Evangelia

I dnes jsou stále ještě mnozí křesťané přesvědčeni, že evangelia jsou nezávislým, vzájemně se doplňujícím svědectvím očitých svědků, Ježíšových učedníků. Pokud by to byla pravda, pak by takové čtyři výpovědi jistě měly svoji hodnotu. Jenže to pravda není.

Bibličtí historikové se shodují, že nejstarší evangelium je Markovo, a to bylo sepsáno nejdříve po roce 70 n.l., tedy 40 let po Ježíšově smrti. Nejmladším evangeliem je pak Janovo, pocházející cca z roku 90 n.l., ale dost možná až 110 n.l., tedy 60-80 let po Ježíšově smrti.

Pokud by autory evangelií měli být opravdu příslušní Ježíšovi učedníci, může si nezaujatý člověk položit otázku, proč ani jeden z evangelistů nesepsal svoje svědectví co nejdříve, ale proč by s tím všichni čekali 40 a více let. To je ovšem silným argumentem pro to, že Ježíšovi učedníci nejsou autory evangelií, a další postřehy toto podezření jen potvrzují.

Především, žádný z evangelistů nepíše v první osobě, jak by tomu bylo, pokud by podával osobní svědectví. Naopak, všichni píší ve třetí osobě – jako by sepisovali příběh, který slyšeli. Lukáš toto dokonce explicitně přiznává (Luk 1:1-4). Nikdo z evangelistů na žádném místě v evangeliích netvrdí, že by se s Ježíšem osobně setkal, ani že by ho viděl. Ve všech čtyřech evangeliích existuje jen jeden jediný verš, kdy pisatel nepříliš jasně naznačuje, že se jedná o svědectví Ježíšova učedníka. Tento verš je v samém závěru Janova evangelia

To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je; a víme, že jeho svědectví je pravdivé. (Jan 21:24)

Zrovna u Janova evangelia je ovšem autenticita snad nejméně pravděpodobná. Jan by ho musel psát ve věku 90-110 let. Dále, autor evangelia v něm soustavně mluví o Židech jako někdo kdo není příslušníkem jejich národa, jako někdo “z venku” – jenže apoštol Jan samozřejmě Židem byl. Kromě toho Janovo evangelium se celé skládá z dlouhých pasáží kde Ježíš pronáší docela komplikované a netriviální teologické rozvahy – je jistě jen velmi obtížně myslitelné, že by si Jan tyto promluvy tak dobře pamatoval po tolika desítkách let, a navíc po tom co je slyšel jen jednou. Hlavně je ale zcela absurdní, že pokud by chtěl svědectví podat, čekal by se sepsáním až mu bude 90 let.

Dalším faktem pak je, že nadpisy evangelií označující jejich autory (evangelium podle Marka, podle Jana, atd.) byly prokazatelně přidány až kolem roku 200 n.l. – starší kopie evangelií tyto nadpisy nikdy neobsahují, a ani o nich neexistují zmínky v dílech nejstarších církevních Otců.

Evangelia však nejsou ani nezávislá. Nejstarší evangelium, evangelium Markovo, obsahuje 666 veršů, a z nich se cca 600 vyskytuje u sv. Matouše téměř doslova a cca 300 Markových veršů se vyskytuje u sv. Lukáše. Za těchto okolností zastává většina Biblických historiků tezi, že Matouš i Lukáš z Marka výrazně čerpali, přičemž si jeho příběh (sic!) přizpůsobili svým teologickým účelům a záměrům.

Velmi zajímavý je způsob, jakým s Markovým evangeliem Matouš a Lukáš pracovali. Marek např. vůbec nemluví o Ježíšově narození. Ani slovo o mudrcích, pastýřích, betlémské hvězdě, panenském početí, vraždění neviňátek – o ničem z toho. Nabízí se zásadní otázka, proč by se o bezesporu mimořádně podivuhodných událostech, provázejících Ježíšovo početí a narození, Marek nezmínil, pokud by o nich věděl. A nabízí se i odpověď: Marek o Ježíšově narození nemohl nic vědět, protože tyto části Ježíšova příběhu ještě nikdo nevymyslel a nesepsal! Toho se zhostili až Matouš a Lukáš. Oba přitom vycházeli z proroctví Starého Zákona – ovšem zbývající okolnosti si vymysleli každý úplně jinak – o čemž se podrobněji zmíníme v příštích dnech.

Matouš obecně neměl s přikrášlováním a tedy “vylepšováním” příběhu žádný problém. Nejen že si z gruntu vymyslel okolnosti Ježíšova narození, ale zjevně si liboval i ve “zdvojování” a tím “zesilování” zázraků.

Tak např. Marek píše o příhodě v Gerasenském kraji

Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského kraje. Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem. Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit. Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením. (Mk 5:1-5)

zatímco Matouš

Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenského kraje, střetli se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou ani nemohl nikdo chodit. (Matt 8:28)

V Jerichu zase Marek píše

Když pak se svými učedníky a s velikým zástupem vycházel z Jericha, u cesty seděl slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (Mk 10:46-47)

a Matouš vylepšuje

Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. U cesty právě seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ (Matt 20:29-31)

Obdobně v Bathsaidě, Marek píše

Když přišli do Betsaidy, přivedli k němu slepce a prosili ho, aby se ho dotkl. Vzal slepce za ruku a odvedl ho za vesnici. Plivl mu na oči, vložil na něj ruce a ptal se ho: „Vidíš něco?“ On vzhlédl a řekl: „Rozeznávám lidi – vidím něco jako chodící stromy.“ Znovu mu vložil ruce na oči, a když vzhlédl, byl uzdraven. Viděl všechno jasně i na dálku. Ježíš ho pak poslal domů se slovy: „Do vesnice ale nechoď.“ (Mk 8:22-26)

a Matouš

Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův!“ Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se jich Ježíš.
„Ano, Pane,“ odpověděli. Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ Vtom se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo nedozví.“ (Mt 9:27-30)

Lukáš i Matouš si dále oba vymysleli Ježíšův rodokmen, protože potřebovali “prokázat” jeho královský původ, jak vyžadovalo proroctví Starého Zákona. Žádný div, že výsledek ke kterému se oba dobrali, byl naprosto rozdílný. (srovnej Lukáš 3:23-37 a Matouš 1)

Matouš i Lukáš Markovo evangelium operativně přikrášlovali a měnili na řadě dalších míst (namátkou pokřtění, vidění Mojžíše a Eliáše na hoře, soud s Ježíšem, samotné ukřižování, ženy v jeskyni, atd.)

Jaký div, že za těchto okolností ateisté neberou evangelia jako relevantní dokumenty, prokazující tak kromobyčejná a nevšední fakta, jakými by byly Ježíšovy zázraky, Ježíšovo Božství a jeho zmrtvýchvstání?

This entry was posted in Problémy křesťanství. Bookmark the permalink.

33 Responses to Evangelia