Kosmologický důkaz existence Boha je modernější interpretací důkazů Boží existence Tomáše Aquinského, a objevuje se ve dvou modifikacích. Obě jsou postaveny na stejné myšlence (argument nemožností nekonečného regresu z pozic “selského rozumu”), přičemž první využívá vzájemnou “závislost” jsoucen, druhá jejich vzájemnou zapříčiněnost. Uveďme první z těchto dvou variant:
1) Každá událost musí mít nějakou příčinu
2) Řetězec vzájemně zapříčiněných událostí nemůže jít nekonečně hluboko do minulosti
3) Existuje tedy nějaká prvotní, ničím nezapříčiněná příčina, která existuje sama o sobě
4) Tuto příčinu nazýváme Bohem
O Kosmologickém argumentu jsem původně vůbec neměl v úmyslu psát, protože jsem byl přesvědčen, že jeho problematičnost je zřejmá na první pohled snad každému. Nicméně evidentně jsem se mýlil, protože věřící kosmologickému argumentu přikládají velkou důležitost. Píše o něm Dinesh D’ Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak, a věnují mu rozsáhlou pozornost na VŠECH webech, které deklarují svoji ambici obhájit křesťanství z pozic racionality. Jmenujme pro příklad http://www.rozumnavira.cz/ nebo http://www.rozhovor.cz/existuje/index.php.
***
Moje první a IMHO nejzásadnější námitka zní: Klidně pro začátek uznejme argument jako platný. Jediné, co je jím dokázáno, je jakási prvotní, ničím nezapříčiněná a na ničem nezávislá Příčina. Věřící věnují spoustu času tomu, aby podrobně (a přesto chybně) dokazovali její existenci, a přitom se takto neúspěšně škrábou jen na “první schůdek schodiště”. Těm “dalším schodům” však věnují pozornost naprosto minimální, ne-li žádnou.
I pokud by Prvotní, ničím již nezapříčiněné jsoucno existovalo, může přece jít o jakousi neosobní “věčnou tvořivou Sílu”, “univerzální Princip”, Universum tvořící “jeviště” všeho, apod.
Věřící tedy musí ukázat, že
1) Prvotní příčina je osoba. Má myšlenky, cíle, city (lásku k lidem), pocity (smutek z hříšníků, zlost dle SZ, …) atd.
2) že je všemocná. K tomuto není zjevný důvod. Stačí, aby byla právě tak “mocná”, aby zapříčinila vznik Vesmíru. Záměrně neříkám “stvořila jej”.
3) že je vševědoucí – zde důvod vůbec netuším, proč by taková měla být
4) že je Dobrá. Pojem “být dobrý” má přitom smysl jen ve vztahu k člověku. Připisovat tuto vlastnost Bohu je podle mě značně problematické.
5) že má z celého Stvoření speciální vztah k Člověku
6) zejména že tato prvotní příčina člověka miluje
7) je s lidmi v “přímém kontaktu”, ví, co si myslíme
8 ) když chce, může nám pomoct
9) má ráda, když Ji uctíváme
10) naopak nesnáší, když Ji neposloucháme = hřešíme
11) svoje instrukce nám předala v knize jménem Bible prostřednictvím jednoho z mnoha národů ve starověku
12) rozhoduje o lidské “spáse”
13) a o zatracení hříšníků
14) tato Prvotní Příčina má Syna
15) kterého seslala na Zemi
16) aby zde zemřel
17) a aby byli skrze jeho smrt lidé spaseni
atd.
Věřící všechny tyto body obchází nádherným “oslím můstkem”. Řeknou: náš Bůh má vlastnost “býti prvotní příčinnou”, a proto prvotní příčina je naším Bohem, a voilá – ten tedy existuje, a všechny výše uvedené body jaksi automaticky platí! 🙂
***
Mou druhou námitkou je, že bod (2) Kosmologického argumentu neplatí. Není důvod, proč by příčiny jevů v našem světě nemohly tvořit nekonečný regres. Jako protipříklad uvažme třeba model odjakživa existujícího cyklického Vesmíru, přičemž každý cyklus začíná svým “velkým třeskem”, následnou expanzí, která po desítkách miliard let přejde ve smršťování, končící Velkým Křachem, plynule přecházejícím v nový Velký Třesk.
Věřící nemožnost nekonečného regresu většinou nezdůvodňují, jako by nebylo nic samozřejmějšího, než že náš svět takto nemůže vypadat. Jeden z mála pokusů o zdůvodnění, který jsem kdy slyšel, vycházel z naprostého nepochopení základů teorie množin. Vypadal nějak takto:
Kdyby trvala minulost nekonečně dlouhou dobu, pak by např. počet uplynulých dní (nekonečně mnoho) byl ROVEN počtu uplynulých let (též nekonečně mnoho), což je absurdní. Proto od “začátku” muselo uplynout jen konečně mnoho času.
Jinde jsem viděl analogickou úvahu se sudými versus všemi čísly. Sudých by měla být polovina ze všech, jenže v případě nekonečného počtu je jich “stejně”, což je absurdní, a proto nekonečně mnoho času nemohlo uplynout.
Obě úvahy jsou triviálně chybné: Nelze totiž jen tak zobecnit, že to co platí pro každé přirozené číslo (tedy, že jeho dvojnásobek je vždy větší, než ono samo) platí jaksi automaticky i pro nekonečno. Ve skutečnosti to samozřejmě neplatí, protože nekonečno předně vůbec není přirozené ani reálné číslo, a proto s ním nemohu dělat aritmetické operace, jako například násobit ho nebo dělit 365 nebo dvěma nebo z něj “udělat polovinu”. Při korektním užití pojmu nekonečna nevzniká žádný spor, a není nejmenší důvod, proč by prostor nebo čas nemohly být nekonečné tím či oním směrem.
Setkal jsem se ještě s jednou námitkou proti nekonečnému regresu. Ta říká, že i kdyby Vesmír existoval věčně, pak by stejně musela existovat nějaká příčina, která by mu existenci umožnila, a na které by tak Vesmír závisel.
Tato námitka je však logicky chybným argumentem (logical falacy) třídy Non sequitur, čili “neplatná implikace”. Existuje-li Vesmír věčně, a sám od sebe, tak fakt nemusí být nic dalšího, na čem by musel být závislý. Pokud někdo tvrdí, že musí, pak musí korektně zdůvodnit proč.
Kromě toho, model věčně existujícího a na ničem nezávislého Vesmíru je logicky úspornější než model věčně existujícího a na ničem nezávislého Boha, který teprve dal vzniknout našemu Vesmíru. Racionální postoj v souladu s Occamovou břitvou tedy je, přijmout logicky úspornější model, do doby, dokud se neobjeví důvod proč přijmout ten složitější. O žádném takovém ale nevím.
***
Moje třetí námitka zní, že kosmologický argument v obou interpretacích používá nejasně definované pojmy, a stojí na dost naivním chápání fyziky.
Tak například, kvantová teorie, která dává naprosto neuvěřitelně přesné předpovědi, a je to jedna ze dvou klíčových teorií fyziky 20. století, dává výsledky v pravděpodobnostním tvaru. Lze tedy např. určit velmi přesně pravděpodobnost, že se dané atomové jádro rozpadne v čase delta t, ale rozhodně nelze určit přesný okamžik toho rozpadu. Zdá se navíc, že toto omezení je dost principiální. POKUD by existovalo cosi jako fundamentální náhoda, pak je tvrzení (1) kosmologického důkazu nepravdivé. Existovaly by události, které se dějí ryze náhodně, a NEMAJÍ tedy příčinu. My nevíme, zda fundamentální náhoda existuje nebo ne, ale bod (1) kosmologického argumentu se tváří, jako kdyby jistě neexistovala.
Navíc, i když pomineme kvantovou teorii, má náš svět silně nelineární povahu, a řešení diferenciálních rovnic popisujících dokonce snad většinu fyzikálních dějů, je nestabilní. To znamená, že dva extrémně podobné výchozí stavy (lišící se klidně polohou třeba i jen jediného atomu!) mohou vést po ne příliš dlouhém čase k diametrálně odlišným výsledkům. Klasickým příkladem je počasí, a populární “efekt motýlího křídla”. Ten popisuje zcela reálnou situaci, kdy mávnutí motýlího křídla má “za následek” tornádo na druhém konci světa za pár týdnů, zatímco zcela stejný výchozí systém, lišící se jen tím, že by v něm dotyčný motýl křídly nemávnul, po stejných pár týdnech k tornádu na tom “druhém konci světa” nevede. Otázkou teď je, co je tedy příčinou toho tornáda?
Pro zastánce svobodné vůle tu mám ještě jeden oříšek: má každé lidské rozhodnutí svoji příčinu? Pokud ne, pak neplatí bod (1) kosmologického argumentu, pokud ano, pak člověk nemá svobodnou vůli.
Nakonec vidím dost zásadní problém v našem chápání času. Čas může plynout na různých místech různě rychle, dva pozorovatelé se nemusí být schopni shodnout, které události nastaly současně a které ne, čas se může za určitých fyzikálních okolností dokonce zastavit (navždy?), např. v černé díře. Čas se nepochybně “chová” jinak než bychom čekali i v extrémních podmínkách prvních mikrosekund po velkém třesku. Důsledkem těchto nejasností a “podivností” je další “rozmlžení” pojmů “příčina” a “následek”. V extrémních podmínkách (třeba v černé díře) tyto pojmy MOHOU přestat mít smysl.
***
V této souvislosti se chci zmínit o přesvědčení některých věřících, že okamžikem, k němuž směřuje kosmologický argument, je Velký Třesk – a vidí za ním tvůčí akt Boha. Velký třesk je tak pro mnohé svého druhu důkazem Boha.
Ve skutečnosti je “Bůh velkého třesku” klasickým Bohem mezer. Musíme zcela korektně říct, že naše modely v prvních okamžicích po Velkém Třesku selhávají, a že tedy nevíme, co se v těchto prvních okamžicích stalo. Fyzikální rovnice předpovídají v čase t=0 singularitu, která je definována tím, že v ní fyzikální veličiny (hustota, teplota) nabývají nekonečných hodnot. Tento neduh je ovšem jen známkou toho, že rovnice selhaly – naše teorie prostě v extrémních podmínkách Počátku selhávají a nám se snad časem podaří nahradit je teoriemi lepšími.
Klíčové ovšem je, že zřejmě většina vědců se shoduje, že žádná skutečná singularita v čase t=0 s největší pravděpodobností nenastala. A nebyla-li singularita, pak nedošlo ani ke “vzniku času”.
V současné době je na stole několik modelů, spekulujících o tom, co se mohlo stát “před” velkým třeskem, a odkud náš Vesmír může pocházet. A ano – zařaďme mezi ně klidně i hypotézu o Velkém Třesku coby kreativním aktu Boha. Zde opět záleží na tom, jak Boha definujeme. Míníme-li Bohem “tvořivou sílu” kvantových fluktuací, pak klidně podepíšu, že Bůh docela pravděpodobně stál za vznikem našeho Vesmíru. Ovšem míníme-li Bohem myslící, věčně a samu od sebe existující Bytost, … pak se spokojme s konstatováním, že naše znalosti podobnému závěru v žádném případě nenasvědčují, a tím méně je takový závěr dokázaný.
***
Věřící někdy namítají, že “existovat věčně a sám od sebe” je definiční vlastnost Boha. Že tedy Bůh existuje “sám od sebe” a “na ničem nezávisle” z definice, a proto splňuje požadované vlastnosti prvotní příčiny jaksi automaticky a elegantně. Elegantněji, než kdybychom uvažovali o Vesmíru, který existuje “sám od sebe”, protože u Vesmíru o tom musíme “jen spekulovat”, zatímco Bůh tyto vlastnosti “prostě má”.
S věřícími se lze jistě shodnout na tom, že něco existuje samo od sebe, nezávisle na ničem jiném a existuje to věčně. Podle ateistů to je Vesmír, případně Vesmír v širším smyslu (Multiversum). Podle věřících to je Bůh, který teprve Vesmír, případně Multiversum stvořil.
Problém je, že věřící tvrdí, že jedině Bůh může existovat sám od sebe, a Vesmír nikoliv. A proč? Jedině proto, že ONI si tak Boha definovali. Podle jejich příběhu je prostě Bůh tou od věčnosti existující samozapříčiněnou příčinou, a Vesmír jí přece být nemůže, když podle nich je jí Bůh.
Celé je to vlastně o korektním používání definic, a následném korektním dokazování vlastností definovaných entit. Definujeme-li, že Bohem rozumíme na ničem nezávislé a věčně existující jsoucno, pak je přinejmenším možné, že Bůh by pak nebyl ani všemohoucí, ani vševědoucí, zejména proto, že by vůbec nebyl osoba (ale byl by např. totožný s Universem/Multiversem, nebo třeba s časoprostorem v širším pojetí).
To, že Bůh z předchozího odstavce musí mít atributy všemohoucnosti, vševědoucnosti, dobroty, lásky a spol., pokud je mi známo nikdo nikdy nezdůvodnil. Věřící se přesto tváří, jako by nebylo nic zřejmějšího.
***
Závěr:
Kosmologický argument v žádném případě nevypovídá nic o vlastnostech “dokazované” Prvotní Příčiny, a neexistuje ani žádné “pokračování” tohoto argumentu, které by se jejími vlastnostmi zabývalo. Věřící ke svému “křesťanskému Bohu” přeskakují od rádoby dokázané Prvotní Příčiny zvonivým oslím můstkem.
Kosmologický argument ve verzi s řetězcem příčin nefunguje vůbec, protože se pokazí na možnosti nekonečného regresu. Kosmologický argument ve verzi s řetězcem “závislých entit” je tak trochu žonglování se slovíčky, a přinejlepším může vést k “Univerzálnímu dějišti” resp. “multiversu”.
Obě verze kosmologického argumentu dále trpí příliš filozofickým a tedy vágním zacházením s pojmy, a naivním vztahem k fyzice.
Okamžikem, ke kterému směřuje Kosmologický argument, s velkou pravděpodobností není Velký Třesk, protože je přinejmenším dost možné, že existovala minulost i před ním. Tak jako tak, mezera v našem poznání nesvědčí nic o Bohu.
Z těchto důvodů považuji kosmologický argument za vyvrácený.
Srdcem se samozřejmě myslí nitro. Centrum myšlení, uvažování, rozhodování. Nejde o ten sval, který nám rozvádí do těla krev.
Colombo says:
December 10, 2011 at 8:44 pm
Jako já sice nejsem medik, ale myslím si, že o srdci toho vím dost. A musím vám říct, že žádní panáci jako Bůh ani Ježíš tam nejsou. Takže rovnou řekněte, že bůh je trojcípá chlopeň a Ježíš dvojcípá, nebo ta půlměsíčitá nebo co, ale mluvte prosím konkrétněji. Kde hledat?
protestant:
Zkus colombo reagovat jinak než žák základní školy (spíše prvního stupně)
Majkl, protestant, tenhle obrázek je pro vás.
Ok, nefunguje tag.
http://kecy.roumen.cz/When_I_see_some_repost.jpg
makl: nitro, hmm, další úžasně konkrétní pojem.
Centrum myšlení a uvažování, super, ale to je mozek. To jsem mluvil s jedním patologem a ten mi říkal, že tam žádný Ježíš není…
Takže znovu, kam se mám dívat? Protože já svou osobnost studoval celkem pozorně. Rozebíral jsem své touhy a ŽÁDNOU PITOMOU NADPŘIROZENOU BYTOST JSEM TAM NENAŠEL
ještě jednou NAŠEL JSEM TAM JEN SVÉ TOUHY PO NADPŘIROZENÝCH BYTOSTECH!!!
Takže buď budeme féroví a budeme se bavit konkrétně a ne kydy typu:
Musíš jít po té dobré stezce. Tu najdeš tak, že na konci bude On. A ten ti poví, že jsi byl dobrým člověkem. Když nepůjdeš po té správné stezce, nikdy ho nebudeš moci najít. Proto ho musíš hledat, aby jsi tu cestu našel.
Protože to nikam nevede. Ostatně proto jste to nedotáhli nikam. Cestu na měsíc a na mars jsme si nevymodlili, ale vypočítali. Takže, jestli máte něco konkrétního říct, něco, co by nám opravdu pomohlo, něco, co by nás někam postrčilo, mluvte. Jinak mlčte na věky věků.
(he, to jsme chtěl napsat, jak v těch amerických svatbách “má-li někdo co říct…”)
Protože se už popsali stohy papírů, co nikam nevedly. Značná část psychologie je na tom kvůli tomu bledě. Mluví se naprosto nekonkrétně. Žbrblá se, aniž by se definovaly základní pojmy a úroveň, na které se bavíme. A co více? Dokonce se nové studenty vyučuje, že TAK JE TO SPRÁVNĚ.
Ostatně i proto má psychologie mírný podtext pavědy.
Stejně tak s transcedálními zážitky. Popište zážitek, celou situaci A NA ČTENÁŘI NECHTE ROZHODNOUT, JESTLI TO BYL JEŽÍŠ, NEBO FLAŠKA SLIVOVICE.
To by byly nějaké důkazy. To by nás někam posunulo. A nemuseli bychom to řešit dva tisíce let.
dobrá inspektore: zde návod: odlož svou aroganci, vypni počítač, mobil a cokoliv co tě může rušit. jdi do svého pokoje, kde budeš sám a pak zkus nahlas říct: “Ježíši Kriste, já skoro nastoprocent vím, že neexistuješ. no ale kdybys náhodou byl, rád bych o tom věděl.dej se mi nějak, jakkoliv poznat.” pokud je Ježíš opravdu živý, tak jak tvrdíme my křesťané, a pokud tohle prohlášení budeš myslet upřímně, pak se třeba i něco stane.
Jelikož jsi NEPOCHOPIL, že já nejsem arogantní, pouze se dožaduji odpověďi, tak ti můžu s klidem říct: tu tvou navrhovanou píčovinu jsem dělal 8 let a nic.
A jelikož jsem nikdy nebyl tak zoufalý, abych si nějakou imaginární bytůstku vytvořil (celkem běžný jev, schizofrenii si můžeš přivodit sám), nikdy jsem nepropadl sebeklamu.
Ok, omlouvám se. Vy jste to ještě nečetl, tak vám to majkle musím napsat zvlášť:
Já jsem sakra dycky toužil a pořád toužím PO NĚČEM CO JE NAD NÁMI!
Ale dycky jsem odmítal podlehnout SVOJÍ TUŽBĚ JAKO DŮKAZU EXISTENCE.
Proto jsem neskončil jako pitomý pánbíčkář kdekoliv, ať už u kultu Wicca, jako alchymista, snažící se najít kámen mudrců a dojít tak k podobné nirváně jako budhista, nebo jako ten budhista (jakmile jsem se v “Tajemství tibetské mystiky” dozvěděl, že zavrhují poznání, knížku jsem odhodil).
Proto opovrhuji komukoliv, kdo bez jakýchkoliv důkazů věří vykládání karet, zvěrokruhům, věštění z ruky a dalším kravinám.
Protože, ačkoliv po nadpřirozenu nesmírně toužím, v reálu jsem na něj SKUTEČNĚ narazil jen v představách lidí, nikoliv ve fyzickém světě.
A tak tomu je a dosti pravděpodobně tomu tak bude.
Ostatně, z hlediska posledních psychologických pokusů (jak tu někdo házel srovnání šimpanze a lidí), člověk má to magické myšlení zakódováno, zdroj imaginace, představivosti, asi pomáhá se učit, protože umožňuje naprosté přejímání myšlenek, bez jejich testování.
Jako prostý důkaz stačí vidět důvěru lidí k informaci, která je zjevně falešná. A jejich přesvědčení o pravdivosti oné informace. Třebaže jste si ji vymyslel.
To není arogance. To je únava. Únava z toho, že se (ok, 2k let ne, ale takových 200) let debatuje o tom samém! A stále se na nic nepřišlo! O tom, že se tolik let a papíru popsalo prázdnými slovy! Větami, jež nemají význam! Metaforami, něco, co se hodí do poezie či prózy, ale proboha ne někde, kde se snažíme dosáhnout pravdy! Tam se to hodí pouze při popisování něčeho, co se nám blbě vyjadřuje. ALE JEN PROTO, ABYCHOM CO NEJLÉPE SDĚLILI INFORMACI TOMU DRUHÉMU, nikoliv proto, abychom mlátili prázdnou slámu.
Už mě chápete?
Colombo: …Já jsem sakra dycky toužil a pořád toužím PO NĚČEM CO JE NAD NÁMI!…..po nadpřirozenu nesmírně toužím….
Karel: Colombo, jestli se můžu zeptat, proč toužíš po něčem nad námi, po nadpřirozenu? Pokud je má otázka příliš osobní, samozřejmě nemusíš odpovídat.
jack: Já jsem také nikdy nenapsal,že tvá pýcha spočívá ve tvé víře v Krista.ale že tvá pýcha spočívá v tom,že uznáváš pouze náboženskou víru svou a znevažuješ náboženskou víru ostatních. A v tom jsou také dva tvé metry,neměříme totiž pravdu,lásku,spravedlnost či dobro, měříme NÁBOŽENSKÝ NÁZOR lidí. A v tom mám já jeden metr a jeden výsledek,totiž pro všechny věřící stejný. V tom jsem prostě objektivní,ty máš výsledky dva. Ten druhý jsi například vyjádřil větou
“Scientologa bych poslal někam”,všichni víme kam by to bylo.
Jsem zklamán,že máš neustále problémy s logikou ve svých vyjádřeních. Jako kdyby jsi vůbec nevěděl o čem píšeme.
Jirka: Problémy s logikou nemám. Ty uplatňuješ logiku z hlediska objektivního pozorovatele bez osobní zkušenosti, já z pohledu objektivního pozorovatele se subjektivní zkušeností.
jack: A to je právě ten problém o kterén píši,že jsi neobjektivní.
Nechápeš ani,že to byl příklad,který může vyslovit každý scientolog nebo každý člověk s náboženskou vírou? Nešlo přece o mě,šlo o princip. To snad pochopil každý,přemýšlejte nebo texty s někým kouzultujte,jinak zklouzneme pod únosnou hranici konstruktivní komunikace.
Jirka: Tomuto dobře rozumím. Nezbývá mně víc než konstatovat, ať si sám ověříš, kde je pravda.
Karel: jedná věc by byla něco si tu napsat, druhá věc by byla: Proč mi chutná pizza? Proč mám rád vepřové? Proč mi chutná zmrzlina?
Dá se na tyto odpověďi jednoznačně a pravdivě odpověděd? Nebo je to natolik subjektivní?
Tužba po něčem lepším asi plyne z toho, že bych si přál něco takového, že by se mi to líbilo. Částečně taky okouzlení literaturou, například Řeckými bájemi od Petišky. Přání žít v takovém světě, který má nějaká pravidla a kde existuje nějaký nadpozemský zákon, kde je nějaký větší smysl.
No není to pěkné?
Je, až příliš, proto si musíme dát pozor, jestli naše názory na současný svět nejsou pokřivovány těmito našimi tužbami.
colombo: jasněji už říct nemohu, jak poznat Boha. návod jsem uvedl docela přesný. (zajímavé, že od doby Komenského se návod nezměnil:). Bůh, a to na něm obdivuji, je dosažitelný pro kohokoliv. nemusíš být vůbec učený, klidně můžeš dělat popeláře celý život. můžeš být negramotný. není to výsada vzdělaných lidí. není to ani výsada bílých…stačí jít sám do sebe, vyznat svou nedokonalost před Bohem.
v tom je ale ten největší háček. myslíme si často, že naše logika nás k němu může dovést. naše studium spousty knih a teorií. nic není dál od pravdy.
tvá arogance je znát z každého tvého příspěvku. neměj mi to za zlé, ale je to tak. spíš z té diskuse vidím, že chceš dokázat, že žádný Bůh není. to je to co vnímám jako aroganci vůči Bohu. teď jsem tak trochu arogantní já vůči tobě, ale říkám to z toho důvodu, že to je myslím to hlavní, co ti brání Boha poznat.
majkl: jdi do sebe. Zavři se v temné chladné místnosti a volej o pomoc. Volej o pomoc k bohu.
Jediné, co se ti ozve, je tvůj vlastní hlas. Nikdo ti nerožne. Nikdo tě nezahřeje. Přišel jsi na svět sám a nahý, a sám a nahý také umřeš.
To, co se ti ozývá…
to je jen ozvěna…
ozvěna v té prázdné a temné místnosti…
v tvém prázdném a chladném srdci…
Tyhle kydy umím taky, to není žádný návod. Návod je něco, co uděláš a bude to fungovat, pokaždé a komukoliv.
To je asi stejná arogance, jako když dítěti vysvětluješ, aby něco nedělal, že je to hloupost. Aby nešahal na tu plotnu, protože se spálí.
Jsem arogantní?
Ono si šáhlo a spálilo se.
Proč jsem ho nevaroval?
Ale já ho varoval a nebyl arogantní.
Jenom to opakování je únavné…
… opakovat znovu…
… a znovu…
… a znovu…
… pořád …
Je-li bůh, ať se tu hned přede mnou objeví koblížek!
Ale stůl je prázdný…
… co je to za hlásek, který mi říká, že [i]takhle[/i] to nefunguje?
To není protestant. To není Josef.
To je můj vlastní hlas…
hlas rozumu.
Ten mi říká, že to až příliš narušuje to, s čím se každým dnem setkávám! Že je to naprostá hloupost!
Proto, jediné, kde Bůh může existovat…
jediné, kde ho pouštíme…
jsou naše představy. Ale ty představy nejsou skutečné! Stejně jako pohyb země při opojení alkoholem! Stejně jako barvy při zkouření trávou či halucinace při halucinogenu!
Jen přání bylo otcem myšlenky…
Že vám chci dokázat, že Bůh není?
Ano.
Já totiž chci dokázat, že nadpřirozené síly skutečně existují! Já je chci! Chci, aby existovaly!
Ale ne moje představy o nadpřirozených silách, ne tvoje ani něčí jiné! Nechci přivést k životu mytologický obraz, já chci skutečnost! Nezkalenou, čistou zkutečnost.
Ne svůj hlas…
ne svoje touhy…
já chci pravdu
Colombo: Jelikož jsi NEPOCHOPIL, že já nejsem arogantní, pouze se dožaduji odpověďi, tak ti můžu s klidem říct: tu tvou navrhovanou píčovinu jsem dělal 8 let a nic.
A jelikož jsem nikdy nebyl tak zoufalý, abych si nějakou imaginární bytůstku vytvořil (celkem běžný jev, schizofrenii si můžeš přivodit sám), nikdy jsem nepropadl sebeklamu.
Jirka: Omlouvám se, že takhle vstupuju do cizího dialogu, ale nedalo mi to. Colombo, těch 8 let není zas tak moc. Přečti si tento článek o katolickém knězi, který Krista poznal až po 25 letech (moje pozn.: Sice ten kněz píše trochu zmateně (hovoří o 2. obrácení), ale je to dle mého “poznamenání” katolickým výkladem)
http://www.jesus.sk/svedectvi/nevedel_jsem_ze_potrebuji_obraceni
Jirka: v pořádku, to ale pak znamená, že ten návod není kompletní. V tom návodu musí být ještě něco, co se vynechává. Proto to třeba funguje někomu hned, někomu až za 25 let.
A dovolte abych pochyboval, ale ten člověk byl taky už přesvědčen, že se s Ježíšem potkal, že má Ducha v sobě.
Ale pak se dozvěděl, že ne…
To mne dále znejišťuje…
Je možné, že i vy jste přesvědčen mylně a nějaký další zážitek vás z tohoto omylu vyvede a vy tentokrát budete mít doopravdy Ducha v sobě?
Je možné, že i podruhé to bude jen mylné přesvědčení?
Colombo: v pořádku, to ale pak znamená, že ten návod není kompletní. V tom návodu musí být ještě něco, co se vynechává. Proto to třeba funguje někomu hned, někomu až za 25 let.
Jirka: Ten návod (evangelia) je kompletní a funguje správně. Problém je, když lidé tento návod ignorují (mají zatvrzelá “srdce”) či k němu přidají haldy balastu (tradici v ŘKC), které tuto funkčnost potlačí (docela upřímné a tvrdé počtení je např. zde: http://www.prokrestany.cz/svedectvi/1.htm).
Colombo: A dovolte abych pochyboval, ale ten člověk byl taky už přesvědčen, že se s Ježíšem potkal, že má Ducha v sobě.
Ale pak se dozvěděl, že ne…
To mne dále znejišťuje…
Je možné, že i vy jste přesvědčen mylně a nějaký další zážitek vás z tohoto omylu vyvede a vy tentokrát budete mít doopravdy Ducha v sobě?
Je možné, že i podruhé to bude jen mylné přesvědčení?
Jirka: Obrácený člověk Ducha svatého pocítí. Dá se mu poznat a takový člověk pak dále předává svědectví.
Colombo says: v pořádku, to ale pak znamená, že ten návod není kompletní. V tom návodu musí být ještě něco, co se vynechává. Proto to třeba funguje někomu hned, někomu až za 25 let.
Karel: Já si myslím, že ten návod je naprosto jasný: Budeš-li věřit uvidíš slávu Boží. Všimni si čeho je Nový zákon plný – apelem na víru, důvěru Bohu. “Neučinil tam mnoho zázraku, protože mu nevěřili.” “Víra tvá tě uzdravila”. Uschlý fíkovník – “Budete-li mít víru, učiníte to samé.”… Není podstatně, jestli ten fíkovník skutečně uschnl, nebo ne, podstatné je to, že ti lide co o tom psali, dávali víře velký vyznám. není to ta páka nutná k poznání Boha? Není to jediná cesta k Bohu? Ne přes nějaké poučky, dogmata, ale jen skrze jednoduchou důvěru Bohu. A tu mnohý nemá, musí se ještě mnoho věci zbourat, aby člověk k té důvěře mohl přijít. Proto jsem křesťan, protože v Kristu poznávám, že jsou zbouraný všechny překážky co si člověk vymysli, které by mu mohli bránit k cestě k Bohu. Neznám jinou cestu, která to činí tak razantně.
No, v tom je trochu ten problém. Jsme v kruhu.
víra->důkaz o víře->víra
Až když budu věřit, tak dostanu důkaz, že má víra je ta správná…
Problém je, že podobně to fungovalo i u Nashe, toho slavného matematika.
Ten taky dostal důkaz od jedné z jeho představ, že jsou skutečné.
Přitom nebyly.
Proto se ptám, existuje nějaký návod, kde můžu zůstat skeptický?