Daniel Dennett přišel ve své knize Breaking The Spell s velmi zajímavou myšlenkou “víry ve víru”. Vírou ve víru míní přesvědčení, že je dobré, a potřebné věřit v Boha. Je to přesvědčení, že víra v Boha je ctnost. Stejně tak pro celou společnost je dobré, když je religiozní spíš více než méně.
Víra ve víru je pozoruhodně silným principem, který bývá mnohdy nevyslovenou premisou v různých zábavných zdůvodněních typu: Proč o sobě Bůh nedává vědět? No protože kdyby o sobě dal vědět, tak bychom věděli, a tím pádem by už nezbyl prostor pro víru v něj – a to by bylo samozřejmě špatně, protože, jak všichni víme, víra je dobrá, ctnostná, atd.
Dennett přichází s pozoruhodným tvrzením, že překvapivě mnoho lidí věří ve víru, aniž by ve skutečnosti věřilo v křesťanského Boha.
Lze uvažovat o několika skupinách lidí, kteří věří ve víru.
***
První skupinu tvoří lidé, kteří v Boha nevěří (tedy nevěřící, klidně ateisté), přiznávají to – ale přitom současně věří ve víru. Věří tedy, že je dobré věřit v Boha, je to i potřebné, ale jim prostě dar víry nebyl dán (což je možná docela škoda). Ty, kteří věří, je třeba ctít (na rozdíl od přívrženců jiných názorů, například politických, vědeckých, odborných, i jiných), a je potřeba chovat k nim maximální respekt. Současně je nemravné a nesprávné a neetické činit kroky, které by mohly věřícího o jeho víru připravit. Tyto postoje je třeba ve společnosti dále šířit.
Bohužel nevím o žádných sociologických průzkumech, které by se snažily zjistit zastoupení lidí s tímto názorem. Vzhledem k atmosféře ve společnosti mám ale pocit, že jich je pozoruhodné množství – vzhledem ke svým postojům plynoucím např. z jeho příspěvku ze sborníku Dawkins pod Mikroskopem sem např. zjevně patří biolog Jan Zrzavý. Lidé s těmito postoji mají takový vliv, že utvářejí převládající názor ve společnosti – protože převládající názor v naší (české) společnosti prostě JE takový, a přitom v ní převládají nevěřící.
Proč vlastně někteří nevěřící (pravděpodobně jejich značná část) věří ve víru? Z jakého DŮVODU věří, že je dobré věřit v Boha? Že víra v Boha je ctnost? Že je potřebné a etické přistupovat k věřícím v Boha s maximálním respektem? Rozhodně s větším respektem, než k zastáncům jiných názorů a věr? Netuším. Žádný důvod jsem nikdy neslyšel, a ani mě žádný možný důvod k těmto postojům nenapadá.
***
Druhou skupinou jsou lidé, kteří v Boha sice v nitru nevěří, avšak tuto skutečnost spíše tají (stydí se za ni?) a v reálu jednají, jako by věřili. Vyznávají, že věří, k víře se hlásí v dotaznících, výzkumech, nebo při sčítání lidu, v religiozně zaměřených zemích (třeba v sousedním Polsku) se mohou účastnit náboženského života, chodí na mše, atd.
V této souvislosti nelze nezmínit epizody z různých filmů nebo literárních děl, kde duchovní přizná, že svou víru ve skutečnosti už ztratil, případně dokonce cynicky prohlásí něco ve smyslu, že copak je blázen aby doopravdy věřil? Naposledy jsem podobnou scénu viděl tuším ve francouzském seriálu Markýz de Boidore. V dnešním zamyšlení ale mluvím spíš o lidech, kteří jsou na rozdíl od podobných duchovních upřímní, chtěli by věřit, protože jsou přesvědčeni, že to je dobré – jen jim dar víry prostě nebyl dán. Tudíž alespoň jednají a chovají se, jako kdyby věřili, maje přitom veskrze čestné a upřímné úmysly.
Jak je tato skupina početná? Naneštěstí je velmi obtížné, ne-li nemožné, učinit v tomto smyslu jakýkoliv odhad. Přímo se zeptat člověka, který o sobě deklaruje že je věřící, zda opravdu věří, by asi příliš účelné nebylo. Možná lze ale ledacos usoudit z nekonzistencí, které se projeví v různých názorech daného člověka…
Dušan Lužný z Ústavu religionistiky FF MU ve svém výzkumu Náboženství a sekularizace v České republice zjistil, že pouhých 18,1% křesťanů v ČR věří v existenci osobního Boha (!), 58,9% křesťanů v ČR věří spíš v existenci nějakého abstraktního ducha či životní síly, a 23% křesťanů nevěří ani jedné z předchozích možností!
Zopakujme: přinejmenším 23% křesťanů v ČR cítí potřebu přihlásit se ke křesťanství a k víře (víra je širší pojem než křesťanství: každý křesťan se hlásí k víře, ale zdaleka ne každý věřící je křesťan), ale současně nevěří v existenci osobního Boha, ani neosobního Boha ve formě životní síly či ducha. Tomáš Halík mluvil o Češích jako o něcistech. Češi totiž často říkají, že věří, že existuje něco nad nimi. Nevím jestli Halík tušil, že toto se týká i mnohých křesťanů, a že tedy existují i křesťanští něcisté, a že jich není zrovna málo.
Podle mého názoru jsou tyto postoje krystalicky čistým projevem víry ve víru, a to pravděpodobně aniž si to nositelé těchto názorů patřičně uvědomují. Víra v jejich pojetí je jakousi prázdnou schránou, z níž zmizel vlastní obsah, ale k ní samotné je přesto přistupováno tak, jako by tam ten obsah stále byl. “Dal jsem se cestou víry,” řekne třeba někdo, a význam který tomu tvrzení přikládá, lze dost možná přiléhavě označit přívlastkem magický.
***
Třetí skupinou která mi z celého zamyšlení vychází, jsou lidé, kteří věří ve víru, v křesťanství, a sami sebe přesvědčili, že věří i v Boha. Mají tedy vnitřní pocit, že věří. Sami “věří, že věří”. Co tohle znamená? Znamená to nutně, že v takovém případě skutečně v Boha věří? Vysvětlím, proč tahle implikace podle mého názoru kupodivu platit nemusí.
Zamysleme se nad následujícími dvěma významovými odstíny slůvka věřit:
1) mohu věřit tvrzení, jehož obsah chápu, ale neznám jeho skutečnou pravdivostní hodnotu. Věřím nicméně tomu, že je pravdivé. Např. věta “existuje mimozemský inteligentní život” je zcela jasné tvrzení. Nikdo neví, jestli je pravdivé; mohu mu věřit, nebo nemusím, ale je jasné, co to tvrzení znamená.
Mohu věřit nebo nevěřit, že existují vodníci. Každý máme jasnou představu o tom, jak by takový vodník mohl vypadat, a co by to znamenalo, kdyby existoval, a máme názor na to, zda opravdu existuje nebo ne.
Mohu také věřit tomu, že existuje Bůh “klasického křesťanství”. Skutečná Bytost, Osoba, která je na nebesích, miluje nás, leží mu na srdci osud jednoho každého z nás, má syna Ježíše, který byl současně člověkem, byl ukřižován, zemřel, a třetí den byl vzkříšen. Svou smrtí smazal naše hříchy, vyrovnal naše dluhy vůči Bohu, a přijmeme-li ho, budeme spaseni a budeme mít věčný život v nebi. O tom všem víme mimo jiné z nesmírně významné knihy, Božího Slova, Bible. Neomylné, dokonalé a perfektní knihy.
Tomu všemu můžeme věřit, nebo nevěřit, a není s tím žádný problém.
2) jak ale mohu věřit nebo nevěřit tvrzení (komplexu tvrzení), jehož obsah nechápu? Jak mohu věřit nebo nevěřit tvrzení, jehož obsah nechápe vůbec nikdo? Když např. deklaruji absolutní nepochopitelnost, záhadnost, nepoznatelnost a transcendentnost Boha – jak můžu říct, že v takového Boha věřím? Věřím, že existuje něco, a nevím co? Nikdo neví co?
Dále řeknu, že Ježíš není “skutečný” Boží syn, je jeho “syn v uvozovkách” přičemž nikdo neví, co tento vztah “synovství” vlastně znamená. “Syn” tak zůstane pouhým slovem, bez konkrétního významu. Co znamená, tomuto věřit?
Co znamená věřit v inspirovanost Písma, aniž bych byl schopen přisoudit tomu slůvku inspirovanost v daném kontextu jakýkoliv konkrétní význam?
Katolíci věří, že hostie se při svatém příjmání změní v ústech věřícího doslova na Ježíšovo tělo. Co to znamená, tomuto věřit? Neznamená to nic jiného, než tuto víru vyznat. Nic víc.
Co znamená dnes věřit tomu, že Ježíš šel po svém vzkříšení tělesně do nebe? Nic jiného, než tuto víru vyznat.
***
Celý tento druhý význam slůvka věřit je podle mého názoru velmi typický pro umírněné křesťany a není vlastně nepodobný odříkání magického zaklínadla. To, že si věřící zhusta neuvědomují, jak zásadně je význam (2) od významu (1) vzdálený, posunutý, přičítám právě jejich víře ve víru. Oni věří pro samotnou víru, protože věří že je potřeba věřit, bez nutnosti uvědomování si nějakého konkrétního a hlubšího obsahu té víry.
Oni zřejmě opravdu mnohdy věří že věří, aniž by skutečně věřili. (a aniž by byli ochotni to sami sobě, nebo komukoliv jinému přiznat)
Závěr:
Považuji za velmi důležité uvědomit si, že
* víra ve víru existuje a je do značné míry nezávislá na samotné víře v Boha
* jde o “skutečnou víru”, tedy často hluboké přesvědčení bez jakéhokoliv racionálního opodstatnění
* vysvětluje mnohé nepochopitelné postoje věřících (jsem křesťan, ale nevěřím v osobního Boha)
Nakonec kladu provokativní otázku, co to vůbec znamená věřit (deklarovat víru!) v různé nepochopitelné a smysl nedávající doktríny. Lze v těchto případech vůbec mluvit o víře v pravém smyslu? Ptám se, zda tato vyznání, a tyto deklarace (Bůh je trojjediný! Ať už to znamená cokoliv) nejsou opět spíše projevem víry ve víru. (nepotřebujete vědět, co to znamená! Stačí tomu věřit.)
Slávek: Proste vi, ze verit v boha je dobre, buh je dobry a kdo to je, to neresi. Cemu potom takovy clovek veri? Veri v boha?
To nemohu posoudit, nevidím do něho. Jistě existuje spousta lidi, kteří jedou ze zvyku, rodiče je k tomu vedli…. Prostě je někdo posadil do vlaku a neřeší proč a kam jedou.
jack: ale nedokážete si představit,že by to byl například pouze nějaký neznámý druh energie.Možná máme odlišný názor na používání slov,ale já myslím,že slovem něco můžeme v současné době označit cokoliv čemu nerozumíme. Mám na mysli situaci,kdy zjistíme,že jsme objevili energii,která se chová inteligentně,ale jinak o ní nic nevíme.
Možná jde jen o význam slov – někdo a něco. Pro mne NĚKDO znamená osobnost.
K té energii – do okamžiku kdy zjistíš, že má inteligenci, je to NĚCO, ne NĚKDO.
jack: V tom případě nechápu,proč odmítáte ostatní náboženství,protože smysl proč lidé píší nejrůznější náboženské texty je u všech stejný. Pokud vám tedy záleží pouze na tom proč a né na obsahu,tak můžete být klidně muslimem nebo scientologem.
Nemohu být muslimem ani scientologem, mne si získal milující Otec, jenž se nám ukázal ve svém Synu, Ježíši Kristu.
pwb says: Já věřím, že vládne Zeus a spol. na Olympu. Také věřím, že jsou víly, skřítci, mimozemšťané… Není nad víru.
Já věřím ve Stvořitele. Je Zeus stvořitel? Víly, skřítci, mimozemšťané…. jo spoustu by se toho mohlo objevit v Jeho stvoření, ale neobjevilo, zřejmě je nestvořil. U těch mimozemšťanu si nejsem tak jist, vesmír je veliký 🙂
Karel: Možná jde jen o význam slov – někdo a něco. Pro mne NĚKDO znamená osobnost.
K té energii – do okamžiku kdy zjistíš, že má inteligenci, je to NĚCO, ne NĚKDO.
jack: S názorem,že NĚKDO znamená osobnost,se mohu docela ztotožnit. Ale nemyslím si,že by inteligence měla něco společného s osobností. Když hraji se svým počítačem šachy,tak se chová a hraje velmi inteligentně (AI),ale nemyslím si,že má osobnost.
Podle toho jak lidé definují osobnost,ani váš “Bůh” není osobností,proto bych pro něj určitě nepoužíval slovo NĚKDO,ale určitě NĚCO. Dokonce i když použiji slovo něco,tak nedovedu určit jaké něco “Bůh” vlastně je.
Karel:Nemohu být muslimem ani scientologem, mne si získal milující Otec, jenž se nám ukázal ve svém Synu, Ježíši Kristu.
jack: V tom případě si odporujete a nezajímá vás pouze proč někdo tyto texty napsal,ale i obsah těchto textů. Tady se opět dostáváme k původnímu problému.
Nemohl si vás získat Otec,jenž se ukázal ve svém Synu,protože jste toho nebyl svědkem. Jediné co si vás mohlo získat je povídačka (starý text),která se o této věci zmiňuje a která se vám tak zalíbíla,že ji považujete (bezdůvodně) za pravdivou . Jestli vy z daných zkutečností docházíte k jiným závěrům,tak máte problém s logickou úvahou. Je mi líto,ale nic jiného se vydedukovat nedá.
jack: Ale nemyslím si,že by inteligence měla něco společného s osobností.
Však to jsem také netvrdil. Byl jsem opatrný napsat, že po zjištění, že energie má inteligenci, že jde o osobnost.
jack: Podle toho jak lidé definují osobnost,ani váš “Bůh” není osobností,proto bych pro něj určitě nepoužíval slovo NĚKDO,ale určitě NĚCO. Dokonce i když použiji slovo něco,tak nedovedu určit jaké něco “Bůh” vlastně je.
A co je tedy v rozporu mezi definici osobnosti a Bohem?
jack: V tom případě si odporujete a nezajímá vás pouze proč někdo tyto texty napsal,ale i obsah těchto textů. Tady se opět dostáváme k původnímu problému.
Nemohl si vás získat Otec,jenž se ukázal ve svém Synu,protože jste toho nebyl svědkem. Jediné co si vás mohlo získat je povídačka (starý text),která se o této věci zmiňuje a která se vám tak zalíbíla,že ji považujete (bezdůvodně) za pravdivou . Jestli vy z daných zkutečností docházíte k jiným závěrům,tak máte problém s logickou úvahou. Je mi líto,ale nic jiného se vydedukovat nedá.
Ale mohl si mne získat. A také i získal. Někdo něco “napovídal” a to něco mne tak oslovilo, že si mne i získalo. Víra se ve mně stala. Z minuty na minutu.
Karel: Však to jsem také netvrdil. Byl jsem opatrný napsat, že po zjištění, že energie má inteligenci, že jde o osobnost.
jack: Ne že bych měl chuť na slovní kličkovanou,ale zajímá mě vaše reakce.
Takže jste napsal cituji:” K té energii – do okamžiku kdy zjistíš, že má inteligenci, je to NĚCO, ne NĚKDO.”
Přiznávám,že jste nenapsal,že od okamžiku zjištění inteligence je to NĚKDO,ale jasně jste vyjádřil,že to od tohoto okamžiku přestává být NĚCO. Potom by mě tedy zajímalo co to je od okamžiku zjištění inteligence,když už to není NĚCO?
Karel: A co je tedy v rozporu mezi definici osobnosti a Bohem?
jack: Přečtěte si definici slova “osobnost” a mělo by vám to být jasné,jestli ne,tak vám pomohu s vysvětlením.
Karel: Někdo něco “napovídal” a to něco mne tak oslovilo, že si mne i získalo. Víra se ve mně stala. Z minuty na minutu.
jack: S tímto vyjádřením nemám problém. Jsem rád že jste to napsal,to je vaše první vyjádření,které se dá ohodnotit jako pravdivé. Kdyby jste si ještě uvědomil,že tato “víra”, která “se stala” z minuty na minutu je velmi iracionální (právě z důvodů jejího vzniku),tak by jsme měli vyhráno a vy by jste konečně pochopil z jakého pohledu se na celou věc dívají ateisté nebo alespoň já.
jack: Přiznávám,že jste nenapsal,že od okamžiku zjištění inteligence je to NĚKDO,ale jasně jste vyjádřil,že to od tohoto okamžiku přestává být NĚCO. Potom by mě tedy zajímalo co to je od okamžiku zjištění inteligence,když už to není NĚCO?
Když jsem napsal co jsem napsal, také jsem si vzpomněl na umělou inteligenci, konkretně na PC. Proto jsem zabrzdil vědom si toho, že inteligence osobnost neděla. Ty jsi mou tézi potvrdil, jen hledáš v tom co jsem napsal co tam není. Nenapsal jsem, že energie majíc inteligenci přestává být NĚCO, ale energie prosta inteligence je jen NĚCO.
Co je potom když má inteligenci? Možná stále jen NĚCO. Muselo by pokračovat zkoumání této energie, a určit jestli jde o osobnost, nebo jen nějaký program, nástroj….
jack says: Přečtěte si definici slova “osobnost” a mělo by vám to být jasné,jestli ne,tak vám pomohu s vysvětlením.
No já jsem si tu definici našel na Wikipedii, jíž před svým dotazem a nic podstatného nevidím v rozporu se svým pojetím Boha. Z té definice, z které je pro mne podstatné toto (odmyslit si samozřejmě toho člověka, protože definice je k němu vztažená):
“Osobnost je soustavou vlastností, charakterizujících celistvou individualitu konkrétního člověka, zaměřeného na realizaci životních cílů a rozvinutí svých potencialit.”
jack says: S tímto vyjádřením nemám problém. Jsem rád že jste to napsal,to je vaše první vyjádření,které se dá ohodnotit jako pravdivé. Kdyby jste si ještě uvědomil,že tato “víra”, která “se stala” z minuty na minutu je velmi iracionální (právě z důvodů jejího vzniku),tak by jsme měli vyhráno a vy by jste konečně pochopil z jakého pohledu se na celou věc dívají ateisté nebo alespoň já.
První vyjádření, které se ode mne dá hodnotit jako pravdivé? 😀
Iracionální? Budiž. Možná ta iracionalita je ale fundament, duch…, to čím bychom se měli vést, to co v sobě svou racionalitou (která nikdy nebude schopna pojmout skutečnost, protože je jen popisem, obrazem) zabíjíme.
Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: ‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista — Boží moc a Boží moudrost. Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé. (1.Kor. 1,18…)
Karel: “Osobnost je soustavou vlastností, charakterizujících celistvou individualitu konkrétního člověka, zaměřeného na realizaci životních cílů a rozvinutí svých potencialit.”
jack: Škoda,že jste vynechal první větu.”Osobnost je individuální spojení biologických, psychologických a sociálních aspektů každého jedince. Je utvářena ve vztazích mezi lidmi, prostředím a společností.”
Z toho je naprosto zřetelné,že osobnost,tak jak ji chtějí lidé chápat se nedá přisuzovat nadpřirozeným bytostem. Bůh nesplňuje ani náhodou tato kritéria,z mého pohledu nemůže být NĚKDO,ale pouze NĚCO. Ne že by to bylo až tak důležité,ale myslím,že když si člověk věci správně pojmenuje,tak dostane i správnější pohled na ně.To jen na okraj.
to Michal:Připojuji se k pochvale článku a musím říci, že mne také zaujala tato teorie víry.Člověk(např.Já 🙂 ) to má celou dobu před sebou a nevidí to ovšem o to větší radost má nyní.
Je to možná hloupá a předčasná otázka ale dočkáme se někdy tvých článků v knižní podobě?
Inteligence sama o sobě nezaručuje vůbec nic a takřka nic neznamená.Autisté mají neuvěřitelné IQ a jsou v obyčejném životě zcela nepoužitelní.Naopak šikovná selka s minimálním IQ může být v životě mnohem úspěšnější…
jack: Škoda,že jste vynechal první větu.”Osobnost je individuální spojení biologických, psychologických a sociálních aspektů každého jedince. Je utvářena ve vztazích mezi lidmi, prostředím a společností.”
Z toho je naprosto zřetelné,že osobnost,tak jak ji chtějí lidé chápat se nedá přisuzovat nadpřirozeným bytostem. Bůh nesplňuje ani náhodou tato kritéria,z mého pohledu nemůže být NĚKDO,ale pouze NĚCO. Ne že by to bylo až tak důležité,ale myslím,že když si člověk věci správně pojmenuje,tak dostane i správnější pohled na ně.To jen na okraj.
Větu jsem vynechal úmyslně, protože tam šlo o definici lidské osobnosti, já vypsal to co považují za podstatné v otázce co je osobnost.
Lidské měřítka nelze přisuzovat Stvořiteli, budou vždy nedostatečná. Bůh je více než definice osobnosti, ve všech aspektech ji přesahuje. Zcela jistě není NĚCO.
Karel: První vyjádření, které se ode mne dá hodnotit jako pravdivé? 😀
Iracionální? Budiž. Možná ta iracionalita je ale fundament, duch…, to čím bychom se měli vést, to co v sobě svou racionalitou (která nikdy nebude schopna pojmout skutečnost, protože je jen popisem, obrazem) zabíjíme.
jack: Těmito řádky jste mě trochu zklamal. Člověk by měl být natolik chytrý,aby věděl,že nejlépe se můžeme poučit z chyb. Historie i současnost náboženství nám už dávno ukázala,že je to velmi nebezpečná iracionální demagogie,při vaší představě,že bychom se měli nechat vést něčím podobným si okamžitě vzpomenu na záběry z Blízkého východu,po útoku na “dvojčata” v New Yorku. Jak všichni radostně skákali a hulákali jako zvířata smyslů zbavená.
Arkande: Inteligence sama o sobě nezaručuje vůbec nic a takřka nic neznamená.Autisté mají neuvěřitelné IQ a jsou v obyčejném životě zcela nepoužitelní.Naopak šikovná selka s minimálním IQ může být v životě mnohem úspěšnější…
to Arkande: Naprosto s Vámi souhlasím. Pro životní úspěch není vysoké IQ zárukou, daleko důležitější je schopnost pracovat s vlastními emocemi, využívat svůj vnitřní potenciál a umět jednat s lidmi.
jack: Těmito řádky jste mě trochu zklamal. Člověk by měl být natolik chytrý,aby věděl,že nejlépe se můžeme poučit z chyb. Historie i současnost náboženství nám už dávno ukázala,že je to velmi nebezpečná iracionální demagogie,při vaší představě,že bychom se měli nechat vést něčím podobným si okamžitě vzpomenu na záběry z Blízkého východu,po útoku na “dvojčata” v New Yorku. Jak všichni radostně skákali a hulákali jako zvířata smyslů zbavená.
Já si zase při svých “iracionálních” představách vzpomenu na milujícího Otce, jenž dává svítit slunci na dobré i zlé a na Krista, jenž nás učit milovat své nepřátele.