Argument z designu

Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé
bezbožnosti a nepravosti lidí,
kteří svévolně potlačují pravdu.
Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné,
neboť jim to Bůh odhalil.
Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc
a božství – lze už od stvoření světa rozumem
postřehnout v jeho díle.
Nemají tedy výmluvu.
(Římanům 1:18-20)

Argumentu patrnosti Boha skrze složitost, komplexnost a krásu světa přikládá mnoho křesťanů velkou váhu. Objevuje se v několika verzích:

Bůh je patrný
– skrze krásu živé přírody
– skrze spolupráci v živé přírodě a účelnost v ní
– skrze lidské vlastnosti, jako schopnost milovat, inteligenci, city, a další
– skrze krásu neživé přírody (vodopády, krásné hory, modré nebe, hvězdné nebe, …)

Předně, argument z designu je argumentem z neznalosti. I za předpokladu, že bychom netušili, jaké je vysvětlení účelnosti přírody, její „krásy“, atd., pak použití Boha jako vysvětlovadla je podbíhání laťky. Namísto abychom přiznali, že nevíme, strkáme jako vysvětlení boha – přičemž z historie jasně vidíme, že soustavně během tisíců let poznáváme nové věci, které byly do doby jejich poznání neznámé a nevysvětlitelné, a příčiny které nacházíme, jsou naturální. Pokoušet se vysvětlovat „design“ světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu, a co jsme nepoznali do teď, na to již asi nepřijdeme nikdy.

Udržovací Bůh

Častý je argument “udržovacím Bohem”. Bůh, který “udržuje svět v bytí”, který “drží prst na červeném tlačítku” a kdyby ho uvolnil, vše by bylo pryč. Zastánci této myšlenky argumentují: COKOLIV prokazuje existenci našeho boha. I obyčejný kámen u cesty tu je výhradně kvůli tomu, že On aktivně chce. To je ovšem argument kruhem: věřím, že Bůh stvořil svět a vše udržuje v chodu. Vidím, že svět existuje, a je v chodu, a to potvrzuje moji premisu. Podobně lze ovšem argumentovat pro existenci čehokoliv jiného, počínaje létajícím špagetovým monstrem, přes pantheon starověkých bohů, až po abstraktní pramen všeho bytí (věřím, že všechno vzešlo a všechno stojí skrze Létající špagetové monstrum; vše, co existuje, tedy ukazuje na existenci Létajícího špagetového monstra…).

Myšlenka udržovacího Boha má řadu dalších problémů. Takový Bůh by byl osobně odpovědný za všechny přírodní i jiné katastrofy, nemoci, atd., které se ve světě dějí. Uvažme třeba, jak terorista vyhodí do vzduchu letadlo – a Bůh mechanicky řídí všechny procesy ve výbušnině, osobně řídí vytváření smrtící tlakové vlny, sám slepě „trhá“ těla pasažérů na kusy… Slepě poslouchá ruku nacistického popravčího, naviguje molekuly otravných plynů v plynových komorách Osvětimi z otevřené propustě do dýchacích cest vězňů, a dále pak v jejich tělech řídí smrtící reakce… Absurdní.

Kromě toho, kde by ve světě řízeném takovým Bohem byl prostor pro svobodnou vůli? Odkud by se brala? Jsou snad (jak jsme už dříve ukázali, neexistující) lidské „duše“ jediné entity, na Bohu nezávislé? A nebo jsme jen Boží loutky, a On se baví tím, že část lidstva vede jak kašpárky do hříchu, a pak je „po zásluze“ trestá peklem, a druhou část řídí k pokání a víře, tedy „tak jak on chce“ (tak jak chce?! Chce přece i to, jak se chová ta první, hříšná skupina lidí!) a taktéž „po zásluze“ (vlastně pardon, NEZASLOUŽENĚ!!!) pak tuto druhou skupinu loutek odmění nebem?

Nevím, kdo by mohl na takového Boha věřit. Hádám, že zastáncům „udržovacího Boha“ tohle nějak nedochází. Vraťme se nyní zpět ke standardnímu argumentu z designu, či účelnosti ve světě.

Mrazivý, prázdný a pustý Vesmír

Ve skutečnosti to s designem světa vypadá dramaticky jinak, než si průměrný křesťan představuje. Křesťan se dívá na včeličky opylující barevné květiny, zurčící potůčky, nebe plné hvězd, a srdíčko se mu tetelí, jak v tom všem vidí svého Tvůrce. Jenže Vesmír není jen náš svět. Náš svět je mimořádně netypické a výjimečné místo. Vesmír, tedy dle křesťanů celé Stvoření, je z naprosto drtivé většiny – prázdný. Objemově je v naší galaxii pouhých 6,33*10^-22 % hmoty. V tom jsou zahrnuty veškeré hvězdy, planety, komety, mezihvězdný prach, černé díry, atd.

Tedy v naší galaxii tvoří z 99,999 999 999 999 999 999 999 367 % prázdno. Vakuum. Mezigalaktický prostor je pak ještě prázdnější, je v něm hmoty ještě méně. Jaký je toto signál designu?

I toto pranepatrné množství hmoty, tvořící doplněk do 100%, připadá z velké části na hvězdy. Většina hmoty ve Vesmíru je tvořena převážně horkou směsí dvou plynů ve skupenství plazmatu, tvořících hvězdy: vodíku a hélia. I většina hmoty tvořící planety jsou tyto jednoduché (vlastně nejjednodušší) plyny. „Zajímavější“, tedy pevné planety „Zemského“ typu tvoří odhadem jednu stotisícinu i z toho nepatrného množství hmoty, které ve Vesmíru je. Žel, i tyto pevné planety jsou v drtivé většině případů jen mrazivé nebo naopak přehřáté pusté kamenné koule. Naše Země je zatím jediná známá výjimka…

Povrch MarsuVe Vesmíru panuje teplota v průměru pár stupňů nad absolutní nulou. Je v něm černočerná tma, rušená jen slabým svitem nepatrného zlomku hvězd, které jsou zrovna vidět (cca 6000 hvězd v našem koutě Vesmíru). Černočerná tma, a mrazivé nekonečné prázdno. To je „design“ naprosto drtivé (vlastně nepředstavitelně velké) většiny údajného Stvoření…

Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?

Design a Země

Vše, co nám na Zemi (a tedy vlastně v celém Vesmíru!) přijde zajímavé a budí zdání designu, je součástí biosféry Země – tedy uzoučké, pár set metrové slupky kolem Země, tvořící cca desetitisícinu jejího objemu. Zbytek (99,99%) je tvořen horninami a kovy, z velké části ve stavu magmatu. My všichni v této uzoučké slupce žijeme celé své životy, a proto celé nehostinné gigantické Universum okolo, bez markantů designu, nevnímáme – jenže ono existuje.

Představme si viditelný Vesmír jako naši Zeměkouli. Pak naše planeta by v tomto měřítku byla o něco větší, než atomové jádro (cca 1000x menší průměr a miliardkrát menší objem, než atom) – a biosféra by byla její tenoučká slupečka.

Jeví-li biosféra, tato tenoučká slupka v našem měřítku sub-atomárního zrníčka, znaky designu, je snad kvůli tomu logické usoudit, že celý Vesmír byl stvořen? Není spíš na místě se spíše ptát, zda náhodou není design biosféry jen zdánlivý, a není vysvětlitelný přírodními procesy? Zda se prostě na povrchu našeho subatomárního zrníčka nestalo NĚCO, poměrně výjimečného, čemu třeba ještě plně nerozumíme?

Evoluce

Zdánlivý design biosféry je ve skutečnosti velmi dobře vysvětlen už 150 let. Charles Darwin si plně uvědomil fakt evoluce, známý vědě už nějakou dobu, a přišel s teorií nesmírně efektivního motoru, který evoluci žene. Tato teorie, známá dnes jako evoluční teorie, se stala mimořádně silně potvrzenou, a stále se objevují nová další fakta, která evoluci hnané přírodním výběrem „hrají do karet“.

Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech. Nic na tom nezměnil ani Michael Behe ani další zastánci „neredukovatelné komplexity“. Všichni byli usvědčeni z omylu: přírodní výběr MŮŽE bez problémů odpovídat i za ty struktury, kteří proponenti inteligentního designu označují za neredukovatelně komplexní.

To samozřejmě neznamená, že ačkoliv evoluci mohl hnát přírodní výběr, tak že ve skutečnosti za ní nestál a neřídil ji Bůh. Uvažme nyní Boha a evoluci řízenou přírodním výběrem jako dvě alternativní teorie patrného designu v přírodě (Zemské biosféře). Ukážu, proč má u mě ta druhá navrch.

1) přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus, vyžadující jen minimum jednoduchých předpokladů. Je to vysvětlení, kterak naprosto přirozeně z jednoduchosti mohla povstat nesmírná komplexita.

Naproti tomu, mohl být Bůh jednoduchý, je-li nekonečně inteligentní myslící bytostí, schopnou naprojektovat a z ničeho stvořit tak monstrózní věc, jako Vesmír? Je-li jednoduchý, jako např. elementární částice, pak nevysvětluje nic: jak může jednoduchá entita myslet? Jak v ní vůbec mohou být zakódovány stavy nekonečně složitého myšlení? Jak může být jednoduchá entita mocná, dokonce všemocná?

Je-li ovšem Bůh složitý (snad dokonce nekonečně složitý), pak vysvětlujeme existenci složitého a komplexního existencí něčeho ještě (daleko!) složitějšího.

Evoluce přírodním výběrem je vysvětlení, jak mohla složitost povstat z jednoduchosti. Vysvětlení Bohem je vysvětlení složitosti a komplexity z ještě mnohem větší složitosti a komplexity.

2) Máme-li teorii Boha, který použil ke stvoření metodu evoluce, je nutno klást velký otazník nad motivace takového Boha. Mohl udělat *beng* a mohlo být vše přesně jak chtěl; a místo toho použil miliardy let trvající metodu pokusů a omylů, do které musel neustále zasahovat aby ji tlačil tím směrem jak chtěl, totiž k člověku. Kvůli několika tisícům let, po které trvá doložená historie a kdy měl Bůh dle Bible vstupovat do života lidí použil miliardy let trvající proces, plný smrti, bolesti, trápení, masových vymírání, nemocí – čehož dědictví dodnes neseme, viz další bod.

3) Nikoliv ďábel, ale právě naše evoluční minulost pro nás představuje nesmírnou zátěž. Veškeré naše „špatné“ vlastnosti, počínaje agresivitou, sklonem k nevěře, ochotou vraždit, a to i genocidně, ochotou dělat špatné věci, když myslíme, že nás nikdo nevidí, přes anatomické komplikace, způsobující sklon k bolení zad a později zničenou páteř, kazivosti zubů, až po náchylnost k rakovině, Downův syndrom u dětí, atd. atd. – všechno toto je naše dědictví z evoluce. Pokud si Bůh opravdu zvolil evoluci jako metodu tvoření, asi si už nemohl vybrat hůř.

Věřící chtějí vidět Boha jako jediné smysluplné vysvětlení komplexity a účelnosti života na Zemi, a přitom jde o vysvětlení nejen nikoliv jediné existující, ale naopak jde o vysvětlení, které je v porovnání se svou naturalistickou alternativou velice neuspokojivé.

Vznik života

Problematika vzniku života se od evoluce jako takové liší v tom, že nemáme žádnou teorii vzniku života, která by dávala ověřitelné předpovědi. Máme ovšem hned několik teorií, které naznačují, jak mohla abiogeneze proběhnout – ovšem přijít na přesný scénář je z pochopitelných důvodů mimořádně obtížné, ne-li nemožné.

Věřící, kteří chtějí ukázat na nemožnost abiogeneze, většinou argumentují pošetilými a milionkrát vyvrácenými argumenty typu „tornáda, které se přežene nad vrakovištěm, a vytvoří letadlo“, atd. Jejich oblíbeným cílem je také sto let stará a dávno překonaná Oparinova teorie. Velmi správně podotýkají, že i nejjednodušší dnešní buňka je pořád příliš složitá (nesmírně složitá!) na to, aby ona sama nebo její genetický kód vznikly náhodou. Do omrzení počítají pravděpodobnost, že takový kód náhodou vznikne, a vítězoslavně docházejí k číslům 10^-100000 a pod., končíc posměchem nad pošetilostí naturalistů.

Ve skutečnosti ovšem žádná dnešní teorie abiogeneze nemluví o tom, že „náhodou“ vznikla první buňka. Dnešní teorie abiogeneze počítají se vznikem prvotního replikátoru. Prvotní replikátor je molekula RNA, která je sama sobě autokatalytickým enzymem. V prostředí s volnými bázemi pak taková molekula sama vytváří své kopie. Tyto molekuly byly v laboratoři sestaveny, a to (!) zjednodušováním RNA existujících živých organismů. Dnes jsou známy replikátory, mající pouhé stovky bází, přičemž spodní hranice může ležet ještě níž. To, že v redukčním prostředí, které na Zemi v době vzniku života vládlo, vznikají samovolně poměrně složité organické látky včetně aminokyselin, dokázal ve svém slavném pokusu Muller v 50. letech 20. století.

Replikátory podléhají (molekulární) evoluci. V laboratoři bylo demonstrováno, že jsou schopny si vytvořit a také si vytvářejí nové schopnosti – starým známým mechanismem přírodního výběru. Navíc, báze tvořící replikátor se k sobě neskládají „náhodně“, ale dle chemických i jiných zákonů, přičemž přežití různých méně stabilních mezičlánků mohou pomoct anorganické struktury typu jílové povrchy, nebo krystaly, což je dnes předmětem čilého výzkumu. Proto ani zde nelze uplatnit naivní výpočet pravděpodobnosti, založený na premise „všechny případy (uspořádání bází DNA) mají stejnou pravděpodobnost vzniku“.

Dnes už tedy víme o velice slibně vypadající (jakkoliv z velké části ještě neznámé) cestě, jak mohl vzniknout primitivní život (jediná a poměrně malá sebereplikující se molekula) z neživota, a s vysokou pravděpodobností víme, že tato jediná molekula mohla spustit explozi evoluční diverzifikace a nárůstu komplexity, kterou dnes pozorujeme.

Vysvětlení Tvůrčím aktem Boha má stejné neduhy, o kterých jsem tu už psal. Zatímco naturalistické vysvětlení ukazuje cestu, kterou mohla nesmírně elegantně vzejít komplexita z jednoduchosti, a zdánlivá účelnost z chaosu a neúčelnosti, vysvětlení Bohem „řeší“ problém existující komplexity spekulací o „ještě mnohem větší komplexitě“, „nekonečné inteligenci“, atd.

Dále je i zde problém s Boží motivací. Proč by měl Bůh jen stvořit život, a dál do něj nijak zvlášť nezasahovat? (jak víme ze zřejmých slepých uliček evoluce, reliktních neúčelných struktur, evoluční zátěže, kterou všichni neseme, pozůstatků virů v naší DNA, atd.) Takové jednání by bylo pochopitelné u nějakého mimozemského UFOnského vědce, který se rozhodl udělat pokus, a „podívat se“ co se bude dít – ale nikoliv u absolutní a nekonečně inteligentní bytosti. Proč Bůh nestvořil život tak, jak je to poměrně logicky popsáno v Bibli – totiž tak, jak ho chtěl? Najednou? Pokud nechal vývoj života opravdu „náhodě“, pak neměl logicky žádnou záruku, že vývoj dospěje k inteligentním bytostem, jako člověk (a tím méně k bytostem, které mají PODOBU jako člověk). Pokud vše zpoza kulis řídí, pak jsme opět u udržovacího Boha, se všemi problémy, které to nese, viz výše.

Přírodní zákony

Jak vysvětluje Laurence Krauss ve své knize „Universe from Nothing“, současná fyzika je plně v souladu s teorií vzniku Vesmíru z prvotního nesmírně jednoduchého, nekonečného prostoročasu, ovládaného těmi nejjednoduššími (protože velice symetrickými) fyzikálními zákony. Jeho výklad je však příliš složitý na to, abych jej zde mohl, byť jen stručně, reprodukovat. Proto uvedu mnohem jednodušší argument, který může vysvětlit existenci fyzikálních zákonů, umožňujících vznik života. Stačí nám předpokládat jediný nekonečný Vesmír (a vše napovídá tomu, že náš Vesmír opravdu JE nekonečný), ve kterém se na velkých měřítkách mění fyzikální konstanty a zákony, které současná fyzika povoluje, aby měly jiný tvar, nebo v případě konstant aby nabývaly jiných hodnot.

V nekonečném Vesmíru triviálně platí, že COKOLIV co má nenulovou pravděpodobnost s JISTOTOU nastane. To současně řeší i případnou jakkoliv vysokou nepravděpodobnost vzniku života.

Opět platí, že předpoklad existence nekonečného, věčného, a velmi jednoduchého (vlastně až na kvantové fluktuace prázdného) prostočasu je mnohem jednodušší a elegantnější, než přepoklad existence taktéž nekonečného, ovšem naopak nekonečně složitého a nekonečně inteligentního věčného Boha.

Závěr

1) Argument z designu je argumentem z neznalosti. Je to argument bohem mezer. Je známým a typickým příkladem logicky chybného argumentu (logical fallacy)
2) Bez ohledu na to, Vesmír v naprosto drtivé většině vůbec nevypadá designovaně. Naopak, jde o nesmírně pusté, prakticky prázdné a mrazivé místo, se stopovým množstvím těch nejjednodušších látek.
3) Jediná nám známá část Vesmíru, která budí zdání designu, je povrch planety Země – kde shodou okolností všichni žijeme, a proto žijeme ve falešném dojmu, že zdání designu budí „prakticky vše“.
4) Design biosféry je jen zdánlivý, což ukazují nesčetné nedokonalosti i naprosté „zpatlaniny“ v „návrhu“ živých organismů, čehož důsledky si v sobě v neposlední řadě neseme my, lidé.
5) Zdánlivý design živé přírody je schopna nesmírně elegantně vysvětlit teorie evoluce
6) Teorie evoluce vysvětluje velmi přirozeně zdánlivý design a komplexitu živé přírody z jednoduchého a více méně chaotického počátečního stavu.
7) Konkureční teorie stvoření Bohem vysvětluje komplexitu živé přírody předpokladem existence ještě mnohem (vlastně nekonečně!) komplexnějšího Boha.
8 ) Dnešní věda nabízí i poměrně elegantní, byť zdaleka ne do hloubky propracovaný scénář, jak mohl vzniknout zárodek života (sebereplikující se molekula) z neživého. Toto vysvětlení má opět zásadní náskok v eleganci oproti vysvětlení složitosti předpokladem existence (nekonečně) větší složitosti (Boha).
9) I existenci přírodních zákonů, umožňujících vznik života, lze vysvětlit jednodušeji a elegantněji bez Boha, než s Bohem.

Tím považuji argument z designu za vyvrácený.

3,952 thoughts on “Argument z designu

  1. treebeard

    Medea, ako vieme, že nebol? Možno rástol v tom vŕbovom hájiku, v ktorom Boh plietol ten korbáč. PO stvorení Zeme ho Boh do rajskej záhrady len presadil. 😀

  2. Medea

    “Medea, ja nepochybujem, že poznáš Akvinského, ja len narážam na to, že jeho argumentácia nestojí za veľa.”

    Jeho filozofia je v prvom rade slúžkou náboženskej dokríny 🙂

  3. človíček

    Ve svých článcích je autor mnohkrát sám se sebou v příkladném rozporu. V tomto článku například tvrdí, že naprostá většina vesmíru je prázdná a ptá se: “Jaký je toto signál designu?” O několik odstavců dříve ovšem tvrdí toto: “pokoušet se vysvětlovat design světa bohem by znamenalo namlouvat si, že teď už poznání dosáhlo vrcholu…”
    Obrovitost vesmíru a jeho “prázdnost” autorovi tedy připadá neslučitelná s představou nějakého jeho Tvůrce, tedy Boha. Zároveň ale přiznává, že lidské poznání ani zdaleka není na vrcholu. Autor má patrně svou vlastní a naprosto přesnou představu toho, jak by měl vypadat vesmír, aby jeho autorství bylo možné přiznat Bohu. Vesmír mu připadá v celku tak nějak pustý, mrazivý, jednoduchý a temný – až na jednu “ubohou” výjimku – planetu Zemi, která disponuje podmínkami, které jsou tak jedinečné a životodárné, že umožňují existenci někoho tak neuvěřitelně složitého a komplexního, jako je autor tohoto webu. Není to zvláštní? Pro autora tohoto webu zcela jistě ne.
    Autor článku se snaží čtenáře rozveselit například svými k popukání veselými modely nefungující svobodné vůle, ačkoli sám se momentálně naprosto příkladně vyjadřuje naproso svobodně.
    Pokládá například otázku: “Jaké znaky designu či Tvůrčího záměru jeví Vesmír bez planety Země?” Ačkoli se autor článku snaží dělat z křesťanů poněkud jednoduché primitivy, kterým stačí rozplývat se nad kytičkou nebo potůčkem, poněkud mu ušlo, že planeta Země je naprosto nedílnou součástí vesmíru a že Země tvoří jednotný celek nejen s nejvzdálenějšími objekty ve vesmíru, ale také se všemi zákonitostmi, které označujeme jako přírodní zákony. Silná i slabá jaderná síla, poměr hmotnosti protonnu a neutronu, gravitační konstanta, rychlostní konstanta nebo Planckova konstanta – hodnoty všech těchto veličin mají zásadní vztah k faktu, že my, lidé, existujeme. Vesmír by totiž mohl existovat i kdyby rychlost světla byla o miliontinu procenta “pomalejší”, ale my, lidé, bychom v takovém případě existovat nemohli. Říkáte se tomu antropický princip. Není to sice důkaz existence Boha, ale ve světle tohoto základního fyzikálního pojmu se autorova otázka jeví poněkud zbytečná.
    Autor dále píše: “Už samotný Darwin ukázal, že přírodní výběr může vysvětlit vznik prakticky jakékoliv struktury, kterou nacházíme v živých organismech”.
    Ale kdepak, Darwin ukázal něco úplně jiného. Na to jak vlastně vznikají bílkoviny, kterých je například jen v lidském těle asi dvacet tisíc druhů, zatím ještě žádný biolog nepřišel, natož aby přišel na to, jak probíhá nebo probíhala jejich evoluce. To samozřejmě nevylučuje, že ta evoluce skutečně existuje, ale těžko můžeme tvrdit, že “už Darwin vysvětlil vznik prakticky jakékoli struktury v živých organismech”, když ani nevíme, na jakém fyzikálně-chemickém principu je založen život.
    Stejně nepravdivé je autorovo tvrzení, že “přírodní výběr je nesmírně jednoduchý a přirozený mechanismus”. Některé rostliny vytvářejí na svých listech hrbolky, které dokonale napodobují vajíčka hmyzu, aby se rostlina zdála “obsazená”. Je to nesmírně zajímavé, protože jde o jev, který lze bez nadsázky nazvat strategií. Ano, je to velmi účinná a pozoruhodná strategie, což ale znamená, že jednoduchého na tom není vůbec nic.
    Autor dokonce tvrdí, že dnešní věda nabízí “poměrně elegantní scénář, jak mohl vzniknout zárodek života z neživého”. Nikoli. Nenabízí. Zatím se přišlo na to, že struktury, o nichž jsme si mysleli, že už jsou elementární, jsou ještě složitější, než byly ty nejpesimističtější odhady nejlepších biologů. Nové objevy ukazují, že struktura živé hmoty se člení na stále složitější a složitější podstruktury a zatím netušíme ani to, kde tyto struktury mají vlastně hranice. Na kvantové úrovni, nebo třeba na úrovni strun M-teorie, tedy ve strukturách, které jsou asi bilionkrát menší, než proton? Nevíme…
    Souhlasit mohu jedině s tím, co autor napsal na závěr, a totiž, že “argument z designu je argumentem z neznalosti” – tedy tak, jak “argument z designu” definuje v tomto článku sám autor.

  4. martiXXX

    no a co je vlastne prazdny prostor……je nabity extremni energii..tak neni urcite prazdny v beznem slova smyslu…navic vesmir vznikl z nekonecne maleho, z niceho…takte vlastne co je nic a co je prazdny prostor, ktery s toho niceho vznikl…..navic fyzika tvrdi, ze hmota, prostor, cas jsou provazane…..takze prostor je stejne hodnotny jako hmota…tedy vesmir neni prazdny v primitivnim slova smyslu

  5. treebeard

    človíček, vznik “hrbolčekov dokonale napodobujúcich vajíčka hmyzu, aby se rastlina zdala “obsadená”” patrí medzi mimoriadne ľahko vysvetliteľné stratégie.

    Pokiaľ je teda táto informácia vôbec pravdivá, osobne som o takejto stratégii nepočul a z toho, čo zrakových schopnostiach hmyzu a o nenápadnosti vajíčok viem (fotografovanie hmyzu je môj koníček), sa mi to príliš nezdá.

    Ale bez ohľadu na to, či je to pravda alebo nie, vysvetlenie je jednoduché – rastliny na listoch vytvárajú všemožné štruktúry a záhradkári vedia, že ide o znaky značne variabilné. Ak sa teda nejaká náhodne trafila do niečoho, čo odrádzalo hmyz, prirodzený výber výskyt takéhoto znaku posilnil. Selektorom bol hmyz, ktorý prednostne ničil tie rastliny, ktoré ho neodrádzali. A postupne sa vyselektovala taká forma hrbolčekov, ktorá odrádzala najviac.

  6. Medea

    Človíček: “Na to jak vlastně vznikají bílkoviny, kterých je například jen v lidském těle asi dvacet tisíc druhů, zatím ještě žádný biolog nepřišel, …”

    Stačí siahnuť po nejakej dobrej učebnici biochémie alebo molekulárnej biológie a tam sa to dozviete.

    Protein biosynthesis: http://en.wikipedia.org/wiki/Protein_biosynthesis

    Človíček: “natož aby přišel na to, jak probíhá nebo probíhala jejich evoluce”

    Mutácia, selekcia + ďalšie evolučné mechanizmy.

    Človíček: “Autor dokonce tvrdí, že dnešní věda nabízí “poměrně elegantní scénář, jak mohl vzniknout zárodek života z neživého”. Nikoli. Nenabízí.”

    Nabízí: Abiogenesis: http://en.wikipedia.org/wiki/Abiogenesis

    Človíček: “Zatím se přišlo na to, že struktury, o nichž jsme si mysleli, že už jsou elementární, jsou ještě složitější, než byly ty nejpesimističtější odhady nejlepších biologů. Nové objevy ukazují, že struktura živé hmoty se člení na stále složitější a složitější podstruktury a zatím netušíme ani to, kde tyto struktury mají vlastně hranice. Na kvantové úrovni, nebo třeba na úrovni strun M-teorie, tedy ve strukturách, které jsou asi bilionkrát menší, než proton?”

    Pozemský život končí na úrovni molekúl 🙂

  7. martiXXX

    Chtel bych mit jistotu zdejsich ateistu – takovou primitivni jistotu, ze vse znaji a vse uz bude jen rozvijeni znamenoho a nove paradigma ci novy pohled ci nove kvaliattivni objevy jiz nebudou..ale jsem dostatecne poctivy sam k sobe abych tuto primitivni jistotu mel….

  8. martiXXX

    obcas pripustite nejakou podivnost……. za to vas chvalim

    Fyzik says:
    November 8, 2013 at 2:38 pm
    To MartiXXX: Proc jsou vsechny elektrony stejne?

    Kdysi jsem cetl vemi zajimavou teorii o izotropnim casu (autor je Everret). Vysledkem bylo, ze diky moznosti pohybu elektronu ve vice casovych dimenzich jsou vsechny elektrony projevem elektronu jedineho. Pozitrony pak byly tentyz elektron pohybujici se v case nazpatek… Bylo to docela zajimave, takze pokud te to zajima, zkus googlit.

  9. martiXXX

    Jak se vytvorili ty spravne molekuly a ty spravne atomy a ty spravne castice…a ty spravne brany, struny, kvanta….z niceho……neni nahodou evoluce prodlouzeni abiogeneze a tedy vlastne zivot sel z hlubsich urovni na tu uroven molekul………podle mne jsou to jasne veci….preci nejste tak hloupi, ze to nevidite nebo jste

  10. martiXXX

    rici, ze zivot je zalezitosti molekul je hrube zjednoduseni uz na urovni abiogeneze a predchozi geneze…a to nemluvim o dalsich pohledech

  11. martiXXX

    molekuly se neskladaji podle vas z atomu a atomy, ty z elementarnich castic a ty ze strun, bran, jinych az deseti dimenzi, kvant, tzv. nicoty…….a buhvi ceho jeste

  12. Medea

    MartiXXX: “Chtel bych mit jistotu zdejsich ateistu – takovou primitivni jistotu, ze vse znaji …”

    Martix, možno je Barack Obama mimozemský android alebo ja som možno kráľovná Kleopatra, ktorej sa práve teraz sníva čudný sen o nejakom vzdialenom budúcom veku alebo je možné, že svet vznikol včera a spomienky na našu predošlú existenciu sú len ilúzia. Spokojný? 😀

  13. treebeard

    Martix, ak ti poviem, že tie správne molekuly vytvorila inteligentná energia, pomôže nám to v niečom? Budeme vďaka tomu rozumieť životu lepšie?

  14. Medea

    MartiXXX: “Jak se vytvorili ty spravne molekuly a ty spravne atomy a ty spravne castice…a ty spravne brany, struny, kvanta….”

    Martix, možno sa nevytvorili, ale vždy boli. Možno je správny eternalizmus a žiadne “plynutie” času nie je, všetky udalosti existujú večne, jedna vedľa druhej, teda večne existujú aj všetky naše zážitky (vrátane zážitkov pohybu a zmeny) v strnulom eternalistickom univerze. Žiadne bolo a bude, ale večné JE 😉

    http://www.i-ateismus.cz/2011/05/vznik-vesmiru-problem-pro-ateismus/comment-page-28/#comment-79190

Comments are closed.