Už několikrát jsem zde zmiňoval svůj údiv nad tím, že i inteligentní lidé mohou věřit v pravdivost křesťanství. Pro upřímného člověka je tento fakt bez nejmenších pochyb zdrojem znepokojení: Já jsem si prakticky jistý, že křesťanství je nepravdivé – ale křesťané jsou si jistí, že je pravdivé! Já mám pro své tvrzení argumenty, oni mají pro své tvrzení argumenty. Mě se zdají jejich argumenty chabé, ale jim se zdají MOJE argumenty chabé! Oni mě doposud nepřesvědčili, ale já jsem nikoho z nich také nepřesvědčil. Naše postavení je tedy velmi symetrické, a jak za těchto okolností mohu vědět, že jsem to já, kdo má pravdu? Co když mají pravdu věřící, a ne já?
Dnes chci poukázat na několik klíčových asymetrií, které celou záležitost poněkud osvětlují.
1) Já naprosto jasně deklaruji, že mi jde o pravdu. Mým cílem není věřit či nevěřit, mým cílem je zastávat takový názor, který má co nejblíž k realitě. Nevěřím proto, že mám zcela upřímně na základě faktů a komplexního uvážení argumentů za to, že křesťanský Bůh neexistuje. Kdo z věřících může říct něco podobného? Kdo z věřících může říct, že věří v pravdu křesťanství na základě upřímného a komplexního zhodnocení faktů a argumentů? Kdo z věřících může prohlásit, že mu jde o to, aby byl jeho názor v souladu se skutečnou pravdou? Nikoliv s tím, o čem si on řekne, že to je pravda?
POKUD by tohle náhodou chtěl někdo tvrdit, pak ho zde velmi rád přivítám, a poprosím ho, aby nás s tím svým komplexním zhodnocením argumentů seznámil.
2) Jasně deklaruji, že vůči předmětu křesťanské víry nechovám žádné averze ani osobní nechuť. Neměl bych naprosto nic proti víře, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy, že to byl Syn Boží, že učil to co učil, atd. – KDYBYCH si myslel, že to je pravda. Mohou to samé v opačném gardu prohlásit křesťané ve vztahu k ateismu? Značná část křesťanů (zřejmě ovšem nikoliv všichni) prokazatelně přistupuje k ateistům s opovržením a despektem. Mají nás za morálně méněcenné. PROTO I KDYBY se jim teoreticky zdálo, že naše argumenty “mají něco do sebe”, nikdy nebudou ochotni změnit názor, protože by ve svých očích “klesli na naši morální úroveň”.
Pokud nějaký křesťan nesouhlasí, pak se zde klidně může ozvat, a napsat, že on ateismus považuje za naprosto legitimní názor, a že kdyby mu někdo argumenty a fakty ukázal, že nevíra odpovídá realitě víc než víra, pak by klidně věřit přestal. Uvidíme kolik takových bude.
3) Docela silně mi jde o diskuzi s věřícími:
3.1) vzhledem k mé primární snaze o zastávání pravdivých názorů je pro mě diskuze s názorovými oponenty vítanou potenciální příležitostí k falzifikaci mých chybných přesvědčení. Nechci věřit nesprávným věcem, a proto vítám a vyhledávám korektní argumenty věřících, kteří mi ukáží, v čem dělám chybu.
3.2) snaha o zformulování svých názorů v textu který má hlavu a patu (např. v polemickém článku) dává šanci i mě samotnému, abych si své názory ujasnil a vytříbil, a sám v nich odhalil případné chyby
3.3) zajímá mě křesťanství jako fenomén, a proto mě zajímají i křesťané. Chci jim porozumět a pochopit je. K tomu je samozřejmě nutné se s nimi bavit, a naslouchat jejich názorům.
O potřebě diskuze pouze nemluvím, ale činím zcela konkrétní kroky, abych pro ni věřící získal: počínaje tímto webem, přes facebookovou stránku, až po účast v diskuzních fórech třetích stran.
Tím se dostávám k třetí asymetrii: věřící mají o diskuzi s ateisty pramalý zájem. V prvé řadě se nesnaží diskuzi sami iniciovat. O nějaké snaze pochopit nevěřící, porozumět jejich důvodům, nebo odhalit prostřednictvím názorů protistrany případné chyby ve svých vírách nemůže být ze strany křesťanů ani řeči.
Navíc ale věřící v drtivé většině nemají o diskuzi zájem, ani když ten prvotní impuls dá protistrana! V takovém případě je snad nejčastější reakcí nezájem, mlčení, žádná odpověď. Ti aktivnější pak často raději vymýšlejí DŮVODY, PROČ se diskuze neúčastnit! Tyto důvody jsou často velmi úsměvné, např.
– bavit se s vámi není moje povinnost
– nemám potřebu vás přesvědčovat
– víra je moje soukromá věc, nic vám do ní není
– vaše motivy nejsou upřímné, chcete se hádat, obracet mě na ateismus, nikam to nevede, atd.
– já vám rozumím, vidím do vás, vím proč nevěříte (jste sexuální maniak toužící po nevázaném životě, nechcete poslouchat Boha, atd.), nepotřebuji to zkoumat
(více viz http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/)
Já si neumím představit, že by někdo přišel, a řekl mi: “podívejte, váš názor je pošetilý. Mám k tomu tvrzení tyto a tyto důvody, a vaše argumenty neplatí proto a proto. Zajímá mě, jak si za těchto okolností své přesvědčení obhájíte!” a já bych hledal důvody, proč se s ním o tom nebavit! Naopak je naprosto jisté, že bych s největším potěšením hozenou rukavici zvedl a výzvu takového člověka přijal.
4) přístup k pochybnostem. Pro mě jsou pochybnosti jednoznačně pozitivní. Pochybnosti je potřeba si hýčkat. Jsou tím nejcennějším nástrojem, který mi může pomoct odhalit případné chyby v mých názorech, přesvědčeních a vírách. A to přece chci, jde mi o pravdu. Pátrání po případných relevantních pochybnostech o mém názoru na víru a na Boha je i jedním z důvodů, proč vyhledávám diskuzi s věřícími, viz bod 3.1.
Naproti tomu pro věřící jsou pochybnosti příznakem slabosti víry. Pochybnosti jsou pro věřícího něčím, co na člověka čas od času přijde, ale on by se s tím měl umět vyrovnat, potlačit je, a svoji víru si uchovat.
5) v souladu se vším výše uvedeným naprosto jasně prohlašuji, že KDYBY bylo křesťanství pravdivé, pak bych chtěl být křesťanem.
Mohou to samé v opačném gardu prohlásit i křesťané? Kdo z nich může říct: “kdyby křesťanství NEBYLO pravdivé, pak bych NECHTĚL být křesťanem. Nechtěl bych věřit v pravdivost něčeho, co pravdivé není.”?
***
Shrnuto:
Já dopředu deklaruji svůj zájem o poznání pravdy, a svoji neochotu žít ve lži, a v důsledku toho usiluji o nalezení co nejefektivnější cesty, jak se k poznání pravdy přiblížit, resp. jak maximálně zvýšit svoji jistotu, že mé názory skutečně jsou pravdivé. Vše co dělám směřuje k případnému odhalení mých chybných názorů. Pokud se i přesto v podstatných věcech mýlím, mohu mít alespoň čisté svědomí, že jsem udělal, dělám a budu dělat to nejlepší možné.
Naproti tomu věřící většinou ani nejsou ochotni deklarovat svůj zájem o poznání pravdy (místo toho co nejhlasitěji deklarují, že oni pravdu znají! Cítí se snad být rovni Bohu?) natož aby se zamýšleli nad cestami, jak se k poznání pravdy co nejefektivněji přiblížit, a jak odvrhnout chybné názory, představy a víry. A NATOŽ aby se pak po takové cestě vydali. Cesta k poznání pravdy pro věřící zřejmě je – říct si, co je pravda.
Na rozdíl ode mě tedy věřící dělají všechno možné, aby si svou víru zakonzervovali – bez ohledu na to, zda je chybná nebo ne!
POKUD je moje přesvědčení chybné, udělal jsem alespoň všechno proto, abych jeho nepravdivost odhalil.
POKUD je křesťanská víra falešná, tak bez ohledu na to dělají křesťané vše co je v jejich silách, aby si ji uchovali.
Na závěr:
Hledám věřící, kteří mi budou ochotni popřít co nejvíc z těch tvrzení, které jsem jim dnes adresoval. Hledám křesťana, který řekne: “Já jsem protipříklad k tomu co tvrdíte. Mě JDE o pravdu. Jsem si vědom toho, že jistotu mít nemohu, a křesťanem jsem proto, že když vážím argumenty pro a proti, převažují ty pro (křesťanskou víru). Pokud by se ukázalo, že je to ve skutečnosti opačně (a převažují argumenty proti mé víře), pak křesťanem být nechci. Nechci žít ve lži. Vy tvrdíte, že jste schopen mé chyby odhalit, a já to vítám. Zde jsem, a pojďme se na to společně podívat!”
Kolik se mi jich takových ozve? A co ostatní – nevidí na svých postojích ve světle výše uvedeného nic zvláštního?
Asymetria, asymetria humanizmu.
Treba sa vrátiť k podstate pojmu humanizmus. Humanizmus od svojich počiatkov zahŕňa hnutie prízvukujúce ľudské potreby- potreby primárne – strava, pitie, dýchanie. Taktiež potreby sekundárne ako je dôstojný život ( domov, príslušnosť k štátu, právo slobody prejavu i po ňom a podobne.). Toto všetko zahŕňa humanizmus naprieč dejinami ovplyvnený kresťanstvom. Humanizmus je teda úzko spojený s kresťanskou dobročinnosťou.
Posledné desaťročia vyvíjajú ateisti enormné úsilie na zmenu významu slova humanizmus, snažia si ho uzurpovať pre seba a tak sa očistiť od gigantického utprenia, ktoré priniesla ateizácia na celom svete. V skratke demagógia moderných ateistov vychádza z tézy zmeny pôvodu slov humanizmus a teizmus. Kým slovo teizmus odvodzujú od slova “teo”, boh (božský princíp), slovo humanizmus odvodzujú od slova homo (človek, ľudský princíp). Teda už nie od slova ľudskosť.
Humanista v tejto podobe s demagogicky pozmeným pôvodom slova je do elegantného obalu zabalená nenávisť voči veriacim. Na prvý pohľad má zmiasť človeka svojou ľudskosťou, ako sa zo zotrvačnosti zafixovalo slovo humanizmus do povedomia celej planéty. Hoci humanistom sekulárnym ide práve o to pomýlenie človeka a pričlenenie čo najväčšieho množstva ľudí do stáda odmietajúcich teistický princíp. Stretnutia ateistov nazývajú Svetovými humanistickými kongresmi. Hoci na nich prijímajú programy boja proti ľudskosti a základnému právu ukotvenému v Deklarácii zákl. ľudských práv a slobôd človeka – právu na vierovyznanie.
Sekulárni humanisti sa nazývajú teda po novom humanistami, lebo im ide o človeka. A o človeka išlo aj nacistom. Preto zaviedli program nútených sterilizácií geneticky poškodených osôb a menejcenných rás. Koncentračné tábory podľa takejto ateistickej rétoriky boli prejavom toho, čo novodobí humanisti (doteraz pre odlíšenie nazývaní humanisti sekulárni) nazývajú humanizmom. A logicky potom Hitler bol humanista. Išlo mu predsa o nového človeka, geneticky kvalitnejšieho a jeho snaženie bolo odobrené vedeckými kapacitami celého sveta. Hitler bol nadšený pre vec darwinizmu a eugeniky.
Asymetria medzi kresťanmi a ateistami vo výklade slova humanizmus je očividná. Kresťania považujú humanizmus za cieľavedomú pomoc blížnemu, i nepriateľovi, pri uspokojení jeho primárnych a sekundárnych potrieb.
Naproti tomu ateista vníma humanizmus ako hnutie proti náboženstvu.
Hitlera som použil iba ako lakmusový papierik na vysvetlenie, prečo ateista nemôže byť súčasne aj humanistom a na zdôraznenie zvrátenosti krádeže slova humanizmus ako obalu ateizmu.
S ateizmom si neverec nevystačí rovnako ako teista si nevystačí len s domnienkou, že je čosi nad nami. Musí si vybrať konkrétne náboženstvo rovnako, ako ateista si musí vybrať konkrétnu ideológiu.
Takže ateisti, otázka pre vás: Ktorá ideológia je pre vás tá najbližšia?
Michal…Keďže som bol upozornený,aby som tu Hitlera nerozoberal, nebudem sa k tejto téme vracať a až mi víde čas, napíšem svoj názor ku tematicky súvisiacemu konkrétnemu článku.
Sekulárni humanisti sa nazývajú teda po novom humanistami, lebo im ide o človeka. A o človeka išlo aj nacistom. Preto zaviedli program nútených sterilizácií geneticky poškodených osôb a menejcenných rás. Koncentračné tábory podľa takejto ateistickej rétoriky boli prejavom toho, čo novodobí humanisti (doteraz pre odlíšenie nazývaní humanisti sekulárni) nazývajú humanizmom. A logicky potom Hitler bol humanista.
To je ale logika. 🙂
Jde vám o lidi? Ano? Jste nácek! 🙂
Tohle musím někdy použít, až budu chtít dát k dobru nějaký vtípek ze života.
Ještě mne napadá, že zřejmě největší humanisté byli kanibalové. 🙂
Pane SvojOponente, máte v tom zase guláš.
Ateista obecně žádnou ideologii nepotřebuje.
Ateista se sice může stát ideologem, ale to pak nebude důsledek jeho ateismu, ale jeho nějaké jiné, nezávislé potřeby. Tzn. jednotlivému ateistovi může být blízká nějaká ideologie, ale tu není logicky možné odvozovat z ateismu.
Já osobně jsem velmi silný ateista a všechny ideologie považuji za největší zlo, jaké lidstvo vymyslelo a na sobě samém napáchalo, resp. nikoliv jen považuji, ale znám historii i současnost, které to potvrzují.
Je mi v podstatě fuk, jak kdo vnímá humanismus, nebo jak kdo označí mne.
Mne zajímá, jak se kdo opravdu chová a na základě čeho, což jistě není žádný ideologický postoj. Z tohoto prostého hlediska ideologie jako islám, křesťanství, marxismus a fašismus jedno jsou. Mají stejné znaky, stejně se chovají, mají stejně destruktivní dopad na člověka i na tuto planetu.
Tvrzení, že ateista si nevystačí jen s ateismem je opět ideologické.
Jistě – k tomu, abych si koupil housku musím ještě pracovat, abych se mohl vykoupat v řece, je dobré se naučit plavat. To ale nejsou ideologie.
Potřebu ideologie mají jen lidé ideologicky spoutaní, neschopní pochopit a poznat, co je svoboda lidssého ducha. Proto tvrdí, že tu potřebu musejí mít všichni. Omyl. Já nemusím.
No a za minulý měsíc tu máme dokonce dva magory.
Jozef… To je ako vyhlásenie, že Vy nie ste alkoholik.Len si rád vypijete, lebo proste musíte. 😀
Machi …
Podľa Vašej logiky Hitler nebol humanista, ale jeho pes ním musel byť.
Tak dajte ešte niečo na zasmiatie 🙂
TvojOponent, prečo sa vyhybaš odpovede na Mat. 3.16-17 na ktorú somťa vyzval a zaoberáš sa nepodstatnými epizodami o Hitlerovi??
TvojOponent says:
Jozef… To je ako vyhlásenie, že Vy nie ste alkoholik.Len si rád vypijete, lebo proste musíte. 😀
Opravdu nerozumím. Patrně jen nějaká další bezradná invektiva.
Humanista. Nie som biblista. Netrúfam si vysvetlovať biblické texty a rôzne podsunuté vytrhnuté texty. Ale popremýšľam ešte o odpovedi.
Nazvať minulé storočie charakterizované ateizáciou planéty s obeťami rádovo v desiatkach milionov ľudských životov nepodstatnou epizódou v dejinách naozaj môže len sekulárny humanista.
***************************************************************
Jozef…
Dobre, inak.
Tvrdíte, že ste ateista a súčasne si vystačíte bez ideológií, teda bez akéhokoľvek svetonázoru. Lenže bez svetonázoru si vystačí aj prezervatív. Ste teda prezervatív? Nie, to nie ste. Utvárate si názor na svet naokolo, utvárate si svetonázor,ideológiu. Možno ste individualista, možno ste niečím iný.
Ateizmus nie je filozofia, je to odpad, vedľajší produkt náboženstiev. Je tolen jedno slovo, veta, tvrdenie, že boho či bohovia neexistujú. Nič viac, žiadne zdôvodnenia ani vysvetlenia.
V okamihu hľadania odpovedí už si vytvárate svetonázor.
Preto si s ateizmom nevystačíte.
Rovnako, ako hladný si nevystačí s pocitom hladu. Či alkoholik s potrebou čosi vypiť.
2 Oonent:
Ateismus je postoj k nepotvrzené hypotéze o existenci Boha.
Nic víc nehlásá – není to žádný světonázor, žádná ideologie.
Není to dokonce ani tvrzení, že Bůh neexistuje (nikoliv bohové ale teistický Bůh).
Podle vaší logiky je světonázorem nevíra ve vlka z Karkulky.
To prostě není pravda.
Chtělo by to si nejprve najít základní pojmy ve slovníku, než se vydáte na takovéto statečné výpravy na internet.
Michal!
Citujem Ťa:
“Hitler dal povraždit 6 milionů Židů, lidský život pro něj neznamenal vůbec nic, PROTO z definice nebyl humanistou, A TEDY ani sekulárním humanistou.”
*****************************************************************
Sekulárni humanisti považujú interrupcie za právo ženy, prejav sekulárneho humanizmu,dokonca idú ešte ďalej a dožadujú sa zaradenia interrupcií medzi základné ľudské práva. Spolu s týmto ide propagácia hormonálnej antikoncepcie, medzi účinnými zložkami ktorej je abortívna chemikália, zaradená mimochodom medzi karcinogény (o čom sexvýchova humanistov z komerčných dôvodov mlčí). Pritom vo všetkých učebniciach biológie dostupnej na lekárskych fakultách sa jasne píše, že život čloceka začína počatím. Interrupčný priemysel propagovaný tzv.sekulárnymi humanistami priamo zavraždil za posledných 50 rokov asi miliardu ľudí. To nepočítam desiatky milionov zničených embryí pre vedecký výskum a umelé oplodnenia a už vonkoncom nezrátateľné zničené počaté životy,tak, ako to definuje lekárska veda, abortívnou HAK. A nazývate sa stále humanistami pre svoju tzv. ľudskosť a ľudský princíp. Vraždenie najmenších detí je pre vás ospravedlnením pre dôstojný život humanistov hrajúcich sa plyšovými pajácmi. Váš humanizmus,sekulárny zdôrazňujem, nie je o nič ľudskejší ako život konquistárorov alebo otrokárov zatvárajúcich oči pred neľudským trýznením alebo zabíjaním iných ľudských bytostí len pre uchovanie životného štandartu prepychu. Čím sa líši sekulárny humanista pranierujúci sterilizácie mentálne zaostalých od otrokára ?
Celkový počet obetí holokaustu sa odhaduje na 12 až 16 miliónov.
Počet umelých potratov za rok: približne 46 miliónov
A teraz si vezmem na pomoc kalkulačku.
To čo Hitler dokázal za šesť rokov dokáže interupčný biznis za 127 dní.
Kto je teda humánejší pri porovnaní absolútnych čísiel?
Jednoznačne humánejší je Hitler.
Pranierovanie sekulárneho humanizmu, krvavej ideológie ľudského pôžitkárstva aj za cenu vraždenia nevinných, je hanbou modernej civilizácie, barbarstvom, hanebne zabaleným do vraj ľudskosti.
Jozef, ste nepozorný.
Veď to tvrdím od začiatku.
Ateizmus je len jedna veta.
ďalej…Boh je len jeden, všetci ostatní sa píšu s malým b a všetkých ostatných ateizmus tiež odmieta.
Ale ateizmus pre život nestačí. Každý si musí vytvoriť svetonázor. Alebo klesnete na úroveň švába a vystačíte si bez názoru.
Mýlíte se – netvrdíte.
Tvrdíte, že ateismus je odpad. Odpadem jsou v křesťanství např. sekty. Ateismus je postoj, který od křesťanství (natož od ostatních náboženství) neodpadl, ale jeho tvrzení nepřijímá.
Proto vám to píšu, neboť v tom máte zmatek a zdá se, že stále nechápete.
Dalej – tvrdit, že existuje jen jeden Bůh, je jen a pouze vaše domněnka.
Prokazatelně existuje pouze víra v bohy.
Přitom neexistuje pouze víra jen v jednoho Boha, existují víry v mnoho různých vzájemně nekompatibilních a tedy vzájemně svou existenci vylučujících bohů.
Ateismus odmítá víru v teistického Boha – z podstaty tohoto pojmu.
Že by ateismus samotný stačil pro život, to nikdo netvrdí. Neznamená to ale, že každý musí vyznávat nějakou ideologii.
Mýlíte se v každé sebejisté větě, kterou napíšete.
TvojOponent
Aby som vyvrátil nezmyselné demagogické konštrukcie TvojOponent-a o sekulárnych humanistoch – ateistoch, uvádzam moju definíciu súčasného ateistu, ako ho ja poznám a žijem.
Súčasný ateizmus je ž i v o t n ý š t ý l založený na vysokej úcte k životu, poznaní a životných skúsenostiach mnohých generácií, všeobecne platných morálnych princípoch, na logickom kritickom myslení, ktorý odráža hlboké vnútorné presvedčenie človeka – ateistu o tom, že jestvovanie, či nejestvovanie akýchkoľvek nadprirodzených síl, bytostí, bohov, ho k n i č o m u n e z a v ä z u j e, tobôž nie k tomu, aby staval kostoly, bol členom niektorej z cirkví, vydržiaval armádu tzv. duchovných, mal neracionálny postoj k životu rešpektovaním iluzórnych náboženských predstáv, cirkevných dogiem, predpisov a veľakrát aj človeku nedôstojných magických úkonov. Je pochopiteľné, že ateista považuje akékoľvek predstavy o nadprirodzene – abstraktnom svete bohov, za ilúzie.
Skús racionálne definovať svoje náboženské presvedčenie Tvoj Oponent.
Humanista.
Neprijímam Vašu definíciu ateizmu. Mýlite si totiž ateizmus v jeho čistej podobe, v podobe jedinej vety, s filozofickým ateizmom. To je už filozofiana úrovni akýchkoľvek iných filozofií a ideológií.
Ak by súčasný ateizmus bol len životný štýl charakterizovaný vysokou úctou k životu, ateisti ako Vy by odsúdili násilie páchané na kresťanoch v Egypte a nepodmieňovali by takéto odsúdenie politickými ústupkami a uzákonením nadpráv pre sexuálne neprispôsobivé menšiny.
Váš príspevok je len “zbožňým” prianím.
Skutočnosť je extrémne, ale extrémne iná.
Čo sú to všeobecne platné morálne princípy?
Jozef…pripúšťam nevhodnosť slova odpad. A osvojim si zo súkromnej pošty s mienkotvorným ateistom v Česku opis ateizmu v podobe, ako to napísal on:
Ateizmus je vedľajší produkt náboženstiev.
Akceptuji vaši opravu. ‘Vedlejší produkt’ nicméně skutečnosti neodpovídá také zcela.
Podle mne je to jasný, sebevědomý a odůvodněný postoj, který vznikl jako důsledek nepodložených a nelogických tvrzení.
Píšete “postoj”? Ano, aj toto je ešte v tolerancii, ktorú akcpetujem. Pri definícii ateizmu je mať na pamäti, že sa definuje domietavý postoj k teizmu a nie (len) ku katolicizmu.
Všeobecne platné morálne pricípy odrážajú historicky sa vyvíjajúcu etiku a sú koherntné v značnej časti aj s kresťanskou etikou. Mám dojem, že vy chcete vidieť sekulárnych humanistov svojím vlastným videním a odmietate realitu. Ja mám takú skúsenosť ako som opísal. To boli ateisti čo rozhodli bojovať, viesť vojnu v Kuvajte, Iraku, Juhoslávii, Líbyi, Avganistane, Východnom Timore atď . či tzv. kresťanský svet? Ja si pamätám, že v “ateistickom socialistickom ” tábore sa konalo a hovorilo o svetovom mieri, to slovo sa skoro v súčasnosti ani nevyskytuje.
A zabudli ste definovať svoj náboženský postoj.