Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)
Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:
Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)
Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.
Udržovací Bůh
Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).
Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.
Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?
Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.
Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír
Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.
Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?
I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…
Ve Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…
Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?
Design a Země
Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.
Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.
Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?
Evoluce
Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.
Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.
To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.
1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.
Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?
Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.
Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.
2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.
3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.
Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.
Vznik života
Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.
Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.
Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.
Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.
Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.
Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.
Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.
Přírodní zákony
Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.
V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.
Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.
Závěr
1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.
Tím považuji argument z designu za vyvrácený.
Musi to ale byt skutecny pravy ateista, tedy nesmi mit v rodine napr. mezi rodici teisty, nesmi drive verit a musi mit jine atributy skutecneho ateisty…………..kdo je etdy skutecny ateista..uvedte mi nejakeho politika….problemem je, ze ani mezi vedci nejsou vsichni ateisti a a mezi temi co se deklaruji za ateisty jsou i taci co se zastvaji teistu, to jsou ale nepravi ateisti…pravyta ani nemusi byt vedecky vzdelan, je pravym ateistou uz jen z duvodu zdraveho rozumu
pravy ateista….
ja treba zatim nejsem pravy ateista…pravy ateista neni ani vedec, ktery se zastava teistu……….natoz verici vedec…naopak clovek, ktery si precte par popularnich publikaci o ateismu a zdravym rozumem to pochopi je pravy ateista ackoliv nema specializovane vedecke vzdelani…ale neco zasadniho pochopil na rozdil napr. od vericiho vedce…je tedy pravym ateistou…to muze byt treba i zurnalista tomek, nema vedecke vzdelani ale presto je pravy ateista…drzitel Nobelovy ceny za fyziku Higgs neni pravy ateista, protoze se pustil do polemiky s Dawkinsem..neco zasadniho nepochopil
Tenhle lidovy pravy ateismus ala zdravy rozum, ala zurnalista Tomek nebo filosof Tvrdy ale popira scientismus se mi zda…no nevim……neco mi unika
A čo píše Tomáš Akvinský o strome života?
Praveho ateistu poznate podle ensmiritelnosti – VI, on vi. Ani stin pochybnosti, je uz dostatecne vse znamo, vesmir je tupa hmota pohanena tupou energii od niceho k nicemu. Dale musi byt presvedcen, ze pricinou valek a kriminality neni touha po penezich, moci, zarlivost, atd. ale nabozenska vira. kdysi by ho uplaili, rwesp. vyobcovali z vedecke komunity, kdyby v 19. stoleti mluvil o temne hmote, temne energii, zakriveni prostoru a casu, kvantech, jinych dimenzcicha a jinych vesmirech, strinach, atd. Ale nyni je to uzavrene a on VI. zadne pochybnosti, jen uzavrene vedomosti.
Martix, je od teba milé, že nám odhaľuješ svoj postup stavania slameného panáka, ale už ho asi každý pochopil, už skús myslieť na niečo iné…
To MartiXXX: Vedecka komunita je naopak na pochybnostech zalozena. Kazdy velky objev ci silne tvrzeni je podrobovano tvrde kritice tak dlouho, dokud neni prokazana jeho pravdivost. Prislusna mereni jsou modifikovana, zpresnovana a nezavisle potvrzovana tak, aby moznost omylu byla minimalni. Teoreticke modely jsou konfrontovany s experimentalnimi daty a teprve po jejich verifikaci je vedecka komunita prijme. Ale to neznamena, ze je model jednou pro vzdy hotovy. Znamena to, ze dokud nekdo neprijde s lepsi myslenkou, je model povazovan za pravdivy. Ateisticky vedec tedy jen pozaduje silny dukaz pro silne tvrzeni…
Ten Akvinského argument k stromu života má jednu chybu: analogicky sa dá vyvrátiť alebo spochybniť prakticky akékoľvek “zázračno” s Biblie, vrátane Boha samého. Sila každej entity je konečná, takže ani Boh nemôže trvať nekonečný čas 😀
Co jsem napsal spatne…muj cil je taky byt pravy ateista
Marti, každému na tomto fóre je (pravdepodobne) jedno, či budeš ateista alebo veriaci. Máš však sklony stavať si tých panákov a to je dosť otravné.
Fyzik co jsem napsal jsem napsal na zaklade analyzy ateistickych vstupu do diskuse a clanku tady i na osa.cr…a tak …o silny dukaz pro silne tvrzeni jeste nemusi byt k dispozici na aktualni bazi poznani…..treba veda bude postupne pokladat i jine otazky, atd….pripada mi, ze zdejsi ateisti jsou bez pochybnosti o budoucnosti, jako by vse vedeli..fyzik ty vis proc jsou vsechny elektrony naprosto stejne…proc …..proc jeden nevazi min a jeden vic atd….proc to vypada jako stavebnice, co je v cerne dire, jsou jine vesmiry, jine dimenze, co je temna hmota a temna energie, vznikl vesmir z niceho, je celkova energie vesmiru nulova, jak to je…
Zadny panaky nestavim…stavim si cil byt pravym ateistou
To MartiXXX: Pokud neni k dispozici dukaz pro silne tvrzeni, pak takove tvrzeni nema vypovidaci hodnotu. Nelze overit, zda je tvrzeni pravdive ci nikoliv a v takovem pripade se nejedna o “vedecky” fakt. Pokud se v budoucnu ukaze, ze existuje evidence pro podporu takoveho tvrzeni, situace se radikalne meni. Do dukazu zakriveni prostoru v okoli Slunce (Eddington) byla i obecna teorie relativity pouze hypotezou fungujici na papire a mnoho fyziku ji neprijimalo. Nasledne vsak postupne fyzikalni komunita OTR prijala. K tvym otazkam… Nevim a nemam patent na pravdu. Vsechno jsou to temata teoretickeho i experimentalniho vyzkumu. Treba co se tyce temne hmoty, minuly tyden byly zverejneny vysledky experimentu, ktery vyrazne upresnil nase predstavy o moznych casticich (WIMP) tvoricich temnou hmotu. Jaky bude finalni vysledek vyzkumu nikdo nevi. BTW, to je ten duvod, proc to lidi bavi zkoumat.
martiXXX: “Liška je pořád jenom liška, husa je husou, tygr tygrem atd., a rozdíl mezi jednotlivými exempláři může být nanejvýš v různé míře jejich síly, chytrosti, výdrže, hbitosti, atd.” Dostačující?
Mimochodem vám nikdo nesdělil, že ateisté se nekádrují na pravé a nepravé? Ateista je prostě ten, kdo nevěří v bohy…
Panákov si staviaš, nepravdivo tu opisuješ ako ateisti myslia a čo je ich cieľom a potom proti týmto panákom využívaš svoje nacvičené bojové umenia 😀
Cieľ “byť pravým ateistom” je blbosť. Nič ti to nedá. Ak už chceš ciele,daj si cieľ nepredpojato študovať a ten ateizmus možno získaš ako vedľajší produkt. Tým nepredpojato myslím to, že ak narazíš na vedu (napr. biológiu), ktorá si nekladie nijaké ciele formovať morálku alebo dokazovať či vyvracať existenciu bohov, tak k nej tak pristupuj a nesnaž od samého počiatku v nej tých bohov alebo spiknutie proti nim hľadať. Snaž sa len pochopiť, čo ti tá veda vraví v rámci svojho predmetu. A keď takto, aspoň rámcovo, pochopíš viacero vedných disciplín, môžeš sám sebe položiť otázky týkajúce sa “podstaty sveta” alebo si pozháňať diela filozofov, ktorí sa ňou zaoberajú. Opačný postup (vyberiem si filozofiu, ktorá sa mi zdá atraktívna a následne cez jej prizmu hodnotím všetky “normálne” vedy) je kontraproduktívny.
fyzik: tím, že správně uvádíte, že věda je založena na pochybnostech, falsifikaci a”empirický vědecký systém musí dovolovat své vyvrácení zkušeností.” (Popper) a vědci zpravidla ví, kde jsou limity jejich vědeckého poznání nijak nevyvracíte martiho velmi pěkně popsané myšlení některých ateistických ideologů.
Ledaže byste se domníval, že ateista=vědec, což nepředpokládám.
medea:
Katechismus katolické církve, Kostelní Vydří 2002, karmelitánské nakladatelství, str. 103 a násl.
Michael Schulz (Ústav pro dogmatiku na Univerzitě Ludwiga Maxmiliána v Mnichově):
“Takovou funkci reprezentace známe ve sportu: jeden německý hráč hraje tenis za svůj národ. Když vyhraje nebo prohraje, vyhráli nebo prohráli Němci. Když první člověk vstoupil na Měsíc, udělalo „s ním“ velký vývojový krok celé lidstvo. V prvním člověku byli na Měsíci „všichni“. Navzdory společnosti jedinců a všemu individualismu chápeme, že skutky jednotlivců mohou být činy všech. Tak lze také dovodit, že v Adamovi lidé ztratili Boží přátelství a že v Kristu mohlo celé lidstvo vybojovat vítězství nad hříchem a smrtí.
Ani vzhledem k evoluční teorii není třeba na této perspektivě měnit nic podstatného. I kdyby tomu bylo tak, že se lidé vyvinuli na různých místech v různých dobách z živočišných druhů podobných opicím, neměnilo by to nic na skutečnosti, že se někde a někdy vyskytli první lidé. Z biblické perspektivy stojí reprezentativně za celé lidstvo. Tuto reprezentativní funkci prvního člověka/lidí nelze prokázat přírodovědecky o nic víc, než reprezentativní funkci prvního člověka na Měsíci nebo spásný význam Ježíšova života a smrti pro všechny lidi.”
Mnohost názorů v této otázce shrnuta velmi pěkně zde:
http://theses.cz/id/aus52r/downloadPraceContent_adipIdno_12769
Něco trochu jednoduššího čtení k vztahu křesťanství a evoluční teorie zde:
http://www.etf.cuni.cz/~moravec/predn/moravec-nectiny09.pdf
Jinak dogma o tom, že nehmotná a nesmrtelná lidská duše existuje a nevznikla naturalistickým způsobem samozřejmě vyznávám a nevím o tom, že bych jej někdy zpochybňoval.
To Petr: Ano, mate pravdu. Byl jsem mirne off-topic. Asi jsem to trochu vztahl na sebe a zacal vysvetlovat pozici vedecky pracovnik + ateista. Mysleni ateistickych ideologu si netroufam hodnotit…
Petrov citát: “I kdyby tomu bylo tak, že se lidé vyvinuli na různých místech v různých dobách z živočišných druhů podobných opicím, neměnilo by to nic na skutečnosti, že se někde a někdy vyskytli první lidé. Z biblické perspektivy stojí reprezentativně za celé lidstvo. Tuto reprezentativní funkci prvního člověka/lidí nelze prokázat přírodovědecky o nic víc, než reprezentativní funkci prvního člověka na Měsíci nebo spásný význam Ježíšova života a smrti pro všechny lidi.”
Peter, nesúhlas autora s tým, že ľudia – s nesmrteľnou racionálnou dušou – sa objavili ako prvý pár, som v tom texte nenašla 🙂
😉
😉