Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Milan.Miló: chlape, nemůžeš psát normálně? Příšerně se to čte. Já chápu, že haiku je tvá oblíbená forma, ale tahat ji do prózy je trošku přehnané, nemyslíš?
Jirka: s takovou znalostí pravděpodobnosti bych se styděl být vámi o ní mluvit.
Pravděpodobnost není jednoduchá záležitost, je to poměrně složitý matematický model, kolem kterého stále víří značný rozruch, zejména frekventistická vs bayesiánská.
Takže si připravte nějakou kovovou tyčku a až příště budete sedět u počítače a něco vás napadne, přetáhněte to tou kovovou tyčkou dřív, než to stačí napsat ten post:P
Milan.Miló:
Na Colomba nedej. Čte se to výborně. každé malé dítě ví, že krátké řádky se čtou lépe jako dlouhé.
Proto jsou články v novinách ve sloupcích. I některé knihy jsou takto rozděleny. Oko při tomto uspořádání nemusí dělat tak velké pohyby jako při dlouhých řádcích.
protestant: věci, které ví každé malé dítě jsou často totální kraviny. Každé malé dítě třeba ví, že dárky nosí Ježíšek, Santa Claus nebo Děda Mráz. Ale pravda je trochu jinde.
Jinak, do jisté míry je to pravda, ale jak říkám, do jisté míry. Sloupec o délce tří slov se čte špatně. I v novinách to máte rozdělené na delší celky.
Colombo
———————–
Milan.Miló: chlape, nemůžeš psát normálně? Příšerně se to čte. Já chápu, že haiku je tvá oblíbená forma, ale tahat ji do prózy je trošku přehnané, nemyslíš?
————————
Colombo ano sice mám rád
Haiku.
Ale s Haiku to nemá co dočinění
a společného.
Tak to se mi to píše mnohem lépe.
A tak mi to prosím, promiň, ale asi
se dám na radu protestanta.
Protože sdílím též jeho názor.
Milan.Miló.
PS.: Columbo tak se nezlob.
Jirko
——————–
Náhoda je to z hlediska Vesmíru vskutku neuvěřitelná.
———————-
Jirko já si myslím,
že náhody tak nějak moc
neexistují neřkuli vůbec.
Vždy jde o nějaký důsledek
tedy reakci na danou akci
tedy na příčinu samotnou, která
vyvolává vlnu oněch důsledků.
A ve vesmíru,
převládávždy řád nad chaosem.
Tedy ve světě, který známe.
Sluneční soustava nám nabízí a
umožňuje nám pochopit kauzální svět
příčin.
Tedy to jak na sebe působí různé
věci, které na sebe působí samotnou gravitací
tak jako na ni působí vakuová energie, a tajemná
temná hmota + Galaxie a hvězdy.
Milan.Miló.
PS.: Abych popsal tedy blíže s čeho se skládá¨
vesmír.
Tak je to tedy ze tří složek tedy ze 73.%
vakuová energie.
4.% Galaxie a hvězdy.
A ze 23.% tajemné temná hmota.
Milan: Jirko já si myslím,
že náhody tak nějak moc
neexistují neřkuli vůbec.
Vždy jde o nějaký důsledek
tedy reakci na danou akci
tedy na příčinu samotnou, která
vyvolává vlnu oněch důsledků.
to Milan: Také myslím, že náhoda neexistuje, jen ne vždy rozumíme příčině toho, že to, co je, je tak, jak je.
Jirka, Milan: v tom případě doporučuju napsat do Science a vysvětlit jim, jak fungují kvantové jevy, protože zatím, co nám vychází, je náhoda. Například takový vznik virtuálních částic. A když jsme u toho, napište to i sem, rád bych to pochopil.
Jak fungují kvantové jevy nevíme. Jen se je pomocí dnešních lidských znalostí snažíme popsat.
Podobně se lidé ve středověku snažili popsat blesk. Dnes víme, že nebyli pravdě blízko.
Slávku
———————
Také mi úplně nesedí tvé chápaní mořských savců, jako otočení evoluce zpět. Podle mě je to dost zavádějící metafora. Jinak souhlas.
———————-
Slávku nezapomněl jsem na tebe.:
Mořští Savci vznikli ze stejného předka
tedy pozemského předka všech Velryb
byl to předek podobný Vlku.
A jmenoval se Mechosinidus – ten to
předek stál u samotné linie všech mořských
savců.
Z něho se vyvinul Pakycitus Velryba s Pakystánu
Byl o 10.Milonu let dříve než Basilosaurus.
Kterého našel Filip.Dingryč.
Basilorosaurus byl milně pojmenován Král plazů.
Měl malé nohy a byla to typická Velryba vážící
téměř 15.tun.
A tak tyto malé nohy dlouhé jako lidská paže
podkládá teorie, že je měli k páření.
Tak, že se s nimi tyto dravé Velryby zaklesly
a přichytily zhruba 15.metrů dlouhá těla.
Pak byl Zygorhiz, Rodhocertus.
Toto byly ranné vzorky vyhynulých Velryb.
A však sám Darwin při své teorii evoluce.
Udělal zásadní a politickou osudovou chybu přičemž
se na něj sesypala pořádná dávky kritiky,
když milně a nepodloženě označil za předchůdce
Velryb a všech savců Medvědy.
Což neměl podložené.
A tak si tu to osudovou chybu trpce připustil.
Milan.Miló.
PS.: Tady jsem se ti snažil trochu objasnit
samotný chod proti proudu evoluce, na jehož
začátku stál suchozemský savec podobný
vlku a jmenoval se Mechosinidus.
Colombo
————————
Jirka, Milan: v tom případě doporučuju napsat do Science a vysvětlit jim, jak fungují kvantové jevy, protože zatím, co nám vychází, je náhoda. Například takový vznik virtuálních částic. A když jsme u toho, napište to i sem, rád bych to pochopil.
—————————-
Colombo já se
snažil psát o Vesmíru
tak jak ho vidíme,
tedy jsem se spíše přikláněl
ke všeobecné teorii relativity
podle Alberta Einsteina.
Ne ke kvantové mechanice,
která popisuje zcela jiný svět
atomů a to na samotné subatomární
úrovni.
Která je mnohem silnější a má pevnější
strukturu než gravitace, ve světě
jak ho známe
tam převládá opravdu chaos nad
řádem.
To máš pravdu.
Milan.Miló.
Milan Miló: jn, škoda že neexistuje žádná dualita a to, co si řekl, je tak k ničemu. On je totiž jen jeden svět, makro a mikro jsou jen různé pohledy.
Btw. to s těmi velrybami myslíte vážně? Zpětná evoluce? Nic jako “zpětná evoluce” neexistuje. To, že výsledek je stejný, jako někdy jindy, je dáno opětovným přizpůsobením. Mutace je do jisté míry systém bez paměti. A v evoluci taxonů to je znatelnější. Velryby nevěděly, že pochází původně z moře a že se do něj vrací. Ony se prostě přizpůsobovali moři.
Mimochodem, všichni mořští savci? Což takhle mroži, tuleni a rypouši?
Colombo says:jn, škoda že neexistuje žádná dualita a to, co si řekl, je tak k ničemu. On je totiž jen jeden svět, makro a mikro jsou jen různé pohledy.
Určitě? Tak mi vysvětlí, když v mikro posíláš foton po fotonu přes dvě štěrbiny a ty fotony vytvoří interferenční obrazec, že se to nestane v makro, když posílám místo fotonu kameny?
Colombo
Colombo nechci se s tebou přít.:
vím své a tak jsem ti o tom raději
něco nalezl.:
Zde to máš.:
———————–
****************
————————
Návrat do moře
I když na konci křídy vystřídali chybějící velké mořské ještěry masožraví žraloci a některé kostnaté ryby,vrátili se do moře i některé druhy původně suchozemských savců,aby nahradili dřívější ichtyosaury a plesiosaury.Tak to probíhalo u savců,kteří se později vyvinuli v kytovce.Nejstarší fosilie kytovců pocházejí z eocénu.Tito vodní savci vznikli pravděpodobně ze skupiny masožravců,Condylarthra,kteří se vrátili do vody.Možná se museli vyhnout konkurenci ostatních zvířat žijících na zemi.
—————————–
Koncem eocénu žili v mořích zvířata podobná dnešním kytovcům. Kytovci jsou savci dokonale uzpůsobení životu ve vodě.Proudnicovité tělo,přední končetiny změněny na ploutve a silná vodorovná ocasní ploutev jim pomohla stát se zdatnými plavci.Nejrychlejší kytovci dosahují rychlosti až 60km/h.Nikdy neopouštějí vodu,dokonce námluvy i porod probíhají ve vodě. Zeuglodon byl prehistorický kytovec.Měl velmi pružné tělo a dosahoval délky 20m a zuby zakončoval pilovitý okraj,který umožňoval chytání ryb.
——————————
*******************
——————————-
http://ireferaty.lidovky.cz/306/1954/Eocen
——————————
********************
—————————–
O UCMP : Vzdělání : Veřejné programy na UCMP : UCMP roční krátký kurs
,
(CSTA).
Oba morfologických a molekulárních dat nám říkají, že předkové mořských savců byly pozemské, a že jejich životní styl jednotlivých mořských se vyvinuly nezávisle nejméně sedmkrát! Každá linie ukazuje společné, stejně jako unikátní evoluční řešení problémů života ve vodě ovlivňují jejich dýchání, pohyb, krmení a porodu. Připojte se k odborníků dozvědět se o těchto řešeních, a jak víme, co víme o jejich triumfální návrat do moře. Tento krátký kurz je spolufinancované Berkeley Muzea přírodní historie (BNHM) a Kalifornie asociace učitelů přírodovědných předmětů
———————————-
*************************
———————————
http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en%7Ccs&u=http://www.ucmp.berkeley.edu/about/shortcourses/shortcourse11.php
——————————
***********************
——————————-
Vývoj mořských savců: Návrat do moře po 300 milionů let.
Abstraktní
Fosilní záznam ukazuje, že savci znovu vstoupil do námořní oblasti na nejméně sedm oddělených příležitostech. Pět z těchto clades být ještě existující, zatímco dva jsou zaniklé. Tento přehled uvádí stručný úvod do fylogenezi jednotlivých skupin mořských savců, na základě nejnovější studie s použitím jak morfologické a molekulární data. Evoluční upozorňuje jsou prezentovány s důrazem na změny týkající se smyslových systémů, pohybu, dýchání, krmení a rozmnožování v Cetacea, Sirenia, Desmostylia a Pinnipedia. Vodní úpravy uvedlo, doložena údaji z morfologických a geochemické studium. Například, analýzy izotopů kyslíku začleněny do fosilních zubní sklovinu udává, zda tito savci v pásli (a tedy požíval), čerstvé vody nebo mořské vody. Srovnání mezi skupinami jsou, zda existují nějaké společné vzory, zejména v souvislosti s adaptací k vodnímu životu. Výsledky ukazují, že vodní vlastnosti vyvinuly v mozaikou, a že různé morfologické řešení pro vodní podmínek bylo dosaženo zvlášť v každé z těchto skupin. Změny v axiálním a Apendikulární kostra pomoc při pohybu na vodní pást. Nosní dírky a oči umístění změny umístění brodit ve srovnání s vodou pást potřeby. Všechny skupiny vykazují vodní adaptace přímo souvisí s krmení, zejména změny v chrupu a řečnickému pultu. Nejstarší zástupci těchto clades všechny ukazují morfologické znaky, které naznačují, že se při krmení ve vodě, což naznačuje, že krmení ekologii je klíčovým faktorem ve vývoji mořských savců.
Wiley-Liss 2007, sro
———————————–
************************
————————————
http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en%7Ccs&u=http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17516441
————————————
**********************
———————————-
Milan.Miló.
Colombo: v tom případě doporučuju napsat do Science a vysvětlit jim, jak fungují kvantové jevy, protože zatím, co nám vychází, je náhoda. Například takový vznik virtuálních částic. A když jsme u toho, napište to i sem, rád bych to pochopil.
to Colombo: Proč zabíhat do kvantové fyziky? Stačí, když se podívám kolem sebe a vidím, že lidské příběhy se neodehrávají náhodou, právě naopak.
Colombo: škoda že neexistuje žádná dualita
to Colombo: Nesouhlasím. Lidé se rodí a umírají, existuje pravda a lež, … dualita tady prostě je.
Colombo
—————————–
Milan Miló: jn, škoda že neexistuje žádná dualita a to, co si řekl, je tak k ničemu. On je totiž jen jeden svět, makro a mikro jsou jen různé pohledy.
—————————–
Colombo já si stojím za tím co jsem
řekl, že svět jsou duality.
Ale toto ani nejde barát doslovně
víc jak obrazně jako duality.
Protože Einsteinova teorie relativity
popisuje zcela něco jiného než kvantová
mechanika.
Tedy ty to dvě teorie se nedají sloučit.
Jsem už o tom psal, že ty to dvě teorie
sjednotila až teprve teorie superstrun.
Která je též nedokozatelná kvůli
mnohem menším prvkům a vlastnostem než
ukvantové mechaniky samotné atomy.
A zdůvodu, že těch to teorií už do dnešního
dne je 5.
Podívej se na to takhle, ty to teorie jsou
tak od sebe vzdálené a nahony jiné.
Že kdy by jsi měl v tom to světě platnost
těch to dvou teorií jak teorie relativity
tak kvantovou mechaniku uplatnit tak
by si mussel vycházet z toho faktu
o neslučitelnosti.
A tudíž, když by třeba v hmotném světě
měly platit tyto dvě teorie tak by se navzájem
stále popírali a tudíž i vyvraceli.
Bylo by to stejný jako kdyby dva řády založené
na zcela jiných pravidlech a zákonitostech měli
sloužit k jedné věci.
Popisuje-li každá teorie něco jiného tak
to znamená fakt o neslučitelnosti.
Milan.Miló.
PS.: Jak by jsi chtěl sloučit jednu teorii,
která popisuje dokonalý řád s jinou teorií,
která vychází z chaosu.
Milan Miló:
“Zde to máš”
A co tam mám jako mít? Nic o “zpětné evoluci” tam není, protože to je blábol. Evoluce je jen hledání maxima v n-rozměrné krajně s “algoritmem” na překonávání lokálních maxim.
Změní-li se krajina, změní-li se podmínky, tak se evoluce opět plazí k jinému maximu. Je jí jedno, jestli tam dřív byla nebo jestli tam jde poprvé. Z tohoto pohledu systém paměť nemá. Jediná paměť co je, jsou evoluční uzpůsobení, změny. Ty ovšem tvoří samotnou krajinu.
Kritizuju zpětnou evoluci a dostanu odpověď o velrybách. Jak typické pro tenhle web.
Jirka:
Určitě? Tak mi vysvětlí, když v mikro posíláš foton po fotonu přes dvě štěrbiny a ty fotony vytvoří interferenční obrazec, že se to nestane v makro, když posílám místo fotonu kameny?
Colombo:
Vážně? Tak to asi nebude vadit, když po tobě pár fotonů hodím. Nebo kamenů? Ono je to vlastně jedno, co?
Nebo ženská a jídelní stůl, taky mezi tím není rozdíl, že? Obojí to patří do kuchyně tak je to vlastně to samé! No jo! Takže když přeříznu ženskou, je to jako kdybych přeřízl stůl! A nikdo mě za to vlastně nezavře!
Že bych po vás chtěl, aby jste myslel? Nééé, to ne, to já nikdy, to bych si nedovolil.
Ostatně, to sem tu ani nemohl čekat. Fakt jsem mohl čekat jen nějaký blábol.
Jirka: Proč zabíhat do kvantové fyziky? Stačí, když se podívám kolem sebe a vidím, že lidské příběhy se neodehrávají náhodou, právě naopak.
Colombo: Což je trošku něco jiného, než tvrdit, že náhoda neexistuje, ne? Ale to by se jeden musel zamyslet. A to asi bolí, a narušuje to tu linku s Bohem…
Jirka: Nesouhlasím. Lidé se rodí a umírají, existuje pravda a lež, … dualita tady prostě je.
Colombo: Nesouhlasit můžeš, právo na názor má i každý. Já si třeba stojím za tím, že červená barva neexistuje, že šedá je vlastně zelená a červený balónek je daňový inspektor.
Bavili jsme se snad o vesmíru. Bavili jsme se o mikrosvětě a makrosvětě. Nebavili jsme se o barvičkách, o tom, jestli umírají nebo neumírají lidé, o tom, jestli lžu nebo mluvím pravdu. Nebo snad jo? No jó! Ono to celé byla šifra! Hej sorry, fakt nám normálním lidem to trochu trvá. Nemáme tu inspiraci duchem svatým, která nám dává porozumění i naprostým žvástům, jako je bible atp.
Milan Milí:
já si stojím za tím co jsem
řekl, že svět jsou duality.
Ale toto ani nejde barát doslovně
víc jak obrazně jako duality.
Colombo:
Tady dochází k obrovskému zatemění rozumu. Bez základních znalostí, co to ta věda vůbec je, co to znamená model, teorie a hypothéza, co to znamená přijatelné vysvětlení, užitečnost modelu atp. je pak dívání se na teorii relativity a teorii strun totálně k ničemu. Protože z toho vypadávají takové bláboly, jako že to, co je teorie, vlastně je i skutečnost. A ne to, že nám teorie dává za těchto podmínek přijatelné výsledky, které pozorujeme v reálu.
Ono by se i daly teorie mikrosvěta aplikovat na makrosvět. Namodelovat chování makrooběktů tím, že se vezme chování mikrooběktů, ze kterých jsou ony makro sestavené. Dovedete si ale představit tu výpočetní náročnost?
Tady nejde o to, že by to fungovalo celé jinak. Ano, ono se to chová jinak, ale na základě složitých interakcí, které mezi sebou mají ony mikročástice.
Milan: ten poslední post si neberte osobně, jen mě tohle štve. Nesnáším slepé následování. Nesnáším pasování vědy jako dogmatického Boha, vědce jako kněží, co když něco řeknou, je to pravda.
Nesnáším to tupé bulvární “vědci říkali” nebo “učebnice se budou přepisovat” a podobně žvásty.
A čím víc mířím do světa vědy, čím více se stávám jeho součástí, tím více vidím tu nejistotu, která tam vládne. Nic není jisté, všechno je jen model, který nám nějak funguje.
Colombo:
Vážně? Tak to asi nebude vadit, když po tobě pár fotonů hodím. Nebo kamenů? Ono je to vlastně jedno, co?
Nebo ženská a jídelní stůl, taky mezi tím není rozdíl, že? Obojí to patří do kuchyně tak je to vlastně to samé! No jo! Takže když přeříznu ženskou, je to jako kdybych přeřízl stůl! A nikdo mě za to vlastně nezavře!
Že bych po vás chtěl, aby jste myslel? Nééé, to ne, to já nikdy, to bych si nedovolil.
Ostatně, to sem tu ani nemohl čekat. Fakt jsem mohl čekat jen nějaký blábol.
Jirka: Colombo, spletl sis mě s Karlem.