Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
S.V.H.: “A mé vyvození by neznělo “použili jsme na Boha logiku”, ale “použili jsme na představu Boha představu logiky”. ”
Logika sa nezaoberá predstavami, ale správnym usudzovaním alebo vyvodzovaním nutných záverov z množiny premís. Teda logik, by neskúmal predstavy o Bohu, ale tvrdenia a úsudky o Bohu.
Pokiaľ máte napr. nejakú množinu formúl predikátovej logiky M, tak to či daná postupnosť formúl D je dôkazom formuly F z M, môže rozhodnúť hoci aj počítač.
Mnohí kresťania majú strach z logickej analýzy svojich doktrín (napr. náš Protestant :)), preto sa snažia všetko zahmliť.
Michal says:
January 16, 2013 at 6:19 am
@Pozorovatel:
Píšete: “Bůh chce po člověku kompletní odevzdání svého života.”
Hm – Bůh tedy člověku něco dal, avšak chce, aby mu to zase “kompletně odevzdal”. Dal mu to tedy doopravdy?
Jarda:
To je obdobné, jako tvrzení, že Bůh dal člověku “svobodu”, “svobodnou” vůli konat i zlo. To je nutné, aby Všemohoucí Bůh byl vyviněn za zlo ve světě. Ne Všemohoucí a Vševědoucí Bůh Stvořitel je zodpovědný, ale “slabý”, “hloupý” a “bezmocný” člověk je vinen, protože mu Bůh daroval “svobodnou” vůli.
Věřící ovšem tvrdí, že Bůh od věčnosti o každém člověklu vše ví: Kdy se narodí, jak bude vypadat, jak se bude chovat ……. a tedy také ví, zda bude dobrý a Bůh jej spasí a vezme do nebe, nebo nespasí a pošle do pekla. Samozřejmě že to ví, neboť člověku tvoří duši, z níž vychází lidská vůle, schopnosti, nadání ………
Ergo-kladívko – Bůh ví, jakou duši člověku dá, nejen to, on ji takovou úmyslně tvoří, čili dopředu určuje, jak se dotyčný bude chovat a tedy i jak nakonec skončí. Že by ti zavrhovaní kalvinisté nakonec měli pravdu?
Je to ale skutečně SVOBODA??
M – množina formúl predikátovej logiky 1. rádu, tak.
S.V.H. says:
January 16, 2013 at 9:15 am
Mě by spíše zajímala odpověď na původní otázku: proč Bůh Bibli inspiroval/seslal/sepsal takovým způsobem, že mnohé části po většinu své historie chápali věřící chybně (tedy doslovně)? Jen několik posledních generací bylo hodno “dorůst do pravdy”?
Jarda:
No, Bůh jim dal milost rozvíjet vědecké poznání. Jak jistě víš, tak věda a víra jsou dvě cesty k plnému poznání PRAVDY.
Padají tu výborné dotazy, ale jsou směřovány k lidem. Jirka, protestant i já jsme jen lidé a máte tytéž otázky. Já mám taky tisíc otázek, na které mi dosud nikdo neodpověděl. Například jak je možné, že existují endemické druhy na různých kontinentech a ostrovech. Noe přece podle Bible zachránil všechna zvířata na své lodi. A jaktože je klokan a pštros jen v Austrálii a jiná zvířata zas jinde. To jako po skončení potopy objížděl různé kontinenty a na každý kontinent vypouštěl jiný druh zvěře? Už jenom ta loď, aby měla parametry a schopnosti obeblouvání všech kontinentů, v té době, to je málo pravděpodobné, dále na každém kontinentě to vypadá, že se tam vyvíjely dlouho svébytné druhy. I když možná nějaký společný základ to někdy v minulosti mělo. Jsou to samé záhady. Ovšem evoluci věřím je do té míry jako upgrade už něčeho pro něco stvořeného. Nevěřím, že ryba měla žábra a za týden kousek plic a za měsíc už kompletní plíce atd. Na takové fantasmagorické přesuny nejsou ani žádné přechodové články mezi druhy. Ani neobstojí argument, že se tak dělo po miliony let, poněvadž to by bylo neuvěřitelně mnoho různých přechodových hybridů v nalezištích a vykopávkách a nic takového neexistuje. Vždy se nalézá plně funkční druh stvořený přesně pro místo, kde žil.
Ze starého zákona mám další tisíce nezodpovězených otázek. To samé z Nového zákona. Namátkou, neznám moc křesťanů, kteří by se řídili výzvou Ježíše, ať si urvou ruku, když je svádí k hříchu, ani neznám nikoho, kdo by si vyrval oko, když ho svádělo. Toto všichni ignorují, nebo to bagatelizují, případně vykládají jen jako metaforu. Další výzvy: Kdo tě požádá o míli cesty, jdi s ním dvě, kdo tě požádá o kabát, dej mu i košili, atd atd. Když jsi pohlédl na ženu chtivě, už jsi s ní zhřešil ve svém srdci. Přitom co to je chtivý pohled – není nikde definováno. Že si uvědomuji něčí atraktivitu – už to je hřích? Spousta příkazů v Bibli je koncipována tak, že si nikdo nemůže být jist. Automaticky to v člověku vzbuzuje pochybnosti, zda není málo čistý, apod.
Mám tolik dotazů a není nikdo na Zemi, kdo by mi odpověděl 🙁
S.V.H.:
Nerozumíme si. Nešlo mi o celý výrok jako takový. Na této vlastnosti Bible se patrně neshodneme. Ale existuje definice Bible, na které se shodnou všichni (např. “soubor knih…”). A takováto Bible byla použita ve výroku, který k definované Bibli přidával další vlastnost. Byl to výrok o Bibli nebo o představě Bible?
Abych to možná zkonkretizoval, tak výrok upravím: “Bible, ležící u mě doma v knihovně, má tmavohnědé desky”. Je to výrok o Bibli (konkrétním ohmataném výtisku u mě doma) nebo o představě Bible (představě konkrétního ohmataného výtisku u mě doma)?
Jarda:
Uvědom si, S.V.H., že ty tvoje otázky jsou moc velikou “makačkou” na bednu.
Čestmír Berka says:
January 16, 2013 at 11:39 am
Je Ráj a Nebe totéž? Zůstal v Ráji Strom poznání a Strom života po vyhnání? Čekají tam na další tvory, aby mohli být také testováni na poslušnost? Kdo zůstal v Ráji po vyhnání lidí?
Jarda:
A co dobří lidé, kteří se po smrti dostanou/dostali do nebe? Mají tam stále svobodnou vůli?
Proč vadilo Bohu, že by lidé získali schopnost rozeznat/určit, co je dobré a co zlé? Zlo přeci v Ráji nebylo! V Ráji nebylo možné jakéhokoli tvora zabít, nebyl důvod a příležitost někoho okrást ( nebyl majetek movit, či nemovitý), nemohli jste se dopustit zanedbání povinné výživy, protože jídla bylo všude plno a i kdyby nebylo, nebyla ani smrt, takže na podvýživu se umřít takjakotak nedalo. Neexistovalo manželství, takže nebyly manželky a kdybyste chtěli souložit až po svatbě, neměl by vás kdo oddat, takže smolík… Zlo bez vyhnání z Ráje postrádá logiku/neexistuje! Schopnost poznat/rozlišit zlo lidem v Ráji je důležité jen potud, pokud chci z Ráje lidi takjakotak vyhnat. Bůh lidem dobro a zlo vytvořil, aby je pak mohl složitě spasit oplodněním lidské samičky Marie a nevyhnutelným umučením svého potomka, který se umučení vyhýbal asi tak, jako řidič Smetana kriminálu…ale vše do sebe křesťanskou logikou zapadá….
To DOBRO/ZLO , které v Ráji postrádá smysl, ale je pro Boha zásadní utajit, jak by to vypadalo, kdyby v lidském životě existovalo mi vrtá hlavou….
S.V.H.:
Uf, v takovéto argumentaci nejsem vůbec doma, tak doufám, že je to aspoň trochu srozumitelné.
Jarda:
A teď si představ, že velmi podobně argumentuje (?) i prof. Halík, když mu někdo vykládá o své představě Pána Boha, tak jak si poslechl výklady pánů farářů o jejich představě Pána Boha. Prof. Halík pak argumentuje, že on takového (představu) Pána Boha také neuznává/nezná, že Pán Bůh je ve skutečnosti (představa?) úplně jiný. Bohužel nikde tu svoji představu jiného, toho správného/pravého Pána Boha nedefinuje.
protestant says:
January 16, 2013 at 1:08 pm
Ani třídní boj, ani diktaturu proletariátu žádná církev nezkoušela.
Jistě. Tehdy se to nazývalo jinak.
Jak mohli Adam s Evou pochopit, že jim hrozí po pojedení Ovoce poznání smrt, když slovo SMRT v Ráji nemělo žádný obsah- lidé nemohli vědět, co smrt je!
Jarda: Bohužel nikde tu svoji představu jiného, toho správného/pravého Pána Boha nedefinuje.
Je nemožné si představovat Boha. Pokud skutečně je Stvořitelem vesmíru, tak člověku akorát zůstane rozum stát. Protože to, co zatím o vesmíru víme, by znamenalo, že jsme ještě menší nic, než jsme dosud mysleli. Pokud je Bůh Stvořitelem světa ve významu jak života, tak veškeré hmoty i energie, tak má nekonečnou moc a sílu. V tom případě však nechápu, proč je ten svět tak nedokonalý a proč ta nedokonalost je i v duchovní úrovni. Proč padl Lucifer a s ním třetina andělů? Bylo jim dobře a byli přímo u Boha a přesto odešli a šli do vzpoury. Nechápu.
Medea says:
Logika sa nezaoberá predstavami, ale správnym usudzovaním alebo vyvodzovaním nutných záverov z množiny premís. Teda logik, by neskúmal predstavy o Bohu, ale tvrdenia a úsudky o Bohu.
Pokiaľ máte napr. nejakú množinu formúl predikátovej logiky M, tak to či daná postupnosť formúl D je dôkazom formuly F z M, môže rozhodnúť hoci aj počítač.
Mnohí kresťania majú strach z logickej analýzy svojich doktrín (napr. náš Protestant ), preto sa snažia všetko zahmliť.
S.V.H.:
Jakožto “nelogik” jsem určitě ne vždy použil správnou terminologii, takže určitě souhlasím, že nám nejde o zkoumání představ o Bohu, ale o zkoumání tvrzení o Bohu. Nicméně Protestant namítal, že nezkoumáme tvrzení o Bohu, ale tvrzení o představě Boha. S tím jsem nesouhlasil a snad jsme si to vysvětlili. Nyní by tedy měla být dokonce i pro Protestanta tvrzení o Bohu otevřena logické analýze. 🙂
Ohledně toho ráje mě šlo totiž o to, že kdyby se lidé rozmnožovali, pak by jejich populace rostla exponenciálně – a exponenciální růst, který není kompenzován umíráním, je dlouhodobě zcela neudržitelný.
Pozorovatel: “… Bylo jim dobře a byli přímo u Boha a přesto odešli a šli do vzpoury. Nechápu.”
Výborně! Plně s Vámi souhlasím, takové jednání by nedávalo nejmenší smysl. A moje vysvětlení zní, že se to nikdy nestalo. Jak zní Vaše, to ovšem netuším. Snad – pokrčení rameny?
“Ohledně toho ráje mě šlo totiž o to, že kdyby se lidé rozmnožovali, pak by jejich populace rostla exponenciálně – a exponenciální růst, který není kompenzován umíráním, je dlouhodobě zcela neudržitelný.”
Máš malou fantazii 😀 Prostě by se pak rajská patition roztáhla na celý HDD ( vesmír) který je nekonečný. Původně jsem si myslel, že tvořit vesmír kvůli člověku je trochu přehnané- asi jako vystavět Mexico City kvůli tomu, aby bylo kam umístit papouška v kleci ( lidi v Ráji). Po tvé poznámce už je mi Boží úmysl jasný- lidstvo se bude exponenciáně množit, takže časem se rajská partition roztáhne na celý Vesmír – část Ráje umístí na Saturn, část na Venuši, část na plantu v galaxii XYZ…místa je pro lidi ve Vesmíru dost, když jsem jej stvořil nekonečný, ne? Nic není nemožnééé, Tojóótáááá ( Bůh)
Pozorovatel says:
January 16, 2013 at 1:59 pm Pokud je Bůh Stvořitelem světa ve významu jak života, tak veškeré hmoty i energie, tak má nekonečnou moc a sílu. V tom případě však nechápu, proč je ten svět tak nedokonalý a proč ta nedokonalost je i v duchovní úrovni. Proč padl Lucifer a s ním třetina andělů? Bylo jim dobře a byli přímo u Boha a přesto odešli a šli do vzpoury. Nechápu.
Jarda:
Protože “Bůh ve své neskonalé moudrosti to tak rozhodl, a my o tom nemáme diskutovat!” P. Striczko.
Michal says:
January 16, 2013 at 2:08 pm
Ohledně toho ráje mě šlo totiž o to, že kdyby se lidé rozmnožovali, pak by jejich populace rostla exponenciálně – a exponenciální růst, který není kompenzován umíráním, je dlouhodobě zcela neudržitelný.
Jarda:
Nebe je nekonečné!
Pozorovatel: “Nevěřím, že ryba měla žábra a za týden kousek plic a za měsíc už kompletní plíce atd. Na takové fantasmagorické přesuny nejsou ani žádné přechodové články mezi druhy. Ani neobstojí argument, že se tak dělo po miliony let, poněvadž to by bylo neuvěřitelně mnoho různých přechodových hybridů v nalezištích a vykopávkách a nic takového neexistuje.”
Pozorovateľ, ale tých evolučných „prechodných článkov“ (alebo presnejšie, druhov k nim príbuzných) poznáme bezpočet :): Homo erectus, australopitekovia, malé treťohorné koníky s prstami na nohách, ambulocetus, druhohorné vtáky s dinosaurími zubami a s pazúrmi na krídlach, operené dinosaury, cicavcovité plazy so stopami srsti, tiktaalik, … .
Samozrejme, teleologická predstava, že dnešné druhy sú tie cieľové a „prechodné články“ mali len funkciu prechodných článkov je naivná 🙂 „Prechodné články“ boli druhmi prispôsobenými svojmu prostrediu, práve tak ako súčasné druhy. Byť „prechodným článkom“ je relatívne. Aj mnohé dnešné druhy, budú totiž „prechodnými článkami“ medzi minulými druhmi a druhmi, ktoré tu budú o 50 miliónov rokov (teda niektoré dnešné druhy budú „prechodnými článkami“ vzhľadom na svojich vzdialených potomkov).
Schematický náčrt, prečo sa druhy menia:
Replikácia DNA nie je bezchybný proces, ale objavujú sa pri ňom náhodné odchýlky od pôvodného vzoru – mutácie. (1) Negatívne alebo dokonca zhubné mutácie, nedajú mutantovi šancu preniesť svoje gény (cez životaschopných a plodných potomkov) do nasledujúcich generácií, (2) rozšírenie neutrálnych alebo len mierne znevýhodňujúcich mutácií v populácií je vec náhody a (3) pozitívne mutácie zvýhodňujú svojich nositeľov, teda týmto spôsobom uľahčujú svoje šírenie v populácii. Neutrálne a pozitívne mutácie sa v priebehu generácií kumulujú a potomkovia sa v genetickom priestore stále viac geneticky vzdaľujú od prarodičov. Zastúpenie génov v populácii teda nie je konštantné, ale mení sa s časom a to nielen ich pomerné zastúpenie, ale vďaka mutáciám sa objavujú aj úplne nové alely. Druh je premenlivá entita.
Pekný internetový kurz evolučnej teórie: http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/article/evo_14
A tu sú korigované niektoré chybné predstavy o evolučnej teórii: http://evolution.berkeley.edu/evolibrary/misconceptions_teacherfaq.php
Já myslím, že pro kreacionisty je nejlépe začít potopou. Je totiž tak evidentní, že Biblická potopa světa nenastala, že mnoho zřejmějších věcí v reálném světě opravdu není.
Respektive, úplně nejlepší je říct si, ujasnit si, jestli jim vůbec jde o pravdu. Jestli vůbec jsou ochotni podívat se na fakta z reálného světa. Protože pokud, jako ti moji včerejší křesťané, dávají absolutní prioritu a autoritu Bibli, a řeknou si, stanoví si jako axiom, že rozpory a jakékoliv jiné problémy v Bibli prostě nejsou a tečka – tak zde je asi každá diskuze zbytečná.
Chce to pro začátek připustit, že se MOHOU mýlit, že Bible NEMUSÍ být nutně slovo Boží, a že CHTĚJÍ zjistit jako to opravdu je. Pokud bychom se na této premise shodli, jsem přesvědčen, že by z nich už jenom tímhle byli napůl ateisté 🙂