Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
protestant:
Pak ale zase hodnotíš barvu uloženého obrázku. Ne Bible.
Aniryba: Podobně to máte protestante s Bbohem.
Aniryba says:
January 16, 2013 at 11:29 am
protestant:
Pak ale zase hodnotíš barvu uloženého obrázku. Ne Bible.
Aniryba: Podobně to máte protestante s Bbohem.
protestant:
Perfektní postřeh Anirybo. Souhlasím.
Je Ráj a Nebe totéž? Zůstal v Ráji Strom poznání a Strom života po vyhnání? Čekají tam na další tvory, aby mohli být také testováni na poslušnost? Kdo zůstal v Ráji po vyhnání lidí?
Takže pokud se budeme bavit o barvě a tvaru (např.), tak se s nikým nelze dohodnout protože každý hodnotí svoje vjemy?
Čili prohlásíme-li oba o nějakém objektu: Toto je červená krychle. Pak se ve skutečnosti můžeme po zbytek historie bavit o tom, že to vlastně červená krychle není?
Můžeme se dohodnout na tom, že se nám to JEVÍ jako krychle. Dál se nedostaneme.
Čestmír Berka says:
January 16, 2013 at 11:39 am
Je Ráj a Nebe totéž?
protestant:
Nikdy by mne nenapadlo, že by to mohl někdo považovat za totéž.
No vida, pak se mi svět jeví tak, že může fungovat a funguje bez boha (jak ho popisují ta náboženství se kterými jsem se setkal). A proč se nemohou náboženství schodnout? Protože nepopisují žádného bBoha, ale vnitřní mentální procesy věřících.
Což všichni víme a tak nám historie nabízí východisko, nikdo by neměl veřejně tvrdit že má (drží, vlastní) pravdu. Obzvláště těžko může někdo “držet” pravdu jež je ostatním skryta (Bohem?).
protestant says:
Moc vám nerozumím. Ale zkusím naznačit jak to myslím:
To že tvrdíte že váš výtisk Bible je tmavohnědý (desky) je jen popis toho, že při pohledu na ni vám dopadá do oka světlo s jistým spektrálním složením, které vy navýváte tmavohnědé. Jiný by je nazval jinak, možná jiný vidí i jinak, ale to nic nemění na tom, že vy popisujete vjem který vám vznikl na sítnici a transformován mozkovou činností vytvořil toto vaše tvrzení.
Takže popisujete váš vjem, ne tu Bibli.
S.V.H.:
Rozumíte výborně!
Nejsem proti přistoupit na to, že to, co myslíme, není samotný reálný svět, ale pouze jeho model. Mozek nám vytváří model světa, který aktualizujeme pomocí smyslů. Všechny naše myšlenky a z nich plynoucí výroky se týkají tohoto modelu. Tedy výhradně “představ” (můžeme to nazvat jinak, ale v této souvislosti se mi to zdá příhodné označení).
Kdybychom pak používali jazyk, ať už při myšlení nebo při mluvě, přesně (a jako naprostí magoři), museli bychom před každé podstatné jméno (ostatní slovní druhy nechám raději stranou – to by nás dovedlo čert ví kam) přidat slovo “představa”.
Náš původní výrok “Bůh není sportovec” by pak musel znít “představa Boha není představou sportovce”.
A mé vyvození by neznělo “použili jsme na Boha logiku”, ale “použili jsme na představu Boha představu logiky”.
Vaše námitka “nepoužil jste logiku na Boha, ale na představu Boha” (neparafrázuji asi přesně, ale snad významově správně) je pak v této souvislosti (když víme, že VŠE jsou představy) nesmyslná. Buď v novém znění dostaneme “nepoužil jste představu logiky na představu Boha, ale na představu Boha” nebo “nepoužil jste představu logiky na představu Boha, ale na představu představy Boha”.
Tímto způsobem jazyk naštěstí nepoužíváme a slovo “představa” z před každého podstatného jména automaticky vypouštíme. Neříkám “představa Bible byla inspirována představou Boha” nebo “představa Bible, ležící u mě doma v představě knihovny, má tmavohnědou představu desek” a dokonce ani “představa mé mámy mele představu masa”.
A proto na závěr tvrdím: Jelikož jsme z premis, že Bůh není člověk a sportovcem může být jen člověk, vyvodili, že Bůh není sportovec, použili jsme na Boha logiku. 🙂
Uf, v takovéto argumentaci nejsem vůbec doma, tak doufám, že je to aspoň trochu srozumitelné.
“Je Ráj a Nebe totéž?
protestant:
Nikdy by mne nenapadlo, že by to mohl někdo považovat za totéž.”
Takže je Ráj po vyhnání prvních lidí a zvířat prázdný a zůstal v něm jen Strom poznání a Strom života? Nebo to bylo jen dočasné místo, než se podaří Adama s Evou nachytat a poté byl zrušen? Kde je ten Ráj nyní?
to S.V.H.:
Pokud uznáváte, že to slovo “představa” sice nepoužíváme, ale počítáme tam s ním, pak si rozumíme.
Čestmír Berka says:
January 16, 2013 at 12:14 pm
“Je Ráj a Nebe totéž?
protestant:
Nikdy by mne nenapadlo, že by to mohl někdo považovat za totéž.”
Takže je Ráj po vyhnání prvních lidí a zvířat prázdný a zůstal v něm jen Strom poznání a Strom života? Nebo to bylo jen dočasné místo, než se podaří Adama s Evou nachytat a poté byl zrušen? Kde je ten Ráj nyní?
protestant:
Ráj je podle odborníků vzpomínka na místo někde mezi Eufratem a Tigridem, kde díky přírodním podmínkám byla obživa poměrně snadná.
to S.V.H.:
ještě dodatek. V běžné mluvě je hloupost mluvit věcně správně o představách. Ale v okamžiku, kdy někdo podlehne myšlence, že popisuje skutečnoct, pak by se mu to o těch představách mělo připomenout. 🙂
protestant says:
January 15, 2013 at 8:20 pm
Jarda:
Katolická církev má celou řadu docela dobrých důvodů nemít ráda komunisty. Ale po r. 90 jsem si uvědomil, že přece jenom by se jim mohlo něco přičíst k dobru: Každý kdo chtěl dostal práci, nebyli zde chudáci, žebráci, bezdomovci, prostituce byla tvrdě potírána, nebyl zde obchod se ženami, nebyla zde pornografie …..
protestant:
Co to proboha plácáte? Stačilo abyste se jim znelíbil a byl jste hned chudákem v lochu.
Jarda:
Pominu, že každý mluvíme o něčem jiném.
Katolíci (nebo i křesťané) si ovšem nechtějí přiznat, že vše zlé, co se komunistům (právem) vyčítá, už dávno předtím odzkoušela a využila katolická (ale i protestantské) církev. Kromě elektřiny k mučení. Tu ještě inkvizice neznala.
Pozorovatel says:
January 16, 2013 at 12:18 am
Slunce se změní v červeného obra za 5 mld let. Ale život na Zemi zanikne dříve. Jak Slunce stárne, zvyšuje svůj zářivý výkon. Už za 1 mld. let bude svítit tak, že voda v oceánech se vypaří.
Jarda:
Biologové “tvrdí”, že každý živočišný druh existuje cca 10 miliónů let. Lidstvo má za sebou nějaké dva miliony. Takže než Slunce vysuší oceány, mají možnost vybudovat si svou civilizaci třebas i šimpanzové.
protestant says:
to S.V.H.:
Pokud uznáváte, že to slovo “představa” sice nepoužíváme, ale počítáme tam s ním, pak si rozumíme.
S.V.H.:
Pokud uznáváte, že to platí bezezbytku pro všechny entity a výrok “použili jsme na Boha logiku” má v tomto smyslu stejnou vypovídající hodnotu jako třeba výrok “použili jsme na člověka logiku”, pak jsme zcela ve shodě. 🙂
Pozorovatel says:
January 16, 2013 at 12:36 am
Aby člověk pochopil Bibli – musí mu otevřít oči Bůh a aby člověk mohl žít podle Bible – musí ho uschopnit rovněž Bůh. Je zcela vyloučené, aby někdo ze svých vlastních sil se “dozkoumal” k víře. Oči otevírá Bůh a jen tomu, komu chce a v čase, kdy určí.
Jarda:
To už tvrdili kalvinisté: Pán Bůh dopředu rozhodl, koho spasí a uděláho dobrého a úspěšného a vezme do nebe, a koho nespasí, uděláho neúspěšného a hříšného, aby ho mohl poslat do pekla. Takže dobrotivý Pán Bůh plánovitě plní nejen nebe, ale i peklo.
Michal says:
January 16, 2013 at 6:15 am
Jirko, zareagoval jsi na tenhle můj příspěvek z včerejšího pozdního večera?
http://www.i-ateismus.cz/2012/12/par-poznamek-k-osobnimu-bohu/comment-page-112/#comment-52261
A Pozorovateli, Vy byste se k němu mohl také vyjádřit.
Jarda:
Je to zajímavá otázka, protože v Genesis se píše, že Adam s Evou byli v Ráji byli “nevinní” a třebaže byli nazí, nestyděli se. Oči se jim “otevřeli”, teprve když ohlodali ono ovoce a oni poznali, že jsou nazí a začali se tedy stydět. Někteří vykladači Bible tedy soudí, že onen “prvotní hřích” spočívá v tom, že si zasouložili. Ovšem Jahve jim hned (po jenom) stvoření (nezapomeňme, že Bible popisuje dvě verze stvoření) řekl: “Gen 1, 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. “
Takže těžko soudit. Ale Ráj nebyl moc velký, pár set, nanejvýš tisíc km2, takže Jahve určitě nepočítal se sedmi miliardami lidí.
Jarda:
Pominu, že každý mluvíme o něčem jiném.
Katolíci (nebo i křesťané) si ovšem nechtějí přiznat, že vše zlé, co se komunistům (právem) vyčítá, už dávno předtím odzkoušela a využila katolická (ale i protestantské) církev. Kromě elektřiny k mučení. Tu ještě inkvizice neznala.
protestant:
Ani třídní boj, ani diktaturu proletariátu žádná církev nezkoušela.
Jarda:
To už tvrdili kalvinisté: Pán Bůh dopředu rozhodl, koho spasí a uděláho dobrého a úspěšného a vezme do nebe, a koho nespasí, uděláho neúspěšného a hříšného, aby ho mohl poslat do pekla. Takže dobrotivý Pán Bůh plánovitě plní nejen nebe, ale i peklo.
protestant:
Pokud je člověk znalý ví, že to byla logická reakce na tehdejší učení církve podle které si člověk mohl spásu zasloužit či dokonce zaplatit…. 🙂
S.V.H.:
Pokud uznáváte, že to platí bezezbytku pro všechny entity a výrok “použili jsme na Boha logiku” má v tomto smyslu stejnou vypovídající hodnotu jako třeba výrok “použili jsme na člověka logiku”, pak jsme zcela ve shodě.
protestant:
Jasně. Pokud nezapomínáme, že tam to slovo “představa” sice nevyslovené, ale je, pak s tím nemám žádný problém.