Vážně, proč vlastně lidé nevěří, pokud Bůh existuje?
Řekněme, že má pravdu křesťanství, a že tedy existuje Dobrý Bůh, který nás všechny miluje, chce abychom my milovali jeho – a v neposlední řadě chce, abychom v něj věřili. Jak vysvětlit, že v něj i přes jeho jasně (jasně?) podanou ruku a nabízenou lásku mnoho lidí nevěří?
V dalším chci probrat nejčastější odpovědi věřících na tuto otázku, chci rozebrat různé důvody, proč může člověk nevěřit, a nakonec chci ukázat, že už jen z pouhé existence jisté skupiny nevěřících plyne, že křesťanský Bůh s největší pravděpodobností neexistuje.
***
Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…
Z pohledu věřících jde asi o poměrně logický argument: vždyť Bůh nás stvořil, miluje nás, miluje nás tak moc, že nám poslal svého jednorozeného Syna, který za nás za všechny zemřel – a my ho po tomhle všem odmítáme?! Co to může být jiného z naší strany, než vzpoura, neřkuli otevřená nenávist?
Ve skutečnosti je ovšem tato argumentace zcela nesmyslná, je to nonsens, a to přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé, pokud něco odmítám, vzepřel jsem se proti tomu, nebo to dokonce nenávidím, pak musím být nutně přesvědčen, že to existuje. A v takovém případě nejsem nevěřící, ale jsem naopak věřící (věřím, že Bůh existuje, ale odmítám se Mu podřídit a akceptovat Jeho svrchovanost). Naopak, pokud nevěřím, že Bůh existuje, pak ho logicky nemohu nenávidět a nemohu se proti němu vzepřít. Nemohu vůči němu mít jakékoliv pocity – mohu mít jen názor na představy druhých o takové bytosti.
Za druhé, už samotná myšlenka vzpoury proti Všemocnému Tvůrci Vesmíru je pošetilá. Věřím-li, že Vesmír stvořil všemocný a vševědoucí Bůh, který je pánem nad životem a smrtí čehokoliv a kohokoliv, pak nedává nejmenší smysl vzepřít se vůli takové bytosti (což je mimochodem i důvodem, proč je nesmyslná samotná myšlenka existence ďábla).
A za třetí, věřící, kteří používají “argument vzpoury”, odhalují zajímavé pnutí ve své mysli. Zřejmě přesvědčili sami sebe, že jejich víra ohledně toho jaký Bůh je, a co po nás chce, je jaksi automaticky a nevyhnutelně pravdivá. Každý, kdo má na vlastnosti Boha jiný názor, se podle nich nutně vzepřel Bohu. Vůbec jim asi nepřijde na mysl, že by dotyčný člověk třeba mohl jen nesouhlasit s jejich názorem na Boha, s jejich porozuměním Bohu! Tohle automatické prohlašování svých představ a své víry za FAKT mi přijde velmi komické.
***
Zvláštní pozornost si zaslouží “vylepšení” Dineshe D’Souzy, které u nás zpopularizoval (a zřejmě se s ním ztotožnil) Roman Joch. Nelze ho neocitovat:
Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu… Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský…
Toto “vysvětlení” jsem původně chtěl uvést spíš jen pro pobavení, nicméně pan D’Souza to zjevně myslel vážně, a stejně tak i pan Joch. Proto by asi bylo vhodné nějak na to zareagovat.
Za prvé, dokonce ani katolická víra v Boha se se smilstvem v praxi zjevně nikterak nevylučuje, jak vidíme třeba jen v poslední době na případu pana Bartáka a v minulosti na případech pedofilních katolických kněžích. Koneckonců, ti z nás kteří s věřícími přijdeme do styku v osobním životě si na podobné případy jistě vzpomeneme i sami. V neposlední řadě to vidíme i v celé historii snad až do konce 19. století, kdy věřili až na naprosté výjimky všichni, a smilstvo tehdy JISTĚ existovalo v míře nemalé.
Případ pana Bartáka je mimochodem poučný i proto, že jej jde velmi pěkně zobecnit. Vidíme na něm, jak si věřící může sám pro sebe, pro své svědomí, své jednání snadno ospravedlnit. Je jedno, že jiní věřící s ním nesouhlasí – stačí že on je přesvědčen, že má pravdu. I proto je nesmírně pošetilé tvrdit, že i nezřízené smilnění je neslučitelné s vírou. Mimochodem, nelze nepřipomenout volnou analogii zvěrstev, které páchali věřící Němci za druhé světové války. Sami pro sebe si to ospravedlnili (plnili rozkazy, bylo to potřeba, Německo to potřebovalo, vraždění nebyli “skuteční lidé”, atd.) a bylo vymalováno. Víra pro ně většinou nebyla překážkou.
Za druhé, sexuální maniaci jako je pan Barták jsou asi opravdu značnou výjimkou (vlastně ani o nikom dalším nevím – a je velmi půvabné, že jediný takovýto agresivní šílenec je zrovna křesťan a aktivní katolík k tomu). Většina lidí (a tedy i ateistů!) jistě nechce být nevěrná, a myšlenka, že by jaksi dopředu plánovali že své partnerce se kterou jsou spokojeni chtějí být v budoucnu nevěrní, a proto raději “nebudou věřit” (wtf?! rozhodnout se, že nebudou věřit?!) mi přijde totálně absurdní, bláznivá a šílená.
Za třetí: bavíme se o jednoznačných podvodech vůči současnému partnerovi, tedy skutečném smilnění. Ty jsou vnímány jednoznačně negativně i v ateistické společnosti (a je to zcela racionální a dobře zdůvodnitelný morální postoj), a k odsouzení takového jednání opravdu nepotřebuji víru. Teze, že ateisté jsou ateisty “aby mohli smilnit” je tedy absurdní i z tohoto pohledu, právě proto že smilstvo je nemorální i mezi ateisty.
Na okraj chci podotknout, že já sám jsem protipříkladem tomu obvinění: NIKDY jsem žádné své partnerce nebyl nevěrný. S mou nynější ženou čekáme dítě, a nikdy jsem nebyl šťastnější. Obvinění, že celou dobu myslím beztak jen na nevěru, protože právě kvůli tomu jsem přece ateistou, je mi lidsky neskutečně odporné, uráží mě, a lidmi, kteří jsou vůbec schopni s něčím podobným přijít, z hloubi duše pohrdám.
***
Podle mého názoru mnohem zajímavější argument se opírá o existenci Ďábla: To, že lidé nevěří, je dílem ďáblovým. Tím, že ďábel nějak mysticky přesvědčil lidi, že Bůh neexistuje, je svedl z cesty ke spáse, což je přesně jeho cílem. Získal je tak na svou stranu… Ostatně, ďáblovým největším úspěchem je, že lidé uvěřili, že ani on, ďábel, neexistuje!
Tento argument je IMHO dost silný, a po pravdě se dost divím, že se “moderní křesťané” tak silného “nástroje”, jakým je ďábel, vzdali. Téma problematičnosti myšlenky ďábla je ovšem poměrně rozsáhlé, a navíc bychom se řešením této otázky posunuli nepříjemně daleko od těžiště dnešního zamyšlení. Raději si tedy nechám ďábla na samostatný článek.
***
Čtvrtým argumentem je teze, že víra je dar. Někdo ho dostal, a někdo ho nedostal. Ateisté nevěří, protože prostě nedostali dar víry; věřící jsou ti, kteří dar víry dostali, a měli by za to být Bohu velmi vděčni. (viz. třeba Daniela Drtinová na webu Jsem Katolík)
Tento argument je typický pro umírněné křesťany, ovšem podle mého názoru je velmi problematický. Pokud věří ti, kteří dostali víru jako dar, a ti kteří nevěří, nevěří proto, že se Bůh rozhodl víru jim nedat – jak je potom za jejich nevíru může trestat nespasením?
A jak se to slučuje s údajnou lidskou “svobodnou vůlí”? Člověk, kterému se Bůh rozhodne víru nedat, asi příliš velkou svobodu uvěřit nemá.
Dále, pokud je víra Božím darem, jak je možné, že tento dar dostalo 99% Poláků a jen cca 25% Čechů? A jak je možné, že v USA dostávají lidé “dar víry” převážně v “protestantské modifikaci”, zatímco Poláci ho dostávají pravidelně v “Katolické modifikaci”? A jak to, že dar křesťanské víry dostává tak naprosté minimum Arabů? Nebo snad i Muslimská víra vede ke spáse?
Přitom pro celou situaci existuje naprosto přímočaré a hlavně perfektně fungující vysvětlení: lidé prostě většinou věří tomu, čemu “se věří” v jejich společnosti, rodině, okolí. To ovšem příliš prostoru pro “víru jako dar” nedává, a proto ani tento čtvrtý argument problém nevíry neřeší.
***
Pátý argument bych nazval “argument z nevědomosti”, z pohodlnosti, či z nezájmu. Lidé nevěří často proto, že o křesťanství nic moc nevědí, a nikdo je s ním neseznámil tak, aby pro ně bylo zajímavé. Na to, aby se jím zabývali sami, jsou pohodlní, nebo prostě mají důležitější věci na práci.
Tento argument je podle mě první skutečný, reálný. Ano, takoví lidé skutečně existují a jistě jich není málo. Je dost možné, dokonce pravděpodobné, že kdyby byli s vírou nějak poutavě seznámeni, pak by část z nich uvěřila.
V této situaci se ovšem nabízí otázka, jak je možné, že Bůh tolika lidem nedopřál reálnou možnost uvěřit? Informace, které se k nim dostaly, pro ně činí víru nevěrohodnou, a vše co se k nim během jejich dosavadního života dostalo jim neposkytuje žádné informace, proč by se o víru MĚLI zajímat! Proč, když je víra pro člověka tak dobrá a prospěšná, stojí tolik lidí bokem, i když by nemuselo?
Navíc, podle značné části křesťanů budou tito lidé za svoji nevíru pykat, a podle zbytku přinejmenším “jen” nebudou spaseni – je toto spravedlivé?
Kdyby Bůh existoval, pak by tato situace znamenala zřejmý problém. Logický závěr z toho tvoří další z mnoha střípků mozaiky, kterou popisuji od založení tohoto webu: Bůh neexistuje, a pozorujeme tedy přesně to, co lze předpokládat, že bychom MĚLI pozorovat. Fakt, že ke spoustě lidí se náboženství v přijatelné podobě nedostalo, a tito lidé pak nevěří, a že takových lidí navíc vůbec není málo, je v naprostém souladu s očekáváním, plynoucím z předpokladu, že Bůh neexistuje.
***
Nejzajímavější, nejdůležitější a IMHO nejzávažnější je ale poslední argument, popisující poslední skupinu lidí. Jsou to lidé, kteří by třeba i chtěli věřit, tuší, že náboženství BY MOHLO BÝT závažné téma (kdyby bylo pravdivé), a proto se o něj aktivně zajímají. Četli Bibli, čtou knihy o víře, věnují tomu svůj čas – a přitom docházejí stále silněji k naprosto upřímnému závěru, že náboženství NENÍ pravdivé, a že Bůh jakého náboženství popisuje, neexistuje.
Závěr, ke kterému došli, jsou ochotni kdykoliv obhájit, případně změnit, pokud jim někdo ukáže, v čem jsou jejich myšlenky špatné. Za tím účelem se dokonce ptají věřících, kde je chyba, a jak víru chápat – avšak reakce věřících, včetně způsobu těch reakcí jen dále potvrzují jejich dosavadní závěry.
Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje. Důkazem, že tato skupina existuje, a je neprázdná, si dovoluji být já osobně, a je jím jen na tomhle webu i Slávek, Selvisked, Neruda, a x dalších.
Do této skupiny bych zařadil navíc lidi, kteří víru “ztratili”. V mládí věřili, mnohdy chtěli víře zasvětit svůj život – a čím víc se o víru a o náboženství zajímali, tím víc ji ztraceli, až ji nakonec ztratili úplně. Sem patří například Bart Ehrman, nebo, pokud vím, z našich autorů profesor Otakar Funda.
***
Závěrem chci poznamenat, že kupodivu NEPLATÍ opačný argument: Proč mnozí inteligentní lidé věří, pokud Bůh neexistuje?
Důvodů, proč takoví lidé mohou věřit, je spousta, a spousta jich zazněla i v mých minulých článcích. Zběžně připomeňme, že víra je pro člověka často psychicky uspokojující a naplňující, dává přesvědčení, že poskytuje odpovědi na závažné otázky, týkající se původu Vesmíru, Dobra a Zla, lidské budoucnosti po smrti. Dává naději, že smrtí vše nekončí. Přesvědčuje nás (lidi), že jsme výjimeční (kdo by nechtěl být výjimečný?), a že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Tisíciletým vývojem se víra vyvinula do značně přitažlivé podoby, a tvoří tedy přímo učebnicový prototyp memplexu. Poskytuje iluzi “Otce v nebi”, který pomůže, když bude opravdu zle, se kterým může každý “osobně rozmlouvat”, atd.
Není nejmenší div, že i mnozí velmi inteligentní lidé tomuto svůdnému koktejlu podlehnou.
Prostě, na rozdíl od argumentů kterými jsem se dnes zabýval, z předpokladu že Bůh NEexistuje, ani v nejmenším neplyne, že by v něj lidé neměli věřit. Naopak, je velmi snadno vysvětlitelné, proč v Boha tolik lidí věří.
Slávek: ….tak se boha zeptej
Karel: Ale já to nepotřebuji vědět. 😀
Karel: Ale já to nepotřebuji vědět.
Slávek: Ok, potom tvá otázka kterou si kladeš je z principu nezodpověditelná a tedy nevím, co jsi chtěl sdělit.
Kluci fakt jste mě pobavili:
….tak se Boha zeptej.
Tak si dejte prostě otázku:
Jak to, jak je možné, že tamhle z toho vyroste smrk a z tamhle toho borovice toho a toho typu?
No dobře, budeme se kroutit v miliardách let.
Hrome ale tam z tohohle je tygr. a tam jen králík…
Snad nemusím pokračovat…
No dobře, víme i o ďáblu, a ten vám zajisté zase něco kvalitního našeptá!
Peter
Ahoj Michale,
omlouvám se za zpoždění.
Zdá se mi, že jsi upřímný, a pak se dá diskutovat.
Vynech hloupé řeči o odměnách o nekonečném štěstí po smrti atd…
To nikdo přesně nevíme a odpusťme těm angažovaným, co se snažili ve svém fanatizmu, snad i v dobré víře.
Pokud mluvíš o pohádkách… OK, ale v čích hlavách vznily?
Možná jen z prachu, konečně co jiného přináší nějakou logickou odpověď?
Tak hodně štěstí v dalším sestakrasložitém vysvětlování!
Peter
Milý Slávku,
můžeš dál uvádět třeba stovky důkazů…
Hitler se štítil jakékoli fyzycké práce a správně tušil, že tudy postup vzhůru nejspíš nevede.
A naneštěstí se o tom občas svěřoval.
Prosím, říkal, co říkal, můžeš to brát za bernou minci – tvoje věc.
Určitě to nebyl hlupák, byť naštěstí podlehnul dojmu, že je velký vojevůdce.
Jenže ony se jinak vyhrávají zápasy či bivy, když jako trenér Chelsea postavíš do útoku obránce a vzadu necháš hrát útočníky.
To projde se slabšími protivníky.
Ale pak přišly bitvy narvrdo…
Dolfík měl tu hrdost se sám otrávit.
Byl to parchant, a on to o sobě moc dobře věděl!
Peter
Petře, to že si ještě něco nedovedeš představit neznamená, že to není možné. Může to také znamenat, že máš malou představivost.
Hitler byl parchant, o tom žádná.
Slávek: Ok, potom tvá otázka kterou si kladeš je z principu nezodpověditelná a tedy nevím, co jsi chtěl sdělit.
Karel: To, že soud máme přenechat Bohu.
A Slávku, pokud by ti nedocházelo o jaký soud, tvůj soud jde, tak o tento:
Slávek: “Jinak mě nepřestává udivovat, jak se křesťané těžko srovnávají s myšlenkou, že Hitler BYL křesťan, i když se jedná o poměrně jasný případ.”
Karle, já probůh nikoho nesoudim. Křesťan je slovo, slova slouží k popisu skutecnosti, aby se lidé domluvili. Z praktických důvodu používáme slovo křesťan pro toho, kdo veri v boha-Ježíše. Ty jsi křesťan, protestant je křesťan, michal je ateista, ali je muslim, obama je křesťan, Kolumbus byl křesťan, já jsem ateista atd. To nám umožní jedním slovem předat mnoho informaci. To pak můžeš samozřejmě upřesnit: katolík, protestant, veri v existenci pekla, atd…
Slovo je lidsky nástroj a jeho použitím nikoho nesoudim. Hitler se chovala mluvil jako křesťan. Ostatní jej za křesťana považovali. Nebyl to ateista ani muslim. Můžeme se bavit, jak horlivy byl křesťan, jestli jeho činy byly v souladu s bibli nebo katolickou naukou. Můžeme se bavit, jestli bude/byl spasen( HaHa).
Slavek says:
February 14, 2012 at 10:11 pm
Karle, já probůh nikoho nesoudim. Křesťan je slovo, slova slouží k popisu skutecnosti, aby se lidé domluvili. Z praktických důvodu používáme slovo křesťan pro toho, kdo veri v boha-Ježíše.
protestant:
Nedávno jsi ale prohlásil že křesťanem je ten který to o sobě prohlásí. Jak je to tedy?
Křesťanem je podle mě ten, kdo se křesťanem cítí být. Od Slávkovy definice se to liší lehkým odstínem, že totiž ten, kdo to o sobě prohlásí, může i lhát (třeba aby na něj nebylo ve většinově křesťanské společnosti pohlíženo špatně).
Michal: Křesťanem je podle mě ten, kdo se křesťanem cítí být. Od Slávkovy definice se to liší lehkým odstínem, že totiž ten, kdo to o sobě prohlásí, může i lhát (třeba aby na něj nebylo ve většinově křesťanské společnosti pohlíženo špatně).
Jirka: Obecně s Tebou Michale souhlasím. Každý, kdo se křesťanem cítí být, se může označovat za křesťana a ostatní s ním mohou či nemusí souhlasit. A zároveň takový může i lhát (podle dobrého ovoce se pak člověk může aspoň domnívat, zdali by mohl být daný jedinec křesťanem či ne).
Pro každého křesťana je však mnohem důležitější otázka, zdali je skutečně Kristův či ne, zdali skutečně uvěřil ve svém srdci a dostal svědectví od Boha. Tohle si už každý křesťan musí upřímně odpovědět sám za sebe.
Jak se píše v Janově evangeliu: “Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.”
Ahoj Michale,
mám dotaz na část v tém prvním článku, píšeš:
“Můj nejdůležitější dnešní argument je, že už jen z toho, že existuje tato skupina lidí, lidí kteří upřímně hledají, a docházejí k závěru že Bůh neexistuje, plyne, že nic takového jako milující Bůh, kterému by na nás záleželo, neexistuje.”
Nerozumím. Skupina poctivě hledajících lidí hledala a nenašla.
No prosím, a co jako, to je důkaz neexistence Boha?
Věděli, co hledají?
Takové hledání by bylo přece velmi jednoduché, to by byl zvláštní Bůh, co nemá začátek ani konec, výšku ani délku. A já VELKÝ ho ve svých (20, 30, 40 ti ltetech), prostě musím při troše upřímnosti identifikovat, jinak je prokazatelné, že není!
Myslím, že tvá výše jmenovaná věta signalizuje spíše pýchu a i když pak přijde:
“No tak se mi přece ukaž, když to myslím upřímně!”
Opak je pravdou. Není to konec hledání, je to teprve začátek!
A do toho Ti přeji hodně sil!
Petr
Potřeba víry vzniká ze strachu.
Stvoření světa: Proč by Bůh vytvářel žoužel? Třeba ošklivé bacily a pod.
Nechtělo se mi to číst celé, takže zareaguji jen na první část:
“Proč tedy lidé nevěří v Boha? Snad nejčastější reakcí na tuto otázku je argumentace “negativními motivy”. Lidé, kteří v Boha nevěří, Ho vědomě odmítají. Jedná se o vzpouru proti Bohu. Někdy je odpověď okořeněna i poznámkou ve stylu, že “ateisté Boha nenávidí“…”
Myslím si o sobě, že jsem křesťan a odpověď, kterou nabízí na uvedenou otázku pan ateista je mi velmi cizí. Nikdy by mě nenapadlo tvrdit, že nevěřící lidé se vzbouřili proti Bohu nebo že Boha nenávidí. Spíš bych odpověděl, že Bůh nám nabízí svou lásku, ale protože nám dal svobodnou vůli, tak je na nás jestli ji přijmeme. Když mě někdo miluje a já se rozhodnu lásku neopětovat, tak to snad ještě není vzpoura nebo nenávist. Nanejvýš snad ignorace.
…. ještě detail.
Kromě toho, že věřím v Boha, věřím také ve velký třesk, vývoj vesmíru sluneční soustavy, života na zemi. Všechno to ale určil a řídil Bůh. Taky věřím v Highsův bosson i když ho nikdy nikdo neviděl a neuvidí. Stačí mi, že se dá odvodit podle nepřímých důkazů. Věřím vědcům v CERN, ale ještě víc věřím Bohu. Jediné čemu nevěřím je vliv lidí na globální oteplování. O tom mě zatím nikdo nepřesvědčil a s Bohem o tom nemluvím, protože to pro mě není podstatné.
“Nikdy by mě nenapadlo tvrdit, že nevěřící lidé se vzbouřili proti Bohu nebo že Boha nenávidí.” – no, jiný věřící to napadne a navíc to dává logiku: jaký jiný důvod může být, když ti někdo nabízí boží lásku a ty ji odmítneš? Odmítnout něco, co se nedá získat za jakékoli peníze a co mi nikdo kromě Boha nemůže dát? To může jen šílenec, nebo ten, co se proti Bohu vzbouřil! My ateisti jsme si prostě nevšimli, že by nám nějaká nadpřirozená bytost něco nabízela 😀 . Ano, věřící o tom hodně mluví. Za sebe můžu říct, že se na mě ani Manitů, ani Zeus, ani Ra a ani křesťanský Bůh s nabídkou neobrátil- vidím jen jejich reklamu.
Petře, jste ochoten se o tom chvíli pobavit? Nebo jste už teď pryč?
S tou svobodnou vůlí je to, obávám se, složitější. Řekněte mi, jste fundamentalista? Hádám že ne. Pak se ptám – co když Bůh CHCE, abychom Bibli chápali doslovně? V takovém případě by platilo přesně to, co jste výše napsal vy mě: Bůh vám dal svobodnou vůli, abyste věřil tak, jak on chce, jasně toto své přání vyjádřil – a vy jste toto Boží přání svobodně odmítl…
Chápete co tím chci říct?
Já odmítám vaši představu Boha z dobrých důvodů. Z důvodů, které jsou PRO MĚ velice pádné a dávají mi smysl. Naprosto stejně, jako vy odmítáte, předpokládám, představu fundamentalistů. OBA máme pro své postoje důvody, a mluvit zde o nějaké svobodné vůli, je podle mě matoucí.
Nemůžete se svobodně rozhodnout věřit, že je Země placatá, nemůžete se svobodně rozhodnout věřit, že v lesích žijí skřítci, víly, a v rybnících vodníci, nemůžete se svobodně rozhodnout věřit, tak jako fundamentalisté v USA, že Země je tu cca 6000 let – a já se zas nemůžu svobodně rozhodnout věřit standardnímu křesťanství.
Ty argumenty, které mi v tom brání, jsem položil na stůl, a dokud nebudou uspokojivě zodpovězeny, nemůže být vůbec řeč o tom, že mám “svobodnou vůli uvěřit”.
Byl bych moc rád, kdybyste se nad tím pokusil zamyslet, a napsal mi svůj názor.
Petře, jiní věřící křesťané nám tu napsali, že víra je dar a že ne oni, si vybrali Boha, ale Bůh si vybral je ( on má slabost pro některé skupiny lidí, jak je psáno v Bibli). Nás ateisty si asi nevybral, no…
Jak už jsem párkrát napsal- nestačí napsat, že jsi křesťan, stejně jako nestačí na odborné forum o autech napsat, že máš auto Škoda. Křesťanů je hrozně moc druhů a často jedna skupina tvrdí něco jiného, než druhá. Jsi husita, protestant, luterán, baptista, mormon, adventista, římský katolíl, řecký katolík, kopt,…? Se svým souhlasem se správností teorie velkého třesku a evolucí jsi pro mnoho křesťanů heretik a spolupracovník Antikrista.
luterán = protestant ….