Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Čestmír Berka:
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou:
“Kdo je vlastně největší v království nebeském?”
Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl:
“Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte
a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
Kdo se pokoří a bude jako toto dítě,
ten je největší v království nebeském.
Matouš 18,1-10
No a co, Jiří? V jiných knihách jsou také slova, co zní zajímavě…
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou:
“Kdo je vlastně největší v království nebeském?”
A Ježíš odpověděl:
“Jak největší? Gabriel má bez špičky jehly čtyři metry. To jste asi nemysleli… no, chovejte se jako děti. Co už taky s vámi.”
Čestmír Berka says:
No a co, Jiří? V jiných knihách jsou také slova, co zní zajímavě…
Jasne, ze jsou i jine knihy, ale tys me obvinil z “desive naivity” a ja vyznavam, ze mas plnou pravdu a ze trpim “desivou naivitou” a to “desivou naivitou” vuci Jezisi a ze moje “desiva naivita” je popsana v Bibli a ze tuto “desivou naivitu” Buh po mne pozaduje jako zakladni podminku a pozaduje ji po uplne kazdem krestanovi. Uhodil jsi presne hrebicek na hlavicku – to je totiz zaklad viry. Akorat, ze to, co pro tebe je desive, je pro vericiho osvobozujici a radostne.
Opakovani je matkou moudrosti:
V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou:
“Kdo je vlastně největší v království nebeském?”
Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl:
“Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte
a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.
Kdo se pokoří a bude jako toto dítě,
ten je největší v království nebeském.
Matouš 18,1-10
Tedy, pokud chci byt krestan, nemuzu vyznavat tvuj ateismus, ale vyznavam jine nazory. Snad si uz rozumime 🙂
Jiri: Tedy, pokud chci byt krestan, …
Jirko, co to je za premisu? Proč bys měl CHTÍT být křesťan, a na základě toho nějak uvažovat o tom, co můžeš a nemůžeš vyznávat?
Zvláštní, já žádnou podobnou premisu nemám. Já nevycházím z ničeho jako “Pokud chci být ateistou, tak …”. Má premisa je, že chci věřit tomu, co je pravda. Pokud je pravdivé křesťanství, pak chci být křesťanem. Pokud je křesťanství falešné, pak křesťanem být nechci.
Co si o tom myslíš?
Michal: Ano, chci byt krestanem. Chci jit do nebe, nechci do pekla. Chci poznat Jezise, ktereho jsem dosud osobne nevidel, ale znam ho z Bible a ke kteremu se modlim. Pokud mam tyto potreby a prani, tak co mi muze nabidnout vas ateimus? Nic. 🙁 Jen chlad, pochyby, smrt. Co mi mohou nabidnout ostatni nabozensti? Falesne proroky, kteri ted hnijou v zemi, nebo uz jsou promeneni v prach.
Mmm, kto vie, ako skončilo Ježišovo telo? Rozložilo sa na kríži, bolo pohodené za hradbami mesta, pochované do nejakého anonymného spoločného hrobu, … ? Myslím, že z Ježiša toho veľa nezostalo 🙂
@Médea: … pokud vůbec kdy něčím byl 😉
@Jirka: Jirko, ale uvážils možnost, že to co Ti křesťanství nabízí, může být jen iluze? Ty chceš do ráje – ale co když není žádný ráj? Nechceš do pekla – ale co když není žádné peklo? A co když Jirko je ráj, a je peklo, ale jsou Muslimské? A ty se do nich můžeš dostat, jen staneš-li se Muslimem?
Ateismus nabízí jednu možnost, co může být pravda, a křesťanství nabízí jinou. Islám nabízí třetí, a Hinduismus čtvrtou. Ty píšeš tak, jako kdyby sis mezi těmi možnostmi vybíral podle toho, která se Ti víc líbí! Myslíš že pravdu si lze takto vybírat? Mě by se líbilo, kdyby 1+1 bylo 11. Copak to tak ale bude, když si řeknu, že to tak je? Jasně že ne – 1+1 budou pořád 2!
Realita je nějak daná, a na nás je, abychom se ji buď snažili poznat – a nebo abychom si zvolili nějakou iluzi, která se nám líbí. Já beru tu první možnost. Chci vědět, jaká pravda JE – nikoliv zvolit si, co by se mi líbilo, aby pravda byla.
Jiří, ale ta naivita není tvé tvrzení ohledně křesťanské víry. Ta naivita je v tom, že věříš lidem, že mají od Boha/Ježíše ” selektivní” dar uzdravovat- ti lidé uzdravují tak, jak “uzdravují” i jiní “šamani a léčitelé” a mají podobné “důkazy a svědectví” . Opravdu si myslíš, že se Bůh/Ježíš bude zabývat přednostně lidmi, kteří jsou na tom mnohem lépe, než lidé bez nohou, bez rukou, bez očí?
Já si mohu myslet o víře Protestanta, že je pro mě nepřijatelná- ale jeho víra je proti tvé “vznešená” a rozumím jí. Ty jsi schopný věřit kdejakému “kejklíři” a prodavači “zázraků”. Podobáš se těm “černouškům” ( to nemyslím pejorativně), kteří míchají křesťanství se svými starými kulty…
Ty sis přečetl v Bibli slova Ježíše.. a bereš je za závazná. Ježíš ale také řekl, že pokud budeš toužit po cizí ženě a nebudeš se moci té touhy zbavit, máš si useknout ruku, nebo vypíchnout oko 🙂 Opravdu si myslíš, že by se muži měli mrzačit, když se jim líbí cizí žena a nemůžou se zbavit myšlenek na ni?
Jiří, myslíš, že Bible je doslovně platná a vše, co se v ní píše se tak také stalo? A pokud tomu tak věříš, jak si vysvětluješ rozpory, které v ní jsou?
Jirko, a je-li tvou primární motivací, že se chceš dostat do nebe – pojď se zamyslet nad tím, jaké to tam může být!
Zásadní věc je, že před sebou budeš mít věčnou existenci. Tedy NEKONEČNĚ MNOHO času. Stovky let. Tisíce let. Miliony. Desítky milionů a miliardy let. Biliony, triliony. Na Zemi tou dobou už nebude vůbec nic, Slunce ji pozře. Ze Slunce bude bílý trpaslík. Vesmír bude pusté místo. A to jsi teprve na samém začátku věčnosti – CELOU ji máš ještě před sebou. Zamyslel ses někdy nad tím, jak bys ji mohl prožívat? Vážně o tohle stojíš?
My už jsme to minule řešili s Médeou, a neshodli jsme se. Zajímal by mě tedy Tvůj názor, Jirko.
Tak, tak, nezhodli 🙂
Tu začali moje námietky voči Michalovmu stanovisku k tejto otázke: http://www.i-ateismus.cz/2011/09/smrt-a-posmrtny-zivot/comment-page-68/#comment-36985
Jojo, přesně tohle bylo ono 🙂
Médeina nabídka spočívá ve stručnosti v tomto:
1) Bůh by tě zbavil pocitu nudy, což by jinými slovy znamenalo, že bys mohl celé ty tisíce a miliony let zírat do zdi. Pro Médeu super nabídka na věčný život, pro mě ale ne.
2) Celou věčnost bys zkoumal stále složitější a složitější matematické struktury. Opět, fajn pro Médeu, ale pro mě ne.
3) Bůh by ti mohl navozovat celou věčnost příjemné pocity. Něco jako nekonečný trip. Má odpověď je ta samá. Nestojím o nekonečný život na fetu – Médei přeji aby si to užívala dle libosti 🙂
Jo ještě mě napadá – Médea vlastně říká, že Bůh by z nás mohl udělat “tak trochu bohy”, alespoň po mentální stránce. To by ovšem znamenalo, že v reálu nemáme jednoho Boha, ale máme pouze jednoho “hlavního” Boha, a celý panteon nižších bohů, kterými jsou – všichni naši předkové 🙂 Teologicky velmi zajímavá představa! 🙂
Michale a medeo, obávám se, že Jiřího nebe nebude takhle “intelektuální a sofistikované” – spíš trochu hollywoodské, nebo jako z obrázků v jehovistických brožurkách..Technicolor a full HD.
Mě by docela zajímalo, co se bude těm v Nebi honit hlavou, když budou blažení, ale zároveň uvidí spoustu lidí, kteří v Nebi nejsou, protože byli Ateisté, nebo věřili ve falešného boha – a ti lidé budou třeba jejich nejbližší, nebo jim budou sympatičtí. Zbaví Bůh lidi v Nebi soucitu s těmi, co v Nebi nebudou, nebo budou dokonce v Pekle?
Možná bude Nebe a Peklo sloučené…bude v něm hrát dechovka- ti, co ji milují budou v Nebi a vedle nich budou v sále sedět ti, co ji nenávidí a ti budou v tom samém okamžiku v Pekle.
Nebo bude Nebe rozdělené- rybáři budou mít svůj koutek s jezerem plným kaprů a pstruhů, pletařky budou mít spoustu příze…každý si přijde na své…
Nebo bude nebe přesně takové, jak se popisuje v Bibli… old school heaven
Jednou jsem se ptal naší anestezioložky, jestli po podání anestetika operovaní nic necítí- ona mi říkala, že sice bolest cítí, ale je jim to jedno….
To by mohlo být také “nebe” – vše by zůstalo při starém a na svém místě, jen bychom neměli žádné negativní pocity- dostali bychom od Boha “drogu štěstí a blaženosti” a bylo by nám fajn…leželi bychom v posteli a bylo by nám fajn…. před námi by auto zajelo nějakého Ateistu a nám by to přišlo veselé a bylo by nám fajn…vše by se nám jevilo jako příjemné a slastné….
Medea: Krestane veri, ze Jezis vstal z mrtvych. Ateiste tomu neveri. Nemuzes po krestanovi chtit, aby veril v to, ze Jezis neexistuje, stejne jako po ateistovi nikdo nechce, aby veril v existenci Boha.
Michal:
Nechci jit do muslimskeho raje. Proc mi vnucujes, co ja nechci? Ja tobe nic nevnucuju, zustan si u toho, v co veris. Je to tvoje vec. Krestane veri, ze existuje nebe i peklo. Ja myslel, ze toto ateiste vedi. Tedy nechci po ateistech, aby v to taky verili, ale myslel jsem, ze tu jsou ateiste, kteri uz o krestanstvi neco slyseli, ale pripada mi to, jako by nektere zakladni fakta z krestanstvi slyseli poprve v zivote a jsou uzasli, ze existuje krestan, ktery v ne veri. Ale je prece prirozene, ze krestan veri v zakladni fakta sve viry. Co by to byl za krestan, ktery by neveril v zakladni dogmata, ktera jsou popsana opakovane v Bibli? Je to prece absurdni, abych vyznaval neco jineho. A taky nevim, proc bych to mel delat.
K tve dalsi poznamce jen tolik, ze cas v nebi neexistuje. Zadne miliardy let. Cas, prostor, vesmir, planety, hvezdy, atd… jsou hmotneho charakteru. Buh, andele, lide v nebi nejsou hmotneho charakteru.
Jiří, Ježíš “vystoupil na nebesa, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího” – může něco nehmotného sedět? Má Bůh pravici?
Michal: “Jirko, ale uvážils možnost, že to co Ti křesťanství nabízí, může být jen iluze? Ty chceš do ráje – ale co když není žádný ráj? Nechceš do pekla – ale co když není žádné peklo? A co když Jirko je ráj, a je peklo, ale jsou Muslimské? A ty se do nich můžeš dostat, jen staneš-li se Muslimem?
Ateismus nabízí jednu možnost, co může být pravda, a křesťanství nabízí jinou. Islám nabízí třetí, a Hinduismus čtvrtou. Ty píšeš tak, jako kdyby sis mezi těmi možnostmi vybíral podle toho, která se Ti víc líbí! Myslíš že pravdu si lze takto vybírat? Mě by se líbilo, kdyby 1+1 bylo 11. Copak to tak ale bude, když si řeknu, že to tak je? Jasně že ne – 1+1 budou pořád 2!
Realita je nějak daná, a na nás je, abychom se ji buď snažili poznat – a nebo abychom si zvolili nějakou iluzi, která se nám líbí. Já beru tu první možnost. Chci vědět, jaká pravda JE – nikoliv zvolit si, co by se mi líbilo, aby pravda byla.”
Jiří: “Nechci jit do muslimskeho raje. Proc mi vnucujes, co ja nechci? Ja tobe nic nevnucuju, zustan si u toho, v co veris.”
Jirko, ale Michal Ti predsa nič nevnucoval, on len zdôraznil odlišnosti medzi Tvojím a jeho prístupom k realite.