Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Ad CERN: Jestli jsem dobře počítal, tak to číslo je 66666. 🙂
Ad Motl: Co k tomu napsat. Vypadá to, že Motl prostě z duše nenávidí levičáky, kteroužto skupinu si zřejmě definuje sám. Dále jeho úvaha vede k tomu, že ateističtí fundamentalisté jsou levičáci a proto je nemá rád. Je to prostě jen politický názor Motla, nic víc. Něco jako nepřítel mého nepřítele je můj přítel.
Plno keců o vědě a zdůrazňování toho, že jsem vědec, nezakryje, že článek je veden jen v ideologické rovině.
Vtipná je pak závěrečná pasáž, že levičáci nechápou kvantovou fyziku, protože nechtějí. 🙂
Taky jsem si všiml u Motla, že vždy mluví s opovržením o tzv. politicky korektních levičácích v USA; o tzv. levičácké vědě, která vědou není. Vedle teoretické fyziky se věnuje i boji proti globálnímu oteplování. To by možná také něco vysvětlovalo. Jinak je to důsledný ateista. Možná vzhledem k tomu, že je pravičák, tak považuje za nutné podpořit náboženství, které je třeba hodně v USA ale i u nás (restituce, atd.) spojeno s pravicí.
Jarda:
Kdysi dávno byl v Katolickém týdeníku článek, v němž autor tvrdil že “jaká modlitba, taková víra!” Napsal jsem do redakce, že snad je tomu obráceně – jaká víra, taková modlitba. Přece člověk, který nevěří, nemá potřebu a důvod se modlit. A modlí se podle víry, náboženství, které vyznává.
Neodpověděli!
Je docela zajímavé psát reakce na nějaká, kategorická, tvrzení. Fakticky je to účelné pouze u nějakých náboženských či jiných “duchovních” názorů. Články na Oslu.cz, nemají kategorické závěry.
Je zajímavé sledovat reakce na dotazy. Někteří autoři se snaží, nějak logicky, své postoje a názory obhajovat a vysvětlovat. Pokud jim (neustále) dokazujete, že jejich logika moc logická není, diskuzi, slušně, ukončí. Jiní autoři na projevený nesouhlas hned reagují agresívně – viz P. Špiřík, MUDr. Kašparů, ale i třebas prof. Halík. Jiní nereagují vůbec, P. Kodet, prý z důvodů přetížení.
Redakce KT občas nějaký můj dotaz, pokud jej formuluji dostatečně laicky, otiskne a dá k němu vyjádření odborníka. Je zajímavé, jak mnohdy, většinou, je názor toho odborníka v rozporu s oficiálním postojem církve (a jiných odborníků).
jack:
Obzvlášť se mi líbí ta pasáž “nekřesťanské duchovní praktiky”.
Co k takovému článku dodat,snad jen,že je smutné vidět vliv náboženství na myšlení lidí v tak surové formě!
Kladu si otázku,jestli jsou určití lidé už od narození predisponováni k hlouposti nebo se hloupými mohou stát vlivem okolí.
Jarda:
Na tuto tvoji otázku bych zareagoval takto:
Co asi bude dělat Pán Bůh?,
Jaroslav Pokorný,
– Astronomové vypočítali, že naši galaxii Mléčnou dráhu čeká neodvratitelný konec.
Sousední galaxie Andromeda je totiž tak blízko, že se obě hvězdné soustavy pod vlivem mohutných přitažlivých sil srazí, zjistili na základě analýzy snímků pořízených Hubbleovým teleskopem…….
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=747182
RE:Důležitější je co bude dělat pan Pokorný,
Cyril Myslejovic,
a my všichni, se slovy Pána Ježíše, Božího Syna, která nám Evangelisté zapsali:”Nebe a země pominou, ale má slova nepominou”?
RE:Důležitější je co bude dělat pan Pokorný,
Jaroslav Pokorný,
My všichni v tu dobu již (opět) budeme rozptýleni na atomy a zjevně zde nebude žádná vysoce organizovaná hmota, která by Ježíšova slova udržovala a interpretovala.
RE:Důležitější je co bude dělat pan Pokorný,
Zdeněk Kučera,
JP: My všichni v tu dobu již (opět) budeme rozptýleni na atomy a zjeně zde nebude žádná vysoce organizovaná hmota, která by Ježíšova slova udržovala a interpretovala.
ZK: Milý Jardo, žádná “vysoce organizovaná hmota” Ježíšova slova neinterpetuje ani teď, protože hmota sama o sobě je mrtvá. To dokáže pouze duše.
http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=546440
martiXXX says:
December 29, 2012 at 7:22 pm
Colombo, možná ne…ale to jaký to vyvolalo hype ve vědeckém světě bylo velmi veliké…Higgs rozhodně patří k naprosté vědecké špičce…
http://www.rozhlas.cz/leonardo/cestopis/_zprava/tajemny-higgsuv-boson–1150025
Jarda:
Pro nás laiky; onen Higgsův boson je Pán Bůh?
martiXXX says:
December 29, 2012 at 8:57 pm
Pokud vím, tak se mluví o velké pravděpodobnosti, že byl Higgsův boson objeven….musí se to potrvrdit,,,je to v mezích standardní vědy…já bych byl naopak rád, kdyby objeven nebyl…protože by to vědcům hodilo písek do jejich předpovědí…
Jarda:
Martine, proč se domníváš/tvrdíš, že nějaký objev hází vědcům písek do jejich předpovědí? Ty fakt nechápeš, že vědci se sami a úsilovně snaží “házet si písek” do svých vlastních předpovědí? Že na tom principu stojí celá věda?
Že je to výhradně náboženství – jakékoliv – které se vší mocí (pokud ji má) snaží “házení písku” zabránit?
” P. Kodet, prý z důvodů přetížení.”
Všimnul jsem si, že tomu Kodetovi vadí i vegetariánství 😀 On je fakt přetíženej
Ale já uznávám vědecké metody. Vadí mi jen víra vědců, že jen oni vědí a že vědí vše. Což na 100% není pravda. Ale jsou to taky jenom lidé, kteří jsou ješitní.
Ale já uznávám vědecké metody. Vadí mi jen víra vědců, že jen oni vědí a že vědí vše. Což na 100% není pravda. Ale jsou to taky jenom lidé, kteří jsou ješitní.
Zírám s otevřenou hubou :-O Jak si na tohle Propřírodu přišel? Kdy nějaký vědec napsal, že ví vše? Co vědí Nevědci na rozdíl od vědců je to 100% ?
EvaDominika Púčaťová, …..
Nepochopil si zbla o čom je Svätá Omša. Nepochopil si, aký je to klenot, aký vybrúsený diamant – TrojJediným Bohom, … stovkami duší svätých a mystikov. (nemyslím súčasnú NOM, ktorú Cirkev dovolila zohaviť protestantmi a slobodomurárom)………
Když jsem jako malý kluk chodil do náboženství a ministrovat, pan děkan Macek nám zdůrazňoval, že sebemenší kousililíneček proměněné hostie má úplně stejné vlastnoosti jako hostie celá. A že kdyby mu hostie upadla, že by se koberec musel spálit, protože by nebyla jistota, že by nějaký kousíček v něm nezůstal a nešlapalo se po něm. A proto že si před proměňováním musí umýt prsty a na konci mše také, aby mu na nich nějaký kousíček nezůstal.
Pak přišlo NOM a já se nestačil divit, jak mladí kněží tu mši flákají – kousíčky nekousíčky. A podávání na ruku (kdesi v Itálii prý i samoobsluha). A tak jsem se na to začal ptávat. Mladí kněží překvapeně hleděli – jaké kousíčky?? Až jeden mně to vysvětlil – sv. Alfons z Liguory prý svým učedníkům říkával – nechte také něco andělům!
Ano, tak to si dovedu představit, jak kolem oltáře andělé poletují a sezobávají kousíčky.
Pak mě ale napadlo – proč vlastně pálit ten koberec??
A také – jak snadno lze odlišit hostii proměněnou od neproměněné. Zeptám-li se kněze, tak neví jak. A přitom je to tak prosté, že? Stačí kousíček ulomit a vyhodit do vzduchu. Neproměněný normálně doplachtí na zem, proměněný ve vzduchu zmizí jak ho anděl sezobne.
Zatím jsem pochopil z náboženství pouze jedno. Že slovo “víra” je ve spojení s náboženstvím naprosto špatně zvoleno.
Skutečnost že něčemu věřím,by měla být závěrem logické úvahy ze správných premis.
Závěrem tedy není vědění,ale předpoklad. Předpoklad,který musí mít logické odůvodnění.
1. Věřím,že Pavel mi půjčené peníze vrátí,protože zatím vždy vše vrátil.
2. Nevěřím,že Petr mi půjčené peníze vrátí,protože zatím nikdy nic nevrátil.
Náboženství neví,jestli existují bohové ( tedy i křesťanský Bůh) a současně neřeší ani otázku,jestli by měli existovat. To znamená,jestli nějaké objektivní informace ukazují na skutečnost,že se existence nějakých bohů dá PŘEDPOKLÁDAT.
Tomuto přístupu by tedy spíše odpovídalo slovo “touha” než “víra”.
Připadá mi,že věřící spíše touží po tom,aby existoval jejich Bůh! Když tedy NEVÍ,jestli existuje a ani neřeší,jestli by měl existovat.
To také vysvětluje,proč lidé mluví o desítkách nejrůznějších bohů. Každý jednotlivec či skupinka touží po existenci toho svého boha. Tedy PŘEDSTAVY svého boha.
Největší stupiditu jsem tedy zatím četl od Protestanta,který dokonce nemá vůbec představu svého boha!!
To je asi tak hloupé,jako kdybych já toužil po krásné ženě,ale neměl bych ani představu,jak vůbec ženská vypadá!
U některých lidí potom tato náboženská touha přebije vše ostatní. Tedy i racionální pohled na realitu! To může být i případ věřících (toužících),kteří se označují za vědce!
Proto také nechápu,proč by názor pana Dawkinse měl být jakýmkoliv způsobem znevážen jen proto,že k němu má výhrady uznávaný vědec Higgs. Třeba je pan Higgs také “nakažen” náboženskou touhou!! Takových “vědců” není sice mnoho,ale existují!
Já například mohu toužit po tom,abych vyhrál první v Lottu. Ale NEVÍM,jestli vyhraji a neznám žádné informace,které by ukazovali na PŘEDPOKLAD,že vyhraji.
Proto mi připadá hloupé říkat,že věřím ve výhru,ale říkám,že toužím po výhře!
A co z toho tedy vlastně pro mě plyne? Pouze to,že zatím mě věřící (toužící) přesvědčili pouze o jednom,pouze o tom,že mají FANTASTICKÉ TOUHY!!!
Jack
A co z toho tedy vlastně pro mě plyne? Pouze to,že zatím mě věřící (toužící) přesvědčili pouze o jednom,pouze o tom,že mají FANTASTICKÉ TOUHY!!!
Vidím to podobně. A nemusí na tom být nic špatného a dokonce je to i běžné. Osobně mám také fantastické touhy a internet obecně je plný lidí s takovými tužbami. A ne náhodou jsou kasovními trháky často fantasy a sci-fi filmy, či filmy o lidech s téměř nadpozemskými vlastnostmi (ať už duševními či tělesnými 🙂 ).
Problém je, když nějaká skupina začne vydávat své představy za svaté (sic!) a dokonce za synonymum pravdy a ještě dogmaticky trvat na tom, aby je převzali i ostatní. Což se často děje i násilím.
A když se nenaskýtá možnost násilí fyzického, je alespoň snaha o vyjádření násilí verbálně. Viz třeba poslední Jirkův příspěvek – http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/comment-page-36/#comment-49462.
jack says:
Největší stupiditu jsem tedy zatím četl od Protestanta,který dokonce nemá vůbec představu svého boha!!
protestant:
To vás jacku asi zklamu, ale to není moje originální myšlenka:
Dialog o viře mezi ateistou a bohoslovcem (B)
(5. červen 1999)
A: Vy vážně věříte v Boha?
B: Jistě: Ale musím hned připojit, že ten Bůh, v něhož
věřím, není tak docela totožný s tím, co si lidé běžně představují pod slůvkem „Bůh“.
A: To mi není zcela jasné, mohl byste to vyložit blíž?
B: Rád. Už léta se snažím bdít nad obsahem pojmů, tím mám na mysli jakýsi úklid v lidských představách.
I v tom, co si lidé představují pod slovem Bůh.
A: Jak si představujete Boha vy sám?
B: Ten rozdíl není jen v různých představách o Bohu. Spíše je v tom, že lidé si Boha vůbec nějak představují,
kdežto já se snažím si ho co možno nepředstavovat.
A: Skoro se mi zdá. jako byste byl tajný ateista. To by se mi líbilo. Ale vážně: Cožpak je vůbec možné si Boha nepředstavovat a přitom v něho věřit? To je podle mne paradox!
B: Ano, řekl jste to přesné, víra je paradox, a přece docela logická. To se pokusím ještě vysvětlit. Ale začněme od těch představ. Vím, že je to těžké. Boha si co možno nepředstavovat, a přece v něho věřit. Ale má to vnitřní logiku: Bůh totiž daleko přesahuje či odborně řečeno transcenduje všecky naše představy o něm. Nestačíme na to, si ho představit. Vlastně ho těmi svými představami strháváme z jeho nepostižitelných
výšin do svého nitra.
A: Na té nepředstavitelnosti Boha vám zřejmě dost záleží. Ale pořád ještě nechápu proč.
B: Všichni víme. že existuje mnoho věcí, o nichž lidé ani neměli tušení, natož aby si je uměli představit, od elektřiny po galaxie, od kvarků po černé díry. A stále je i dnes mnoho věcí, které si neumíme představit navzdory své domnělé pokročilosti. Proto názor, že existuje či dokonce že může existovat jen to, co si umím představit, považuju za hluboký omyl, za zkrat, ba za pověru. Známé marxistické tvrzení, že existuje jen to, co je poznatelné, činí z poznatelnosti podmínku jsoucnosti. To je logický nesmysl, a proto to není žádný argument proti existenci nepoznatelna a Nepoznatelného, tedy toho, co nebo kdo nás přesahuje.
A: Ale také to ještě není žádný argument, že Bůh jest. Ba víc, když ho nemůžeme sami poznat, tak nás vlastně vůbec nemusí zajímat.
B: Jistě to není důkaz toho, že Bůh jest. Ale tato úvaha
nám ukazuje, že v otázce Boha existují jenom různé
víry. Ti jedni věří, že Bůh není, ti druzí, že jest…
z knihy Podvečerní děkování, Praha: Vyšehrad 2005
Jan Heller
http://ceskybratr.evangnet.cz/index.php?act=detail&menuid=2&podmenuid=83&idTXT=513
Mě ten Hellerův text přijde zavádějící. Heller si přece Boha představuje, musí. Nikoliv samozřejmě vizuálně, což dá rozum, když je postulováno že Bůh je neviditelný, ovšem i přesto docela konkrétně.
Všichni křesťané, tedy i Heller musí tvrdit, že Bůh je bytost. Tedy myslí, něco chce, a nějak jedná, a to i zásahy do našeho světa. Dále věří, že tato Bytost stvořila svět, celý Vesmír. Navíc má Bůh Syna, kterého před 2000 lety poslal na zem. Bůh inspiroval některé lidi k napsání svatých Písem, Bible. Bůh chce, abychom se nějak chovali a určitým způsobem abychom se naopak nechovali (hříchy), Bůh chce abychom v něj věřili, Bůh bude v jistém čase rozhodovat, zda budeme nebudeme spaseni, atd.
Tato představa je IMHO opravdu dost konkrétní, a za těchto okolností mi Hellerovo filozofování o tom, jak se snaží Boha si nepředstavovat – přijde poněkud podivné.
ocitujeme
poučné myšlenky prof. Hellera: „Zástupce personálních čili
teistických systémů (tedy žid, křesťan i muslim) může říci:
Právě Bůh jako osoba je to nejpodstatnější. Kdo v tom nejde
s námi, jde proti nám. Chápu toto stanovisko, ale nesdílím je. I
pojem »osoby« je totiž odvozen ze vztahů tohoto světa a Bůh
pravý a živý jej zcela jistě přesahuje čili transcenduje. Nikdy
ho nevystihneme žádnou metaforou, žádným obrazem či
příměrem. I výraz »osobní Bůh« je metafora – ovšem závažná
a svého druhu.
http://dejvice.evangnet.cz/sites/default/files/prilohyk-ke-strankam/i16_taoismus.pdf
Napadlo mě něco, z čeho se mi zdá, že by se mohlo vyklubat pár poměrně zásadních myšlenek.
Má Bůh nějaké motivace, které si sám neurčil?
Člověk jich má spoustu, a jsou pro naše myšlení zásadní. (touha po poznání, touha po přežití, sexuální touha, touha mít děti, chuť se bavit, možná i “spirituální touha” (která tedy shodou okolností u mě zcela absentuje, a celkem by mě zajímalo, jestli ji ostatní mají…), atd.) Náš mozek je v podstatě geniální, evolucí vysoustružený nástroj, který kontinuálně řeší problém plnit co nejoptimálněji naše motivace v mantinelech nastavených prostředím a soutěži s ostatními bytostmi, plnícími zase svoje motivace, které jsou s těmi našimi mnohdy v konfliktu.
Bůh ale takové motivace mít nemůže, protože kdo by mu je nastavil?
Mě napadla troufalá teze – že totiž pak Bůh nemůže ani myslet. Bytost, která myslí, a nemá motivace, je IMHO nekonzistentní koncept.
Teď dodatečně mě napadá, že problémem by mohlo být i to, že Bůh není ničím omezen – jeho mysl i z tohoto důvodu nemá co řešit.
Nikdy Michale nevím, zda tyto své úvahy myslíš vážně nebo jako srandu… 🙂
Úplně vážně Protestantíku 😉
A co Ty, když říkáš, že věříš, že komunikuješ s člověkem, který před 2000 lety zemřel – tak to myslíš vážně, nebo si děláš srandu? 😉
Já se zabývám někým kdo podle mne existuje. Ty se naopak zabýváš někým, kdo podle tebe neexistuje. To je velký rozdíl… 🙂
No vidíš, a já bych si myslel, že když mají dvě skupiny lidí opačné názory na existenci něčeho (atomů, éteru, jednorožce, Boha) tak je to naprosto věcný spor, věcná otázka, a ty skupiny jsou v principu ve stejném postavení.
Tvoje myšlenka, že ta skupina, která tvrdí, že daná entita neexistuje, je v jakési schizofrenní situaci (protože se zabývá něčím, o čem je přesvědčena, že neexistuje) mi přijde – velmi podivná 🙂