Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
to pwb:
Fakt dobré. Zloděj má vracet ukradený lup jen když sám uzná za vhodné … fakt zajímavá myšlenka. :-)))
Michal :Bo, tys mi zatím neodpověděl na ten příspěvek http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/comment-page-2/#comment-20283. Rozumím tomu dobře, že tím vlastně říkáš, že nejsi ochoten prohlásit, co jsem tam navrhl?
To je myslím VELMI ZAJÍMAVÉ – ostatně nic jiného jsem ani nečekal…
Bo: Ne, vysvětlení je mnohem prozaičtější a daleko méně zajímavé: nedostal jsem se zatím na net. Mám pestrý život.
Michal: …..správně píšeš, že
ty máš značnou subjektivní jistotu, že máš pravdu, my máme značnou subjektivní jistotu, že máme pravdu. Jedna z těch jistot je zcela nepochybně klamná, na tom se shodneme.
Co myslíš, je vůbec nějaká cesta, jak přijít na to, kdo z nás se mýlí? Já počkám co mi na to odpovíš, a pak Ti napíšu svůj názor, OK?
Michale, Ty mě chceš nachytat na švestkách :), doufám, že nebudu tak snadnou kořistí.
Vzhledem k omezenému času jen něco načrtnu. Kvůli lepšímu porozumění: souhlasíš (alespoň v jádru) že : značná subjektivní jistota = nejistota + přesvědčení (víra) ?
Myslím, že cesta existuje Vchází se do ní úzkou bránou, sama je úzká, obtížná, zarostlá trním a neprošlapaná, jde se po ní pořád do kopce,klouže,občas spadneš a musíš se drápat znovu, vede kolem Golgaty a na jejím konci čeká Táta…. Jistota? Ne, jen důvěryhodnost Průvodce o mnoho převyšuje ty lákače k pohodlné široké cestě z kopce. Indicie správnosti? Důvěra v Průvodce prověřováním cestou roste. Bonus? Ty panorámata.
Tak jo, připouštím, že jsem trochu nesrozumitelný.
…..Paradoxní je, že pokud mají pravdu křesťané, poznáme ji po smrti všichni. Pokud mají pravdu ateisté, nepozná ji nikdo ( po smrti nic není)
Michal: Bo, myslím že jsem se měl zeptat jinak.
Já rozhodně připouštím, že bych se v otázce existence Boha MOHL mýlit, a vy že byste mohli mít pravdu. Můžeš ty říct to samé?
Bo: Říct to samozřejmě můžu. V jednom ale tento můj výrok IMHO bude mít stejnou hodnotu jako Tvůj ( oprav mě , prosím, jestli Ti něco podsouvám) Ve svém projevu, chování a ano ve většině svého přemýšlení budu počítat s tím, že je nepravdivý.
Myslím, že ve svých článcích a diskusních příspěvcích s evetualitou Boží existence nepočítáš, byť jsi si vědom, že intelektuálně ji vyloučit nemůžeš.
Můžu to říct, ale bylo by to asi podobné, jako kdybych řekl: Moje máma mě nemá ráda.
Po tom všem, co pro mě za ta léta udělala a jak dobře ji znám bych musel zešílet, abych něco takového řekl.
Ale úplně chápu, že když řeknu, že jsem si jist, že moje máma mě má ráda, že to můžeš zpochybnit a jakkoli tomu vůbec nemusíš věřit a já nebudu moct prokázat své tvrzení.
Je to proto, že ji neznáš a neprožil jsi s námi ten čas.
A tak je to i s Bohem.
Michal: A dále – CHCEŠ za těchto okolností vůbec vědět, kde je pravda? Chceš = hodláš o to aktivně usilovat? Hodláš přemýšlet, jak to zjistit?
Bo 🙂 Vidíš, a já bláhový si myslil, že posledních 50 let nedělám nic jiného.
Slávku, prokazuješ jistotu neexistence Boha existencí někoho. To mi nepřijde relevantní a mimo jiné to tak trochu ukazuje na rozdílné postavení ateistů a teistů v diskusi.
Zkusil bys, prosím, svou jistotu neexistence Boha ukázat na jistotě NEexistence něčeho jiného ?..
Samain
————————-
To Milan Miló – Také nerozumím výrazu “zpětná evoluce”. Znamenalo by to že pštros je zpětná evoluce ptáka? Nebo lezec zpětná evoluce ryby? Evoluce jde jen jedním směrem – prostě je to cesta, na které jsou překážky. Organizmus překážku buďto nepřekoná – vyhyne, nebo překoná – přizpůsobí se a jde dál.
————————
Samain tím, že jsem napsal a řekl,
že Velryby a mořský savci šli
napříč evolucí zpět do moře.
Kam se opět navrátili.
Vyzdvihuje ten fakt, že mořští
savci měli společného suchozemského
savce předka.
Který chodil po čtyřech.
a postupnou evolucí se z něj vytvořili
samotní mořský savci.
Ti co už, teď ve 21.století mají ve
skrze čistě rybí prvky, tedy ocas,
ploutve a další prvky.
Ale na začátku evoluce tomu bylo
vše jinak.
Oni pozemský savci byly čistě pozemský, suchozemský.
Měli nohy, srst, vousy a jiné primární
prvky ze, kterých se časem staly sekundární
až po sléze zanikly.
A však v průběhu evoluce, kdy tito
suchozemský savci šli napříč evolucí
kdy se navrátily zpět do moře.
A tak se postupem času, u nich vyvinuly
čistě rybí prvky, přičemž ty pozemský
zanikli.
Milan.Miló.
Bo: Zkusil bys, prosím, svou jistotu neexistence Boha ukázat na jistotě NEexistence něčeho jiného ?
Slávek: Perun, Santa Claus, Růžový jednorožec, vodníci … dokázat jejich neexistenci je v logickém smyslu nemožné, ale prakticky ji všichni předpokládáme, protože neexistuje jediný důvod, proč bychom si měli myslet, že existují. Předpokládat jejich neexistenci je praktičtější, než zkoušet vymýšlet kličky, jak jejich reálnou existenci zdůvodnit a naroubovat na fungování tohoto světa.
Stejný přístup lze aplikovat třeba na problém černé labutě. Až do 18 století neexistovali žádné důkazy o jejich existenci, takže vědci předpokládali, že neexistují a určitě měli pravdu: nikdo ji nikdy neviděl, tak nebyl důvod předpokládat, že existují. poté co byly tyto labutě popsány v Austrálii kolem roku 1790, tak byla jejich existence přijata.
Ten druhý odstavec je tu pro ilustraci mého přístupu. Tím, že tvrdím, že bůh neexistuje, tak v žádném případě nezavírám dveře důkazům o jeho existenci. Pokud se existence nějakého boha prokáže, tak nebudu mít problém ten fakt akceptovat.
Stejně tak vím, že neexistuje bůh tak jak je popsán doslovně v Bibli, protože jeho popis je vnitřně rozporný. Dokázat neexistenci Biblického boha, pokud Bibli chápeme metaforicky je nemožné, protože takový Bůh může být cokoliv. Hlavně nám chybí důvod, proč bychom si měli myslet, že existuje.
Michal says: Pokud vím, tak Einstein a po něm mnozí další vymysleli hned několik důmyslných experimentů, jak otestovat hypotézu, že náhoda projevující se v mikrosvětě je důsledkem nějakých “skrytých proměnných”, resp. skrytých vazeb. Protože jen tehdy by svět mohl být deterministický.
Ty experimenty dopadly velice pozoruhodně, a to NEGATIVNĚ, čili, že náhodnost v mikrosvětě NEMŮŽE být důsledkem skrytých proměnných, a že je teda svět na mikroskopických měřítkách jaksi “fundamentálně náhodný”.
Jenže před nedávnem jsem se dozvěděl, že ten výsledek platí jenom za předpokladu, že působení mezi částicemi je “lokální”, tedy že se částice nemohou ovlivňovat na dálku a okamžitě. Což se v době těch experimentů bralo asi za celkem zřejmé. (?)
Jenže paradoxně, kvantový svět je záhadnější než jsme čekali, a tak se zdá, že částice ve skutečnosti MOHOU být jaksi na dálku provázané, a nelokálně tak na sebe působit, navíc “okamžitě” (což je prý rozpor s STR jen zdánlivý), čímž je determinismus opět ve hře.
EINSTEIN BY Z TOHO MĚL RADOST 🙂
Jirka
———————–
to pwb: Pokud nemáš odpovědi na to, jak jsi vznikl a zdali to bylo náhodou či ne, nezbývá Ti nic jiného než víra, že to bylo tak či onak. Pwb, intuicí a vlastním úsudkem jsem se ve svém životě řídil mnohdy a dnes nelituji. Lidé kolem Tebe se mohou mýlit.
————————–
Jirka já si myslím, že celí Vesmír
a známí svět
kolem jak je nám znám tak jako
my sami jsme vznikli z Velikého.
Galaktického. Třesku známí jako
Big. Beng.
Neboli vše v tom to světě tak jako
my sami se skládáme, s jeho prvků a sloučenin,
tak jako částic,
Které Veliký. Třesk vychrlil do prostoru.
Milan.Miló.
Jirko
Jirko a proto si myslím,
že Bible není v rozporu s tím,
když říká v prach si a v prach
se obrátíš.
Jinak řečeno kosmický prach si
a v kosmický prach se obrátíš.
Milan.Miló.
@Protestant. Můžete napsat, co bylo evangelické církvi ukradeno? Já si myslím, že právě ona se pěkně napakovala po německé evangelické církvi. A brousila si po 2. světové válce zuby i na Těšínsko, ale tam se jim pěkně postavili, takže neuspěla. Toto vše vím z osobních svědectví. Je opravdu dojemné, když vidím vašeho synodního seniora, jak se ohání po vracení ukradeného.
Milan: Jirko a proto si myslím,
že Bible není v rozporu s tím,
když říká v prach si a v prach
se obrátíš.
Jinak řečeno kosmický prach si
a v kosmický prach se obrátíš.
Jirka: Co se týče mého fyzického těla, o tomto nepochybuji.
Jirko
——————–
Jirka: Co se týče mého fyzického těla, o tomto nepochybuji.
———————
Jirko ano já měl na mysli
fyzické tělo.
Protože jak už jsem psal duše
nepodléhá zániku.
Duše je kontinuální proud a tok
věčně se opakující entity.
Je to její vlastní přirozenost.
Milan.Miló.
PS.: Tedy něco co nepodléhá tělu
a tak samotnému zániku.
Až do okamžiku kdy zpřetrhá okovy
rození a smrti.
“Protože jak už jsem psal duše
nepodléhá zániku.
Duše je kontinuální proud a tok
věčně se opakující entity.
Je to její vlastní přirozenost.”
To je úžasné. Neviděli jsme to, nikdo neví, jestli to vůbec existuje, ale vy už přesně znáte všecky její vlastnosti.
Colombo
———————–
To je úžasné. Neviděli jsme to, nikdo neví, jestli to vůbec existuje, ale vy už přesně znáte všecky její vlastnosti.
————————-
Colombo njn. někomu to bude utajené
stále.
Vycházím s určitých teorií jedna z nich je¨
tak zvaná Hypnotická Sugesce tedy spíše
hypnotická regrese což doslova znamená
putovoní časem zpět.
Mnohdy až do minulích životů.
a věř či ne i lidé, kteří nevěří na minulé
životy a popírají všechny teorie a víru.
Tedy samotní ateisté i naně to funguje.
Toto se používá co je lidstvo lidstvem a i dnešní
moderní medicína se tím velice zabývá, kdy
Tak to léčí různé duševní poruchy jako je
např. Obsedantně Kompulsivní porucha, nebo
při samotném odnaučení na závyslosti na kouření,
nebo třeba např. při pomočování.
Toto už používali ve veštírně v Délfách, což toto
pojmenovaly jako spánek Asklipiciánů.
A sám Mesmer to pojmenoval mesmerismus tedy
živočišný magnetismus.
Milan.Miló.
PS.: To není nic nového.
A nic zvláštního a udivujícícho.
A však jen 80% lidské populace je
hypnabilních, kdež to 100%, je sugescí
ovlivnitelných.
Clombo
Colombo tady jsem něco
na to téma dohledal abys te mi věřil.:
——————–
***************
——————-
REINKARNAČNÍ REGRESE
Pojem regresní přímka znají mnozí z matematiky. Je to přímka, která propojuje určité body nebo roviny. Proto slovo regrese neznačí potlačení, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale právě naopak zpětné propojení prožitků a zkušeností uložených v nevědomí (v duševním vědomí) s vědomím člověka. V psychologii znamená regrese návrat k některým z předchozích vývojových forem a snad ještě lépe se dokumentuje význam tohoto slova v biologii, kde jde o zpětný vývoj jedince nebo druhu vedoucí ke zjednodušení. Potud Slovník cizích slov.
———————–
Filozofický slovník francouzských autorů Gérarda Durozoy a André Roussela uvádí k pojmu regrese, že: Znamená všeobecně pohyb nazpět. V logice je to postup, při němž se myšlenkový chod vrací od účinků k příčinám, od následků k principu, od složitého k jednoduchému. … V psychoanalýze regrese vrací jedince zpět do předchozího stadia jeho vývoje; původem tu může být frustrace nebo trauma. Pojem regrese jde tedy ruku v ruce s freudovskými teoriemi o normálním sledu různých stadií zrání (například pokud se týče libida).
—————————
Lepší definici bychom si snad nemohli přát.
Psychologická technika zvaná reinkarnační regrese, někdy také nazývaná hypnotická regrese, využívá léčebného efektu založeného na vyzdvižení traumatizujících vzpomínek zasunutých v podvědomí či nevědomí člověka.
———————————-
Prožitý děj s traumatizujícím dopadem, neokomentovaný vědomou myslí a z větší části “zapomenutý”, je vědomě nedosažitelný a tvoří základ duševní nemoci nebo i psychosomatický podklad nemoci s ryze patofyziologickým, tedy organickým projevem. Nemoc pak z těžko vyložitelných příčin recidivuje, respektive se stává klasickými prostředky neléčitelnou.
———————
**********************
—————————-
http://www.astelia.eu/reinkarnacni_regrese.html
—————————
********************
————————-
Minulé životy z různých pohledů
Karel Břečka, auditor
Hlubinná abreaktivní sychoterapie, jinak též regresní terapie, v obecném povědomí spíše známá jako minulé životy, patří k alternativním léčebným technikám. Oficiální věda tuto metodu neuznává – pracuje se při ní aktivně s něčím, co sice např. psychologie má už ve svém názvu, totiž z duší, ale jejíž existenci ani ona sama neuznává. Snad proto, že se nedá zvážit, změřit a není ji vidět. Přesto, že ji všichni máme.
————————–
Regresní terapie je především duševní pomocí lidem od jejich traumat, ať již psychických či fyzických. Ale je to též krásné a tajuplné dobrodružství při toulkách minulostí – ať již vlastní či klientovou.
——————————
*********************
—————————
http://ezowiki.lom.cz/index.php?BreckaRuznePohledy
————————–
**********************
————————–
Milan.Miló.
PS.: Colombo tak si prosím udělejte svůj
Ůsudek na to vše.
Našel jsem jen 2.články, protože si myslím, že
By to mohlo zatím stačit.
Já mám svůj úsudek už dlouho. Ve stavu hypnózy, tedy tam, kde se kopou a dolují ty tvoje minulé životy, je extrémně aktivní ta část mozku, která může za představivost. Bylo dokázáno, že schopný manipulátor (proto sugesce) dokáže nevinými otázkami nasměrovat tázaného a přinutit si jeho mozek vymyslet i úplné bláboly. Kterým pak po probuzení bude daný člověk věřit.
Colombo
————————
Já mám svůj úsudek už dlouho. Ve stavu hypnózy, tedy tam, kde se kopou a dolují ty tvoje minulé životy, je extrémně aktivní ta část mozku, která může za představivost. Bylo dokázáno, že schopný manipulátor (proto sugesce) dokáže nevinými otázkami nasměrovat tázaného a přinutit si jeho mozek vymyslet i úplné bláboly. Kterým pak po probuzení bude daný člověk věřit.
————————
Colombo podvědomí neboli
nevědomí, funguje tak.
Tedy v samotných obrazech
a představivosti.
Podvědomí pracuje stále a
nepřetržitě celí náš život.
Jen v okamžiku třeba např.
Spánku či hypnózy se dostává
na svůj vrchol.
Protože jak spánkem tak
samotnou hypnózou se odstraní
tak zvaná racionální mysl tedy
logická a racionální, rozumová.
A díky tomu jak se 2.vědomí odstraní
tak není jakýkoliv stav, který toto
vše cenzuruje a podrobuje kritice.
A jsme-li u hypnózy tedy regresivní
hypnózy.
Tak po samotném nastolení raportu
tedy dokonalého odevzdání se média
hypnoterapeutovi nastává tak zvaná
hluboká hypnóza.
Ona hypnóza se dělí do několika
stupňů podle její hloubky a samotného
stavu mezi terapeutem a médiem.
Když člověka, dostaneš do té nejhlubší
hypnózy tedy, kdy člověk se chová
podvědomě – nevědomě médium
nedokáže samo o sobě nic ovlivňovat.
Jest-li terapeut řekne samotnému
médiu, že se spálil a přitom mu položí
na ruku minci, tak médium cítí ohromnou
bolest jako při po pálení, přičemž samotná
pokožka na to reaguje zrudnutí a popálením
nebo když dá
terapeut médiu ocet a řekne jak je to
chutná limonáda tak si ji velice vychutná.
Tím to jsem chtěl jen říci, že si člověk
při této nejhlubší hypnóze nic necenzuruje.
a tudíž si nic ani po probuzení s hypnózy,
tedy s této nejhlubší nic nepamatuje.
Milan.Miló.
To taky není tak úplně pravda a je to takový mýtus.
Colombo
———————
To taky není tak úplně pravda a je to takový mýtus.
———————–
Colombo, ale je to samozřejmě úplná
pravda.
Copak si myslíš, že novodobá hypnóza,
která se používá v lékařství např. je
mýtus.
A Já myslel, že lékařství je novodobá
vědní disciplína.
Tady jsem ti něco nalezl aby sis nemyslel,
Že tě tahám za nos.:
———————-
Základní kurz – Výuka hypnózy podle Miltona H. Ericksona
Více zde: http://www.hanatos.cz/kurzy-hypnozy/zakladni-kurz-vyuka-hypnozy-podle-miltona-h-ericksona/
Intenzivní kurz, ve kterém se nejen prakticky naučíte různé techniky navození hypnotických stavů a jak je využívat ve svém osobním životě či při práci s klienty, ale budete mít nejednu příležitost poznat více i sami sebe.
co se naučíte:
• vytvořit rapport použitím verbálních i neverbálních technik a používat jej v rámci hypnotických postupů.
• navodit stav hypnózy použitím direktivních, nedirektivních a konverzačních technik.
• použít existujících individuálních vzorců reagování pro umožnění rychlé a tvůrčí změny.
• komunikovat s využitím nevědomé úrovně.
• převrátit vnitřní konflikt a odpor ve zdroj kreativních změn.
• používat hlas, gesta a fyzický kontakt pro navození žádaných změn.
• používat hypnotické fenomény jako je disociace, věková
Více zde: http://www.hanatos.cz/kurzy-hypnozy/zakladni-kurz-vyuka-hypnozy-podle-miltona-h-ericksona/
———————–
POROZUMĚNÍ HYPNÓZE – Tradiční a Ericksonovský přístup
• různé vysvětlení hypnotických stavů (definování hypnózy)
• historie hypnózy
• mýty a realita hypnózy
• různé stupně prožívání hypnotických stavů (test hypnability)
• principy Ericksonovské hypnózy
• možné kontraindikace použití hypnózy
————————-
NAVOZENÍ HYPNÓZY
• Tradiční a Ericksonovská strategie indukce pro jednotlivce a skupiny
• dvojitá indukce
—————————-
HYPNOTICKÉ FENOMÉNY
• Vědomé a nevědomé disociace
• věková regrese
• Pseudo-orientace v čase, věková progrese a regrese
—————————-
ERICKSONOVSKÁ HYPNÓZA
• rapport, následování a vedení
Více zde: http://www.hanatos.cz/kurzy-hypnozy/zakladni-kurz-vyuka-hypnozy-podle-miltona-h-ericksona/
————————
******************
————————
http://www.hanatos.cz/kurzy-hypnozy/zakladni-kurz-vyuka-hypnozy-podle-miltona-h-ericksona/
————————-
********************
—————————
Lexikon Psychologie
SUGESCE A HYPNÓZA,
—————————–
sugestibility :
– primární sugestibilita (sugestivní vyvolávání pohybových reakcí, např.ataxie),
– sekundární sugestibilita (sugestivní vyvolání postojů),
– prestižní sugestivita, kterou E.Ullrich vymezuje jako “převzetí prestiží nasycených autoritárnich pojetí”.
———————————
Hypnóza.
Pojem zavedl J.Braid (1843) pro pojmenování stavu podobného transu, který je navozován sugescí útlumů; fenomén byl znám již ve starověku a byl využíván k léčbě, protože v hypnóze podávané sugesce mohou významně ovlivňovat tělesné funkce i psychické stavy. E.R.Hilgard (1965) uvádí následující zvláštnosti stavu hypnózy :
1. Je odstraněna “plánovací funkce”, hypnotizovaný rezignuje na vlastní snahy a poddává se do jisté míry vůli hypnotizujícího.
2. Pozornost je “kanalizováná”, ustavuje se “raport” mezi hypnotizovaným a hypnotizujícím, u hypnotizovaného se objevuje “rourové” vnímání, tj.vnímá to, co říká hypnotizující.
3. Je redukováno “přezkoumávání reality”, hypnotizovaný může vyplnit i absurdní sugesce, které mu hypnotizující dává.
4. Objevuje se zvýšená sugestibilita ve srovnání se sugestibilitou v bdělém stavu.
5. Hypnotizovaný je ve stavu pohotovosti převzít různé role, které jsou mu sugerovány, a pokousí se je plnit jako herec, ale neuvědomuje si plně realizaci role jako herecký výkon.
6. Objevuje se “posthypnotická amnézie”, hypnotizovaný v hlubokých stavech hypnózy si nepamatuje, co se během hypnózy odehrávalo; to se obvykle ještě posiluje sugescí podávanou na konci hypnózy, že vše zapomene. Hilgard určil také základní podmínky hypnability, to je způsobilosti být hypnotizován, z nichž nejdůležitější je nemít strach ze ztráty kontroly ve stavu hypnózy; některé typy nejsou hypnabilní. Synonymy pojmu hypnabilita jsou hypnozibilita a hypnotická suscepbilita. Hypnabilita se měří Stanfordskou stupnicí hypnotické suscepbility, která zachycuje nejen zásadní hypnotizovatelnost, ale i hloubku hypnózy, k níž je s to hypnotizovaný subjekt dospět (škála má dvanáct stupňů). Za základní znak hypnózy je již dávno považován tzv. monoideismus , vědomí zúžené na sugerovanou ideu. Důležitou charakteristikou jsou stupně hypnózy vyjadřující její hloubku, která závisí na osobnosti hypnotizovaného, na použité technice a sugesci a na dalších okolnostech. Třídění hloubky stavů hypnózy je různé;
————————–
********************
—————————–
http://web.quick.cz/psychologies/sugesce_a_hypnoza.htm
————————-
*******************
————————
Milan.Miló.
PS.: Jsem nalezl jen dva články, protože si
myslím, že by to mohlo stačit.
Colombo
Colmbo k té Hypnóze bych řekl ještě toto
Hypnóza to je pouhý změněný stav mysli
neboli lépe řečeno tak zvaný trans.
Mnozí lékaři mnohdy používají Hypnózu
neboli lépe a přesněji řečeno autosugestivní
stav nevědomí i k tomu aby mohli provádět
i chyrulgické zákroky na pacientech.
Bez navození resustitace omámení člověka různými
sedativy tedy samotnou narkózou.
Tak, že tito lidé nemají bolesti a přitom aktivně
jsou při plném stavu bdělosti při samotné
operaci.
A však necítí bolest.
Moderní lékařství je samo o sobě moc
fascinující.
Nemyslíš.
Milan.Miló.
PS.: A však to není aplikovatelné
na všech jak jsem psal jen 80%.
Lidí v naší populaci je hypnabilních.
Tedy Hypnózou ovlivnitelných.
“Mnozí lékaři mnohdy používají Hypnózu
neboli lépe a přesněji řečeno autosugestivní
stav nevědomí i k tomu aby mohli provádět
i chyrulgické zákroky na pacientech.
Bez navození resustitace omámení člověka různými
sedativy tedy samotnou narkózou.
Tak, že tito lidé nemají bolesti a přitom aktivně
jsou při plném stavu bdělosti při samotné
operaci.”
Tak to slyším prvně a jsem k tomu velmi skeptický. Ona je totiž hypnóza celkem neuznávaná.
No a stejně, nic to nedokazuje. Stejně tak mnozí lékaři provádějí akupunkturu a homeopatika, kraviny o kterých víme, že nefungují.
Colombo
——————–
Tak to slyším prvně a jsem k tomu velmi skeptický. Ona je totiž hypnóza celkem neuznávaná.
No a stejně, nic to nedokazuje. Stejně tak mnozí lékaři provádějí akupunkturu a homeopatika, kraviny o kterých víme, že nefungují.
———————-
Colombo prosím a jak to můžeš dokázat, že
to nefunguje, pro změnu ty.
Jak akupunktura, homeopatika tak jiné tyto
věci.
Já věřím právě v pravý opak.
Já znám tak zvanou Chi neboli Ki energii,
která se projevuje velikým soustředěním,
nebo při meditaci a jiných stavech.
Nebo ji využívají Buddhističtí mniši jak samotní
lidé, kteří provozují různé sporty třeba karate, nebo
závodní střelba např. ajn.
Tato energie velice jasně dokazuje, že mnohdy lidé
mohou zajít mnohem dál než je mnohdy předpokládáno.
Milan.Miló.
PS.: Tuto energii má každý člověk v sobě od narození.
PS 1.: Prosím tak mi vysvětli 2.dvě věci co způsobuje třeba,
že lidé dokáží chodit po žhavých uhlících aniž by se popálily
nebo, že Buddhističtí
mniši dokáží být celou noc venku zcela nazí v Himalájích při
té největší zimě a nejnižší teplotě celou noc aniž
by se ani jedenkrát nezatřásly zimou.
Na jednu s těch dvou věcí se dá vcelku dobře odpovědět
s pohledu moderní vědy a na
druhou věda nezná odpověď.
PS.: 2, A však oba případy podporují přítomnost oné energie,
která se též projevuje právě v akupunktuře.