Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)
Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:
Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)
Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.
Udržovací Bůh
Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).
Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.
Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?
Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.
Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír
Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.
Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?
I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…
Ve Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…
Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?
Design a Země
Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.
Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.
Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?
Evoluce
Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.
Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.
To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.
1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.
Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?
Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.
Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.
2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.
3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.
Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.
Vznik života
Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.
Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.
Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.
Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.
Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.
Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.
Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.
Přírodní zákony
Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.
V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.
Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.
Závěr
1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.
Tím považuji argument z designu za vyvrácený.
“fyzik ty vis proc jsou vsechny elektrony naprosto stejne…proc …..proc jeden nevazi min a jeden vic atd …”
Možno preto, že elektrón je elementárny balíček informácie. Niečo ako príkaz alebo zdrojový kód 😉
“Ten Akvinského argument k stromu života má jednu chybu: analogicky sa dá vyvrátiť alebo spochybniť prakticky akékoľvek “zázračno” s Biblie, vrátane Boha samého. Sila každej entity je konečná, takže ani Boh nemôže trvať nekonečný čas”
Treebeard, Boh (podľa Akvinského) nie je teleso, ale nutné bytie 😉
Aha, takze balicek informace, jeste zajimavejsi jeste zajimavejsi
Martix, možno 😀
Peter, ďakujem za tie dva linky. Trochu som si listovala v tých prácach a vyzerajú veľmi zaujímavo 🙂
To MartiXXX: Proc jsou vsechny elektrony stejne?
Kdysi jsem cetl vemi zajimavou teorii o izotropnim casu (autor je Everret). Vysledkem bylo, ze diky moznosti pohybu elektronu ve vice casovych dimenzich jsou vsechny elektrony projevem elektronu jedineho. Pozitrony pak byly tentyz elektron pohybujici se v case nazpatek… Bylo to docela zajimave, takze pokud te to zajima, zkus googlit.
medea:
Medeo, já už jsem pochopil, že citujete ke každé věci dokola stále stejné 2-3 prameny, plus to slušně umíte s googlem. Nicméně teď úplně nechápu, co je podstatou Vaší argumentace – vyjma slušného pokusu o manipulaci 🙂
a) první Vámi citovaný pramen není s tím, co jsem psal v žádném rozporu,
b) encykliky jistě chováme ve velké vážnosti a úctě, nicméně dogmaticky závazné nejsou,
c) Tomáš Machula (Katolická dogmatika): “V katolické theologii jsou dva přípustné proudy názorů týkající se tohoto článku víry. Jedni stojí za doslovným výkladem, tzn. stvoření těla i duše přímo a hned, jiní vykládají stvoření těla procesuálněji (vývojem řízeným Bohem).”
Takže v prvé řadě jste to Vy, kdo nijak nedoložil svůj subjektivní dojem o dogmatické závaznosti překladu Bible způsobem, že první byl na světě člověk se jménem Adam. To že se snažíte v této důkazní nouzi přesouvat důkazní břemeno chápu, nicméně tohle na mne v práci zkouší den co den, takže zkuste něco lepšího 😉
medea:
není zač 🙂 Přidám ještě jeden z mého pohledu zajímavý, který mne v poslední době oslovil (a nebojte s ŘKC autor nemá nic společného):
http://utf.mff.cuni.cz/popularizace/KosmStSv/KosmStSv.html
Zkuste mne (tentokrát bez teisticko x ateistického souboje) vysvětlit vztah genetiky a evoluční teorie a jak je to s jejich souladem. Přiznám se, že jsem opakovaně slyšel argumenty, že závěry genetiky evoluci výrazně zpochybňují. Osobně těm věcem nerozumím, předpokládám, že tomu hovíte mnohem více ?
“Takže v prvé řadě jste to Vy, kdo nijak nedoložil svůj subjektivní dojem o dogmatické závaznosti překladu Bible způsobem, že první byl na světě člověk se jménem Adam.”
Nehovorila som o Adamovi, ale o prvom ľudskom páre, prarodičoch celého ľudstva, a o tom, že ich telá sa mohli vyvinúť evolúciou zo živočíšnych predkov, ale duše boli vytvorené Bohom. Teda o prvom páre ľudí – prarodičov a ich hriechu:
http://www.i-ateismus.cz/2013/10/argument-z-designu/comment-page-97/#comment-83884
http://www.i-ateismus.cz/2013/10/argument-z-designu/comment-page-100/#comment-83951
A môj “subjektívny dojem” o dogmatickej záväznosti som dokladala citátmi/prekladmi z Ottovej dogmatiky.
“já už jsem pochopil, že citujete ke každé věci dokola stále stejné 2-3 prameny, plus to slušně umíte s googlem”
To je irelevantné. Ide o to, aké spoľahlivé sú tie “2-3 prameny”. Teda v našom prípade ide o to, či je Ottova dogmatika spoľahlivým zdrojom informácií, pokiaľ ide o dogmatickú záväznosť vieroučných téz?
“… jste to Vy, kdo nijak nedoložil svůj subjektivní dojem o dogmatické závaznosti … To že se snažíte v této důkazní nouzi přesouvat důkazní břemeno chápu”
Podľa toho, čo som uviedla, to vyzerá ako Vaše zbožné klamstvo. Lhaní pro Krista? 😉
Přiznám se, že jsem opakovaně slyšel argumenty, že závěry genetiky evoluci výrazně zpochybňují.
Všeobecne sa, naopak, tvrdí, že genetika poskytla evolučnej teórii nové dôkazy. Takže pokiaľ chcete odpoveď (netvrdím, že práve ja budem schopný odpovedať), musíte si dať tú námahu a sformulovať, čo vám na vzťahu genetiky a evolučnej teórie nesedí. V opačnom prípade sa musíte uspokojiť s tým, že genetika tu už nejaký ten piatok je a ET ňou nikto nevyvracia ani nevyvrátil.
BTW, čo sú to “závery genetiky”? Máte na mysli výsledky nejakých výskumov či nejaké základné poučky genetiky?
Boh (podľa Akvinského) nie je teleso, ale nutné bytie
Ja som netvrdil, že Boh je teleso, ja som tvrdil, že Boh je entita. Nie je? OK, tak potom: sila každého nutného bytia je konečná, takže ani Boh nemôže trvať nekonečný čas” 😀
Inými slovami, Akvinského argumenty sú (ako drvivá väčšina teologických argumentov) len varením z vody. V skutočnosti Akvinský len do kruhu definuje nutné bytie tým, že mu prisudzuje nejaké vlastnosti, ktoré sa mu zdajú nutné, aby mu jeho subjektívny svet dával zmysel. Ničím nedokazuje, že čosi také naozaj existuje a že to prikazovalo vraždiť Amálekovcov a má to rado vôňu spáleného mäsa.
Ale na ten strom života zrazu uplatňuje obyčajnú pozemskú logiku. Pritom nevie, či Boh mohol alebo nemohol stvoriť “nutný strom”, ktorý by mohol dať večný život. Nevie ani, či Boh mal v pláne dať ľuďom večný život, Gen3:22 dosť jednoznačne naznačuje, že autor príbehu si to nemyslel.
Mimochodom, Biblii trvá značný počet kníh, kým sa dopracuje k myšlienkam nesmrteľnej duše. Autori Genesis ani ďalších kníh Tóry nič také ako nesmrteľnú dušu nespomínali.
medea:
zachovejte klid.
Pokud jste to myslela takto, pak jste ovšem nereagovala na tento můj příspěvek:
“Problém např. Vašeho přesvědčení o prvním člověku přesně dle Písma spočívá v tom, že hebrejský výraz “ha-adam” (že Bible je sestavena původně v hebrejštině předpokládám víte), je vždy v singuláru a označuje člověka obecně (stejně jako starořecký výraz “hoi antrophoi” nebo současný francouzský “l´homme”). Pouze fakt, že původní překlad Písma do řečtiny (Septuaginta) nechal slovo “ha-adam” nepřeložené, a stejně tak jej nechal nepřeložený latinský překlad řeckého překladu (jak Vetus Latina, tak Vulgáta), vedl k tomu, že čtenáři neznalí hebrejštiny došli k domněnce, že “adam” je vlastní jméno jedince nazývaného “Adam”. Malé nahlédnutí do originálu tedy se znalostí věci může odstranit mnohé nepoučené disputace a dá nahlédnout, že řada vášnivých diskusí je vedena z pouhé neznalosti.”
Takže než na moje “klamstvo” to spíš vypadá na Vaše/moje nepozorné čtení. Za to se ovšem na Vás medeo nezlobím, to se může stát i v lepších rodinách 😉
Petr, Biblia nielenže hovorí o Adamovi v singulári, ale s ním a s Evou aj narába ako s jednotlivými a konkrétnymi osobami. Dokonca od nich odvádza rodokmene.
“Ja som netvrdil, že Boh je teleso, ja som tvrdil, že Boh je entita.”
Tak si čítal Tomáša nepozorne. Pretože Akvinský píše: “že síla každého tělesa jest konečná. Pročež síla stromu života nemohla dosahovati tam, aby dávala tělu sílu trvati nekonečný čas, nýbrž až do určitého času” 🙂
“OK, tak potom: sila každého nutného bytia je konečná, takže ani Boh nemôže trvať nekonečný čas”
Strom nie je nutné bytie, ale kontingentné. Nutné bytie je bytie, ktoré nemôže nebyť. Božia esencia do seba nutne zahŕňa aj existenciu. Zatiaľ, čo esencie stvorených vecí, existenciu nutne neobsahujú, teda stvorené veci sú kontingentné (t.j. mohli by byť, ale aj nebyť) 😉
“Zkuste mne (tentokrát bez teisticko x ateistického souboje) vysvětlit vztah genetiky a evoluční teorie a jak je to s jejich souladem.”
Darwin gény nepoznal. Teda Darwinova evolučná teória a genetika, ktorá bola (napriek Mendelovým objavom) (znovu)objavená až v roku 1900, boli sprvu dve oddelené teórie. Tieto dve teórie, umožnili zlúčiť do jednej teórie, až objavy Thomasa Morgana. Morgan bol najprv odporcom oboch teórií, ale po sérii experimentov s drozofilami, sa mu podarilo objaviť mutácie a týmto poznatkom obe teórie previazať. V 20. až 30. rokoch minulého storočia sa sformovala populačná genetika a podarilo sa vytvoriť teóriu konzistentnú s Darwinovými hlavnými postulátmi aj s mendelovskou genetikou. Vznikla moderná evolučná syntéza.
Moderná evolučná teória na genetike stojí, pretože základné evolučné mechanizmy ako: mutácia, genetický drift, génový tok, génový ťah, menia zastúpenie génov v populácii. A aj samotný gén (alela), je, z genocentrického pohľadu, jednotkou evolúcie.
treebeard: Jistě. Tím se ovšem znovu dostáváme k otázce, jak uvedený text chápat. Toto kolečko jsme zde (a nejen zde) už absolvovali a nemám pocit, že to mělo nějaký výstup, který by nás vzájemně někam posunul 😉
Mohu opět pouze doporučit již dnes citovaný odkaz:
http://www.etf.cuni.cz/~moravec/predn/moravec-nectiny09.pdf
Medea, ja nepochybujem, že poznáš Akvinského, ja len narážam na to, že jeho argumentácia nestojí za veľa.
O tom telese som čítal a nahradil som slovo teleso slovom entita, aby som ukázal, že takýchto konštrukcií je možné vyrobiť milión. Pokiaľ ide o strom, tak, samozrejme,obyčajný strom nie je nutné bytie. Ale dokáž mi, že ten strom života v raji nebol nutným stromom, ktorý nutne mal práve tie vlastnosti,o ktorých píšem a ktorý nutne musel existovať, inak by Boh nemohol byť nesmrteľný 😀
Petr, ale z toho chápania prvých kapitol Genesis sa nedá nikam posunúť. Píšu o Adamovi a Eve ako o osobách, pripisujú im dokonca nejaké výroky, pripisujú im deti, pripisujú im skutky.
Isteže, môže to byť symbolické vyjadrenie “čohosi”. Lenže potom už môže byť symbolickým vyjadrením čokoľvek z Biblie, aj Zmŕtvychvstanie, ba aj Boh sám.
“Ale dokáž mi, že ten strom života v raji nebol nutným stromom, ktorý nutne mal práve tie vlastnosti,o ktorých píšem a ktorý nutne musel existovať, inak by Boh nemohol byť nesmrteľný”
Ten strom pred stvorením sveta nebol, teda nemohol byť nutným bytím 🙂