Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
BO: Myslíš si Slávku, že by tedy mohl existovat takový, jak ho chápe nějaká menšina křesťanů ?… To by také ještě nebylo špatné !
Slávek: Tady jsem spíš chtěl vyjádřit názor, že každý křesťan a obecně věřící má svou vlastní víru, které se mnohdy diametrálně liší a já je všechny neznám. Existují křesťané, kteří bibli chápou doslovně a na opačném konci jsou křesťané, pro které je celá bible jakousi metaforou.
Já jsem přesvědčen, že se nemýlím, ale jsem si vědom, že existuje spousta lidí (mnohdy chytřejších než já) s opačným názorem. Jsem o tom přesvědčen podobně, jako jsem třeba přesvědčen o platnosti newtonova gravitačního zákona nebo o tom, že existuje moje matka.
Pokud by mi někdo ukázal fakta, svědčící o opaku, tak je prostě akceptuji. V případě, že se ukáže, že gravitační zákon za určitých podmínek neplatí, tak nám nezbývá než to akceptovat a hledat příhodný model, který nám to umožní vysvětlit. Jako stejný případ z poslední doby mohu uvést “neutrina” rychlejší než světlo, nebo udělení poslední nobelovy ceny za fyziku vědcům, jejiž pozorování zcela rozhodilo konsensuální astrofyzický model.
Bo: snáze se získá jistota o tom co je, než o tom co není
Slávek: Ano, to máš pravdu. Věda ve svém principu umí jen pozorovat okolní svět a snažit se pozorovaná fakta nějak dávat do souvislostí. To co nepozoruje, k tomu se nemůže nijak vyjádřit a v podstatě to ani nikoho moc nezajímá. Pokud se věc nějak viditelně, fyzicky, měřitelně atd. neprojevuje, není důvod o ní cokoliv říkat, nebo se jí zabývat. (mluvím o přírodních vědách – vědy společenské nebo třeba matematika jsou postaveny trochu jinak). V bibli a nakonec i podle slov mnoha křesťanů se bůh fyzicky projevuje a projevoval.
Vezmeme li za bernou minci bibli, potom vyvrátit její pravdivost v doslovném smyslu je snadné (rozdílné příběhy o Ježíšově narození nemůžou být pravdivé oba zároveň). Tím se dostáváme k potřebě chápat ji metaforicky a v dobovém kontextu, který již často neznáme a pravděpodobně nikdy znát nebudeme. V tomto směru tedy musíme přijít s nějakým uceleným výkladem světa, který v sobě bude zahrnovat existenci Biblického boha společně s realitou světa kolem nás. Takový výklad, pokud není nemožný, tak je mnohem těžší a složitější, než prostě boha vyškrtnout a dívat se na svět kolem sebe. Biblický Bůh nám prostě poznávání spíš komplikuje, než usnadňuje. Dobrým příkladem je, kolik křesťanů a muslimů má problém s tak ustálenými poznatky a principy, jako je obecná teorie relativity nebo princip evoluce.
Ještě se vrátím Jirko k jednomu bodu debaty:
Jirka: Hledáte skutečně, tzn. existenci Boha nevylučujete, a upřímně a pokorně jste Boha poprosili, aby vstoupil do vašich životů, jestli existuje, či jen tvrdíte, že se jedná o psychologicky lákavý koktejl, a tím pádem už předem jeho existenci vylučujete
Slávek: To je absurdní. Prosit pokorně někoho o němž si myslím, že neexistuje je jeden z příznaků duševní choroby.
Slávek2: toto byl hlavní důvod, proč jsem se stal věřícím. Chtěl jsem vědět jestli to funguje a skutečně to fungovalo. Začal jsem k bohu v duchu mluvit a prosit ho, aby mi ukázal správnou cestu. Skutečně jsem věřil, že existuje. Prostě jsem to udělal podle tvého návodu. Uvěřit je poměrně snadné, když člověk chce. Ono je to ale snadné i naopak. Takže jsem se za nějakou dobu zase rozhodl, že věřit nechci.
Slávku
———————
Bůh nám prostě poznávání spíš komplikuje, než usnadňuje. Dobrým příkladem je, kolik křesťanů a muslimů má problém s tak ustálenými poznatky a principy, jako je obecná teorie relativity nebo princip evoluce.
———————-
Slávku nemyslím si, že by Bůh
ať ten Křesťanský nebo jiný
podle druhu vyznání a víry
komplikoval náš život nebo něco
znemožňoval.
Vždy je to v rámci a schopností
daného člověka jak ke všemu přistuje.
A co včechno by chtěl vědět.
Evoluce je přirozeným a stále se
opakujícím a
měnícím stavem živých organismů
a všeho žvého jak, se rychle přizpůsobí
a adaptuje na nové klima a podnebý.
To se vždy děje v návaznosti klimatických
a globálních katastrof, které stále mění náš
svět.
A mnohdy nastolí masové vymírání, které
postihne vždy kolem 95%, vrůzném geologickém
stádiu v dějinách země.
Poslední masové vymyrání bylo naposledy zhruba
před 74.tisíci léty.
Kdy Super Sopka Toba zdevastovala vše živé, tedy
téměř vše živé.
A v tom období nastala nová dynastie a to
říše a nástup savců.
A však I v evoluce v dějinách byla jedna zkupina savců,
která šla proti samotné evoluci a k návratu savců
do moře.
A už mnohokrát v dějinách byly Apokalypsy ve
zvířecím světě vždy na okraji vyhynutí.
A však žitvot se vždy prosadil na vzdory tomu
zmaru.
Milan.Miló.
Slávku
A k té všeobecné teorii relativity
podle Alberta Einsteina bych řekl
jen Toto co vým.
Albert Einstein jako jediný popsal Gravitační
zákony tak, že jako jediný objasnil teorii
Sira. Izáka,Newtona.
Která nezachycovala tak zvanou sílu.
Albert Einstain dokázál svou teorií se dokázal
vyhnout této síle.
Tím, když popsal, že všechno ve vesmíru podléhá
zákonitostem zakřivení a časoprostoru.
Tedy, že čím těšší těleso ve vesmíru tím více
zakřivuje časoprostor kolem sebe a čím větší těleso jako
jsou hvězdy, planety a jiné, zpomalují čas.
Tím tedy popsal 4.čtyř rozměrný svět.
tedy 3.tři prostory hloubka, výška a délka
přičemž do toho přiřadil jako čtvrtý prvek
onoho prostoru časoprostor.
Tedy časoprostor, který to vše protíná.
Toto dnes dokazují tedy 4.translace a 6.rotací
tedy, že 4.rozměrný svět na rozdíl od 3.troj
rozměrného má deset symetrií, přičemž
3.trojrozměrný jen 4.čtyři.
A tak se Einsteinova teorie přiřazuje pro velké
věci, jež Newtonova, teorie nedokázala vysvětlit
a popsat.
A Newtonova teorie se přiřazuje jen na malé
a krátké vzdálenosti.
Milan.Miló.
PS.: Popsal jsem to jen svými slovami, tak ty
třeba to nnemusejí plně vystihovat.
To Milan: máš pravdu, napsal jsem to nejasně. Chtěl jsem sdělit, že určité chápání vývoje vesmíru staví bariéry ke skutečnému pochopení jak to bylo. Jako příklad třeba zmatené křesťany na http://www.kreacionismus.cz.
O tom nástupu savců před 74 tisíci lety jsem neslyšel. Myslel jsem, že to bylo daleko dřív, jak ostatně dosvědčují třeba nálezy předlidských technologií více jak 100.000 let zpět. Ale možná mi něco uniklo. Nástup savce vnímám několik miliónů let zpět.
Také mi úplně nesedí tvé chápaní mořských savců, jako otočení evoluce zpět. Podle mě je to dost zavádějící metafora. Jinak souhlas.
Bo, tys mi zatím neodpověděl na ten příspěvek http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/comment-page-2/#comment-20283. Rozumím tomu dobře, že tím vlastně říkáš, že nejsi ochoten prohlásit, co jsem tam navrhl?
To je myslím VELMI ZAJÍMAVÉ – ostatně nic jiného jsem ani nečekal…
Slávku co se tu řeší ohledně toho nástupu savců? 🙂
Nástup savců před 74000 lety je IMHO blbost. Nástup savců přišel po vymření dinosaurů, tj. jejich exploze přišla desítky milionů let zpátky.
Slávku
———————
O tom nástupu savců před 74 tisíci lety jsem neslyšel. Myslel jsem, že to bylo daleko dřív, jak ostatně dosvědčují třeba nálezy předlidských technologií více jak 100.000 let zpět. Ale možná mi něco uniklo. Nástup savce vnímám několik miliónů let zpět.
———————–
Slávku různé formy savců tu
bly už odsamotného vzniku
evoluce, tedy ještě před dinosauri
to je zhruba klem 300.milónů let
plus, minus.
Když ještě byl jeden superkontnent Pangea.
A však vždycky žily ve stínů jiných
predátorů jako byly, plazy, pak dinosauři
či po dinosaurech, byly ptáci následovníci
přímé linie dinosaurů.
Proto v dnešní době se dá s přesností určit,
že naši ptáci jsou geneticky idenstický s dinosaury.
A biomolekulární inženýrství pracuje s tou
myšlenkou, že by mohli pomocí DNA, s ptáků
opět rozkódovat genetický kód, který ptáci v sobě
mají.
A po éře ptáků přímích potomků dinosaurů nastolila
éra Savců, tedy díky klimatickým podmínkám globálního
stavu planety země.
Vše nad 10.kg. vyhunolo většinou.
vyhynuli i různí savci, kteří se nedokázali adaptovat a
přizpůsobit.
byl to poměr 1. ku 11.
Tedy 1.savec na 11. dinosaurů, kteří vyhynuli.
A tak i takovej malej poměr stačil, aby se savci
vymanily s područí stínu dinosaurů a ovládly
oni prozměnu teď svět.
Byl to věk velkých savců, jako jsou Mamuti,Mastodonti
a třeba Megadonti tedy šavlozbí tygři a jiní.
S lidmi to bylo jinak ti před 4.milony let slezli
se stromů a jako skupina Austrolopitéků se
vyvíjela.
Těchot skupin sleživších skupin bylo mnoho.
A však v době ledové už byly jen dvě skupiny
lidí a to Neandrtálci, kteří byly přispůsobeni
k chladnému počasí tehdejší doby ledové
měli krátké nohy aby šetřili teplem velký
poměrně nos, který ohříval vzduch vstupující
do těla, protože se nesměli potit a to z jediného
důvodu aby to nezamrzlo.
Měli těžké kosti a veliký hrudník, který udržoval
teplo.
Ti to lidé nemigrovali.
A to se jim stalo osudným, protože nebyly přizpůsobeni
na teplejší počasí, končící doby lédové před
10. 000.tisíci léty a tak vymřeli.
Říkalo se jim lidé Heldeberský.
A zbyli jen naši vlastní potomci, kterých stav se též
razantně stenčil a naše genetická informace
říká, že přežilo jen asi 20.tisíc. těch to
jedinců.
Kteří byly našimi přímí mi předky.
A též stály na pokraji vymření.
Milan.Miló.
PS.: Tady jsem se snažil stručněpopsat trochu
naši evoluci.
Slávku
——————
To Milan: máš pravdu, napsal jsem to nejasně. Chtěl jsem sdělit, že určité chápání vývoje vesmíru staví bariéry ke skutečnému pochopení jak to bylo. Jako příklad třeba zmatené křesťany na http://www.kreacionismus.cz.
——————–
Slávku tak letmo jsem prostudoval
tuto stránku.
a mohu za sebe říci, že lidé
věří čemukoli.
Mnohdy se snaží díky víře
popřít dané věci, které se snaží
snad podvědomě – (nevědomě),
vytěsnat někam ze sebe.
A však si myslím, že se snaží instinktivně
než vědomě odepřít mnohdy svůj
díl vědě.
Která ať se zasloužila o mnoho věcí,
tak ze skutečností mohu říci, že to
hlavní nikdy nevyřeší.
A to samotnou naší duši.
a je její process vlastního působení
na lidské tělo.
Jako materii, neboť duše nepodléhá
zákonitostmen těla, ale ba naopak
tělo je podřízené Duši.
A to je fakt, který právě věda popírá.
Milan.Miló.
Slávek2: toto byl hlavní důvod, proč jsem se stal věřícím. Chtěl jsem vědět jestli to funguje a skutečně to fungovalo. Začal jsem k bohu v duchu mluvit a prosit ho, aby mi ukázal správnou cestu. Skutečně jsem věřil, že existuje. Prostě jsem to udělal podle tvého návodu.
to Slávek: Kolik jsi tomu Slávku dal, 5 minut, půl hodiny či obědovou pauzu v práci? 🙂
Slávek: Uvěřit je poměrně snadné, když člověk chce. Ono je to ale snadné i naopak. Takže jsem se za nějakou dobu zase rozhodl, že věřit nechci.
to Slávek: S tím nesouhlasím. Najít pravdu jen tak lehce nejde. A pak ji opustit – to bych byl holý blázen, kdybych tak učinil. Pro Tebe, Michala a ostatní chemický koktejl, pro mě vyměněný duch. Kdybych nepociťoval, co pociťuji, pochyboval bych, a víra v Boha by u mě byla jak na “houpačce”, jak píšeš výše.
Milane, co jsem zběžně prošel internet, tak pro nástup savců jsou typické třetihory, 65-2,6 mil. let. Možná jsi si ty tisíce spletl s miliony.
Slávek: toto byl hlavní důvod, proč jsem se stal věřícím. Chtěl jsem vědět jestli to funguje a skutečně to fungovalo. Začal jsem k bohu v duchu mluvit a prosit ho, aby mi ukázal správnou cestu. Skutečně jsem věřil, že existuje. Prostě jsem to udělal podle tvého návodu.
Jirka: Kolik jsi tomu Slávku dal, 5 minut, půl hodiny či obědovou pauzu v práci?
Slávek: víc jak půl roku. Bral jsem to vážně. Myslel jsem, že budu protestant (racionální zkoumání bible), ale spíš mně vyhovoval třeba taková ta mystika katolíků. No, šlo mi to čím dál méně, až jsem jednoho dne konstatoval, že na boha prostě nevěřím a netuším, proč bych měl. tak jsem ho přestal prosit aby mi ukázal cestu a přestal jsem se modlit a rozhodl, se, že v boha věřit nebudu.
Slávku, myslím, že Milan měl na mysli tuto teorii:
http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&tl=cs&u=http%3A%2F%2Fen.wikipedia.org%2Fwiki%2FToba_catastrophe_theory&anno=2
Slávek: víc jak půl roku. Bral jsem to vážně. Myslel jsem, že budu protestant (racionální zkoumání bible), ale spíš mně vyhovoval třeba taková ta mystika katolíků. No, šlo mi to čím dál méně, až jsem jednoho dne konstatoval, že na boha prostě nevěřím a netuším, proč bych měl. tak jsem ho přestal prosit aby mi ukázal cestu a přestal jsem se modlit a rozhodl, se, že v boha věřit nebudu.
to Slávek: Moje cesta trvala zhruba 5 let. Byl jsem jak na houpačce – zkoušel jsem různé směry, chvíli jsem věřil, pak zase přestal věřit, pak zase hledal, až jsem nalezl. Prohlédl jsem. Dnes vnímám svět jinak.
Slávku
Slávku jest-li mohu ještě něco říci
k Samotnému Albertu Einstainovi
k jeho osobě a všeobecné teorii relativity.
tak bych řekl jen to, že sám Einstain,
měl veliký sen.
A to ten, že chtěl vymyslet jednu universální
teorii, která by pojímala všechny tenkrát
známé síly a to samotnou Gravitaci, která
jeho teorie relativity objasnila a ještě
tenkrát známou Elektromagnetckou sílu.
A však se mu to nepovedlo, protože tenkrát
spolek vědců se mi zdá že ze Švédska nebo
odkud.
Přišli s novou teorií a to s kvantovou mechanikou,
která je založena na subatomárním spektru.
A kromě Elektromagnetické síly pojímala
do sebe malou jadernou sílu a velikou jadernou
sílu.
Tato teorie byla založena na atomovém spektru
chaotické a velice náhodilé a předvídatelné
síle.
A s tím to se Einstein nedokázal do konce svého
života vyrovnat.
I přesto, že ji neuznával tak přesto věděl, že ona
teorie je pravdivá a platná.
A tak se pozbytek svého dalšího života zatrple věnoval
teoriím s mládí.
A už nic moc nevytvořil jako teoretickej fyzik.
Ty to dvě teorie nešly vůbec do sebe a nešli
slouit s Einsteinovou teorií uhlazeného světa Gravitace
velkých těles s opačnou teorií chatického a nahadilého
světa teorie kvantové mechaniky samotných atomů.
A tak se přes 50.let hledal svatý grál fyziky o to jak
sloučit tyto dvě teorie.
Až vymysleli tak zvanou teorii superstrun.
která dokázala zmírnit a zjemnit chaotický a nahodílí
svět subatomárních častic s uhlazeností Einsteinovi
všeobecnou teorií.
A však teorie strun nejde dokázat, protože ony struny
jsou velké v porovnání s naší sluneční soustavou
jako stormy tedy jsou menší než kvarky.
V porovnání s atomy které by tak byly veliké
jako naše sluneční soustava.
Tato teorie předpokládá 11.dalších pararelrních
dimenzí.
A už je známo 5.takových teorií tak jaká je ta pravá.
Milan.Miló.
to Slávek:Ty jsi byl věřící? 🙂 To není výsměch jen když to píši tak se usmívám,sám nevím proč.
Jen bych tě chtěl požádat zda by jsi to mohl více rozvést.Zcela bez příkras by mne zajímalo co tě k víře vedlo,jak jsi ji prožíval a co tě z ní vyvedlo.Taky by mohl být zajímavý názor tvých blízkých.Jak to třeba brali přátelé a žena.Jestli jsi jim nutil víru atd.Pokud je to příliš osobní tak to samosebou nech plavat.Já svou zvědavost ukojím jinak 🙂
to Machi:S tím Tysonem jsi mi dal,přeskočil jsem při čtení řádek a najednou vidím takový inteligentní citát 🙂 🙂 🙂
Kay
Kay chtěl jsem ti poděkovat.
Milan.Miló.
Milane k tomu doporučuji John D. Barow: Teorie všeho a Brian Greene: Elegantní vesmír. Ta posledně jmenovaná mě přesvědčila, že strunová teorie je krejně podezřelá, i když asi měla za cíl opak. Nejen že jsem ji vůbec nepochopil, ale autor měl zjevné potíže vysvětlit její spojení s realitou. Prostě podezřelá věc:-) Tu první knížku jsem od určité chvíle taky nechápal, mimochodem.