Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
http://www.evanjelik.sk/node/1969
K tvojmu príspevku chcem len dodať že aj u nás sami mnohí evanjelici nevedia rozdiel ,kto je luterán,kto protestant a kto evanjelik.Že luterán je aj evanjelik aj protestant,ale napr.kalvín je evanjelik ,ale luterán už nemôže byť ,baptista je síce protestant ,ale nie je evanjelik ani luterán….a takto môžem písať ďalej.Veď už aj názov našej cirkvi ECAV mnohí nepreložia a nevedia čo to je ,že podľa Augsburského vierovyznania.Ja by som zmenil názov našej cirkvi na Evanjelicko-luteránsaka cirkev na Slovensku a bolo by každému jasné kto a čo sme. Kantor.
Lidi, proč to máte tak komplikovaný?
Nechal jsem si to vysvětlit a i když to je slovensky, pochopil jsem: http://tv.sme.sk/v/12168/uplne-pre-ateistov-luteran-ci-katolik.html
Mně to přijde jednoduché.
http://www.krystal.op.cz/amen/2000/ad1-2000.gif
Čestmír Berka says:
October 23, 2012 at 3:01 pm
Nechal jsem si to vysvětlit a i když to je slovensky, pochopil jsem: http://tv.sme.sk/v/12168/uplne-pre-ateistov-luteran-ci-katolik.html
protestant:
Dobrý… 🙂
Milý Čestmíre, píšeš:
” My ateisti jsme si prostě nevšimli, že by nám nějaká nadpřirozená bytost něco nabízela”.
Omyl Čestmíre, žádná nadpřirozená bytost. Naopak cosi velmi přirozené (byť nad námi), jen to chtít vidět.
Nenabízí ti mnoho. Hlavně pokoru (ta ti, ehm, chybí…) a cestu za pravdou, která je klikatá a nikdo z nás nemůže říct, že právě tahle je ta pravá.
Proto nám zbývá víra, pokora a snad i cesta.
A tu nám, prosím, ateisté, neberte.
Peter
Ahoj Jirko,
snažím se tě pochopit, ale dej pozor na jednu věc.
Velmi zde tepeš do emotivní stránky, což možná budiž…třeba kdybych ti viděl do očí. Nebo tě znal z dřívějška a pak viděl tvou proměnu.
Počítej s tím, že zde vycházíme jen ze slov.
Je mnoho nedůvěryhodných výrazů jako “spása”, “věčný život”, “Bůh se mi dal poznat”.
Jirko sorry, ale kdo chce vidět, tomu se Bůh dává poznat každou chvíli. Pokud jsi obdržel nějaký bonus, velmi ti to přeji.
Peter Scheck
Nenabízí ti mnoho. Hlavně pokoru (ta ti, ehm, chybí…) a cestu za pravdou, která je klikatá a nikdo z nás nemůže říct, že právě tahle je ta pravá.
To myslíš vážně?! Stačí, že půjdu pokorně po cestě o které nevím, jestli je pravá?
To, že není Bůh tvrdí i miliony buddhistů…
Nojo, pokora, utrpení- v tom si vy křesťané masochisticky lebedíte…
Ahoj Čestmíre,
tak nevím jistě, jestli jsi reagoval na mě. Pokora, prosím, ale utrpení, to mi nepodsouvej, o ničem takovém jsem nemluvil.
Nedávej mě do kupy s “pravými katolíky”!
Ani jsem nemluvil o cestě po které máš jít pokorně…
Mluvil jsem o cestě, která není jistá, ale které věřím.
Možná se ti nabízí cesty jistější a zajímavější.
Pak tedy prosím, hodně štěstí…
Petr
A ještě maličkost,
promiň Čestmíre, právě jsem zhlédnul tvůj odkaz
http://tv.sme.sk/v/12168/uplne-pre-ateistov-luteran-ci-katolik.html
o kterém říkáš, že jsi cosi pochopil.
To je velmi (jak použít jiné slovo než hloupoučké), tedy ehm nepřesné, hrající si s pravdami a polopravdami.
Vlastně podobné “nepřesnosti” dostaly kdysi Ježíše Nazaretského na kříž.
A asi proto je tak důležitá cesta, o které jsme mluvili.
Petr
Zdravím Petře, odpověděl jste mi na můj příspěvek z minulé stránky této diskuze?
http://www.i-ateismus.cz/2011/10/proc-lide-neveri/comment-page-25/#comment-38306
A můžete mi říct něco bližšího o té cestě, o které píšešte? Zejména v čem spočívá, a co je jejím cílem?
Já také hledám cestu Petře, a znám cíl, ke kterému se chci dostat. A tím cílem je pravda. Jak to s Bohem OPRAVDU JE? Co po nás OPRAVDU chce? Byl Ježíš OPRAVDU jeho syn? Byl OPRAVDU vzkříšen?
Jsou různé cesty, jak se k odpovědím na tyto otázky dobrat, a různé cesty vedou k různým odpovědím.
1) Můžete např. uvěřit, čemu věřit chcete, co se vám líbí. Myslíte, že toto je nejlepší cesta k pravdě?
2) Můžete také uvěřit tomu, co vám říkají ostatní (Vaše církev, rodiče, autority) a toho se pak držet. Výsledek evidentně záleží na spoustě věcech, v neposlední řadě kde na světě žijete, se kterou církví přijdete do kontaktu, kdo jsou vaši rodiče… Myslíte, že toto je nejlepší cesta k pravdě?
3) No a konečně, můžete naslouchat lidem různých názorů, můžete o tom přemýšlet, pozorovat svět, číst co o tom napsali moudří lidé – a na základě toho si pak svůj závěr průběžně utvářet. Navíc je vhodné být vždy ochoten ho přehodnotit, pokud se objeví (pro vás) nová fakta, která tím směrem svědčí.
Má cesta je ta třetí. Není ale vyloučeno, že Vaše cesta je spolehlivější, a možná máte i jiný cíl než já – takže, řekněte mi o tom něco!
Jaké nepřesnosti dostaly Ježíše na kříž? Žádné! Ježíše dostal na kříž Boží záměr.
Proč bych měl věřit v bohy? Mně v životě nechybí. Proč bych měl věřit zrovna v boha pastevců? Proč místo křesťana nemám být třeba buddhista?
Milí pánové, Čestmíre a Michale,
musím uznat, že oba přemýšlíte velmi správně a míříte k podstatě věci.
Vaše otázky jsou zcela na místě a není pro mě snadné na to odpovědět.
Budu muset o tom popřemýšlet.
Ale docela jsi mě potěšil, Čestmíre, tím spojením – Bůh pastevců.
Ano to je velmi správně řečeno, chtěl bych věřit v Boha pastevců, těch nejprostších.
To je právě to, o čem církev katolická tak ráda mluvila, ale tak často nedodržovala…
Pokud tedy mluvíme o celku.
Jinak bylo mnoho neznámých, bezejmenných, zdánlivě nevýznamných, kteří se tohoto kréda drželi. Jsem přesvědčen, že ne zbytečně. Protože Boží řád má (naštěstí) jiná pravidla, než jsou ta naše.
Petr
Čestmíre říkáš:
“Jaké nepřesnosti dostaly Ježíše na kříž? Žádné! Ježíše dostal na kříž Boží záměr.”
Myslím, že by z tebe měli Farizeové velkou radost. Kdyby se ti to hodilo, zajisté bys viděl těch mnoho nepřesností. Ale ty jsi vytáhl to, co se ti zrovna hodí.
Po pravdě řečeno, neměl bych ti křivdit – dnes se tak chová kdekdo…
Tedy chceš-li, zůstaň si u toho, že to byl Boží záměr, nemohu namítat.
Pokud ti to stačí, buď spokojeným ateistou.
Petr
No, Peter, já žiju v představě, že Ježíš nebyl obyčejný židovský mladík, který jen zvláštně hovořil. Žiju v představě, že mezi jinými zvláštně hovořícími vynikal ne tak obvyklými schopnostmi. Kdyby chtěl, tak se zatčení vyhnul, nebo by z vězení snadno uniknul, nebo by se svou výřečností před soudem obhájil. Jenže Ježíš přišel mezi nás lidi spasit svou obětí a ne svými argumenty. Bůh svého syna MUSÍ obětovat- to jinak nejde. Bůh, ani Ježíš neměli na výběr. Kdyby to šlo jinak, Bůh by to jistě zařídil.
Já si dokonce myslím, že Ježíš svoje okolí nezaujal primárně tím, jak zvláštně hovořil – což vyvozuji z toho, jak o něm psal Pavel a všichni autoři epištol. Nezaujal je ani zázraky, ani svým zmrtvýchvstáním – a můj názor na to jak to bylo zde jistě všichni znají 😉
Teď čtu naprosto úžasnou knihu. Evoluce Boha, která vyšla i v češtině. Nejcenější na ní podle mě je, že ji psal věřící člověk. Nejen, že je napínavé sledovat, jak detailně mapuje vývoj náboženství, ale pro mě možná ještě zajímavější rovinou je to, jak se velmi intelignetní věřící člověk dokáže ve své hlavě popasovat s fakty, která svědčí spíše proti tomu, že nějaký Bůh existuje.
Naprosto úžasná sonda do duše lidí, jako je třeba protestant. A kromě toho je to zajímavý i fakticky. Víceméně povinnost pro každého, kdo se chce dozvědět, jak vlastně vznikalo náboženství od těch nejprimitivnějších lovců/sběračů až po vrcholné filosofy a státy středověku, starověku a novověku.
http://www.kosmas.cz/knihy/159053/evoluce-boha/
Michale, spadnul mi do koše koment, díky za obnovu.
Peter Scheck says:
November 7, 2012 at 4:29 am
Protože Boží řád má (naštěstí) jiná pravidla, než jsou ta naše.
jack:
Vy znáte Boží řád? Máme uvažovat o tom,že Bůh vytvořil nějaký řád? Vždyť jsme ještě ani nevyřešili,jestli vůbec nějaký Bůh existuje! Neměli bychom zachovat nějaký logický postup ve svých vyjádřeních?
Co kdyby jsme napřed vyřešili alespoň pravděpodobnost existence vašeho Boha a potom budeme řešit pravděpodobnost,že vytvořil nějaký řád. Co říkáte?
Čestmír Berka says:
November 10, 2012 at 10:24 am
Bůh svého syna MUSÍ obětovat- to jinak nejde. Bůh, ani Ježíš neměli na výběr. Kdyby to šlo jinak, Bůh by to jistě zařídil.
jack:
Problém křesťanů je v tom,že oni se ještě neshodli na tom,kdo Ježíš byl. Někdo říká že Boží syn,ale někdo tvrdí,že to byl sám Bůh,pouze v těle člověka (Ježíše).
Ono vůbec křesťanská náboženská historka je snad tou nejhloupější historkou mezi náboženskými historkami. Boha vyměnili za Ježíše a ještě z něj vytvořili kočkopsa.
Michal: „Já si dokonce myslím, že Ježíš svoje okolí nezaujal primárně tím, jak zvláštně hovořil – což vyvozuji z toho, jak o něm psal Pavel a všichni autoři epištol. Nezaujal je ani zázraky, ani svým zmrtvýchvstáním – a můj názor na to jak to bylo zde jistě všichni znají“
Michal, Ty to priveľmi zjednodušuješ. Ježiš mohol svoje okolie zaujať: svojím učením, „zázrakmi“ (s Ježišom asociované udalosti, ktoré sa javili poverčivým osobám ako zázrak) aj „zmŕtvýchvstaním“ (posmrtné „zjavenia“ Ježiša: halucinácie, hysterické záchvaty, epileptické záchvaty, zámena osôb, klamstvo).
Apoštola Pavla asi obzvlášť zaujali jeho extatické „stretnutia s kozmickým Kristom“ 🙂