O víře

Kdo se nějakou dobu účastní diskuzí o existenci či neexistenci Boha, a o pravdivosti či nepravdivosti náboženství, začne si všímat toho, že domluva mezi oběma stranami (věřící vs. nevěřící) je velmi obtížná. Diskuze může plynout i velmi dlouhou dobu – aniž by z ní ale vzcházely jakékoliv závěry. Člověk může nabýt dojmu, že každá ze stran má zcela jiná východiska, a k myšlení či odvozování používá dosti odlišná paradigmata. Může se zdát, že obě strany diskutují jaksi „mimobežně“, a ačkoliv na sebe zdánlivě reagují, diskuze jako celek k ničemu nesměřuje a spíše se točí v kruhu.

Toto je bezpochyby zajímavý jev, a stojí za to ho blíže prozkoumat.

Ateisté přistupují k otázce existence Boha jako ke kterékoliv jiné otázce o světě. Váží důkazy pro a důkazy proti, a z nich potom vyplývá jejich závěr. Pro ateisty nemá případná existence Boha žádné negativní „citové“ konotace. Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).

Přístup věřících je ale jiný. Věřící věří proto, že mají osobní a citový zájem na tom, aby Bůh existoval a aby navíc měl ty vlastnosti, které mu připisují. Pro věřící je vztah k Bohu úhelným kamenem jejich života, a jejich citový vztah k idei Boha je velmi dobře srovnatelný se skutečnou partnerskou láskou či zamilovaností. Stejně jako zamilovaný člověk má ve vztahu ke své lásce „růžové brýle“ a začasté ignoruje upozornění od přátel na její případné chyby (bez ohledu na to, že mohou mít a také často mají pravdu!), tak i věřící člověk odmítá slyšet cokoliv, co by jeho „lásku“ v jeho očích jakkoliv poškozovalo (např. zpochybňovalo její samotnou existenci).

Věřící nepotřebují zkoumat zda Bůh existuje nebo ne, oni chtějí věřit že je. Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.

Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat. Je to velmi podobné, jako když zamilovaný člověk nemá chuť babrat se v případných nedostatcích své lásky, i kdyby nakrásně podvědomně tušil, že na nich něco může být.

My ateisté býváme po diskuzích s věřícími zklamaní až frustrovaní z jejich přístupu k diskuzi, z nemožnosti shodnout se i na elementárních pravidlech, z neustálého opakování a nutnosti opakovaného vyvracení již vyvráceného, z nikam nevedoucích a často zmatečných debat – a přitom bychom si měli uvědomit, že vzhledem k výše uvedenému nelze ani nic jiného čekat!

Věřícím nelze dokázat (jim subjektivně), že nemají pravdu, protože jim v prvé řadě vůbec nejde o to, vědět jaká je pravda. Oni věří, protože chtějí věřit, a „nechtějí aby bůh neexistoval“.

Tento postoj věřících je samozřejmě zcela legitimní. Je ale velmi vhodné mít vždy na paměti, co to přesně a do všech důsledků znamená, když věřící na různé otázky (např. “jak můžete vědět, že zrovna ty pasáže v Bibli, o kterých Vy si myslíte, že jsou od Boha, od něj skutečně jsou?”) odpovídají prostě a jednoduše “Prostě tomu věřím…”.

488 thoughts on “O víře

  1. protestant

    “….Věřícím nelze dokázat (jim subjektivně), že nemají pravdu, protože jim v prvé řadě vůbec nejde o to, vědět jaká je pravda. Oni věří, protože chtějí věřit, a „nechtějí aby bůh neexistoval“……”

    … a v druhé řadě protože prostě žádný takový důkaz neexistuje 🙂

  2. protestant

    “..My ateisté býváme po diskuzích s věřícími zklamaní až frustrovaní z jejich přístupu k diskuzi, z nemožnosti shodnout se i na elementárních pravidlech…..”

    Myslím, že není problém se shodnout na pravidlech. Zklamání plyne spíše z toho, že se najde někdo kdo tu “ateistickou pravdu” není ochoten sdílet.

  3. protestant

    “…Kdo se nějakou dobu účastní diskuzí o existenci či neexistenci Boha, a o pravdivosti či nepravdivosti náboženství, začne si všímat toho, že domluva mezi oběma stranami (věřící vs. nevěřící) je velmi obtížná….”

    Naopak domluva je podle mne snadná. Stačí opustit představu že já musím mít pravdu a že musím o své pravdě druhého přesvědčit a to co nejdříve.
    Domluva je tak snadná. Stačí připustit, že i druhý může mít pravdu, a že mohou existovat dva (nebo i více) správných pohledů na svět.

  4. protestant

    “….Pokud by se ukázalo, že Bůh existuje, pro ateisty by to byl mimořádně zajímavý výsledek o našem světě, a neměli by nejmenší problém tento výsledek přijmout (pokud by byl prokázán na podobné hladině jistoty, jako jiné všeobecně akceptované výsledky o našem světě, např. Teorie relativity).

    Přístup věřících je ale jiný. Věřící věří proto, že mají osobní a citový zájem na tom, aby Bůh existoval a aby navíc měl ty vlastnosti, které mu připisují. …”

    … tady je znát, že to píšete z ateistické strany bez znalostí pocitu ze strany věřících. Na celém tom článku je cítit to “fandění” ateismu.

  5. protestant

    “….Věřící nepotřebují zkoumat zda Bůh existuje nebo ne, oni chtějí věřit že je. Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.
    Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat…..”

    Vy znáte nějaká takový “opačný” argument? Sem s ním.

  6. protestant

    Co na to Prof. RNDr. Jan Fischer, DrSc. :

    http://www.teologicketexty.cz/casopis/2007-4/Prirodni-vedy-a-teologie-nad-knihou-prirody.html

    (1) Jsou obavy, že věda vytlačuje víru, a že tedy k záchraně víry je třeba oslabit pozice vědy. Obojí je omyl.

    (2) Že si víra a věda nemohou odporovat, bylo známo už ve středověku: obě vycházejí z jednoho zdroje — Boží pravdy. Výroky obou jsou ovšem vyjadřovány lidským jazykem a získávány odlišnými metodami; proto se jejich konfrontace může stát podnětem k dialogu.

    (3) Účinný prostředek dialogu je týmová práce. K ní však nebývá dostatečná ochota, dává se přednost publikaci jednostranných polemik. Dnešní dialog je kontraproduktivní, strany k němu přistupují s apriorními stanovisky, rozhodnuty uhájit je za každou cenu [26].

    (4) Velká část sporů v dialogu vědy s teologií je terminologické povahy.

    (5) Spor heliocentrismu s geocentrismem byl sporem dvou fyzikálních koncepcí. Přenesením na teologické pole se problém zkomplikoval. Ztížilo se dosažení řešení, ale i dorozumění a sama formulace problému.

    (6) Matematik Alfred N. Whitehead varuje před přehlížením neshod mezi vědou a vírou: „Náleží k sebeúctě intelektu zabývat se každým myšlenkovým zmatkem až do jeho konečného rozřešení.“ „Srážka dvou nauk není neštěstí — je to příležitost.“ Budeme-li si zastírat drobná nedorozumění, ztratíme cit i pro větší rozpory. Věda a víra jsou ve vztahu precizace definic a vymezování kompetencí.

    (7) Konflikty mezi vírou a vědou bývají i v jednom člověku; mnohé pocházejí z naivních představ o Bohu. Umístí-li někdo svého boha za oblak a pak zjistí, že tam není, ztratí ne víru, ale svou naivní pověru.

    (8) Vědecký obraz o světě se sjednocuje. Každé takové sjednocení je možné až po dostatečně hlubokém proniknutí do příčin zkoumaných jevů.20

    20 Příklad: elektrické a magnetické jevy se v 18. století jevily jako zcela různorodé, byly pro ně odvozovány rozdílné zákony. Až po roce 1860 J. C. Maxwell objevil jejich jednotnou povahu a odvodil společné pohybové rovnice, které odhalily, že elektrické a magnetické jevy jsou dva různé projevy týchž společných zákonů.

    (9) Kdo vidí ohrožení své víry v možnosti nějakého vědeckého objevu, nebo naopak požaduje k podpoření víry nějaký objev či platnost nějaké myšlenkové soustavy, opírá svou víru o něco časného a v principu vyvratitelného.

    (10) Otázky po příčině a smyslu světa jako celku mají smysl. Člověk si je přirozeně klade a neměl by se jim bránit. Má na ně právo, i když mohou zůstat nezodpovězeny po větší část jeho života.

  7. protestant

    teoretický fyzik Jeremy Bernstein: “Kdybych byl východním mystikem, pak poslední věcí na světě, již bych si přál, by bylo smíření s moderní vědou, neboť připoutání náboženské filozofie k soudobé vědě je zaručenou cestou k zastarání mé filozofie.”

  8. protestant

    …a Grygar:
    “Věda z povahy svého předmětu směřuje k odhalení pravé podstaty světa. Zdá-li se nám, že jistý vědecký obraz světa odporuje základní tezi o Božím stvoření, je to bud’ proto, že onen vědecký obraz správně nechápeme, popřípadě správně nechápeme věroučné teze, anebo proto, že zmíněný vědecký obraz je i ze samotného ryze odborného hlediska chybný, což se nepochybně časem prokáže – samozřejmě vědeckou metodou, ne z důvodu našich byt’ sebezbožnějších přání.”

  9. protestant

    Jan J.
    Pane doktore, mam moc rad jak vypravite o vesmiru. Znate ho jiste velmi dobre. Zajimalo by me jak vnimate urcity konflikt misteria viry a exaktni poznatky vedce.(Buh, vira, stvoreni, bigben…) Dekuji za odpoved.

    Dr. Jiří Grygar:
    Znamy britsky astrofyzik I. poloviny XX. stol. Sir Arthur Eddington kdysi prohlasil, ze nevi, zda vesmiru lepe rozumi vedec, basnik nebo mystik. Od te doby se v tomto smeru nic nezmenilo, takze to nevidim jako konflikt (Odpovězeno: 3.11.2003 v 15:05)

  10. Machi

    “Veškeré argumenty mají smysl jedině tehdy, potvrzují-li existenci Boha, popř. vyvracejí-li teze které by jejich Boha mohly zpochybňovat.”
    Tohle přesně sedí na vše co tady protestant dal.
    Evidentně se tedy shodnem, že bůh(ové) je nevyvratitelný, tudíž není možnost falsifikace a tudíž není sebemenší důvod se jím zabývat (přesněji jediným důvodem proč se ateisté o boha vůbec starají, jsou věřící :)), neboť co lze bez důkazu přijmout, lze i bez důkazu zamítnout.
    Celý koncept boha(ů) je jen produktem něčeho, čemu angličané říkají “wishful thinking”. Český pojem snad ani není, nejblíže je rčení “přání je otcem myšlenky”.
    PS: Dr. Grygarem bych se moc nezaštiťoval, neboť je právě jednou z osobností vědy, u které dochází ke konfliktu mezi vědou a subjektivními náboženskými pocity, konkrétně u Grygara aplikací principu jedinečnosti (víra že lidé, či jejich bezprostřední okolí jsou ve vesmíru jedineční). O tématu jak víra negativně ovlivňuje vědu jsme diskutovali v jiném vlákně. Ke konfliktu věda vs. víra snad musí nutně dojít u každého vědce, protože se jedná o konflikt evidence vs. přání.
    Navíc bych mohl kontrovat Dr. Carlem Saganem :).

  11. protestant

    Myslím, že vyjádření vědců spíše ukazuje, že k žádnému konfliktu věda vs. víra nedochází. Že je to spíše zbožné přání ateistů.

  12. protestant

    To Machi:

    “Sagan však sám sebe za ateistu nepovažoval: „Ateista musí vědět podstatně víc než já.“[33] Na dotaz ohledně víry odpověděl v roce 1996: „já jsem agnostik.“[34] Sagan zastával názor, že teorii Boha jako Stvořitele vesmíru je obtížné dokazát nebo vyvrátit a že jediné co by ji ohrozilo by byl objev nekonečně starého vesmíru.[35]”
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan

  13. Machi

    Pokud to berete doslovně, pak je každý ateista agnostik, protože hypotéza boha se vyvrátit nedá. Technicky je ale většina agnostiků ateisty. Stejné je to ze všemi podobnými kreaturami. Nemůžete vyvrátit víly, gobliny, skřítky, vodníky a technicky jsme tedy všichni v tomto směru agnostici, ale technicky jsme agoblininisté, avílisté atd. Dawkins vymyslel sedmistupňovou škálu, která začíná stupněm 1 – vím, že bůh existuje a končí sedmičkou – vím, že neexistuje. Dawkins je technicky ateista na stupni 6,5. U mě je to obdobně. Podobnou škálu pak můžete aplikovat na všechny podobné typy “hypotéz”.

    “Myslím, že vyjádření vědců spíše ukazuje, že k žádnému konfliktu věda vs. víra nedochází. Že je to spíše zbožné přání ateistů.”

    Myslím, že většina vědců si myslí svoje a pokud se přímo necítí ohrožena, tak se k danému “konfliktu” vůbec nevyjadřuje. Nebýt “třecích ploch”, vůbec by žádný konflikt ani nebyl.

  14. protestant

    Váchu zde uvádím jako evolučního biologa. Máte něco proti evoluční biologii?

  15. protestant

    to Machi:

    “…Opačný druh argumentů je pro ně zcela nezajímavý, popř. je jim rovnou nepříjemné se takovými argumenty nějak blíže zabývat. …..”

    Myslím, že jste to právě v praxi ukázal. 🙂

  16. Colombo

    Protestant opět pobavil.
    1. Osobní názory jsou nebezpečná věc, spousta lidí se jimi řídí, aniž by museli být správné. Nevěřte všemu, co říká “vědec” nebo “kněz”, ale porovnejte to s tím, co víte, s jeho argumenty atp.
    2. pan Vácha, nevím na kolik je vědec a co všechno publikoval (jeho knihy jsou spíše, alspoň podle názvu, filizofické než vědecké). Sice to vypadá, že o tom něco ví, je nutné ale podotknout, že se soustřeďuje zejména na etiku vědeckého bádání.
    3. způsob argumentace protestanta “podívejte se, todle je vědec a jeho názor je přikázání, kterým se máme řídit” je vtipný.

  17. Colombo

    protestant: pardón, jaký argument? já jsem tu zatím viděl jen názor teologa-vědce, který je nutně věřící a tudíž to není čistě vědecký názor, ale nutně náboženský názor.

Comments are closed.