Výroky typu “Ježíš byl Celý Bůh, a současně Celý člověk” (aby mohl zemřít) jsou zjevný nonsens. Bůh je ve svých atributech nekonečný, a ať se s Ježíšovým tělem stalo cokoliv, nepředstavovalo to pro Ježíše jako Ducha, jako Bytost, jako součást Boha, jistě naprosto žádnou újmu. Ježíš jakožto Bůh může koneckonců se svým pozemským tělem dělat jistě cokoliv se mu zlíbí, libovolně ho oživovat, nechávat umřít, mučit – a jak si můžeme myslet, že by to pro Něj jako Boha mohlo představovat cokoliv úkorného?
Nyní uvažme, proč se vlastně Ježíš obětoval. Co by se stalo, kdyby tak neučinil? Před čím vlastně lidi zachránil? Odpověď je jediná možná: zachránil je před zatracením – přičemž zatratil by je jedině Bůh, tedy On Sám.
Křesťané tedy věří tomu, že Ježíš svou smrtí nesmrtí spasil Člověka před tím, aby ho On Sám zatratil. Pokud to takto nesmyslně udělat chtěl, pak prosím, ale jistě to celé nelze nazývat obětí.
Nabízí se také otázka, pokud Bůh chtěl lidem odpustit – nemohl to prostě udělat? Musel sám sebe nechat umučit neumučit, popravit nepopravit? Fakt tohle dává smysl?
Smysl nedává ani Jidášova Zrada. Přijmeme-li tezi, že nás Ježíš svou smrtí opravdu spasil, pak udělal Jidáš jen to, co bylo třeba. Jak lze tedy jeho čin nazývat zradou?
Bylo by snad lepší, kdyby neudělal to co udělal, Ježíš by ukřižován nebyl a z mrtvých by nevstal?
Co se vůbec po zmrtvýchvstání stalo s Ježíšovým tělem? Oficiální verze říká v souladu s Biblí, že bylo “vyzvednuto do nebe”. Jenže my dnes víme, že nebe jako takové neexistuje, a Bůh tam nesídlí. Bůh samozřejmě může sídlit mimo náš Prostor a Čas, mimo náš Vesmír – ale jaký smysl by mělo uvažovat o tom, že se tam může dostat lidské tělo z masa a kostí, resp. z hmoty našeho Vesmíru? A jaký by mělo smysl aby se tam dostalo? K čemu by tam Ježíšovi bylo?
Řekněme nyní, že to je všechno pravda, a Ježíš nás obětí svého života opravdu spasil. Otázka je, koho vlastně spasil.
Katolická verze říká, že k tomu abychom byli spaseni, musíme věřit v Ježíše, a nesmíme příliš hřešit (Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Jak 2:17). Tohle ovšem platilo i před Ježíšem! Co se tedy v takovém případě Ježíšovým zmrtvýchvstání změnilo?
V této souvislosti nemohu nezmínit, že KKC 841 a 847 stanoví “výjimku pro Muslimy”…
Protestanté vyznávají zásadu Sola Fide, která říká, že spaseni budou všichni kdo věří v Ježíše. Bez ohledu na jejich hříchy.
Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši (Řím 3:21-24).
Tato úžasná zásada vlastně říká “hřích jako hřích”, tedy např. vražda a “braní Božího jména nadarmo” vyjdou na stejno. Dále z toho plyne, že věřící vrah a násilník bude určitě spasen, zatímco ateista nikoliv (nesplňuje nutnou podmínku víry). Tomu říkám morálka!
Liberální křesťané pak zastávají názor, že spaseni budou všichni, paušálně. Ale – opravdu je morální, aby byli spaseni všichni? Ti kdo znásilňují malé děti? Vrazi? Lze tomuto říkat spravedlnost? Jen si představme pedofilního vraha, který unikl pozemské spravedlnosti – a po smrti jde “po zásluze do nebe”… Super.
Pokud se najde křesťan, ochotný přemýšlet o své víře, který má názor na výše nastíněné problémy, byl bych moc rád kdyby se s námi o své odpovědi podělil v diskuzi pod článkem.
To:Protestant
Otázka zní,o čem mluvíš ty.Ty přece věříš,že tě za to jak žiješ svůj život čeká od “Boha”
odměna nebo trest.Nebo se mýlím?Já na “Boha” nevěřím,proto neočekávám žádný
posmrtný soud a jsou pro mě důležité pouze odměny a tresty za mého života.
A nejde o to jestli “Bůh” trestá,jde pouze jen o to jestli tomu věříš.
A proto já mohu říci,že mě nepotrestal a ani nevěřím,že mě potrestá v budoucnu(třeba po smrti).Ale jak to vypadá u tebe,o tom byl můj článek,to jsi
nepochopil?
Mýlíš.
To:Protestant
To je vše?Koukám že už ti došly veškeré argumenty.
No on tohle je zase příklad Protestantova trollingu. Zjevně se v tom vyžívá. Zopakujme si to:
Jack: tvůj “Bůh” neodměňuje a netrestá?
Protestant: A už tě potrestal?
Michal: On je snad Jack po smrti, aby to mohl zjistit?
…
Protestant: Takže nepotrestal. Tak o čem to mluvíš?
A je to.
To:Protestant
Co člověk nadělá.Ale na takovéto úrovni se nedá diskutovat.To můžu rovnou
diskutovat s delfínem.
to Jack:
Argumenty? A k čemu? Myslíš, že by to mělo smysl?
Argumenty ,pokud jsou logické, mají vždy smysl.
Myslím, že jackův pohled na církve a křesťanství žádný argument nezmění.
To:Protestant
To se velmi mýlíš.Jestli jsi si všiml,tak já jsem nikdy netvrdil,že “Bůh” neexistuje.
Můj názor je,že podle současných poznatků vědy a fylosofie,je velmi pravděpodobné,že
“Bůh”,tak jak nám ho prezentují církve a věřící,neexistuje.
Schválně volím tuto volnější formu,protože to co mě nejvíce vadí na náboženství je
její arogance.Tím mám na mysli to,že nepoužívají slovo jestli.Náboženství říká,že
“Bůh” udělal to a to,”Bůh” řekl to a to,jako kdyby bylo už dávno jasně rozhodnuto že
existuje.Ale tak to není,proto by měli věřící používat výraz”jestli existuje”mohl
udělat to a to.
Proto já svým názorem říkám,že když mi někdo předloží argumenty, které mě
přesvědčí že “Bůh” existuje,jsem připraven změnit názor.Nechci z principu
zastávat arogantní názor jako věřící,že jen a pouze já musím mít pravdu.
Samozřejmě to musí být racionální(logické) argumenty,nic jiného za argumenty
nepovažuji.Určitě můžeš vypustit argumenty typu,že krása přírody je důkaz
existence “Boha”.Na takové úrovni argumentů nemá smysl diskutovat,protože
se domnívám,že nejsme malé děti,i když o tom (u některých argumentů) pochybuji.
1. Náboženství nic neříká. To mohou jen lidé.
2. Nevím jakou prezentaci Boha máš na mysli, ale já vždy a všude prezentuji, že o něm nic nevíme a je jiný než jak jej jsme schopni popsat.
3. Vždy jsem zdůrazňoval, že jsem VĚŘÍCÍ a ne VĚDOUCÍ.
4. Nemám v úmyslu tě přesvědčovat. To k ničemu nevede. Přivést k víře může podle mne jen Bůh. Ne žádný sebelepší argument.
5. Součástí víry MUSÍ být pochybnost. Jinak to není víra a fanatismus.
To:Protestant
—————-
1. Náboženství nic neříká. To mohou jen lidé.
—————–
Ano a o těch mluvím.
—————–
2. Nevím jakou prezentaci Boha máš na mysli, ale já vždy a všude prezentuji, že o něm nic nevíme a je jiný než jak jej jsme schopni popsat.
——————
Ano to je ta prezentace.Tato je tvá a jiný věřící má zase jinou.
————–
3. Vždy jsem zdůrazňoval, že jsem VĚŘÍCÍ a ne VĚDOUCÍ.
————-
Proč tedy mluvíš o “Bohu” jako kdyby existoval,když to nevíš.To že (pouze)věříš
tě k tomu přece neopravňuje.Já věřím,že za měsíc vyhraji 200 milionů v Lottu.
Myslíš že s tímto tvrzením mi někdo dnes přepíše svou fabriku.
———————
4. Nemám v úmyslu tě přesvědčovat. To k ničemu nevede. Přivést k víře může podle mne jen Bůh. Ne žádný sebelepší argument.
————————
To nechápu,opět tato nelogičnost.K “víře” mě může přivést pouze “Bůh”?
Ale aby mě mohl k něčemu přivést,tak musí se mnou nějak komunikovat a když se
mnou komunikuje,tak už přece vím,že existuje a nemusím mít pochybnosti.
Pokud tedy mám pochybnosti jestli existuje,tak nejsem jeho komunikací plně přesvědčen.Ale pokud nejsem přesvědčen,proč bych měl věřit,že existuje.
To je nesmysl,jako kdybych věřil,že mě zítra sveze soused autem do města,ale přitom
vůbec nevěděl jestli má auto.A to má být to racionální přemýšlení.
————–
5. Součástí víry MUSÍ být pochybnost. Jinak to není víra a fanatismus.
—————-
Já nevím,já věřím,že mě má žena miluje a nemám naprosto žádné pochybnosti,ale
že bych byl fanatik,to mi ještě nikdo neřekl.
1. říká, říká toho hodně, jinak by to nebylo náboženství. Hlavně, že nedávno jste sem chodil s definicí náboženství jako výkladu světa, s kteroužtou definicí jste chtěl hodit do náboženství i atheismus, resp. vědu.
Takže náboženství je to, co se vám zrovna hodí? Kdyby jsi nebyl alspoň tak křivý protestante a za něčím si stál… Ohnout záda, ohnout argumenty, ohnout logiku a mysl…
to Colombo:
Výborný příklad. Díky.
Kdo vytvořil a prosazoval tu definici? Snad religionistika? Ne, žádná religionistika tu definici nevytvořila. Tu definici vytvořila religionistka Kostičová.
Takže znovu – může náboženství něco vytvořit? Ne. Vždy to vytvářejí jednotliví lidé.
to Jack:
Součástí víry MUSÍ být pochybnost. Jinak to není víra a fanatismus.
—————-
Já nevím,já věřím,že mě má žena miluje a nemám naprosto žádné pochybnosti,ale
že bych byl fanatik,to mi ještě nikdo neřekl.
Moc děkuji Jacku. Konečně někdo z ateistů uznal že víra v Boha a víra v to že mne manželka nepodvádí je totéž. Tedy, že jsme všichni věřící. I ateisté. 🙂
TO:Protestant
Kdyby jsi četl mé články,tak jsem se přesně tímto zabýval a napsal dlouhatánský článek
o rozdílech mé víry v lásku mé ženy a tvé “víry”.Proto si všimni,že vždy píši tvou
“víru” do uvozovek a mou bez abych je odlišil.To je ten proces poznání,vyhodnocení
a závěr,který tvá “víra”postrádá.
Mezi dvěma věcmi, z nichž jednu neznám není možné stanovit rozdíly.
Nebo přesněji – jde to, ale jen k pobavení těch co tu druhou věc znají.
TO:Protestant
To se mýlíš,naprosto stačí vědět,že tvá “víra” nemá nic společného se slovem věřit.
A tyto informace jsi mi poskytl ty sám.
“Výborný příklad. Díky.
Kdo vytvořil a prosazoval tu definici? Snad religionistika? Ne, žádná religionistika tu definici nevytvořila. Tu definici vytvořila religionistka Kostičová.
Takže znovu – může náboženství něco vytvořit? Ne. Vždy to vytvářejí jednotliví lidé.
”
Lol protestante, co to sakra meleš?!
1. definici vytvořila Kostičková
2. Prosazoval jste to tu vy, když se vám to hodilo.
3. Kdo tu mluví o tvoření? Bavili jsme se o tom, co náboženství říká! (v přeneseném slova smyslu samožrejmě, aby jste mě zas nebral za slovo)
Lol, teď u mě zvonily Jehovisti, jedna z nich byla dost pěkná… proč se pěkné holky vyhrají na takovéhle kydy?
Utekly, když jsem jim byl schopen vyvrátit všechny racionální argumenty:D
První otázka: co je podle vás skutečné, evoluce nebo víra? *mávala biblí*
Asi jsem si měl vzít Základy evoluční biologie od Flégra a taky zamávat:D
To protestant:
Hezký den!
Když mám 2 věci a jednu z nich neznám, měl bych se pokusit ji poznat (než ji odmítnu)
A to nejen ze svého úhlu pohledu, ale i z jiných – všech , kterých jsem schopen.
Pokud jedna z těch věcí je “poznatelná” jen z jednoho úhlu pohledu, pak (i z hlediska pravdivosti) musíme konstatovat, že skutečnosti je bližší ta věc poznatelnější (vícero cestami) !!!!!!!