Křesťané věří, že jejich bohu na každém člověku záleží, cítí k němu lásku, a touží aby tato láska byla opětována. Bůh má být navíc dobrý, všemohoucí a vševědoucí.
Pokud tedy Bůh člověka miluje, a člověk, věřící křesťan, Boží lásku opětuje, je takováto opětovaná láska Bohu bezpochyby milá. Pokud se takový člověk dostane do obtížné životní situace, kterou nemůže sám zvládnout, a v modlitbě prosí svého Boha o pomoc, dalo by se asi očekávat, že pokud by Bůh opravdu měl vlastnosti, které mu křesťané připisují, pak by takovému člověku pomohl.
Uvažme jen, jak se zachová obyčejný člověk s jen trochu slušnou povahou, pokud ho někdo v evidentně obtížné situaci prosí o pomoc, a je v moci toho slušného mu tuto pomoc poskytnout! Jistě to udělá. Bůh je navíc jistě “víc dobrý” než libovolný člověk – můžeme tedy předpokládat, že by pomohl o to spíš, pokud by ovšem existoval.
Uvažme dále, že ta osoba, která prosí o pomoc, je Boha milující, a Bohem milovaná! Představa, že bychom my lidé ignorovali prosbu o pomoc milované osoby, která tuto pomoc zjevně naléhavě potřebuje, dostala se do obtížné situace nikoliv svým přičiněním, a my jí tu pomoc můžeme poskytnout, je asi prakticky nemyslitelná.
Za těchto okolností je pochopitelné, že křesťané věří tomu, že modlitby opravdu fungují. Modlí se k bohu pravidelně a běžně, věří tomu že Bůh jejich modlitbám naslouchá.
I Bible se k modlitbám vyjadřuje, vyjadřuje se k nim na mnoha místech, a naprosto jednoznačně. Evangelisté citují Ježíše, jak zcela logicky a v souladu s předchozími odstavci nedvojsmyslně prohlašuje:
“Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali, a budete to mít.” (Marek 11:24).
Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte. (Matouš 21:21)
Dále viz. např. Matouš 7:7, Jakub 5:15-16, Matouš 17:20, Matouš 18:19, Jan 14:12-14, Matouš 21:21, Marek 9:23, Lukáš 1:37, a na mnoha dalších místech.
Jenže modlitby nefungují. Vůbec.
Byla provedena celá řada studií, které zkoumaly vliv jak přímých modliteb (pacientů sami za sebe), tak i “přímluvných” modliteb. Viz. např. zde. Citujme:
One of the most scientifically rigorous studies yet, published earlier this month, found that the prayers of a distant congregation did not reduce the major complications or death rate in patients hospitalized for heart treatments.
a
A review of 17 past studies of “distant healing,” published in 2003 by a British researcher, found no significant effect for prayer or other healing methods.
V článku na livescience se dokonce píše:
In the largest study of its kind, researchers found that having people pray for heart bypass surgery patients had no effect on their recovery. In fact, patients who knew they were being prayed for had a slightly higher rate of complications.
Přes značnou snahu křesťanů zejména v USA, štědře finančně podporovanou, neexistuje ANI JEDINÁ peer-reviewed studie, která by prokazovala signifikantní vliv modliteb.
Ukažme si na konkrétním příkladu, co znamená statisticky signifikantní. Řekněme např. že při určitém konkrétním druhu rakoviny se uzdraví 60% pacientů. Statistika říká, že v takovém případě se s pravděpodobností 95% uzdraví víc než 570 a méně než 630 pacientů. Současně z toho plyne, že v průměru jedna z 20 studií by měla zjistit uzdravený počet pacientů, který by nespadal do tohoto intervalu. Výše zmíněné metastudie potvrzují v principu přesně toto.
Uvažme, že by stačilo, kdyby se místo docela běžných řekněme 620 pacientů jich ve skupině věřících uzdravilo třeba 650 – a už by to byl statisticky mimořádně významný výsledek! Pravděpodobnost, že by k němu došlo náhodou, je pouhých 0,06%! Žel, nic podobného se neděje. Vše funguje přesně v intencích chladné matematické statistiky.
Poznamenejme ještě, že existují nemoci, ze kterých se neuzdraví nikdy nikdo (např. amputovaná končetina, Downův syndrom, pravděpodobně i cukrovka, a mnoho dalších). Nepřekvapivě – v těchto případech se NIKDY neuzdraví ani věřící člověk, a může se modlit a prosit Boha jak chce – ačkoliv v moci Boha by JISTĚ bylo, aby nechal člověku amputovanou končetinu dorůst, nebo třeba aby způsobil vymizení Downova syndromu dítěti nešťastné a zlomené matky, která ho prosí o pomoc…
Podívejme se nyní na některé argumenty věřících, kterými se snaží výše uvedená fakta vysvětlit.
1) snad nejčastější přístup je popření výše uvedených faktů. Modlitby prostě fungují a tečka, a nějaké studie si mohou tvrdit co chtějí.
2) argumentace osobním příkladem. “Já jsem věřící, a já jsem se z té a z té nemoci uzdravil, což dokazuje že modlitby fungují”. Takoví věřící často odmítají vzít na vědomí, že ze zcela stejné nemoci se prostě v určitém procentu případů lidé uzdravují obecně, bez ohledu na svou víru. Odmítají vzít na vědomí, že z takového pozorování prostě nelze korektní závěr učinit.
3) někteří věřící říkají, že “Bůh se nechce nechat zkoumat”. Jenže prokázání účinku modliteb přece by přece nebylo zkoumáním Boha. Pokud by taková úvaha měla platit, pak bychom mohli analogicky vyvodit, že je-li celý svět Božím stvořením, pak zkoumání světa je zkoumání Božího díla, tedy analogicky s předchozím zkoumáním Boha. A protože Boha zkoumat nelze, nemělo by jít ani zkoumat zákonitosti ve světě. Jenže zákonitosti ve světě zkoumat lze – tedy se stala asi někde chyba.
Kromě toho Ježíš říká v Janovi 14:13 “O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu.” Z toho přímo plyne, že Bůh CHCE konat skutky, které lidi pak mohou vidět (např. prokazatelně uzdravovat skrze modlitby) aby tak byla ukázána jeho sláva. Obdobně i ve Starém zákoně Bůh s lidmi běžně komunikuje, a koná různé skutky právě proto aby ukázal svoji moc a slávu.
4) “Bůh není automat”, aby jaksi “automaticky reagoval” na modlitbu. Toto je opět argument, který nedává příliš smysl. Nikdo přece nechce, aby Bůh reagoval “automaticky”. Člověk přece také není automat, a přesto, je-li “dobrý”, a prosí-li ho o pomoc někdo kdo je evidentně v nouzi, a je-li to v jeho moci, pak jistě pomůže. Navíc, nikdo neříká že by Bůh měl pomáhat VŽDY. My však pozorujeme, že prosit Boha o pomoc v nouzi funguje naprosto stejně, jako ho neprosit o nic, nevěřit v něj a spoléhat se sám na sebe a na světské prostředky. Takováto absolutní ignorace Boha proseb věřících o pomoc jistě není ani zdaleka jedinou alternativou absurdní fráze “reagovat na modlitby jako automat”.
5) “snad si nemyslíte, že by Boha mohlo jít dokázat”. No upřímně – přesně to si myslím. Proč by Boha nemohlo jít dokázat, pokud by existoval? Jistě že by ho MOHLO jít dokázat, koneckonců Bible ani v nejmenším nikde neříká, že by snad Bůh měl bránit tomu, aby člověk získal jistotu že On existuje. Není ani žádný důvod, proč by něco podobného Bůh měl chtít! Ostatně, řada církevních učenců se o důkaz Boží existence více či méně úspěšně pokoušela, viz. např. Tomáš Akvinský.
Křesťané si zde dělají zásluhu ze své prohry. Nic ve světě nenasvědčuje tomu, že Bůh existuje, naopak: celý svět se chová právě tak, jako by žádný Bůh neexistoval. Věty typu “snad si nemyslíte, že by o sobě Bůh mohl dát vědět” jsou jen celkem hloupoučkým pokusem, jak bagatelizovat krajně nepříjemný fakt totální absence skutečností, nasvědčujících existenci Boha.
6) standardní odpověď “celé je to nesmysl, vůbec ničemu nerozumíte, nic jste nepochopil”.
Na závěr, jako obvykle, poznamenejme, že nefunkčnost modliteb je v naprostém souladu s ateistickou pozicí, že totiž Bůh neexistuje. Neexistuje-li Bůh, pak není důvod aby fungovaly modlitby – a přesně toto i pozorujeme.
Slávek Černý says:…..Pokud máš od modlitby takto nízká očekávání, potom je to jasné….
Od modlitby prosté víry. Mechanické odříkávání proste víry je k ničemu. Písmo praví, že víra je to co přemáhá svět.
Colombo says: Nevím, jestli je to zcela dostatečné, ale věda tomu dává celkem ránu. Představu o realitě nám tak dokázala značně rozšířit a vysvětlit.
Čemu dává ránu? Víře v Boha? Nebo nám ujasňuje realitu? Bojím se, že je to naopak, ukazuje nám takovou realitu, na kterou náš rozum zůstává krátký a ukazuje nám, že my lide vidíme z reality jen kousek a kdy to vlastně ani není realita, kterou vidíme, ale obraz, který si o realitě vytváříme ve své mysli.
protestant: …..Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec;
jenže o větu dřív máš, že to se zase týká právě a jen bratří Izraelců. Jak se naproti tomu zachází s otroky z jiných národů máš v příštím odstavci. Tohle tvoje vytrhávání z kontextu je velmi zábavné 🙂
to Michal:
Pořád jsi neodhalil co ti vadí. Já jsem sem zkopíroval CELÝ text. Nic jsem nevytrhl.
Ale ovšemže jsi vytrhl, napsal jsi:
protestant: …..Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do léta milosti.
tedy začal jsi třemi tečkami, zatímco i s tou větou předtím, kterou jsi nahradil těmi tečkami, to zní:
39 Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě. 40 Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do léta milosti.
Čili to co jsi citoval se týká jen zase jiných Izraelců, zatímco ty jsi to citoval jako kdyby KAŽDÝ otrok v Izraeli měl být brán jako nádeník či přistěhovalec. Přitom z ostatních národů je brát si otroky povoleno, což je explicitně napsáno v dalším odstavci, který už jsem zde citoval před cca hodinou. (zde, počínaje veršem 44)
Kromě toho jsi napsal, že v Izraeli bylo o otroky “na svou dobu pečováno”, a přitom ve skutečnosti je v SZ jasně stanoveno, že otroky je povoleno extrémně tvrdě bít, a že takový výprask zůstane bez trestu, v případě, že ten zmlácený otrok zemře později než “za den nebo dva”.
Opsat toto jako “ve své době péči” mi přijde jako dost nechutný cynismus.
Ostatně, klíčové je, že v Bibli není otroctví NIKDE odsouzeno. Ani v jediném verši, ani ve Starém ani v Novém Zákoně. Není vůbec od věci zmínit, že se na to odvolávali mnozí duchovní v 19. století, kdy se diskutovalo o zrušení otroctví. Třeba Rev. Alexander Campbell napsal:
“V Bibli není ANI JEDEN verš, zakazující otroctví, ale mnoho veršů které otroctví regulují. Z toho usuzuji, že otroctví NENÍ NEMORÁLNÍ.”
Uvedl jsem znění CELÉHO hesla o otroctví včetně VŠECH odkazů. Nevynechal jsem jediný.
A Rev. R. Furman, D.D., Baptist, South Carolina v 19. století napsal:
Právo držet otroky je v Písmu ustanoveno zcela jasně, jak co se týká obecných pravidel, tak v konkrétních příkladech.
Stejné písmo ale zakazuje oděvy ze dvou druhů látek. Zajímalo by mne zda to dotyční pánové dodržovali.. 🙂
to Protestant:
39Zchudne-li poblíž tebe jeden z tvých bratří, takže ti sám sebe prodá, nepodrobuj ho otrocké službě. 40Ať je u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec; bude u tebe sloužit až do léta milosti. 41Tehdy od tebe odejde – on a s ním i jeho děti – a vrátí se ke své rodině, vrátí se k vlastnictví svých otců. 42
To vše mluví o židech kteří se sami prodají do otroctví.Nemluví to o cizích(nežidovských)otrocích které vlastnili židé.
Tak je to napsáno celé.Mám si o tobě protestante skutečně začít myslet že jsi odpudivý lhář? Ty skutečeně nechceš se mnou jednat na rovinu a mluvit jako dospělý člověk s dospělým člověkem? Co to tady pořád zkoušíš? Co se snažíš a hlavně KOMU dokázat? Nevyzývá tě jedno z přikázání,tuším že 8. že nemáš lhát?
to Michal:Ten reverend mne skutečně dostal mohl by jsi uvést zdroj? Jestli je to třeba kniha,rád si ji přečtu.Děkuji
Oba anonymní příspěvky jsou moje.
PS:Píši z domu a mám nastavenou vysokou ochranu netu.
Arkande, mám to odtud: http://www.religioustolerance.org/sla_bibl.htm Prameny máš na konci, a já zde ocituji ještě jeden odstavec:
“Otroctví bylo ustanoveno z moci Všemocného Boha. Je schvalováno v Bibli, ve Starém i Novém Zákoně, od knihy Genesis až po Knihu Zjevení. Existovalo od věků, nacházíme ho u lidí těch nejvyšších civilizací, a u národů kterým jsou nejvýše blízká všechna umění…”
— Jefferson Davis, President of the Confederate States of America.
to Arkande:
V čem je ta moje lež? Co nepravdivého tvrdím?
to Michal:Děkuji.
Arkande:Minulost a více méně historie ŘKC je zázračně léčených či vyléčených lidí zcela plná a to pouze díky víře.Vzpomeňme na Jana-Pavla 2 který po své vlastní smrti skrze víru vyléčil jeptišku z parkinsonovy nemoci.Jak tomu tedy rozumět?Byla jeptiška skrze víru nucena nepožívat léky (zmírňující příznaky) či požívala léky a došlo k zlepšení jejího stavu přičemž se to připsalo Vojtovy.Díky čehož byl mimochodem blahořečen(blahoslaven?).
Kay: Je možné, že ta řádová sestra ve skutečnosti neměla Parkinsonovu chorobu, ale pouze nemoc s podobnými symptomy. Někde jsem dokonce četla, že opět bohužel onemocněla, nicméně tohle jsou google informace, které je nutné brát značně s rezervou.
Já vidím u ŘKC velmi vážné problémy, ale že by katolíci odmítali léčbu, to zase ne. Tato uzdravení (ať už to bylo jakkoliv) nemají vysílat signál typu „zázraky se dějí dennodenně, všichni budou vyléčeni, aniž by podstoupili léčebný proces“. ŘKC nezakazuje léčbu a nenavádí nemocné, aby se léčili pouze skrze modlitby. Podle mne tato uzdravení může katolicky zaměřený věřící chápat spíše jako „novou naději“, naopak snaha se vyléčit pouze skrze modlitbu by pro něj byla jako „pokoušet lásku Boží“ (upozorňuji, že tohle jsou čistě mé spekulace!). V době, kdy neexistovaly účinné lékařské postupy a potřebné léky, byla víra a modlitby to jediné, co poskytovalo člověku naději. V současné době si myslím, že každý rozumný věřící člověk se nespolehne pouze na víru, ale i na lékaře.
to Kay: Opět s Vámi souhlasím(až na některé aspekty o kterých by se dalo polemizovat a diskutovat) ale tvrdím, že je nutné a dokone i životně důležité se postavit a ukázat prstem na lidi jenž kryjí své “zázračné uzdravující kejkle” za obranou hradbu víry…Ne je podporovat a vzhledem k “uzdravovací” praxi ŘKC kterou předvádí světu a podporuje ji jak falešnými zázraky tak podvrženými relikviemi(viz Kristův hrob)nevidím nějaké významné zlepšení.Ono stačí kouknout na youtube a na zázračné léčitelé (z řad křesťanstva).Vypadá to že všichni křesťané věří,skutečně pevně věří v zázračnou Boží moc,která bývá přiživována kněžskou propírací masáží.
Ti kteří nevěří že je Bůh nechá na holičkách,pak zřejmně nejsou věřícími křesťany a zřejmně patří do kategorie umírněných či free křesťanů.
Zcela upřímně člověk věří a myslí si že mu Bůh,ukáže cestu,pomůže atd.(Souhlasíte?).Tuto “pevnou” víru pak přenese do praktického života a při nemoci bez lékařské pomoci zemře.Protože Bůh mu fakt nepomůže…
Tak může náboženství ovlivnit člověka nejen ke konání dobra ale i k sebedestrukci.
No, on je zde problém, aby se nevylilo s vaničkou i dítě. Na jedné straně zde jsou nemocní a trpící ve špitálech, kteří ty zázraky uzdravení chápou jako poslední naději, která jim zbývá. Není to o tom, že Bůh jim „na tuty pomůže“, ale o tom, že jakmile to člověk chápe jako zázrak, tento zázrak se může opakovat. Stal se jednou, je zde možnost, aby se stal znovu…někdy, třebas jedinkrát za tisíc let. Je to ale pořád víc, než nic.
Pak zde jsou ale ti, kteří věří, že v kosterních ostatcích nějakého svatého, který zemřel před několika sty léty, je zázračná moc, která je dokáže uzdravit, popř. jde o kombinaci této moci se žvýkáním bylinkových tablet. Zde ovšem upozorňuji, že ti, jež spoléhají jenom na alternativní medicínu, nejsou pouze z řad věřících lidí. Mně to připomíná situaci v Řecku v přibližně v 5 st. př.Kr. Na jedné straně měli tito lidé k dispozici vědecká pojednání Hippokrata, na druhé byl v této době zbožštěn Asklépius, v Athénách vznikl jeho kult a lidé začali uctívat posvátného léčícího hada. Jinak, ty „zázračné“ léčitele, co se houpají s mikrofonem v kostelech, ječí něco o Boží lásce a Ježíši, do toho řve dav věřících aleluja, houpou se zprava doleva, tak ty bych nechala zavřít. Vím, že mnozí křesťané jsou fanatici, nepřemýšlí, slepě věří a mnohdy posílají druhé do pekla (tuto zkušenost mám z USA i ČR). Přitom jim je úplně jedno, jakou má člověk povahu, co dělá pro druhé, jaké má názory, všechno je jedno, pokud člověk nepřijal víru ve svatou Trojici. Jedna slečna mně tvrdila, že kněz, který se celé dny modlí, má pro Boha větší cenu, než člověk, který se sice obětuje pro druhé, ale nevěří v Ježíše. S těmito lidmi nehne vůbec nic, věří jen tomu, koho přijali za svou autoritu.
Ten příspěvek je pro Arkande, já jsem zapomněla oslovit, omlouvám se.