Kosmologický důkaz existence Boha je modernější interpretací důkazů Boží existence Tomáše Aquinského, a objevuje se ve dvou modifikacích. Obě jsou postaveny na stejné myšlence (argument nemožností nekonečného regresu z pozic “selského rozumu”), přičemž první využívá vzájemnou “závislost” jsoucen, druhá jejich vzájemnou zapříčiněnost. Uveďme první z těchto dvou variant:
1) Každá událost musí mít nějakou příčinu
2) Řetězec vzájemně zapříčiněných událostí nemůže jít nekonečně hluboko do minulosti
3) Existuje tedy nějaká prvotní, ničím nezapříčiněná příčina, která existuje sama o sobě
4) Tuto příčinu nazýváme Bohem
O Kosmologickém argumentu jsem původně vůbec neměl v úmyslu psát, protože jsem byl přesvědčen, že jeho problematičnost je zřejmá na první pohled snad každému. Nicméně evidentně jsem se mýlil, protože věřící kosmologickému argumentu přikládají velkou důležitost. Píše o něm Dinesh D’ Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak, a věnují mu rozsáhlou pozornost na VŠECH webech, které deklarují svoji ambici obhájit křesťanství z pozic racionality. Jmenujme pro příklad http://www.rozumnavira.cz/ nebo http://www.rozhovor.cz/existuje/index.php.
***
Moje první a IMHO nejzásadnější námitka zní: Klidně pro začátek uznejme argument jako platný. Jediné, co je jím dokázáno, je jakási prvotní, ničím nezapříčiněná a na ničem nezávislá Příčina. Věřící věnují spoustu času tomu, aby podrobně (a přesto chybně) dokazovali její existenci, a přitom se takto neúspěšně škrábou jen na “první schůdek schodiště”. Těm “dalším schodům” však věnují pozornost naprosto minimální, ne-li žádnou.
I pokud by Prvotní, ničím již nezapříčiněné jsoucno existovalo, může přece jít o jakousi neosobní “věčnou tvořivou Sílu”, “univerzální Princip”, Universum tvořící “jeviště” všeho, apod.
Věřící tedy musí ukázat, že
1) Prvotní příčina je osoba. Má myšlenky, cíle, city (lásku k lidem), pocity (smutek z hříšníků, zlost dle SZ, …) atd.
2) že je všemocná. K tomuto není zjevný důvod. Stačí, aby byla právě tak “mocná”, aby zapříčinila vznik Vesmíru. Záměrně neříkám “stvořila jej”.
3) že je vševědoucí – zde důvod vůbec netuším, proč by taková měla být
4) že je Dobrá. Pojem “být dobrý” má přitom smysl jen ve vztahu k člověku. Připisovat tuto vlastnost Bohu je podle mě značně problematické.
5) že má z celého Stvoření speciální vztah k Člověku
6) zejména že tato prvotní příčina člověka miluje
7) je s lidmi v “přímém kontaktu”, ví, co si myslíme
8 ) když chce, může nám pomoct
9) má ráda, když Ji uctíváme
10) naopak nesnáší, když Ji neposloucháme = hřešíme
11) svoje instrukce nám předala v knize jménem Bible prostřednictvím jednoho z mnoha národů ve starověku
12) rozhoduje o lidské “spáse”
13) a o zatracení hříšníků
14) tato Prvotní Příčina má Syna
15) kterého seslala na Zemi
16) aby zde zemřel
17) a aby byli skrze jeho smrt lidé spaseni
atd.
Věřící všechny tyto body obchází nádherným “oslím můstkem”. Řeknou: náš Bůh má vlastnost “býti prvotní příčinnou”, a proto prvotní příčina je naším Bohem, a voilá – ten tedy existuje, a všechny výše uvedené body jaksi automaticky platí! 🙂
***
Mou druhou námitkou je, že bod (2) Kosmologického argumentu neplatí. Není důvod, proč by příčiny jevů v našem světě nemohly tvořit nekonečný regres. Jako protipříklad uvažme třeba model odjakživa existujícího cyklického Vesmíru, přičemž každý cyklus začíná svým “velkým třeskem”, následnou expanzí, která po desítkách miliard let přejde ve smršťování, končící Velkým Křachem, plynule přecházejícím v nový Velký Třesk.
Věřící nemožnost nekonečného regresu většinou nezdůvodňují, jako by nebylo nic samozřejmějšího, než že náš svět takto nemůže vypadat. Jeden z mála pokusů o zdůvodnění, který jsem kdy slyšel, vycházel z naprostého nepochopení základů teorie množin. Vypadal nějak takto:
Kdyby trvala minulost nekonečně dlouhou dobu, pak by např. počet uplynulých dní (nekonečně mnoho) byl ROVEN počtu uplynulých let (též nekonečně mnoho), což je absurdní. Proto od “začátku” muselo uplynout jen konečně mnoho času.
Jinde jsem viděl analogickou úvahu se sudými versus všemi čísly. Sudých by měla být polovina ze všech, jenže v případě nekonečného počtu je jich “stejně”, což je absurdní, a proto nekonečně mnoho času nemohlo uplynout.
Obě úvahy jsou triviálně chybné: Nelze totiž jen tak zobecnit, že to co platí pro každé přirozené číslo (tedy, že jeho dvojnásobek je vždy větší, než ono samo) platí jaksi automaticky i pro nekonečno. Ve skutečnosti to samozřejmě neplatí, protože nekonečno předně vůbec není přirozené ani reálné číslo, a proto s ním nemohu dělat aritmetické operace, jako například násobit ho nebo dělit 365 nebo dvěma nebo z něj “udělat polovinu”. Při korektním užití pojmu nekonečna nevzniká žádný spor, a není nejmenší důvod, proč by prostor nebo čas nemohly být nekonečné tím či oním směrem.
Setkal jsem se ještě s jednou námitkou proti nekonečnému regresu. Ta říká, že i kdyby Vesmír existoval věčně, pak by stejně musela existovat nějaká příčina, která by mu existenci umožnila, a na které by tak Vesmír závisel.
Tato námitka je však logicky chybným argumentem (logical falacy) třídy Non sequitur, čili “neplatná implikace”. Existuje-li Vesmír věčně, a sám od sebe, tak fakt nemusí být nic dalšího, na čem by musel být závislý. Pokud někdo tvrdí, že musí, pak musí korektně zdůvodnit proč.
Kromě toho, model věčně existujícího a na ničem nezávislého Vesmíru je logicky úspornější než model věčně existujícího a na ničem nezávislého Boha, který teprve dal vzniknout našemu Vesmíru. Racionální postoj v souladu s Occamovou břitvou tedy je, přijmout logicky úspornější model, do doby, dokud se neobjeví důvod proč přijmout ten složitější. O žádném takovém ale nevím.
***
Moje třetí námitka zní, že kosmologický argument v obou interpretacích používá nejasně definované pojmy, a stojí na dost naivním chápání fyziky.
Tak například, kvantová teorie, která dává naprosto neuvěřitelně přesné předpovědi, a je to jedna ze dvou klíčových teorií fyziky 20. století, dává výsledky v pravděpodobnostním tvaru. Lze tedy např. určit velmi přesně pravděpodobnost, že se dané atomové jádro rozpadne v čase delta t, ale rozhodně nelze určit přesný okamžik toho rozpadu. Zdá se navíc, že toto omezení je dost principiální. POKUD by existovalo cosi jako fundamentální náhoda, pak je tvrzení (1) kosmologického důkazu nepravdivé. Existovaly by události, které se dějí ryze náhodně, a NEMAJÍ tedy příčinu. My nevíme, zda fundamentální náhoda existuje nebo ne, ale bod (1) kosmologického argumentu se tváří, jako kdyby jistě neexistovala.
Navíc, i když pomineme kvantovou teorii, má náš svět silně nelineární povahu, a řešení diferenciálních rovnic popisujících dokonce snad většinu fyzikálních dějů, je nestabilní. To znamená, že dva extrémně podobné výchozí stavy (lišící se klidně polohou třeba i jen jediného atomu!) mohou vést po ne příliš dlouhém čase k diametrálně odlišným výsledkům. Klasickým příkladem je počasí, a populární “efekt motýlího křídla”. Ten popisuje zcela reálnou situaci, kdy mávnutí motýlího křídla má “za následek” tornádo na druhém konci světa za pár týdnů, zatímco zcela stejný výchozí systém, lišící se jen tím, že by v něm dotyčný motýl křídly nemávnul, po stejných pár týdnech k tornádu na tom “druhém konci světa” nevede. Otázkou teď je, co je tedy příčinou toho tornáda?
Pro zastánce svobodné vůle tu mám ještě jeden oříšek: má každé lidské rozhodnutí svoji příčinu? Pokud ne, pak neplatí bod (1) kosmologického argumentu, pokud ano, pak člověk nemá svobodnou vůli.
Nakonec vidím dost zásadní problém v našem chápání času. Čas může plynout na různých místech různě rychle, dva pozorovatelé se nemusí být schopni shodnout, které události nastaly současně a které ne, čas se může za určitých fyzikálních okolností dokonce zastavit (navždy?), např. v černé díře. Čas se nepochybně “chová” jinak než bychom čekali i v extrémních podmínkách prvních mikrosekund po velkém třesku. Důsledkem těchto nejasností a “podivností” je další “rozmlžení” pojmů “příčina” a “následek”. V extrémních podmínkách (třeba v černé díře) tyto pojmy MOHOU přestat mít smysl.
***
V této souvislosti se chci zmínit o přesvědčení některých věřících, že okamžikem, k němuž směřuje kosmologický argument, je Velký Třesk – a vidí za ním tvůčí akt Boha. Velký třesk je tak pro mnohé svého druhu důkazem Boha.
Ve skutečnosti je “Bůh velkého třesku” klasickým Bohem mezer. Musíme zcela korektně říct, že naše modely v prvních okamžicích po Velkém Třesku selhávají, a že tedy nevíme, co se v těchto prvních okamžicích stalo. Fyzikální rovnice předpovídají v čase t=0 singularitu, která je definována tím, že v ní fyzikální veličiny (hustota, teplota) nabývají nekonečných hodnot. Tento neduh je ovšem jen známkou toho, že rovnice selhaly – naše teorie prostě v extrémních podmínkách Počátku selhávají a nám se snad časem podaří nahradit je teoriemi lepšími.
Klíčové ovšem je, že zřejmě většina vědců se shoduje, že žádná skutečná singularita v čase t=0 s největší pravděpodobností nenastala. A nebyla-li singularita, pak nedošlo ani ke “vzniku času”.
V současné době je na stole několik modelů, spekulujících o tom, co se mohlo stát “před” velkým třeskem, a odkud náš Vesmír může pocházet. A ano – zařaďme mezi ně klidně i hypotézu o Velkém Třesku coby kreativním aktu Boha. Zde opět záleží na tom, jak Boha definujeme. Míníme-li Bohem “tvořivou sílu” kvantových fluktuací, pak klidně podepíšu, že Bůh docela pravděpodobně stál za vznikem našeho Vesmíru. Ovšem míníme-li Bohem myslící, věčně a samu od sebe existující Bytost, … pak se spokojme s konstatováním, že naše znalosti podobnému závěru v žádném případě nenasvědčují, a tím méně je takový závěr dokázaný.
***
Věřící někdy namítají, že “existovat věčně a sám od sebe” je definiční vlastnost Boha. Že tedy Bůh existuje “sám od sebe” a “na ničem nezávisle” z definice, a proto splňuje požadované vlastnosti prvotní příčiny jaksi automaticky a elegantně. Elegantněji, než kdybychom uvažovali o Vesmíru, který existuje “sám od sebe”, protože u Vesmíru o tom musíme “jen spekulovat”, zatímco Bůh tyto vlastnosti “prostě má”.
S věřícími se lze jistě shodnout na tom, že něco existuje samo od sebe, nezávisle na ničem jiném a existuje to věčně. Podle ateistů to je Vesmír, případně Vesmír v širším smyslu (Multiversum). Podle věřících to je Bůh, který teprve Vesmír, případně Multiversum stvořil.
Problém je, že věřící tvrdí, že jedině Bůh může existovat sám od sebe, a Vesmír nikoliv. A proč? Jedině proto, že ONI si tak Boha definovali. Podle jejich příběhu je prostě Bůh tou od věčnosti existující samozapříčiněnou příčinou, a Vesmír jí přece být nemůže, když podle nich je jí Bůh.
Celé je to vlastně o korektním používání definic, a následném korektním dokazování vlastností definovaných entit. Definujeme-li, že Bohem rozumíme na ničem nezávislé a věčně existující jsoucno, pak je přinejmenším možné, že Bůh by pak nebyl ani všemohoucí, ani vševědoucí, zejména proto, že by vůbec nebyl osoba (ale byl by např. totožný s Universem/Multiversem, nebo třeba s časoprostorem v širším pojetí).
To, že Bůh z předchozího odstavce musí mít atributy všemohoucnosti, vševědoucnosti, dobroty, lásky a spol., pokud je mi známo nikdo nikdy nezdůvodnil. Věřící se přesto tváří, jako by nebylo nic zřejmějšího.
***
Závěr:
Kosmologický argument v žádném případě nevypovídá nic o vlastnostech “dokazované” Prvotní Příčiny, a neexistuje ani žádné “pokračování” tohoto argumentu, které by se jejími vlastnostmi zabývalo. Věřící ke svému “křesťanskému Bohu” přeskakují od rádoby dokázané Prvotní Příčiny zvonivým oslím můstkem.
Kosmologický argument ve verzi s řetězcem příčin nefunguje vůbec, protože se pokazí na možnosti nekonečného regresu. Kosmologický argument ve verzi s řetězcem “závislých entit” je tak trochu žonglování se slovíčky, a přinejlepším může vést k “Univerzálnímu dějišti” resp. “multiversu”.
Obě verze kosmologického argumentu dále trpí příliš filozofickým a tedy vágním zacházením s pojmy, a naivním vztahem k fyzice.
Okamžikem, ke kterému směřuje Kosmologický argument, s velkou pravděpodobností není Velký Třesk, protože je přinejmenším dost možné, že existovala minulost i před ním. Tak jako tak, mezera v našem poznání nesvědčí nic o Bohu.
Z těchto důvodů považuji kosmologický argument za vyvrácený.
Jirka: To je jasné, každý má otázky a otazníky, i já. Neříkám, že znám na všechno odpověď, to ani zdaleka. Avšak na základě mé zkušenosti tvrdím, že je v Kristu, pravé lásce, pravda.
Slávek: já si nemyslím, že bych ze svého sebepozorování mohl činit nějaké silné závěry. Rozumím tomu, že z toho máš asi nějaký dobrý pocit a zážitek, když jsi v sobě našel tu pravou lásku, Krista a pravdu. Mě by to asi trochu děsilo, kdybych to všechno v sobě měl.
Já poslední rok a něco procházel celkem těžkým obdobím a sebepozorování mi pomohlo vyrovnat se s tím kdo jsem. Prostě to beru jako fakt a nesnažím se nějak měnit. Naučilo mě to k sobě přistupovat podobně jako k vnějšímu světu: “tak Slávku, v této situaci jsi se zachoval takto. Je dobrý vědět, že na tento podnět reaguješ tímto způsobem. To můžeš využít příště.”
Když se totiž skutečně objektivně pozoruješ, tak zjistíš, že většinu svých reakcí na vnější podněty nejsi schopen vědomě ovlivnit. V podstatě zjistíš, že tvé vědomí je spíš takový pozorovatel v Zoo. Je to celkem logické: když znáš někoho hodně dobře, dokážeš jeho chování a reakce z 99 procent předvídat. Je naopak nelogické, že sami sobě přisuzujeme nějaké jiné a tajemné vlastnosti, jako je “duše”, “ježíše krista v lásce a pravdě”, “svobodná vůle”. To vše jsou spíše iluze, které pramení ze dvou věcí: ignorování objektivních faktů a příliš povrchního pozorování sebe sama.
Karel:
Nedává ti to smysl, protože nečteš: Duch BOŽÍ. To jsem ti napsal. A ty přijdeš s tím, že to není Jeho (Boží) Duch. 😀
jack: Karle,zamotal jsi se do toho sám,ty jsi přišel s tím,že to není jeho duch.
Cituji:”Ale vždyť to čteš: Duch BOŽÍ. Není Bůh, není ani Jeho Duch. Jistě, že Boží Duch byl před narozením Ježíše Krista, ale jen skrze víru Jej můžeš poznat. ”
jack: To je problém většiny věřících,protože se snažíte vysvětlovat pohádku,která nedává logický smysl,tak se v tom velmi rychle ztrácíte a sami nevíte co jste řekli naposledy. Jestliže je text logicky konzistentní a člověk této logice porozumí,tak se už nemůže v textu nikdy ztratit. Já jsem takto naučil svého otce na stará kolena práci s počítačem. Napřed vždy chtěl abych mu pouze ukázal kde má kliknout,když potřebuje to a to,ale za krátký čas to samozřejmě zapoměl. Dokopal jsem ho k tomu,že když si dá práci s přemýšlením a přijde na to sám,tak už nemá co zapomenout.Ale zpět k našemu problému,tedy k vašemu problému.
Karel: Duchem Božím mohli být naplnění i lide Starého zákona. Opět však jen lide věřící Bohu. Kvalitativně však muselo jít o něco jiného, protože Kristus, Boží Syn ještě nezemřel za hříchy lidi, nebyla ještě zjevená milost Boží.
jack: Vyplývající závěr. Věřící lidé před Kristem byli naplněni Duchem svatým na jiné kvalitativní úrovni než věřící lidé po Kristu. Jak tomu mám rozumět. Jelikož lidé jsou pořád stejní,tak ta rozdílnost kvality musí souviset s Duchem svatým.Duch svatý před Kristem byl tedy jiný než Duch svatý po Kristu? Zdá se mi Karle,že se pomalu vaše pohajda stává neúnosně stupidní pohajdou.Co vy na to? Myslíte,že jste ještě schopen to nějak vysvětlit,aby to aspoň trochu dávalo smysl? 🙂
Také mám výhrady k vašemu tvrzení,raději cituji:” Duchem Božím mohli být naplnění i lide Starého zákona. Opět však jen lide věřící Bohu. ”
jack: Je spousta věřích,kteří tvrdí,že začali věřit až když byli nečekaně naplněni Duchem svatým. Vy ale tvrdíte,že Duchem svatým může být naplněn pouze věřící člověk. Musím tedy (podle vás) napřed věřit. Vám to dává nějaký smysl? 🙁
Colombo says:
November 14, 2011 at 6:38 pm
Protestante: nikdo vám jiné názory nevnucuje. My vám jen vnucujeme fakta, která přehlížíte.
protestant:
Co konkrétně já přehlížím? Uveď příklady.
jack: Odpovězte na mou otázku,jakou logickou úvahou jste dospěl k tomu,že ateismus je logicky a vědecky neudržitelný a jsem přesvědčen,že všichni zdejší ateisté vám budou moci ukázat,kde děláte konkrétní chyby.
no pokud to vezmeš poctivě, tak se prohrabej odpověďmi celého prvního dílu Teologické summny sv. Tomáš. Je tříjazyčná, kromě latiny je tam možné zapnout i angličtinu, což doporučuji. Český překlad používá často zbytečně přeložené termíny, které česky méně vypovídají (například místo kvantita používá ličnost, nebo místo kvalita – jakost).
http://summa.op.cz/sth.php?&P=PP
jack: Teď si ale vymýšlíte,protože dříve jste napsal,že to bylo pomocí kritického myšlení,dokonce použitím logiky a vědy. Viz vaše vyjádření dole.
————————————————————————————————-
Protestant:
Jenže u mne je to přesně naopak. Převzal jsem názor o Bohu od svých ateistických rodičů bez kritického myšlení (byl jsem ještě dítě) a přijal jsem jej jako pravdivý. Kritické myšlení mi ukázalo, že to tak není, že ateistický postoj je logicky a vědecky neobhajitelný a proto jsem ateismus opustil.
————————————————————————————————–
protestant:
Zkuste si to přečíst ještě jednou a použít logiku. Nic z toho co píšete tam není.
Jirka to Slávek: To je jasné, každý má otázky a otazníky, i já. Neříkám, že znám na všechno odpověď, to ani zdaleka. Avšak na základě mé zkušenosti tvrdím, že je v Kristu, pravé lásce, pravda.
jack: Já tomuto spojování pořád nerozumím. Co má vaše “nitro” společného s knižní postavou (možná i reálně existující) popisovanou ve 2.000 let staré knize?
Také nechápu co má tato postava společného se slovem “pravda”. Pokud tedy přistupuji k tomuto slovu v jeho základním významu. Tedy že pravda je filosofický pojem vyjadřující shodu tvrzení se skutečností.
jack: Odpovězte na mou otázku,jakou logickou úvahou jste dospěl k tomu,že ateismus je logicky a vědecky neudržitelný a jsem přesvědčen,že všichni zdejší ateisté vám budou moci ukázat,kde děláte konkrétní chyby.
protestant:
My nevíme zda je svět poznatelný. Nevíme ani zda je poznatelný Bůh. Pokud je nepoznatelný nelze očekávat, že jej budeme schopni vědeckými nástroji rozpoznat. Tedy absence tohoto rozpoznání neukazuje na neexistenci Boha.
G. P. says:
November 15, 2011 at 8:40 am
To Dawkinsovo členění je naprosto nesmyslné. Víra/nevíra je binární stav. Jak moc věříte v Boha? Ze 100 %? Z 50 %? Z 20 %? Ne, víra se nedá kvantifikovat. Buď je, nebo není. Je to kvalitativní stav. Není-li (a noetická skepse v podobě agnosticismu sem patří), jedná se o nevíru.
protestant:
….Významný český filozof Ladislav Hejdánek oprávněně tvrdí, že v Česku prakticky neexistuje ateismus, protože být ateistou, znamená odmítnout teismis, respektive deismus, což může učinit jenom ten, kdo se s těmito myšlenkovými systémy dostatečně důkladně seznámil. …..
Jack: Já tomuto spojování pořád nerozumím. Co má vaše “nitro” společného s knižní postavou (možná i reálně existující) popisovanou ve 2.000 let staré knize?
Také nechápu co má tato postava společného se slovem “pravda”. Pokud tedy přistupuji k tomuto slovu v jeho základním významu. Tedy že pravda je filosofický pojem vyjadřující shodu tvrzení se skutečností.
Slávek: Já to chápu tak, že Jirka šel do sebe. Uvnitř sebe nalezl lásku a nejlépe mu tuto lásku vysvětluje učení o Ježíškovi (nebo Ježíškovo učení? ). Vzhledem k tomu, že žádná křesťanská církev, která toto učení propaguje neodpovídala Jirkovu pochopení Ježíše, tak se z něj stal křesťan mimo církve se svým vlastním pochopením Ježíše Krista. Tak to alespoň vidí Jirka, podle toho co píše. K pochopení celé story mi tam jen chybí nějaký charizmatický člověk nebo kolektiv.
http://summa.op.cz/sth.php?&P=PP
Moc pěkné
Protestant:
Jenže u mne je to přesně naopak. Převzal jsem názor o Bohu od svých ateistických rodičů bez kritického myšlení (byl jsem ještě dítě) a přijal jsem jej jako pravdivý. Kritické myšlení mi ukázalo, že to tak není, že ateistický postoj je logicky a vědecky neobhajitelný a proto jsem ateismus opustil.
————————————————————————————————–
protestant:
Zkuste si to přečíst ještě jednou a použít logiku. Nic z toho co píšete tam není.
jack: Tak si to rozeberme. Kritické myšlení vám ukázalo,že ateismus je logicky neobhajitelný. Tady jasně říkáte,že z pohledu logiky je podle vás ateismus neobhajitelný. Aby jste mohl k tomuto závěru dojít musel jste tedy logiku ateismu přezkoumat. Má žádost tedy zní,aby jste mi napsal konkrétně vaši úvahu, kterou jste zkoumal logiku ateismu a která vám ukázala,že ateismus je logicky neobhajitelný.
Také mohu být obecnější a požádat vás o přesný popis postupu vašeho kritického myšlení,které vám ukázalo to co jste napsal.
Je to dost polopaticky? Mohl by jste už tedy odpovědět?
Jenom tak ze sportu odpověď na:
“Mou druhou námitkou je, že bod (2) Kosmologického argumentu neplatí. Není důvod, proč by příčiny jevů v našem světě nemohly tvořit nekonečný regres. Jako protipříklad uvažme třeba model odjakživa existujícího cyklického Vesmíru, přičemž každý cyklus začíná svým “velkým třeskem”, následnou expanzí, která po desítkách miliard let přejde ve smršťování, končící Velkým Křachem, plynule přecházejícím v nový Velký Třesk.”
Zkus si modelovat celý kosmologický důkaz na jednoduchém elektrickém obvodu.
máš jev, který pozoruješ: světlo žárovky (isomorfní s tím, co vidíš při pohledu s okna)
máš bezprostřední vysvětlení jevu pomocí vodičů(isomorfní s různými příčinami, nebo předchozími jevy, CHARAKTERISTICKÉ JE, ŽE PŘEDÁVAJÍ CO PŘIJALI),
a výsledné tvrzení “existuje někde zdroj” ( zdroj je izomorfní s první příčinou).
Na tomto modelu je důležité , že pointa důkazu je v rozlišení zdroje a vodiče. Vodič by mohlo být nekonečně mnoho, mohly by vést do nekonečné minulosti, ale pořád zůstanou vodiči, nikdy nejsou zdrojem. Převedeno do modelu kosmologického důkazu – tak žádná sada tzv. druhých příčin(které dávají a přijímají bytí), jejich řada do minulosti ani uspořádání (v podstatě perpetuum mobile) nejsou první příčinou (zdrojem bytí).
Důkaz je Existenční a pouze konstituuje první predikát (PRVNÍ – tedy jiný než další) příčina.
Jinak intelektuálně poctivě by ses měl vyrovnat s třetí cestou! Ta je drsnější vůči ateistovi:
Třetí cesta jest vzata z možného a nutného a je taková: Shledáváme totiž ve věcech některá, u nichž jest možno býti a nebýti, neboť se shledává, že některá se rodí a hynou a v důsledku toho mohou býti a nebýti. Ale jest nemožné, aby všechno, co je takové, bylo vždycky, poněvadž co může nebýti, někdy není. Jestliže tedy všechno může nebýti, někdy nebylo skutečně nic. Jestli však toto jest pravda, ani nyní by nic nebylo, poněvadž co není, nezačíná býti leč skrze něco, co jest. Nebylo-li tedy žádného jsoucna, nebylo možné, aby něco začalo býti, což je zřejmě nesprávné. Tedy ne všechna jsoucna jsou možná, nýbrž musí býti ve věcech něco nutného. Ale každé nutné buď má příčinu své nutnosti odjinud, nebo nemá. Není pak možno postupovati do nekonečna v nutných, jež mají příčinu své nutnosti, jako to není možné u příčin účinných, jako bylo dokázáno. Tedy jest nutno stanoviti něco, co je samo sebou nutné, nemajíc odjinud příčiny nutnosti, nýbrž co jest příčinou nutnosti jiným.
Pointa je následující: pozoruješ svět. Na věci, ve světě (=jsou) máš dvě možné škatulky: nahodilá (může být a nebýt) a nutná (musí být). No a vezme se nekonečné množství času dozadu. Co z toho vyjde – že musí existovat aspoň jedna věc nutná. Jako věřící hned po ní skočím a řeknu to je Bůh! Dříve za naivního ateismu (ti co si mysleli, že přírodní vědy se s vírou vyrovnaly) se soudilo, že věčná je hmota, ale od nových kosmologických teorií je to nějaká hypotetická Dirakova částice – IMHO, to je také víra, jen jí nesdílím. Pokud říkáš, že je to fakt, tak mírně přeháníš, své domněnky považuješ za fakta (v padesátých letech odsoudili v Rusku za to, že by se dotyčný mohl třeba stát kontrarevolucionářem k trestu smrti, argumentaci začali tím – mohlo vás třeba napadnout, že komunismus je špatný … viz. Souostroví Gulag).
Dále se z toho dá hodně vyvodit, ale nemám chuť opisovat Sumu sv. Tomáše, od druhé otázky dál je přesná a argumentační odpověď na první část tvých otázek.
Co se týká Trojice a toho dalšího, tak jde o víru Ježíšovi, tam se už rozhodni sám jestli mu chceš, nebo nechceš věřit. Já mu věřím.
to jack:
Odpověděl jsem už v 11:31
protestant:
My nevíme zda je svět poznatelný.
jack: Mám toto brát jako tu logickou úvahu na základě které jste přišel ke svým závěrům?
to jack:
Ano. Dogma, že svět i Bůh je poznatelný je logicky neobhajitelné.
@Protestant. Ty odkazy jsou pro kohokoliv, zejména pro takové, jako jsi ty.
Slávek: Já to chápu tak, že Jirka šel do sebe. Uvnitř sebe nalezl lásku a nejlépe mu tuto lásku vysvětluje učení o Ježíškovi (nebo Ježíškovo učení? ). Vzhledem k tomu, že žádná křesťanská církev, která toto učení propaguje neodpovídala Jirkovu pochopení Ježíše, tak se z něj stal křesťan mimo církve se svým vlastním pochopením Ježíše Krista. Tak to alespoň vidí Jirka, podle toho co píše. K pochopení celé story mi tam jen chybí nějaký charizmatický člověk nebo kolektiv.
jack: To by dávalo smysl,pokud by Jirka tvrdil,že zastává životní filosofii osoby jménem Ježíš Kristus,ale nevysvětluje to jeho tvrzení,že má Ježíše Krista v sobě.
To je jako kdybych tvrdil,že mě oslovuje svou životní filosofií (citem pro pravdu a spravedlnost) Vinnetou a mé nitro je jím naplněno. Dělá to z Vinnetoua boha?
Slávek: Já to chápu tak, že Jirka šel do sebe. Uvnitř sebe nalezl lásku a nejlépe mu tuto lásku vysvětluje učení o Ježíškovi (nebo Ježíškovo učení? ). Vzhledem k tomu, že žádná křesťanská církev, která toto učení propaguje neodpovídala Jirkovu pochopení Ježíše, tak se z něj stal křesťan mimo církve se svým vlastním pochopením Ježíše Krista. Tak to alespoň vidí Jirka, podle toho co píše. K pochopení celé story mi tam jen chybí nějaký charizmatický člověk nebo kolektiv.
to Slávek: Ano, hledal jsem v sobě a porovnával se světem okolo. Nalezl jsem pravdu až tím, že jsem pročítal evangelia a hledal mezi řádky, ne tak, že jsem ji našel a pak si k ní připasoval křesťanství. Nejsem příslušníkem žádné církve jakožto instituce, neboť s některými prvky (kromě ŘKC se jedná spíše o menší věci), které vyučují, nesouhlasím. Žádný charizmatický člověk či kolektiv za tím Slávku nestojí. Jen má samostatnost v myšlení a upřímná snaha poznat pravdu. Nic víc.
jack: To by dávalo smysl,pokud by Jirka tvrdil,že zastává životní filosofii osoby jménem Ježíš Kristus,ale nevysvětluje to jeho tvrzení,že má Ježíše Krista v sobě.
To je jako kdybych tvrdil,že mě oslovuje svou životní filosofií (citem pro pravdu a spravedlnost) Vinnetou a mé nitro je jím naplněno. Dělá to z Vinnetoua boha?
to Jack: Smysl dává trojjedinost Boha – Bůh Stvořitel, zjevení Boha v Ježíši Kristu a Duch Svatý, který přebývá v těch, kteří poznali Krista. Všechno je součástí jednoho celku.