Doposud jsem obhajoval hlavně tezi, že je vysoce pravděpodobné, že křesťanství je falešné, a že tedy křesťanský Bůh neexistuje. Křesťanství poskytuje množstvím svých tvrzení poměrně snadný terč.
Moderní křesťané velmi správně nahlédli, že před kritickým rozborem svých názorů lze poměrně efektivně uhýbat tak, že obraz svého Boha “rozmlží”, znekonkrétní, z řady svých tvrzení ustoupí, odsunou Boha do mlhy transcendentna a nepoznatelna… Já se dnes chci zamyslet nad některými takto obecněji pojatými představami Boha.
***
Začněme zábavnou představou boha, “o kterém nelze nic říct”. Boha, který je absolutně nedefinovatelný. Co by to znamenalo? Nelze-li o takovém Bohu nic říct, pak ani to, že stvořil Vesmír. Nelze o něm ani říct, zda myslí, zda je to osoba, nelze říct zda něco chce, zda mu záleží na člověku, nelze říct, zda není totožný s nějakou ryze fyzikální entitou, např. s prostoročasem, virtuálním vakuem, nebo třeba s všehomírem (panteistický bůh).
Označovat nedefinovatelnou entitu slůvkem Bůh, se mi jeví jako zmatečné. Slovo Bůh implikuje jisté vlastnosti (všemohoucnost, vševědoucnost, stvořil Vesmír, atd.) které se k “nekonkrétnímu Bohu” nevážou. K nekonkrétnímu bohu se neváže žádná vlastnost – jedná se tedy o zcela vyprázdněný pojem.
Pro představu zkusme uvážit, jaký by mělo smysl přemýšlet třeba o mobilu, který však nesplňuje žádný z atributů mobilům standardně připisovaných: nelze z něj volat, nemá ani displej ani klávesnici ani baterii, ani základní desku a procesor, je nehmotný, leží mimo čas a prostor, … jaký smysl má o takové “entitě” říct, že je to mobil? A jaký má smysl o ní přemýšlet?
Jako ateista netvrdím, že podobné entity neexistují, protože samotná diskuze o nich je nesmyslná, a nemá smysl ani “věřit” či nevěřit v jejich existenci či neexistenci. Pojmy, kterým nelze dát obsah, se nemá smysl zabývat.
Entitě, které nejsme schopni přiřadit žádný atribut, říkejme prázdná entita. Tvrzení “věřím, že existuje Bůh, o kterém ale nejsem schopen nic říct” je pak ekvivalentní tvrzení “věřím, že existuje prázdná entita”.
***
Nyní uvažme o stupínek konkrétnějšího Boha: přisuďme mu jediný základní Božský atribut, že totiž stvořil Vesmír. Jenže slůvko “stvořil” v sobě skrývá předporozumění, že Bůh je osoba. Že nějak koná, něco chce, a v tomhle případě něco vytvořil. Tuto možnost si nechejme na později, a ze “stvoření” Vesmíru malinko slevme. Řekněme, že náš bůh je prvotní příčinou Vesmíru.
Jenže bůh (říkejme raději entita) která je prvotní příčinou Vesmíru může být ryze fyzikální. Může to být falešné vakuum, může to být nějaká kosmická “tvořivá” síla, může to být nám neznámý fyzikální jev, který odpálil singularitu Big Bangu – a asi není příliš v souladu s naším chápáním označovat takovéto neosobní jevy, síly či entity pojmem bůh.
POKUD by tedy Vesmír měl nějakou neosobní prvotní příčinu, já osobně bych se zdráhal popsat tuto skutečnost tvrzením, že existuje bůh. Pokud bychom se ovšem shodli, že toto neosobní prvotní příčinu takto nazveme, pak bych s existencí boha neměl nejmenší problém. Bůh coby falešné vakuum – proč ne?
***
Vraťme se tedy k bohu, který je stvořitelem Vesmíru – a je tedy osobní. Myslí, něco chce, a nějak jedná. Ukážu, že už jen tento velice obecný model je dosti problematický, a tedy obtížně uvěřitelný.
Předně, pro osobního boha musí plynout čas. Nemusí to být nutně “náš” čas, ale nějaký (třeba) na našem čase nezávislý “božský” čas pro něj musí plynout, jinak by bůh nemohl ani jednat, ani myslet, ani cokoliv chtít, protože to všechno jsou děje, a ty probíhají v čase.
Pokud ovšem pro boha plyne čas, pak myšlenka boha jako prvotní příčiny neřeší (zdánlivý) problém věčného vesmíru. Pro boha s jeho časem, plynoucím až do nekonečné minulosti, platí úplně to samé co pro náš Vesmír s naším časem. Je-li možné, aby nekonečně dlouhý čas do minulosti uplynul pro boha, je totéž možné i pro samotný náš vesmír, a hypotéza boha v tomto ohledu nepřináší přidanou hodnotu.
Dále je ve hře prastará otázka, co asi bůh dělal, jak jednal, nekonečně dlouhou dobu před stvořením Vesmíru. Nebylo-li totiž nic kromě něj, tak na jakých objektech se mohly jeho akty realizovat? Na žádných, žádné totiž nebyly. Musel být nekonečně dlouhou dobu v klidu – a jednat začal až stvořením našeho vesmíru a po něm, svými zásahy do něj.
Pokud měl i před stvořením našeho Vesmíru kolem sebe Bůh nějaké objekty, na nichž mohl jednat, pak se ptejme, kde se vzaly. Buď existovaly nezávisle na něm – a pak defacto vysvětlujeme vznik našeho Vesmíru existencí „vyššího Vesmíru“, tedy boha a objektů kolem něj, které nestvořil. Nebo je stvořil, a tím posunujeme naši otázku před okamžik jejich stvoření, a případné nekonečné období božího klidu předtím.
Je také možné, že bůh tvoří od věků, stále, a náš Vesmír je tedy nekonečný v řadě Božích pokusů. (což staví do trochu jiného světla bezmeznou Boží lásku k nám, a oběť jeho jediného Syna… ale tím se opět dostávám ke křesťanství, což jsem si pro dnešek předsevzal, že dělat nebudu) Kolik věřících by se asi k takové myšlence hlásilo?
***
Kromě toho že jedná, je vlastností osoby také to, že myslí. O bohu se ale prakticky vždy předpokládá, že je vševědoucí. Může vševědoucí bůh myslet? Myšlení je přece odvozování nových, doposud nám neznámých informací z informací které jsou nám dostupné, za použití logických pravidel, naší paměti atd. To je ale v rozporu s boží vševědoucností. Vševědoucí bůh všechno ví, a tedy nemůže myslet, protože neexistují žádné pro něj nové věci, které by mohl vymýšlet. Osobní bůh tedy nemůže být ani zdaleka vševědoucí.
Za pomocí mysli se také navigujeme v reálném světě, plánujeme své další chování, pokoušíme se predikovat chování ostatních entit kolem nás, a na základě toho přizpůsobit své jednání. Nic z toho ale nemůže platit pro Boha, protože on jistě není jedna z entit v našem světě, on na něm má být nezávislý, protože ho (z definice) stvořil.
O čem bůh přemýšlel před stvořením Vesmíru? Pokud platí model průběžného nekonečného tvoření, pak bůh může od věků promýšlet stále nová a nová stvoření, a ty pak tvořit – což by dávalo poměrně vysokou pravděpodobnost, že totiž bůh ve svém tvoření bude stejně tak pokračovat, až na věky… Jistě nikdo není tak namyšlený, aby si troufl spekulovat o tom, že po nekonečné době tvoření jsme první bytosti, které bůh stvořil. Jistě i mnoho jeho předchozích tvůrčích aktů obsahovalo bytosti, zřejmě dokonce nekonečně mnoho (jinak by musel nekonečně dlouho tvořit ne-bytosti, a v určitém čase by musel stvořit první bytost). Mohl bych pokračovat úvahami o spáse v předchozích a budoucích stvořeních, o tom co se stalo či stane se všemi těmi dušičkami – a kolik na současné křesťany při tom všem zbyde boží pozornosti – ale raději toho už nechme. Myslím, že jsem poměrně dostatečně ukázal, že model věčného tvoření příliš uvěřitelný není.
Bůh mohl také celou věčnost přemýšlet (říkejme v tomto případě fantazírovat) o možných světech, aniž by je tvořil – až po nekonečné době by se rozhoupal, a začal s tvořením. Náš svět by samozřejmě nebyl zdaleka nutně tímto prvním stvořeným světem.
***
Protože osobní bůh nemůže být vševědoucí, nemůže být ani nekonečně inteligentní (v libovolném konečném čase by vymyslel celé nekonečné penzum vědomostí, a byl by pak vševědoucí). Tedy musí mít jen konečnou (byť klidně velmi vysokou) inteligenci. Je tedy myslitelná bytost, která toho nejen ví víc než on, a která je také navíc inteligentnější.
Osobní bůh tedy nemůže splňovat další ze základních vlastností, bohu přisuzovaných, kterou je, že není myslitelné nic, co by bylo nad něj. Osobní bůh nemůže být „na vrcholu ontologické pyramidy“.
Je jistě myslitelná velmi mocná a velmi inteligentní bytost s extrémními znalostmi a vědomostmi, která stvořila náš Vesmír – avšak pokud její atributy nejsou nekonečné, pak takovou bytost prostě nelze nazvat bohem, ale mnohem spíš „ufonem z externího Vesmíru, který si jednoho dne hrál v laboratoři na dělání Vesmírů…“.
***
Závěr: z výše uvedeného mi vychází, že samotný koncept osobního boha je nekonzistentní, a velmi obtížně myslitelný. I když se nebudeme trefovat do nesmírně snadného terče Božího syna chodícího po Zemi, Trojice, vzkříšení, zástupné oběti za naše hříchy, Bible coby slova Božího, atd. – tak i to co nám zbyde, nedává, domyšleno do důsledků, příliš smysl.
I jen abstraktní osobní bůh, u kterého ani nepostulujeme jeho zájem na lidech, ani nemluvě o lásce, velmi pravděpodobně neexistuje, a neosobnímu bohu nemá smysl říkat bůh.
Jirka says:
January 15, 2013 at 6:28 am
to Jack: Mohl by jste prosim zkusit vypsat co vam osobne vadi na tom, ze clovek je stvoreny s dustojnosti sobe vlastni? Opravdu, co vas na tom pohorsuje? Podle meho nazoru z toho neplyne, ze by mel sveho postaveni zneuzivat. A kdybych mohl prosit zkuste vyloucit stare zname a hloupe lacine argumenty typu: v minulosti delali krestani….nicili, palili atd… to totiz utne dopredu kazdou diskuzi a vy prece chcete diskutovat, proto jsou tyto stranky, ze, proto je Michal zalozil. K diskuzi. Tak prosim, co vas osobne pohorsuje na tom, ze ma clovek dustojnost? Ze je tak stvoreny? a za b) opravdu si nemyslim, ze jsem lepsi nez ostatni zive bytosti. Necitite rozdil mezi: ma dustojnost a: lepsi nez ostatni? Proc u me predpokladate tyto negativni veci, vkladate mi do ust co jsem nerekl a domyslite za me cco jsem si nikdy nemyslel. Nedelejte to a svet kolem vas bude hezci, uvidite…. 🙂
jack:
Tak proč se tou radou neřídíte?
Za prvé. Já jsem nikde nepsal,že je špatné,když má člověk svou důstojnost!
Já pouze nechápu,jak důstojnost člověka souvisí se stvořením!
Vůbec nechápu,proč by člověk,který věří v evoluci,nemohl mít důstojnost.
Vy se snad domníváte,že ateistům bere důstojnost jejich názor,že pochází z “opice”?
Vám snad bere důstojnost fakt,že jste na 98,5% geneticky totožný se šimpanzem??
protestant:
Máte zkušenost s racionálním chováním lidí například při volbě prezidenta? ¨
Volil jste vy sám racionálně?
jack:
Já jsem napsal už Jirkovi,že racionalita je pouze jedním z mnoha vlivů,které působí na chování lidí.
Já se nedomnívám,že zrovna při volbě presidenta by mělo racionální myšlení největší vliv na rozhodování. Zrovna tak jako je to při výběru partnera.
protestant:
Vaše odsouzení toho textu smrdí obrovskou subjektivitou.
jack:
Na něco vlastního nedokážete přijít?
Jirka: “K těm bakteriím, dobře víme, co do světa přišlo v důsledku hříchu prvních lidí.
…
Co to zkusit takhle? V důsledku hříchu přišla do světa smrt, v důsledku toho člověk(logicky) je smrtelný a je lhostejno na co zrovna umírá.”
Jirka, mal by si sa rozhodnúť, či budeš veriť v existenciu nejakej pravekej rajskej idyly alebo dáš prednosť evolučnému pohľadu 😉 Z hľadiska evolučnej teórie totiž raj na Zemi nikdy neexistoval, práve naopak, existencia infekcií, parazitov a predátorov, nepretržitý kolobeh bolesti, utrpenia a smrti je odvekým stavom pozemskej biosféry.
protestant:
Vyvozujete blbě. Viz např:
http://bovepul.blog.cz/0803/vztah-umeni-a-nabozenstvi-v-estetice-a-katolicke-teologii
jack:
🙂 Jenže ten článek svým závěrem potvrzuje,že vyvozuji správně!! 🙂
Vy asi zase máte problém s logickým vyvozováním,proto vám důležitá slova napíši velkými písmeny,možná vám to pomůže!! 🙂
Máme za to, že intuitivní PŘESVĚDČENÍ O ROZDÍLU mezi náboženstvím a uměním se nám PODAŘILO POTVRDIT pomocí estetické teorie, která rozlišuje mezi dvěma znakovými funkcemi – estetickou a náboženskou. Rovněž JSME ODLIŠILI oblast umění a náboženství prostřednictvím teologických úvah, v nichž se rozlišuje mezi řádem přirozeným a nadpřirozeným, přičemž umění patří k řádu přirozenému a náboženství k řádu nadpřirozenému. Uvedli jsme si také teologické pojetí náboženských znaků (svátostí), které se odlišují od znaků v umění především tím, že nejsou stanoveny lidmi, ale Bohem. Podívali jsme se také na oblast, kde se umění s náboženstvím střetávají (náboženské umění) a kde rozdíl je dán pouze přístupem recipienta (je věřící – nevěřící, pokud je věřící, chce se modlit či pouze kochat pohledem na krásný obraz?). Domníváme se, že slučování oblasti umělecké s oblastí náboženskou jsou dány buď upřílišněným racionalismem, který odmítá připustit možnost nadpřirozené skutečnosti, nebo subjektivismem, který v umění i náboženství vidí výraz citu člověka – považuje je tedy za subjektivní skutečnosti přirozeného řádu.
JSME PŘESVĚDČENI O TOM,ŽE NEODLIŠOVÁNÍ UMĚNÍ OD NÁBOŽENSTVÍ,ŠKODÍ JAK OBLASTI UMĚNÍ,KTERÉMU JE PŘIKLÁDÁN VĚTŠÍ ÚKOL,NEŽ JAKÝ MŮŽE PLNIT,TAK NÁBOŽENSTVÍ,KTERÉMU JE NAOPAK UPÍRÁNA JEHO VÝLUČNOST DANÁ PŘEDEVŠÍM JEHO NADPŘIROZENÝM PŮVODEM!
Protestante,já vážně nevím,co si mám o vás myslet. Buď jste ten článek nečetl nebo máte hlavu pouze na to,aby vám nepršelo do krku!
Jirko, zkusil ses někdy zamyslet nad tím, jak vlastně MĚL vypadat svět bez smrti? Jak měl vypadat ten ideál, který podle tebe lidé svým hříchem narušili, a tím přivedli do světa smrt? Měli se rodit lidé, jako dnes? A nebo měla být na světě na věčnost jediná generace – a snad dokonce jen dva lidé, Adam s Evou?
Jirka says:
January 15, 2013 at 11:08 am
Na Bozich vlastnostech to nic nemeni
jack:
Jak to víte? Vy znáte vlastnosti Boha??
Jirka: “Všechny části Bible dávají smysl pouze dohromady. Pokud z nich některou vyberete a budete chtít “logicky vyvozovat” dostanete se, jak sám vidíte do slepé uličky. Kromě toho Bible má několik smyslů, ten historický, ten teologický ten literární.”
Jirka, tie výklady Biblie sa neprestajne menia. Inak si vykladal Bibliu Tomáš Akvinský, inak Bellarmin, inak teológovia po II VC. Odlišne si vykladajú Bibliu teológovia rôznych kresťanských cirkví, napr. isté pasáže NZ si rímsky katolík môže vykladať ako potvrdenie pápežského primátu alebo existencie očistca, ale pravoslávni alebo protestanti takýto výklad zavrhnú. Duch Svätý chvíľu vanie jedným smerom a potom zase iným, hoci aj opačným 🙂
Jirka says:
January 15, 2013 at 11:31 am
V Bibli je to co clovek potrebuje vedet pro svou spasu. Neni to atlas, historicka kniha(vyjma casti), nejsou to pohadky…. Nejsou tam ufoni(na co taky, jde o spasu lidi), nejsou tam mufloni atd. Co je dulezite, je potreba spasy pro kazdeho cloveka at uz to pobere nebo ne. Pro ty co to nepoberou mame komfortni zarizeni zvane peklo.
jack:
Ale to co jste napsal není Jirko pravda. Milióny lidí NEPOTŘEBUJE nic vědět pro svou spásu. Oni totiž NEPOTŘEBUJÍ ani tu vaší spásu a ani to vaše peklo,tak proč si neustále vymýšlíte??
protestant says:
January 15, 2013 at 2:42 pm
Bez vesmíru bychom zde nebyli a tak bychom pochopitelně nemohli být spaseni…. 🙂
jack:
S tím souhlasím,tedy s tím,že bez vesmíru bychom zde nebyli,ale to je ateistický názor.
Nechtěl jste napsat,že bez Boha bychom tu nebyli?
Co je to s vámi,stáváte se ateistou nebo už ani nechápete co sám píšete? 🙂
Jirka says:
January 15, 2013 at 3:21 pm
proto je důležité pro spásu vědět, že vesmír stvořil Bůh.
jack:
Jenže to právě NIKDO NEVÍ!!! Někteří tomu pouze BEZDŮVODNĚ VĚŘÍ! 🙂 🙂 🙂
dospěl jsem k závěru: samotné myšlení se rovná utrpení..myšlení to njou i pocity, reakce, emoce………..
Jirka says:
January 15, 2013 at 6:39 pm
Můžeš z toho obvinit Boha, ale způsobili jsme si to sami.
jack:
Takže to byl trest od Boha?
buddha měl pravdu; myšlení vytváří karmu…
Jirka says:
January 15, 2013 at 6:47 pm
Ale proč to na mě zkoušíte. Vy přece nejste tak hloupý, že by jste musel vytrhovat věci z kontextu, který je evidentně jinde a pak s nimi argumentovat. Ale odpověď mám i na tohle. Všechny části Bible dávají smysl pouze dohromady. Pokud z nich některou vyberete a budete chtít “logicky vyvozovat” dostanete se, jak sám vidíte do slepé uličky. Kromě toho Bible má několik smyslů, ten historický, ten teologický ten literární. Každá kniha se zároveň vztahuje k ostatním a pouze v tomto vztahu je lze vykládat… uf
jack:
Jirko,Bible nedává smysl ani dohromady a ani po částech. To je prostě fakt,který si věřící NECHCE uvědomit,protože by se tím celá víra vycházející z této knihy zhroutila!!
jack:
Z toho vylývá to, co jsem vám už napsal. Že by vás z tohoto pohledu naučil ateismus POKOŘE!
protestant:
Vy si připadáte POKORNÝ ?
protestant:
Ale kdepak. To je jen o našem pohledu na Boha. Ne o Bohu. Musíte rozlišovat meziskutečností a lidským pohledem na ni. 🙂
jack:
Oni existují nějaké “skutečnosti” o Bohu a mimo to lidský pohled na Boha?
A kdo zná ty skutečnosti? Vy?
to jack:
“Odlišné” nezanamená, že “nemá nic společného” 🙂
jack says:
January 15, 2013 at 10:49 pm
protestant:
Ale kdepak. To je jen o našem pohledu na Boha. Ne o Bohu. Musíte rozlišovat meziskutečností a lidským pohledem na ni.
jack:
Oni existují nějaké “skutečnosti” o Bohu a mimo to lidský pohled na Boha?
A kdo zná ty skutečnosti? Vy?
protestant:
To jste ale jen potvrdil mé tvrzení. Opravdu jste to chtěl?
protestant:
…a Boží království taky. Nebojte se. 🙂
jack:
Vesmír nepochybně existuje,tady vím,že mluvíte pravdu.
Ale jak jste přišel na to,že existuje nějaké Boží království? Prosím o celou úvahu!