Už několikrát jsem zde zmiňoval svůj údiv nad tím, že i inteligentní lidé mohou věřit v pravdivost křesťanství. Pro upřímného člověka je tento fakt bez nejmenších pochyb zdrojem znepokojení: Já jsem si prakticky jistý, že křesťanství je nepravdivé – ale křesťané jsou si jistí, že je pravdivé! Já mám pro své tvrzení argumenty, oni mají pro své tvrzení argumenty. Mě se zdají jejich argumenty chabé, ale jim se zdají MOJE argumenty chabé! Oni mě doposud nepřesvědčili, ale já jsem nikoho z nich také nepřesvědčil. Naše postavení je tedy velmi symetrické, a jak za těchto okolností mohu vědět, že jsem to já, kdo má pravdu? Co když mají pravdu věřící, a ne já?
Dnes chci poukázat na několik klíčových asymetrií, které celou záležitost poněkud osvětlují.
1) Já naprosto jasně deklaruji, že mi jde o pravdu. Mým cílem není věřit či nevěřit, mým cílem je zastávat takový názor, který má co nejblíž k realitě. Nevěřím proto, že mám zcela upřímně na základě faktů a komplexního uvážení argumentů za to, že křesťanský Bůh neexistuje. Kdo z věřících může říct něco podobného? Kdo z věřících může říct, že věří v pravdu křesťanství na základě upřímného a komplexního zhodnocení faktů a argumentů? Kdo z věřících může prohlásit, že mu jde o to, aby byl jeho názor v souladu se skutečnou pravdou? Nikoliv s tím, o čem si on řekne, že to je pravda?
POKUD by tohle náhodou chtěl někdo tvrdit, pak ho zde velmi rád přivítám, a poprosím ho, aby nás s tím svým komplexním zhodnocením argumentů seznámil.
2) Jasně deklaruji, že vůči předmětu křesťanské víry nechovám žádné averze ani osobní nechuť. Neměl bych naprosto nic proti víře, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, že to byl Syn Boží, že učil to co učil, atd. – KDYBYCH si myslel, že to je pravda. Mohou to samé v opačném gardu prohlásit křesťané ve vztahu k ateismu? Značná část křesťanů (zřejmě ovšem nikoliv všichni) prokazatelně přistupuje k ateistům s opovržením a despektem. Mají nás za morálně méněcenné. PROTO I KDYBY se jim teoreticky zdálo, že naše argumenty “mají něco do sebe”, nikdy nebudou ochotni změnit názor, protože by ve svých očích “klesli na naši morální úroveň”.
Pokud nějaký křesťan nesouhlasí, pak se zde klidně může ozvat, a napsat, že on ateismus považuje za naprosto legitimní názor, a že kdyby mu někdo argumenty a fakty ukázal, že nevíra odpovídá realitě víc než víra, pak by klidně věřit přestal. Uvidíme kolik takových bude.
3) Docela silně mi jde o diskuzi s věřícími:
3.1) vzhledem k mé primární snaze o zastávání pravdivých názorů je pro mě diskuze s názorovými oponenty vítanou potenciální příležitostí k falzifikaci mých chybných přesvědčení. Nechci věřit nesprávným věcem, a proto vítám a vyhledávám korektní argumenty věřících, kteří mi ukáží, v čem dělám chybu.
3.2) snaha o zformulování svých názorů v textu který má hlavu a patu (např. v polemickém článku) dává šanci i mě samotnému, abych si své názory ujasnil a vytříbil, a sám v nich odhalil případné chyby
3.3) zajímá mě křesťanství jako fenomén, a proto mě zajímají i křesťané. Chci jim porozumět a pochopit je. K tomu je samozřejmě nutné se s nimi bavit, a naslouchat jejich názorům.
O potřebě diskuze pouze nemluvím, ale činím zcela konkrétní kroky, abych pro ni věřící získal: počínaje tímto webem, přes facebookovou stránku, až po účast v diskuzních fórech třetích stran.
Tím se dostávám k třetí asymetrii: věřící mají o diskuzi s ateisty pramalý zájem. V prvé řadě se nesnaží diskuzi sami iniciovat. O nějaké snaze pochopit nevěřící, porozumět jejich důvodům, nebo odhalit prostřednictvím názorů protistrany případné chyby ve svých vírách nemůže být ze strany křesťanů ani řeči.
Navíc ale věřící v drtivé většině nemají o diskuzi zájem, ani když ten prvotní impuls dá protistrana! V takovém případě je snad nejčastější reakcí nezájem, mlčení, žádná odpověď. Ti aktivnější pak často raději vymýšlejí DŮVODY, PROČ se diskuze neúčastnit! Tyto důvody jsou často velmi úsměvné, např.
– bavit se s vámi není moje povinnost
– nemám potřebu vás přesvědčovat
– víra je moje soukromá věc, nic vám do ní není
– vaše motivy nejsou upřímné, chcete se hádat, obracet mě na ateismus, nikam to nevede, atd.
– já vám rozumím, vidím do vás, vím proč nevěříte (jste sexuální maniak toužící po nevázaném životě, nechcete poslouchat Boha, atd.), nepotřebuji to zkoumat
(více viz http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/)
Já si neumím představit, že by někdo přišel, a řekl mi: “podívejte, váš názor je pošetilý. Mám k tomu tvrzení tyto a tyto důvody, a vaše argumenty neplatí proto a proto. Zajímá mě, jak si za těchto okolností své přesvědčení obhájíte!” a já bych hledal důvody, proč se s ním o tom nebavit! Naopak je naprosto jisté, že bych s největším potěšením hozenou rukavici zvedl a výzvu takového člověka přijal.
4) přístup k pochybnostem. Pro mě jsou pochybnosti jednoznačně pozitivní. Pochybnosti je potřeba si hýčkat. Jsou tím nejcennějším nástrojem, který mi může pomoct odhalit případné chyby v mých názorech, přesvědčeních a vírách. A to přece chci, jde mi o pravdu. Pátrání po případných relevantních pochybnostech o mém názoru na víru a na Boha je i jedním z důvodů, proč vyhledávám diskuzi s věřícími, viz bod 3.1.
Naproti tomu pro věřící jsou pochybnosti příznakem slabosti víry. Pochybnosti jsou pro věřícího něčím, co na člověka čas od času přijde, ale on by se s tím měl umět vyrovnat, potlačit je, a svoji víru si uchovat.
5) v souladu se vším výše uvedeným naprosto jasně prohlašuji, že KDYBY bylo křesťanství pravdivé, pak bych chtěl být křesťanem.
Mohou to samé v opačném gardu prohlásit i křesťané? Kdo z nich může říct: “kdyby křesťanství NEBYLO pravdivé, pak bych NECHTĚL být křesťanem. Nechtěl bych věřit v pravdivost něčeho, co pravdivé není.”?
***
Shrnuto:
Já dopředu deklaruji svůj zájem o poznání pravdy, a svoji neochotu žít ve lži, a v důsledku toho usiluji o nalezení co nejefektivnější cesty, jak se k poznání pravdy přiblížit, resp. jak maximálně zvýšit svoji jistotu, že mé názory skutečně jsou pravdivé. Vše co dělám směřuje k případnému odhalení mých chybných názorů. Pokud se i přesto v podstatných věcech mýlím, mohu mít alespoň čisté svědomí, že jsem udělal, dělám a budu dělat to nejlepší možné.
Naproti tomu věřící většinou ani nejsou ochotni deklarovat svůj zájem o poznání pravdy (místo toho co nejhlasitěji deklarují, že oni pravdu znají! Cítí se snad být rovni Bohu?) natož aby se zamýšleli nad cestami, jak se k poznání pravdy co nejefektivněji přiblížit, a jak odvrhnout chybné názory, představy a víry. A NATOŽ aby se pak po takové cestě vydali. Cesta k poznání pravdy pro věřící zřejmě je – říct si, co je pravda.
Na rozdíl ode mě tedy věřící dělají všechno možné, aby si svou víru zakonzervovali – bez ohledu na to, zda je chybná nebo ne!
POKUD je moje přesvědčení chybné, udělal jsem alespoň všechno proto, abych jeho nepravdivost odhalil.
POKUD je křesťanská víra falešná, tak bez ohledu na to dělají křesťané vše co je v jejich silách, aby si ji uchovali.
Na závěr:
Hledám věřící, kteří mi budou ochotni popřít co nejvíc z těch tvrzení, které jsem jim dnes adresoval. Hledám křesťana, který řekne: “Já jsem protipříklad k tomu co tvrdíte. Mě JDE o pravdu. Jsem si vědom toho, že jistotu mít nemohu, a křesťanem jsem proto, že když vážím argumenty pro a proti, převažují ty pro (křesťanskou víru). Pokud by se ukázalo, že je to ve skutečnosti opačně (a převažují argumenty proti mé víře), pak křesťanem být nechci. Nechci žít ve lži. Vy tvrdíte, že jste schopen mé chyby odhalit, a já to vítám. Zde jsem, a pojďme se na to společně podívat!”
Kolik se mi jich takových ozve? A co ostatní – nevidí na svých postojích ve světle výše uvedeného nic zvláštního?
Majkl: docela mě udivuje, jak může někdo nazvat například Hitlera křesťanem.
Křesťanem se nazýval sám a může se jím nazývat kdo chce.
Jsi ty ta autorita, která má právo říkat, kdo je o a kdo není?
Sekulární školy nikdy nemůžeme tolerovat, protože takové školy nedávají [svým žákům] žádné náboženské instrukce, a obecné morální instrukce bez náboženského základu visí ve vzduchu. Současně, veškeré formování charakteru a náboženství musí být odvozeno z víry.
– Adolf Hitler, ve své řeči 26. dubna 1933
Jako křesťan nemám žádnou povinost nechat se podvádět, ale naopak mám povinnost být bojovníkem za Pravdu a Spravedlnost…
– Adolf Hitler, 12 dubna 1922
Hitler se vrací zamyšlen po modlitbách z kostela…
http://oi50.tinypic.com/29m6agx.jpg
Tvoj Oponent, považujem sa za sekulárneho humanistu, ateistu, vedel by si sa ako kresťan vyjadriť k tomuto:
Celkove, čo sa týka Evanjelií, určite majú jednotlivé príbehy zo života Ježiša, akýsi reálny základ, ktoré boli pisateľmi – evanjelistami, interpretované ako legendy s nádychom zázračnosti a poznačené úrovňou ich poznania reality v čase života pisateľa. A to zázračno, oslovuje aj súčasného kresťana. Pokúsim sa to ozrejmiť na tomto evanjeliovom príbehu:
Matúš 3,16-17 Keď bol Ježiš pokrstený, hneď vyšiel z vody. A hľa, otvorili sa nebesá, i videl Ducha Božieho, ktorý zostupoval ako holubica a prichádzal na neho. A hľa, z neba hovoril hlas: „ Toto je môj milý syn, v ktorom sa mi zaľúbilo.“
Ak tento text príjme nábožensky veriaci ako pravdivý, no nie je to rukolapný dôkaz, že Ježiš je boží syn? A najtragickejšie na tom je skutočnosť, že kresťania, na základe takýchto evanjeliových a biblických „právd“, reálne konajú. Pokiaľ by to bolo len v polohe osobnej viery, nie aktívneho konania, budiž, ale je tu vybudovaný obrovský celosvetový koncern – cirkevné spoločenstvá, ktoré vyrábajú veriacich s využívaním psychických manipulácií, školia ich, získavajú majetky a osobujú si právo zasahovať do občianskej spoločnosti.
Aký je reálny základ tejto legendy, v čom je neznalosť vesmíru a v čom je zázračnosť, čo sú očividné klamstvá, by určite dokázal odhaliť aj náboženský veriaci 21. storočia, keby chcel. Mám skúsenosť, že nechce. Ak sa takýto nachádza na týchto stránkach, nech sa prejaví!!
A ešte, ak považuješ islam za nebezpečnejšie náboženstvo ako kresťanské náboženstvá, neznamená to, že je to tak, ani že by bolo pravdivejšie ako ktorékoľvek iné náboženstvá. Je to rovnaká fantasmagorická vymyslenina ako ktorákoľvek iná.
Adolf Hitler o ateismu:
Jsme přesvědčeni, že tito lidé potřebují a vyžadují víru. Proto si bereme za své bojovat proti ateistickému hnutí, a to ne jen teoretickými deklaracemi: my ho prostě vyhladíme.
– Adolf Hitler, na své řeči v Berlíně, 24.října 1933
Žijeme v 21. storočí a veľmi nerozumiem prečo je tu debata o Marxovi, Hitlerovi, čo vlastne z toho chceme vydedukovať? Veď predsa každý bol taký, aký bol a pre súdneho človeka 21. stor. nepredstavuje nijaký vzor správania, ak áno, sme na úrovni kresťanov “nasledujúcich” Krista. Ako so vyrozumel s úvodného článku ide o odhaľovanie “právd” kresťanského náboženstva.
Já tomu nerozumím taky, a vsadil bych se, že s tím tématem přišli křesťané. Byl to tuším TvojOponent hned v tom svém druhém příspěvku.
TvojOponent says:
August 5, 2012 at 7:16 am
xoron… ak sa ocitnete v koncentračnom tábore alebo v lietadle s nejakým pilotom Muhamadom Attom či kdesi v púšti ponorený do vlastných sračiek, rýchlo pochopíte, prečo je dobre byť v spoločnosti skutočných kresťanov.
xorron: máte opravdu vybraný křesťanský styl. Skutečné křesťany neznám, to jste asi vy, o vaši společnost určitě nestojím. Příklady s pouští, koncentrákem a M. Attou jsou směšné, jde zase o vaši víru v pravdu, kterou vám někdo naservíroval. Mně stačí používat rozum, aby se jakž tak zorientoval. Určitě nepotřebuji kvákat v kostelíčku liturgii a poslouchat bláboly nějakého faráře. Vše z toho znám velmi dobře.
=D bande s patentom na tzv.zdravý rozum.
Hitler bol demokraticky zvoleným politikom, dovolím si tvrdiť, že bol jedným z najobľúbenejších politikov v dejinách Európy vôbec. Ľud ho chcel a ak Hitler potreboval legitimizovať svoju politiku, musel osloviť čo najväčšie masy. Čo by ste robili vy na jeho mieste? Ako by ste získali voličov v krajine, ktorá je tradične kresťanská?
Hitler a okultizmus? Kombinácia nacionalizmu, histórie a ateizmu. Niečo podobné zažívame i dnes, kedy sa humanisti radi vracajú k pohanstvu, napríklad antike, ale i staroslovanským tradíciám prírodných bohov či trápnych rozprávok zo Starých povestí českých.
Humanista, ktorý nerozumie.
Tá debata o osobnostiach ateizmu je tu preto, aby ste mali stále na pamäti,kam až môže viesť ateizmus,Pripomínať si cca 100 000 000 obetí ateizácie je rovnako potrebné, ako si pripomínať tých pár pokrivených vlasov kristianizácie .
Človek, ktorý sa vzdá histórie, bude donútený si ju zopakovať v podstatne strašnejších dôsledkoch.
V rétorike moderných ateistických ideológií nepochybne bol Hitler humanista. S dodatkom – sekulárny.
Tvoj oponent, umíš číst, co řekl Hitler o sekulárních školách?!
http://www.i-ateismus.cz/2012/07/asymetrie/comment-page-9/#comment-32514
Jak teda můžeš říct, že byl sekularista?
A říct že byl Hitler humanista, no to je teda už fakt vrchol. Povraždit 6 milionů židů je projevem humanismu?
Tvrdím niekde, že Hitler bol humanista? Nie, to netvrdím. Hitler nebol humanista. Bol to v rétorike dnešných ateistov humanista SEKULÁRNY.
Vidíte ten rozdiel?
Ale moment: já jsem už v tom úvodním článku vypsal pár argumentů, které křesťané používají, a ad Hitlerum byl mezi nimi. Vzápětí jsem také napsal, kde jsem se s ním vypořádal.
Tvoj Oponent to celé ignoruje, argument ad Hitlerum (což je logical fallacy jak vystřižené z čítanky) vesele používá, a moje argumenty předestřené hned v tom úvodním článku totálně ignoruje. Jako kdybych nic nenapsal. http://www.i-ateismus.cz/2011/07/argument-ad-hitlerum-a-spol/
Tak takhle si ale korektní debatu nepředstavuji! 🙁
Pokud chceš Oponente nadále rozebírat Hitlera, tak si přečti můj článek, a reaguj na něj. Všechno cos doposud řekl je v tom článku vyvráceno. Ignorování odpovědí a mletí si stále svého tu nemáme zapotřebí, pokud v tom hodláš pokračovat, pak sbohem.
Humanista…
RKC vyrába veriacich atď….
Veriaci chodia do tých istých škôl ako ateisti, majú tie isté poznatky a príležitosti.
Humansitom prekáža aj kontakt dieťaťa s vodou nazývaný krst.Takže o čo ide? O vzdelanie alebo o samotný princíp zahŕňajúci vedecky neškodné rituály. Prečo sa teda dnešní ateisti tak vehementne usilujú o zákaz krstu? Nie je to preto, že tým dokazujú jeho metafyzický charakter?
Pripomínam, že v teste gymnázií v Česku najlepšie obstáli cirkevné gymnáziá.
Tvoj Oponent: “V rétorike moderných ateistických ideológií nepochybne bol Hitler humanista. S dodatkom – sekulárny.”
A o příspěvek dál: “Tvrdím niekde, že Hitler bol humanista? Nie, to netvrdím. Hitler nebol humanista.”
Tak tím se ovšem mnohé vysvětluje. Omluvou ti TvojOponente budiž, že za svou mentální kapacitu nikdo nemůžeme. Tím větší mi mimochodem dává smysl, jak zapáleným jsi křesťanem.
Michal.Téma je asymetria.
Sekhumanista môže použiť Hitlera voči kresťanom kedykoľvek a veriaci oponovať nemôže? Ano, toto je asymetria ako vyšitá.
Michal.
Naozaj si nechcete zmazať ten príspevok porovnávajúci dva moje výroky? Dovolím vám to. Myslím, že ste inteligentný človek a určite rozoznáte rozdiel medzi humanistom a sekulárnym humanistom.
Ovšem že můžeš Hitlera použít, ale měl bys při tom zohlednit, co už zaznělo. A říct, že Hitler byl v terminologii dnešních ateistů humanistou, to je prostě skandálně nepravdivý výrok.
To že byl Hitler sekularistou jsem ti vyvrátil tím jeho citátem o sekulárních školách a o jeho postoji k ateismu – a ty to vesele opakuješ znovu.
Navíc jsi ignoroval ten můj článek o Hitlerovi, na který jsem jasně odkázal. Ty věci kterými argumentuješ jsou tam zodpovězené.
Sekulární humanista je bezesporu zejména humanista (a k tomu navíc sekulární). A humanista je Z DEFINICE ten, kdo má maximální úctu k lidskému životu a k lidskosti.
Hitler dal povraždit 6 milionů Židů, lidský život pro něj neznamenal vůbec nic, PROTO z definice nebyl humanistou, A TEDY ani sekulárním humanistou.
Takhle prosté to je.
1) Hitler byl věrný praktikující katolík a jeho ideologie má kořeny v jeho křesťanském přesvědčení.
2) Hitler byl lidská zrůda.