Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Jirka: Proč zabíhat do kvantové fyziky? Stačí, když se podívám kolem sebe a vidím, že lidské příběhy se neodehrávají náhodou, právě naopak.
Colombo: Což je trošku něco jiného, než tvrdit, že náhoda neexistuje, ne? Ale to by se jeden musel zamyslet. A to asi bolí, a narušuje to tu linku s Bohem…
to Colombo: Dle mého opravdu náhoda neexistuje. Všechno souvisí se vším, svět je neustále v interakci. Mnohé zákonitosti a vzájemné příčiny, třeba kvůli jejich komplexnosti, si nemusíme uvědomovat.
Colombo
————————-
Tady nejde o to, že by to fungovalo celé jinak. Ano, ono se to chová jinak, ale na základě složitých interakcí, které mezi sebou mají ony mikročástice.
————————-
Colombo ano to vím proč Slunce je takové jaké
je.
Proč v něm probíhá tak zvaná termonukleární
fůze.
Kterou vlastně spouští sama gravitace.
Ano probíhá to tak, že z mračen vodíku,
který je neuvěřitelnou gravitací stlačován celý
objekt dokud nevytriskne s obou pólů čistá
energie.
Přičemž dojde k velice náročným interakcím.
A přitom stačí tak málo a to jen mračna vodíku,
čas a neustálé působení gravitace.
Dokud se nezpustí náročné interakce, které zároveň
zpustí mnoho dalších důsledků.
Vědci třeba přišly na to jak docílí toho aby se atomy
vodíku slučovaly.
Protože každý atom vodíku má tak zvaný odpor, který
zabraňuje vzniku samotné srážky.
A přeměny na jiný druh tedy o něco lehčí hélium.
A proč se toto vše děje ve Slunci.
a tak přišly na to, že stačí jen ony atomy zahřát na několik
Milonů stupňů, protože zjistily, že teplo vydává rychlost.
a tak díky zařízení Tokamak ony atomy zahřály a hle
oni vyprodukovaly mnohem větší energii až tisíc km za sekundu.
A tak se spojily a srazily a v atomu vodíku, při srážce
a sloučení se z jiným atomem vodíku po spojení
a srážkou vznikl další prvek a to hélium.
A velice nepatrná část čisté energie.
Milan.Miló.
PS.: Tím jsem chtěl poukázat na fakt, že když vědci
ovlivní samotné mikročástice a atomy tak se vše
přeměňuje a stále mění jak v tom to světě tak i v tom
subatomárním světě.
A stačí přitom tak málo.
Jirka: Nesouhlasím. Lidé se rodí a umírají, existuje pravda a lež, … dualita tady prostě je.
Colombo: Nesouhlasit můžeš, právo na názor má i každý. Já si třeba stojím za tím, že červená barva neexistuje, že šedá je vlastně zelená a červený balónek je daňový inspektor.
to Colombo: Klidně si za tím stůj, ale vím, že to, co píšeš, není pravda.
Colombo: Bavili jsme se snad o vesmíru. Bavili jsme se o mikrosvětě a makrosvětě. Nebavili jsme se o barvičkách, o tom, jestli umírají nebo neumírají lidé, o tom, jestli lžu nebo mluvím pravdu. Nebo snad jo? No jó! Ono to celé byla šifra! Hej sorry, fakt nám normálním lidem to trochu trvá. Nemáme tu inspiraci duchem svatým, která nám dává porozumění i naprostým žvástům, jako je bible atp.
to Colombo: Pokud hovoříš o vesmíru, tak to chápu. Šlo jen o neporozumění, já hovořil o dualitách z hlediska lidského života. Pozorovatelný vesmír je jen jeden, stejně tak i makrosvět a mikrosvět jsou jen dva různé úhly pohledu na to samé, kdy jeden se popisuje něco jako celek a druhý zkoumá jednotlivé entity v rámci toho celku.
Colombo
———————-
Milan: ten poslední post si neberte osobně, jen mě tohle štve. Nesnáším slepé následování. Nesnáším pasování vědy jako dogmatického Boha, vědce jako kněží, co když něco řeknou, je to pravda.
———————–
Colombo ne neberu si to vůbec osobně
a nevztahuji si to na svou osobu.
Jsem rád za příspěvky.
————————
A čím víc mířím do světa vědy, čím více se stávám jeho součástí, tím více vidím tu nejistotu, která tam vládne. Nic není jisté, všechno je jen model, který nám nějak funguje.
————————
Ano s tou nejistotou ve vědeckém
světě to je pravda.
Taky ji tam vidím.
Milan.Miló.
Colombo
Colombo jen jsem chtěl říci ještě,
že kdyby nebyla samotná gravitace
tak i samotné atomy, které vytvářejí
určité prvky a sloučeniny třeba jako naše
tělo.
Nebo třeba pouhý hrníček, který používáš
každé ráno na kafe či čaj.
By prostě neexistovaly, protože bez gravitace
která na to neustále působí by se úplně vše
v tom to světě rozpadlo.
A tudíž vše co znáš a máš rád by vlastně nebylo.
prostě by to neexistovalo, ale v tom případě
by nám to bylo úplně jedno.
Protože bychom tu ani nebyly.
Milan.Miló.
PS.: Tím jsem chtěl jen říci, že ač gravitace
je omnoho slabší než svět podle kvantové
mechaniky tedy subatomárních částic.
Tak i přesto atomy, které se projevují v
kvantové mechanice by bez gravitace
prostě nebyly a neexistovaly.
To je holí stav.
Colombo
Colombo těmi dvěmi vstupy viz výše
jsem chtěl poukázat jak na sebe Einsteinovu
všeobecnou teorii relativity a kvantová mechanika působí
a však mohu říci a za tím si stojím, že obě
tyto teorie nelze jinak sloučit než tak to.
Víc než pochopit jejich pravou podstatu.
——————–
1. Milan.Miló says:
October 26, 2011 at 9:54 pm
Colombo
————————-
Tady nejde o to, že by to fungovalo celé jinak. Ano, ono se to chová jinak, ale na základě složitých interakcí, které mezi sebou mají ony mikročástice.
————————-
Colombo ano to vím proč Slunce je takové jaké
je.
Proč v něm probíhá tak zvaná termonukleární
fůze.
Kterou vlastně spouští sama gravitace.
———————-
1. Milan.Miló says:
October 26, 2011 at 10:36 pm
Colombo
Colombo jen jsem chtěl říci ještě,
že kdyby nebyla samotná gravitace
tak i samotné atomy, které vytvářejí
určité prvky a sloučeniny třeba jako naše
tělo.
Nebo třeba pouhý hrníček, který používáš
každé ráno na kafe či čaj.
—————————
Milan.Miló.
Jirka: jaj, sry, moc se omlouvám. Tak sem se rozjel v sarkasmu, že jsem to popletl.
Ten můj sarkasmus neberte ve zlém. Jsem holt jedovatý štír, ale nemyslím to tak.:P
BTW. Píšete:
Dle mého opravdu náhoda neexistuje. Všechno souvisí se vším, svět je neustále v interakci. Mnohé zákonitosti a vzájemné příčiny, třeba kvůli jejich komplexnosti, si nemusíme uvědomovat.
Colombo: Což o to, já jsem taky determinista. Ona Bayesiánská teorie pravděpodobnosti to takhle bere. Otázka ovšem je, jak je to s tou zatracenou kvantovkou? Jak je to s vznikem virtuálních částic? Mou útěchou je to, že tomu nikdo pořádně nerozumí, ani kvantoví fyzici. Pořád je obrovský problém s interpretací, alspoň podle toho, co jsem četl. Takže zatím si můžu hýčkat svůj determinismus. Ale musím být připraven změnit názor, pokud mi data ukáží, že determinismus prostě nee.
Jirka: Pokud hovoříš o vesmíru, tak to chápu. Šlo jen o neporozumění, já hovořil o dualitách z hlediska lidského života. Pozorovatelný vesmír je jen jeden, stejně tak i makrosvět a mikrosvět jsou jen dva různé úhly pohledu na to samé, kdy jeden se popisuje něco jako celek a druhý zkoumá jednotlivé entity v rámci toho celku.
Colombo: O tom jsme se bavili. O tom, že nějaká dualita někde existuje, to je bezrosporné. Minimálně jako pojem existuje.
Ono je problém, že spoustu z těch vyjmenovaných věcí, je jen binarizování problému. Rozdělení něčeho spojitého čarou na dva stavy. Vodsud je to živočich a vodsud ne. TOhle už žije a tohle ještě ne. Tohle budeme říkat Světlo a Tohle bude ještě tma. atp.
Milan Miló:
“A tudíž vše co znáš a máš rád by vlastně nebylo.
prostě by to neexistovalo, ale v tom případě
by nám to bylo úplně jedno.
Protože bychom tu ani nebyly.”
Viz slabý antropocký princip.
Btw. shodnem se na dvou dírách v ploté při čumění na vesmír, tak kde je problém? V případě vesmíru neexistuje dualita mezi makrosvětem a mirkosvětem, je to jen jeden a ten samý svět.
Colombo
———————-
Btw. shodnem se na dvou dírách v ploté při čumění na vesmír, tak kde je problém? V případě vesmíru neexistuje dualita mezi makrosvětem a mirkosvětem, je to jen jeden a ten samý svět.
————————-
Colombo já bych jen řekl tak jak je
makrosvět tak i mikrosvět.
Tak existuje jak viditelný vesmír
podle Einsteina tak i ten neviditelný,
který zachycuje kvantová mechanika.
A to jak to vidím.
Makrosvět kolem nás podléhá zkáze
a zániku, protože na něj působí čas
a prostor.
Mikrosvět nepodléhá zániku ani zkáze, protože
na něj čas a prostor nepůsobí tak je věčný
stále se živící a vycházející sám ze sebe.
Einsteinova teorie relativity je zase, když
to nějak pokusím popsat
celí viditelný vesmír kolem nás.
A kvantová mechanika, kdybychom se zase
pro změnu zmenšili milionkrát abychom
ji dokázaly vnímat a prožívat v čase a prostoru
tak by se onen stav pro nás stal přirozeným.
A viditelným tak, že bychom ho mohli prožívat
a vnímat v daném okamžiku.
Tak si myslím, že tak to nějak by mohli
fungovat ony duality.
Milan.Miló.
PS.: Ano má to dvě díry v plotě tedy jest-li
těmi dírami vnímáš a vidíš dva různé pohledy.
Colombo a spol., k té kvantovce:
Pokud vím, tak Einstein a po něm mnozí další vymysleli hned několik důmyslných experimentů, jak otestovat hypotézu, že náhoda projevující se v mikrosvětě je důsledkem nějakých “skrytých proměnných”, resp. skrytých vazeb. Protože jen tehdy by svět mohl být deterministický.
Ty experimenty dopadly velice pozoruhodně, a to NEGATIVNĚ, čili, že náhodnost v mikrosvětě NEMŮŽE být důsledkem skrytých proměnných, a že je teda svět na mikroskopických měřítkách jaksi “fundamentálně náhodný”.
Jenže před nedávnem jsem se dozvěděl, že ten výsledek platí jenom za předpokladu, že působení mezi částicemi je “lokální”, tedy že se částice nemohou ovlivňovat na dálku a okamžitě. Což se v době těch experimentů bralo asi za celkem zřejmé. (?)
Jenže paradoxně, kvantový svět je záhadnější než jsme čekali, a tak se zdá, že částice ve skutečnosti MOHOU být jaksi na dálku provázané, a nelokálně tak na sebe působit, navíc “okamžitě” (což je prý rozpor s STR jen zdánlivý), čímž je determinismus opět ve hře.
Argument který mě úplně přesvědčil o faktické přijatelnosti determinismu je, že i když “jakoby” připustíme fundamentální náhodnost na kvantových úrovních, tak není problém postulovat, že tyto náhody jsou v podstatě ekvivalentní počátečním podmínkám.
Závěr z toho je, že svět je deterministický a myslím že přes to celkem nejede vlak… 🙂
ještě jinak: v praxi lze univerzálně brát (na mikro i makro úrovních) že svět je deterministický. Otázka, zde je “skutečně” deterministický je spíš filozofická, a nemá pravděpodobně valného smyslu. (je netestovatelná)
To Milan Miló – Také nerozumím výrazu “zpětná evoluce”. Znamenalo by to že pštros je zpětná evoluce ptáka? Nebo lezec zpětná evoluce ryby? Evoluce jde jen jedním směrem – prostě je to cesta, na které jsou překážky. Organizmus překážku buďto nepřekoná – vyhyne, nebo překoná – přizpůsobí se a jde dál.
Zpětná evoluce je blbost. Je to iluze, plynoucí z nesprávné představy, že evoluce má nějaký předem daný “směr”, který se může za určitých podmínek “obrátit” a tím dojde k “zpětné evoluci”. Takhle to teda fakt není.
Samain:Když jsme u toho pštrosa tak jak říká klasik,je s podivem že takto hloupý pták,který při nebezpečí strká hlavu do písku ještě nevyhynul,což zdá se uděluje Darwinově evoluční teorii podstatnou trhlinu 🙂
No, KDYBY pštros strkal při nebezpečí hlavu do písku, PAK by to skutečně byl docela problém, a to zdaleka nejen pro ET 🙂
Nikoliv překvapivě to tak ale není 🙂 http://www.rozhlas.cz/priroda/zvirata/_zprava/strka-pstros-hlavu-do-pisku–809325
to Michal:Tak v tom případě je vše v pořádku 🙂
Michal: jasně, ale sám jsi tu psal o vzniku virtuálních částic a podobných věcech. Já sám, jak jsem psal, jsem determinista. Ale strčit za to ruku do ohně? Nevím, natolik kvantovku neumím.
Colombo: jaj, sry, moc se omlouvám. Tak sem se rozjel v sarkasmu, že jsem to popletl.
Ten můj sarkasmus neberte ve zlém. Jsem holt jedovatý štír, ale nemyslím to tak.:P
Jirka: V pohodě 😉
Ještě zbývá řešit nesmrtelnost chrousta.
Něco zajímavějšího ke čtení máte tady: http://janryznar.blog.idnes.cz/c/222147/Cirkevni-restituce-ano-ci-ne-Cirkve-k-cemu-tady-jsou.html