Jan versus Synoptici

V dnešním článku chci připomenout některá pozoruhodná fakta plynoucí ze srovnání Janova evangelia s evangelii Synoptickými, a chci se zamyslet nad některými jejich důsledky.

Synoptická evangelia, tedy evangelium Markovo, Matoušovo a Lukášovo, jsou velmi úzce svázána (což reflektuje i samotné slovo “synoptický”). Matouš i Lukáš používají jako svůj nejdůležitější pramen Marka, a v menší míře i pramen Q Ježíšových výroků. Odlišnostmi mezi synoptiky se budu zabývat později. Pro účely dnešního článku ale považuji za podstatné, že z hlediska výpovědi o Ježíšovi se synoptici do značné míry shodují, čemuž se netřeba divit, když mají stejný hlavní zdroj (Marka).

O to zajímavější jsou ale rozdíly mezi Synoptiky a Janem.

***

První zajímavá věc je, jaký asi mohl mít Jan DŮVOD, že se nezmínil o zázračných okolnostech kolem Ježíšova narození. Nevěděl o nich snad? Nebo se mu třeba … nezdály věrohodné? A nebo zastával rovnou názor, že se nic takového vůbec nestalo? Později se k této otázce ještě vrátím.

Všichni autoři evangelií kladou na začátek Ježíšovy “mise” jeho setkání s Janem Křtitelem, pak popisují jeho působení, a končí jeho ukřižováním a následným zmrtvýchvstáním. Tělo všech evangelií se tedy zabývá stejným časovým úsekem. Janovo evangelium však popisuje tři různé Velikonoční svátky (2:13, 6:4, a 11:55, kde už se blíží ukřižování) (židovská slavnost Pessah). Z toho lze usoudit, že podle Jana trvalo Ježíšovo působení od začátku do konce cca tři roky.

Naproti tomu u žádného ze Synoptiků nic nenasvědčuje tomu, že by od setkání s Janem Křtitelem do Ježíšova ukřižování nastaly Velikonoce, tedy svátek Pessah, víc než jedenkrát – totiž tehdy, když byl ukřižován. Navíc nic v jejich příbězích nenapovídá tomu, že by v některých místech byla ve skutečnosti mnohaměšíční pauza. Podle Synoptiků tedy Ježíš pravděpodobně učil jen necelý jeden rok. Netvrdím, že toto je v pravém smyslu rozpor, ale rozhodně to snižuje spolehlivost všech těch výpovědí.

Poněkud větší problém se skrývá v samotném setkání s Janem Křtitelem. Zatímco všichni Synoptici se shodují, že se Ježíš dal pokřtít – Jan toto nezmiňuje! Janův Ježíš se pokřtít nedal, a přitom setkání s Janem Křtitelem popisuje. Proč?

Janův Ježíš také jinak mluví, než Ježíš Synoptiků. Jeho promluvy jsou mnohem delší, a jsou více filozoficky zaměřené. V Janovi 14-16 zabírá jediný Ježíšův proslov 3 kapitoly! U Marka, Matouše i Lukáše naproti tomu mluví Ježíš víceméně v jednoduchých větách.

U Synoptiků mluví Ježíš velmi často v podobenstvích (dokonce podle Marka mluví na veřejnosti VÝHRADNĚ v podobenstvích! Mk 4:34) U Jana naproti tomu nepoužije v celém evangeliu pravé podobenství ANI JEDNOU. Toto je podle mého názoru první zásadní problém. Všichni evangelisté Ježíše citují. Pokud se způsob Ježíšova vyjadřování v Janovi oproti Synoptikům tímto způsobem liší, je to pro racionálně uvažujícího člověka prostě problém věrohodnosti takových svědectví.

***

Janovo evangelium se od evangelií Synoptických liší velmi výrazně i obsahem. Celých 90% materiálu v Janově evangeliu najdeme jen u něj, a u žádného ze Synoptiků! Podobně i naopak. Jan pomíjí většinu Synoptického materiálu. Slyšel jsem vysvětlení, že materiálu o Ježíšovi bylo v té době takové obrovské množství, že když si Synoptici i Jan víceméně náhodně vybrali, tak došlo k tomu že společných měli pouhých 10%. To se mi ale jeví jako neuspokojivé – proč by potom Matouš a Lukáš vycházeli z Marka a Q, a toto ohromné množství materiálu by v mnohem větším množství nepoužili? Další možností je, že Janův materiál byl dlouho ukryt, ztracen – ale jak by k tomu mohlo dojít? Ježíš měl dle Jana kázat otevřeně a veřejně! Všichni to mohli slyšet!

Navíc Jan pominul i mnohé poměrně významné epizody – Proč se třeba nezmínil o transfiguraci na hoře, tj. o setkání s Mojžíšem a Eliášem? Všichni Synoptici toto považovali z pochopitelných důvodů za velmi důležité! (Matouš 17, Marek 9, Lukáš 9:28-36) Navíc, Jan měl být jedním ze tří učedníků (Mk 9:2), kteří u tohoto neobyčejného úkazu byli osobně přítomni, a jistě mohl přispět se svými vlastními zajímavými postřehy. PROČ toto neučinil?

A proč Synoptici nemluví o vzkříšení z mrtvých Lazara, který byl v hrobě tři dny, a už se rozkládal? ŽÁDNÝ tak mocný zázrak u Synoptiků není, ani zdaleka – proč toto Synoptici pomíjejí? Nevěděli snad o Lazarovi? Nepřišel jim tak neobyčejný zázrak důležitý? A nebo … si to Jan vymyslel? (méně agresivně řečeno, příběh vznikl kulturně evolučním procesem v Janově komunitě, a Jan mu skutečně věřil)

Podobně nikomu ze synoptiků asi nepřišel zaznamenáníhodný působivý zázrak s proměnou vody ve víno (Jan 2), a to hned na samém počátku Ježíšovy dráhy! – žádný o něm nepíše! Nepřišel jim zajímavý, … a nebo o něm spíš nevěděli, protože šlo opět o “invenci” Janovské komunity?

Hlavním typem zázraků, a defacto hlavní Ježíšovou činností u Synoptiků je vymítání démonů z nemocných lidí. Janův Ježíš ale nevymítá démony ANI JEDNOU. Místo toho vykonal v průběhu svého působení 7 velkých zázraků, kterým říká “znamení”. (Na okraj, ve dvou verších, Jan 20:30-31 je pak poznámka, že Ježíš vykonal i mnoho jiných zázraků. Vzhledem k okolnímu kontextu, zejména následující větě, začínající slůvkem “Potom”, se zdá, že tyto dva verše nejsou původní – ale to pro nás teď není podstatné)

***

Za velmi důležitý považuji rozpor v tom, jak Ježíše poznávali lidé. U Synoptiků (zvlášť je to patrné u Marka) až do poloviny evangelia vlastně nikdo netušil, kdo vlastně Ježíš je. Až v polovině Markova evangelia začal chápat Petr (Mk 8:29 „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš!“ odpověděl mu Petr.) I tak ale Petr chápal, kdo Ježíš je, jen velmi mlhavě, a navíc ho Ježíš napomínal, aby jeho identitu neprozrazoval (Mk 8:30).

Obdobně tomu je i u Matouše a Lukáše.

Naproti tomu Janův Ježíš mluví o své identitě naprosto otevřeně a veřejně. Lidé ho poznávají od samého začátku, viz příhoda s Natanaelem, hned druhý den po setkání s Janem Křtitelem:

Jan 1:49 “Rabbi!” zvolal Natanael, „Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“

Toto je ovšem velmi závažné. Nemůže mít současně pravdu Jan, tvrdící že lidé Ježíše poznávali od samého začátku, a Synoptici, shodující se na tom, že Ježíš se lidí a svých učedníků, na to co si o něm myslí opakovaně dotazoval, a ti soustavně nic nechápali. U Marka víceméně nikdo nic pořádně nepochopil až do samého konce.

To nás přivádí k velmi zajímavému postřehu, při jakých příležitostech Ježíš dělá své zázraky. U Synoptiků Ježíš dělá zázraky většinou uzdravováním, a to spíš v soukromí, aby lidem pomohl nebo je odměnil za jejich víru. Soustavně je napomíná, aby o jeho skutcích nikomu neříkali. Další jeho zázraky jsou zase spíš “jen tak mimochodem” (učedníci ho večer v soukromí vidí jak jde po vodě, nasytí zástup lidí chlebem a rybami protože mají hlad).

V příkrém rozporu s tím ale u Jana Ježíš za celou dobu neudělá NIC aby skryl svou identitu (žádné Markovo “ale nikomu nic neříkejte!”) ale naopak dělá všechna znamení veřejně, zcela otevřeně, a PRÁVĚ PROTO, aby lidem svoji identitu prokázal (např. Jan 9:3 Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na něm byly zjeveny Boží skutky.).

Snaha Janova Ježíše otevřeně demonstrovat svoji moc je nádherně vidět u vzkříšení Lazara z mrtvých.

Jan 11
4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn.“
5 Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.
6 Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.

Ježíš cíleně nechal Lazara zemřít, a poté “uležet” pár dní v hrobě, právě za tím účelem aby víc vynikl jeho zázrak.

Jan 11
14 Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel.
15 A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

Když Ježíš u Synoptiků křísil Jairovu dceru, počkal nejdřív, až odejde zástup lidí (Matouš 9:25), a “Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra, Jakuba, Jana a rodičů děvčátka.” (Lukáš 8:51) Přítomné pak ujistil “Neplačte! Neumřela, jen spí.” (Lukáš 8:52, opět opak jeho chování v Janovi!). Když jí pomohl, neopoměl všem zakázat komukoliv říkat, co se stalo (Lukáš 8:56)

Snad je z toho patrný diametrální rozdíl oproti analogickému případu u Jana, a to snad ve všech bodech toho příběhu.

***

Teologicky mimořádně významný je nesoulad v datu Ježíšova ukřižování. Všichni Synoptici se shodují, že Ježíš byl ukřižován den PO slavnostní večeři související se svátkem Pessah. Tuto večeři nazývají Večeři Páně, a Ježíš ji organizuje a posílá učedníky shánět beránka. (Matouš 26:18-19)

Naproti tomu u Jana je Ježíš ukřižován dopoledne, v den, kdy má teprve BÝT slavnostní večeře! U Jana tedy učedníci neshánějí Beránka, a večeře u Jana není TA Slavnostní večeře Páně, ale nějaká jiná, blíže nespecifikovaná večeře! Proč to všechno? Protože v Janově teologii má být sám Ježíš v symbolickém smyslu tím obětním beránkem!!! Proto posunul Ježíšovo ukřižování o den dopředu, a proto učedníci žádného beránka neshánějí!

***

Neméně zajímavý je i konec všech evangelií.

Marek, Matouš i Lukáš se shodují na tom, že po večeři Páně, před svým vydáním, v noci, se šel Ježíš modlit do Getsemanské zahrady (Matouš 26:38, Marek 14:35, Lukáš 22:42), kde prosil Boha, aby mu dal sílu překonat co ho čeká:

Matouš 26
36 Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“
37 Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha.
38 „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“
39 Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

Působivé… Nicméně Jan nás o tomto neinformuje, ani slovem! Kolik věřících si tohoto zdánlivého detailu všimlo?

Podobně na kříži Ježíš u Synoptiků propadal pochybám:
Matouš 27:46 Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lama sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

U Jana ale Ježíš nic takového neřekne! Řekne jen
Jan 19
28 Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“
29 Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům.
30 Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.

***

Nyní srovnejme, co lze z evangelií vyvodit o Ježíšově identitě.

Nejprve musím připomenout, že pojem “Boží Syn” neznamenal pro lidi v Ježíšově době to, co pod tím pojmem rozumíme dnes. Tedy prostě Boha v lidské podobě. Boží Syn byl pro tehdejší lidi člověk, nadaný od Boha velkou mocí, a mající s Bohem určitý úzký a výsadní vztah. Říkalo se tak některým králům (např. Davidovi), nebo některým významným prorokům. Někdy tito lidé mohli být nahlíženi i jako polobozi (jako např. Ježíš u Matouše a Lukáše, nikoliv už u Marka) – ovšem vždy zde byla jasný a zřetelný odstup od Jediného Boha Izraele.

Podle Marka, Lukáše i Matouše byl Ježíš Mesiáš a Boží Syn, kterého si Bůh oblíbil (Mk 1:11 Z nebe zazněl hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.”, Matouš 3:17, Lukáš 3:22). Jeho úkolem bylo hlásat evangelium, čímž byla míněna zvěst o brzkém příchodu Božího království (Mk 1:14-15). Z našeho hlediska bychom mohli říct, že Ježíš podle Synoptiků byl jasným apokalyptickým prorokem.

NIC nenasvědčuje tomu, že by kterýkoliv ze Synoptiků považoval Ježíše za rovného Bohu.

Naproti tomu Janův Ježíš veřejně a otevřeně prohlašoval:

Jan 6:38 Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
Jan 6:48 Já jsem chléb života.
Jan 8:12 Ježíš k nim pak znovu promluvil: Já jsem světlo světa.
Jan 8:58 Ježíš odpověděl: Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.

ŽÁDNÝ ze Synoptiků nezaznamenal ani jeden z těchto výroků, ani nic podobného.

Jediné vysvětlení věřících, které jsem slyšel, je, že Ježíš toto prohlašoval (zřejmě vždy před stejnou!) skupinkou svých učedníků, před jakýmsi “vnitřním kruhem”. Toto vysvětlení je ovšem zcela nesmyslné. Zaprvé takovému výkladu naprosto nic u Jana nenasvědčuje. V kontextu Janova evangelia Ježíš na rozdíl od Synoptiků neskrývá nic, naopak, vše prohlašuje zcela otevřeně, dokonce demonstrativně, a současně i jasně deklaruje tento cíl (dát o sobě vědět, a dokázat kdo je). Konkrétně ten výrok “Já a Otec jsme jedno” měl říct zcela veřejně, před “Židy”! (kteří ho pak chtěli ukamenovat)

Navíc to vysvětlení předpokládá, že by se učedníci o těchto neobyčejných tvrzeních spolu vůbec nebavili, aniž by ale Ježíš dal k podobnému chování pokyn. Navíc by se o tom nesměli bavit i desítky let po Ježíšově smrti. I přesto by se to ale PAK muselo nějakým záhadným způsobem dostat na světlo, a to zejména až po sepsání Marka, Matouše a Lukáše. Pokud tomuto někdo věří, pak mi nezbývá než vzdát hold rčení “Víra hory přenáší”.

Apokalypticismus je u Jana zcela potlačen, a Božímu Království věnuje Janův Ježíš dvě nevýznamné zmínky za celé evangelium, přičemž ho navíc vytlačí někam do spirituálna: “Mé království není z tohoto světa” (Jan 18:36)

***

Závěrem chci upozornit na to, že celkově to celé dává perfektní smysl – jen trochu jiný, než by křesťané asi chtěli. Jediný a velmi prostý vysvětlující přepoklad je, že Jan prostě přizpůsoboval fakta tak, aby lépe odpovídala jeho teologickým maximám. Takže:

Proč Jan nepíše o tom, že byl Ježíš pokřtěn? Inu, copak to dává smysl, křtít Boha?!
Proč Jan nepíše o větě z nebe po křtu, že si Bůh Ježíše “oblíbil”? No – když Ježíš a Bůh jedno jsou, tak jaký by to asi mělo smysl?
Proč nemluví Ježíš u Jana v podobenstvích? No protože Ježíš je pro Jana předmětem svého vlastního evangelia, u Jana spočívá evangelium v kázání sebe sama, nikoliv v kázání Božího království jako u Synoptiků! Spása je V NĚM, v Ježíši, ve víře v NĚJ! Proto mluví naprosto otevřeně o své identitě, a k čemu pak podobenství? Podobenství byla u Synoptiků použita k tomu, aby jim “mnozí nerozuměli”!
Proč Ježíš u Jana mluví o Božím Království zcela okrajově, a velmi spirituálně? Inu, viz výše. Janův Ježíš nekázal evangelium Božího Království, ale kázal evangelium spásy skrze víru v Ježíše Krista. Prostě jiný Ježíš, jiné evangelium.
Proč se Ježíš u Jana nezmiňuje o transfiguraci, o Mojžíšovi a Eliášovi? No protože Synoptikům tato epizoda sloužila jako symbolický koncept (umístěný vždy v prostřed každého ze tří synoptických evangelií), naznačující odhalení Ježíšovy identity. U Jana byla Ježíšova identita zřejmá od samého počátku, dokonce byla naznačena už v Janovském prologu – a nebylo tedy co odhalovat.
Proč Ježíš u Jana jasně tvrdí, že spása spočívá vždy a výhradně jen ve víře v Něj (Ježíše)? No, protože tohle je jádrem, předmětem Ježíšova evangelia podle Jana!
Proč se Ježíš nejde u Jana modlit do Gatsemane, aby mu Bůh dal sílu vše překonat? Nemusím už odpovídat, že?
Proč Ježíš na kříži u Jana nenaříká “Bože Bože, proč jsi mě opustil?” Ponechávám bez odpovědi, je zřejmá.
Proč Jan posunul datum Ježíšova ukřižování o den dopředu jsem už vysvětlil.

Lapidárně řečeno – mě z toho plyne, že výrazná část obsahu Janova evangelia vznikla v průběhu desetiletí přímo v Janově komunitě, a nemá nic společného se skutečným historickým Ježíšem. Nemáme žádný důvod byť jen na okamžik věřit tomu, že Ježíš kdy řekl “Já a otec jedno jsme”, nebo “dřív než byl Abraham, já jsem”. A tím vůbec netvrdím, že by členové této komunity cokoliv padělali, naopak – mám všechny důvody být přesvědčen, že všechny ty “úpravy” a “zdůrazňování vlastních teologických maxim” činili s nejlepším vědomím a svědomím.

S přihlédnutím ke všemu výše uvedenému se ovšem nezbývá než zeptat: Může za těchto okolností jakýkoliv člověk schopný přemýšlení přikládat Janovu evangeliu takovou váhu, aby na jeho základě uvěřil, že Ježíš skutečně BYL BŮH?

36 thoughts on “Jan versus Synoptici

  1. Slávek Černý

    Michale super článek:-) Jen jeden dotaz na Pavlovy dopisy: považoval Pavel Ježíše za boha? Podle mě ne. Naopak všude, kde se o Ježíši a Bohu zmiňuje, vždy důsledně rozlišuje: Boha a našeho pána Ježíše Krista. Spíš jej považuje za člověka, syna Božího a obdařeného duchem Božím. Něco jako si katolíci představují svaté.

    Jediný způsob, jak dát dohromady učení o svaté trojici je smíchat Pavla a Jan. Pavel mluví o Bohu otci a Ježíši synovi, Jan pak tvrdí že Ježíš je Bůh. Lup a máme boží trojici, když přidáme všudypřítomného ducha, který se vyskytuje u obou.

  2. Michal Post author

    Slávku, dobrá otázka!

    Podle mě byla Pavlova teologie cosi třetího, byla zřetelně odlišná jak od Synoptiků, tak od Jana. Pavel chápal Krista značně odtrženě od pozemské existence, a přitom ho jasně odlišoval od Boha. Pavel věřil, že “skrze Krista bylo všechno stvořeno”. Byl celkem jasným zastáncem apokalypticismu, očekával brzký konec “světa jak ho známe”. V Kristu viděl Syna Člověka, který sestoupí při apokalypse z nebe, a doslova uchvátí ty co v něj věří, a vezme je s sebou nahoru. Píše, že “Pak už budou s Pánem navždy”. Při tom bude zkoncováno s mocnostmi zla, které vládnou světu. Nezdá se, že by Pavel věřil v pozemské Království Boží, na rozdíl od Synoptiků.

    O Pavlově teologii určitě brzo něco napíšu, je to podle mě velmi zajímavá záležitost!

  3. Slávek Černý

    Je celkem zajímavé, jak křesťané vynikají v tom nějakým způsobem syntetizovat 3 odlišné texty s odlišným a často protichůdným poselstvím do jediné nauky. (těch textů a poselství je samozřejmě daleko víc).

    Protestant se tu potom diví, jak mohou někteří křesťané věřit dvěma protiřečícím si příběhům zároveň, načež sám předvede to samé na daleko grandióznější škále jen tím, že se prohlásí za křesťana. Co je nakonec učení o svaté trojici jiného, než snaha logicky do sebe zapasovat několik protiřečících si textů?

  4. Karel

    Janová Krista jsi ponížil vzhledem k synoptickému Kristu, jako by jsi předpokládal, že ten synoptický je blíže historickému. Jak jinak chápat tvou větu: “…a nemá nic společného se skutečným historickým Ježíšem.” Ptám se tě: Proč nemá Janův Kristus nic společného s historickým? Ty víš jak vypadal historický Ježíš, aby jsi Jej mohl porovnat s Janovým a vyslovit rozsudek? Co když Janův Kristus je bližší skutečnosti, než ten synoptický? Můžeš to nějak rozhodnout?

  5. Michal Post author

    Karel: Co když Janův Kristus je bližší skutečnosti, než ten synoptický? Můžeš to nějak rozhodnout?

    S jistotou určitě ne. Pokud ale chceš věřit, že skutečný Ježíš je ten Janův, měl bys asi mít nějak zdůvodněno, proč Marek, Matouš i Lukáš pochopili Ježíše tak odlišně, a zejména proč ignorovali tu Ježíšovu jasnou zvěst, že je Bůh…

  6. Michal Post author

    Ovšem úplně ideální je, Karle, věřit a neřešit to 🙂

    On Luther už v roce 1546 moc dobře věděl co říká, když řekl že “Ale děvka ďáblova, rozum, ta krásná běhna, přichází, a chce být chytrá, myslí si, že to, co říká, pochází z Ducha svatého; kdo nám pak pomůže? Ani právník či lékař, ani král či císař. Neboť je to největší děvka, kterou ďábel má.”

    😉

  7. Karel

    Ještě bych k předešlému dodal toto:
    Pokud bych si měl vybrat, který Kristus je bližší historickému, bral bych Janová. A proč? Pavlová teologie a Janová mi přijde bližší. U synoptiku se nemohu zbavit dojmů, že Kristův životopis je naroubován na starozákonní výroky. Jan mi přijde ucelený, synoptici jako by vzali ohraničené příběhy a zkusili je sladit do jediného a k tomu ještě vytvořili nějaké zarámovaní.
    K zbytku se možná vyjádřím zítra. Jdu do hajan. 😀

  8. protestant

    Evangelium podle Jana

    Je nejmladší, jeho vznik se klade na konec 1. stol. buď do Malé Asie, nebo do Sýrie. Nepatří mezi synoptiky, je to 4. a poslední evangelium přijaté do NZ kánonu. Je to vlastně dogmatika, převyprávěná do příběhu JK. J si dává pozor, aby z toho byl opravdu příběh, aby to nebyla je čirá dogmatika. Přesně rozezná hranici hereze (doketismus, gnose), jde až na ni, ale nikdy ji nepřekročí. Proto i dogmatiky následujících století vycházejí většinou právě z J.

    J vyprávění je na hranici mezi poezií a prózou, domnívá se, že poezií lze vyjádřit více. Má velmi omezený slovník, monotónní způsob podání, který je ale dokonale barvitý.

    J zvláštně pracuje s časem, prolínají se zkušenosti se vzkříšeným a nevzkříšeným. Projevuje se zde i prézentní eschatologie, už např. v rozhovoru s Nikodémem (Kdo v něho věří, již nebude souzen.)

    Vedle společných látek se synoptiky přináší toto evangelium i tzv. janovskou tradici, která je obohacena o rozhovory z nejužšího kruhu učedníků s Ježíšem, kde JK mluvil o tématech zjevení jinak než před ostatními lidmi.

    JK je pro J naddějinné Slovo, Boží Syn s tajemným vztahem k Bohu Otci, Bůh sám. JK u J očividně souvisí se sz kněžskou službou, charakteristický je také zájem o Samaří, dost pozornosti je věnováno ženám, typickým rysem je vědomá návaznost na synoptiky či synoptickou tradici. J předpokládá znalost synoptiků u čtenáře, klade pak posunuté důrazy, aby si toho čtenář všiml. Charakteristickým prvkem jsou dlouhé dialogy, v nichž se často objevuje Ježíšovo ”Já jsem…”. Je to až analogie podobenství, často ten výrok také do podobenství rozvinut bývá. Je uvedeno 7 největších divů JK.

    http://www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-PZNZ.html

  9. Michal Post author

    Protestante, máš pocit, že ten text řeší jakýkoliv z problémů, které jsem v tom článku přednesl?

    Navíc, o tom standardním “řešení” s tím “vnitřním kruhem učedníků” jsem v tom článku přece jasně mluvil, a také jsem popsal, proč je neuspokojivý! A ten tvůj text se nijak nevypořádává s mou kritikou – ale zas jen přednese ten v článku vyvrácený argument!

    Fakt dobré… 🙂

  10. Karel

    Nebudu dávat odpovědi, jen možnosti. Na některé body nemám zatím ani to.

    Michal: První zajímavá věc je, jaký asi mohl mít Jan DŮVOD, že se nezmínil o zázračných okolnostech kolem Ježíšova narození. Nevěděl o nich snad? Nebo se mu třeba … nezdály věrohodné? A nebo zastával rovnou názor, že se nic takového vůbec nestalo? Později se k této otázce ještě vrátím.

    Karel: Přikláním se k názoru, že synoptici si události kolem narození vymysleli. Jejích evangelia mi přijdou jako sbírka kdysi samostatných bloku, schopných existovat samy o sobě. Oni tyto bloky vzali a pokusili se je zakomponovat do jediného příběhu a tomuto příběhu se pokusili dát určitý rámec.
    A proč takto neučinil Jan? Znal Jan synoptické evangelia, nebo ty samostatné bloky? Můj dojem je, že se vyvíjeli samostatně, bez vlivu na sebe. Přesto však něco museli mít společného jak jsi správně podotkl – život Ježíše Krista, který popisovali. Proč se tedy tak liší? Synoptici mi přijdou jako lide, kteří nebyli svědky události, které popisuji, sesbírali to co kolem sebe měli. A brali vše. Z Jana mám pocit, že byl přímým svědkem. Zároveň však Janu nejde o to, aby vše co se dělo zapsal, zapsal jen to co považoval za nutné k sdělení toho, kdo byl Ježíš.
    Rozdíly o kterých píšeš dále by mohly být vysvětlený dvěma rozdílnými teologiemi, tedy, názor člověka jenž věci popisuje ovlivní výsledný popis. Která z teologii je správná?
    Zaujalo mne toto: Synoptici jako obvinění k ukřižování uvádějí toto: “Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech ji vybudovat.” ale mlčí o obvinění z toho, že se Ježíš vydával za Božího Syna. Jan přichází s tímto obviněním: “My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.” ale mlčí o zboření chrámu. Přijde mi, že ten první důvod byla jen záminka k tomu, aby se zbavili nepohodlného člověka, tedy, že to nebyl hlavní důvod, proč se Ježíše chtěli zbavit. Otázkou je co bylo tím hlavním důvodem a proč jej synoptici jasně neodhalili, snad jen naznačili v otázce, kterou žide Kristu následně položili: “Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!”
    Ale ten druhý, Janův důvod mi přijde jako ten pravý, řekl bych, že není proč se divit, že Ježíše chtěli zabit. Ježíš židy kritizuje, nazývá je ďáblovými dětmi a ještě navíc příliš neskrývá svou identitu. Jan na rozdíl od synoptiku věci nezakrývá, ale odhaluje tak jak jsou. Oboji tedy, jak synoptici, tak Jan v sobě nesou informaci, že židům vadilo to, za koho se Ježíš pokládal, jen synoptici, to neříkají na plnou hubu. Proč to neříkají?
    Dale v textu píšeš toto: “…No protože Ježíš je pro Jana předmětem svého vlastního evangelia, u Jana spočívá evangelium v kázání sebe sama, nikoliv v kázání Božího království jako u Synoptiků! Spása je V NĚM, v Ježíši, ve víře v NĚJ!…”

    Zajímavé na tomto tvém vývodu je, že se Janovo evangelium, údajně nejmladší, shoduje s Pavlovou teologii, tedy s texty patřící k tomu nejstaršímu co máme.

  11. Karel

    Upřesnění k předešlému:
    ….si události kolem narození vymysleli. ….
    To neznamená, že si museli vymyslet vše. Otázkou je, jestli jsme schopni rozhodnout co. Narození v Betlémě. Tady bych řekl “přání otcem myšlenky”. Popis jak dostat Marii do Betléma budí dojem umělé vytvořeného příběhu. Mesiáš se má narodit v Betlémě, o Ježíši je známo, že je z Galileje.

    ….že se vyvíjeli samostatně, bez vlivu na sebe….
    Ten vývoj bych viděl spíš jen u synoptických evangelii, ne u Jana.

    ….dvěma rozdílnými teologiemi, tedy…
    Přemýšlím nad tím, jestli jsem tady zvolil vhodné slova. Jestli by nebylo vhodnější použit slovo idea, názor.

  12. Karel

    Karel: ….Mesiáš se má narodit v Betlémě, o Ježíši je známo, že je z Galileje…..

    Zajímavé je, že to autorovi Janová evangelia vůbec nevadí. Na námitky:
    “Druzí říkali: ‚To je Mesiáš‘, a jiní říkali: ‚Což Mesiáš přijde z Galileje?”
    “Odpověděli mu: „Nejsi také ty z Galileje? Prozkoumej to a viz, že z Galileje prorok nepovstane.”
    vůbec nereaguje.

  13. Karel

    Michal: Proč se Ježíš nejde u Jana modlit do Gatsemane, aby mu Bůh dal sílu vše překonat? Nemusím už odpovídat, že?
    Proč Ježíš na kříži u Jana nenaříká “Bože Bože, proč jsi mě opustil?” Ponechávám bez odpovědi, je zřejmá.

    Karel: Myslím, že na toto by jsi odpovědět měl.

  14. Karel

    Michal: Proč se Ježíš nejde u Jana modlit do Gatsemane, aby mu Bůh dal sílu vše překonat? Nemusím už odpovídat, že?

    Karel: K tomu toto:
    J 12,27 „Nyní je má duše ROZRUŠENÁ. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno!“….

    Mt 26,38 Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“

  15. Michal Post author

    Pěkný postřeh Karle! Ano, ten citát BY mohl být pro moji teorii nepříjemný.

    Ale když si to přečteme celé:

    Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘?
    Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. Otče, oslav své jméno!“

    Ježíš se ptá, co BY MĚL říci? Měl by snad říci, Otče, vysvoboď mě z této chvíle? Řečnická otázka. A sám si odpovídá: “Ale (vždyť) proto jsem přišel, pro tuto chvíli!” Takže nebudu prosit o vysvobození, naopak, řeknu “Otče, oslav své jméno!”

    Opakuji, fakt pěkný postřeh – ale myslím, že z toho neplyne, že by Jan chtěl říct, že Ježíš v té chvíli trpěl kdoví jakou úzkostí… I když, je to na hraně. Uznávám.

    Ten citát z Matouše je ovšem vzhledem k čemukoliv v Janovi irelevantní, to je jasné.

Comments are closed.