Jan versus Synoptici

V dnešním článku chci připomenout některá pozoruhodná fakta plynoucí ze srovnání Janova evangelia s evangelii Synoptickými, a chci se zamyslet nad některými jejich důsledky.

Synoptická evangelia, tedy evangelium Markovo, Matoušovo a Lukášovo, jsou velmi úzce svázána (což reflektuje i samotné slovo “synoptický”). Matouš i Lukáš používají jako svůj nejdůležitější pramen Marka, a v menší míře i pramen Q Ježíšových výroků. Odlišnostmi mezi synoptiky se budu zabývat později. Pro účely dnešního článku ale považuji za podstatné, že z hlediska výpovědi o Ježíšovi se synoptici do značné míry shodují, čemuž se netřeba divit, když mají stejný hlavní zdroj (Marka).

O to zajímavější jsou ale rozdíly mezi Synoptiky a Janem.

***

První zajímavá věc je, jaký asi mohl mít Jan DŮVOD, že se nezmínil o zázračných okolnostech kolem Ježíšova narození. Nevěděl o nich snad? Nebo se mu třeba … nezdály věrohodné? A nebo zastával rovnou názor, že se nic takového vůbec nestalo? Později se k této otázce ještě vrátím.

Všichni autoři evangelií kladou na začátek Ježíšovy “mise” jeho setkání s Janem Křtitelem, pak popisují jeho působení, a končí jeho ukřižováním a následným zmrtvýchvstáním. Tělo všech evangelií se tedy zabývá stejným časovým úsekem. Janovo evangelium však popisuje tři různé Velikonoční svátky (2:13, 6:4, a 11:55, kde už se blíží ukřižování) (židovská slavnost Pessah). Z toho lze usoudit, že podle Jana trvalo Ježíšovo působení od začátku do konce cca tři roky.

Naproti tomu u žádného ze Synoptiků nic nenasvědčuje tomu, že by od setkání s Janem Křtitelem do Ježíšova ukřižování nastaly Velikonoce, tedy svátek Pessah, víc než jedenkrát – totiž tehdy, když byl ukřižován. Navíc nic v jejich příbězích nenapovídá tomu, že by v některých místech byla ve skutečnosti mnohaměšíční pauza. Podle Synoptiků tedy Ježíš pravděpodobně učil jen necelý jeden rok. Netvrdím, že toto je v pravém smyslu rozpor, ale rozhodně to snižuje spolehlivost všech těch výpovědí.

Poněkud větší problém se skrývá v samotném setkání s Janem Křtitelem. Zatímco všichni Synoptici se shodují, že se Ježíš dal pokřtít – Jan toto nezmiňuje! Janův Ježíš se pokřtít nedal, a přitom setkání s Janem Křtitelem popisuje. Proč?

Janův Ježíš také jinak mluví, než Ježíš Synoptiků. Jeho promluvy jsou mnohem delší, a jsou více filozoficky zaměřené. V Janovi 14-16 zabírá jediný Ježíšův proslov 3 kapitoly! U Marka, Matouše i Lukáše naproti tomu mluví Ježíš víceméně v jednoduchých větách.

U Synoptiků mluví Ježíš velmi často v podobenstvích (dokonce podle Marka mluví na veřejnosti VÝHRADNĚ v podobenstvích! Mk 4:34) U Jana naproti tomu nepoužije v celém evangeliu pravé podobenství ANI JEDNOU. Toto je podle mého názoru první zásadní problém. Všichni evangelisté Ježíše citují. Pokud se způsob Ježíšova vyjadřování v Janovi oproti Synoptikům tímto způsobem liší, je to pro racionálně uvažujícího člověka prostě problém věrohodnosti takových svědectví.

***

Janovo evangelium se od evangelií Synoptických liší velmi výrazně i obsahem. Celých 90% materiálu v Janově evangeliu najdeme jen u něj, a u žádného ze Synoptiků! Podobně i naopak. Jan pomíjí většinu Synoptického materiálu. Slyšel jsem vysvětlení, že materiálu o Ježíšovi bylo v té době takové obrovské množství, že když si Synoptici i Jan víceméně náhodně vybrali, tak došlo k tomu že společných měli pouhých 10%. To se mi ale jeví jako neuspokojivé – proč by potom Matouš a Lukáš vycházeli z Marka a Q, a toto ohromné množství materiálu by v mnohem větším množství nepoužili? Další možností je, že Janův materiál byl dlouho ukryt, ztracen – ale jak by k tomu mohlo dojít? Ježíš měl dle Jana kázat otevřeně a veřejně! Všichni to mohli slyšet!

Navíc Jan pominul i mnohé poměrně významné epizody – Proč se třeba nezmínil o transfiguraci na hoře, tj. o setkání s Mojžíšem a Eliášem? Všichni Synoptici toto považovali z pochopitelných důvodů za velmi důležité! (Matouš 17, Marek 9, Lukáš 9:28-36) Navíc, Jan měl být jedním ze tří učedníků (Mk 9:2), kteří u tohoto neobyčejného úkazu byli osobně přítomni, a jistě mohl přispět se svými vlastními zajímavými postřehy. PROČ toto neučinil?

A proč Synoptici nemluví o vzkříšení z mrtvých Lazara, který byl v hrobě tři dny, a už se rozkládal? ŽÁDNÝ tak mocný zázrak u Synoptiků není, ani zdaleka – proč toto Synoptici pomíjejí? Nevěděli snad o Lazarovi? Nepřišel jim tak neobyčejný zázrak důležitý? A nebo … si to Jan vymyslel? (méně agresivně řečeno, příběh vznikl kulturně evolučním procesem v Janově komunitě, a Jan mu skutečně věřil)

Podobně nikomu ze synoptiků asi nepřišel zaznamenáníhodný působivý zázrak s proměnou vody ve víno (Jan 2), a to hned na samém počátku Ježíšovy dráhy! – žádný o něm nepíše! Nepřišel jim zajímavý, … a nebo o něm spíš nevěděli, protože šlo opět o “invenci” Janovské komunity?

Hlavním typem zázraků, a defacto hlavní Ježíšovou činností u Synoptiků je vymítání démonů z nemocných lidí. Janův Ježíš ale nevymítá démony ANI JEDNOU. Místo toho vykonal v průběhu svého působení 7 velkých zázraků, kterým říká “znamení”. (Na okraj, ve dvou verších, Jan 20:30-31 je pak poznámka, že Ježíš vykonal i mnoho jiných zázraků. Vzhledem k okolnímu kontextu, zejména následující větě, začínající slůvkem “Potom”, se zdá, že tyto dva verše nejsou původní – ale to pro nás teď není podstatné)

***

Za velmi důležitý považuji rozpor v tom, jak Ježíše poznávali lidé. U Synoptiků (zvlášť je to patrné u Marka) až do poloviny evangelia vlastně nikdo netušil, kdo vlastně Ježíš je. Až v polovině Markova evangelia začal chápat Petr (Mk 8:29 „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.) I tak ale Petr chápal, kdo Ježíš je, jen velmi mlhavě, a navíc ho Ježíš napomínal, aby jeho identitu neprozrazoval (Mk 8:30).

Obdobně tomu je i u Matouše a Lukáše.

Naproti tomu Janův Ježíš mluví o své identitě naprosto otevřeně a veřejně. Lidé ho poznávají od samého začátku, viz příhoda s Natanaelem, hned druhý den po setkání s Janem Křtitelem:

Jan 1:49 “Rabbi!” zvolal Natanael, „Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“

Toto je ovšem velmi závažné. Nemůže mít současně pravdu Jan, tvrdící že lidé Ježíše poznávali od samého začátku, a Synoptici, shodující se na tom, že Ježíš se lidí a svých učedníků, na to co si o něm myslí opakovaně dotazoval, a ti soustavně nic nechápali. U Marka víceméně nikdo nic pořádně nepochopil až do samého konce.

To nás přivádí k velmi zajímavému postřehu, při jakých příležitostech Ježíš dělá své zázraky. U Synoptiků Ježíš dělá zázraky většinou uzdravováním, a to spíš v soukromí, aby lidem pomohl nebo je odměnil za jejich víru. Soustavně je napomíná, aby o jeho skutcích nikomu neříkali. Další jeho zázraky jsou zase spíš “jen tak mimochodem” (učedníci ho večer v soukromí vidí jak jde po vodě, nasytí zástup lidí chlebem a rybami protože mají hlad).

V příkrém rozporu s tím ale u Jana Ježíš za celou dobu neudělá NIC aby skryl svou identitu (žádné Markovo “ale nikomu nic neříkejte!”) ale naopak dělá všechna znamení veřejně, zcela otevřeně, a PRÁVĚ PROTO, aby lidem svoji identitu prokázal (např. Jan 9:3 Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky.).

Snaha Janova Ježíše otevřeně demonstrovat svoji moc je nádherně vidět u vzkříšení Lazara z mrtvých.

Jan 11
4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“
5 Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.
6 Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

Ježíš cíleně nechal Lazara zemřít, a poté “uležet” pár dní v hrobě, právě za tím účelem aby víc vynikl jeho zázrak.

Jan 11
14 Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel.
15 A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

Když Ježíš u Synoptiků křísil Jairovu dceru, počkal nejdřív, až odejde zástup lidí (Matouš 9:25), a “Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka.” (Lukáš 8:51) Přítomné pak ujistil “Neplačte! Neumřela, jen spí.” (Lukáš 8:52, opět opak jeho chování v Janovi!). Když jí pomohl, neopoměl všem zakázat komukoliv říkat, co se stalo (Lukáš 8:56)

Snad je z toho patrný diametrální rozdíl oproti analogickému případu u Jana, a to snad ve všech bodech toho příběhu.

***

Teologicky mimořádně významný je nesoulad v datu Ježíšova ukřižování. Všichni Synoptici se shodují, že Ježíš byl ukřižován den PO slavnostní večeři související se svátkem Pessah. Tuto večeři nazývají Večeři Páně, a Ježíš ji organizuje a posílá učedníky shánět beránka. (Matouš 26:18-19)

Naproti tomu u Jana je Ježíš ukřižován dopoledne, v den, kdy má teprve BÝT slavnostní večeře! U Jana tedy učedníci neshánějí Beránka, a večeře u Jana není TA Slavnostní večeře Páně, ale nějaká jiná, blíže nespecifikovaná večeře! Proč to všechno? Protože v Janově teologii má být sám Ježíš v symbolickém smyslu tím obětním beránkem!!! Proto posunul Ježíšovo ukřižování o den dopředu, a proto učedníci žádného beránka neshánějí!

***

Neméně zajímavý je i konec všech evangelií.

Marek, Matouš i Lukáš se shodují na tom, že po večeři Páně, před svým vydáním, v noci, se šel Ježíš modlit do Getsemanské zahrady (Matouš 26:38, Marek 14:35, Lukáš 22:42), kde prosil Boha, aby mu dal sílu překonat co ho čeká:

Matouš 26
36 Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“
37 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha.
38 „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“
39 Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

Působivé… Nicméně Jan nás o tomto neinformuje, ani slovem! Kolik věřících si tohoto zdánlivého detailu všimlo?

Podobně na kříži Ježíš u Synoptiků propadal pochybám:
Matouš 27:46 Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lama sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

U Jana ale Ježíš nic takového neřekne! Řekne jen
Jan 19
28 Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“
29 Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům.
30 Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.

***

Nyní srovnejme, co lze z evangelií vyvodit o Ježíšově identitě.

Nejprve musím připomenout, že pojem “Boží Syn” neznamenal pro lidi v Ježíšově době to, co pod tím pojmem rozumíme dnes. Tedy prostě Boha v lidské podobě. Boží Syn byl pro tehdejší lidi člověk, nadaný od Boha velkou mocí, a mající s Bohem určitý úzký a výsadní vztah. Říkalo se tak některým králům (např. Davidovi), nebo některým významným prorokům. Někdy tito lidé mohli být nahlíženi i jako polobozi (jako např. Ježíš u Matouše a Lukáše, nikoliv už u Marka) – ovšem vždy zde byla jasný a zřetelný odstup od Jediného Boha Izraele.

Podle Marka, Lukáše i Matouše byl Ježíš Mesiáš a Boží Syn, kterého si Bůh oblíbil (Mk 1:11 Z nebe zazněl hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.”, Matouš 3:17, Lukáš 3:22). Jeho úkolem bylo hlásat evangelium, čímž byla míněna zvěst o brzkém příchodu Božího království (Mk 1:14-15). Z našeho hlediska bychom mohli říct, že Ježíš podle Synoptiků byl jasným apokalyptickým prorokem.

NIC nenasvědčuje tomu, že by kterýkoliv ze Synoptiků považoval Ježíše za rovného Bohu.

Naproti tomu Janův Ježíš veřejně a otevřeně prohlašoval:

Jan 6:38 Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
Jan 6:48 Já jsem chléb života.
Jan 8:12 Ježíš k nim pak znovu promluvil: Já jsem světlo světa.
Jan 8:58 Ježíš odpověděl: Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.

ŽÁDNÝ ze Synoptiků nezaznamenal ani jeden z těchto výroků, ani nic podobného.

Jediné vysvětlení věřících, které jsem slyšel, je, že Ježíš toto prohlašoval (zřejmě vždy před stejnou!) skupinkou svých učedníků, před jakýmsi “vnitřním kruhem”. Toto vysvětlení je ovšem zcela nesmyslné. Zaprvé takovému výkladu naprosto nic u Jana nenasvědčuje. V kontextu Janova evangelia Ježíš na rozdíl od Synoptiků neskrývá nic, naopak, vše prohlašuje zcela otevřeně, dokonce demonstrativně, a současně i jasně deklaruje tento cíl (dát o sobě vědět, a dokázat kdo je). Konkrétně ten výrok “Já a Otec jsme jedno” měl říct zcela veřejně, před “Židy”! (kteří ho pak chtěli ukamenovat)

Navíc to vysvětlení předpokládá, že by se učedníci o těchto neobyčejných tvrzeních spolu vůbec nebavili, aniž by ale Ježíš dal k podobnému chování pokyn. Navíc by se o tom nesměli bavit i desítky let po Ježíšově smrti. I přesto by se to ale PAK muselo nějakým záhadným způsobem dostat na světlo, a to zejména až po sepsání Marka, Matouše a Lukáše. Pokud tomuto někdo věří, pak mi nezbývá než vzdát hold rčení “Víra hory přenáší”.

Apokalypticismus je u Jana zcela potlačen, a Božímu Království věnuje Janův Ježíš dvě nevýznamné zmínky za celé evangelium, přičemž ho navíc vytlačí někam do spirituálna: “Mé království není z tohoto světa” (Jan 18:36)

***

Závěrem chci upozornit na to, že celkově to celé dává perfektní smysl – jen trochu jiný, než by křesťané asi chtěli. Jediný a velmi prostý vysvětlující přepoklad je, že Jan prostě přizpůsoboval fakta tak, aby lépe odpovídala jeho teologickým maximám. Takže:

Proč Jan nepíše o tom, že byl Ježíš pokřtěn? Inu, copak to dává smysl, křtít Boha?!
Proč Jan nepíše o větě z nebe po křtu, že si Bůh Ježíše “oblíbil”? No – když Ježíš a Bůh jedno jsou, tak jaký by to asi mělo smysl?
Proč nemluví Ježíš u Jana v podobenstvích? No protože Ježíš je pro Jana předmětem svého vlastního evangelia, u Jana spočívá evangelium v kázání sebe sama, nikoliv v kázání Božího království jako u Synoptiků! Spása je V NĚM, v Ježíši, ve víře v NĚJ! Proto mluví naprosto otevřeně o své identitě, a k čemu pak podobenství? Podobenství byla u Synoptiků použita k tomu, aby jim “mnozí nerozuměli”!
Proč Ježíš u Jana mluví o Božím Království zcela okrajově, a velmi spirituálně? Inu, viz výše. Janův Ježíš nekázal evangelium Božího Království, ale kázal evangelium spásy skrze víru v Ježíše Krista. Prostě jiný Ježíš, jiné evangelium.
Proč se Ježíš u Jana nezmiňuje o transfiguraci, o Mojžíšovi a Eliášovi? No protože Synoptikům tato epizoda sloužila jako symbolický koncept (umístěný vždy v prostřed každého ze tří synoptických evangelií), naznačující odhalení Ježíšovy identity. U Jana byla Ježíšova identita zřejmá od samého počátku, dokonce byla naznačena už v Janovském prologu – a nebylo tedy co odhalovat.
Proč Ježíš u Jana jasně tvrdí, že spása spočívá vždy a výhradně jen ve víře v Něj (Ježíše)? No, protože tohle je jádrem, předmětem Ježíšova evangelia podle Jana!
Proč se Ježíš nejde u Jana modlit do Gatsemane, aby mu Bůh dal sílu vše překonat? Nemusím už odpovídat, že?
Proč Ježíš na kříži u Jana nenaříká “Bože Bože, proč jsi mě opustil?” Ponechávám bez odpovědi, je zřejmá.
Proč Jan posunul datum Ježíšova ukřižování o den dopředu jsem už vysvětlil.

Lapidárně řečeno – mě z toho plyne, že výrazná část obsahu Janova evangelia vznikla v průběhu desetiletí přímo v Janově komunitě, a nemá nic společného se skutečným historickým Ježíšem. Nemáme žádný důvod byť jen na okamžik věřit tomu, že Ježíš kdy řekl “Já a otec jedno jsme”, nebo “dřív než byl Abraham, já jsem”. A tím vůbec netvrdím, že by členové této komunity cokoliv padělali, naopak – mám všechny důvody být přesvědčen, že všechny ty “úpravy” a “zdůrazňování vlastních teologických maxim” činili s nejlepším vědomím a svědomím.

S přihlédnutím ke všemu výše uvedenému se ovšem nezbývá než zeptat: Může za těchto okolností jakýkoliv člověk schopný přemýšlení přikládat Janovu evangeliu takovou váhu, aby na jeho základě uvěřil, že Ježíš skutečně BYL BŮH?

36 thoughts on “Jan versus Synoptici

  1. Michal Post author

    PS. zajímavé – ty tam máš překlad “jsem teď rozrušen”, a v Bibli 21 je “moje duše je sevřena úzkostí”. Jestli nebude trochu zakopaný pes v překladu. Jisté je, že pokud je problém v jediném slově, pokud jedno slovo vybočuje z ducha celého zbytku, je to podezřelé. Doma se na to podívám pořádně.

  2. Karel

    Michal: Ježíš se ptá, co BY MĚL říci? Měl by snad říci, Otče, vysvoboď mě z této chvíle? Řečnická otázka.

    Karel: Je to možné. Ale myslím, že pro nás to teď není podstatné. Podstatná je tato věta: “Nyní je má duše ROZRUŠENÁ.”

    Michal: PS. zajímavé – ty tam máš překlad “jsem teď rozrušen”, a v Bibli 21 je “moje duše je sevřena úzkostí”.

    Karel: Používám ČSP. K tomu slovu viz něco zde: http://www.greekbible.com/
    a zde http://bible.poutnici.com/?Dotaz=tarass%F3&StdHledani=0&Konk=2#zv

  3. Karel

    Michal: Ten citát z Matouše je ovšem vzhledem k čemukoliv v Janovi irelevantní, to je jasné.

    Karel: Ten jsem uvedl jen pro jeho podobnost s J 12,27. Ono těch podobnosti je tam více, ale zároveň obsahují i mnoho rozdílného. Za vše uvedu toto:

    J 12,1 Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, jehož Ježíš probudil z mrtvých. Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. Juda, Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: „Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš řekl: „Nech ji. Ať jej zachová ke dni mé přípravy k pohřbu. Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“

    L 10,38 Když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta směla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“

    Naprosto stejný scénář:
    J 12,1 Marta obsluhuje, Marie u nohou Ježíše – pomazaní nohou. Jidáš má námitky. Ježíš dává důraz na bytí s Ním.
    L 10,38 Marta obsluhuje, Marie u nohou Ježíše – poslouchá. Marta má námitky. Ježíš dává důraz na bytí s Ním.

  4. protestant

    [CEP2001] J 12:27 „Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. ([ Ž 6:4; Mk 14:34- Mk 14:35])
    [Bible21] J 12:27 Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle’? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli.
    [CSP] J 12:27 „Nyní je má dušea prozrušena.b Co mám říci? ‚Otče,c zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišeld k této hodině. a Mt 26:38 b Mt 2:3p c Mt 11:25 d J 18:37; 1Tm 1:15
    [KB1613] J 12:27 Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

  5. Karel

    Michal: Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘?
    Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. Otče, oslav své jméno!“
    Ježíš se ptá, co BY MĚL říci? Měl by snad říci, Otče, vysvoboď mě z této chvíle? Řečnická otázka.

    Karel: Přemýšlel jsem nad tím. Více než řečnická otázka mi to přijde spíš jako povzdech. Ježíš je neklidný/úzkostlivý/rozrušen a ví, že z toho Jej nikdo nevysvobodí (“Co mám říct, Otče, vysvoboď mne?”). Přichází nevyhnutelné, přichází to, proč přišel. (“Otec mne nevysvobodí, vždyť kvůli teto hodiny jsem přišel.”)

  6. Jirka

    Michal: Lapidárně řečeno – mě z toho plyne, že výrazná část obsahu Janova evangelia vznikla v průběhu desetiletí přímo v Janově komunitě, a nemá nic společného se skutečným historickým Ježíšem. Nemáme žádný důvod byť jen na okamžik věřit tomu, že Ježíš kdy řekl “Já a otec jedno jsme”, nebo “dřív než byl Abraham, já jsem”.

    Jirka: Zajímavě je o tomto pojednáno v knize Lee Strobela Kauza Kristus, kterou teď mám rozečtenou. Na str. 24 – 25 se píše: “”Dokážete mi toto téma o Ježíšově božství najít v synoptických evangeliích?” “Ano, samozřejmě,” odpověděl. “Není to sice vyjádřeno tak explicitně, ale najdete to v nich. Vezměte si například příběh o tom, jak Ježíš chodil po vodě, který je v Matoušovi a v Markovi (14,26-27; 6,50-51) Většina překladů zamlžuje skutečný význam Ježíšova řeckého výroku, když ho překládá třeba takto: “Nebojte se, to jsem já.” Přitom v řeckém originále doslova stojí: “Nebojte se, JÁ JSEM.” Poslední slova jsou přesně totožná s tím, co Ježíš říká v Janově evangeliu (8,58), když sám sebe označuje Božím jménem – JÁ JSEM. A když se podíváte do knihy Exodus (3,14), zjistíte, že je to přesně ten výraz, jímž se Bůh označil, když se zjevil Mojžíšovi v hořícím keři.”

    pozn. – Já jsem osobně řecké originály nezkoumal, ale možná by to stálo za ověření.

  7. Karel

    J 8,58 …..πρὶν Ἀβραὰμ γενέσθαι ἐγὼ εἰμί.
    Mt 14,27 …..Θαρσεῖτε, ἐγώ εἰμι: μὴ φοβεῖσθε.
    Mk 6,50 …..Θαρσεῖτε, ἐγώ εἰμι: μὴ φοβεῖσθε.
    Mt 22,32 Ἐγώ εἰμι ὁ θεὸς Ἀβραὰμ καὶ….

    S tím přirovnáním k JÁ JSEM z Exodus bych byl opatrný:
    J 9,9 ἐκεῖνος ἔλεγεν ὅτι Ἐγώ εἰμι.
    Mt 26,22 ….ἕκαστος, Μήτι ἐγώ εἰμι, κύριε;
    Prostě, sousloví JÁ JSEM ještě nutně neznamená, že jde o shodu s JÁ JSEM z Exodu.

  8. Karel

    Michal: Janovo evangelium se od evangelií Synoptických liší velmi výrazně i obsahem. Celých 90% materiálu v Janově evangeliu najdeme jen u něj, a u žádného ze Synoptiků!

    Karel: Kde jsi na ty počty Michale přišel? Udělal jsem malý rozbor, zde je:

    1 Úvod. Jan Křtitel. Povolání apoštolu.
    2 Kana galilejská. Vyhnání z chrámu.
    3 Nikodem. Ježíš a Jan.
    4 Samaří. Uzdravení syna královského úředníka.
    5 Uzdravení chromého u Bethesdy, uzdravení v sobotu. Kázání.
    6 Nakrmení davu. Chůze po moři. Kázání.
    7 Kázání.
    8 Cizoložná žena. Kázání.
    9 Uzdravení slepého.
    10 Kázání.
    11 Lazar. Rozhodnutí Ježíše zabít.
    12 Šest dni před smrti, pomazaní k pohřbu. Oslátko. Kázání.
    13 Večeře, mytí nohou. Jidáš jde zradit.
    14 Kázání.
    15 Kázání.
    16 Kázání.
    17 Modlitba.
    18 Zajetí. Petrovo zapření. Výslech u velekněze. Výslech u Piláta.
    19 Zbičování a ukřižování. Pohřeb.
    20 Setkání po vzkříšení – Marie Magdalská, učedníci, Tomáš.

    Bez podobnosti se synoptickými evangelii: Kana galilejská. Nikodem. Samaří. Cizoložná žena. Lazar. Mytí nohou

    Podobnost se synoptickými evangelii: Vyhnání z chrámu. Ježíš a Jan. Královský úředník (u synoptiku setník). Uzdravení chromého, uzdravení v sobotu. Nakrmení davu. Chůze po moři. Uzdravení slepého. Rozhodnutí Ježíše zabít. Pomazaní k pohřbu. Oslátko. Večeře. Jidáš jde zradit. Zajetí. Petrovo zapření. Výslech u velekněze. Výslech u Piláta. Zbičování a ukřižování. Pohřeb. Setkání po vzkříšení.

    Tohle mi nepřijde jako 90 na 10. Spíš naopak. Neříkám, že jde o úplnou shodu, ale podobnost upřít nelze. Ani synoptické evangelia nejsou ve výpovědích o stejných událostech za jedno. Jan mi přijde, že si příběhu užívá, synoptici mi přijdou vůči němu strozí.

    Pak je tu ještě kázání. Nevidím v tom větší problém. Každý se soustředil na něco jiného. Synoptický ježíš spíše vyučuje lidi o tom jak by se měli chovat, Janův Ježíš zase o tom, kým vlastně Ježíš je, jaky je Jeho vztah s Otcem, a jaky by měli mít k Němu vztah Jeho učednici. Nemyslím si, že tímto jsou synoptici a Jan v rozporu. Doplňuji se.

  9. Michal Post author

    Karle samozřejmě jsem si to nevycucal z prstu, konkrétně tohle číslo je z anglické wiki:
    http://en.wikipedia.org/wiki/Gospel_of_John
    Though the three Synoptic Gospels share a considerable amount of text, over 90% of John’s Gospel is unique to him.

    Máš tam dokonce citaci, odkud ten údaj je:
    Marshall, Celia Brewer and Celia B. Sinclair. A Guide Through the New Testament. Westminster John Knox Press, 1994. ISBN 0-664-25484-5

  10. Michal Post author

    Karle já se dívám na to Tvé srovnání – kde máš v Synopticích ta kázání a modlitbu z kapitol 7, 14, 15, 16, 17? Na to jsi nějak zapomněl, ne?

  11. Michal Post author

    Karle, jestli ale chceš, tak to můžeme spočítat přesně. Mě samotného by to zajímalo. Jen by s tím bylo asi dost práce, a je otázka jestli to za to stojí, no…

  12. Karel

    Michal says: Karle já se dívám na to Tvé srovnání – kde máš v Synopticích ta kázání a modlitbu z kapitol 7, 14, 15, 16, 17? Na to jsi nějak zapomněl, ne?

    Karel: Nezapomněl. Opakují:

    “Pak je tu ještě kázání. Nevidím v tom větší problém. Každý se soustředil na něco jiného. Synoptický ježíš spíše vyučuje lidi o tom jak by se měli chovat, Janův Ježíš zase o tom, kým vlastně Ježíš je, jaky je Jeho vztah s Otcem, a jaky by měli mít k Němu vztah Jeho učednici. Nemyslím si, že tímto jsou synoptici a Jan v rozporu. Doplňuji se.”

    Přidávám k tomu ještě toto: Kázání jsou skutečně mimoběžné. Nemám to tak nastudované, ale řekl bych, že kázání z Jana nenajdeš u synoptiku a stejně tak i naopak. Ale řekl bych, že je to tak jak jsem napsal výše: Synoptici se soustředili na něco jiného než Jan.

  13. Karel

    Díky za ten odkaz. Ale co si myslíš o mém srovnání:

    Bez podobnosti se synoptickými evangelii: Kana galilejská. Nikodem. Samaří. Cizoložná žena. Lazar. Mytí nohou

    Podobnost se synoptickými evangelii: Vyhnání z chrámu. Ježíš a Jan. Královský úředník (u synoptiku setník). Uzdravení chromého, uzdravení v sobotu. Nakrmení davu. Chůze po moři. Uzdravení slepého. Rozhodnutí Ježíše zabít. Pomazaní k pohřbu. Oslátko. Večeře. Jidáš jde zradit. Zajetí. Petrovo zapření. Výslech u velekněze. Výslech u Piláta. Zbičování a ukřižování. Pohřeb. Setkání po vzkříšení.

    Nejde sice o naprostou shodnost, ale podobnost tam lze vidět.

  14. Karel

    Michal says: Karle, jestli ale chceš, tak to můžeme spočítat přesně. Mě samotného by to zajímalo. Jen by s tím bylo asi dost práce, a je otázka jestli to za to stojí, no…

    Karel: Já nevím jak bych to měl spočítat. Uvedl jsem příběhy, které jsou si podobné, ale zároveň i rozdílné. Kam je zařadíme? Pro jejích rozdílnost do těch 90%, nebo pro jejích podobnost do těch 10%? Nebo je rozebereme a část půjde do těch 90% a část do těch 10%? To bude ale docela pracné, navíc, můžeme vždy rozhodnout, že jde o popis jiné situace, nebo o popis z jiného úhlu? A pak co je důležitější, vědět přesně místo, čas a osoby? Nebo spíš podstatu příběhu, kdy to prve jmenované není zas tak důležité?

  15. protestant

    Michal says:
    December 22, 2011 at 4:02 pm
    Karle samozřejmě jsem si to nevycucal z prstu, konkrétně tohle číslo je z anglické wiki:
    http://en.wikipedia.org/wiki/Gospel_of_John
    Though the three Synoptic Gospels share a considerable amount of text, over 90% of John’s Gospel is unique to him.

    Máš tam dokonce citaci, odkud ten údaj je:
    Marshall, Celia Brewer and Celia B. Sinclair. A Guide Through the New Testament. Westminster John Knox Press, 1994. ISBN 0-664-25484-5

    protestant:
    Ověřil jsi ten údaj? V článku jsi jej uvedl bez odkazu na zdroj, tedy jako by byl tvůj, tedy jako že si za tím stojíš.

  16. Karel

    Michal: Pavel chápal Krista značně odtrženě od pozemské existence, a přitom ho jasně odlišoval od Boha.

    Karel: Ale i Jan odlišoval Krista od Otce. Kdyby tomu tak nebylo, muselo by jeho evangelium být prosto Kristových modliteb a slov o Otci v třetí osobě. Tomu tak však není.

Comments are closed.