Velkopáteční zamyšlení

Dnes je Velký Pátek, a v plném proudu jsou tedy Velikonoce, největší křesťanské svátky v roce. Pojďme se krátce zamyslet nad tím, co vlastně křesťané tak slaví.

Příběh o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista je v křesťanství naprosto ústřední. Ježíš dopředu věděl, že zemře na kříži, a celé jeho působení na Zemi k tomuto směřovalo. Někteří dokonce říkají, že to takto bylo naplánováno od Stvoření. Byl zrazen Jidášem, souzen, a Židé si vynutili jeho popravu. Svou mučednickou smrtí (obětováním sebe sama) pak spasil nás všechny. O Velikonocích si křesťané připomínají tyto události, a radují se z toho, jak byl Ježíš vzkříšen a fyzicky vyzdvižen na nebesa. V samotném vzkříšení pak vidí naději na Spásu pro nás pro všechny.

Křesťané tento příběh velmi prožívají. Mnozí se dojímají nad tím, jak velká byla Ježíšova oběť. Představují si jeho utrpení, někteří v samotném utrpení z trýznění vidí očistný proces, a tak se bičují (prý i Jan Pavel II. tak činil), a fanatici z Filipín se dokonce přibíjejí na kříž. Jiní zase o Ježíšově ukřižování točí morbidně naturalistické filmy (Mel Gibbson), kde jsou dopodrobna vidět cáry kůže a masa vyrvané Ježíšovi z těla při bičování – a Papež pak zjihle řekne, že “takhle nějak to opravdu bylo”.

Současně však křesťané dodržují starou dobrou zásadu, že přemýšlet o těchto věcech se nemá. Celou záležitost prohlašují za velké mystérium, a jakékoliv přemýšlení o tom je pošetilé. Těmito frázemi se však jen snaží zastřít fakt, že tento ústřední příběh křesťanství ve skutečnosti vůbec nedává smysl.

My se ale frázemi o mystériích principielně nepřístupných kritickému rozumu jistě nenecháme odradit. Pojďme se nad celou věcí zamyslet.

Obětovat se znamená přijmout nějaký druh příkoří, aby bylo odvráceno (obecně jiné) příkoří hrozící jiné osobě nebo osobám. Oběť je tím větší, čím větší příkoří podstoupím, a čím většímu příkoří hrozícímu jiným osobám zabráním. Ježíšova “oběť” je prezentována jako ta snad vůbec největší myslitelná: měl obětovat svůj život za život nás všech.

Ale obětoval se Ježíš skutečně? V čem jeho oběť spočívala?

Ježíš byl podle křesťanů Bůh. Bůh nemůže zemřít, Ježíš tedy svůj život rozhodně neobětoval, protože nezemřel. Výroky typu “Ježíš byl Celý Bůh, a současně Celý člověk” (aby mohl zemřít) jsou zjevný nonsens. Bůh je ve svých atributech nekonečný, a ať se s Ježíšovým tělem stalo cokoliv, nepředstavovalo to pro Ježíše jako Ducha, jako Bytost, jako součást Boha, jistě naprosto žádnou újmu. Ježíš jakožto Bůh může koneckonců se svým pozemským tělem dělat jistě cokoliv se mu zlíbí, libovolně ho oživovat, nechávat umřít, mučit – a jak si můžeme myslet, že by to pro Něj jako Boha mohlo představovat cokoliv úkorného?

Nyní uvažme, proč se vlastně Ježíš obětoval. Co by se stalo, kdyby tak neučinil? Před čím vlastně lidi zachránil? Odpověď je jediná možná: zachránil je před zatracením – přičemž zatratil by je jedině Bůh, tedy On Sám.

Křesťané tedy věří tomu, že Ježíš svou smrtí nesmrtí spasil Člověka před tím, aby ho On Sám zatratil. Pokud to takto nesmyslně udělat chtěl, pak prosím, ale jistě to celé nelze nazývat obětí.

Nabízí se také otázka, pokud Bůh chtěl lidem odpustit – nemohl to prostě udělat? Musel sám sebe nechat umučit neumučit, popravit nepopravit? Fakt tohle dává smysl?

Smysl nedává ani Jidášova Zrada. Přijmeme-li tezi, že nás Ježíš svou smrtí opravdu spasil, pak udělal Jidáš jen to, co bylo třeba. Jak lze tedy jeho čin nazývat zradou?

Bylo by snad lepší, kdyby neudělal to co udělal, Ježíš by ukřižován nebyl a z mrtvých by nevstal?

Co se vůbec po zmrtvýchvstání stalo s Ježíšovým tělem? Oficiální verze říká v souladu s Biblí, že bylo “vyzvednuto do nebe”. Jenže my dnes víme, že nebe jako takové neexistuje, a Bůh tam nesídlí. Bůh samozřejmě může sídlit mimo náš Prostor a Čas, mimo náš Vesmír – ale jaký smysl by mělo uvažovat o tom, že se tam může dostat lidské tělo z masa a kostí, resp. z hmoty našeho Vesmíru? A jaký by mělo smysl aby se tam dostalo? K čemu by tam Ježíšovi bylo?

Řekněme nyní, že to je všechno pravda, a Ježíš nás obětí svého života opravdu spasil. Otázka je, koho vlastně spasil.

Katolická verze říká, že k tomu abychom byli spaseni, musíme věřit v Ježíše, a nesmíme příliš hřešit (Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Jak 2:17). Tohle ovšem platilo i před Ježíšem! Co se tedy v takovém případě Ježíšovým zmrtvýchvstání změnilo?

V této souvislosti nemohu nezmínit, že KKC 841 a 847 stanoví “výjimku pro Muslimy”…

Protestanté vyznávají zásadu Sola Fide, která říká, že spaseni budou všichni kdo věří v Ježíše. Bez ohledu na jejich hříchy.

Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši (Řím 3:21-24).

Tato úžasná zásada vlastně říká “hřích jako hřích”, tedy např. vražda a “braní Božího jména nadarmo” vyjdou na stejno. Dále z toho plyne, že věřící vrah a násilník bude určitě spasen, zatímco ateista nikoliv (nesplňuje nutnou podmínku víry). Tomu říkám morálka!

Liberální křesťané pak zastávají názor, že spaseni budou všichni, paušálně. Ale – opravdu je morální, aby byli spaseni všichni? Ti kdo znásilňují malé děti? Vrazi? Lze tomuto říkat spravedlnost? Jen si představme pedofilního vraha, který unikl pozemské spravedlnosti – a po smrti jde “po zásluze do nebe”… Super.

Pokud se najde křesťan, ochotný přemýšlet o své víře, který má názor na výše nastíněné problémy, byl bych moc rád kdyby se s námi o své odpovědi podělil v diskuzi pod článkem.

224 thoughts on “Velkopáteční zamyšlení

  1. Karel

    cituji: Ježíš byl podle křesťanů Bůh. Bůh nemůže zemřít, Ježíš tedy svůj život rozhodně neobětoval, protože nezemřel. Výroky typu “Ježíš byl Celý Bůh, a současně Celý člověk” (aby mohl zemřít) jsou zjevný nonsens.

    To jsou nesmysly. Nikde v Písmu není psané, že “Ježíš byl Celý Bůh, a současně Celý člověk”. Posuzujete výklady a nedivím se vám, že se tomuto ohrazujete. Ježíš Kristus je člověk, žil jako člověk, zemřel jako člověk. Neměl žádné “nadpřirozené” schopnosti, kterými by se lišil od nás. To co jste na Jeho životu viděli byla jen ukázka maxima, kam až člověk může zajít, když důvěřuje Bohu. Ježíš Kristus je Božím Synem, Boha nikdo nemůže vidět, nevím jak byste si to představovali kouknout se na Stvořitele vesmíru. Nemožné. Bůh se nám ukázal ve svém Synu. Chceš poznat Boha, podívej se na to co činil Jeho Syn. Když vidíš Syna, vidíš Otce.

  2. Michal Post author

    Karel:
    1) Ježíš Kristus je člověk, žil jako člověk, zemřel jako člověk. Neměl žádné “nadpřirozené” schopnosti, kterými by se lišil od nás. To co jste na Jeho životu viděli byla jen ukázka maxima, kam až člověk může zajít, když důvěřuje Bohu.
    2) Ježíš Kristus je Božím Synem

    … a to celé v jediném příspěvku. Co k tomu dodat 🙂

  3. Karel

    Je na tom něco nepochopitelné? Je v tom nějaký protimluv? Poznal jsem, že lide jsou mnohdy tak zajetí ve svých představách, že skrze ty představy nejsou schopní pochopit jednoduché věci. Nevím jestli to je Tvůj případ, protože jsi k mému příspěvku nic konkretního nenapsal.
    Přidal bych k tomu ještě toto – v nikom jiném se Bůh lidem nezjevil, není třeba, když vidíš Ježíše, vidíš JHVH, tedy to co pro nás lidi je podstatné, abychom z Boha poznali. Nemůžeme Boha vidět, nejsme k tomu způsobili, proto se Bůh snížil na naší úroveň a ukázal se nám jako člověk a to v pravém slova smyslu toho, co slovo “člověk” znamená.

  4. Michal Post author

    Jistěže v tom JE protimluv: Pokud je Ježíš Kristus Božím synem, pak netuším jak by současně mohl být člověkem.

    Je-li Ježíš Bohem “sníženým” na lidskou úroveň, pak ani v tomto případě přece není člověkem (ale je pořád Bohem, který se nám dejme tomu jeví, jako člověk).

  5. Karel

    Ježíš se nesnížil na lidskou úroveň, že by se sebral z nebe a inkarnoval se do Marie. Ani Bůh neopustil nebe, ale bylo to takto:
    …hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš…..Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží….
    Nikoho jiného moc Boží nezastínila – proto je Ježíš Kristus jedinečný – proto jednorozený Syn, proto Syn Boží. Ale stále člověk.

  6. Michal Post author

    Karel: Ježíš se nesnížil na lidskou úroveň, že by se sebral z nebe…

    Jan 6:51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe.

    Karle znáte vy vůbec evangelia?

  7. Michal Post author

    Jan 8
    23 Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.
    58 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“

    Karel: Ježíš byl jen člověk.
    Karel: Tebe, Michale, evangelia “míjí”.

    Co dodat 🙂

  8. Karel

    Michal says: Jan 6:51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe.
    V Lukášovi jsem ti ukázal jak sestoupil. “A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.”

    Jan 8,23 Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

    Ježíš byl zplozen z Boha, na rozdíl od nás lidí. To však nic nemění na tom, že je člověkem.

    58 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“

    Ježíšovi, když toto říkal bylo kolem třiceti let. Uvědom si však, že Ježíš byl ztělesněním JHVH, Ježíš si toho byl moc dobře vědom, znal svůj původ, proto mohl říct – dříve než Abraham, Já jsem. Já jsem – je mimo jiné i Boží jméno. Proto, jej židé chtěli kamenovat, že se vydával za Boha. Jinde je krásný text: J14,7-11 Jestliže znáte mne, poznáte i mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne–li, věřte aspoň pro ty skutky.
    Chtěl bych zdůraznit ty slova: Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Ježíš Kristus je JHVH. Proč myslíš, že Jej žide ukřižovali?
    Nevím jestli to pochopíš, vždyť toto nechápou i mnozí křesťane, zastávají ve většině trojiční nauku. I já jsem byl toho kdysi zastánce, ale trojiční nauka nese své absurdity. Vždyť i ten článek výše je reakci na ni.

  9. Michal Post author

    Karel: Nevím jestli to pochopíš, vždyť toto nechápou i mnozí křesťane, zastávají ve většině trojiční nauku.

    Karle mě jen zaráží tvoje jistota, že ONI to nechápou, resp. chápou to špatně, a ty to chápeš správně…

  10. Karel

    🙂 Možná se mýlím, ale teď mi to celkově zapadá lépe do obrazu. Možná, jak se poznání posune dál, možná poznám a možná ne v tomto svém přesvědčení chybu. Věřím, že ten kdo chce poznat pravdu, také ji pozná. Přeji tobě, sobě i všem lidem, abychom nezatvrdli na svých místech, ale byli schopni se oprostit od toho co poznáme jako mylné.

  11. Bára

    Ahoj, chci se k článku vyjádřit z mého, katolického pohledu, a pokusit se odpovědět na pár jeho otázek podle mé víry. Takže, vím, že je to vlastně nepochopitelné, ale Ježíš je celý Bůh a celý člověk. A já tomu věřím, protože “pro Boha není nic nemožného” (Lukáš 1, 37). Píšeš – Co by se stalo, kdyby tak neučinil? Před čím vlastně lidi zachránil? Pokud Bůh chtěl lidem odpustit – nemohl to prostě udělat? – a já odpovídám: Dokud Ježíš nezemřel, nikdo se do nebe nemohl dostat, nemohl mít věčný život, protože prostě žádný člověk není tak dokonalý. Každý má vinu za své špatnosti a musí si za ni odpykat trest. A tak Ježíš vzal všechny naše tresty, každého z nás, na sebe a tím se obětoval. Pokud tedy jeho oběti věříme a litujeme svých vin, máme věčný život. A podotýkám, že nemohl jen tak mávnout rukou a všechno nám odpustit, protože Bůh je nejen milosrdný, ale i spravedlivý – a tohle by nebylo spravedlivé. Takže místo nás zemřel a pak smrt porazil a vstal, čímž tuto možnost otevřel pro každého z nás. My tedy nepůjdeme do nebe díky našim zásluhám, ale díky Jeho milosti.

  12. Michal Post author

    Báro, tomu rozumím, že pokud bůh existuje, není pro něj nic nemožné. To že se je ale MOŽNÉ, že se stal Bůh člověkem, přece neznamená, že to taky opravdu nastalo. Možné přece je, aby se stal člověkem i podruhé, nebo třeba stokrát – a asi se oba shodneme, že tolikrát k tomu nedošlo, ačkoliv opět MOŽNÉ by to bylo. Takže podle mě tomu věříš z jiného důvodu, než že je to MOŽNÉ. Ty tomu věříš proto, že to učí tvé náboženství – tedy LIDÉ, a také proto, že se to píše v Bibli – kterou ovšem také napsali lidé. Ty ovšem věříš, že Bible je slovo Boží – což ti zase říká tvoje náboženství, tedy LIDÉ, a také to o sobě říká sama Bible – a tu napsali zase lidé.

    A já se ptám: je rozumné v těchto mimořádně podivuhodných tvrzeních (Bůh se stal člověkem…) bezvýhradně věřit tvrzení jisté skupiny lidí, když přitom jiná velká skupina s jejich názorem nesouhlasí? Není rozumné zamyslet se, zda se ti lidé, kterým věříš, nemůžou třeba plést? Vždyť nikdo není neomylný! Co myslíš, není dobré popřemýšlet a zjistit si, čím je názor všech těch lidí kteří tvrdí, že Bůh se stal v Ježíšovi člověkem, podložený?

    No a co se týká té druhé věci, tak já tenhle standardní křesťanský výklad znám, ale ptám se, zda Bůh nemohl lidem odpustit i bez té Ježíšovy oběti – tedy bez toho, aniž by SÁM SEBE nechal “zemřít” (Bůh – zemřít?!).

    Ty píšeš, že nám nemohl jen tak odpustit, protože to by nebylo spravedlivé. A já namítám: ona existuje nějaká spravedlnost nadřazená Bohu? Neurčuje náhodou Bůh, co je spravedlivé? A dále: jen tak nám odpustit by spravedlivé nebylo, ale když Bůh ublížil sám sobě, tak tímto okamžikem nám odpustit najednou spravedlivé bylo? Zvláštní. A do třetice: Jaképak “spravedlivé odpuštění”? Spravedlivý následek prohřešku je přece (spravedlivý) trest. Odpuštění není nikdy “spravedlivé”, odpuštění je prostě odpuštění. Kdyby mělo být odpuštění spravedlivé, pak to není odpuštění, ale právě spravedlnost.

  13. S.V.H.

    Jestli to dobře chápu, Bára zmiňuje tradiční Penal Subtitutional Theory.
    Tu docela dobře kritizuje K. Pulliam – má tři hlavní skupiny námitek (pokud se mi je podaří ve stručnosti správně parafrázovat):
    1) Je nelogická – je nelogické trestat nevinného za vinu někoho jiného. Odporuje to termínu trest v právním smyslu, takže spojení “Penal Substitution” je v podstatě oxymoron.
    2) Je nemorální – je založená na lidské oběti, která je dnes všeobecně pokládána za nemorální.
    3) Je nekoherentní s klasickou křesťanskou teologií. Např.: (a) Otec a Syn jsou jedno – proč potřebuje usmířit jen Otec? (b) Jak se dá vlastní hněv usmířit potrestáním sebe sama? (c) Pokud božská podstata nemůže zemřít, nemůže ani zaplatit za hřích; pokud zemřela jen lidská podstata, nemůže dostatečně zaplatit za hříchy celého světa. atd.

    Pulliam, Ken. The Absurdity of the Atonement. In The End of Christianity, 2011.

  14. Michal Post author

    Kdybych byl křesťan, tak bych na to namítl:

    1) Kristus byl člověk, celý člověk, a trpěl za dědičný hřích, který spáchal Praotec všech lidí, Adam. Jak píše Pavel: “Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.” (1 Kor 15:21,22) Posuzovat to hlediskem lidského práva nelze, protože to především NENÍ lidské právo.
    2) Kristus nebyl obětován proti své vůli, ale naopak, dal svůj život dobrovolně za život nás všech. Taková oběť nejenže není nemorální, ale naopak vysoce morální…
    3) Podle mě o usmiřování zde z hlediska klasické teologie moc nešlo. Šlo o spravedlnost: Člověk zhřešil, člověk musí trpět a zemřít. (protože trestem za hřích je smrt). Protože nás však Bůh tak miluje, jeho Syn, který byl současně také Člověkem, se dobrovolně obětoval za nás. Ježíš mohl splatit náš hřích, protože byl člověk jako my, a protože byl současně bůh, tak jeho oběť byla “dost velká”, aby splatila nesmírný, v podstatě nekonečný hřích, který přišel na svět skrze Adama.

    Mě to zas až tak nelogické nepřijde… 😉

  15. Michal Post author

    A tak nám Protestante řekni svůj výklad významu Kristovy oběti a zmrtvýchvstání… 😉

    Minule jsi napsal, že se k němu tím vším bůh přihlásil. To je tedy vše? Tohle je význam té události?

  16. Michal Post author

    Jinak by možná bylo dobré napsat ČEMU nerozumíš, protestante… Nerozumíš významu nějakého pojmu, který jsem použil, nebo ti není jasná nějaká úvaha… Můžeš být konkrétní?

  17. protestant

    To není tak málo Michale.
    Pokud se k Ježíši Bůh vzkříšením přihlásil, pak to znamená, že Ježíšovo jednání bylo Bohu milé a tedy že pokud jej budeme následovat, pak směřujeme k Bohu a ne od Boha.

Comments are closed.