Sčítání 2011

Částečné výsledky sčítání obyvatel 2011 se mi zdají velmi pozoruhodné, jako asi každému, kdo se o náboženství zajímá. Dovolím si pár krátkých postřehů.

Zde je stručný přehled výsledků:


Existence skupiny 4,77 milionu lidí, kteří se rozhodli nesdělit svůj postoj k víře, je velmi mrzutá a celé výsledky výrazně zkresluje. Srovnání s minulým sčítáním rovněž komplikuje nová kategorie “věřících bez církve”, která je nadto docela početná.

I tak ty výsledky ale o lecčem vypovídají. Předně, neumím si moc představit věřícího člověka, pro kterého je víra v životě důležitá, a přitom necítí potřebu hrdě se k ní přihlásit. Takového člověka bych v kolonce “neuvedeno” neočekával. To samé platí i o nevěřících. Kdo má jasně definovaný názor, nemá důvod dělat s ním drahoty. Lidi s jasně definovaným názorem, a se zájmem o celou problematiku navíc určitě zajímá, jaká je situace ohledně religiozity v Česku – a proto Sčítání v prvé řadě sami správně vyplnili.

Proto hádám, že těch 4,77 milionu lidí jsou lidé bez zájmu o problematiku. Jsou to lidé, pro které víra či nevíra v Boha není téma. Jsou to lidé nábožensky chladní. Od posledního sčítání tato skupina nábožensky chladných lidí navíc dramaticky narostla, víc než pětinásobně!

Na místě je otázka, proč církve nejsou schopny tyto lidi oslovit. Proč se v Česku míjí nabídka s poptávkou na trhu religiozních ideí?

Podle mého názoru je jedním z důvodů i to, že naše církve jsou uzavřeny do své ulity. Náboženské pořady v televizi, v rádiu atd. jsou PRO VĚŘÍCÍ. Věřící se nesnaží upoutat ty “nerozhodnuté”, “chladné”, nabídnout jim něco co hledají, naopak, žijí si ve svém vlastním světě. Když zavítá na nějaký křesťanský web člověk, který už v době víru nemá, musí ho to jen utvrdit v tom, že tohle není nic pro něj.

Dále si myslím, že křesťané žijí v iluzi, že věřit v Boha se v našich končinách celkem automaticky rovná věřit v JEJICH Boha. Nedostatečně si připouštějí, že někdo může věřit, že existuje cosi jako Bůh, ale myšlenka že tento Bůh před 2000 lety sestoupil na Zemi v lidském těle, aby je pak svou smrtí spasil, mu přijde jako očividný nesmysl. Co dělají věřící, aby ukázali takovým lidem, že to nesmysl není? Co pro to aktivně dělají?

Co dělají věřící proto, aby pochopili důvody lidí, kteří v jejich Boha nevěří?

Podle toho co vidím denodenně ve svém každodenním životě – tak nedělají nic. Jen sedí ve své ulitě, poslouchají svá rádia, modlí se spolu ve svých kostelech, a o své víře se snaží veřejně nemluvit, a chraň Bůh aby se ji snad snažili nějak obhajovat!

Pokud církve nedokážou přesvědčit Českou veřejnost v prvé řadě o tom, že víra v Boha JE TÉMA, a to z konkrétních důvodů, a navíc že realitou je zrovna křesťanský Bůh a ne jiný, a pokud se s tímto nebudou sami snažit proniknout do veřejného prostoru, a nepřestanou se o tom ujišťovat jen sami mezi sebou – pak budou zaslouženě následovat osud politické strany KDU-ČSL.

Nechci malovat čerta na zeď, ale mám za to, že jejich Bůh jim s tímto nepomůže.

This entry was posted in Postřehy k náboženství. Bookmark the permalink.

109 Responses to Sčítání 2011